33 Cdo 696/2026-114 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně České spořitelny, a. s. se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, identifikační číslo osoby 45244782, proti žalované N. V., zastoupené JUDr. Simonou Kasperovou, advokátkou se sídlem v Trutnově, Schwantnerova 899, o zaplacení 256 107,63 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 29 C 40/2024, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2025, č. j. 47 Co 66/2025-83, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Trutnově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 12. 2024, č. j. 29 C 40/2024-54, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 256 107,63 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 9. 2025, č. j. 47 Co 66/2025-83, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Právní předchůdkyně žalobkyně (Sberbank CZ, a.s.) uzavřela dne 29. 9. 2017 s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jí poskytla peněžní prostředky ve výši 514 000 Kč, které měly být použity na konsolidaci předchozích tří úvěrů žalované v celkové výši 513 249 Kč. Žalovaná splácela úvěr řádně do konce roku 2022, poté se dostala do prodlení s úhradou splátek. Práva a povinnosti z předmětné smlouvy nabyla dne 5. 4. 2023 koupí závodu Sberbank CZ, a.s. v likvidaci žalobkyně. Žalobkyně po výzvě k úhradě prohlásila dne 21. 6. 2023 úvěr za splatný s tím, že k tomuto dni zbývalo uhradit celkem 256 107,63 Kč. Při poskytnutí úvěru předchůdkyně žalobkyně v rámci prověřování úvěruschopnosti žalované zjistila, že příjem žalované činí 20 531 Kč měsíčně, její výdaje na domácnost představují 9 500 Kč měsíčně a na dosavadní splátky plní 11 888 Kč měsíčně, z čehož 11 068 Kč na konsolidované úvěry; po poskytnutí konsolidačního úvěru se splátky žalované snížily na 7 707 Kč celkem. Žalovaná spatřovala neplatnost úvěrové smlouvy především v tom, že jí nový úvěr byl poskytnut za situace, kdy řádně nedoložila jednotlivé ostatní výdaje v tvrzené výši 9 500 Kč měsíčně (bydlení, strava atd.). Odvolací soud dospěl v otázce platnosti úvěrové smlouvy ke shodnému závěru jako soud prvního stupně, a sice, že žalovaná v době poskytnutí úvěru úvěruschopná byla. Úvěrovou smlouvu proto považoval za platnou. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, které má za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí podle jejího přesvědčení „závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se soudy odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo které v rozhodování dovolacího soudu nebyly vyřešeny, příp. mají být dovolacím soudem posouzeny jinak.“ Soudy pochybily, jestliže dospěly k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je platná, přestože poskytovatel úvěru prokazatelně porušil svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. Rozhodnutí tak spočívá na nesprávném výkladu § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně ve stručném vyjádření navrhla dovolání odmítnout, případně zamítnout. Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. V nálezu ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. IV. ÚS 410/20, se Ústavní soud ztotožnil s přístupem Nejvyššího soudu stran konkretizace předpokladu přípustnosti ve vztahu ke každému dovolacímu důvodu, když uvedl, že „dovolatel je povinen se způsobilým dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), vymezeným (konkretizovaným) způsobem uvedeným v § 241a odst. 3 o. s. ř., vždy uvést, který ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v § 237 o. s. ř. považuje za splněný (a v závislosti na konkrétním předpokladu toto své stanovisko eventuálně i zdůvodnit příslušnými judikaturními odkazy); uplatní-li dovolatel více námitek, respektive dovolacímu soudu předloží k řešení více právních otázek, je nezbytné, aby tak učinil jednotlivě, tj. vždy ve vztahu ke každé z těchto otázek. Je třeba přisvědčit Nejvyššímu soudu, že této své povinnosti pak nemůže – bez dalšího – dostát tím, že dovolacímu soudu dá na výběr, aby sám některou z variant uvedených v § 237 o. s. ř. zvolil; není přitom podstatné, zda možnost výběru z variant dovolatel sám zúží, a to třeba jen na varianty dvě, jako tomu bylo v posuzované věci.“ Dovolatelka u předestřené otázky dává Nejvyššímu soudu na výběr, aby při posuzování předpokladů přípustnosti vyšel z toho, že se jedná o otázku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo má být dovolacím soudem posouzena jinak. Není přitom úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání v souladu s § 237 o. s. ř., a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele. Jestliže dovolatelka v dovolání zmiňuje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022, nelze dovodit přípustnost dovolání ani z toho, že by s ním bylo rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu. V nyní projednávané věci nevyšlo najevo, že by tvrzené majetkové poměry žalované neodpovídaly skutečnosti, naopak bylo prokázáno, že žalovanou tvrzené výdaje a příjmy skutečnosti odpovídaly. V souhrnu všech zjištěných okolností obstojí právní závěr odvolacího soudu, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované dostatečně, tedy jako umožňující poskytnout úvěr (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023). Skutkový stav věci, k němuž dospěl hodnocením provedených důkazů odvolací soud, nelze – až na výjimečný případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, kdy hodnocení důkazů je založeno na libovůli (k tomu srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 181/2005, a ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15, nebo ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13) – dovoláním úspěšně zpochybnit (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.). O případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy v souzené věci nejde. Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 5. 2026 JUDr. Václav Duda předseda senátu