4 Tdo 201/2026-6642 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 4. 2026 o dovoláních obviněných 1. Jana Fišera, a 2. Jaroslava Seneckého, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha Ruzyně, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 9. 2025, sp. zn. 2 To 70/2025, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 4/2022, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Jana Fišera a Jaroslava Seneckého odmítají. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“) ze dne 30. 1. 2025, sp. zn. 30 T 4/2022, byl obviněný Jan Fišer (dále jen „obviněný Fišer“, příp. „dovolatel Fišer“) uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2025 (skutek pod body I a II) a obviněný Jaroslav Senecký (dále jen „obviněný Senecký“, příp. „dovolatel Senecký“, společně také dále jako „obvinění“, příp. „dovolatelé“) uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2025 (skutky pod body I, III.1–8). Podle skutkových zjištění se trestné činnosti, stručněji řečeno, dopustili tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „v bodě I. obžalovaný Jan Fišer, jako předseda představenstva společnosti CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., IČ: 28977009, t.č. v konkurzu, v úpadku, se sídlem na adrese Platnéřská 88/9, Praha, společně s obžalovaným Jaroslavem Seneckým, jako členem představenstva společnosti CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., tedy jako odpovědné osoby společnosti CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., ačkoli si byli vědomi skutečnosti, že společnost se nejméně od 1. 8. 2018 nachází ve špatné finanční situaci, nedisponující dostatečnými zdroji, což společnosti neumožňovalo dostát svým závazkům vyplývajícím z uzavřených smluv a projevujících se v neschopnosti uhradit všechny sjednané závazky vůbec nebo v dohodnuté lhůtě, tuto skutečnost zamlčeli společnosti E.ON Energie, a. s., IČ: 26078201 se sídlem na adrese F. A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice, srozuměni s tím, že dodávky elektrické energie nebudou schopni zaplatit, čímž získají pro sebe a společnost neoprávněný majetkový prospěch přesto dne 11. 9. 2018 v XY v úmyslu získat majetkový prospěch uzavřeli za společnost CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., se společností E.ON Energie, a. s., - smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo XY, - smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo XY, - smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo XY, - smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo XY, - smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo XY, - smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo XY, - smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo XY, a - smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo XY, na základě kterých byla na jednotlivá odběrná místa dodána elektrická energie, avšak faktury vystavené společností E.ON Energie, a. s., za dodávky elektrické energie - číslo 9111292518 s datem vystavení 13. 2. 2019 a splatností 27. 2. 2019 na částku 39 167, Kč, - číslo 9111341486 s datem vystavení 14. 3. 2019 a splatností 28. 3. 2019 na částku 32 253, Kč, - číslo 9111393449 s datem vystavení 12. 4. 2019 a splatností 26. 4. 2019 na částku 25 368, Kč, - číslo 9111696342 s datem vystavení 15. 5. 2019 a splatností 29. 5. 2019 na částku 22 660, Kč, - číslo 9111696343 s datem vystavení 15. 5. 2019 a splatností 29. 5. 2019 na částku 6 320, Kč, - číslo 9111697667 s datem vystavení 16. 5. 2019 a splatností 30. 5. 2019 na částku 3 367, Kč, - číslo 9111751084 s datem vystavení 13. 6. 2019 a splatností 27. 6. 2019 na částku 24 356, Kč, - číslo 9111751085 s datem vystavení 13. 6. 2019 a splatností 27. 6. 2019 na částku 4 896, Kč, - číslo 9111761366 s datem vystavení 25. 6. 2019 a splatností 9. 7. 2019 na částku 27 214, Kč, - číslo 9010397179 s datem vystavení 2. 7. 2019 a splatností 16. 7. 2019 na částku 18 934, Kč, - číslo 9111772792 s datem vystavení 4. 7. 2019 a splatností 18. 7. 2019 na částku 19 995, Kč, - číslo 9111793368 s datem vystavení 9. 7. 2019 a splatností 23. 7. 2019 na částku 3 842,- Kč, - číslo 9010398552 s datem vystavení 10. 7. 2019 a splatností 24. 7. 2019 na částku 64 487, Kč, - číslo 41011300001 s datem vystavení 14. 8. 2019 a splatností 28. 8. 2019 na částku 2 444, Kč, - číslo 41011004062 s datem vystavení 14. 8. 2019 a splatností 28. 8. 2019 na částku 3 914, Kč, - číslo 41 01073539 s datem vystavení 10. 9. 2019 a splatností 24. 9. 2019 na částku 3 381, Kč, - číslo 4101120159 s datem vystavení 10. 9. 2019 a splatností 24. 9. 2019 na částku 2 330, Kč, - číslo 4101153373 s datem vystavení 8. 10. 2019 a splatností 22. 10. 2019 na částku 2 576, Kč, - číslo 4101158965 s datem vystavení 9. 10. 2019 a splatností 23. 10. 2019 na částku 65 880, Kč, - číslo 4101190971 s datem vystavení 25. 10. 2019 a splatností 8. 11. 2019 na částku 2 558, Kč, - číslo 4101190972 s datem vystavení 25. 10. 2019 a splatností 8. 11. 2019 na částku 10 794, Kč, - číslo 4101190973 s datem vystavení 25. 10. 2019 a splatností 8. 11. 2019 na částku 30 397, Kč, - číslo 4101190974 s datem vystavení 25. 10. 2019 a splatností 8. 11. 2019 na částku 22 321, Kč, - číslo 4101190975 s datem vystavení 25. 10. 2019 a splatností 8. 11. 2019 na částku 36 534, Kč, - číslo 4101190976 s datem vystavení 25. 10. 2019 a splatností 8. 11. 2019 na částku 6 708, Kč, - číslo 4101190977 s datem vystavení 25. 10. 2019 a splatností 8. 11. 2019 na částku 1 308, Kč, - číslo 4101266277 s datem vystavení 18. 11. 2019 a splatností 2. 12. 2019 na částku 1 983, Kč, - číslo 4100504748 s datem vystavení 20. 11. 2019 a splatností 4. 12. 2019 na částku 687, Kč, - číslo 4100404537 s datem vystavení 22. 11. 2019 a splatností 4. 12. 2019 na částku 2 066, Kč, - číslo 4101271691 s datem vystavení 26. 11. 2019 a splatností 6. 12. 2019 na částku 3 265, Kč, - číslo 4100104692 s datem vystavení 26. 11. 2019 a splatností 10. 12. 2019 na částku 299, Kč, - číslo 4101333718 s datem vystavení 27. 11. 2019 a splatností 11. 12. 2019 na částku 5 998, Kč, - číslo 4101333719 s datem vystavení 27. 11. 2019 a splatností 11. 12. 2019 na částku 1 105, Kč, - číslo 4101298208 s datem vystavení 9. 12. 2019 a splatností 23. 12. 2019 na částku 2 267,Kč, - číslo 4101298209 s datem vystavení 9. 12. 2019 a splatností 23. 12. 2019 na částku 4 510, Kč, - číslo 4101430915 s datem vystavení 11. 12. 2019 a splatností 27. 12. 2019 na částku 2 460, Kč, - číslo 4101430916 s datem vystavení 11. 12. 2019 a splatností 27. 12. 2019 na částku 493, Kč, - číslo 4100805357 s datem vystavení 16. 1. 2020 a splatností 30. 1. 2020 na částku 13 991,30Kč, neuhradili, čímž způsobili poškozené společnosti E.ON Energie, a. s., IČ: 26078201 se sídlem na adrese F. A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice, škodu v celkové výši 523 128,30 Kč, v bodě II. obžalovaný Jan Fišer, jako předseda představenstva a odpovědná osoba společnosti CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., IČ: 28977009, t.č. v konkurzu, v úpadku, se sídlem Platnéřská 88/9, Praha, ačkoli si byl vědom skutečnosti, že společnost CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., se nejméně od dne 1. 8. 2018 nachází ve špatné finanční situaci, nedisponující dostatečnými zdroji, což společnosti neumožňovalo dostát svým závazkům vyplývajícím z uzavřených smluv a projevujících se v neschopnosti uhradit všechny sjednané závazky vůbec nebo v dohodnuté lhůtě, a smířen s tím, že nebude společnost schopná zaplatit za zboží a služby zamlčel tuto skutečnost společnosti XY, s. r. o., IČ: XY, se sídlem na adrese XY, a na konci měsíce září 2018 v motorestu XY uzavřel za společnost CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., s M. H., jednatelem společnosti XY, s. r. o., ústní smlouvu o dílo, na základě které společnost XY, s. r. o., pro společnost CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., realizovala dodávky prací, služeb a zboží na akci rekonstrukce vily XY na XY v Pra ze XY, avšak fakturu číslo 2019030 vystavenou společností XY, s. r. o., za realizované práce, poskytnuté zboží a služby dne 1. 7. 2019 se splatností 8. 7. 2019 na částku ve výši 753 240,- Kč, neuhradil, přičemž dlužná částka byla následně na základě předchozí dohody částečně uhrazena dne 8. 7. 2019 provedeným zápočtem pohledávky na základě faktury vystavené společností CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., číslo 01090478, dne 1. 7. 2019 ve výši 609 900,50 Kč, a způsobil tak poškozené společnosti XY, s. r. o., IČ: XY, se sídlem na adrese Primátorská 296/38, 180 00 Praha 8 - Libeň, škodu ve výši 143 339,50 Kč, v bodě III. obžalovaný Jaroslav Senecký, jako člen představenstva a odpovědná osoba společnosti CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., IČ: 28977009, t.č. v konkurzu, v úpadku, se sídlem Platnéřská 88/9, Praha, ačkoli si byl vědom skutečnosti, že společnost CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., se nejméně od dne 1. 8. 2018 nachází ve špatné finanční situaci, nedisponující dostatečnými zdroji, což společnosti neumožňovalo dostát svým závazkům vyplývajícím z uzavřených smluv a projevujících se v neschopnosti uhradit všechny sjednané závazky vůbec nebo v dohodnuté lhůtě, tuto skutečnost zamlčel svým dodavatelům a srozuměn s tím , že společnost nebude schopna zaplatit za dodávky pohonných hmot, aditiv a služeb a tímto získat pro společnost majetkový prospěch a v době od 27. 8. 2018 do 19. 8. 2019 objednal v Praze a jinde od níže uvedených společností pohonné hmoty, aditiva a služby pro společnost CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., a přestože pohonné hmoty a aditiva byly řádně dodány a služby poskytnuty, faktury vystavené těmito dodavateli za dodané pohonné hmoty a aditiva a poskytnuté služby neuhradil, přičemž odebrané pohonné hmoty a aditiva dále prodal prostřednictvím 14 provozovaných čerpacích stanic HERST, poskytnuté služby využil, a takto získané finanční prostředky použil pro sebe a společnost, a to tak, že 1) v období od 27. 8. 2018 do 28. 2. 2019 po předchozím objednání na základě rámcové kupní smlouvy č. 1668 na dodávky pohonných hmot uzavřené v Litvínově dne 1. 1. 2018 mezi společností CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., a společností G7, a. s., IČ: 63145880, se sídlem Litvínov, Tylova č. 541, jako dodavatelem, odebral od společnosti G7, a. s, pohonné hmoty v celkové hodnotě 12 401 774,- Kč, avšak faktury vystavené společností G7, a. s., za dodané pohonné hmoty - č. 0118080537 s datem vystavení 28. 8. 2018 a splatností 17. 9. 2018 na částku 1 117 668, Kč, - č. 0118080688 s datem vystavení 31. 8. 2018 a splatností 21. 9. 2018 na částku 847 981, Kč, - č. 0118100362 s datem vystavení 17. 10. 2018 a splatností 6. 11. 2018 na částku 446 347, Kč, - č. 0118100515 s datem vystavení 24. 10. 2018 a splatností 13. 11. 2018 na částku 1 167 014,- Kč, - č. 0118100661 s datem vystavení 31. 10. 2018 a splatností 20. 11. 2018 na částku 1 171 119,- Kč, - č. 0118110143 s datem vystavení 9. 11. 2018 a splatností 29. 11. 2018 na částku 224 034, Kč, - č. 0118110263 s datem vystavení 14. 11. 2018 a splatností 4. 12. 2018 na částku 1 163 475, Kč, - č. 011810559 s datem vystavení 29. 11. 2018 a splatností 19. 12. 2018 na částku 1 082 379, Kč, - č. 0118120121 s datem vystavení 11. 12. 2018 a splatností 31. 12. 2018 na částku 968 641, Kč, - č. 0119010030 s datem vystavení 8. 1. 2019 a splatností 28. 1. 2019 na částku 952 264,- Kč, - č. 0119010079 s datem vystavení 10. 1. 2019 a splatností 30. 1. 2019 na částku 1 006 365, Kč, - č. 0119010093 s datem vystavení 11. 1. 2019 a splatností 31. 1. 2019 na částku 980 850, Kč, - č. 0119010278 s datem vystavení 24. 1. 2019 a splatností 12. 2. 2019 na částku 1 021 722, Kč, - č. 0119020105 s datem vystavení 8. 2. 2019 a splatností 28. 2. 2019 na částku 251 915,- Kč, neuhradil, a způsobil tak poškozené společnosti G7, a. s., IČ: 63145880, se sídlem na adrese Litvínov, Tylova č. 541, škodu v celkové výši 12 401 774,- Kč, 2) v období od 12. 11. 2018 do 31. 12. 2018 po předchozím objednání odebral na základě rámcové kupní smlouvy o podmínkách prodeje ropných a jiných produktů č. D-04/RKS 2014, uzavřené v Praze dne 4. 8. 2014 mezi společností CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., a společností Transcargo, s. r. o., IČ: 65141261, sídlem Kroměříž, Malý val 1580/17, od společnosti Transcargo s. r. o., a v období od 1. 1. 2019 do 8. 4. 2019 od nástupnické společnosti Transcargo Dracar, a. s., IČ: 26821397, se sídlem na adrese Ostrava – Moravská Ostrava, Sadová č. 553/8, pohonné hmoty v celkové hodnotě 37 723 546,35 Kč, avšak faktury vystavené za dodané pohonné hmoty - č. 1801007078 s datem vystavení 12. 11. 2018 a splatností 14. 11. 2018 na částku 1 204 037,- Kč uhradil toliko částečně platbou ve výši 1 134 037,- Kč do dne 11. 2. 2019, - č. 1801007131 s datem vystavení 14. 11. 2018 a splatností 17. 11. 2018 ve výši 1 148 377,85 Kč uhradil toliko částečně platbou ve výši 1 120 000,- Kč do dne 19. 2. 2019, - č. 1801007291 s datem vystavení 21. 11. 2018 a splatností 25. 11. 2018 ve výši 2 248 235,84 Kč, uhradil toliko částečně platbou ve výši 1 413 235,84 Kč do dne 8. 4. 2019, a další faktury vystavené za dodané pohonné hmoty - č. 1801007313 s datem vystavení 22. 11. 2018 a splatností 26. 11. 2018 na částku 1 144 035,16 Kč, - č. 1801007451 s datem vystavení 28. 11. 2018 a splatností 28. 11. 2018 na částku 1 103 396,58 Kč, - č. 1801007452 s datem vystavení 28. 11. 2018 a splatností 1. 12. 2018 na částku 1 015 752,41 Kč, - č. 1801007453 s datem vystavení 28. 11. 2018 a splatností 2. 12. 2018 na částku 1 102 968,36 Kč, - č. 1801007534 s datem vystavení 30. 11. 2018 a splatností 4. 12. 2018 na částku 1 057 691,92 Kč, - č. 1801007619 s datem vystavení 5. 12. 2018 a splatností 8. 12. 2018 na částku 2 034 538,41 Kč, - č. 1801007629 s datem vystavení 5. 12. 2018 a splatností 9. 12. 2018 na částku 1 079 752,39 Kč, - č. 1801007644 s datem vystavení 6. 12. 2018 a splatností 10. 12. 2018 na částku 1 053 475,25 Kč, - č. 1801007667 s datem vystavení 7. 12. 2018 a splatností 11. 12. 2018 na částku 1 037 040,30 Kč, - č. 1801007768 s datem vystavení 12. 12. 2018 a splatností 16. 12. 2018 na částku 1 046 812,68 Kč, - č. 1801007793 s datem vystavení 13. 12. 2018 a splatností 17. 12. 2018 na částku 1 027 029,06 Kč, - č. 1801007901 s datem vystavení 18. 12. 2018 a splatností 23. 12. 2018 na částku 1 040 548,45 Kč, - č. 1801007943 s datem vystavení 20. 12. 2018 a splatností 24. 12. 2018 na částku 875 381,58 Kč, - č. 1801008039 s datem vystavení 28. 12. 2018 a splatností 1. 1. 2019 na částku 1 020 729,14 Kč, - č. 1801008083 s datem vystavení 31. 12. 2018 a splatností 2. 1. 2019 na částku 990 487,97 Kč, - č. 19200061 s datem vystavení 9. 1. 