33 Cdo 2063/2025-461 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně H. B., zastoupené Mgr. Jaroslavem Homolkou, advokátem se sídlem v Jihlavě, Palackého 5001/1, proti žalované D. B., zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, o zaplacení 543 265 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 3 C 180/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 3. 2025, č. j. 21 Co 70/2025-433, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 13 249,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jaroslava Homolky, advokáta. O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované slevy z kupní ceny ve výši 585 500 Kč a náhrady škody ve výši 25 965 Kč. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. 3. 2025, č. j. 21 Co 70/2025-433, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 16. 9. 2024, č. j. 3 C 180/2021-375, ve výroku, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 543 265 Kč s příslušenstvím jako slevu z kupní ceny a náhradu škody, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soudy vzaly za prokázané, že účastnice uzavřely dne 17. 1. 2018 kupní smlouvu, na jejímž základě žalobkyně nabyla nemovité věci nacházející se v katastrálním území XY, a to pozemky p. č. st. XY, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. XY, a dále pozemky p. č. XY a p. č. XY za celkovou kupní cenu 750 000 Kč. Kupní cenu žalobkyně uhradila a vlastnické právo bylo zapsáno do katastru nemovitostí. Po převzetí nemovitosti zjistila napadení stavby dřevokaznou houbou (dřevomorkou domácí), výraznou vlhkostí konstrukcí a závažnými statickými nedostatky objektu. Stavba je založena na dřevěných železničních pražcích uložených přímo na terénu bez izolace a podsypu, s tím, že tyto konstrukční prvky byly vystaveny dlouhodobému působení vlhkosti. Dřevokazná houba byla zjištěna v rozsahu svědčícím o jejím dlouhodobém působení, přičemž napadení se týkalo jak podlahových, tak svislých konstrukcí stavby. Tyto vady významně snižují životnost objektu, ohrožují jeho statickou stabilitu a mají též negativní zdravotní dopady. Na základě těchto zjištění žalobkyně uplatnila u žalované právo na slevu z kupní ceny, které žalovaná neuznala. Žalobkyně se proto domáhala soudní cestou zaplacení částky odpovídající slevě z kupní ceny a náhrady nákladů vynaložených na odborná posouzení. Vzhledem k povaze, rozsahu a intenzitě zjištěných vad a jejich dopadu na možnost užívání stavby soudy dospěly k závěru, že nelze kvalitu objektu považovat za odpovídající sjednané kupní ceně, a že obnovení rovnováhy vzájemných plnění je možné dosáhnout pouze prostřednictvím slevy odpovídající obvyklé hodnotě stavby, jejíž výši určily podle výsledků znaleckého dokazování částkou 517 300 Kč, k níž připočetly náhradu účelně vynaložených nákladů. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále jen „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 o. s. ř. Má za to, že dovoláním napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky přiměřenosti výše slevy z kupní ceny, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu představované rozsudky ze dne 4. 6. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1207/2023, a ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2042/2020. Dále předkládá k dovolacímu přezkumu řešení otázky, k jakému okamžiku má být posuzován rozsah vady a výše slevy z kupní ceny, a otázku, zda přispění žalobkyně ke zhoršení vady jde k její tíži, a to z důvodu porušení prevenční povinnosti či přechodu nebezpečí škody na věci. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně navrhla dovolání jako nepřípustné odmítnout, případně jako nedůvodné zamítnout. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena. Dovolání není přípustné Žalovaná v dovolání vymezuje několik právních otázek, na jejichž řešení má podle jejího názoru napadené rozhodnutí záviset. Z obsahu dovolání se však podává, že prostřednictvím těchto námitek dovolatelka ve skutečnosti polemizuje se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, popřípadě zpochybňuje otázky, které již byly v tomto řízení pravomocně vyřešeny. Především dovolatelka namítá nesprávné posouzení rozsahu a intenzity vad prodané nemovitosti a z toho vyvozuje nepřiměřenost přiznané slevy z kupní ceny. Takové námitky jsou však založeny na vlastní interpretaci provedených důkazů, zejména znaleckých posudků, a směřují výlučně proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, jimiž je dovolací soud vázán. V dovolatelkou citovaném rozsudku sp. zn. 23 Cdo 1207/2023 Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 2106 o. z. patří ve způsobu určení přiměřené slevy ze sjednané kupní ceny k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Výše slevy z ceny bude záviset především na povaze a rozsahu vad vzhledem k ceně, na snížení funkčních vlastností věci a příp. její estetické hodnoty. Při jejím určení je nutné přihlížet k tomu, jak se vytčená vada projevuje při užívání věci, jak vady omezují či komplikují užívání věci, popř. snižují životnost věci, k dalšímu možnému způsobu a rozsahu užívání věci, k ceně nutných oprav věci (přičemž slevu obvykle nelze ztotožnit pouze s náklady spojenými s odstraněním vad či s hodnotou všech nákladů, které se sám kupující rozhodl vynaložit na odstranění vady) a jiným obdobným hlediskům, přičemž prostřednictvím slevy by měla být vytvořena situace blížící se stavu, kdy by bylo plněno bez vad (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 33 Cdo 69/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 33 Cdo 1317/2021, ze dne 16. 