4 Tdo 1180/2025-246 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 2. 2026 o dovolání obviněného P. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2024, sp. zn. 4 To 229/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 39 T 164/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 25. 6. 2024, sp. zn. 39 T 164/2023, byl obviněný P. K. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „v přesně nezjištěné době v období od 1. 4. 2023 do 27. 8. 2023 opakovaně, nejméně však dne 19. 5. 2023 a dále v přesně nezjištěných dnech v průběhu měsíce června a července 2023 v XY, okres XY, v XY, i na jiných místech, bez řidičského oprávnění, řídil osobní motorové vozidlo značky Renault Megane Scénic, registrační značky XY, přestože mu byl rozhodnutím Magistrátu města Ostravy, odboru dopravně správních činností ze dne 8. 11. 2022 pod č.j. SMO/751838/22/DSČ/LipFol, sp.zn. S-SMO/364809/21/DSČ, jenž mu bylo doručeno dne 21. 11. 2022, a které nabylo právní moci dne 27. 2. 2023, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje č.j. MSK 168376/2022, sp. zn. DSH/31338/2022/War, 067.1 V5 ze dne 11. 2. 2023, uložen mimo jiné správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců, to je od 27. 2. 2023 do 27. 8. 2023, čehož si byl v době řízení vozidla vědom“. 2. Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 3. 2024, byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců. 3. Proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 25. 6. 2024, sp. zn. 39 T 164/2023, podal obviněný P. K., odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 11. 2024, sp. zn. 4 To 229/2024, tak, že odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. 4. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2024, sp. zn. 4 To 229/2024, podal následně obviněný P. K., prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 5. Obviněný v dovolání namítá, že se soudy obou stupňů řádně nevypořádaly se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, nesprávně vyhodnotily v řízení provedené důkazy a dospěly k nesprávným skutkovým a právním závěrům. V této souvislosti vyjádřil názor, že skutková zjištění, která byla podkladem pro závěr o naplnění znaků přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Dále uvedl, že okresní soud při hodnocení důkazů zcela vynechal výpověď svědka V. B. a jeho námitky směřují zejména proti hodnocení výpovědí svědků Z. a P. B., R. Ž. a K. a V. Ž. V podrobnostech dovolatel rozvádí vzájemné vztahy mezi zainteresovanými osobami a situační okolností související s posuzovanou událostí. 6. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, a aby věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí. 7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že jádro dovolací argumentace obviněného směřuje proti skutkovým zjištěním a způsobu hodnocení důkazů, zejména proti věrohodnosti svědků Z. a P. B., R. Ž. a K. a V. Ž. Tyto námitky nepřekračují rámec běžné polemiky s rozsahem provedeného dokazování a jeho hodnocením soudy nižších stupňů. Ačkoli obviněný odkazuje na tzv. extrémní rozpor, jak jej předpokládá první varianta dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neidentifikoval flagrantní vady důkazního řízení, které by odůvodňovaly zcela výjimečný zásah Nejvyššího soudu do oblasti skutkových zjištění stabilizovaných soudy nižších stupňů. Dovolací argumentace je pojata tak, jako by dovolání mělo plnit funkci třetí instance umožňující kompletní revizi skutkového stavu a přehodnocení věrohodnosti svědků, a to s odkazem na alternativní interpretaci zásady volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. ve vztahu k dosavadnímu penzu usvědčujících důkazů. Zároveň se ukazuje, že obhajoba obviněného, v níž sice nepopírá uložení zákazu řízení motorových vozidel správním orgánem, avšak polemizuje s jeho opakovaným porušováním vymezeným v popisu skutku, pro který byl trestně stíhán, představuje opakování a pokračování jeho obhajoby známé z předchozích fází trestního řízení. Soudy nižších stupňů se s těmito námitkami již vypořádaly, a státní zástupce se s jejich závěry ztotožňuje, aniž by bylo nutné je v rámci dovolacího řízení znovu podrobně rekapitulovat. 8. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. 9. Obviněný prostřednictvím obhájce se se závěry státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství neztotožnil a na dovolání trval. 10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována. 11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 12. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). 13. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 14. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu je nezbytné uvést, že obviněný ve svém dovolání nevymezil, která skutková zjištění, jež jsou rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, resp. konkrétně s jakým důkazem. 15. Námitky dovolatele se s touto alternativou zmíněného dovolacího důvodu míjejí, neboť představují pouze prostou polemiku s hodnotícími úvahami soudů, příp. předkládání vlastní verze skutkového děje na podkladě odlišného hodnocení provedených důkazů. Z podstaty obhajoby obviněného (popření řízení motorového vozidla v inkriminovaném období) plyne i způsob jeho dovolací argumentace, která se soustřeďuje na hodnocení výpovědí jednotlivých svědků. Jinými slovy vyjádřeno, svou dovolací argumentací se obviněný snaží o prosazení svého hodnocení provedených důkazů a přijetí jeho skutkové verze. Tím však staví dovolací soud do pozice, která mu zjevně nepřísluší. Úkolem dovolacího soudu není, aby posuzoval věrohodnost jednotlivých důkazů provedených před soudy nižších stupňů, neboť musí respektovat základní zásady trestního řízení, v dané souvislosti zásady ústnosti a bezprostřednosti. Je totiž uznávanou skutečností, že nejlepší předpoklady pro hodnocení důkazů má ten orgán, který důkaz provádí. Na dovolacím soudu je tak posoudit, zda hodnocení provedené soudy nižších stupňů odpovídá požadavkům plynoucím z § 2 odst. 6 tr. ř., tedy zda není libovolné, příčící se logickým postupům či jinak zjevně vadné (např. pro deformaci obsahu důkazů apod.). 16. V posuzované věci přiznal věrohodnost výpovědím svědků Z. B., P. B., K. Ž. a V. Ž. nejen soud prvního stupně (body 27 a 28 odůvodnění), ale též i soud odvolací (bod 10 odůvodnění). Soud prvního stupně dostatečně vyložil, proč k takovému posouzení jejich výpovědí dospěl a proč má obhajobu obviněného za vyvrácenou. Jak již bylo zmíněno, podstatou dovolací argumentace obviněného je zpochybnění výpovědí výše uvedených svědků poukazem na údajně extrémní nesoulad. K tomuto v podstatě nepodává žádnou hlubší argumentaci a neoznačuje žádný konkrétní rozpor mezi provedeným dokazováním a z něj vyvozenými skutkovými zjištěními. Dovolatel svými dovolacími námitkami neosvědčil, že by hodnocení důkazů soudy bylo vadné (a zejména v takovém rozsahu), že by vyžadovalo procesní zásah dovolacího soudu. 17. Výhrady obviněného vůči skutkovým zjištěním soudů nejsou způsobilé osvědčit existenci vady, která by odpovídala první alternativě dovolacího důvodu podle písm. g). Její podstatou totiž je označení a osvědčení zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění (skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu) s obsahem provedeného dokazování. Nic takového však obviněný ve svém dovolání nečiní. Jak již bylo uvedeno, předkládá vlastní názor na to, jak měly soudy důkazy hodnotit (v rámci toho se snaží zpochybnit věrohodnost svědků), netvrdí však, že by z důkazů, které vzaly za věrohodné soudy nižších stupňů, nebylo možno činit skutkový závěr, k němuž zmíněné soudy dospěly. 18. Zbývá dodat, že zjevný rozpor ve smyslu výše vyloženém nemůže založit pouze to, že obviněný se skutkovým zjištěním soudů nesouhlasí a prosazuje vlastní variantu skutkového děje, k níž by bylo možno dospět na podkladě jiného hodnocení provedených důkazů. 19. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání vznesl námitky, které se s uplatněnými dovolacími důvody věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o jeho dovolání rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. 20. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 11. 2. 2026 JUDr. Jiří Pácal předseda senátu