2019 a splatností 13. 1. 2019 na částku 1 011 350,- Kč, - č. 19200122 s datem vystavení 14. 1. 2019 a splatností 16. 1. 2019 na částku 949 916,- Kč, - č. 19200201 s datem vystavení 22. 1. 2019 a splatností 26. 1. 2019 na částku 2 076 222,- Kč, - č. 19200228 s datem vystavení 24. 1. 2019 a splatností 28. 1. 2019 na částku 938 995,- Kč, - č. 19200271 s datem vystavení 28. 1. 2019 a splatností 30. 1. 2019 na částku 1 028 713,- Kč, - č. 19200350 s datem vystavení 4. 2. 2019 a splatností 8. 2. 2019 na částku 1 012 144,- Kč, - č. 19200374 s datem vystavení 6. 2. 2019 a splatností 10. 2. 2019 na částku 2 052 040,- Kč, - č. 19200453 s datem vystavení 13. 2. 2019 a splatností 17. 2. 2019 na částku 1 033 872,- Kč, - č. 19200515 s datem vystavení 18. 2. 2019 a splatností 20. 2. 2019 na částku 1 033 348,- Kč, - č. 19200544 s datem vystavení 21. 2. 2019 a splatností 25. 2. 2019 na částku 1 055 748,- Kč, - č. 19200696 s datem vystavení 6. 3. 2019 a splatností 9. 3. 2019 na částku 1 068 020,- Kč, - č. 19200802 s datem vystavení 13. 3. 2019 a splatností 17. 3. 2019 na částku 1 060 873,- Kč, - č. 19200863 s datem vystavení 19. 3. 2019 a splatností 23. 3. 2019 na částku 1 064 161,- Kč, - č. 19201184 s datem vystavení 9. 4. 2019 a splatností 13. 4. 2019 na částku 1 107 854,- Kč, již neuhradil, čímž způsobil poškozené nástupnické společnosti ARMEX Oil s.r.o., IČ: 25403460, se sídlem Mánesova 2022/13, Děčín, škodu v celkové výši 34 056 273,51 Kč, 3) aniž by měla společnost CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., uzavřenou smlouvu na dodávky pohonných hmot se společností TWIN TRANS, s. r. o., IČ: 26207451, se sídlem Vlašim, Pláteníkova č. 365, na základě telefonické objednávky ze dne 27. 12. 2018 s příslibem úhrady odebral od společnosti TWIN TRANS, s. r. o., pohonné hmoty v hodnotě 842 513,- Kč, avšak fakturu číslo 181228013 vystavenou společností TWIN TRANS, s. r. o., za odebrané pohonné hmoty dne 28. 12. 2018 se splatností 7. 1. 2019 na částku 842 513,- Kč, neuhradil, a způsobil tak poškozené společnosti TWIN TRANS, s. r. o., IČ: 26207451, se sídlem Vlašim, Pláteníkova č. 365, škodu ve výši 842 513,- Kč, 4) v období od 1. 12. 2018 do 1. 6. 2019 využíval pronájmu kancelářských prostor a služeb souvisejících s pronájmem kancelářských prostor, které byly společnosti CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., poskytnuty na základě smlouvy o nájmu kancelářských prostor stojících na pozemku parcelního čísla XY v objektu bývalého statku v XY, obec Praha, uzavřené v Praze dne 30. 11. 2018 mezi společností CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., a společností CHERISH, s. r. o., IČ: 26207737, se sídlem na adrese Kladno, Gorkého 502, v celkové hodnotě 61 256,49 Kč, avšak faktury vystavené společností CHERISH, s. r. o., za nájemné a poskytnuté služby - číslo 1810205 s datem vystavení 15. 1. 2019 a splatností 1. 2. 2019 na částku 774,52 Kč, - číslo 1810221 s datem vystavení 15. 1. 2019 a splatností 1. 2. 2019 na částku 48,30 Kč, - číslo 1910044 s datem vystavení 14. 3. 2019 a splatností 28. 3. 2019 na částku 5 619,57 Kč, - číslo 1910068 s datem vystavení 14. 4. 2019 a splatností 28. 4. 2019 na částku 2 671,58 Kč, - číslo 1901110 s datem vystavení 1. 4. 2019 a splatností 15. 4. 2019 na částku 22 990,- Kč, - číslo 1910091 s datem vystavení 15. 5. 2019 a splatností 29. 5. 2019 na částku 2.783,68 Kč, - číslo 1901137 s datem vystavení 1. 5. 2019 a splatností 15. 5. 2019 na částku 22 990,- Kč, - číslo 1910103 s datem vystavení 13. 6. 2019 a splatností 27. 6. 2019 na částku 4 182,34 Kč, - číslo 1910125 s datem vystavení 13. 6. 2019 a splatností 27. 6. 2019 na částku 824,- Kč, s výjimkou složených záloh ve výši 1.627,50 Kč, neuhradil, a způsobil tak poškozené společnosti CHERISH, s. r. o., IČ: 26207737, se sídlem na adrese Kladno, Gorkého 502, škodu v celkové výši 61 256,49 Kč, 5) v období od 21. 3. 2019 do 24. 4. 2019 po předchozím objednání na základě rámcové kupní smlouvy na dodávky pohonných hmot velkoobchodním způsobem uzavřené v Praze dne 25. 3. 2014 mezi společností CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., a společností Lenz, a. s., IČ: 28213050, se sídlem na adrese Olomouc, Ztracená 254/6, odebral od společnosti Lenz a. s., pohonné hmoty v celkové hodnotě 1 570 452,- Kč, avšak faktury vystavené společností Lenz, a. s., za dodané pohonné hmoty - číslo 119000831 s datem vystavení 21. 3. 2019 a splatností 21. 3. 2019 na částku 1 068 554,- Kč, - číslo 119001233 s datem vystavení 24. 4. 2019 a splatností 24. 4. 2019 na částku 501 908, Kč, neuhradil, a způsobil tak poškozené společnosti Lenz, a. s., IČ: 28213050, se sídlem na adrese Olomouc, Ztracená 254/6, škodu v celkové výši 1 570 452,- Kč, 6) v období od 1. 6. 2019 do 31. 7. 2019 po předchozím příslibu uhrazení dlužných plateb za pronájem zásobníku a dodávek aditiva AdBlue a následném objednání, odebral od společnosti ADAM & PARTNER, s. r. o., IČ: 26162351, se sídlem na adrese Praha 10 - Vinohrady, Hradešínská 1102/4, dodávky aditiva a služby spočívající v pronájmu zásobníku na aditiva AdBlue v celkové hodnotě 89 086,- Kč, avšak faktury vystavené společností ADAM & PARTNER, s. r. o., za dodané zboží a služby - číslo 190106211 s datem vystavení 6. 5. 2019 a splatností 5. 6. 2019 na částku 28 472,- Kč, - číslo 190107605 s datem vystavení 1. 6. 2019 a splatností 1. 7. 2019 na částku 7 414,- Kč, - číslo 190107943 s datem vystavení 7. 6. 2019 a splatností 7. 7. 2019 na částku 21 537,- Kč, - číslo 190108004 s datem vystavení 10. 6. 2019 a splatností 10. 7. 2019 na částku 24 252, Kč - číslo 190109087 s datem vystavení 1. 7. 2019 a splatností 31. 7. 2019 na částku 7 414,- Kč, neuhradil, a způsobil tak poškozené společnosti ADAM & PARTNER, s. r. o., IČ: 26162351, se sídlem Praha 10 - Vinohrady, Hradešínská 1102/4, škodu v celkové výši 89 086,- Kč, 7) aniž by měla společnost CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., uzavřenou smlouvu na dodávky pohonných hmot se společností AGRO – Měřín, obchodní společnost, s. r. o., IČ: 60738804, se sídlem Zarybník 516, Měřín, v období od 9. 5. 2019 do 10. 5. 2019 po předchozích telefonických objednávkách a příslibu úhrady, odebral od společnosti pohonné hmoty v celkové hodnotě 335 382,- Kč, avšak faktury vystavené společností AGRO – Měřín, obchodní společnost, s. r. o., za dodané pohonné hmoty - číslo 2019-2031-0312 s datem vystavení 9. 5. 2019 a splatností 12. 5. 2019 na částku 213 414,- Kč, uhradil toliko částečně platbou ve výši 73 414,- Kč a - číslo 2019-2031-0316 s datem vystavení 10. 5. 2019 a splatností 13. 5. 2019 ve výši 121.968, - Kč, již neuhradil, a způsobil tak poškozené společnosti AGRO – Měřín, obchodní společnost, s. r. o., IČ: 60738804, se sídlem na adrese Zarybník 516, Měřín, škodu v celkové výši 261 968,- Kč, 8) aniž by měla společnost CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., uzavřenou smlouvu na dodávky pohonných hmot se společností PROBO TRANS PRAHA, s. r. o., IČ: 63988348, se sídlem na adrese Sudoměřská 739/43, Praha 3, v období od 8. 8. 2019 do 19. 8. 2019 po předchozím telefonickém objednání a příslibu úhrady, odebral od společnosti PROBO TRANS PRAHA, s. r. o., pohonné hmoty v celkové hodnotě 5 701 601,- Kč, avšak faktury vystavené společností PROBO TRANS PRAHA, s. r. o., za dodané pohonné hmoty - číslo 5114906037 s datem vystavení 8. 8. 2019 a splatností 15. 8. 2019 na částku 586 988, Kč, uhradil toliko částečně platbou ve výši 581 798,15 Kč, a faktury - číslo 5114906076 s datem vystavení 12. 8. 2019 a splatností 16. 8. 2019 na částku 716 416, Kč, - číslo 5114906098 s datem vystavení 12. 8. 2019 a splatností 16. 8. 2019 na částku 120 395, Kč, - číslo 5114906131 s datem vystavení 12. 8. 2019 a splatností 17. 8. 2019 na částku 233 833, Kč, - číslo 5114906132 s datem vystavení 12. 8. 2019 a splatností 18. 8. 2019 na částku 1 059 865,- Kč, - číslo 5114906160 s datem vystavení 12. 8. 2019 a splatností 19. 8. 2019 na částku 356 241, Kč, - číslo 5114906186 s datem vystavení 13. 8. 2019 a splatností 20. 8. 2019 na částku 571 431, Kč, - číslo 5114906213 s datem vystavení 14. 8. 2019 a splatností 21. 8. 2019 na částku 742 974, Kč, - číslo 5114906248 s datem vystavení 15. 8. 2019 a splatností 22. 8. 2019 na částku 555 958, Kč, - číslo 5114906314 s datem vystavení 19. 8. 2019 a splatností 23. 8. 2019 na částku 457 187, Kč, - číslo 5114906361 s datem vystavení 19. 8. 2019 a splatností 24. 8. 2019 na částku 300 313, Kč, již neuhradil a způsobil tak poškozené společnosti PROBO TRANS PRAHA, s. r. o., IČ: 63988348, se sídlem na adrese Sudoměřská 739/43, Praha 3, škodu v celkové výši 5 119 802,85 Kč“. 2. Za uvedený přečin byl obviněnému Fišerovi podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Zároveň mu byl podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu v obchodních korporacích ve výměře 3 (tří) let. Současně soud prvního stupně podle § 229 odst. 3 tr. ř. poškozenou společnost XY, s. r. o., IČ XY, odkázal s jejím nárokem na náhradu majetkové škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Týmž rozsudkem byl za uvedený zločin a za sbíhající se zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, přečin křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 5. 2015 a přečin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1, 2 tr. zákoníku obviněnému Seneckému podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný zařazen pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou. Současně s tím byl podle § 43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 4. 2024, sp. zn. 7 T 150/2021, ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2024, sp. zn. 44 To 215/2024, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Zároveň byl obviněnému Seneckému podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu v obchodních korporacích ve výměře 6 (šesti) let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla současně obviněnému uložena povinnost nahradit majetkovou škodu poškozeným společnostem, blíže specifikovaným na stranách 8 a 9 rozsudku nalézacího soudu. Ostatní poškozené společnosti, specifikované v uvedeném rozhodnutí, byly se zbytkem jejich nároku na náhradu majetkové škody podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Naproti tomu byli obvinění zproštěni části obžaloby, a to následovně: - obviněný Fišer byl podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě sp. zn. 4 KZV 13/2021 ze dne 8. 11. 2022 pro skutek, kterého se měl dopustit tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů): „Jan Fišer, jako předseda představenstva a odpovědná osoba společnosti CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., IČ: 28977009, se sídlem Platnéřská 88/9, Praha, ačkoli si byl vědom skutečnosti, že společnost CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., se nejméně od dne 1. 8. 2018 nachází v trvalé platební neschopnosti a neschopnosti následně uhradit sjednané závazky, přesto s úmyslem nezaplatit za pronájem smykového nakládače zamlčel tuto skutečnost společnosti Lipatech, s. r. o., IČ: 28535821, se sídlem na adrese Podleská 1065, Praha – Uhříněves, a po složení zálohy ve výši 50.000,- Kč uzavřel dne 29. 8. 2018 v Praze za společnost CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., jako nájemce, se společností Lipatech, s. r. o., jako pronajímatelem, smlouvu č. 6654/2018/51/NSH o nájmu smykového nakládače značky Bobcat S130 na dobu jednoho dne s cenou 3 509,- Kč za jeden den nájmu, přičemž pronajímateli společnosti Lipatech, s. r. o., zamlčel záměr používat smykový nakladač na dobu delší než sjednanou a pronajatý smykový nakladač společnosti Lipatech, s. r. o., vrátil až dne 6. 10. 2018, na splátku faktury č. 418213 vystavenou společností Lipatech, s. r. o., dne 15. 10. 2018 se splatností 29. 10. 2018 ve výši 83 683,50 Kč, s výjimkou poskytnuté zálohy nic neuhradil a způsobil tak poškozené společnosti Lipatech s. r. o., IČ: 28535821, se sídlem na adrese Podleská 1065, Praha – Uhříněves, škodu ve výši 33 684, Kč“, v čemž byl spatřován dílčí útok pokračujícího zločinu (v rozsudku nesprávně označeno jako přečinu – poznámka Nejvyššího soudu) podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem, - dále obviněný Fišer byl podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě sp. zn. 4 KZV 13/2021 ze dne 8. 11. 2022 pro skutek, kterého se měl dopustit tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů): „Jan Fišer, jako předseda představenstva a odpovědná osoba společnosti CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., IČ: 28977009, se sídlem Platnéřská 88/9, Praha, který měl dispoziční práva k účtům společnosti CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., a přístup k pokladní hotovosti této společnosti, za období od 28. 10. 2017 do 15. 12. 2017 provedl 20 (dvacet) výběrů finančních prostředků z pokladny společnosti, kdy - dne 28. 10. 2017 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 30. 10. 2017 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 3. 11. 2017 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 6. 11. 2017 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 9. 11. 2017 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 11. 11. 2017 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 13. 11. 2017 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 15. 11. 2017 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 17. 11. 2017 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 20. 11. 2017 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 22. 11. 2017 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 24. 11. 2017 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 26. 11. 2017 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 29. 11. 2017 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 2. 12. 2017 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 5. 12. 2017 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 7. 12. 2017 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 9. 12. 2017 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 11. 12. 2017 vybral částku ve výši 250 000,- Kč a - dne 15. 12. 2017 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, které si neoprávněně přisvojil, a s úmyslem zakrýt tyto výběry je v účetním deníku společnosti CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., nechal fiktivně zavést jako „výdaje za hotové – půjčka Fišer“, a dále za období od 26. 01. 2018 do 19. 12. 2018 provedl 20 (dvacet) výběrů finančních prostředků z pokladny společnosti CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., kdy - dne 26. 1. 2018 vybral částku ve výši 200 000,- Kč, - dne 5. 2. 2018 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 6. 2. 2018 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 28. 3. 