4 Tdo 197/2026-693 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. 4. 2026 dovolání obviněného M. T., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 10. 2025, sp. zn. 9 To 180/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 45/2024, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. T. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 6. 5. 2025, sp. zn. 1 T 45/2024, byl obviněný M. T. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku byl mu uložen trest odnětí svobody ve výměře 2,5 roku, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let a současně bylo obviněnému uloženo, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil zaplatil způsobenou škodu. Soud prvního stupně pak obviněnému uložil i povinnost k náhradě škody poškozené M. Š. ve výši 1.399.767 Kč. 2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se trestného činu dopustil obviněný tak, že: „V době od 4. 2. 2019 do 25. 11. 2019 systematicky a cíleně přesvědčoval M. Š., se kterou udržoval vztah, aby mu pod různými a v podstatné části nepravdivými záminkami (úhrada dluhu bratra, dluhu ze sociálního zabezpečení, z důvodu zdravotního stavu dědečka, dluhy z půjček, dluhy u lichvářů s nastíněním možnosti sebevraždy) půjčila finanční prostředky s příslibem jejich vrácení a současně s příslibem jejich společného života a takto si v uvedeném období ve XY, XY a XY, okr. XY, půjčoval finanční hotovost v různých částkách, které si nechal zasílat na účty jemu známých osob nebo je přebíral přes společnost Western Union (platby vyčísleny vždy včetně poplatku), případně tyto částky přebíral osobně v hotovosti, přičemž takto mu byla M. Š. - dne 4. 2. 2019 zaslána na účet č. XY částka 2.200 Kč, - dne 5. 2. 2019 zaslána na účet č. XY částka 3.000 Kč, - dne 11. 2. 2019 předána osobně ve XY částka 20.000 Kč, - dne 19. 2. 2019 předána osobně ve XY částka 70.000 Kč, - dne 27. 2. 2019 zaslána na účet č. XY částka 70.000 Kč, - dne 21. 3. 2019 předána osobně v XY částka 20.000 Kč, - dne 3. 4. 2019 zaslána na účet č. XY částka 2.960 Kč, - dne 3. 4. 2019 zaslána na účet č. XY částka 29.897 Kč - dne 15. 4. 2019 předána osobně v XY částka 20.000 Kč, - dne 17. 4. 2019 předána osobně v XY částka 20.000 Kč, - dne 29. 4. 2019 zaslána na účet XY částka 148.000 Kč, - dne 20. 5. 2019 zaslána na účet č. XY částka 40.000 Kč, - dne 30. 5. 2019 zaslána přes společnost Western Union částka 20.490 Kč, - dne 10. 6. 2019 předána osobně v XY částka 30.000 Kč, - dne 18. 6. 2019 předána osobně v XY částka 150.000 Kč, - dne 2. 7. 2019 zaslána na účet č. XY částka 48.000 Kč, - dne 11. 7. 2019 zaslána na účet č. XY částka 36.000 Kč, - dne 24. 7. 2019 zaslána přes společnost Western Union částka 20.490 Kč, - dne 12. 8. 2019 zaslána přes společnost Western Union částka 98.950 Kč, - dne 25. 8. 2019 předána osobně ve XY částka 200.000 Kč, - dne 2. 9. 2019 zaslána přes společnost Western Union částka 35.950 Kč, - dne 7. 10. 2019 zaslána přes společnost Western Union částka 20.490 Kč, - dne 16. 10. 2019 zaslána přes společnost Western Union částka 35.950 Kč, - dne 16. 10. 2019 zaslána na účet XY částka 85.000 Kč, - dne 4. 11. 2019 zaslána přes společnost Western Union částka 50.950 Kč, - dne 15. 11. 2019 zaslána přes společnost Western Union částka 60.950 Kč, - dne 19. 11. 2019 předána osobně na blíže neupřesněném místě částka 30.000 Kč, - dne 25. 11. 2019 zaslána přes společnost Western Union částka 30.490 Kč, a takto jednal s vědomím, že zapůjčené finanční prostředky, které užil pro svoji potřebu, nebude schopen vrátit vzhledem ke své špatné finanční situaci a již splatným závazkům z dřívější doby, neboť čelil řadě exekucí, čímž způsobil M. Š. škodu v celkové výši 1.393.057 Kč“. 3. Stejným rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. řádu obžalovaný zproštěn obžaloby, která jej vinila z obdobného jednání vůči poškozené M. Š. v době od 8. 7. 2020 do 5. 8. 2020. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně, jeho odsuzující části, podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) usnesením sp. zn. 9 To 180/2025 ze dne 2. 10. 2025 podle § 256 tr. řádu zamítl. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 5. Obviněný (dále i jako „dovolatel“) prostřednictvím obhájce Mgr. Emila Pouly napadá dovoláním shora uvedené rozhodnutí odvolacího soudu a jako dovolací důvod uvádí § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, s tím, že výrok o náhradě škody spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, konkrétně na nesprávném posouzení promlčení uplatněného nároku na náhradu škody. 6. Podle dovolatele nelze počátek běhu subjektivní lhůty rozhodné pro promlčení vázat na den 12. 2. 2024, kdy mu bylo sděleno obvinění v trestní věci. Subjektivní promlčecí doba u nároku na náhradu škody se váže na faktickou vědomost poškozené o škodě a o osobě povinné k její náhradě, nikoliv nutně na právní kvalifikaci činu orgány činnými v trestním řízení, ani na procesní stadium trestního řízení. Obviněný poukazuje na to, že odvolací soud v jiné části odůvodnění uvádí, že v rozhodném období druhé poloviny roku 2020 bylo poškozené zřejmé, že obviněný je nespolehlivý, že „nemohla dovozovat, že obviněný přikročí ke splácení“ a že platby činila jen ve snaze dosáhnout vrácení dříve poskytnutých částek. 7. Není-li sporu o tom, že poškozená znala osobu, které plnila, a že nejpozději v roce 2020 musela vnímat, že nedochází k vracení peněz, je hmotně-právně vyloučeno navazovat počátek běhu subjektivní promlčecí doby až na sdělení obvinění v roce 2024. Odvolací soud fakticky „přenastavil“ hmotněprávní pravidla promlčení tak, že je navázal na právní kvalifikaci skutku a počátek trestního stíhání. Takový postup je nesprávným hmotněprávním posouzením. 8. Neplatný je podle dovolatele i argument uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud tuto linii argumentace převzal, aniž by provedl vlastní posouzení zákonných a judikaturních kritérií. Judikatura Nejvyššího soudu (v dovolání neuvedená) je v tomto směru ustálená, podle ní rozpor námitky promlčení s dobrými mravy nastává výjimečně a nelze jej dovozovat ani tak z okolností spojených se samotným nárokem, ale zejména z důvodů, proč oprávněný právo včas neuplatnil. 9. S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení odvolacího soudu a všechny navazující výroky, pokud na ně obsahově navazují a zároveň zrušil ve stejném rozsahu i rozsudek soudu prvního stupně. 10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) se k dovolání obviněného vyjádřil tak, že dovolací námitky odpovídají uplatněnému důvodu dovolání, nejsou však opodstatněné. Za počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty je třeba považovat okamžik, kdy se poškozená dozvěděla o škodě a mohla uplatnit svůj nárok veřejnoprávními prostředky. Státní zástupce dále rozebírá, jakým způsobem lze uplatnit nárok na náhradu škody v trestním řízení a dospívá k závěru, že nárok na náhradu škody způsobené trestným činem může poškozený řádně uplatnit již při podání trestního oznámení. 11. Nelze se zcela ztotožnit se závěrem odvolacího soudu, že počátek subjektivní promlčecí lhůty se vztahuje až k zahájení trestního stíhání. Nicméně z dostupných spisových materiálů vyplynulo, že poškozená M. Š. podala dne 29. 9. 2023 u příslušného policejního orgánu prostřednictvím svého zmocněnce trestní oznámení. V něm popsala jednotlivé dispozice s peněžními prostředky, které od ní obviněný vylákal. Lze tedy konstatovat, že nejpozději v okamžiku sepsání trestního oznámení měla poškozená alespoň základní vědomost o možné odpovědnosti konkrétní osoby za škodu ve specifikované výši. Na základě všech shora uvedených argumentů je proto třeba konstatovat, že nejpozději dne 21. 9. 2023 (kdy je trestní oznámení datováno) začala v trestní věci obviněného běžet subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění práva poškozené na náhradu škody. 12. Podle § 629 odst. 1 obč. zákoníku trvá subjektivní promlčecí lhůta tři roky. Jestliže poškozená uplatnila nárok na náhradu škody podle § 43 odst. 3 trestního řádu při hlavním líčení dne 4. 12. 2024, stalo se tak v rámci běhu zmíněné subjektivní promlčecí lhůty a právo na náhradu škody nemohlo být promlčeno. Vznesl-li obviněný v odvolacího řízení námitku promlčení, učinil tak v rozporu s § 610 odst. 1 obč. zákoníku. 