33 Cdo 3339/2024-648 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Prvního národního družstva, družstva, se sídlem Praha 10, Strašnice, Ve Stínu 167/3, identifikační číslo osoby 24245071, zastoupeného Mgr. et Mgr. Veronikou Kubrychtovou, advokátkou, se sídlem Praha 1, Pařížská 1075/5, proti žalované A MODUL architects s.r.o., se sídlem Praha 9, Hloubětín, Nademlejnská 600/1, identifikační číslo osoby 03080374, zastoupené Mgr. Jakubem Vavříkem, advokátem, se sídlem Praha 8, Sokolovská 438/45, o zaplacení 261 450 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalované na zaplacení 165 770 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 52 C 196/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2024, č. j. 68 Co 118/2024-613, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 487,20 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokátky Mgr. et Mgr. Veroniky Kubrychtové. Odůvodnění: (podle § 243f odst. 3 o. s. ř.) 1. Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 10. 2023, č. j. 52 C 196/2021-577, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 261 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 20. 10. 2020 do zaplacení (výrok I.), zamítl vzájemný návrh žalované (výrok II.), rozhodl o náhradě nákladů řízení za žalobu (výrok III.), rozhodl o náhradě nákladů řízení za vzájemný návrh (výrok IV.), a uložil žalované povinnost nahradit náklady řízení státu (výrok V.). 2. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. 5. 2024, č. j. 68 Co 118/2024-613, rozsudek soudu prvního stupně v obou výrocích o věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení státu potvrdil, s výjimkou změny výše náhrad potvrdil i oba výroky o náhradě nákladů řízení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). 3. Odvolací soud při rozhodnutí ve věci samé vyšel z následujícího skutkového stavu (jež se neliší od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně). Žalobce (jakožto objednatel) a žalovaná (jakožto zhotovitel) uzavřeli v říjnu roku 2019 ústní smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo vypracování dokumentace pro povolení stavby s vyřízením stavebního povolení včetně komunikace s dotčenými orgány státní správy (dále jen jako „DSP“), vypracování projektové dokumentace pro provedení stavby, společně s technickou specifikací stavby včetně technických a uživatelských standardů (dále jen jako „DPS“) a vypracování výkazu výměr spolu se „slepým“ rozpočtem pro výběr stavební společnosti ve vztahu k rodinnému domu č. p. XY, XY. Žalovaná zaslala dne 18. 12. 2019 žalobci písemný návrh smlouvy o dílo, ve kterém navrhla termín pro odevzdání DSP do 31. 3. 2020 a DPS do 30. 6. 2020. V návrhu smlouvy o dílo bylo uvedeno, že celková cena za dílo činí 592 900 Kč vč. DPH a dále byly v návrhu konkretizovány platební podmínky. Žalobce návrh smlouvy o dílo podepsal a zaslal zpět žalované, která jej však nepodepsala. Následně žalobce (v souladu s návrhem smlouvy o dílo) uhradil dvě faktury v celkové výši 296 450 Kč (jež tvořila polovinu ceny díla) a žalovaná uvedené plnění přijala. Žalovaná dne 19. 12. 2019 zajistila protokol o stanovení radonového indexu a dne 31. 12. 2019 zajistila inženýrsko-geologický průzkum, dále na předmět díla neplnila ničeho. V březnu roku 2020 se strany dohodly na změně obsahu smlouvy o dílo, když tentýž dům měl být projektován jako „inteligentní“. Žalobce zvolil jako subdodavatele společnost S-Power Energies s. r. o., se sídlem Praha 5, Jeremiášova 2581/2, identifikační číslo osoby 051 92 242 (dále jen „S-Power Energies“). Dne 7. 10. 2020 odstoupil žalobce od smlouvy o dílo, a to z důvodu prodlení žalované. Následně dne 15. 3. 2021 a opakovaně dne 15. 9. 2022 odstoupila od smlouvy o dílo i žalovaná, která tvrdila, že žalobce nebyl oprávněn od smlouvy o dílo odstoupit, jelikož provádění a dokončení díla znemožnil, žalované neposkytoval náležitou součinnost a prodlení způsobil taktéž tím, že požadoval projektování „inteligentního“ domu; rovněž prosazovala, že se účastníci na datu zhotovení díla v smlouvě nedohodli, a proto se nemohla dostat do prodlení. Ve věci byl dne 8. 6. 2023 vypracován znalecký posudek znalcem Ing. Zdeňkem Němcem, který uvedl, že žalovaná nemohla v provádění sjednaného díla řádné pokračovat bez předchozího dodání projektu inteligentních technologií domu zpracovaných společnosti S-Power Energies, avšak společnost S-Power Energies nemohla potřebné práce zahájit, jelikož žalovaná pro ni neměla připraveny nezbytné projektové podklady. 4. Odvolací soud přisvědčil právnímu názoru soudu prvního stupně, že účastníci v říjnu roku 2020 uzavřeli ústně smlouvu o dílo dle § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přičemž ohledně jejich vůle je možné v souladu s § 1756 o. z. vycházet z písemného návrhu smlouvy o dílo vyhotoveného žalovanou, jímž se strany po dobu trvání právního vztahu řídily. Jestliže žalovaná pro žalobce nezajistila do 31. 