33 Cdo 822/2026-237 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Mgr. Vladimíra Berana ve věci žalobkyně J. G., zastoupené JUDr. Jiřím Rakem, advokátem sídlem Kopřivnice, Štefánikova 58/31, proti žalované Janě Janákové, sídlem Tichá 548, identifikační číslo osoby 05744733, zastoupené Mgr. Petrem Chamrádem, advokátem sídlem Frenštát pod Radhoštěm, Rožnovská 240, o 68 599,28 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 6 C 329/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2025, č. j. 11 Co 119/2025-215, takto: I. Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2025, č. j. 11 Co 119/2025-215, se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení 4 310 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Jiřího Raka. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Okresní soud v Novém Jičíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 3. 2025, č. j. 6 C 329/2023-176, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 68 599,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 2. 6. 2024 do zaplacení (výrok I), žalobu co do úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 68 599,28 Kč od 1. 7. 2021 do 1. 6. 2024 zamítl (výrok II), rozhodl, že žalobkyně je povinna umožnit žalované demontáž a převzetí instalované podlahy Kronostep s příslušenstvím v domě č. p. XY, XY oproti zaplacení částky ve výši 68 599,28 Kč s příslušenstvím (výrok III), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 94 611,54 Kč (výrok IV) a uložil žalované povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 2 750,80 Kč (výrok V). 2. Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. 11. 2025, č. j. 11 Co 119/2025-215, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, III a V (první výrok), ve výroku IV změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 65 192 Kč (druhý výrok), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 9 206 Kč (třetí výrok). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání. Rozsudek odvolacího soudu napadla v plném rozsahu a navrhla odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil a žalobu zamítl. 4. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že napadený rozsudek je správný, a navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl. 5. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). 6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. 8. Podle § 241a odst. 1 věta první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 9. Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu, tedy i v té části prvního výroku napadeného rozsudku, v níž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výroku V, a ve výrocích druhém a třetím napadeného rozsudku. Dovolání proti výrokům o nákladech řízení není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné. 10. Za otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou označila otázku, zda „každá předčasná reklamace nedokončeného díla se považuje za výzvu k zjednání nápravy dle § 2593 NOZ“. Takovou otázku však odvolací soud neřešil, neboť aplikaci § 2593 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, založil na výkladem zjištěném významu projevu vůle žalobkyně zastoupené jejím zástupcem zachyceného v listině ze dne 30. 1. 2023, nikoli na úvaze o významu „předčasné reklamace nedokončeného díla“. Dovolatelkou formulovaná otázka tudíž přípustnost dovolání nezakládá (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013, nebo ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. 32 Cdo 777/2014). Nadto dovolatelka tuto otázku formuluje na základě vlastního výkladu projevu vůle žalobkyně, tj. na základě vlastních skutkových závěrů, které odvolací soud neučinil. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. však nemůže být založena na vlastních skutkových závěrech dovolatele odlišných od skutkových závěrů odvolacího soudu, resp. na zpochybňování skutkových závěrů odvolacího soudu [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014]. Přípustnost dovolání tudíž nezakládají ani dovolatelkou vznesené výhrady proti skutkovému stavu, z nějž odvolací soud vycházel. 11. Ze zbývající části dovolání, v níž dovolatelka brojí proti právním závěrům odvolacího soudu, není seznatelná právní otázka, kterou dovolatelka dovolacímu soudu předkládá, včetně vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, a v této části je dovolání vadné. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. opět R 4/2014), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Uvádí-li dovolatelka, že má za to, že „její věc je možno právně posoudit zcela jinak“, čímž zjevně míní jinak než věc posoudil odvolací soud, nejde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, neboť takový předpoklad přípustnosti dovolání § 237 o. s. ř. neobsahuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). 12. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. zčásti pro nepřípustnost a zčásti pro vady. 13. Jelikož bylo dovolání žalované v přiměřené době odmítnuto, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o jejím návrhu na odklad vykonatelnosti podle § 243 o. s. ř., jenž jako návrh akcesorický sdílí osud dovolání (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3326/2021, a ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3132/2021). 14. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná účastnice podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 28. 4. 2026 JUDr. Pavel Krbek předseda senátu