2018 vybral částku ve výši 180 000,- Kč, - dne 3. 4. 2018 vybral částku ve výši 227 000,- Kč, - dne 19. 4. 2018 vybral částku ve výši 186 000,- Kč, - dne 16. 5. 2018 vybral částku ve výši 240 000,- Kč, - dne 23. 5. 2018 vybral částku ve výši 240 000,- Kč, - dne 27. 6. 2018 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 28. 6. 2018 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 11. 7. 2018 vybral částku ve výši 231 000,- Kč, - dne 23. 7. 2018 vybral částku ve výši 217 000,- Kč, - dne 16. 8. 2018 vybral částku ve výši 248 000,- Kč, - dne 30. 8. 2018 vybral částku ve výši 225 000,- Kč, - dne 4. 9. 2018 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 11. 9. 2018 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 18. 9. 2018 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 25. 9. 2018 vybral částku ve výši 210 000,- Kč, - dne 20. 11. 2018 vybral částku ve výši 240 000,- Kč a - dne 19. 12. 2018 vybral částku ve výši 106 000,- Kč, které si neoprávněně přisvojil a za účelem zakrytí těchto neoprávněných výběrů je úmyslně nechal fiktivně zavést do účetního deníku společnosti CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., jako „výdaje za hotové – půjčka Fišer“, přičemž neoprávněně inkasované finanční prostředky v celkové výši 9 500 000,- Kč si ponechal a použil je blíže nezjištěným způsobem pro vlastní potřebu, a způsobil tak společnosti CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., IČ: 28977009, se sídlem Platnéřská 88/9, Praha, škodu ve výši 9 500 000,- Kč“, v čemž byl spatřován zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhán, - zároveň podle § 229 odst. 3 tr. ř. byly poškozené společnosti Lipatech, s. r. o., IČ: 28535821, se sídlem na adrese Podleská 1065, Praha – Uhříněves, a KONREO, v. o. s., IČ: 04706498, se sídlem na adrese Dobrovského 1310/64, Královo Pole, Brno, odkázány s jejich nároky na náhradu majetkové škody na řízení ve věcech občanskoprávních, - obviněný Senecký byl podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě sp. zn. 4 KZV 13/2021 ze dne 8. 11. 2022 pro skutek, kterého se měl dopustit tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů): „Jaroslav Senecký, jako člen představenstva a odpovědná osoba společnosti CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., IČ: 28977009, se sídlem Platnéřská 88/9, Praha, který měl dispoziční práva k účtům společnosti CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., a přístup k pokladní hotovosti této společnosti, za období od 4. 11. 2017 do 2. 12. 2017 provedl 8 (osm) výběrů finančních prostředků z pokladny společnosti, kdy - dne 4. 11. 2017 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 10. 11. 2017 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 15. 11. 2017 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 17. 11. 2017 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 20. 11. 2017 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 25. 11. 2017 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 28. 11. 2017 vybral částku ve výši 250 000,- Kč a - dne 2. 12. 2017 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, které si neoprávněně přisvojil, a s úmyslem zakrýt tyto výběry je v účetním deníku společnosti CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., fiktivně zavedl jako „výdaje za hotové – půjčka Senecký,“ a dále za období od 1. 10. 2018 do 28. 12. 2018 provedl 21 (dvacet jedna) výběrů finančních prostředků z pokladny společnosti CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., kdy - dne 10. 1. 2018 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 12. 1. 2018 vybral částku ve výši 210 000,- Kč, - dne 22. 1. 2018 vybral částku ve výši 180 000,- Kč, - dne 25. 1. 2018 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 7. 2. 2018 vybral částku ve výši 200 000,- Kč, - dne 21. 2. 2018 vybral částku ve výši 235 000,- Kč, - dne 28. 2. 2018 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 14. 3. 2018 vybral částku ve výši 195 000,- Kč, - dne 29. 3. 2018 vybral částku ve výši 220 000,- Kč, - dne 5. 4. 2018 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 9. 4. 2018 vybral částku ve výši 210 000,- Kč, - dne 11. 04. 2018 vybral částku ve výši 228 000,- Kč, - dne 18. 04. 2018 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 19. 4. 2018 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 9. 5. 2018 vybral částku ve výši 179 000,- Kč, - dne 11. 5. 2018 vybral částku ve výši 243 000,- Kč, - dne 10. 6. 2018 vybral částku ve výši 230 000,- Kč, - dne 8. 8. 2018 vybral částku ve výši 250 000,- Kč, - dne 30. 10. 2018 vybral částku ve výši 221 000,- Kč, - dne 14. 11. 2018 vybral částku ve výši 100 000,- Kč, - dne 28. 12. 2018 vybral částku ve výši 99 000,- Kč, kdy takto si neoprávněně přisvojil finanční prostředky společnosti CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., a za účelem zakrytí těchto neoprávněných výběrů, je úmyslně a fiktivně zavedl do účetního deníku společnosti CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., jako „výdaje za hotové - půjčka Senecký“, přičemž neoprávněně inkasované finanční prostředky v celkové výši 6 500 000,- Kč si ponechal a použil je blíže nezjištěným způsobem pro vlastní potřebu, a způsobil tak společnosti CZECH ENERGY SYSTEM, a. s., IČ: 28977009, se sídlem Platnéřská 88/9, Praha, škodu ve výši 6 500 000,- Kč“, v čemž byl spatřován zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhán, - a zároveň podle § 229 odst. 3 tr. řádu byla poškozená společnost KONREO, v. o. s., IČ: 04706498, se sídlem na adrese Dobrovského 1310/64, Královo Pole, Brno, odkázána s jejím nárokem na náhradu majetkové škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání státní zástupce v neprospěch obou obviněných, které zaměřil do výroku o vině (z obsahu odvolání vyplývá, že se jedná o odvolání proti zprošťujícím výrokům napadeného rozsudku), a proti výroku o trestech. Odvolání podali i oba obvinění, kteří je zaměřili jak do výroku o vině, tak do výroku o trestech. Vrchní soud v Olomouci (dále také jako „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) o podaných odvoláních rozhodl rozsudkem ze dne 16. 9. 2025, sp. zn. 2 To 70/2025, tak, že z podnětu odvolání obviněného Seneckého napadený rozsudek zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b) a písm. f), odst. 2 tr. ř. ve výroku o náhradě majetkové škody přiznané společnosti ARMEX Oil, s. r. o. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že je obviněný Senecký povinen zaplatit společnosti ARMEX Oil, s. r. o., IČO 25403460, na náhradě škody částku ve výši 28 145 680,59 Kč s 15% úrokem z prodlení, počínaje dnem 25. 5. 2023 do zaplacení. Se zbytkem svého nároku pak byla podle § 229 odst. 2 tr. ř. společnost ARMEX Oil, s. r. o., odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Odvolání obviněného Fišera a státního zástupce bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto. II.Dovolání a vyjádření k nim 6. Proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 16. 9. 2025, sp. zn. 2 To 70/2025, podali oba obvinění prostřednictvím obhájců dovolání. 7. Obviněný Fišer ve svém dovolání brojí proti výroku III. a IV. rozsudku odvolacího soudu. Explicitně uplatňuje dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., neboť došlo k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení, k nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, porušení práva na spravedlivý proces a nesprávnému hmotněprávnímu posouzení podmínek pro uložení trestu. Dovolatel následně akcentuje, že od samotného počátku trestního řízení zpochybňuje svůj podpis smlouvy s poškozenou společností E.ON., a. s., za společnost CZECH ENERGY SYSTEM, a. s. (dále jen „CES“). Vyjadřuje tak nesouhlas s argumentací nalézacího a odvolacího soudu, které se pravostí jeho podpisu na předmětné smlouvě nezabývaly s odůvodněním, že nebyl jediným členem statutárního orgánu a na smlouvě byly připojeny podpisy jeho a dovolatele Seneckého, a proto není podstatné, zda je jeho podpis pravý, či nikoliv, zvláště za situace, kdy opakovaně před soudem uvedl, že by smlouvu podepsal, neboť bez elektrické energie se nedá provozovat podnikatelská činnost, kterou prostřednictvím společnosti CES vykonával. S tímto zdůvodněním obviněný vyslovuje nesouhlas. Namítá, že při uzavírání smluv za společnost CES jednal výlučně dovolatel Senecký, on sám smlouvu nepodepsal. Jeho následné vyjádření, že by předmětné smlouvy podepsal, pokud by o nich věděl, neboť bylo nezbytné zajistit chod čerpacích stanic, ho nemůže činit vinným z předmětného podvodného jednání. Současně rozvádí, kdo podle příslušných listin mohl jednat za společnost. Proto má za to, že skutková zjištění nemají oporu v provedených důkazech a jsou založena na nesprávné právní interpretaci. 8. Současně dovolatel zpochybňuje zadání zakázky společnosti XY, s. r. o., prostřednictvím jejího jednatele a svědka v trestním řízení, M. H. Namítá, že on sám žádné práce s tímto svědkem, resp. společností XY, s. r. o., osobně neřešil. Následně podrobně rozvádí výpověď svědka H., když akcentuje, že touto bylo potvrzeno, že zakázka se měla realizovat na přelomu roku 2017/2018. Ovšem v té době společnost CES nebyla v insolvenčním stavu. Navíc soudy se snaží z jeho výpovědi a výpovědi svědka B. vybrat jen to, co jim vyhovovalo. Má tedy za to, že z provedeného dokazování nevyplývá právní závěr, že by se dopustil jakéhokoliv protiprávního jednání. Proto nemohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku. 9. Dovolatel zároveň namítá, že byly porušeny zásady spravedlivého procesu, zejména pak princip presumpce neviny, jakož i z něj vyplývající princip in dubio pro reo. Následně argumentuje několika rozhodnutími Ústavního soudu ve prospěch své argumentace, především pak ve vztahu k namítanému porušení principu in dubio pro reo a zjevnému (extrémnímu) rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 4266/16 či nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2929/18). Závěrem této argumentace akcentuje, že „při hodnocení důkazů mu bylo obecnými soudy zasaženo do osobní svobody garantované čl. 8 odst. 1 Listiny. Došlo k porušení ustanovení čl. 8 odst. 2 věty první Listiny, s nímž koresponduje, resp. jej rozvádí čl. 9 odst. 1 věta druhá Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a jemuž odpovídá i čl. 5 odst. 1 Úmluvy a presumpce neviny. Součástí práva na fair proces je požadavek na spolehlivé zjištění skutkového stavu.“. 10. Závěrem dovolání navrhl dovolatel Nejvyššímu soudu, aby podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené výroky III. a IV. rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 9. 2025, sp. zn. 2 To 70/2025, a dále odsuzující výroky pod body I., II. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2025, sp. zn. 30 T 4/2022, a zároveň přikázal tomuto soudu podle ustanovení § 265l odst. 1 tr. ř., aby věc byla v potřebném rozsahu znovu projednána a rozhodnuta. 11. Obviněný Senecký v podaném dovolání explicitně uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265 odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť se domnívá, že jednání, které je mu kladeno za vinu, nenaplňuje znaky skutkové podstaty podvodu podle § 209 tr. zákoníku. Dále uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Současně poukazuje na nestandardní průběh trestního řízení. 12. Následně se obviněný zabývá argumentací ve prospěch dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když nejprve uvádí, jakým jednáním byl uznán vinným. Poté zpochybňuje, že jednání, které je mu kladeno za vinu, naplňuje subjektivní stránku přisouzeného trestného činu. Zpochybňuje závěry odvolacího soudu, který na str. 18 v bodě 30 uzavřel, že „Obhajobou obžalovaného Jaroslava Seneckého se krajský soud zabýval z mnoha hledisek a dospěl také k přesvědčivému závěru o subjektivní stránce trestné činnosti (dovozován byl úmysl nepřímý dle § 15 odst. 1 písm. b/ tr. zákoníku, ovšem z kontextu trestné činnosti a časové návaznosti jednotlivých dílčích útoků lze jednoznačně dovodit, že úmysl nepřímý se musel transformovat v pozdějších fázích do úmyslu přímého).“. S tímto závěrem dovolatel nesouhlasí. Podle dovolatele není pochyb o tom, že společnost fakticky řídil Jan Fišer (druhý dovolatel – poznámka Nejvyššího soudu), a tedy úmyslného trestného činu podvodu se mohl dopustit pouze tento spoluobviněný, nikoliv on, který zastával roli „provozního“ a o ekonomické situaci společnosti neměl dostatečné informace, nadto nemá ani ekonomické vzdělání. Zároveň brojí proti způsobu vypořádání se s otázkou jeho úmyslu k dané trestné činnosti soudem prvního stupně, což rozvádí citací bodu 227 z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Zpochybňuje také na základě znaleckého posudku soudem tvrzenou nedostatečnost zdrojů společnosti, v níž byl členem statutárního orgánu, k uspokojení jejích věřitelů, když podrobně rozvádí, jaké skutečnosti vyplynuly ze znaleckého posudku Ing. Poloka a jeho doplňků. Poukazuje na to, že nemá ekonomické vzdělání, takže předpokládal, že společnost má dostatek zdrojů pro to, aby mohla své závazky plnit. Neměl v úmyslu dodané zboží a služby nehradit. Má za to, že pokud by nebyly ze společnosti vyvedeny finanční prostředky na třetí osobu, tak by byla schopna své závazky uhradit. Opětovně zdůrazňuje roli obviněného Fišera ve společnosti a to, že on sám měl strach podniknout cokoliv, co bylo v rozporu s pokyny, které dostal od obviněného Fišera, což pak dále rozvádí. 13. Současně poukazuje na to, že ohledně toho, kdo ve skutečnosti řídil společnost CES navrhoval vyslechnout svědky Z. S., R. M., R. B. Předmětný návrh byl ovšem soudem prvního stupně zamítnut (viz odst. 199 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Tento postup považuje za podivný. Navíc se on sám nikdy neobohatil a neobohatila se ani společnost CES. 14. Dále se obviněný zabývá objektivní stránkou trestného činu podvodu, přičemž zpochybňuje, že mohl uvést poškozené společnosti v omyl, když tyto podle něj o nepříliš dobré finanční situaci společnosti CES, v níž byl členem statutárního orgánu, věděly. Dovolatel pak odkazuje na vyjádření svědka K. z poškozené společnosti G7, a. s., čímž se snaží podpořit své tvrzení o vědomí poškozených společností o špatné ekonomické situaci společnosti CES. Soudy se tedy nevypořádaly s tím, zda poškozené společnosti věděly či mohly vědět o skutečné ekonomické situaci CES. Podle dovolatele tedy nezamlčel poškozeným společnostem žádné podstatné skutečnosti. Proto nemohly být uvedeny v omyl, takže zde absentuje objektivní stránka trestného činu podvodu. 