4 Tdo 269/2026-2198 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 5. 2026 o dovolání obviněných 1. Zdeňka Hoffmanna, a 2. Mgr. Marka Novického, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10. 2025, sp. zn. 8 To 56/2025, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 7/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Zdeňka Hoffmanna odmítá. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Mgr. Marka Novického odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2025, sp. zn. 47 T 7/2024, byli obvinění Zdeněk Hoffmann a Mgr. Marek Novický uznáni vinnými ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Uvedené trestné činnosti se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že: (včetně pravopisných chyb a překlepů) „oba obžalovaní společně I. jako osoby oprávněné jednat za společnost AARON GROUP spol. s r.o., IČO: 25665600, se sídlem Cimburkova 916/8, Žižkov, 130 00 Praha 3 (dnes QTG IT SYSTEM s.r.o, dále jen „AARON GROUP“) z pozice jednatelů, tedy statutárních orgánů společnosti, s cílem obohatit se o výhodu na dani, úmyslně a vědomě v daňovém přiznání daně z příjmů právnických osob (dále jen „DPPO“) zahrnuli do nákladů za zdaňovací období 04/2013 - 03/2014 faktury přijaté od dodavatele, spol. SOFTRIUMPH INTERNATIONAL LLC., reg. č. 12568, se sídlem 1666 Connecticut Ave NW, Washington, Spojené státy americké (dále jen "SOFTRIUMPH"), konkrétně: · fakturu č. 2013004869, s datem splatnosti 20.7.2013, na částku 16.000 EUR; dle kurzu ČNB 415.120 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 78.872,80 Kč, · fakturu č. 2013004979, s datem splatnosti 3.8.2013, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 648.750 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 123.262,50 Kč, · fakturu č. 2013004992, s datem splatnosti 25.8.2013, na částku 19.000 EUR; dle kurzu ČNB 487.635, z toho 19% DPPO ve výši 92.650,65 Kč, · fakturu č. 2013005013, s datem splatnosti 3.9.2013, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 643.000 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 122.170 Kč, · fakturu č. 2013005099, s datem splatnosti 21.9.2013, na částku 6.000 EUR; dle kurzu ČNB 154.410 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 29.337,90 Kč, · fakturu č. 2013005147, s datem splatností 3.10.2013, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 638.875 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 121.386,26 Kč, · fakturu č. 2013005174, s datem splatnosti 15.10.2013, na částku 13.000 EUR; dle kurzu ČNB 332.995 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 63.269,05 Kč, · fakturu č. 2013005196, s datem splatnosti 3.11.2013, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 646.250 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 122.787,50 Kč, · fakturu č. 2013005214, s datem splatnosti 22.11.2013, na částku 18.000 EUR; dle kurzu ČNB 490.590 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 93.212,10 Kč, · fakturu č. 2013005285, s datem splatnosti 4.12.2013, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 686.375 EUR, z toho 19% DPPO ve výši 130.411,25 Kč, · fakturu č. 2013005347, s datem splatnosti 3.1.2014, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 688.000 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 130.720 Kč, · fakturu č. 2013005550, s datem splatnosti 18.1.2014, na částku 5.200 EUR; dle kurzu ČNB 142.766 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 27.125,54 Kč, · fakturu č. 2013006007, s datem splatnosti 3.2.2014, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 688.125 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 130.743,75 Kč, · fakturu č. 2013006210, s datem splatnosti 10.2.2014, na částku 18.200 EUR; dle kurzu ČNB 501.319 EUR, z toho 19% DPPO ve výši 95.250,61 Kč, · fakturu č. 2013006376, s datem splatnosti 22.2.2014, na částku 11.800 EUR; dle kurzu ČNB 322.966 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 63.363,54 Kč, · fakturu č. 2013006511, s datem splatnosti 5.3.2014, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 683.750 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 129.912,50 Kč, · fakturu č. 2013006609, s datem splatnosti 15.3.2014, na částku 13.500 EUR; dle kurzu ČNB 369.292,50 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 70.165,58 Kč, · fakturu č. 2013006743, s datem splatnosti 22.3.2014, na částku 12.000 EUR; dle kurzu ČNB 329.460 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 62.597,40 Kč, · fakturu č. 2013007046, s datem splatnosti 