33 Cdo 379/2026-493 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobkyně Komerční banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33/969, identifikační číslo 45317054, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalované H. V., o 22 000,85 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 16 C 317/2021, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2024, č. j. 25 Co 275/2024-414, t a k t o: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Krajský soud v Praze usnesením ze dne 18. 12. 2024, č. j. 25 Co 275/2024-414, změnil usnesení ze dne 3. 6. 2024, č. j. 16 C 317/2021-378, jímž Okresní soud v Mladé Boleslavi zastavil řízení o dovolání (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II), tak, že se řízení o dovolání nezastavuje. V souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu uložil soudu prvního stupně opětovně vyzvat dovolatelku k zaplacení soudního poplatku, protože soud prvního stupně poté, co si vyhodnotil, že k její opětovné žádosti o osvobození soudního poplatku pro dovolací řízení nebude přihlížet, takto neučinil a bez dalšího dovolací řízení zastavil. Soud prvního stupně usnesením ze dne 17. 1. 2025, č. j. 16 C 317/2021-418, žalovanou vyzval k zaplacení soudního poplatku (výzva doručena 10. 2. 2025); dovolatelka soudní poplatek neuhradila. Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 2. 2026, č. j. 33 Cdo 3186/2025-467, dovolací řízení proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2022, č. j. 21 Co 217/2022-200, zastavil. Dovoláním napadla žalovaná i výše uvedené rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 18. 12. 2024, č. j. 25 Co 275/2024-414. Nejvyšší soud usnesením ze dne 16. 2. 2026, č. j. 33 Cdo 379/2026-468, vyzval žalovanou k zaplacení soudního poplatku pro dovolací řízení (výzva doručena 23. 3. 2026). Dovolatelka soudní poplatek nezaplatila a ve vyjádření namítla nedostatek podmínky dovolacího řízení podle § 241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť nebyla zastoupena advokátem, a požádala o osvobození od soudního poplatku ve zbývajícím rozsahu 10 % a o věcné projednání dovolání. K žádosti o osvobození od zbývajících 10 % soudního poplatku pro dovolací řízení a o ustanovení zástupce z řad advokátů Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť ji považuje za zjevné zneužití procesního práva podle § 2 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2755/2020, či ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2425/2022). To plyne z dosavadního postupu dovolatelky v projednávané věci (v níž podává opakovaně, mechanicky stále tytéž žádosti a tatáž podání), jakož i z obsahu samotného podání (dovolatelka v zásadě stále dokola kopíruje svá podání, v žádosti neuvádí žádné konkrétní okolnosti, jež by dokládaly její důvodnost). Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že obdobně postupuje též v mnoha dalších řízeních. Jednání lze považovat za obstrukční a sudičské (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022), takže i nyní podané dovolání je zřejmě bezúspěšným uplatněním práva, což představuje další důvod, pro který dovolatelku nelze zcela osvobodit od soudních poplatků (§ 138 odst. 1 o. s. ř.). V posuzované věci není dovolání subjektivně přípustné ve smyslu § 243c odst. 3 a § 218 písm. b) o. s. ř. Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoliv nepatrná), odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000 uveřejněné pod č. 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že odvolací soud dovoláním napadeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení o dovolání nezastavuje, nebyla žalované způsobená újma, kterou by dovolací soud mohl svým rozhodnutím odstranit, neboť jejímu odvolání bylo tímto rozhodnutím vyhověno. Podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 29 ICdo 6/2012). Nejvyšší soud proto zastavil dovolací řízení pro nezaplacení doplatku soudního poplatku podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část třetí, článek VI zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); přihlédl též k tomu, že u dovolatelky jde o opakovanou žádost o osvobození od soudního poplatku za dovolání a opakované rozhodování o nepřiznání osvobození od soudních poplatků spojené se zasíláním opakovaných výzev k zaplacení soudního poplatku, což vede jen k nežádoucím průtahům v řízení. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 13. 5. 2026 JUDr. Pavel Krbek předseda senátu