13. Pokud jde o další závěr odvolacího soudu, že námitka promlčení uplatněná obviněným je v rozporu s dobrými mravy, musí být takový závěr podložen konkrétními skutkovými zjištěními. Jednání obviněného bylo promyšlené, zištné a motivované pouze jeho prospěchem, směřovalo tak k tomu, aby poškozené M. Š. způsobil na jejím majetku závažnou majetkovou újmu ve výši 1 393 057 Kč. Přitom obviněný využil její důvěry a citové náklonosti, aby pod různými legendami, které v poškozené vzbuzovaly pocity lítosti nad ním, vylákal od ní předmětné peněžní prostředky, které by mu nikdy neposkytla, pokud by znala pravdivý stav věci. Své podvodné jednání nenapravil a opakovanými lživými tvrzeními ji nadále přesvědčoval, že peníze vrátí, ačkoli to vůbec neměl v úmyslu. Státní zástupce uvádí, že za této situace je vznesená námitka promlčení také v rozporu s dobrými mravy. 14. Státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl. III. Přípustnost a důvodnost dovolání 15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. 16. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno prostřednictvím obhájce, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu. 17. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, na který je odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem, tedy přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti napadených výroků, ovšem jen v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i předcházejícího řízení (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. řádu). 18. Z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít námitky, které primárně směřují do oblasti skutkových zjištění a hodnocení důkazů. Námitky obviněného, že soudy vadně posoudily z hlediska výkladu občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. podmínky počátku a běhu subjektivní lhůty k promlčení nároku na náhradu škody poškozené a rozpor s dobrými mravy jím uplatněné námitky promlčení, lze pod citovaný dovolací důvod podřadit, protože jde o hmotněprávní posouzení věci podle jiného hmotněprávního předpisu, než jsou předpisy trestního práva. 19. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05) konstatuje, že obviněný ve svém dovolání fakticky brojí proti závěrům učiněným soudem prvního stupně, čímž implicitně uplatnil jím materiálně (výslovně) uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu (byť tento důvod v podaném dovolání neoznačuje), a to v jeho druhé alternativě, neboť jím podané odvolání bylo Krajským soudem v Brně podle § 256 tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přestože byl podle obviněného, v řízení mu předcházejícím, dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. IV. K meritu věci 20. Obviněný postavil své dovolání směřující výhradně proti výroku o náhradě škody prakticky na jediné námitce, jež se týká počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., který v § 636 odst. 2 stanoví u úmyslně způsobené škody objektivní promlčecí lhůtu v trvání 15 let a v § 629 odst. 1 stanoví subjektivní lhůtu k uplatnění práva v trvání 3 roky. O počátku běhu subjektivní lhůty pak hovoří § 619 obč. zákoníku, podle něhož: „Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, když právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla“. 21. Dovolatel namítá, že počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty nemůže být odvíjen od data, kdy mu bylo sděleno obvinění, jak uzavřel odvolací soud a dovozuje, že počátkem běhu subjektivní lhůty je nejpozději doba ve druhé polovině roku 2020, kdy poškozená dospěla k závěru, že jí obviněný vypůjčené peníze nevrátí a bylo tedy na ní, aby své právo sama uplatnila před orgánem veřejné moci (například občanskoprávním soudem). Nejvyšší soud může sice dát obviněnému za pravdu, že počátkem běhu subjektivní promlčecí lhůty nemohl být v nyní posuzované věci den, kdy obviněnému bylo sděleno obvinění, oproti tomu s ním nemůže souhlasit v tom, že subjektivní promlčecí lhůta počala poškozené běžet již někdy ve druhé polovině roku 2020. 