33 Cdo 1676/2025-352 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobkyně MAN Truck & Bus Czech Republic s.r.o., se sídlem v Čestlicích, Obchodní 120, identifikační číslo osoby 46965904, zastoupené JUDr. Mgr. Josefem Kopřivou, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 819/43, proti žalované Služby ŠVARC s.r.o., se sídlem v Lipníku nad Bečvou V-Podhoří 13, identifikační číslo osoby 28577744, zastoupené Mgr. Tomášem Petrem, advokátem se sídlem v Olomouci, 1. máje 827/8, o zaplacení 378 946,13 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 8 C 150/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 13. 2. 2025, č. j. 75 Co 288/2024-323, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 7. 3. 2025, č. j. 75 Co 288/2024-327, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 10 270 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Tomáše Petra, advokáta. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Přerově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 8. 2024, č. j. 8 C 150/2021-270, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná uhradila 378 946,13 Kč s příslušným úrokem z prodlení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. 2. 2025, č. j. 75 Co 288/2024-323, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 3. 2025, č. j. 75 Co 288/2024-327, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soudy obou stupňů vzaly za prokázané, že mezi účastníky byla dne 9. 2. 2015 uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě žalobkyně dodala žalované nákladní vozidlo MAN TGX 18.480 4X2 BLS-EL (dále jen „vozidlo“), které bylo žalované předáno v dubnu 2015 a dne 14. 4. 2015 uvedeno do provozu. Součástí smluvního ujednání byla záruka za jakost podle § 2113 o. z., poskytnutá na dobu 36 měsíců, resp. do ujetí 450 000 km. V záruční době (dne 28. 2. 2018) při stavu tachometru 282 813 km, došlo na vozidle k poruše spočívající ve zlomení poloosy zadní nápravy. Žalovaná vozidlo téhož dne přistavila k opravě u žalobkyně a současně uplatnila právo z odpovědnosti za vadu. Žalobkyně vozidlo opravila a žalované vyúčtovala cenu opravy ve výši 378 946,13 Kč; rozsah provedených prací ani jejich cena nebyly mezi účastnicemi sporné. Soud se zabýval otázkou, zda se jednalo o opravu záruční či mimozáruční, tedy zda příčina poškození poloosy spočívala ve vnitřní povaze věci, anebo zda byla způsobena vnější událostí, kterou by nebylo možné klást k tíži prodávající jakožto poskytovatelce záruky. Z důvodu, že se závěry znaleckých posudků rozcházely, byl ustanoven znalcem znalecký ústav – Vysoké učení technické v Brně – Ústav soudního inženýrství, který vypracoval revizní znalecký posudek. Z něho vyplynulo, že poškození poloosy vykazuje znaky únavového lomu, vznikajícího opakovaným zatěžováním součástky, přičemž nebyly zjištěny žádné známky materiálové ani výrobní vady. Znalci uvedli, že za daného časového odstupu od vzniku závady není možné objektivně zpětně zjistit konkrétní způsob provozu vozidla ani počet a intenzitu zatěžovacích cyklů působících na poškozenou součástku. Pojem „přetěžování“ je třeba chápat ve smyslu cyklického silového zatěžování souvisejícího s provozem vozidla, zejména při rozjíždění a brzdění, nikoli nutně jako překročení technicky přípustných hmotnostních limitů. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno k prokázání liberačního důvodu vylučujícího její odpovědnost ze záruky za jakost, tedy existenci vnějších okolností (vlivy, které se samotnou věcí a jejím užíváním či provozem nesouvisí, přichází z vnějšího prostředí a s funkcí věci nemají souvislost), spočívajícího v chování žalované jako kupující. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), spojuje s řešením otázek, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to konkrétně: 1) Je opakované přetěžování dílu (poloosy) zjištěné znaleckým posudkem vnější událostí ve smyslu § 2116 občanského zákoníku, která vylučuje odpovědnost prodávajícího ze záruky za jakost? 2) Je vyjádření účastníka řízení učiněné při soudním jednání, podle něhož v případě určitého znaleckého závěru uhradí uplatněný nárok, pro tohoto účastníka procesně závazné a měl k němu soud při rozhodování přihlédnout? 