3. 2020 DSP a do 30. 6. 2020 DPS, dostala se do prodlení s plněním díla. Odstoupení žalobce od smlouvy dne 7. 10. 2020 bylo důvodné, účinné a platné. K námitce žalované, že odstoupení od smlouvy nebylo učiněno bez zbytečného odkladu, odvolací soud upozornil, že jde o nepřípustnou novotu, ale současně uvedl, že s ohledem na skutkové okolnosti dané věci (učiněná zjištění ohledně průběhu jednání mezi účastníky zejména v období, kdy mělo dojít k předání díla a k odstoupení od smlouvy) nelze dobu, ve které žalobce od smlouvy odstoupil považovat za nepřiměřenou, neboť v poměrech této konkrétní věci nešlo o zbytečný odklad realizace tohoto práva. Ve vztahu k vzájemnému návrhu (jenž posuzoval ustanovením § 2613 o. z.) dospěl odvolací soud k závěru, že jestliže v řízení bylo prokázáno, že žalovaná nedokončila předmět díla ve sjednaných termínech (kdy z tohoto důvodu řádně žalobce odstoupil od smlouvy o dílo) a nebylo-li prokázáno, že by žalobce zmařil provedení díla z důvodu neposkytnutí součinnosti, je vzájemný návrh nedůvodný. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně v celém rozsahu) podala žalovaná (dále též jako „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek zejména procesního práva, při jejíchž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož zejména pak Ústavního soudu. 6. Žalovaná v dovolání formuluje celkem šest právních otázek: 1) Zda se v rámci nedostatečného hodnocení skutkového děje dopustil odvolací soud tzv. omylu vedoucího k zásadnímu rozporu mezi provedeným dokazováním a skutkovými závěry, a zda respektoval povinnost a dosavadní judikaturní praxi při zkoumání vůle stran, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2319/11, či rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4290/2007, neboť se nijak nezabýval námitkami dovolatelky, jež směřovaly vůči hodnocení důkazů soudem prvního stupně, který vycházel z nesprávných termínů pro provedení díla a pominul nepochybné skutečnosti, zejména zapojení S-Power Energies a její vliv na termín provedení díla. Následně má žalovaná za to, že odvolací soud nerespektoval povinnost řádného výkladu vůle stran, jestliže nelogicky uzavřel, že došlo ke změně obsahu smlouvy o dílo, avšak termíny zůstaly stejné, čímž se odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2020, sp. zn. 24 Cdo 3798/2019. 2) Zda měla žalobkyně již soudem prvého stupně být poučena o právním názoru soudu na právní hodnocení jednání stran v tom směru, že soud považuje za smluvené termíny provedení díla termín do 30.3.2020 a do 30.6.2020 a dále poučení, že žalovaná případně neunáší břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu změny smlouvy o dílo v tom směru, že došlo ke změnám termínů pro provedení díla. 3) Zda odvolací soud v rámci napadeného rozsudku je povinen se vypořádat, byť stručně, s každou odvolací námitkou žalované a vysvětlit, jakým způsobem posoudil hodnocení důkazů ze strany soudu prvého stupně a případně jakým způsobem tyto důkazy sám hodnotí a jaké právní závěry činí ze skutkových zjištění. 4) Zda se jedná o rozhodnutí překvapivé, a to zejména v kontextu prokázaného skutkového děje. 5) Zda je odvolací soud povinen k odvolání žalované posoudit skutkový stav, pro případ pochybností poskytnout stranám poučení, případně provést opakovaně či i nově sám dokazování a toto dokazování zhodnotit. 6) Zda tvrzení, že odstoupení není účinné pro nedodržení lhůty bez zbytečného odkladu, je tvrzením skutkovým, které podléhá § 205a občanského soudního řádu a nemůže býti odvolacím důvodem, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2023, sp. zn. 30 Cdo 2197/2022, když dovolatelka po celou dobu řízení tvrdila, že odstoupení žalobce od smlouvy nemá právní účinky a nezpůsobilo zánik smlouvy, přičemž prosazuje, že se jedná o závěr právní, o němž bylo tvrzeno vše podstatné. Ve vztahu k dovolacím otázkám formulovaným pod body 2) a 4) dovolatelka prosazuje, že se při jejich řešení odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. 30 Cdo 593/2013, když je jeho rozhodnutí pro dovolatelku překvapivé a dále, že se odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 21 Cdo 967/2022, protože ji řádně nepoučil o tom, že má povinnost tvrdit, jak byla po změně smlouvy o dílo ujednána doba pro provedení díla a navrhnout k těmto tvrzením důkazy. Ve vztahu k dovolacím otázkám formulovaným pod body 3) a 6) dovolatelka prosazuje, že se při jejich řešení odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5750/2015 či nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. II. ÚS 968/18, jelikož rezignoval na vypořádání se s námitkami žalované, jež směřovaly do hodnocení důkazů, případně odvolací soud řádně neprovedl některé důkazy (např. posudek PRO-PLANS s.r.o.) a dále namítá, že odvolací soud měl v kontextu jejích námitek zaujmout jiný skutkový závěr, týkající se práva žalobce odstoupit od smlouvy anebo měl znovu provést některé důkazy. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 7. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl a přiznal žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení. 8. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). 9. Podle § 237 o. s. ř. platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. Podle § 241a odst. 1 věta první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 11. Dovolání není přípustné. 12. Otázky formulované pod bodem 1) nejsou sto založit přípustnost dovolání. Namítá-li dovolatelka, že se odvolací soud nevypořádal se všemi jejími odvolacími námitkami, pak nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, ale vytýká soudu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě dovolací soud ovšem přihlíží jen v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.); tento předpoklad však v dané věci splněn není. Má-li dovolatelka za to, že odvolací soud nesprávně vyložil vůli stran sporu, když uzavřel, že si strany ujednaly změnu obsahu díla, avšak termín jeho provedení zůstal stejný, pak pomíjí, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; skutkový stav, na němž odvolací soud založil meritorní rozhodnutí, přezkumu nepodléhá a pro dovolací soud je závazný. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 a § 211 o. s. ř.), jehož výsledkem jsou skutková zjištění rozhodná pro aplikaci právní normy, nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení. Dovolatelka uvedenou argumentací prosazuje, že nemohla řádně zhotovit sjednané dílo, jelikož došlo ke změně jeho obsahu (čímž muselo dojít i ke změně termínu jeho dokončení). Soudy však shodně vyšly ze závěrů obsažených ve znaleckém posudku, ve kterém soudní znalec uvedl, že společnost S-Power Energies nemohla potřebné práce (projekt inteligentního domu) zahájit, protože dovolatelka (jako zhotovitel díla) pro ni neměla připraveny nezbytné projektové doklady. 13. Otázky formulované pod body 2) a 4) přípustnost dovolání nezakládají. Má-li dovolatelka za to, že nebyla soudy řádně poučena a namítá-li překvapivost napadeného rozhodnutí, pak nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, ale vytýká soudu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení (jsou-li skutečně dány) však dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit. Nejde totiž o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř., tj. o otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, nýbrž o otázku případné existence či neexistence vady řízení ve smyslu § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014). 14. Otázky formulované pod body 3) a 5) přípustnost dovolání taktéž nezakládají. Dovolatelka opětovně uvádí, že se odvolací soud nevypořádal s jejími námitkami, které směřovaly vůči hodnocení důkazů, proti způsobu jejich neprovedení, jakož i do logické úvahy v rámci odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Uvedeným však (jak objasněno výše) namítá vady řízení. K tomu lze dodat, že z § 157 odst. 2 o.s.ř., který upravuje náležitosti odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku a přiměřeně se prosazuje i pro odůvodnění rozhodnutí vydaných odvolacím soudem (§ 211 o. s. ř.), ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení. Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09). Nadto se sluší uvést, že uvádí-li dovolatelka, že se soudy nikterak nevypořádaly s odborným posudkem společnosti PRO-PLANS s. r. o.,pomíjí, že soud prvního stupně v bodě 22 svého rozhodnutí uvedl, že důkaz odborným posouzením společnosti PRO-PLANS s. r. o. byl předložen po koncentraci řízení a navíc nebyl opatřen tzv. znaleckou doložkou dle § 127a o. s. ř. 15. Otázka 6) přípustnost dovolání nezakládá. Odvolací soud sice námitku žalované, že odstoupení od smlouvy nebylo učiněno bez zbytečného odkladu, vyhodnotil jako tzv. nepřípustnou novotu, ale současně tuto námitku posoudil a vyhodnotil ji jako neopodstatněnou. Důvodné zpochybnění otázky, zda uplatněná námitka představuje tzv. nepřípustnou novotu, tudíž nic nemění na (dovoláním nezpochybněném) závěru, že jde o námitku neopodstatněnou. Jde o případ, kdy zpochybnění jen některého z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením nemůže nijak projevit v poměrech dovolatelky, neboť obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (viz dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 872/2010, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 888/2013). 16. Žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu i v části výroku o nákladech řízení, ve vztahu k němu dovolání není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 17. Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). 18. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 25. 2. 2026 JUDr. Pavel Horňák předseda senátu