15. Je také toho názoru, že posouzení jeho jednání jako zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku je excesivním výkladem trestního práva. Dále poukazuje na některá pochybení poškozených společností, která podle něj vylučují jejich uvedení v omyl z jeho strany, jakožto člena statutárního orgánu jednajícího za společnost CES. Podle jeho přesvědčení poškozené společnosti neprojevily alespoň minimální míru opatrnosti. Dále dovolatel odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 332/2010, které využívá pro účely podpory svého pohledu na (ne)naplnění objektivní stránky trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku. Současně argumentuje rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 486/2010, které se týká porušení povinností samotnými poškozenými společnostmi v rámci soukromoprávních vztahů a jejich zjevné neopatrnosti. 16. Následně dovolatel rozvádí argumentaci k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž akcentuje, že uplatňuje jeho první a třetí alternativu. Poukazuje na to, že navrhoval před nalézacím soudem provést důkazy, které by mohly objasnit fungování společnosti CES a zároveň mohly potvrdit jeho tvrzení, že poškozené společnosti věděly o finančních problémech společnosti CES. Tedy konkrétně poukazuje na neprovedení důkazu e-mailovou korespondencí mezi jím a poškozenými společnostmi, která měla dokládat vědomí poškozených společností o finanční situaci společnosti CES. Dovolatel také uvádí, že soudy dostatečně nereflektovaly jeho skutečnou roli v řízení společnosti, když tvrdí, že společnost prakticky řídil druhý dovolatel – obviněný Fišer, tedy nikoliv on. Současně opětovně poukazuje na neprovedení důkazů výslechem svědků Z. S., R. M., R. B., když akcentuje, že soud prvního stupně navrhované důkazy neprovedl a neprovedl žádný jiný důkaz, který by objasnil, kdo odpovídá za jednání, které je mu kladeno za vinu. 17. Nad rámec uvedených dovolacích důvodů obviněný zdůrazňuje nestandardní průběh řízení. Zdůrazňuje, že se nalézací soud (a OČTŘ celkově) vůbec nezabývaly tím, kam směřovala část finančních prostředků ze společnosti, jejichž úbytek podle něj značnou měrou přispěl ke zhoršení finanční situace společnosti CES. V tomto směru poukazuje na svůj důkazní návrh ze dne 1. 9. 2022 a ze dne 25. 9. 2022, který ovšem státní zástupce zamítl. Obdobné návrhy učinil i před soudem prvního stupně (podání ze dne 25. 11. 2023 a dne 31. 12. 2024), ovšem ani tyto návrhy soud prvního stupně nevzal v úvahu. Poukazuje i na to, že na postup policejního orgánu stran zhodnocení jeho úlohy a úlohy obviněného Fišera si ztěžoval Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci, ovšem i této jeho stížnosti nebylo vyhověno, a pro většinu skutku zůstal stíhán jen on, ačkoliv se soud opakovaně vyjádřit tak, že stíhání mělo být vedeno v celém rozsahu i vůči obviněnému Fišerovi. 18. Současně ještě poukazuje na fakt, že na rozdíl od dovolatele Fišera mu byl uložen několikaletý nepodmíněný trest, zatímco dovolateli Fišerovi byl uložen „pouze“ podmíněný trest. Závěrem podaného dovolání přednáší opětovně výhrady k postupu soudů v otázce kvalifikace jeho trestného činu a znovu uplatňuje již uvedené námitky týkající se neprovedení všech požadovaných důkazů či faktické vedoucí úlohy dovolatele Fišera ve společnosti CES. 19. Dovolatel proto na základě výše uvedeného navrhuje Nejvyššímu soudu, aby podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení (na mysli má pravděpodobně rozsudek – poznámka Nejvyššího soudu) Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 9. 2025, sp. zn. 2 To 70/2025, v bodě II. a III. a zároveň zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2025, sp. zn. 30 T 4/2022 v bodě I. a III. Zároveň žádá zrušení všech dalších navazujících rozhodnutí, která jsou obsahově navazující na výše uvedená rozhodnutí. Navrhuje, aby podle § 265l tr. ř. Krajský soud v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 20. K dovoláním obviněných se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) dne 28. 1. 2026, sp. zn. 1 NZO 34/2026. Úvodem stručně zrekapituloval dosavadní průběh řízení, a především pak obsah podaného dovolání obviněných. 21. Následně konstatoval, že oba obvinění de facto nabízejí pouze jinou interpretaci skutkového děje směřující k jejich vyvinění, avšak ve světle provedeného dokazování tato argumentace neobstojí. Akcentuje, že z velké části uplatňují oba obvinění pouze argumentaci, kterou již uplatnili před nalézacím soudem a v odvolacím řízení, přičemž oba soudy se s ní již dostatečně vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Uvádí, že s určitou mírou zjednodušení lze říci, že k námitkám uvedeným v odvolání byla „pouze“ doplněna argumentace ohledně údajného porušení zásad spravedlivého procesu orgány činným v trestním řízení. 22. Státní zástupce pak uvádí, že oba obvinění polemizují s konkrétními interpretacemi provedeného dokazování, což činí s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Upozorňuje na to, že samotné námitky týkající se způsobu hodnocení důkazů nenaplňují žádný z dovolacích důvodů. Dále s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. 3 Tdo 660/2019, akcentuje, že pokud soud hodnotí důkazy odlišně než dovolatel, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých s právem na spravedlivý proces. 23. K námitkám obviněného Fišera, který brojí proti podpisu smluv (bod I) a proti časovému zařazení sjednání zakázky s poškozenou společností XY, s. r. o. (skutek pod bodem II) předně uvádí, že tvrzení ohledně podepisování smluv lze spíše podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle státního zástupce ovšem není pochyb o tom, že s těmito námitkami se již dostatečně vypořádal nalézací soud (body 110 až 113 odůvodnění jeho rozsudku) a jeho úvahy následně potvrdil také odvolací soud (zejména v bodě 27 odůvodnění jeho rozsudku). Státní zástupce akcentuje, že není podstatné, zda smlouvy uzavřel skutečně obviněný Fišer, ale to, že byl minimálně srozuměn s jejich uzavřením při vědomí tristní finanční situace společnosti, což tento obviněný ostatně sám připustil, jelikož uvedl, že by smlouvy podepsal v každém případě. Co se týče časového zařazení sjednání zakázky (bod II), státní zástupce uvádí, že toto bylo před soudy nižších stupňů v průběhu řízení dostatečně prokázáno, což poté rozvádí. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř. tak uzavírá, že v řízení nedošlo k pochybení, které by namítanou první alternativu naplnilo, byť jsou dovolatelé přesvědčeni o opaku. 24. Pokud jde o uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obviněný Fišer jej uplatňuje podle státního zástupce toliko formálně, jelikož nenabídl argumentaci, kterou by pod něj bylo možno podřadit, snad kromě konstatování, že pro spáchání trestného činu podvodu je důležité zjistit, kdo podepsal dané smlouvy mezi společností CES a společností E.ON, a. s. Nalézací soud se podle státního zástupce ovšem zevrubně věnoval jednotlivým znakům skutkové podstaty podvodu, jež je obviněným kladena za vinu (bod 207 a násl. odůvodnění jeho rozsudku). Uvádí, že ve vztahu k oběma obviněným byla přiléhavě posouzena také subjektivní stránka minimálně ve smyslu nepřímého úmyslu. Zdůrazňuje, že na základě zjištěného skutkového stavu nebylo prakticky ani možné dojít k jiným závěrům o právní kvalifikaci než jako trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku, což ve svém důsledku vylučuje účinné uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Státní zástupce se plně ztotožňuje s argumentací významnou z hlediska zavinění každého z obviněných obsaženou v bodech 49, 224 a 225 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu. 25. K námitkám dovolatelů ohledně vzájemně zpochybňované míry účasti každého z nich na spáchané trestné činnosti a posouzení od toho se odvíjející míry jejich individuálního zavinění uvádí, že soudy správně zohlednily, že se oba obvinění znali řadu let, plně si důvěřovali, měli společné aktivity a scházeli se nejen v rámci práce. Nadto měli v rámci společnosti CES poměrně jasně rozdělené role. 26. K námitce spoluzavinění poškozených, které uplatnil obviněný Senecký státní zástupce uvádí, že se s touto dostatečně vypořádal odvolací soud v bodě 31 odůvodnění jeho rozsudku a pro stručnost na jeho úvahy odkazuje. 27. Závěrem vyjádření proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podaná dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná. Současně vyjadřuje svůj souhlas s tím, aby bylo o dovoláních rozhodnuto ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí nežli jím navrhovaného. 28. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno k případnému vyjádření obhájcům obviněných, přičemž ke dni rozhodovávání Nejvyššího soudu případnou repliku Nejvyšší soud neobdržel. III.Přípustnost dovolání 29. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že jsou dovolání obviněných přípustná [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], byla podána osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání 30. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 31. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. 32. Nejvyšší soud proto připomíná, že není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). 33. Obvinění v podaných dovoláních uplatňují dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který dopadá na situace, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném (extrémním) rozporu s obsahem provedených důkazů (první alternativa) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá alternativa) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí alternativa). V případě tzv. extrémního rozporu se jedná o situaci, kdy skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy nebo skutková zjištění soudu nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo dokonce skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Z dikce tohoto ustanovení není pochyb o tom, že naznačený zjevný rozpor se musí týkat rozhodných skutkových zjištění, nikoliv každých skutkových zjištění, která jsou vyjádřena ve skutku. Jinak vyjádřeno pro naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se musí jednat o taková skutková zjištění, která jsou rozhodující pro naplnění zvolené skutkové podstaty a bez jejich prokázání by jednání obviněného nebylo postižitelné podle trestního zákona (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 7 Tdo 243/2023). Je tomu tak proto, že Nejvyšší soud je povolán a vždy byl povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další), tedy takové, které ve svém důsledku mají za následek porušení práva na spravedlivý proces. K tomu je dále ještě vhodné uvést, že v dovolacím řízení není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a případně z nich vyvozoval vlastní skutkové závěry a nahrazoval tak činnost soudu prvního stupně, popř. druhého stupně. Nadto lze také poznamenat, že existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013, obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 4 Tdo 409/2017) než soudy nižších stupňů. Jinak vyjádřeno, pro naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nestačí pouhé tvrzení o zjevném rozporu obsahu provedených důkazů se zjištěným skutkovým stavem, které je založeno toliko na jiném způsobu hodnocení důkazů obviněnými, pro ně příznivějším způsobem. Ohledně procesně nepoužitelných důkazů je nutno uvést, že se musí jednat o procesní pochybení takového rázu, které má za následek nepoužitelnost určitého důkazu (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), který ovšem musí být pro formulování skutkového stavu z hlediska naplnění zvolené skutkové podstaty podstatný, což znamená, že takové procesní pochybení může zakládat existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem, a tudíž zakládat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 3 Tdo 791/2016, obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 7 Tdo 39/2010). V případě nedůvodného neprovedení požadovaných důkazů se musí jednat o případ tzv. opomenutých důkazů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, tj. musí se jednat o důkaz, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno. 34. Obvinění dále v podaných dovoláních explicitně uplatňují také dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (první alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa). Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. 35. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví). 36. Jelikož obviněný Fišer výslovně uplatňuje dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., přičemž vady soudního rozhodnutí vztahující se k naplnění uvedených dovolacích důvodů vztahuje i k rozsudku soudu prvního stupně, platí, že z jeho dovolání lze vysledovat i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., byť tento obviněný výslovně neoznačil. Je tomu tak proto, že právě prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. se lze v dovolacím řízení zásadně domáhat přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně. Lze připustit, že se jedná nepochybně o jisté pochybení podaného dovolání, které ovšem samo o sobě nebrání věcnému projednání podaného dovolání, byť by tomuto nedostatku měla zabránit právě povinnost podat dovolání jen prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.). 37. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. (druhá alternativa). Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného Fišera zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. (druhá alternativa). 38. Nejvyšší soud nadto zdůrazňuje, že i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). 39. Následně dovolací soud přistoupil k věcnému přezkoumání podaných dovolání obou obviněných. Nejprve je třeba konstatovat, že námitky obou obviněných, které uplatnili v rámci podaných dovolání v rozhodující míře uplatnili i v rámci podaných odvolání (viz č. l. 6575–6577 – obviněný Senecký, č. l. 6583–6585 – obviněný Fišer). K tomu je třeba uvést, že v situaci, kdy obvinění v rámci dovolání opakují shodné námitky, které uplatnili před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, se jedná zpravidla o dovolání neopodstatněné [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK), ročník 2002, svazek 17, pod T 408)]. O takovou situaci se v dané věci jedná. 40. Bez ohledu na shora uvedené přistoupil Nejvyšší soud k věcnému přezkumu podaných dovolání. Dovolání obviněného Fišera 41. Jak již bylo konstatováno, dovolatel Fišer uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Na tomto místě je ovšem nutné podotknout, že následně ovšem obviněný již výslovně nerozvádí, jakou námitku podřazuje pod který z uplatněných dovolacích důvodů. Tedy z textu dovolání není zřejmé, ke kterému dovolacímu důvodu se uplatněné námitky vztahují. Takový postup nepochybně představuje jistý nedostatek podaného dovolání, když podle § 265f odst. 1 tr. ř. musí obviněný jednak odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř., ale jednak je povinen své námitky přizpůsobit obsahu konkrétně uplatněných dovolacích důvodů (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 4 Tdo 577/2017). Nadto by takovým nedostatkům podaného dovolání mělo zabránit právě povinné zastoupení obviněného v rámci dovolání obhájcem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). Přesto se Nejvyšší soud námitkami uplatněnými v dovolání věcně zabýval. 