33 Cdo 658/2026-640 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) P. K., b) L. K., proti žalované AGOSTO FIN s.r.o., se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, náměstí Msgre Šrámka 885/7, identifikační číslo osoby 27840689, zastoupené JUDr. Emilem Flegelem, advokátem se sídlem Praha, K Chaloupkám 3170/2, o 318 000 Kč s příslušenstvím, o žalobě na obnovu řízení podané žalovanou, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 63 C 373/2017, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2024, č. j. 57 Co 85/2024-530, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Odůvodnění: (dle § 243f odst. 3 o. s. ř.) 1. Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) usnesením ze dne 1. 12. 2023, č. j. 63 C 373/2017-471, zamítl žalobu, kterou se žalovaná domáhala obnovy řízení vedeného pod sp. zn. 63 C 373/2017, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. 2. Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) usnesením ze dne 22. 9. 2025, č. j. 57 Co 85/2024-602, ve znění usnesení ze dne 20. 10. 2025, č. j. 57 Co 85/2024-607, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. 3. Odvolací soud založil své rozhodnutí na tom, že obnovu řízení neodůvodňují případy neprovedení možného dokazování ohledně těch skutečností, rozhodnutí a důkazů, které byly účastníky v původním řízení označeny, avšak soudem byly považovány za nerozhodné, a proto nebyly provedeny. Správným proto shledal závěr okresního soudu, že ve vztahu k žalovanou předestřeným důkazům nebyl naplněn důvod obnovy řízení. 4. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). K přezkumu předkládá otázku, zda porušil odvolací soud procesní právo účastníka tím, že potvrdil zamítnutí důkazních návrhů jako nadbytečných, aniž by sám řádně přezkoumal, zda okresní soud svévolně neodmítl provedení důkazů a zda jejich odmítnutí mělo racionální odůvodnění, a namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu týkající se tzv. opomenutých důkazů. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí včetně rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. 5. Žalobci navrhli, aby dovolací soud dovolání žalované zamítl. 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). 7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Odvolací soud závěr, že není naplněn důvod pro obnovu řízení podle § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., odůvodnil tak, že žalovanou navržené důkazy nejsou „novými“ důkazy, jak to má na mysli uvedené ustanovení, jestliže jde o důkazy, jež byly označeny (navrženy) v původním řízení a o jejichž neprovedení rozhodl v původním řízení nalézací soud. Uvedené je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž nemožností použít skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy bez své viny v původním řízení je míněna nemožnost provést dokazování v soudním řízení anebo nemožnost označit či předložit tyto skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy účastníkem řízení vůči soudu; nejde tu o případy neprovedení možného dokazování soudem ohledně těch skutečností, rozhodnutí a důkazů, které byly účastníky řízení označeny, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k jejich dokazování nebylo přikročeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1303/2005). Námitky žalované a její poukaz na závěry rozhodovací praxe týkající se tzv. opomenutých důkazů jsou irelevantní, neboť žalobou na obnovu řízení nelze napadnout samotné hodnocení důkazů soudem provedené podle § 132 a násl. o. s. ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2001/2012, a v něm citovanou judikaturu). 9. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 24. 3. 2026 JUDr. Pavel Horňák předseda senátu