33 Cdo 2723/2025-484 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobce Gerharda Schneidera, se sídlem v Haβlochu, Rennbahnstraβe 23a, 674 54, reg. číslo 298060178, Spolková republika Německo, zastoupeného JUDr. Karlem Mateřánkou, advokátem se sídlem v Plzni, Rooseveltova 10/9, proti žalované VM Beton s.r.o., se sídlem v Sokolově, Chebská 53 (identifikační číslo 060 51 162), zastoupené JUDr. Janou Bodlákovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Cihelní 71/14, o 11 755,91 EUR s příslušenstvím oproti převzetí věci, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 33 C 99/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 6. 2025, č. j. 10 Co 1055/2024-438, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 10 587,50 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Karla Mateřánky, advokáta. Odůvodnění: Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne 11. 6. 2024, č. j. 33 C 99/2020-385, ve znění usnesení ze dne 31. 10. 2024, č. j. 33 C 99/2020-408, uložil žalované zaplatit žalobci 975,60 EUR s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 975,80 EUR od 12. 11. 2019 do zaplacení (výrok pod bodem I), zamítl žalobu co do částky 10 780,31 EUR s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 548 EUR od 5. 11. 2019 do 11. 11. 2019, ve výši 10 % ročně z částky 9 672,40 EUR od 12. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 020,10 EUR od 19. 2. 2020 do zaplacení (výrok pod bodem II), uložil žalované převzít od žalobce 16 kusů betonových desek označených jako Design Stein 200 x 50 x 4 Exklusive Qualität, 6 kusů betonových desek označených jako Obere Bogenplatte no.4, 200 x 50(33) x 4 cm, 1 sloupek označený jako Zwischenpfosten gat 2 meter (výrok pod bodem III), zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované převzít od žalobce movité věci: 108 kusů betonových desek označených jako Desing Schiefer 200 x 50 x 4 Exklusive Qualität beideseitig Titan, 31 kusů betonových sloupků (mezisloupky, koncové sloupky a rohové sloupky) označených jako Zwischenpfosten glatt 2 meter TITAN (22 ks), Endpfosten glatt 2 meter TITAN (6 ks) a Eckpfosten glatt 2 meter TITAN (3ks), 56 kusů betonových desek označených jako Platten, Desing Stein 200 x 50 x 4, Exklusive Qualität, beideseitig Grafit, 20 kusů betonových sloupků označených jako Zwischenpfosten glatt 1 meter GRAFIT (9ks), Endpfosten glatt 1 meter GRAFIT (1 ks), Zwischenpfosten glatt 2 merer GRAFIT (7ks), Endpfosten glatt 2 meter GRAFIT (1ks), Eckpfosten glatt 2 meter GRAFIT (2ks) – výrok pod bodem IV a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem V). K odvolání obou účastníků Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 5. 6. 2025, č. j. 10 Co 1055/2024-438, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 7 370,06 EUR s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 557,60 EUR od 5. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 812,46 EUR od 19. 2. 2020 do zaplacení a převzít od žalobce 16 betonových desek Design Stein 200 x 50 x 4 Exklusive Qualität, 6 betonových desek Obere Bogenplatte no.4, 200 x 50(33) x 4 cm, 1 sloupek Zwischenpfosten gat 2 meter, 108 kusů betonových desek označených jako Desing Schiefer 200 x 50 x 4 Exklusive Qualität beideseitig Titan, 22 betonových sloupků Zwischenpfosten glatt 2 meter TITAN, 6 betonových sloupků Endpfosten glatt 2 meter TITAN a 3 betonové sloupky Eckpfosten glatt 2 meter TITAN (3ks), a že se žaloba zamítá co do 4 385,83 EUR s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 997,30 EUR od 5. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 388,53 EUR od 19. 2. 