42. Bez ohledu na shora uvedené je nutno uvést, že námitky obviněného směřují do naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě, když obviněný ani nenamítá existenci nezákonných důkazů a ani netvrdí, že by byly ve věci nedůvodně neprovedeny podstatné důkazy. Pokud se týká naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tak lze mít za to, že ve vztahu k naplnění tohoto dovolacího důvodu obviněný neuvádí ničeho. Pro jistou přesnost je třeba uvést, že obviněný sice uvádí, že došlo k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení podmínek pro uložení trestu, který je zjevně nepřiměřený (viz bod VI dovolání), ovšem toto toliko konstatuje, aniž by toto tvrzení následně nějak argumentačně rozvedl. Lze tedy mít za to, že tento dovolací důvod uplatnil obviněný ryze formálně. Nadto je třeba uvést, že námitky proti druhu a výši trestu lze uplatnit primárně prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který ovšem obviněný ani neuplatnil. 43. Jelikož lze mít za to, že obviněný uplatnil první variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když namítá rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, považuje Nejvyšší soud za vhodné a potřebné nejprve rozvést předpoklady naplnění první varianty tohoto dovolacího důvodu. Ohledně namítaného zjevného rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je nutné předně připomenout, že aby mohl nastat zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., musel by nastat takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Ten ale nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojený s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, a ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03). V případě tzv. zjevného rozporu se totiž musí jednat o prakticky svévolné hodnocení důkazů, provedené bez jakéhokoli akceptovatelného racionálního logického základu. Je tomu tak proto, že Nejvyšší soud je povolán korigovat jen skutečně vážné excesy soudů nižších stupňů (k tomu přiměřeně viz např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález téhož soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a řada dalších). Existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy každopádně nemůže být založena jen na tom, že obviněný na základě svého vlastního přesvědčení hodnotí tytéž důkazy jinak, s jiným do úvahy přicházejícím výsledkem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Tento závěr vyplývá z toho, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno především k nápravě vážných procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav v celé jeho šíři. 44. Nadto Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je především klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Lze mít za to, že soudy nižších stupňů tento požadavek zcela naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily v souladu s požadavky na odůvodnění rozhodnutí uvedenými v § 125 odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř. Oba soudy uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou obviněného Fišera, ale i obviněného Seneckého, jakož i ve věci provedenými svědeckými výpověďmi a listinnými důkazy, kdy se také řádně a dostatečně zabývaly věrohodností tvrzení obviněných ohledně okolností uzavření smlouvy mezi společnosti CES a E.ON Energie, a. s., včetně nutnosti zkoumání podpisu této smlouvy obviněným Fišerem, ale i okolnostmi uzavření ústní smlouvy se společností XY, s. r.o. (viz bod 111 a bod 126 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, dále body 27 a 28 odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně). 45. Nejvyšší soud z pohledu uplatněných námitek dovolatele Fišera směřujících do naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě musí tedy konstatovat, že tyto nelze považovat za relevantně uplatněné, neboť v této části a v tomto směru nepřesahují meze pouhé polemiky s hodnocením provedených důkazů ze strany soudů nižších stupňů, a především pak se skutkovými zjištěními, která po tomto hodnocení soudy nižších stupňů učinily. Prostřednictvím uvedených námitek se dovolatel primárně domáhá odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jaké učinily soudy nižších instancí, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a to v souladu s jím předkládanou verzí skutkového děje. Teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozuje zmíněný tzv. zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedeného dokazování ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je tudíž zřejmé, že ačkoliv obviněný v dovolání formálně deklaruje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě, tak po stránce věcné v této části dovolání uplatňuje námitky skutkové, resp. procesní. 46. Přesto považuje Nejvyšší soud za vhodné se k dovolacím námitkám obviněného Fišera, byť stručně, vyjádřit. Obviněný předně akcentuje skutečnost, že nepodepsal jako předseda představenstva CES smlouvu s firmou E.ON Energie, a. s., z čehož následně dovozuje rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy. Bez ohledu na skutečnost, že touto námitkou se řádně a dostatečně zabývaly již soudy nižších stupňů (viz body 110 až 113 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, bod 27 odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně), lze uvést následující. Obviněný při formulaci této námitky zcela pomíjí skutečnost, že podle skutkových zjištění mu není kladeno za vinu, že by snad skutečně předmětnou smlouvu podepsal, nýbrž skutečnost, že ačkoliv si byl vědom jako předseda představenstva špatné finanční situace společnosti, a to nejméně od 1. 8. 2018, tak mlčky souhlasil s tím, aby obviněný Senecký předmětnou smlouvu podepsal, takže musel být srozuměn s tím, že společnost nebude schopna své závazky hradit vůbec nebo ve stanoveném termínu splatnosti. Soudy zároveň akcentovaly i to, že i sám obviněný připustil, že by smlouvu podepsal, neboť to bylo nezbytné k zajištění chodu čerpacích stanic, které bez dodávek elektrické energie nemohly fungovat. Jinak vyjádřeno, trestněprávní jednání obviněného je shledáváno v tom, že tento jako předseda představenstva při vědomí velmi špatné a obtížné finanční situace společnosti CES neučinil při vědomí těchto skutečnosti v dané době žádné aktivní kroky k tomu, aby předmětná smlouva nebyla obviněným Seneckým uzavřena vůbec či uzavřena za takových podmínek, aby byla společnost CES schopna hradit poskytnuté služby ve stanovených termínech. Z pohledu tohoto závěru je třeba zdůraznit, že obviněný byl předsedou představenstva společnosti CES, kdy představenstvu přísluší obchodní řízení společnosti (viz § 435 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích v platném znění). Nepochybně bylo jeho povinností jako předsedy představenstva v okamžiku, kdy zjistil špatnou finanční situaci společnosti CES (ta prokazatelně nastala nejméně od 1. 8. 2018) podniknout takové kroky, aby společnost mohla dostát do budoucna svým splatným závazkům a zabránit tomu, aby společnost tzv. podnikala na úkor jiných subjektů, kterým by neplatila za dodané zboží a služby vůbec či ve stanovených termínech splatnosti. Lze mít za to, že postup obviněného po zjištění špatné finanční situace společnosti CES představoval jeho rezignaci na povinnosti předsedy představenstva a vyjadřoval jeho srozumění s tím, že společnost nebude schopna hradit všechny své splatné závazky, ale i závazky vzniklé z nově uzavřených smluv. 47. Pokud obviněný poukazuje na to, jak mělo být jednáno za společnost CES podle stanov, a že tedy spoluobviněný Senecký při podpisu smlouvy se společností E.ON Energie, a. s., jednal mimo své oprávnění, je třeba zdůraznit, že z provedených důkazů je zřejmé, že předmětné ustanovení při fungování společnosti nebylo nikdy fakticky dodržováno (např. některé objednávky pohonných hmot), a to jak obviněným Fišerem, tak i obviněným Seneckým, čehož si byli oba obvinění vědomi a oba tento stav plně akceptovali, což však nelze interpretovat tak, že by snad obviněný Fišer nebyl s kroky týkajícími se smluvních vztahů společnosti CES s jinými subjekty obeznámen a fakticky s nimi nesouhlasil. Nadto v dané věci není pochyb o tom, že obviněnému Fišerovi byl skutečný stav společnosti CES znám a byly mu také známy kroky obviněného Seneckého, když oba obvinění se pravidelně setkávali, sám obviněný hovoří o tom, že to bylo 3x týdně, kdy i připouští, že se zúčastňoval tzv. krizového managmentu, pokud nastal nějaký problém, přičemž měl také k přístup k pokladním systémům a měl kontrolu nad tržbami. O tom, že obviněný Fišer věděl o problémech společnosti se splatnými závazky před uzavřením smlouvy se společností E.ON Energie, a. s., nakonec svědčí mimo jiné i jeho výpovědi, ale i listinné důkazy (např. uznání dluhu ze dne 12. 3. 2018 za společností TWIN TRANS, s. r. o., které podepsali oba obvinění, výroční zpráva k účetní uzávěrce společnosti CES). Navíc i sám obviněný připustil, že obviněný Senecký nebyl oficiálně pověřen vedením účetnictví, tedy neměli oficiálně rozděleno, kdo za co v řízení společnosti odpovídá, takže nepochybně za fungování společnosti odpovídali oba. O tom, že obviněný byl vnímám jako osoba, která má jednat za společnost CES, svědčí i skutečnost, že právě na obviněného se obrátil svědek K. v případě nehrazení dodávek pohonných hmot společnosti G7 (červen 2018). Lze tedy uzavřít, že je nepochybné, že obviněný Fišer s jednáním obviněného Seneckého při vedení společnosti CES byl seznámen, fakticky s tímto jednáním souhlasil a byl si plně vědom i neutěšené finanční situace společnosti CES, když o finanční kondici společnosti nepochybně svědčí i to, že od srpna 2018 přestala společnost hradit faktury za dodané pohonné hmoty společnosti G7 a následně poté dalším dodavatelům. 48. Ohledně námitek, které se týkají skutkových zjištění pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně, a které fakticky spočívají v tom, že jednak obviněný s jednatelem společnosti XY, s. r. o., svědkem H. osobně nejednal a že doba realizace zakázky byla jiná, než je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, je třeba uvést, že tyto námitky jsou rovněž jen založeny na nesouhlasu se způsobem hodnocení důkazů ze strany soudu prvního a druhého stupně. V tomto směru je ovšem třeba zdůraznit, že s těmito námitkami se řádně a dostatečně již vypořádaly soudy nižších stupňů (viz body 115–126 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, bod 28 odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně), když je třeba zdůraznit, že zejména soud prvního stupně své hodnotící úvahy stran jednotlivých provedených důkazů řádně a přesvědčivě objasnil a tyto jeho úvahy jsou logické a nepředstavují žádnou deformaci provedených důkazů. Jinak vyjádřeno, soudy objasnily, z jakých důvodů k výpovědím svědků přistupovaly s jistou obezřetností a na základě jakých skutečností dospěly k závěru, že ústní smlouvu uzavřel se svědkem H. právě obviněný Fišer a že k provedení zakázky došlo v druhé polovině roku 2018, tedy v období, kdy finanční situace společnosti CES byla špatná, čehož si byl obviněný vědom. Nejvyšší soud pro stručnost na jejich úvahy zcela odkazuje. 49. Obviněný se dále dovolává zásady in dubio pro reo. Ve vztahu k této námitce Nejvyšší soud předně uvádí, že tuto výhradu nelze považovat za relevantně uplatněnou, neboť tato směřuje výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je potřeba připomenout, že pravidlo in dubio pro reo vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. Z bohaté judikatury v tomto směru lze poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1569/2014 a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 467/2016, podle nichž ani porušení zásady in dubio pro reo „… pokud nevygraduje až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, nezakládá onu mimořádnou přezkumnou povinnost skutkových zjištění učiněných nižšími soudy Nejvyšším soudem“. Obdobně argumentoval Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016. Z další judikatury lze zmínit například bod 22 odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 5 Tdo 595/2018, v němž Nejvyšší soud k uvedené zásadě jednoznačně konstatoval, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit žádný z dovolacích důvodů. Také z judikatury Ústavního soudu plyne, že důvodem pro zrušení soudního rozhodnutí je toliko extrémní porušení předmětné zásady, tedy takové porušení, které má za následek, že „se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy“ – viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14, publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu. 50. Současně Nejvyšší soud považuje za vhodné odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2023, sp. zn. I. ÚS 3494/23, konkrétně bod 25 tohoto rozhodnutí, ve kterém Ústavní soud vyslovil, že „Zásada in dubio pro reo nachází své uplatnění tehdy, pokud po vyčerpání všech reálných důkazních možností přetrvává důvodná pochybnost o vině, či nevině obžalovaného [srovnej např. usnesení sp. zn. III. ÚS 286/98 ze dne 3. 12. 1998 (U 73/12 SbNU 541)]. Uplatní se přitom ke skutkovým zjištěním v jejich souhrnu, nikoliv ve vztahu k jednotlivým skutečnostem, či dokonce jen ve vztahu k jednotlivým důkazům. Pojí se tak v zásadě se dvěma okruhy situací – v prvém z nich existují alespoň dvě vzájemně se vylučující verze skutkového děje, které jsou stejně podloženy výsledky dokazování a alespoň jedna z nich musí být pro obžalovaného výhodnější než ostatní skutkové verze; ve druhém výsledky dokazování neumožňují vytyčení ani jedné realistické skutkové verze.“. 51. O takový naznačený případ se v dané věci nejedná. Naopak, jak již bylo konstatováno, obviněný uvedenou argumentací primárně vyjadřuje svůj nesouhlas s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů a se závěry, k nimž tyto soudy na jeho základě dospěly. Nadto je třeba akcentovat, že v dané věci soudy na základě provedeného dokazování neměly o vině obviněného žádné pochybnosti, když nakonec i formulace této námitky, jak již bylo naznačeno, je založena jen na nesouhlasu se způsobem hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. 