33 Cdo 2681/2025-273 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka v právní věci žalobkyně H. K., zastoupené Mgr. Lenkou Machurkovou, advokátkou se sídlem Višňová 2084/3, Praha, proti žalované Allianz pojišťovna, a.s., se sídlem Ke Štvanici 656/3, Karlín, Praha 8, identifikační číslo osoby 47115971, zastoupené Mgr. Evou Novákovou, advokátkou se sídlem Ovocný trh 573/12, Praha, o zaplacení 118 100 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 82/2024, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2025, č. j. 18 Co 118/2025-239, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2025, č. j. 18 Co 118/2025-239, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 11. 2024, č. j. 12 C 82/2024-186, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 21. 11. 2024, č. j. 12 C 82/2024-186, zamítl žalobu na zaplacení částky 118 100 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. 2. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 21. 5. 2025, č. j. 18 Co 118/2025-239, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. 3. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že dne 11. 2. 2012 žalobkyně uzavřela se žalovanou pojistnou smlouvu (č. 042777162) o investičním pojištění Rytmus, jejímž předmětem bylo investiční životní pojištění pro případ smrti nebo dožití s pojistnou dobou 41 let. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu částky jí uhrazeného pojistného a částek pojistného a odkupného vyplacených žalovanou. Odvolací soud se primárně zabýval žalovanou uplatněnou námitkou promlčení práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v plnění na neplatnou smlouvu. Věc posuzoval podle úpravy zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dále též jen „obč. zák.“ (§ 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen „o. z.“), a vyšel z toho, že žalobkyně mohla nejpozději dne 23. 2. 2021 učinit úsudek o ekonomickém výsledku pojistně investičního záměru a o přínosu částky investované do předmětného pojistného produktu, tudíž od tohoto data počala běžet subjektivní promlčecí lhůta jejího práva na vydání bezdůvodného obohacení. Za promlčený je proto třeba považovat nárok na vrácení veškerého plnění uhrazeného žalobkyní dříve než dva roky před podáním žaloby (tj. před 16. 4. 2022), tudíž nepromlčenou zůstala částka 29 326 Kč; protože žalovaná (po 29. 1. 2024) žalobkyni vyplatila 67 252 Kč, tedy více, než činí nepromlčený nárok žalobkyně, není ve zbylé části uplatněný požadavek opodstatněný (§ 107 obč. zák.). Námitku promlčení uplatněnou žalovanou neshledal rozpornou s dobrými mravy a nepřisvědčil ani argumentaci žalobkyně týkající se aplikace závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie a účinků Směrnice rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, v němž formuluje dvě právní otázky, při jejichž řešení se odvolací soud podle jejího názoru odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně se jedná o tyto otázky: 1) Jsou předmětem vypořádání vzájemných peněžitých plnění z bezdůvodného obohacení z nesplatné smlouvy podle § 457 obč. zák. veškerá vzájemně poskytnutá plnění smluvních stran, nebo jsou tímto předmětem vypořádání pouze plnění, která si smluvní strany poskytly v „nepromlčeném období“, vznesla-li jedna z nich námitku promlčení. 2) Lze bez dalšího konstatovat vědomost žalobkyně o vzniku bezdůvodného obohacení pouze na základě objektivní okolnosti, že žalobkyně od žalované obdržela standardizovaný výroční dopis o stavu a pohybech na účtu pojištění ze dne 23. 2. 2021. 5. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že závěry přijaté odvolacím soudem v napadeném rozsudku jsou správné. III. Přípustnost a důvodnost dovolání 6. Nejvyšší soud posoudil dovolání žalobkyně podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., se zabýval jeho přípustností. 7. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Přípustnost dovolání zakládá žalobkyní předestřená otázka týkající se běhu subjektivní promlčecí doby k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o investičním životním pojištění, kterou odvolací soud neřešil konformně s aktuální rozhodovací praxí dovolacího soudu. 9. Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti. 10. Závěr, že se právní režim sporného nároku z bezdůvodného obohacení řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do 31. 12. 