33 Cdo 608/2026-926 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. K., zastoupeného Mgr. Petrem Mikeštíkem, advokátem se sídlem Praha, Novotného lávka 200/5, proti žalované Zastřešení bazénů POOLOR s.r.o., se sídlem Nová Bystřice, Albeř 109, identifikační číslo osoby 28109627, zastoupené JUDr. Jiřím Jarošem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha, Na Pankráci 449/11, o zaplacení 39 594 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 2 C 237/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 9. 2025, č. j. 8 Co 1082/2025-872, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 811,50 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Petra Mikeštíka. Odůvodnění: (dle § 243f odst. 3 o. s. ř.) 1. Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 12. 2024, č. j. 2 C 237/2016-808, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení 39 594 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 8. 12. 2015 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení uvedené částky s příslušenstvím představující slevu z ceny věci zhotovené na zakázku (zastřešení bazénu). 2. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 30. 9. 2025, č. j. 8 Co 1082/2025-872, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé včetně výroku o nákladech státu, změnil jej pouze ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení. 3. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že objednávkou ze dne 15. 11. 2013 si žalobce (objednatel) u žalované (zhotovitelky) objednal zastřešení bazénu v místě svého bydliště, žalovaná předala a žalobce převzal dne 6. 12. 2013 zastřešení bazénu ve funkčním stavu, byla sjednána dvouletá záruka. Žalobce dne 24. 9. 2014 reklamoval vadu spočívající v tom, že v deskách zastřešovacího systému se vytvořil trvalý neodstranitelný kondenzát vody, resp. vodní páry. Podle reklamačního protokolu ze dne 29. 10. 2014 žalovaná reklamaci zamítla z důvodu, že kondenzát je v rozsahu i v místě obvyklém a jedná se o nevyhnutelnou vlastnost dutinového polykarbonátu. Dne 4. 12. 2015 žalobce opět reklamoval vadu spočívající v kondenzaci vody, resp. vodní páry v dutinkách plastových dílů po celém obvodu zastřešení do výše cca 30 cm, s tím, že vada sice byla již reklamována s výsledkem, že o vadu nejde, nicméně se jedná o vadu vzniklou při montáži a způsobenou vadnou izolací výrobku; vzhledem k tomu, že jde o vadu odstranitelnou, žádal opravu. Žalovaná dne 7. 12. 2015 žalobci sdělila, že jím reklamovaná vada je neodstranitelná, neboť rosení dutinek je jedna z vlastností dutinkového polykarbonátu; nabídla žalobci demontáž zastřešení a vrácení ceny. Žalobce následně přípisem jeho zástupce ze dne 18. 12. 2015 uplatnil právo na slevu z ceny ve výši 50 % ceny. 4. Odvolací soud po právní stránce dovodil, že účastníci uzavřeli smlouvu o zhotovení věci na zakázku ve smyslu § 644 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), jejímž předmětem byla výroba a montáž zastřešení bazénu. Skutkové rozšíření reklamace doručené žalované dne 7. 12. 2015 (vytknutí vady spočívající ve vadné izolaci výrobku vzniklé při montáži) žalobce učinil v průběhu záruční doby, stejně tak byla včasná i změna volby práva vyplývající z odpovědnosti za vady, kterou žalobce realizoval 18. 12. 2015, kdy namísto odstranění vady započal uplatňovat slevu z ceny díla. 5. Odvolací soud na základě znaleckých posudků dovodil, že žalobcem vytýkaná vada (trvalý a neodstranitelný kondenzát vody, respektive vodní páry v deskách zastřešovacího systému) není vadou, nýbrž jde o vlastnost použitého materiálu na zastřešení, s níž byl žalobce při podpisu objednávky seznámen, proto shodně se soudem prvního stupně neshledal žalobu důvodnou. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, ohledně jehož přípustnosti odkazuje na § 237 o. s. ř. Nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem spatřuje v následujících závěrech: - že dílo není vadné, - že trvalá přítomnost kondenzátu vody uvnitř dutin polykarbonátu, z něhož je předmětné bazénové zastřešení vyrobeno, není vadou, ale jeho obvyklou vlastností, která nebrání jeho využití podle povahy a účelu smlouvy, tj. zejména zakrytí bazénu před padáním nečistot do vody, - že je právně nevýznamné, zda žalovaná na tuto vlastnost upozornila žalobce předem či nikoliv, - že výskyt nečistot uvnitř dutin polykarbonátu není nutné řešit, protože nebyl žalobcem reklamován a v záruční době se neprojevil. Namítá, že se odvolací soud zejména při posouzení otázky, zda provedení bazénového zastřešení s trvalou přítomností kondenzátu vodní páry a nečistot, včetně biologických, je řádným nebo vadným plněním, odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4349/2014. Odvolacímu soudu vytýká, že pominul závěry uvedené v posudku Technického a zkušebního ústavu stavebního Praha, s. p. Navrhuje zrušení rozsudků soudů obou stupňů. 7. Žalovaná navrhla dovolání jako nepřípustné odmítnout, případně zamítnout. 8. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda je dovolání přípustné. 9. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. Závěry rozsudku ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4349/2014, v němž se Nejvyšší soud zabýval vadným provedením zateplení fasády, jehož výsledkem byl tzv. dalmatinový efekt, který snižoval estetickou hodnotu provedeného díla, do poměrů nyní projednávané věci nedopadají, neboť z provedeného dokazování nevyplynulo, že by v důsledku nesprávného provedení zastřešení bazénu žalovanou došlo ke snížení jeho estetické hodnoty. Závěr odvolacího soudu, že žalobcem vytýkaná vada (kondenzace vody, respektive vodní páry v deskách zastřešovacího systému) není vadou, nýbrž jde o obvyklou vlastnost použitého materiálu, s níž byl žalobce při podpisu objednávky seznámen, v sobě neobsahuje žádný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, resp. ve vztahu k jeho právním závěrům, neboť právní posouzení věci odvolacím soudem se v této otázce odvíjí od výsledku hodnocení provedených důkazů a nejedná se tak o projev svévole či excesu na poli dokazování a právního posouzení věci, jímž by mohlo být porušeno právo dovolatele na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Dovolatel řešení předestřené otázky (svůj závěr, že šlo o vadu) staví na odlišné interpretaci v řízení provedených důkazů, resp. akcentuje pouze posudek Technického a zkušebního ústavu stavebního Praha, s. p. Odvolací soud přitom po vyhodnocení všech provedených důkazů (znaleckých posudků) podrobně a přesvědčivě vysvětlil, proč upřednostnil závěry vyplývající z revizního posudku Ústavu znalectví a oceňování Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích, podle něhož se o vadu nejedná. 11. Jakkoli dovolatel upíná svoji argumentaci k řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí závisí, představuje jeho argumentace pouhou polemiku s hodnocením důkazů soudy, resp. nesouhlas se skutkovým závěrem, že kondenzace (ve zjištěném rozsahu) je obvyklou vlastností žalovanou realizovaného zastřešení bazénu tohoto typu, nikoliv jeho vadou, a že jeho provedení žalovanou odpovídá obvyklým technologickým postupům. Nejvyšší soud již mnohokrát judikoval, že skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.4. 2019, sp. zn. 23 Cdo 517/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4182/2018). 12. Protože žalobce nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.). 13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 24. 3. 2026 JUDr. Pavel Horňák předseda senátu