22. Nejvyšší soud se ztotožňuje s tím, co k počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty ve svém vyjádření uvedl státní zástupce. Rovněž je možné v tomto směru argumentovat odkazem na právní větu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 31/2007, které, byť se vztahuje k předchozímu občanskému zákoníku č. 40/1964 Sb., je stále v otázce subjektivní promlčecí lhůty v souvislosti s nárokem na náhradu škody podle § 43 tr. řádu a rozhodnutí o něm podle § 228 tr. řádu aktuální: „Jestliže počátek běhu subjektivní promlčecí doby podle § 106 odst. 1 Občanského zákoníku určuje ta skutečnost, kdy se poškozený dozví o vzniklé škodě (nikoli jen o protiprávním úkonu či škodné události) a kdo za ni odpovídá, je zřejmé, že datum splatnosti dluhu nelze označit na počátek běhu promlčecí doby, neboť nevrácení peněz ve lhůtě nemusí nutně znamenat vznik škody, obzvláště, pokud pachatel poškozeného ujišťoval o brzkém splacení dluhu. Až v okamžiku, kdy poškozený podal trestní oznámení, nabyl reálnou (tedy nikoli jen předpokládanou) vědomost, že v důsledku pachatelova jednání byl připraven o zapůjčenou finanční hotovost, tedy dozvěděl se o škodě a neměl pochybnosti o tom, kdo je pachatelem“. 23. Pokud jsou shora uvedené závěry aplikovány na nyní posuzovanou věc, je zřejmé, že až v okamžiku, kdy poškozená sepsala dne 21. 9. 2023 trestní oznámení, tak bylo zřejmé, že si je vědoma, že ji obviněný podvedl, popsala jeho jednání, jímž ji připravil o peníze a vyjádřila se i k jednotlivým platbám, které od ní dovolatel podvodně získal, i k falešným záminkám, které jí uvedl jako důvod svých finančních požadavků. Až od sepsání trestního oznámení je možno, v souladu se stavem věci, uzavřít, že poškozená měla reálnou představu o tom, že obviněný ji od samého počátku klamal, podváděl ji a jediným jeho cílem bylo získat její peníze, které jí nehodlal vrátit. Jestliže poškozená za této situace řádně uplatnila svůj nárok na náhradu škody u prvního hlavního líčení dne 4. 12. 2024, které se ve věci uskutečnilo, uplatnila svůj nárok včas, neboť subjektivní promlčecí lhůta jí skončí až 21. 9. 2026, tedy tři roky od sepsání trestního oznámení ve věci. Odvolacímu soudu sice není možné přisvědčit, že subjektivní promlčecí lhůta poškozené počala běžet až sdělením obvinění odvolateli, jeho klíčový závěr, že obviněný uplatnil námitku promlčení nároku poškozené v rozporu s ustanovením § 609 obč. zákoníku, protože subjektivní promlčecí doba poškozené ještě neuplynula, je však správný. 24. Nejvyšší soud, jako obiter dictum, může státnímu zástupci přisvědčit i v tom, že, i pokud by došlo k uplatnění námitky promlčení ze strany obviněného v souladu se shora uvedeným ustanovením obč. zákoníku, byla by tato námitka v rozporu s dobrými mravy. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 498/2010 (ani toto rozhodnutí nepozbylo rekodifikací občanského zákoníku aktuálnosti): „Jestliže poškozený v rámci adhezního řízení řádně a včas uplatnil svůj nárok na náhradu škody, nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, přičemž v adhezním řízení řádně pokračoval, pak se obviněný nemůže domáhat nepřiznání práva na jejich náhradu z důvodu uplynutí promlčecí doby, byla-li jeho vina v řízení nepochybně prokázána a došlo-li ke spáchání trestného činu za takových okolností, které svědčí o intenzivním zásahu do majetkových nebo nemajetkových práv poškozeného. Námitka promlčení je v takovém případě výkonem práva, které je v rozporu s dobrými mravy, takže soud k ní v adhezním řízení nepřihlédne“. 25. Ze skutkových zjištění obou nižších soudů zcela jednoznačně vyplývá, že obviněný jednal krajně nemorálně, zneužil citů i důvěry poškozené, opakovaně jí lhal, nejenže peníze od ní vylákal pod falešnými záminkami, lhal jí i v tom, kdy a jak jí peníze údajně vrátí, i v této souvislosti od ní lákal další finanční prostředky. Za takových okolností soud nemůže přistoupit na to, že obviněného chrání, byť by byla uplatněna v souladu se zákonem, námitka promlčení, takový závěr by byl skutečně v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud však zdůrazňuje, že tuto otázku bylo v této trestní věci třeba řešit pouze z toho důvodu, že byla stranami nadnesena, ne z toho důvodu, že by na jejím vyřešení závisel výsledek případu. V. Závěrečné hodnocení věci 26. Závěrem Nejvyšší soud rekapituluje, že bylo možno podřadit dovolací námitky obviněného pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 h) tr. řádu, nicméně jde o námitky, jimž není možno přiznat opodstatnění. 27. Dovolací námitky obviněného proto nejsou důvodné a Nejvyšší soud proto jeho dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu). V Brně dne 8. 4. 2026JUDr. Jiří Pácal předseda senátuVypracoval: JUDr. Ladislav Koudelka, Ph.D.soudce