5.4.2014, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 685.750 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 130.292,50 Kč, · fakturu č. 2014000224, s datem splatnosti 13.4.2014, na částku 17.800 EUR; dle kurzu ČNB 488.610 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 92.835,90 Kč, · fakturu č. 2014000471, s datem splatnosti 18.4.2014, na částku 13.600 EUR; dle kurzu ČNB 373.320 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 70.930,80 Kč, · fakturu č. 2014000611, s datem splatnosti 27.4.2014, na částku 10.900 EUR; dle kurzu ČNB 299.314 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 56.869,66 Kč, · fakturu č. 2014000789, s datem splatnosti 2.5.2014, na částku 13.700 EUR; dle kurzu ČNB 375.996,50 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 71.439,34 Kč, · fakturu č. 2014001005, s datem splatnosti 6.5.2014, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 685.875 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 130.316,25 Kč, · fakturu č. 2014001864, s datem splatnosti 10.5.2014, na částku 27.500 EUR; dle kurzu ČNB 753.225 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 143.112,75 Kč, · fakturu č. 2014002012, s datem splatnosti 13.5.2014, na částku 12.000 EUR; dle kurzu ČNB 328.860Kč, z toho 19% DPPO ve výši 62.483,40 Kč, · fakturu č. 2014002140, s datem splatnosti 17.5.2014, na částku 17.200 EUR; dle kurzu ČNB 472.054 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 89.690,26 Kč, · fakturu č. 2014002291, s datem splatnosti 19.5.2014, na částku 17.500 EUR; dle kurzu ČNB 480.812,50 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 91.354,38 Kč, · fakturu č. 2014002354, s datem splatnosti 24.5.2014, na částku 19.500 EUR; dle kurzu ČNB 535.080 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 101.665,20 Kč, · fakturu č. 2014002382, s datem splatnosti 30.5.2014, na částku 19.000 EUR; dle kurzu ČNB 521.930 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 99.166,70 Kč, · fakturu č. 2014002437, s datem splatnosti 31.5.2014, na částku 16.300 EUR; dle kurzu ČNB 447.761 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 85.074,59 Kč, · fakturu č. 2014002501, s datem splatnosti 1.6.2014, na částku 11.000 EUR; dle kurzu ČNB 302.170 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 57.412,30 Kč, · fakturu č. 2014002577, s datem splatnosti 3.6.2014, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 686.750 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 130.482,50 Kč, · fakturu č. 2014002601, s datem splatnosti 14.6.2014, na částku 22.000 EUR; dle kurzu ČNB 603.680 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 114.699,20 Kč, · fakturu č. 2014002655, s datem splatnosti 17.6.2014, na částku 10.000 EUR; dle kurzu ČNB 274.450 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 52.145,50 Kč, · fakturu č. 2014002678, s datem splatnosti 21.6.2014, na částku 5.500 EUR; dle kurzu ČNB 150.865 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 28.664,35 Kč, · fakturu č. 2014002702, s datem splatnosti 24.6.2014, na částku 17.500 EUR; dle kurzu ČNB 480.287,50 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 91.254,63 Kč, · fakturu č. 2014002744, s datem splatnosti 4,7.2014, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 686.125 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 130.363,75 Kč, a tyto náklady v celkové výši 18.502.594 Kč uvedli do daňových přiznáních zaslaných Finančnímu úřadu pro hl. m. Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 3, IČO: 00006866, se sídlem Orebitská 477/18, 130 00 Praha 3 za zdaňovací období od 1.4.2013 do 31.3.2014 (dle dat vystavení předmětných faktur), kdy nedošlo k faktickému uskutečněnému plnění ze strany společnosti SOFTRIUMPH, předmětné faktury byly posléze hrazeny společností AARON GROUP na účet společnosti SOFTRIUMPH, č. XY, zřízeného u maďarské banky KDB Bank, kdy následně obžalovaní Marek Novický a Zdeněk Hoffmann, jakožto jediní disponenti tohoto účtu spol. SOFTRIUMPH, finanční prostředky ještě týž den, nebo den bezprostředně následující, vybrali na pobočce banky, a to v plném rozsahu úhrady faktury (potažmo faktur) a tyto finanční prostředky užili neznámým způsobem, kdy tímto jednáním obžalovaní Marek Novický a Zdeněk Hoffmann předstírali plnění společnosti AARON GROUP vůči společnosti SOFTRIUMPH (jíž v té době byli zároveň beneficienti) s cílem navýšit náklady společnosti AARON GROUP a zkrátit daň z příjmů právnických osob v rozporu s ust. § 24 odst. 1 zák. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, o částku 3.515.492,87 Kč, II. z pozice jednatelů, tedy statutárních orgánů společnosti, s cílem obohatit se o výhodu na dani, úmyslně a vědomě v DPPO zahrnuli do nákladů za zdaňovací období 04/2014 - 03/2015 faktury přijaté od dodavatele, spol. SOFTRIUMPH, konkrétně: · fakturu č. 2014004200, s datem splatnosti 14.7.2014, na částku 18.000 EUR; dle kurzu ČNB 493.920 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 93.844,80 Kč, · fakturu č. 2014004315, s datem splatnosti 3.8.2014, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 691.000 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 131.290 Kč, · fakturu č. 2014004395, s datem splatnosti 15.8.2014, na částku 14.000 EUR; dle kurzu ČNB 390.390 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 74.174,10 Kč, · fakturu č. 2014004402, s datem splatnosti 3.9.2014, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 691.375 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 131.361,25 Kč, · fakturu č. 2014004810, s datem splatnosti 17.9.2014, na částku 16.000 EUR; dle kurzu ČNB 440.560 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 83.706,40 Kč, · fakturu č. 2014004896, s datem splatnosti 28.9.2014, na částku 18.000 EUR; dle kurzu ČNB 495.630 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 94.169,70 Kč, · fakturu č. 2014005024, s datem splatnosti 3.10.2014, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 686.875 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 130.506,25 Kč, · fakturu č. 2014005088, s datem splatnosti 11.10.2014, na částku 7.000 EUR; dle kurzu ČNB 192.500 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 36,575 Kč, · fakturu č. 2014005211, s datem splatnosti 17.10.2014, na částku 15.500 EUR; dle kurzu ČNB 426.095 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 80.958,05 Kč, · fakturu č. 2014005247, s datem splatnosti 3.11.2014, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 694.750 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 132.002,50 Kč, · fakturu č. 2014005302, s datem splatnosti 11.11.2014, na částku 13.500 EUR; dle kurzu ČNB 372.465 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 70.768,35 Kč, · fakturu č. 2014005371, s datem splatnosti 21.11.2014, na částku 15.000 EUR; dle kurzu ČNB 414.825 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 78.816,75 Kč, · fakturu č. 2014005415, s datem splatnosti 3.12.2014, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 690.625 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 131.218,75 Kč, · fakturu č. 2014005658, s datem splatnosti 13.12.2014, na částku 17.800 EUR; dle kurzu ČNB 491.102 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 93.309,38 Kč, · fakturu č. 2014005747, s datem splatnosti 14.12.2014, na částku 13.300 EUR; dle kurzu ČNB 366.947 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 69.719,93 Kč, · fakturu č. 2014005802, s datem splatnosti 22.12.2014, na částku 19.000 EUR; dle kurzu ČNB 524.780 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 99.708,20 Kč, · fakturu č. 2014005936, s datem splatnosti 28.12.2014, na částku 12.500 EUR; dle kurzu ČNB 345.750 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 65.692,50 Kč, · fakturu č. 2014006012, s datem splatnosti 3.1.2015, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 692.500 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 131.575 Kč, · fakturu č. 2014006135, s datem splatnosti 11.1.2015, na částku 12.800 EUR; dle kurzu ČNB 359.168 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 68.251,92 Kč, · fakturu č. 2014006208, s datem splatnosti 18.1.2015, na částku 18.200 EUR; dle kurzu ČNB 505.778 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 96.097,82 Kč, · fakturu č. 2014006359, s datem splatnosti 26.1.2015, na částku 16.400 EUR; dle kurzu ČNB 455.182 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 86.484,58 Kč, · fakturu č. 2014006573, s datem splatnosti 30.1.2015, na částku 37.000 EUR; dle kurzu ČNB 1.028.415 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 195.398,85 Kč, · fakturu č. 2014006724, s datem splatnosti 3.2.2015, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 693.750 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 131.812,50 Kč, · fakturu č. 2014006786, s datem splatnosti 13.2.2015, na částku 18.500 EUR; dle kurzu ČNB 511.340 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 97.154,60 Kč, · fakturu č. 2014006803, s datem splatnosti 20.2.2015, na částku 16.400 EUR; dle kurzu