52. Nejvyšší soud tedy ve vztahu k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě uzavírá, že uváží-li se způsob, jakým se soudy s jednotlivými ve věci provedenými důkazními prostředky vypořádaly, neshledal v postupu soudů nižších stupňů vady a má za to, že jejich rozhodnutí jsou logická a postrádají prvky svévole, podané závěry jsou předvídatelné a rozumné, korespondují s fixovanými závěry soudní praxe a nejsou výrazem svévole (libovůle). Výkladu, jejž soudy k jednotlivým výhradám obviněného podaly, nechybí smysluplné odůvodnění ani nevybočuje z mezí všeobecně (konsensuálně) akceptovaného chápání dotčených právních institutů, resp. není v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti, neboť vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/10). Nejvyšší soud má tedy za to, že v projednávané věci se nejedná o tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování [srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09 (N 144/58 SbNU 207), či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97 (N 64/11 SbNU 125)]. Není také pochyb o tom, že soudy ve věci stanovený rozsah provedeného dokazování ve vztahu k obviněnému Fišerovi byl pak dostatečný k řádnému objasnění všech rozhodných skutečností, a opatřené důkazy jeho vinu v potřebné míře bez pochybností prokázaly, když je soudy posuzovaly ve vzájemném kontextu a dodržely všechny postupy předepsané § 2 odst. 5, 6 tr. ř. 53. Jak již bylo naznačeno, obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř, který ovšem uplatnil ryze formálně, bez jakékoliv argumentace. Zde je namístě uvést, že úkolem Nejvyššího soudu v rámci dovolacího řízení není si dovolací argumentaci domýšlet či dotvářet, je naopak povinností obviněného nejen uvést jednotlivé dovolací důvody, ale i rozvést v jakých konkrétních skutečnostech spatřuje jejich naplnění. Obviněný tedy musí v podaném dovolání, jak již bylo naznačeno shora, odkázat jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř., jednak je povinen své námitky přizpůsobit obsahu konkrétně uplatněných dovolacích důvodů. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 4 Tdo 577/2017). Proto se nemohl Nejvyšší soud naplněním dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. relevantně zabývat. 54. Závěrem ještě považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést, že si je vědom toho, že obviněný současně v dovolání uvádí, že došlo k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení podmínek pro uložení trestu, který je zjevně nepřiměřený, aniž by ovšem následně tuto námitku nějak blíže rozvedl. Proto ani taková námitka nemohla zakládat přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Toliko obecně lze uvést, že námitky do trestu lze v rámci dovolacího řízení primárně přezkoumat toliko prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy tehdy, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští či trest mimo zákonnou trestní sazbu. Bez ohledu na chybějící argumentaci ze strany obviněného je třeba zdůraznit, že taková situace v dané věci nenastala a obviněný ani takovou vadu nenaznačuje. 55. Proto Nejvyšší soud uzavírá, že v trestní věci obviněného Fišera nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného zčásti neodpovídala jím uplatněným dovolacím důvodům, ani žádnému jinému z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř., a zčásti jim sice odpovídala, avšak jednalo se o argumentaci zjevně neopodstatněnou. Jelikož nedošlo k naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., nemohlo dojít ani k naplnění implicitně uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř, jehož naplnění je vázáno na naplnění některého dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Dovolání obviněného Seneckého 56. Rovněž obviněný Senecký uplatnil dovolací důvody podle § 265b písm. g), h) tr. ř. Dovolací soud se nejprve zabýval námitkami, které směřovaly do naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předmětný dovolací důvod pak obviněný uplatnil v jeho první a třetí variantě, když jednak namítá existenci zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, jednak existenci tzv. opomenutých důkazů. 57. Nejvyšší soud se nejprve zabýval první variantou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zde je namístě předně poukázat na obecné předpoklady naplnění této varianty tohoto zvoleného dovolacího důvodu, jak byly rozvedeny v bodech 43 a 44 tohoto rozhodnutí. Z pohledu jednotlivých uplatněných námitek je třeba uvést, že pokud obviněný namítá, že část poškozených věděla o ekonomické situaci společnosti CES a rozvádí, jaký byl jeho fakticky vliv na řízení společnosti CES, a že se orgány činné v trestním řízení nezabývaly tím, kdo vyvedl finanční prostředky ze společnosti CES, tak tyto námitky se fakticky s první variantou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. míjí. Předně je třeba uvést, že námitku, že poškozené společnosti znaly ekonomickou situaci společnosti CES a že tedy nedodržely potřebnou míru opatrnosti, nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když tato námitka směřuje do naplnění všech znaků objektivní stránky trestného činu podvodu, konkrétně do naplnění znaků zatajení podstatné skutečnosti (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 486/2010 či rozhodnutí Nejvyššího soudu 14. 3. 2013, sp. zn. 11 Tdo 1121/2012 či rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 4 Tdo 85/2017). Nadto je třeba zdůraznit, že obdobnou argumentaci obviněný uplatnil ve vztahu k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a tato bude vypořádaná při posuzování důvodnosti dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 58. Námitky týkající se toho, kdo měl rozhodující vliv na řízení společnosti CES (podle obviněného to byl obviněný Fišer) směřují fakticky do způsobu hodnocení důkazů soudy nižších stupňů a jako takové nemohou naplňovat zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě. Nadto je třeba zdůraznit, že soudy nižších stupňů se otázkou, kdo řídil společnost CES zabývaly, přičemž z provedených důkazů není pochyb o tom, že tuto společnost řídili oba obvinění, kdy jak obviněný Senecký, tak i obviněný Fišer si byli vědomi špatné finanční situace společnosti v předmětném období a nepochybně museli předpokládat, že společnost nebude schopna dostát nejen svým předchozím závazkům, ale i novým, které uzavírali po 1. 8. 2018. Z provedených důkazů je také zřejmé, že to byl právě obviněný Senecký, který přes vědomí špatné finanční situace společnosti CES prokazatelně nejen uzavřel smlouvu se společnosti E.ON Energie, a. s. (bod I.), ale zejména objednával u společností uvedených v bodě III. rozsudku soudu prvního stupně pohonné hmoty, aditiva a služby, které následně společnost CES neuhradila. Není také pochyb o tom, že při uzavírání smluv nejenže ubezpečoval svědky o serióznosti firmy a zatajoval společnostem určité negativní skutečnosti, ale i vůči nim činil určité manipulativní kroky (např. tvrzení o tom, že v některých výkazech není vše aktuální – viz e-mail ze dne 21. 12. 2018, oddalování odpovědí na skutečnosti uváděné v Závěrce společnosti a jeho následná nekontaktnost), a to vše proto, aby tyto společnosti dodávaly zboží společnosti CES. Nadto je třeba akcentovat, že z provedených důkazů vyplývá, že to byl právě obviněný Senecký, který jednal se zástupci těchto společností při uzavírání obchodních kontraktů (zboží objednával) a s tímto ve většině případu zástupci těchto společností jednali v průběhu obchodního vztahu, kdy tento před nimi ani nikdy nevystupoval tak, že by snad jen plnil pokyny obviněného Fišera, a ani nenaznačoval, že by snad docházelo „k tunelování“ společnosti CES právě tímto spoluobviněným. Navíc nelze pominout, že dovolatel Senecký byl členem představenstva, takže věděl, jaké jsou jeho povinnosti, jako člena statutárního orgánu, kdy ani on sám netvrdí, že by snad byl spoluobviněným k uzavírání těchto smluv nucen a že by snad s tímto nesouhlasil a dal to nějak obviněnému Fišerovi najevo (např. písemně). Pro jistou stručnost lze v tomto směru odkázat na bod 46 tohoto rozhodnutí, který se týká způsobu vedení společnosti CES ze strany členů představenstva. 59. Pokud obviněný Senecký v dané souvislosti poukazuje na skutečnost, že soud prvního stupně měl vrátit věc státnímu zástupci k došetření, zda se na páchání předmětné trestné činnosti, kterou byl uznán vinným, nepodílel i obviněný Fišer, tak tato námitka stojí zcela mimo jakýkoliv dovolací důvod. Přesto je nutno zdůraznit, že soud je vázán podanou obžalobou a rozhoduje jen o skutku, pro který byla podána obžaloba, a ohledně osoby, pro kterou byla podána obžaloba. Samotná skutečnost, že se případně soud domnívá, že v dané věci by přicházela v úvahu trestní odpovědnost i jiné osoby než obviněného, neodůvodňuje postup podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. 5 Tz 99/2011). Je tomu tak proto, že vrácení věci státnímu zástupci je možné jen k odstranění závažných vad přípravného řízení, které nelze napravit v řízení před soudem, nebo k objasnění základních skutkových okolností, bez kterých není možné v hlavním líčení ve věci rozhodnout, a v soudním řízení by jejich případné došetřování bylo v porovnání s možnostmi, které existují v přípravném řízení pro opatření důkazů, spojeno s výraznými obtížemi nebo by bylo zřejmě na újmu rychlosti řízení. Bude tomu tak vždy, když soud nemá vzhledem k průběhu a výsledkům přípravného řízení dostatečný a spolehlivý podklad pro řešení základní otázky, zda obviněný je stavěn před soud důvodně (ŠÁMAL, Pavel. § 188 [Rozhodnutí soudu]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2479.). O takovou naznačenou situaci se v dané věci nejednalo. Nadto je třeba zdůraznit, že nic nebránilo a nebrání samotnému obviněnému, aby pokud se domnívá, že se na trestné činnosti, pro kterou byl odsouzen, podílela další osoba, podat na tuto osobu trestní oznámení a ohledně svých tvrzení označit důkazy a rozhodné skutečnosti 60. Obviněný se dále dovolává třetí varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tzv. opomenutých důkazů. Lze mít za to, že tyto námitky lze částečně podřadit pod zvolený dovolací důvod, ale že jsou zjevně neopodstatněné. 61. Nejvyšší soud nejprve považuje za potřebné rozvést obecně předpoklady existence tzv. opomenutých důkazů. Ve vztahu k tvrzené vadě tzv. opomenutých důkazů je třeba uvést, že jde jednak dílem o procesní situace, v nichž bylo stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dílem se dále potom jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03, a další). Zároveň platí, že neúplnost provedeného dokazování a vadu spočívající v neprovedení všech navrhovaných důkazů však nelze spatřovat jen v tom, že soud některý důkaz neprovede, neboť není povinen každému takovému návrhu vyhovět. Zde je nutno dodat, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve své třetí alternativě navíc předpokládá, že se musí jednat o podstatné nedůvodně neprovedené navrhované důkazy, jež mají vztah k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Jinak vyjádřeno, ve vztahu k této námitce je potřeba uvést, že obecné soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní (nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09). 62. Zároveň je třeba uvést, že z dosavadní rozhodovací praxe Ústavního soudu vyplývá, že neakceptování důkazního návrhu obviněného ze strany obecného soudu lze založit co do věcného obsahu odůvodnění toliko třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídacím potenciálem. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 569/03, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 16. 6. 2005, sp. zn. II. ÚS 418/03). 63. Nadto v souvislosti s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě, je ještě třeba vždy mít na paměti, jak již bylo konstatováno, že tento dopadá na případy, kdy nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Stěžejní je zde slovo podstatné, tedy takové, které se jeví nezbytné k ustálení skutkového stavu projednávané věci a v míře nezbytné pro řádné a spravedlivé rozhodnutí ve věci. Proto ani případné zamítnutí důkazního návrhu bez adekvátního odůvodnění by ještě samo o sobě nemohlo vést k závěru o porušení práva na spravedlivý proces (viz např. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Dorokhov proti Rusku ze dne 14. 2. 2008, stížnost č. 66802/01). Jak již totiž bylo naznačeno, k porušení tohoto práva nedochází v důsledku samotného nevyhovění důkaznímu návrhu obviněného či nerozvedení podrobných důvodů pro takový postup. Nerespektování uvedeného práva na spravedlivý proces je založeno právě až situací, kdy by neprovedení takového důkazu současně představovalo závažný deficit z hlediska splnění povinnosti zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti (k tomu blíže viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2024, sp. zn. 3 Tdo 14/2024). 64. Současně ještě považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést, že námitku tzv. opomenutých důkazů je možno vztahovat jen k těm důkazům, které byly před soudy nižších stupňů skutečně navrhovány a které soudy odmítly provést, popř. k nim v rámci hodnocení důkazů nepřihlédly. Jedná se tedy o důkazy, jejichž provedení požadoval dovolatel v rámci odvolacího řízení výslovně provést, neboť k naplnění existence tzv. opomenutých důkazů nepostačuje pouhé vyjádření obhajoby, že ponechává provedení určitého důkazu na zvážení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 3 Tdo 403/2015). Tedy v případě tzv. opomenutých důkazů se nejedná o všechny důkazy, které navrhoval obviněný provést v rámci daného řízení a které soud neprovedl. Je tomu tak proto, že skutečnost, že v rámci řízení je navrženo obhajobou provedení určitého důkazu neznamená, že na jeho provedení obhajoba trvá po celou dobu řízení. Není totiž pochyb o tom, že právě probíhající řízení může vést obhajobu ke změně postoje k provedení určitého důkazu, jehož provedení původně navrhovala, neboť může provedení tohoto důkazu vzhledem k dalším již provedeným důkazům považovat za nadbytečné, popř. nelze ani vyloučit, že by případné provedení tohoto původně navrhovaného důkazu mohlo podle obhajoby vést ke zhoršení postavení obviněného. 65. Obviněný existenci tzv. opomenutých důkazů dovozuje z toho, že soudy se nevypořádaly nijak s jeho důkazními návrhy ze dne 1. 9. 2022, návrhem na vrácení věci k došetření výslechem svědků k objektivizaci fungování poškozené společnosti a že soud neprovedl e-mailovou korespondenci ohledně toho, že některé společnosti věděly o špatné finanční situaci společnosti CES a že soud nevyslechnul svědky Z. S., R. M. a R. B. 66. Pokud obviněný poukazuje na důkazní návrhy ze dne 1. 9. 2022, aniž by je blíže specifikoval, lze mít za to, že takový postup je nesprávný, když obviněný by měl přesně v dovolání označit, jaké konkrétní důkazy považuje za tzv. opomenuté, a proč je považuje za podstatné. Nadto je třeba uvést, že z předloženého spisového materiálu je zřejmé, že obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 1. 9. 