2013, který dovoláním zpochybněn nebyl, odpovídá ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu (viz rozsudek ze dne 4. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3531/2019, či usnesení ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1948/2018). 11. Odvolací soud spojil počátek běhu dvouleté subjektivní promlčecí doby (§ 107 odst. 1 obč. zák.) nikoliv se skutečnou (prokázanou) vědomostí o bezdůvodném obohacení žalobkyně, ale se skutkovou okolností, z níž podle jeho názoru bylo možno tuto vědomost dovodit, jestliže vědomost žalobkyně o bezdůvodném obohacení bez dalšího ztotožnil s doručením tzv. výročního dopisu. Takový závěr neodpovídá tomu, co dovodil Ústavní soud v nálezech ze dne 19. 3. 2018, sp. zn. II. ÚS 2460/17, a ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. III. ÚS 2127/21 (srov. na ně navazující rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 33 Cdo 207/2022, ze dne 19. 1. 2023, sp. zn. 33 Cdo 670/2022, ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 361/2022, ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 524/2023, ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1808/2022, ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 33 Cdo 303/2022, ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2900/2022, ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3149/2022, ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2887/2022, ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2958/2022, a ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3351/2022). 12. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle § 107 odst. 2 se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Objektivní a subjektivní promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1421/2015). Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení je ve světle výkladu ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Byla-li majetková hodnota nabyta v souladu s kontraktem stiženým absolutní neplatností, odvíjí se běh subjektivní promlčecí doby od okamžiku, kdy se ochuzený dozvěděl o skutečnostech, jež uvedenou neplatnost zakládají (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1161/2003, ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3306/2007, nebo jeho usnesení ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 306/2005, ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1957/2012). Skutečná subjektivní vědomost o tom, že se žalovaná na úkor žalobkyně obohacuje bezdůvodně, spojená s počátkem běhu subjektivní promlčecí doby podle § 107 odst. 1 obč. zák., nemůže být bez dalšího určena jen okamžikem doručení tzv. výročního dopisu, neboť taková okolnost svou povahou objektivní o okamžiku, kdy se oprávněný poprvé dozví o možnosti uplatnit své právo u soudu, nevypovídá. Závěru, že doručením výročního dopisu si žalobkyně alespoň v laické rovině osvojila právní závěr o neplatnosti smlouvy, podle níž bylo plněno, a o bezdůvodnosti poskytnutého plnění, odporuje zjištění, že žalobkyně i poté hradila pojistné, že mezi stranami i v následujícím období probíhala standardní smluvní komunikace, a že žalobkyně až v roce 2023 požádala nejprve o zaslání kompletní smluvní dokumentace a že teprve až na základě sdělení informace o výši odkupného (dne 21. 12. 2023) žalovanou informovala (dne 29. 1. 2024), že pojistnou smlouvu vypovídá. Závěr odvolacího soudu, který počátek běhu subjektivní promlčecí doby spojil s datem doručení tzv. výročního dopisu žalobkyni, neobstojí, a jeho závěr, že nárok žalobkyně je částečně z důvodu marného uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí doby (§ 107 odst. 1 obč. zák.) promlčen, je z těchto důvodů předčasný, a tudíž nesprávný. 13. Jelikož je závěr odvolacího soudu týkající se promlčení části nároku žalobkyně nesprávný, nezabýval se dovolací soud (z důvodu předčasnosti) druhou dovolatelkou předestřenou otázkou týkající se vypořádání plnění z bezdůvodného obohacení. 14. Jelikož Nejvyšší soud z výše popsaných důvodů shledal napadený rozsudek odvolacího soudu nesprávným, zrušil ho včetně nákladového výroku (§ 243e odst. 1 o. s. ř.); protože se kasační důvod vztahuje i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). 15. Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.). 16. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. 3. 2026 JUDr. Pavel Horňák předseda senátu