ČNB 451.082 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 85.705,58 Kč, · fakturu č. 2014006841, s datem splatnosti 24.2.2015, na částku 27.500 EUR; dle kurzu ČNB 755.700 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 143.583 Kč, · fakturu č. 2014006901, s datem splatnosti 5.3.2015, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 685.500 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 130.245 Kč, · fakturu č. 2014007187, s datem splatnosti 10.3.2015, na částku 19.500 EUR; dle kurzu ČNB 532.057,50 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 101.090,93 Kč, · fakturu č. 2014007255, s datem splatnosti 14.3.2015, na částku 13.700 EUR; dle kurzu ČNB 374.147 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 71.087,93 Kč, · fakturu č. 2014007301, s datem splatnosti 17.3.2015, na částku 17.500 EUR; dle kurzu ČNB 475.737,50 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 90.390,13 Kč, · fakturu č. 2014008209, s datem splatnosti 27.3.2015, na částku 12.000 EUR; dle kurzu ČNB 330.300 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 62.757 Kč, · fakturu č. 2015000114, s datem splatnosti 12.4.2015, na částku 17.800 EUR; dle kurzu ČNB 487.364 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 92.599,16 Kč, · fakturu č. 2015000215, s datem splatnosti 17.4.2015, na částku 13.600 EUR; dle kurzu ČNB 373.796 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 71.021,24 Kč, · fakturu č. 2015000617, s datem splatnosti 27.4.2015, na částku 10.900 EUR; dle kurzu ČNB 299.096 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 56.828,24 Kč, · fakturu č. 2015000847, s datem splatnosti 2.5.2015, na částku 13.700 EUR; dle kurzu ČNB 375.791 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 71.400,29 Kč, · fakturu č. 2015001005, s datem splatnosti 6.5.2015, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 685.375 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 130.221,25 Kč, · fakturu č. 2015001841, s datem splatnosti 3.6.2015, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 686.500 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 130.435 Kč, · fakturu č. 2015002377, s datem splatnosti 4.6.2015, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 686.625 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 130.458,75 Kč, a tyto náklady v celkové výši 20.996.191 Kč uvedli do daňových přiznáních zaslaných Finančnímu úřadu pro hl. m. Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 3, za zdaňovací období od 1.4.2014 do 31.3.2015 (dle dat vystavení předmětných faktur), kdy nedošlo k faktickému uskutečněnému plnění ze strany společnosti SOFTRIUMPH, předmětné faktury byly posléze hrazeny společností AARON GROUP na účet společnosti SOFTRIUMPH, č. XY (EUR), zřízeného u maďarské banky KDB Bank, kdy následně obžalovaní Marek Novický a Zdeněk Hoffmann, jakožto jediní disponenti tohoto účtu spol. SOFTRIUMPH, finanční prostředky ještě týž den, nebo den bezprostředně následující, vybrali na pobočce banky, a to v plném rozsahu úhrady faktury (potažmo faktur) a tyto finanční prostředky užili neznámým způsobem, kdy tímto jednáním obžalovaní Marek Novický a Zdeněk Hoffmann předstírali plnění společnosti AARON GROUP vůči společnosti SOFTRIUMPH (v níž v té době byli zároveň beneficienti) s cílem navýšit náklady společnosti AARON GROUP a zkrátit daň z příjmů právnických osob v rozporu s ust. § 24 odst. 1 zák. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, o částku 3.989.276,29 Kč, III. z pozice jednatelů, tedy statutárních orgánů společnosti, s cílem obohatit se o výhodu na dani, úmyslně a vědomě v DPPO zahrnuli do nákladů za zdaňovací období 04/2015 - 03/2016 faktury přijaté od dodavatele, spol. SOFTRIUMPH, konkrétně: · č. fakturu 2015004001, s datem splatnosti 3.8.2015, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 676.000 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 128.440 Kč, · fakturu č. 2015004390, s datem splatnosti 31.8.2015, na částku 10.000 EUR; dle kurzu ČNB 270.300 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 51.357 Kč, · fakturu č. 2015004410, s datem splatnosti 1.9.2015, na částku 19.550 EUR; dle kurzu ČNB 528.241 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 100.365,79 Kč, · fakturu č. 2015004422, s datem splatnosti 1.9.2015, na částku 16.870 EUR; dle kurzu ČNB 455.827,40 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 86.607,21 Kč, · fakturu č. 2015004435, s datem splatnosti 1.9.2015, na částku 18.700 EUR; dle kurzu ČNB 505.274 