2022 zaslal policejnímu orgánu své vyjádření ke spisovému materiálu po seznámení s výsledky vyšetřování (toto ovšem není důkazní návrh) a učinil určité důkazní návrhy. Zde je ovšem třeba zdůraznit, že o tzv. opomenutých důkazech nelze hovořit v souvislosti s důkazními návrhy, které učinila obhajoba v rámci přípravného řízení. Jak již bylo naznačeno, rozhodující a podstatné je, které důkazní návrhy učinil obviněný v rámci řízení před soudy. Z pohledu tohoto závěru přistoupil Nejvyšší soud k přezkoumání důvodnosti uplatněné argumentace. 67. Obviněný dále namítá, že soudy neprovedly jeho důkazní návrhy ze dne 31. 12. 2024, aniž by ovšem opětovně nějak konkretizoval, o jaké důkazy se mělo jednat. Bez ohledu na tento závěr lze ovšem konstatovat, že z č. l. 6420 je zřejmé, že obviněný předložil e-mailovou komunikaci mezi ním a svědkem D. (bod III. 2 rozsudku soudu prvního stupně), která se týkala salda společnosti CES v období od října 2017 do března 2018 vůči poškozené společnosti a jeho komunikace s tímto svědkem ohledně způsobu řešení salda. Zde je namístě uvést, že v rámci hlavního líčení konaného dne 6. 1. 2025 (viz zvukový záznam) výslovně předseda senátu konstatoval tyto důkazní návrhy, přičemž poukázal na to, že se jedná o duplicitní listinné důkazy, které jsou založeny na č. l. 158 a násl. spisového materiálu a které byly již provedeny. Pro jistou přesnost je třeba uvést, že tyto listinné materiály byly předloženy stranám postupem podle § 213 odst. 1 tr. ř. v rámci hlavního líčení konaného dne 23. 5. 2023 (viz č. l. 5934 a násl.), kdy strany nežádaly jejich přečtení. Již z tohoto pohledu se nemůže jednat o tzv. opomenuté důkazy. V dané souvislosti je nutno konstatovat, že pokud obviněný s odkazem na důkazní návrhy ze dne 31. 12. 2024 dovozuje, že poškozeným společnostem nezamlčel skutečnou finanční situaci společnosti, tak tato námitka nepředstavuje tzv. opomenutý důkaz, nýbrž směřuje do způsobu hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Z pohledu námitek obviněného je třeba zdůraznit, že soud prvního stupně se na rozdíl od tvrzení obviněného touto e-mailovou komunikací zabýval a při formulování svých skutkových závěrů k ní přihlédl (viz bod 147, 167 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), Tedy v případě předmětné e-mailové komunikace se nejednalo situaci, kdy by soud tento důkaz při hodnocení důkazů ignoroval. 68. Pokud se týká důkazních návrhů na výslech svědků Z. S., M., R. B., tak lze připustit, že obviněný tyto důkazní návrhy v řízení jak před soudem prvního stupně, tak před soudem druhého stupně učinil, včetně toho, že uvedl, že by tyto důkazy objasnily fungování společnosti CES. Současně lze ovšem konstatovat, že oba soudy se těmito důkazními návrhy zabývaly a řádně zdůvodnily jejich neprovedení (viz bod 199–200 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, dále bod 32 odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně), když uzavřely, že tyto důkazy považují za nadbytečné, neboť dospěly k závěru, že způsob fungování společnosti CES byl dostatečně a řádně objasněn dalšími provedenými důkazy a Nejvyšší soud pro stručnost na jejich úvahy odkazuje. I Nejvyšší soud má totiž za to, že tyto důkazy by případně mohly toliko objasnit roli obviněného Fišera na spáchané trestné činnosti pod body III. rozsudku soudu prvního stupně, pro kterou ovšem tento obviněný nebyl stíhán, ale v žádném případě by nemohly vyvinit dovolatele Seneckého. Nadto svědek R. B. byl v řízení před soudem vyslechnut, když tento se i k rozdělení činnosti mezi oba obviněné při fungování společnosti vyjádřil. Proto se v případě neprovedení výslechu těchto svědků nemůže jednat o tzv. opomenuté důkazy ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu. Proto tyto námitky lze považovat za zjevně neopodstatněné. 69. Následně se dovolací soud zabýval dovolací argumentací obviněného směřující do naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněný ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu zpochybňuje naplnění objektivní a subjektivní stránky zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2025. Konkrétně ve vztahu k naplnění objektivní stránky zpochybňuje naplnění znaku, že poškození jednali v omylu, když poukazuje i na to, že poškozené společnosti nedodržely potřebnou míru opatrnosti. Předmětnou argumentaci lze podřadit pod zvolený dovolací důvod, byť s jistou dávkou tolerance, když část dovolací argumentace je založena na nesouhlasu se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, se kterými se ztotožnil soud druhého stupně. 70. O zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, účinného do 31. 12. 2025, se jedná tehdy, pokud pachatel jiného uvede v omyl, jeho omylu využije nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti, v důsledku čehož tato osoba provede majetkovou dispozici a tím vznikne škoda velkého rozsahu na cizím majetku a dojde k obohacení pachatele nebo jiné osoby. Podvodné jednání může směřovat nejen vůči poškozenému, ale i vůči jiné osobě. V dané věci byla podle soudu prvního stupně naplněna varianta, že obviněný Senecký zamlčel podstatné skutečnosti, jak je patrno z právní věty. Zamlčením podstatné skutečnosti se rozumí případ, kdy pachatel v rámci svého podvodného jednání dotčené osobě nesdělí veškeré skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ohledně provedení příslušného právního jednání spojeného s majetkovou dispozicí. Podstatnou skutečností se rozumí taková skutečnost, která kdyby byla dotčené osobě známa, by měla za následek neprovedení příslušného právního jednání. Příkladem zamlčení takové skutečnosti je neschopnost pachatele (vzhledem k jeho finančním poměrům) dostát základním podmínkám plynoucím z leasingové smlouvy (NS sp. zn. 3 Tz 194/2001, Rt 47/2002), resp. dostát svým povinnostem ze smlouvy obecně (viz například NS sp. zn. 8 Tdo 891/2023), existence zástavního práva váznoucího na prodávané nemovitosti, nedostatek příjmů pachatele v důsledku provádění exekucí na jeho majetek, dále závažná vada váznoucí na předmětu koupě jako je např. zdravotní závadnost bytu, jíž nelze jeho prohlídkou zjistit (NS sp. zn. 8 Tdo 833/2005, Rt 36/2006), poskytnutí předmětu nájmu třetí osobě, nepříznivý hospodářský vývoj obchodní společnosti, v důsledku něhož je zřejmé, že zboží nebude uhrazeno (NS sp. zn. 5 Tdo 238/2005), převod pohledávek jdoucích za závodem v souvislosti s koupí závodu kupujícím a neoznámení této skutečnosti v rozporu s § 2177 odst. 2 ObčZ dlužníkům prodávajícím a následné přijetí plnění dluhu od těchto dlužníků prodávajícím (NS sp. zn. 7 Tdo 917/2007, Rt 38/2008), popřípadě prodej vyplněné blankosměnky třetí osobě v situaci, kdy závazek zajištěný takovou směnkou byl již splněn (sp. zn. 6 Tdo 1576/2010, Rt 27/2012). Podstatnou skutečností je i informace, že pachatel nejenže není způsobilý vrátit zapůjčené finanční prostředky, ale není s to ani vyplatit zajišťovací směnku, kterou poškozenému vystavil za účelem zajištění svého závazku (srov. NS sp. zn. 7 Tdo 296/2007, T 981, či NS sp. zn. 4 Tdo 1225/2017). Podstatnou skutečností je i taková, která, kdyby byla dotčené osobě známa, by měla sice za následek provedení takového právního jednání, ale za podstatně méně výhodnějších podmínek pro pachatele nebo pro osobu, která se jeho podvodným jednáním obohatila. (ČEP, David, KANDOVÁ, Katarína. § 209 [Podvod]. In: ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2025, marg. č. 35–36. Dostupné na beck-online.cz.) 71. V dané věci soudy nižších stupňů uzavřely, že obviněný zamlčel poškozeným společnostem podstatné skutečnosti, když své úvahy i řádně rozvedly (viz bod 227 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Z pohledu dovolacích námitek obviněného je třeba zdůraznit, že obviněnému není kladeno za vinu, že by snad poškozeným společnostem vůbec zatajil, že společnost CES má v předmětném období určité problémy se splatností svých závazků. Toto nakonec ani nebylo objektivně možné, když již v minulosti některé z těchto společností řešily určité problémy s platební morálkou společnosti CES, takže tyto společnosti si musely být vědomy určitých problémů společnosti CES se splatností jejich závazků (viz např. smlouva o zajištění pohledávek na č. l. 1692–1694). Obviněnému je kladeno za vinu to, že jim nesdělil skutečnou finanční situaci společnosti CES, tedy že tato společnost dlouhodobě nedisponuje dostatečnými zdroji k hrazení svých závazků, že se její finanční situace od roku 2016 nelepší, ale naopak zhoršuje (viz znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, Ing. Poloka a doplňky tohoto znaleckého posudku a jeho vyjádření v rámci hlavního líčení). Jinak vyjádřeno, obviněný při sjednávání smluv o dodávce pohonných hmot a dalších smluv záměrně zatajil pravdivý stav společnosti, když tvrdil, že finanční prostředky mají ve zboží, takže záměrně naznačoval, že se jedná jen o jistý přechodný problém společnosti CES, čímž nepochybně ovlivnil rozhodování těchto společností ohledně toho, zda dojde k dodávkám zboží a za jakých podmínek. Tedy podle tvrzení obviněného se mělo jednat o situaci, kdy společnost měla mít dostatek majetku k hrazení svých závazků (pohonné hmoty a zboží na jednotlivých čerpacích stanicích), měla mít jen nedostatek finanční hotovosti. Navíc oba obvinění za společnost CES v tomto období uzavírali určité smlouvy s poškozenými společnostmi (např. Smlouvu o zajištění pohledávek ze dne 28. 6. 2018), které nepochybně měly vzbudit u společností dodávajících pohonné hmoty dojem, že závazky jsou zajištěny (viz bod III. 1), popř. měly tyto společnosti již z dřívější doby k dispozici např. tzv. blankosměnku vlastní, kterou vystavili oba obvinění, což nepochybně posilovalo důvěru dodavatelů v tom, že jejich závazky budou uhrazeny přes určité momentální problémy společnosti CES. Lze tedy uzavřít, že z jednání obviněného je nepochybné, že tento záměrně zatajil poškozeným společnostem podstatné skutečnosti týkající se skutečné finanční situace společnosti CES v rozhodném období. 72. Pokud obviněný poukazuje na výpověď svědka K., tak je třeba zdůraznit, že tato výpověď nemůže obviněného vyvinit. V tomto směru je třeba odkázat na předchozí úvahy a na skutečnost, že obviněnému není kladeno za vinu, že by poškozené společnosti uvedl v omyl, nýbrž to, že jim zatajil podstatné skutečnosti. Ani skutečnost, že snad tento svědek nehodnotil ekonomické znalosti obviněného dobře, nemůže obviněného vyvinit. Zde je třeba zdůraznit, že obviněný Senecký byl členem představenstva, kdy z provedených důkazů je zřejmé, že to byl právě on, kdo ve většině případů předmětné smlouvy uzavíral, jednal se zástupci společností a nepochybně mu byl znám ekonomický stav společnosti CES. Přesto z titulu svého postavení neučinil žádné kroky směřující k nápravě tohoto stavu, např. tím, že by odmítl nové smlouvy za daného stavu uzavírat či se pokusil sjednat tzv. krizového manažera. 73. Současně obviněný namítá, jak již bylo naznačeno, že poškozené společnosti nedodržely potřebnou míru opatrnosti při uzavírání smluv o odběru pohonných hmot a jiného zboží. Tuto námitku lze podřadit pod zvolený dovolací důvod, když fakticky obviněný namítá, že jelikož poškozené společnosti nedodržely potřebnou míru opatrnosti, není namístě uplatnit prostředky trestního práva a věc měla být řešena prostředky civilního práva, a to s odkazem na některá rozhodnutí Ústavního a Nejvyššího soudu. Předně je třeba uvést, že se touto námitkou zabýval již odvolací soud (viz bod 31 odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně) a Nejvyšší soud pro stručnost na jeho úvahy zcela odkazuje. 74. Přesto považuje dovolací soud za vhodné na tuto argumentaci blíže reagovat. Nejprve je třeba připomenout, že za nedodržení nezbytné míry opatrnosti je třeba považovat takovou situaci, kdy by poškozené společnosti neprojevily při uzavírání předmětných smluv žádnou nebo alespoň minimální obezřetnost, tedy nezjistily si o druhé straně závazkového právního vztahu alespoň minimální údaje. Platí, že v praxi přitom nelze vyžadovat absolutní obezřetnost, neboť tento požadavek by znamenal, že by se účastníci smluvních vztahů podle občanského zákoníku nemohli nikdy stát obětí trestného činu podvodu, popř. jiného trestného činu proti majetku, např. zpronevěry (viz přim. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 4 Tdo 85/2017). Nadto je třeba zdůraznit, že samotná skutečnost, že by snad poškozená společnost nepostupovala při uzavírání smluv s patřičnou obezřetností, by sama o sobě nevylučovala trestní odpovědnost pachatele za trestný čin podvodu podle § 209 tr. zákoníku (viz přim. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. sp. zn. 3 Tdo 751/2013, https://www.aspi.cz/products/lawText/4/1119519/1/JUD%253A/JUD340226CZ%2523 sp. zn. 3 Tdo 751/2013). Jinak vyjádřeno, i v případě, že by se dalo konstatovat určité spoluzavinění či nedůslednost zaměstnanců poškozeného subjektu na vzniku škodlivého následku, nebyla by tím žádným způsobem zmenšena či dokonce vyloučena trestní odpovědnost pachatele za jednání, jímž naplnil všechny zákonné znaky úmyslného trestného činu v užité právní kvalifikaci. V rovině trestního práva je nepřípustné, aby měl pachatel prospěch z přílišné důvěřivosti, nedostatečné opatrnosti či informovanosti poškozeného, kterou zneužil svým podvodným jednáním. Navíc platí, že o trestný čin podvodu se za splnění všech zákonných podmínek může totiž jednat i v případě, že pachatel seznámil poškozeného se svou finanční situací, avšak utvrzoval ho v tom, že splní budoucí závazek (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 3 Tdo 558/2016). 75. Z pohledu tohoto závěru je třeba zdůraznit, že obviněný při formulování této námitky vychází z toho, že poškozené společnosti věděly o skutečné finanční situaci společnosti CES, a přesto jí zboží dodávaly. Lze mít za to, že obviněný otázku dodržení potřebné míry opatrnosti ze strany poškozených společností váže k tomu, že pokud si byly tyto společnosti vědomy toho, že společnost má závazky po splatnosti, neměly jí žádné zboží dodávat, tedy fakticky po nich požaduje absolutní obezřetnost. Jak již bylo naznačeno, takovou míru obezřetnosti nelze po poškozených společnostech požadovat, neboť prakticky by to znamenalo, že by v rámci závazkových vztahů nebylo možno se nikdy dopustit trestného činu podvodu. 