33 Cdo 2064/2025-440 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně ADM International, Sárl, se sídlem A One Business Center, La Place 3, 1180 Rolle, Švýcarská konfederace, zastoupené JUDr. Stanislavem Dvořákem Ph.D., LL.M, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 394/12, proti žalovanému Františku Janovskému, se sídlem v Týnu nad Vltavou, Jarošovice 281, zastoupenému Mgr. Radkou Prokopcovou, advokátkou se sídlem ve Strakonicích, Bezděkovská 53, o 61 600 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 C 368/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2025, č. j. 5 Co 1446/2024-370, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 18 041,10 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Radky Prokopcové, advokátky. Odůvodnění: V záhlaví uvedeným rozhodnutím Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil rozsudek ze dne 24. 5. 2024, č. j. 16 C 368/2022-335, kterým Okresní soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 61 600 EUR s příslušenstvím, a žalovanému přiznal na náhradě nákladů řízení 326 268,78 Kč; žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 55 833 Kč. Odvolací soud převzal skutková zjištění, k nimž po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud prvního stupně, a dovodil, že žalovaný – podnikající jako fyzická osoba a současně jednatel společnosti JAFA ZEMĚDĚLSKĚ SLUŽBY s. r. o. (identifikační číslo 260 77 361) – neuzavřel s žalobkyní smlouvu o dodávce 550 tun řepky, neboť nebyl adresátem nabídky kupující. Označení osoby prodávající jako „čeká na schválení“ není řádnou identifikací subjektu způsobilého být účastníkem právních vztahů. Protože se spor týká smlouvy o koupi zboží mezi stranami, které mají místa podnikání v různých státech, aplikoval odvolací soud Úmluvu OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží z 11. 4. 1980, dále jen „Vídeňská úmluva“ (čl. 8, čl. 14, čl. 18 odst. 1, 2, čl. 23). Dovolání (doplněné podáním z 18. 7. 2025), kterým napadla žalobkyně rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné. Žalovaný se ve vyjádření ztotožnil s napadeným rozhodnutím. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 (§ 211) o. s. ř., dovolacímu přezkumu nepodléhají. Skutkové zjištění, z něhož vyšel odvolací soud při právním posouzení věci – že adresátem nabídky žalobkyně nebyl žalovaný, což vylučuje akceptaci nabídky z jeho strany –, nelze úspěšně napadnout. Pouze ve výjimečných případech, kdy skutková zjištění vykazují extrémní rozpor s provedenými důkazy nebo kdy jsou v extrémním nesouladu s úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, je i skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. Pl. ÚS-st.45/16, nález Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. I. ÚS 1226/21, usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. I. ÚS 2759/24, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3323/2020, ze dne 16. 11. 2022, sp. zn. 33 Cdo 2799/2022, a ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3343/2022). O takový případ však v projednávané věci nejde. Odlišná verze skutku prosazovaná žalobkyní na podkladě vlastního subjektivního hodnocení v řízení provedených důkazů (že kupní smlouva byla přijetím nabídky uzavřena) sama o sobě extrémní rozpor představovat nemůže. Výhradou nepřezkoumatelnosti namítla žalobkyně vadu řízení. Bez zřetele k tomu, že taková výhrada je relevantní pouze, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), dovolací soud odkazuje na rozsudek ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4118/2010, v němž Nejvyšší soud zdůraznil, že „jedním z principů představujících neopomenutelnou součást práva na spravedlivý proces je povinnost soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit, přičemž se musejí vypořádat s námitkami uplatněnými účastníky řízení, a to způsobem odpovídajícím míře jejich závažnosti. Pokud soudy této zákonné povinnosti nedostojí, a to jednak tím, že se zjištěnými skutečnostmi nebo tvrzenými námitkami nezabývají vůbec, nebo se s nimi vypořádají nedostatečným způsobem, založí tím nepřezkoumatelnost jimi vydaných rozhodnutí“ (k těmto závěrům se pak Nejvyšší soud přihlásil rovněž v rozsudku ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3332/2015). Otázka, za jakých okolností je možnost považovat soudní rozhodnutí za nepřezkoumatelné, byla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu již opakovaně řešena. Jako měřítko toho, zda je či není rozhodnutí soudu přezkoumatelné, je třeba považovat především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě využít opravných prostředků proti tomuto rozhodnutí. I když rozhodnutí soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nejsou podle obsahu uplatněného opraveného prostředku na újmu práv účastníků řízení. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů tehdy, když vůči němu nemůže účastník, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat důvody opravného prostředku, a ani soud rozhodující o tomto opravném prostředku nemá náležité podmínky pro zaujetí názoru na věc. Nelze pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3466/2013, a ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3814/2015). Nejvyšší soud dovolání odmítl, protože žalobkyně nepředložila žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala jeho přípustnost (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 24. 6. 2026 JUDr. Pavel Krbek předseda senátu