33 Cdo 3226/2025-236 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Z. S., zastoupeného Mgr. Evou Průchovou, advokátkou, se sídlem Praha, U Studánky 250/3, proti žalovanému Františkovi Vocáskovi, se sídlem Veleň, Větrná 389, identifikační číslo osoby 69494207, zastoupenému Mgr. Ivetou Zetochovou, advokátkou, se sídlem Kladno, Váňova 3180, o zaplacení 312 942 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 46 C 484/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2025, č. j. 23 Co 28/2025-200, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 136,30 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokátky Mgr. Evy Průchové. Odůvodnění: (podle § 243f odst. 3 o. s. ř.) 1. Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. 11. 2024, č. j. 46 C 484/2023-156, zastavil řízení co do částky 10.000 Kč s příslušenstvím (výrok I), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 312 942 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 312 942 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení (výrok II), zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení 35 094 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 094 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení (výrok III), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV), uložil povinnost žalobci zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-východ náklady řízení (výrok V) a uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-východ náklady řízení (výrok VI). 2. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 8. 4. 2025, č. j. 23 Co 28/2025-200, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II, IV, V, VI (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 3. Odvolací soud při rozhodnutí ve věci samé vyšel z následujícího skutkového stavu (jež se neliší od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně): Žalobce (jakožto kupující) a žalovaný (jakožto prodávající) uzavřeli dne 18. 1. 2023 kupní smlouvu, jejímž předmětem, který měl být teprve zhotoven, byla zateplená maringotka o specifikacích, jež jsou podrobně rozepsány v bodě 8 napadeného rozhodnutí, a to za kupní cenu ve výši 1 040 000 Kč (dále jen „kupní smlouva“). Již při „částečném převzetí“ dne 24. 4. 2023 vykazovala maringotka řadu vad a nedodělků, které žalobce řádně vytýkal. K „úplnému převzetí“ došlo dne 26. 4. 2023. Následně probíhala mezi stranami komunikace v období od března do května 2023 ohledně termínu závozu maringotky a též ohledně vytýkaných nedodělků a nesrovnalostí, jež spočívaly v připojení vody, odpadu, vyvrtání otvorů, opravy oplechování, nedržícího WC, dodání komínu, nesprávně provedených světel a menšího vnitřního rozměru maringotky. Dne 7. 6. 2023 žalobce uplatnil právo z vadného plnění, kdy požadoval slevu z kupní ceny ve výši 185 480 Kč z následujících důvodů - a) jiného rozměru maringotky, b) nedodaného a nenainstalovaného komínu, c) dodání dveří s opačným otevíráním, d) dodání maringotky pouze s jednou přípravou na venkovní světlo, e) absence přípravy na venkovní zásuvky, f) absence odvodu vzduchu z kuchyňského koutu a koupelny, g) absence přípravy na kuchyň, h) dodání se starými koly, z nichž jedno bylo dodáno s defektem, i) vady dřevěného obložení, chybějící vruty a znečištění modřínových prken od hřebů, j) nedodání příslušné dokumentace umožňující převážet maringotku jako přípojné vozidlo. Dne 15. 6. 2023 zaslal žalovaný žalobci částku ve výši 10.000 Kč jako kompenzaci za nedodaný komín. Znalec Ing. Petr Pohl, Ph.D. v posudku vypracovaném k žádosti žalobce ve vztahu k podvozku maringotky uvedl, že i přesto, že požadavek mobility maringotky nebyl sjednán, je zapotřebí podvozek podložit, jelikož ve stavu, jak se nacházel, nemůže samostatně stát a bude muset dojít ke koupi nového nehomologovaného podvozku. 4. Odvolací soud nejprve přisvědčil právnímu názoru soudu prvního stupně, že účastníci uzavřeli dle § 2086 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kupní smlouvu. Neshledal důvodnou námitku žalovaného, že žalobce v daném právním vztahu vystupoval v pozici podnikatele. Žalobce v daném vztahu vystupoval jako nepodnikající fyzická osoba, která si u žalovaného (jako profesionála jednajícího v rámci svého předmětu podnikání) objednala a zakoupila jeden produkt z jeho nabídky, kdy i v případě, že by žalobce zamýšlel využívat předmět koupě nejen výlučně pro svou potřebu, pak to nemění ničeho na jeho postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jelikož jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti. Jako nepřípadnou shledal odvolací soud i námitku, že některé z uplatňovaných vad (např. rozměrové nesrovnalosti) byly zjevné, pročež měly být uplatněny bez zbytečného odkladu. V případě, že žalovaný dodal maringotku, která byla o 40 cm na délku menší, pak tato skutečnost nemusela být na první pohled zjevná (oproti vadám, jež žalobce vytknul de facto okamžitě – např. nedodaný a nenainstalovaný komín či dveře s opačným otevíráním). Jestliže žalobce zhruba po měsíci bezvýsledného jednání o nesrovnalostech a vadách, dne 7. 6. 2023 předmětné vady uplatnil, pak nelze jejich uplatnění považovat za opožděné. Odvolací soud považoval za irelevantní námitky žalovaného, týkající se postupného zvyšování požadované slevy za jednotlivé vady a způsobu zpracování znaleckého posudku. Ve vztahu k podvozku maringotky odvolací soud uvedl, že za zásadní považuje skutečnost, že maringotka byla opatřena podvozkem, který, jak zjistil znalec, není vhodný ani k tomu, aby byl bez doplňkového podložení dlouhodobě dostatečnou samonosnou podporou maringotky, natož, aby umožňoval její, byť jen omezený, bezpečný přesun po vlastní ose. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též jako „dovolatel“) dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z přesvědčení, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dále na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. 