33 Cdo 1427/2026-110 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Viktorem Sedlákem v právní věci žalobce P. R., proti žalované D. H., o žalobě pro zmatečnost podané P. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2023, č. j. 5 Co 7/2023-111, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2022, č. j. 24 Co 72/2019-MOP-105, v právní věci žalobce P. R., proti žalovaným 1) dědicům po J. R. a zemřelém 9. 5. 2010, a 2) D. H., o žalobě pro zmatečnost podané P. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 4. 2023, č. j. 5 Co 11/2023-118, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2022, č. j. 25 Co 142/2017-MOP-109, a o žalobě pro zmatečnost podané P. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 4. 2023, č. j. 5 Co 12/2023-121, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2022, č. j. 25 Co 142/2017-MOP-107, a v právní věci žalobkyně M. R., proti žalovaným 1) P. R. a 2) D. H., o žalobě pro zmatečnost podané P. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2023, č. j. 4 Co 273/2022-139, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2022, č. j. 27 Co 33/2018-MOP-125, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Co 142/2017-MOP, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2025, č. j. 25 Co 142/2017-MOP-50, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 7. 2025, č. j. 4 Cmo 139/2025-58, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Praze jako soud prvního stupně usnesením ze dne 22. 5. 2025, č. j. 25 Co 142/2017-MOP-50, zastavil řízení o odvolání žalobce P. R. podanému proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2024, č. j. 25 Co 142/2017-MOP-18 (výrok I) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). 2. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví uvedeným usnesením zmíněné usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech tohoto odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu). 3. Obě tato rozhodnutí napadl žalobce dovoláním, o němž Nejvyšší soud rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 4. Rozhodnutí soudu prvního stupně v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř., podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a § 201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl v řízení o podaném dovolání pokračovat, Nejvyšší soud dovolací řízení o této části podaného dovolání podle § 243b a § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006). 5. Co se týče žalobcova dovolání směřujícího proti usnesení odvolacího soudu, pak žalobce při jeho podání nebyl zastoupen advokátem. 6. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle odstavce 2 písm. a) tohoto ustanovení odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem, nebo v případě právnické osoby osobou uvedenou v § 21 o. s. ř, která má právnické vzdělání. 7. V souladu s § 241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné. 8. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v § 241 o. s. ř. viz též § 241b odst. 3 věta třetí a § 243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.). 9. Povinné zastoupení je tedy zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze o dovolání meritorně rozhodnout. 10. Žalobce, který není pro dovolací řízení zastoupen advokátem nebo notářem, přičemž netvrdil ani nedoložil, že má právnické vzdělání, v podaném dovolání požádal, aby mu byl zástupce pro dovolací řízení ustanoven. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. 2. 2026, č. j. 25 Co 142/2017-MOP-90, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 16. 3. 2026, č. j. 4 Cmo 54/2026-96, jež nabylo právní moci dne 2. 4. 2026, však byla tato jeho žádost zamítnuta. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. 4. 2026, č. j. 25 Co 142/2017-MOP-103, které bylo žalobci doručeno dne 29. 4. 2026, byl proto žalobce (a to tentokrát v souvislosti s jeho dalším dovoláním podaným proti zmíněnému usnesení odvolacího soudu ze dne 16. 3. 2026, č. j. 4 Cmo 54/2026-96) vyzván k tomu, aby si zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení zvolil a aby ve stanovené desetidenní lhůtě ode dne doručení tohoto usnesení předložil soudu dovolání, které bude tímto zástupcem sepsáno, případně aby doložil, že má právnické vzdělání. Současně s tím byl i poučen, že v případě nevyhovění této výzvě bude dovolací řízení zastaveno. Žalobce však této výzvě nevyhověl, když namísto toho svým podáním ze dne 11. 5. 2026 znovu požádal, aby mu byl zástupce pro dovolací řízení ustanoven. Jeho postup v tomto řízení se tak neliší od toho, jak si žalobce dlouhodobě počíná v řadě jiných obdobných řízeních, v nichž byl již mnohokrát k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení bezúspěšně vyzýván (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1201/2019, ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1303/2020, ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3558/2020, ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4005/2019, proti němuž podaná ústavního stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1177/20, ze dne 10. 8. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2002/2021, ze dne 10. 8. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1892/2022, ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1301/2023, ze dne 6. 2. 2024, sp. zn. 30 Cdo 166/2024, ze dne 2. 4. 2024, sp. zn. 30 Cdo 846/2024, nebo ze dne 27. 2. 2025, sp. zn. 30 Cdo 239/2025). Ke zmíněné opětovné žalobcově žádosti o ustanovení zástupce ze dne 11. 5. 2026, která nadto nevychází ze žádných nových skutečností nastalých poté, co jeho předchozí obdobná žádost byla v tomto řízení pravomocně zamítnuta, proto dovolací soud nyní nepřihlédl, a to v souladu s § 41 odst. 3 o. s. ř., neboť se za daných okolností jedná o zjevné zneužití tohoto procesního institutu, které dle § 2 a § 6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, a ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017). 11. Dovolací soud tedy uzavírá, že pro nedostatek povinného zastoupení žalobce nejsou splněny podmínky pro pokračování v řízení ani o části jeho dovolání, která směřuje proti usnesení odvolacího soudu, a proto dovolací řízení i v tomto rozsahu zastavil, a to podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. 12. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele nevyzýval, a to pro známé postoje dovolatele, které dlouhodobě zaujímá ve vztahu k plnění této povinnosti, kdy opakovaně podává bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků (k tomu srovnej např. již výše zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1301/2023). 13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 17. 6. 2026 Mgr. Viktor Sedlák předseda senátu