33 Cdo 2004/2025-613 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce statutárního města Brna, se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 196/1 (identifikační číslo 449 92 785), zastoupeného JUDr. Vladimírem Papežem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Kollárova 634/6, proti žalované ŠIMEK 96, spol. s r.o., se sídlem v Brně, Herčíkova 2665/17 (identifikační číslo 645 09 931), zastoupené Mgr. Vladanem Valou, advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/2, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované Generali České pojišťovny a.s., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Spálená 75/16 (identifikační číslo 452 72 956), o 315 464,39 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 272 C 55/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2025, č. j. 16 Co 207/2024-571, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 136,30 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Vladimíra Papeže, advokáta. III. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejší účastnicí nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 3. 2021, č. j. 272 C 55/2014-471, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení 473 181,59 Kč s 8,05 % úroky z prodlení od 23. 4. 2014, žalované a vedlejší účastnici přiznal na náhradě nákladů řízení 229 416 Kč, resp. 2 700 Kč a rozhodl o nákladech řízení, které platil stát. Po právní stránce uzavřel, že žalovaná neporušila smluvní ani prevenční povinnost podle § 415 a § 420 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Kontrolní a preventivní prohlídky vodoměrné šachty nemovitosti prováděla žalovaná v souladu se zavedenou praxí; právní předpis neukládá povinnost činit tak v kratším časovém intervalu a v příkazní smlouvě smluvní strany frekvenci prohlídek nesjednaly. Právo uplatněné žalobou z titulu náhrady škody vzniklé zaplacením částky vyúčtované dodavatelkou vody žalobci nevzniklo. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 2. 2023, č. j. 44 Co 24/2022-524, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu 157 727,20 Kč s příslušenstvím, co do zbytku je změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobci 315 454,39 Kč s 8,05 % úroky z prodlení od 23. 4. 2014 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu před soudy obou stupňů. Podle odvolacího soudu si žalovaná (příkazník) nepočínala tak, aby nedošlo ke škodě na majetku, a proto odpovídá za škodu představující cenu spotřebované vody v důsledku havárie v období od 6. 12. 2011 do 7. 6. 2012 (§ 415 a § 420 odst. 1, 2 obč. zák.). Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. 9. 2024, č. j. 33 Cdo 2855/2023-547, zrušil rozhodnutí odvolacího soudu v měnícím výroku o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Obecně platí, že neukládá-li příkazní smlouva příkazníkovi častější provádění preventivních prohlídek nemovitosti, než plyne z obchodních zvyklostí stran a jejich zavedené praxe, nemůže se příkazce dovolávat porušení smluvní povinnosti příkazníkem, který prohlídky činí v intervalech se zvyklostmi a praxí souladných. Za situace, kdy žalovaná – aniž v příkazní smlouvě bylo ujednáno něco jiného – prováděla kontroly vodoměrné šachty v šestiměsíčních intervalech –, vytknul odvolacímu soudu, že neaplikoval výkladová pravidla ve smyslu § 35 obč. zák. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 1. 2025, č. j. 16 Co 207/2024-571, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalované uložil zaplatit žalobci 315 454,39 Kč s 8,05 % úroky z prodlení od 23. 4. 2014 do zaplacení (výrok I), žalované a vedlejší účastnici uložil nahradit žalobci náklady vynaložené v řízení ve výši 119 185,99 Kč (výrok II), o nákladech řízení placených státem rozhodl tak, že České republice je povinen zaplatit žalobce 2 614,70 Kč (výrok III) a žalovaná s vedlejší účastnicí 9 229,30 Kč (výrok IV). Po právní stránce odvolací soud uzavřel, že si žalovaná jako správkyně nemovitostí nepočínala tak, aby zamezila vzniku škody na majetku žalobce. V období mimořádných klimatických podmínek neprováděla v dané lokalitě v dostatečném rozsahu preventivní prohlídky vodoměrné šachty. Nedodržela tak náležitou obezřetnost, kterou bylo možné po ní rozumně požadovat, čímž porušila povinnost vyplývající z § 415 obč. zák. (tzv. generální prevence), která je jedním z případů porušení právní povinnosti podle § 420 odst. 1 obč. zák. V důsledku toho vznikla žalobci škoda v podobě úhrady za spotřebu vody vytékající z vodovodního potrubí ve vodoměrné šachtě. Dovolání, jímž – vyjma výroku III – žalovaná napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné. Žalobce se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnil. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Po doplnění dokazování zprávou Českého hydrometeorologického ústavu ze 7. 1. 2025 vyšel odvolací soud z následujících skutkových zjištění. Účastníci uzavřeli dne 23. 