1) Žalovaný v dovolání formuluje právní otázku, zda lze za vadu považovat něco, s čím žalobce coby objednatel ani nepočítal, ačkoliv obecná formulace / resp. jazykový výklad pojmu určitou vlastnost předpokládá, kterou považuje za doposud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu neřešenou. Prosazuje, že v řízení opakovaně namítal, že obsahem závazku nikdy nebyl požadavek na pojízdný homologovaný podvozek a výstavbu maringotky tak, aby splňovala parametry pro provoz na pozemních komunikacích. Není mu známo, z jakého důvodu soudní znalec oceňoval nehomologovaný přívěs, když se žalobce dovolával vady spočívající v tom, že je podvozek nehomologovaný, který nemůže být použit pro provoz na pozemních komunikacích. Považuje za vhodné, aby Nejvyšší soud sjednotil výklad pojmu maringotka/tiny house, nakolik lze a nelze určité vlastnosti u těchto věcí očekávat, tím spíše za stavu, kdy se s mobilitou jako takovou nepočítalo. 2) Dovolatel dále namítá, že se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3631/2023-205, když právní vztah mezi účastníky hodnotil jako spotřebitelský. Tomu neodpovídá zjištění, kdy žalobce ve whatsappové komunikaci tvrdil, že od předmětné kupní smlouvy neodstoupí, jelikož už má obsazené termíny v letních měsících v hodnotě 200 000 Kč. Z toho žalovaný dovozuje, že maringotka měla sloužit k podnikatelské činnosti žalobce, která měla být realizovaná za účelem dosažení zisku, a to soustavně. 3) Konečně namítá, že se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, č. j. 33 Cdo 2488/2020, dospěl-li k závěru, že žalobce neporušil povinnost vytknout vadu maringotky spočívající v nesprávném rozměru (tedy zjevnou vadu) bez zbytečného odkladu. 6. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil, případně aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. 7. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání jako nedůvodné zamítl a přiznal mu právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. 8. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). 9. Podle § 237 o. s. ř. platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. Podle § 241a odst. 1 věta první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 11. Dovolání není přípustné. 12. Dle § 237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). 13. Přípustnost dovolání není s to založit dovolatelem formulovaná první otázka, neboť na jejím řešení není napadené rozhodnutí založeno. Dovolatel vychází z premisy, že obsahem závazku nebyl pojízdný homologovaný podvozek, neboť nebylo ujednáno, že maringotka má splňovat parametry pro provoz na pozemních komunikacích. Odvolací soud přitom vycházel z toho, že žalobce sice původně absenci nehomologovaného podvozku vytýkal, následně však toto tvrzení korigoval tak, že vadnost podvozku spočívá v tom, že maringotku nelze přesouvat po vlastní ose, a dále, že podvozek nedostatečně zpevňuje podlahu a není vhodný pro dlouhodobou a dostatečnou samonosnou podporou maringotky, což způsobuje, že maringotka musí být trvale podložena (což potvrdil i soudní znalec). O vadu chybějící homologace pro provoz na pozemních komunikacích tak nešlo, takže je zbytečné řešit otázku s ní související (zda lze za vadu považovat něco, s čím objednatel ani nepočítal). 14. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; skutkový stav, na němž odvolací soud založil meritorní rozhodnutí, přezkumu nepodléhá a pro dovolací soud je závazný. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. a § 211 o. s. ř.), jehož výsledkem jsou skutková zjištění rozhodná pro aplikaci právní normy, nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení. 15. Dovolatel uvedený předpoklad pomíjí, neboť právní závěr odvolacího soudu, že žalobce vystupoval v řízení v postavení spotřebitele, zpochybňuje výhradně skutkovými námitkami. Oproti odvolacímu soudu prosazuje, že předmět koupě měl sloužit podnikatelské činnosti žalobcem realizované soustavně a za účelem dosažení zisku, a argumentuje-li nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom smyslu, že pokud by odvolací soud vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci (tedy z jeho prosazované skutkové verze), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu závěru, tedy dovodit, že žalobce při uzavírání smlouvy vystupoval v postavení podnikatele. Odvolací soud přitom vyšel z toho, že žalobce při uzavření smlouvy jednal mimo rámec podnikání či výkonu svého povolání, přičemž ani samotný fakt, že by předmět koupě neužíval výlučně pro svou osobní potřebu, na uvedeném závěru nemůže nic změnit. Občanský zákoník vymezuje spotřebitele tak, že je jím každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Toto vymezení vychází z úpravy řady evropských směrnic, podle nichž se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která ve smlouvách, na které se vztahuje dotyčná směrnice, jedná za účelem, který nelze považovat za její obchodní činnost, podnikání, řemeslo nebo povolání (srov. rozsudek ze dne 10. 2. 2026, sp. zn. 31 Cdo 1737/2025). Směrnice spotřebitele definují jako výlučně fyzickou osobu, která nejedná z titulu živnostenské nebo profesní činnosti (rozsudek Soudního dvora ze dne 22. 11. 2001, Cape Snc. proti Idealservice Srl a Idealservice MN RE Sas proti OMAI Srl, C-541 a 542/99). Odvolací soud se neodchýlil ani od závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3631/2023. 16. Prosazuje-li dovolatel, že žalobce nedostál své povinnosti vytknout zjevnou vadu „údajných nesedících rozměrů“ bez zbytečného odkladu podle § 2112 o. z., pomíjí, že odvolací soud dotyčnou vadu vyhodnotil jako nikoliv zjevnou. 17. Dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu, tedy i ve výroku o nákladech řízení. Ve vztahu k výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 18. Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). 19. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 24. 3. 2026 JUDr. Pavel Horňák předseda senátu