33 Cdo 917/2026-145 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně JUDr. Alexandry Karlachové, Dr. h. c., se sídlem v Praze 9, Zájezdní 1513/9 (identifikační číslo 036 75 416), zastoupené Mgr. Vendulou Doležalovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 5, K Rozvodně 1205/15, proti žalované AutoBinck Car Distribution International s.r.o., se sídlem v Praze 4, Na Chodovci 2457/1 (identifikační číslo 264 45 069), zastoupené JUDr. Aloisem Dvořákem, advokátem se sídlem v Teplicích, Benešovo náměstí 3124/7, o 1 055 659 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 47 C 153/2025, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2025, č. j. 19 Co 310/2025-101, t a k t o: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í Obvodní soud pro Prahu 4 vydal dne 20. 8. 2025 rozsudek pro uznání č. j. 47 C 153/2025-71, jímž žalovanou zavázal k zaplacení částky 1 055 659 Kč s úroky z prodlení a smluvní pokutou ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení až do zaplacení, a k náhradě nákladů vynaložených v řízení žalobkyní. Rozsudkem citovaným v záhlaví Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že rozsudek pro uznání se nevydává. Souhlasil sice s tím, že vyjádření k žalobě, které obsahovalo skutková tvrzení a označení důkazů, žalovaná soudu doručila až po uplynutí lhůty jí k tomu stanovené, nicméně – s odkazem na judikaturu Ústavního soudu – uzavřel, že v projednávané věci jsou dány okolnosti, které vydání rozsudku pro uznání brání. Z podání žalované učiněných ve stanovené lhůtě je zřejmé, že měla úmysl se ve věci vyjádřit (písemné vyjádření bylo vypracováno a připraveno k odeslání – srov. digitální podpis na podání samém), ale chybou způsobenou pravděpodobně lidským faktorem (technická závada nebyla prokázána) došlo k tomu, že samotné vyjádření, na rozdíl od plné moci a dalších dokumentů, nebylo soudu doručeno včas. Na žalovanou tak nelze pohlížet jako na účastnici nečinnou, případně jednající s úmyslem způsobovat v řízení obstrukce. Uvedené potvrzuje i skutečnost, že na telefonát soudu ohledně chybějícího vyjádření reagovala během pěti minut. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není přípustné. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Podle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Podle § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti. Podle § 114b odst. 2 věty první o. s. ř. určí předseda senátu k podání vyjádření podle odstavce 1 lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Podle § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se žalobou z 5. 6. 2025 domáhala po žalované zaplacení peněžní částky z titulu příkazní smlouvy uzavřené účastnicemi 20. 7. 2022, ve znění dodatku z 6. 12. 2022; žalobkyně pro žalovanou obstarávala poradenskou a kontrolní činnost. Usnesením ze dne 15. 7. 2025, č. j. 47 C 153/2025-42, vydaným podle § 114b odst. 1 o. s. ř. soud prvního stupně žalované uložil, aby se ve lhůtě třiceti dnů od doručení ve věci písemně vyjádřila, a aby v případě, že nárok uplatněný žalobou neuznává, vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a předložila listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě, aby označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Současně byla žalovaná poučena o následcích nesplnění výzvy, tedy o možnosti vydání rozsudku pro uznání, popřípadě o způsobu zabránění jeho vydání v případě, že jí v podání vyjádření brání vážný důvod. Žaloba spolu s usnesením byla žalované doručena 16. 7. 2025. Dne 14. 8. 2025 (v 18:31 hod) bylo na elektronickou podatelnu soudu doručeno elektronické podání právního zástupce žalované „Vyjádření k žalobě 47 C 153/2025“, jehož přílohou byly dva dokumenty – výzva k jednání a plná moc. Obdobné podání, tentokrát označené „Vyjádření k žalobě 47 C 153/2025 - zaslání příloh avizovaných ve vyjádření“, bylo opět právním zástupcem žalované zasláno na elektronickou podatelnu soudu dne 15. 