6. 2008 příkazní smlouvu o výkonu „Správy a údržby nemovitostí ve vlastnictví statutárního města Brna svěřených MČ Brno - Medlánky“ zahrnující – mimo jiné – bytový dům na ulici XY. Žalovaná (příkazník) se zavázala zajišťovat služby spojené s užíváním nemovitostí, a to na úseku správy (provádění preventivních prohlídek, zajištění preventivní a běžné údržby a oprav drobného i většího charakteru, včetně nepřetržité havarijní služby) a na úseku provozu (opravy a údržba rozvodů od příslušných měřidel v domě). Strany se dohodly, že žalovaná odpovídá za řádný výkon správy a provoz nemovitostí, který je povinna provádět s potřebnou odbornou péčí, jinak odpovídá v plné výši za škody vzniklé porušením povinností. Poškození vypouštěcího ventilu, tzv. „ustřelením“ jeho koncovky, ve vodoměrné šachtě nalézající se na sousedícím pozemku, na kterém je bytový dům XY, způsobilo v době od 15. 3. do 7. 6. 2012 únik studené vody v rozsahu 12 472 m³, zatímco obvyklá průměrná spotřeba činila cca 500 m³. Poškození ventilu ve vodoměrné šachtě zjistila 7. 6. 2012 dodavatelka - Brněnské vodárny a kanalizace, a.s. při pravidelné výměně vodoměrů. Po daňovém dobropisu na částku 211 845 Kč činil rozdíl mezi evidovanou a obvyklou spotřebou 582 871,50 Kč. Žalobce snížil požadavek o 109 689,91 Kč a žalobou uplatnil z titulu náhrady škody částku 473 181,59 Kč. Podle závěrů znaleckého posudku Vysokého učení technického v Brně č. 63/2020 z 5. 8. 2020 k nadměrnému úniku vody došlo poškozením armatury (prasklý odvodňovací ventil na uzavíracím ventilu za vodoměrem). Jako příčiny poškození připadají v úvahu: a) vysoký přetlak ve vodovodním řadu, b) venkovní teploty hluboko pod bodem mrazu, c) úmyslné poškození. V době od 25. 1. do 15. 2. 2012 se podle zprávy Českého hydrometeorologického ústavu ze 7. 1. 2025 venkovní teploty pohybovaly v záporných hodnotách (až -16,8 st. C) a v době od 9. 2. do konce února 2012 promrzl půdní fond do hloubky minimálně 50 cm. Vodoměrná šachta nebyla po technické stránce provedena tak, aby poskytovala dostatečnou ochranu vodovodní přípojky před mrazem. K úniku vody docházelo minimálně pod dobu čtyřiaosmdesáti dnů. Proti výpočtu rozdílu zvýšeného a obvyklého odběru vody zaznamenaného vodoměrem neměl zpracovatel posudku žádné výhrady. Zjištění existence vztahu příčinné souvislosti mezi porušením obecné prevenční povinnosti spočívající v prohlídkách zařízení vodoměrné šachty a únikem vody v důsledku poškození armatury v době extrémně nízkých teplot je otázkou skutkovou, jejíž zpochybnění není způsobilé založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 33 Cdo 597/2008, a ze dne 16. 11. 2022, sp. zn. 33 Cdo 1472/2022). Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení toho, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 25 Cdo 164/2018, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 30 Cdo 3405/2019). V projednávané věci byla hodnocením provedených důkazů s vysokou mírou pravděpodobnosti prokázána příčinná souvislost mezi opomenutím provádět kontroly, tj. jednat s odbornou péčí, a vznikem škody představující úhradu vodného a stočného za uniklou vodu dodavatelce. Spojuje-li žalovaná přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na právní otázce, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen; není-li tomu tak, nemůže být dovolání pro její řešení podle § 237 o. s. ř. přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1173/2014, ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2204/2017, ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3570/2015, ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2893/2016). Takovou – bez ohledu na to, že dovolatelka ani nevymezila způsobem předjímaným v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání - je (skutková) otázka „původní škody“, za níž považuje částku vodného a stočného, kterou žalobce zaplatil dodavatelce. Výtka, že odvolací soud po vrácení věci dovolacím soudem k dalšímu řízení opět změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že „při nezměněném skutkovém stavu nalezne nový důvod, proč žalobě vyhovět“, a námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neformulují právní otázky, které by zakládaly přípustnost dovolání. Žalovaná jimi namítá vady řízení, k nimž by dovolací soud – pokud by skutečně řízení zatěžovaly – mohl přihlédnout jen v případě přípustného dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Dovolání proti výrokům napadeného rozhodnutí o nákladech řízení před soudy všech stupňů Nejvyšší soud odmítl z důvodu objektivní nepřípustnosti (§ 238 odst. 1 písm. h/, § 243c odst. 1 o. s. ř.). Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňují (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá pravomocné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 24. 6. 2026 JUDr. Pavel Krbek předseda senátu