3) Došlo k porušení zásady koncentrace řízení podle § 118b odst. 1 o. s. ř., pokud soud po koncentraci připustil nová tvrzení žalované o tom, že opakované přetěžování představuje řádné užívání věci, popřípadě další námitky výrobní vady? Dovolatelka navrhla zrušit rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla dovolání odmítnout. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění – dále opět jen „o. s. ř.“ Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena. Dovolání není přípustné. Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je i to, že dovolatel v dovolání vymezí otázku hmotného nebo procesního práva, kterou odvolací soud řešil a na jejímž řešení je napadené rozhodnutí založeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). K otázce posouzení přetěžování dílu jako vnější události: Dovolatelka spojuje přípustnost dovolání s řešením otázky, zda opakované přetěžování poloosy představuje vnější událost ve smyslu § 2116 o. z., jež by vylučovala odpovědnost prodávajícího ze záruky za jakost. Na řešení této otázky však napadené rozhodnutí nezávisí. Odvolací soud své rozhodnutí nezaložil na právním výkladu vnější události, nýbrž na skutkovém závěru, že se jednalo o únavový lom vzniklý v souvislosti s provozem vozidla. Dovolatelka proti tomuto závěru staví vlastní hodnocení výsledků revizního znaleckého posudku a domáhá se odlišného posouzení příčiny poškození dílu. Taková argumentace však nesměřuje proti právními posouzení věci, ale proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud vycházel. Tím dovolatelka fakticky usiluje o to, aby dovolací soud nahradil skutkové závěry soudů nižších stupňů vlastními, což není v dovolacím řízení přípustné. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn odvolacím soudem, a nepřísluší mu přehodnocovat provedené důkazy ani nahrazovat skutkové závěry soudů nižších stupňů vlastními. Je-li tedy dovolání budováno na polemice se skutkovými závěry odvolacího soudu, nemůže jeho prostřednictvím být přípustnost dovolání založena. K otázce závaznosti vyjádření žalované v průběhu řízení: Procesním úkonem účastníka je třeba rozumět jeho projev vůle adresovaný soudu, který směřuje k uplatnění procesních práv, ke splnění procesní povinnosti nebo k jiným procesním následkům, které s takovým projevem právní předpisy spojují. Procesní úkony však nemohou být činěny podmíněně; pokud účastník na projevené podmínce procesního úkonu trvá, nemá takový procesní úkon žádné účinky a soud k němu nepřihlíží (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2004, sp. zn. 32 Odo 158/2004). Vyjádření účastníků v průběhu řízení, která nemají povahu procesního úkonu upraveného občanským soudním řádem, nejsou právně závazná a nelze z nich bez dalšího dovozovat hmotněprávní povinnosti. Mohou mít význam toliko jako součást skutkových tvrzení nebo při hodnocení důkazů. Namítá-li dovolatelka nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, ale vytýká soudu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě dovolací soud ovšem přihlíží jen v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.); tento předpoklad však v dané věci splněn není. K otázce porušení zásady koncentrace dle § 118b o. s. ř.: Dovolatelka ve své argumentaci u předestřené otázky přehlíží, že každý účastník nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně těch skutečností, z nichž vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky. Přitom platí, že tvrdí-li prodávající, že vada vznikla porušením povinností kupujícího nebo jeho nesprávným užíváním věci, tíží jej obě tato břemena. Bylo tedy na žalobkyni prokázat, že vada v záruční době byla způsobena vnější událostí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 29 Odo 1146/2003). Neunesení tohoto břemene nemůže být nahrazováno námitkami směřujícími k porušení koncentrace řízení. Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Napadá-li dovoláním žalobkyně rozsudek odvolacího soudu i ve výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, je v této části dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně nepřípustné. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 28. 5. 2026 JUDr. Václav Duda předseda senátu