3. 2022, sp. zn. 33 Cdo 2045/2021, ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 33 Cdo 4541/2016). Při posouzení, jaká výše slevy z ceny díla je přiměřená, tj. jaká výše slevy je způsobilá vytvořit situaci blížící se stavu, kdy by bylo plněno bez vad, je však nezbytné mít na zřeteli, že sleva z ceny díla je jedním z práv z vadného plnění. Proto je při jejím určení nutné vycházet ze smyslu a účelu práv z vadného plnění. Hlavním účelem úpravy práv z vadného plnění je přitom poskytnutí ochrany věřiteli (kupujícímu), který neobdržel smluvně dohodnuté plnění (resp. plnění o smluvně dojednaných parametrech). Účel této úpravy tak tkví především v nápravě poruchy ekvivalence vzájemných plnění, resp. cílí na vyrovnání ekvivalence plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2042/2020, uveřejněný pod číslem 98/2022 Sb. rozh. obč.). Jinak řečeno smyslem úpravy práv z vadného plnění (tj. i smyslem poskytnutí přiměřené slevy z ceny díla) je opětovně docílit rovnovážného stavu mezi plněním smluvních stran (zaplacenou kupní cenou a obdrženou věcí), který byl narušen vadným plněním jedné z nich (prodávajícím), tj. tím, že oproti smluvně předpokládanému stavu ekvivalence plnění (kupující za určitou dohodnutou kupní cenu měl obdržet bezvadné plnění této dohodnuté ceně odpovídající) ve skutečnosti kupující obdržel plnění vadné, a tedy již proto neodpovídající sjednané ceně. Smyslem úpravy práv z vadného plnění není reparace vzniklých škod (srov. obdobně též KOLMAČKA, Viktor. Přiměřené snížení ceny jako prostředek nápravy narušené subjektivní ekvivalence. Právní rozhledy, 2021, č. 13-14, s. 457-468). Závěr o přiměřenosti slevy z kupní ceny tedy vyžaduje komplexní úvahu soudu zohledňující individuální okolnosti případu a požadavek na dosažení ekvivalence plnění. Rozhodnutí o přiměřenosti výše slevy přednostně náleží soudům nižších instancí, jež jsou – vzhledem k zásadám ústnosti a přímosti řízení – s účastníky v bezprostředním kontaktu, a disponují tudíž náležitými skutkovými podklady pro vyhodnocení zmiňovaných aspektů daného sporu. Dovolací soud může takovou právní otázku učinit předmětem svého přezkumu toliko v případech zjevné nepřiměřenosti relevantních úvah soudů v nalézacím řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 33 Cdo 3539/2016, či ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1643/2015). Postup odvolacího soudu při určení výše přiměřené slevy z kupní ceny je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, neboť vychází z konkrétních skutkových zjištění o povaze a rozsahu vad. Dovolatelkou tvrzený rozpor s rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1207/2023 a sp. zn. 23 Cdo 2042/2020 dán není. Dovolatelka dále namítá, že přiznaná sleva z kupní ceny je nepřiměřená, neboť žalobkyně stavbu nadále užívá a stavba dosud nebyla odstraněna. Samotná skutečnost, že žalobkyně stavbu po určitou dobu fakticky užívá, nemůže zpochybnit skutkové závěry soudů o povaze a rozsahu vady ani právní závěr o narušení ekvivalence vzájemných plnění ke dni uzavření kupní smlouvy. Dovolatelka rovněž uplatňuje námitky směřující k tomu, že rozsah vady měl být posuzován k jinému časovému okamžiku, případně že žalobkyně svým jednáním přispěla ke zhoršení technického stavu stavby. Těmito námitkami však dovolatelka zpochybňuje samotný základ nároku, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto mezitímním rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodu ze dne 26. 4. 2023, č. j. 3 C 180/2021-136, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 7. 2023, č. j. 31 Co 254/2023-154, tak, že základ uplatněného nároku je opodstatněný. Takové námitky jsou nepřípustné, neboť otázky, které se týkají základu nároku, nelze znovu otevírat v řízení již jen o výši plnění. Mezitímním rozsudkem soud rozhoduje o právním základu věci, jímž se vyjadřuje k tomu, zda žalobce má vůbec na požadované plnění právo a v jakém rozsahu. Základem věci se rozumí posouzení všech otázek, které vyplývají z uplatněného nároku, s výjimkou okolností, které se týkají jen výše nároku (plnění). Otázky, které se týkají základu nároku, lze řešit jen v mezitímním rozsudku; jestliže se tak nestalo, je vyloučeno, aby k nim soud přihlédl při rozhodování o výši nároku. Pojmově může být vydán pouze „kladný“ mezitímní rozsudek, který určuje, že právní základ nároku „je dán“, byť jen v nepatrné části. V dalším řízení se soud zabývá jenom okolnostmi určujícími výši nároku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 7. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1645/2013). Jelikož dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud její dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v části směřující proti výroku o nákladech řízení však není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). S ohledem na odmítnutí dovolání se Nejvyšší soud samostatně nezabýval návrhem dovolatelky na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, neboť tento návrh byl tímto rozhodnutím konzumován. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 28. 5. 2026 JUDr. Václav Duda předseda senátu