2020 do zaplacení a co do povinnosti žalované převzít od žalobce 56 betonových desek Platten, Desing Stein 200 x 50 x 4, Exklusive Qualität, beideseitig Grafit, 9 betonových sloupků Zwischenpfosten glatt 1 meter GRAFIT, 1 betonový sloupek Endpfosten glatt 1 meter GRAFIT, 7 betonových sloupků Zwischenpfosten glatt 2 meter GRAFIT, 1 betonový sloupek Endpfosten glatt 2 meter GRAFIT a 2 betonové sloupky Eckpfosten glatt 2 meter GRAFIT (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Právní závěr odvolacího soudu má za nesprávný. Namítla, že pokud odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl u zakázky Wagner, že považuje za důvodně reklamovanou vadu chybějící výztuže, jedná se o zcela novou vadu, která nebyla v průběhu dosavadního řízení před soudem prvního stupně projednávaná a k takto uplatněné vadě po celé řízení nevznesla žádnou procesní obranu, neboť předmětem projednávání před soudem prvního stupně bylo vždy použití ocelové výztuže namísto výztuže čedičové oproti původnímu ujednání smluvních stran, nikoliv vada spočívající v absenci výztuže jako takové. Odvolací soud tedy rozhodl o jiném žalobním návrhu, než jaký byl předmětem řízení. Tím jí upřel možnost uplatnit relevantní námitky a dopustil se tak porušení práva na spravedlivý proces a práva na rovnost účastníků řízení ve smyslu článku 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Dále namítla, že v průběhu celého řízení nebyla provedena prohlídka zboží prokazující důvodnost reklamace žalobce, ať se jedná o charakter chybějící výztuže či různou barevnost dodaných desek. Zcela bez pozornosti soudu zůstala námitka, že kupní smlouvy nezahrnovaly dopravu a nepředpokládaly ani montáž zboží u žalobce a bylo tedy na žalobcově odpovědnosti, aby ve smyslu čl. 38 a 39 Vídeňské úmluvy prohlídku zboží ke zjištění zjevných vad řádně a včas vykonal v uvedeném místě a nevyčkával až na prohlídku provedenou jeho zákazníky. Podle dovolatelky je napadené rozhodnutí nevykonatelné, byla-li jí uložena i povinnost převzít od žalobce výše specifikované betonové desky. Odvolací soud v bodě 33 odůvodnění rozhodnutí uvedl, že zboží bude nutno převzít v tom místě, kde se bude v době splnění uvedené povinnosti právě nacházet, nicméně toto místo nelze předvídat a uvést je ve výroku, a nelze ani žalobce nutit, aby zboží trvale skladoval stále ve stejném skladu. Povinnosti žalované převzít zboží odpovídá na straně žalobce informační povinnost o uvedení přesného místa, kde se zboží nachází. Tuto povinnost žalobce do dne podání dovolání nesplnil, když vyzvednutí zboží na konkrétní adrese podmiňuje nutností vyjednání přístupu pro žalovanou s neznámou osobou majitele skladu, dále vyzvednutí zboží podmiňuje nutností zaparkovat nákladní automobil na soukromém parkovišti před obchodním domem a k převzetí zboží překonat vzdálenost cca 100 metrů s vysokozdvižným vozíkem. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnil a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda dovolání obsahuje stanovené náležitosti. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou. Proti rozhodnutí odvolacího soudu lze dovolání podat jen z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle § 241b odst. 3 první věty o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v této věci), je dovolatel povinen v dovolání uvést, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V daném případě spatřuje dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, aniž by vymezila otázku, která má založit přípustnost dovolání, aniž by uvedla, od kterého rozhodnutí či od kterých rozhodnutí Nejvyššího soudu se odvolací soud odchýlil, a aniž by případně tuto ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu jinak vymezila. Svým tvrzením zpochybňuje skutková zjištění odvolacího soudu a soudu prvního stupně, resp. namítá údajné vady řízení. Nejvyšší soud v této souvislosti podotýká, že námitky zpochybňující skutková zjištění odvolacího soudu nemohou založit přípustnost dovolání, neboť dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním odvolacího soudu, resp. soudu prvního stupně a toto skutkové zjištění přezkoumávat nemůže (srov. § 241a odst. 6 o. s. ř.). K vadám řízení by pak mohl přihlížet v případě přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 druhá věta o. s. ř.). V dané věci tedy nelze než konstatovat, že žalovaná nesplnila podmínku stanovenou v § 241a odst. 2 o. s. ř. a řádně neuvedla, v čem spatřuje přípustnost dovolání. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se podle § 243f odst. 3 druhé věty o. s. ř. neodůvodňuje. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce). V Brně dne 13. 5. 2026 JUDr. Pavel Krbek předseda senátu