8. 2025. Toto podání obsahovalo deset příloh [textovou zprávu (omluvu, že přílohy nebyly připojeny k vyjádření z důvodu výpadku na straně operátora), osvědčení o registraci, emailovou komunikaci účastnic, email s přílohou z 28. 2. 2025, přehled vykonávané činnosti, výpověď smlouvy ze strany žalované z 31. 10. 2025, odmítnutí nároku na smluvní pokutu z 11. 3. 2025, doručenku k odmítnutí nároku na smluvní pokutu a plnou moc]. Dne 18. 8. 2025 (v 11:22 hod) soud telefonicky kontaktoval právního zástupce žalované s tím, že obdržel obě výše uvedená podání, ovšem bez samotného vyjádření k žalobě. Stejného dne (v 11:28 hod) bylo soudu do elektronické podatelny chybějící vyjádření doručeno. Toto podání je opatřeno digitálním podpisem právního zástupce žalované s datem 14. 8. 2025. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího a Ústavního soudu vyplývá, že rozsudek pro uznání jako následek nevyhovění kvalifikované výzvě k vyjádření k žalobě sleduje legitimní cíl zvýšení efektivity a zrychlení soudního řízení v případech, kdy se žalovaný pokouší o procesní obstrukce nebo je pasivní. Nicméně, je třeba s ním zacházet velmi citlivě. Soud musí zejména pečlivě vážit, zda je přes splnění formálních procesních podmínek vydání kontumačního rozsudku namístě, a zda ostatní okolnosti nenasvědčují tomu, že se o procesní obstrukce ani celkovou pasivitu žalovaného nejedná. V případech, kdy je z chování žalovaného zřejmé, že s žalobou nesouhlasí a hodlá se bránit, stává se mechanická aplikace § 153a odst. 3 o. s. ř. neslučitelná se zásadami, na nichž stojí občanský soudní řád, a tím i kautelami spravedlivého procesu. Soudy jsou povinny v civilním řízení dbát hlavních principů, na nichž je civilní proces vystavěn – princip spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů účastníků, výchova k zachovávání zákonů a k úctě k právům jiných osob (srov. nález pléna Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 13/15, uveřejněný pod č. 211/2016 Sbírky zákonů, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. IV. ÚS 842/16, či ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 2693/16; obdobně také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2632/2018). V projednávaném případě žalovaná samo vyjádření k žalobě ve lhůtě skutečně soudu nedoručila. Nicméně, z jejích podání učiněných ve dnech 14. a 15. 8. 2025 vyplývá, že vyjádření zaslat zamýšlela (ve lhůtě bylo sepsáno i podepsáno), pouhou chybou způsobenou lidským faktorem k tomu však nedošlo. Z příloh zaslaných v uvedených datech jasně vyplývá, že s žalobou nesouhlasí a uplatněný nárok popírá, tedy nelze dospět k závěru, že by byla v řízení pasivní či měla v úmyslu činit obstrukce. I z rychlé reakce zástupce žalované (v řádu několika minut) na upozornění soudu, že vyjádření k žalobě soudu nebylo doručeno, plyne, že až do tohoto okamžiku byla žalovaná přesvědčena, že vyjádření řádně zaslala. Uzavřel-li odvolací soud, že v dané věci jsou dány konkrétní okolnosti, které brání vydání rozsudku pro uznání, byť žalovaná svůj nesouhlas s žalobou neprezentovala v určeném časovém horizontu, rozhodl v souladu s výše citovanou judikaturou. Na otázkách „určitosti petitu u smluvní pokuty“ a „důkazního břemene u technické chyby“ napadené rozhodnutí nespočívá, proto ve vztahu k nim není dovolání přípustné (srov. § 237 o. s. ř.). Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodl, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48/2003); o nákladech řízení včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (srov. § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. 5. 2026 JUDr. Pavel Krbek předseda senátu