76. V dané věci tedy fakticky jde o to, zda poškozené společnosti dodržely požadovanou nezbytnou míru opatrnosti. Na rozdíl od obviněného má Nejvyšší soud za to, že takto poškozené společnosti postupovaly. V tomto směru je třeba zdůraznit, že samotná skutečnost, že společnost CES měla určité závazky po lhůtě splatnosti nemůže vést k závěru, že by nebylo na místě uplatnit prostředky trestního práva. Z provedeného dokazování není totiž pochyb o tom, že poškozené společnosti přijaly určitá opatření, která měla zajistit postupnou splatnost závazků společností CES (např. smlouva o zajištění pohledávek, dohoda o postupném snižování kreditního limitu – bod III. 1, existence blankosměnky k zajištění pohledávek, požadavek na předložení předběžné závěrky společnosti CES, požadavek na dokládání aktuálního stavu společnosti CES – viz bod III. 2), kdy také bylo ověřováno zda společnost CES není v insolvenci, což prokazatelně v daném období nebyla. Současně není pochyb o tom, že společnost CES záměrně vyvolávala dojem, že má majetek ve zboží, tedy že je fakticky solventní a že má jen určité problémy, které je schopna zvládnout, kdy také v případě některých poškozených zpočátku faktury hradila (např. zaplacení dvou nájmů či zaplacení některých dodávek pohonných hmot – bod III. 4, 7), což nepochybně pomáhalo u těchto společností vzbudit důvěru v to, že svým závazkům dostojí. Navíc si byly poškozené společnosti vědomy toho, že společnost CES nadále podniká, tato provozovala 14 čerpacích stanic, takže společnosti mohly zcela důvodně očekávat, že společnost CES bude mít příjmy na hrazení faktur, že se u ní jedná skutečně jen o jisté přechodné problematické období vyvolané tím, že společnost CES má finanční prostředky tzv. uloženy v pohonných hmotách, tedy ve svých zásobách, popř. v dalším zboží, které se mělo nacházet na jimi provozovaných čerpacích stanicích. Nelze také přehlédnout, že proti společnosti CES v rozhodném období nebyly vedeny žádné exekuce. Nadto je třeba zdůraznit, že ze strany obviněného Seneckého bylo evidentně využíváno i toho, že dlouhodobě znal některé zástupce jednotlivých poškozených společností a tito měli vědomost, že v minulosti společnost CES své závazky snižovala, tedy přijala určitá opatření k stabilizaci své finanční situace, což nepochybně ovlivnilo jejich rozhodování. Zde je třeba opětovně zdůraznit, že skutečné fungování společnosti CES bylo známo jen obviněnému Seneckému a obviněnému Fišerovi, včetně míry jejich finančních problémů a že obviněný Senecký činil i aktivní kroky k tomu, aby tento stav nemohly poškozené společnosti zjistit (např. bod 162 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Nadto nelze pominout ani skutečnost, že k dodávkám pohonných hmot jednotlivým společnostem docházelo v žalovaném období maximálně jen po dobu několika měsíců, popř. jen ve velmi krátkém časovém období (bod III. 5, 7, 8), tedy nejednalo se o dlouhodobý odběr. Proto má Nejvyšší soud za to, že poškozené společnosti dodržely potřebnou míru opatrnosti při uzavírání smluvních závazků. 77. Obviněný Senecký dále namítá nenaplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu. Taková námitka je obecně podřaditelná pod zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když zavinění se vztahuje k základům trestní odpovědnosti fyzické osoby. Nejvyšší soud považuje nejprve za vhodné připomenout obecná teoretická východiska k zavinění. Platí, že závěr o zavinění musí být vždy prokázán výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplývat (srov. R 19/1971). Zavinění se chápe jako vnitřní, psychický vztah pachatele k podstatným složkám trestného činu (P. Šámal a kol., Trestní zákoník: Komentář, 3. vydání, Praha: C. H. Beck, 2023, 366 s.) a musí být dán v době činu. Závěr o zavinění, tedy zda na straně pachatele je dáno zavinění a v jaké formě, je nepochybně závěrem právním. Zavinění má dvě formy, úmysl (§ 15 tr. zákoníku) a nedbalost (§ 16 tr. zákoníku). Jak již bylo naznačeno, závěr o zavinění musí být podložen výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout, když okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dovozovat toliko nepřímo z okolností objektivní povahy, z nichž je možno podle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem [srov. například zprávy Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 10. 1973, sp. zn. Tpjf 51/72, a ze dne 16. 6. 1976, sp. zn. Tpjf 30/76 (uveřejněné pod č. 62/1973 a 41/1976 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 394/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 5 Tz 225/2001, či usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2728/12]. V dané souvislosti je rovněž třeba zdůraznit, že při posuzování zavinění nelze vycházet jen z výpovědi obviněného, ale je třeba hodnotit všechny provedené důkazy a závěr o zavinění presumovat právě na základě provedených důkazů, které je třeba hodnotit nikoliv izolovaně, ale v jejich vzájemných souvislostech, tak jak to vyžaduje ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. 78. O zavinění ve formě úmyslu přímého podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se jedná tehdy, pokud pachatel věděl, že způsobem uvedeným v trestním zákoně poruší nebo ohrozí zájem chráněný takovým zákonem, nebo alespoň věděl, že může uvedený zájem porušit nebo ohrozit, a chtěl takové porušení nebo ohrožení způsobit. O zavinění ve formě nepřímého úmyslu se podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku jedná tehdy, pokud pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s ním srozuměn. Srozumění pachatele u nepřímého úmyslu vyjadřuje aktivní volní vztah pachatele ke způsobení následku relevantního pro trestní právo, čímž je míněna vůle, jež se projevila navenek, tj. chováním pachatele. Způsobení takového následku však není přímým cílem pachatele, ani nevyhnutelným prostředkem (přímo ho nechce), neboť pachatel sleduje svým záměrem cíl jiný, který může být z hlediska trestního práva jak cílem relevantním, tak i cílem nezávadným. Na takové srozumění se pak usuzuje z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný, a to ať už by šlo o jeho vlastní zásah, nebo o zásah někoho jiného. Trestní zákoník v § 15 odst. 2 stanoví, že srozuměním ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoníku může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. Pro eventuální úmysl postačuje pouhá představa možnosti výsledku, kterou pachatel uskutečnil svým jednáním (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 4 Tdo 1010/2014). 79. Nejvyšší soud předně považuje za vhodné uvést, že u trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku se z hlediska subjektivní stránky vyžaduje úmysl, když se ovšem nevyžaduje úmysl přímý ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, postačí i úmysl nepřímý ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. V případě kvalifikované skutkové podstaty postačí podle § 17 písm. a) tr. zákoníku nedbalost. 80. Nejvyšší soud musí předně uvést, že oba soudy se otázkou naplnění subjektivní stránky u obou obviněných, tedy nejen u obviněného Seneckého zabývaly, když dospěly k závěru, že tito jednali přinejmenším v úmyslu nepřímém podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a své úvahy řádně a dostatečně rozvedly (viz body 224-225 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, bod 30 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) a Nejvyšší soud pro stručnost na jejich úvahy zcela odkazuje. 81. Nadto je třeba zdůraznit, že obviněný v rámci své argumentace směřující do nenaplnění subjektivní stránky předně namítá, že o všem rozhodoval obviněný Fišer, a že se on sám snažil společnost CES zachránit a že společnost CES nebyla předlužena a že to byl právě obviněný Fišer, kdo společnost CES vytuneloval. Takové námitky ovšem nelze považovat za relevantně uplatněné, když tyto nesměřují do právního posouzení skutku, nýbrž do způsobu hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Zde je ovšem třeba uvést, že při posuzování důvodnosti naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je Nejvyšší soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního a druhého stupně. 82. Nad rámec shora uvedeného je třeba skutečně jen velmi stručně zdůraznit, že znalec své závěry přesvědčivě a řádně objasnil, když z jeho znaleckého posudku a doplňku a jeho vyjádření vyplývá, že společnost byla nejméně od 1. 8. 2018 v ekonomicky velmi obtížné situaci, kdy vykazovala fiskální hospodářskou ztrátu a nedošlo k významnému navýšení pohledávek, ale závazků, které postihují zákonné odvody a plnění příslušných daňových povinností. Pokud v tomto období společnost CES nepřijala jakékoliv zásadní konsolidační opatření, tak musel obviněný být srozuměn s tím, že pokud nadále uzavírá jménem společnosti nové smlouvy, takže může dojít k tomu, že tyto nebudou řádně a včas uhrazeny, popř. vůbec a musel být s touto variantou srozuměn. O celkové kondici společnosti CES v dané období nakonec nepochybně svědčí i to, že společnost CES prakticky až na určité výjimky (např. zaplacení dvouměsíčního nájmu) přestala poškozeným společnostem hradit ihned vystavené faktury. K tvrzení obviněného, že o všem rozhodoval obviněný Fišer, je třeba zdůraznit bez ohledu na skutkovou povahu této námitky, že obviněný byl členem představenstva a byl to právě on, který za společnost CES jednal při objednávání pohonných hmot a dalších služeb a že to byl právě on, kdo vystupoval vůči dodavatelům jako osoba, která řídí ekonomiku společnosti. Nadto z provedeného dokazování nevyplývá, že by obviněný někdy projevil jako člen představenstva s jednáním obviněného Fišera nesouhlas. Pokud obviněný poukazuje na to, že to byl právě obviněný Fišer, kdo společnost tzv. vytuneloval, tak je třeba uvést, že tato námitka je irelevantní, když, jak již bylo naznačeno, obviněný si byl vědom špatného ekonomického stavu společnosti a přesto neučinil, ale zejména se o to ani nepokusil, žádné kroky k nápravě tohoto stavu. Navíc je třeba zdůraznit, že z provedeného dokazování je zřejmé, že finanční prostředky ze společnosti vyváděl nejen obviněný Fišer (viz zprošťující výrok pro trestný čin zpronevěry ohledně tohoto obviněného), ale i samotný obviněný Senecký (viz zprošťující výrok pro trestný čin zpronevěry týkající se tohoto obviněného). 83. Na závěr je ještě třeba uvést, že pokud obviněný tvrdí, že se neobohatil, z čehož dovozuje nenaplnění subjektivní stránky, tak je třeba zdůraznit, že tato námitka směřuje do naplnění objektivní stránky předmětného trestného činu. Bez ohledu na tento závěr je třeba zdůraznit, že pro naplnění objektivní stránky trestného činu podvodu se nevyžaduje, aby se obohatil přímo pachatel. Jinak vyjádřeno, osobou, která může být podvodným jednáním pachatele obohacena, může být pachatel (obohacení sebe) nebo jakákoli jiná osoba či skupina osob (obohacení jiného), kdy se ani nevyžaduje obohacení konkrétní osoby. Obohatit se tak může i blíže neurčený okruh zákazníků poškozené obchodní společnosti (srov. NS sp. zn. 2 Tzf 4/90, Rt 18/1991). Postačí tedy prokázání skutečnosti, že se obohatil přímo pachatel nebo někdo jiný, nevyžaduje se, aby bylo konkrétně prokázáno, kdo se obohatil (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2010, sp. zn. 4 Tdo 248/2010 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 6 Tdo 388/2016 či rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 8 Tdo 181/2018). Nadto není pochyb o tom, že primárně došlo k obohacení společnosti, která získala pohonné hmoty a další zboží a služby, za které nezaplatila. 84. Obviněný ještě v rámci podaného dovolání poukazuje na nestandardní průběh řízení, který spočívá v tom, že orgány činné v trestním řízení neřešily, kam se ztratily finanční prostředky společnosti, a že pro předmětné skutky byl stíhán toliko on, nikoliv i spoluobviněný Fišer, který byl předsedou představenstva, kdy také akcentuje, že on sám se nijak neobohatil. Současně akcentuje, že soud prvního stupně pochybil, pokud v rámci předběžného projednání obžaloby nevrátil věc státnímu zástupci k došetření. Poukazuje i na to, že mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. K těmto námitkám musí dovolací soud uvést, že tyto nenaplňují žádný ze zvolených dovolacích důvodů, ale ani žádný jiný. 85. Bez ohledu na shora uvedené, toliko stručně, lze uvést, že otázka, kam se tzv. ztratily finanční prostředky společnosti CES nebyla pro náležité objasnění věci podstatná. Jednalo by se o jiný skutek, který by byl spáchán ke škodě společnosti CES. V tomto směru je třeba zdůraznit, že nic obviněnému nebránilo v tom, aby podal ve věci trestní oznámení, pokud se domnívá, že došlo ke spáchání trestné činnosti ze strany jiných osob tzv. tvrzeným vyvedením finančních prostředků ze společnosti CES. Obdobně mohl obviněný postupovat ve vztahu k tvrzenému trestněprávnímu jednání obviněného Fišera ve vztahu k trestné činnosti, pro kterou byl odsouzen jen dovolatel Senecký. V tomto směru lze odkázat i na bod 59 tohoto rozhodnutí, ve kterém bylo reagováno na námitku stran tvrzené spoluúčasti obviněného Fišera na spáchané trestné činnosti a možnosti soudu vrátit z důvodu případné trestní odpovědnosti další osoby věc státnímu zástupci k došetření. Nad rámec těchto závěrů je ještě vhodné uvést, že pokud obviněný podá návrh na předběžné projednání obžaloby, není povinností soudu v tomto směru negativně rozhodnout, takže pokud neshledá důvody pro předběžné projednání obžaloby, nemusí tento návrh zamítnout. Skutečnost, že dovolateli byl uložen nepodmíněný trest, nezakládá rovněž žádný dovolací důvod, když obviněnému byl uložen trest v rámci zákonné trestní sazby, přičemž na samotnou výměru trestu měla vliv skutečnost, že mu byl ukládán souhrnný trest k jiné trestné činnosti. 86. Proto Nejvyšší soud ani v trestní věci obviněného Seneckého nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného zčásti neodpovídala jím uplatněným dovolacím důvodům, ani žádnému jinému z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř., a zčásti jim sice odpovídala, avšak jednalo se o argumentaci zjevně neopodstatněnou. 87. S přihlédnutím k obsahu podaných dovolání obviněných považuje Nejvyšší soud závěrem za vhodné rovněž dodat, že problematikou stran námitek opětovně uplatněných v dovolání a také problematikou nutnosti reakce (odpovědí) na stále se opakující argumentaci (otázky) obviněných se zabýval Ústavní soud i Evropský soud pro lidská práva. Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, mj. zmínil, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (např. věc G. proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody. V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu 88. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněných nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když jejich dovolací argumentace zčásti neodpovídala jimi uplatněným dovolacím důvodům, ani žádnému jinému z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř., a zčásti jim sice odpovídala, avšak jednalo se o argumentaci zjevně neopodstatněnou. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněných na spravedlivý proces, Nejvyšší soud podaná dovolání obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 8. 4. 2026 JUDr. Marta Ondrušová předsedkyně senátu