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 96.002,06 Kč, · fakturu č. 2015004547, s datem splatnosti 3.9.2015, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 675.625 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 128.368,75 Kč, · fakturu č. 2015004910, s datem splatnosti 3.10.2015, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 679.000 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 129.010 Kč · fakturu č. 2015005102, s datem splatnosti 3.11.2015 na částku 25.000 EUR, dle kurzu ČNB 677.500 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 128.725 Kč, · fakturu č. 2015005175, s datem splatnosti 29.11.2015, na částku 8.000 EUR, dle kurzu ČNB 216.200 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 41.078 Kč, · fakturu č. 2015005208, s datem splatnosti 30.11.2015, na částku 9.800 EUR; dle kurzu ČNB 264.894 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 50.329,86 Kč, · fakturu č. 2015005266, s datem splatnosti 1.12.2015, na částku 13.335 EUR; dle kurzu ČNB 360.378,38 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 68.471,89 Kč, · fakturu č. 2015005297, s datem splatnosti 2.12.2015, na částku 9.820 EUR; dle kurzu ČNB 265.385,50 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 50.423,25 Kč, · fakturu č. 2015005322, s datem splatnosti 4.12.2015, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 675.875 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 128.416,25 Kč, · fakturu č. 2015006354, s datem splatnosti 3.1.2016, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 675.625 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 128.368,75 Kč, · fakturu č. 2015006671, s datem splatnosti 3.2.2016, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 675.500 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 128.345 Kč, · fakturu č. 2015006807, s datem splatnosti 4.3.2016, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 676.500 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 128.535 Kč, · fakturu č. 2015007025, s datem splatnosti 31.3.2016, na částku 10.500 EUR; dle kurzu ČNB 284.077,50 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 53.974,73 Kč, · fakturu č. 2015007273, s datem splatnosti 31.3.2016, na částku 11.500 EUR; dle kurzu ČNB 311.132,50 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 59.115,18 Kč, · fakturu č. 2015007387, s datem splatnosti 1.4.2016, na částku 10.600 EUR; dle kurzu ČNB 286.518 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 54.438,42 Kč, · fakturu č. 2015007401, s datem splatnosti 2.4.2016, na částku 8.500 EUR; dle kurzu ČNB 229.755 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 43.653,45 Kč, · fakturu č. 2015007458, s datem splatností 4.4.2016, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 676.250 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 128.487,50 Kč, · fakturu č. 2016000841, s datem splatnosti 5.5.2016, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 675.750 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 128.392,50 Kč, · fakturu č. 2016001270, s datem splatnosti 3.6.2016, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 675.625 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 128.368,75 Kč, · fakturu č. 2016002043, s datem splatnosti 1.7.2016, na částku 12.500 EUR; dle kurzu ČNB 338.687,50 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 64.350,63 Kč, · fakturu č. 2016002091, s datem splatnosti 2.7.2016, na částku 19.450 EUR; dle kurzu ČNB 526.997,75 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 100.129,57 Kč, · fakturu č. 2016002155, s datem splatnosti 3.7.2016, na částku 17.900 EUR; dle kurzu ČNB 485.000,50 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 92.150,10 Kč, · fakturu č. 2016002235, s datem splatnosti 3.7.2016, na částku 14.630 EUR; dle kurzu ČNB 396.399,85 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 75.315,97 Kč, · fakturu č. 2016002411, s datem splatnosti 4.7.2016, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 677.375 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 128.701,25 Kč, a tyto náklady v celkové výši 13.841.693,88 Kč uvedli do daňových přiznáních zaslaných Finančnímu úřadu pro hl. m. Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 3, za zdaňovací období od 1.4.2015 do 31.3.2016 (dle dat vystavení předmětných faktur), kdy nedošlo k faktickému uskutečněnému plnění ze strany společnosti SOFTRIUMPH, předmětné faktury byly posléze hrazeny společností AARON GROUP na účet společnosti SOFTRIUMPH, č. XY (EUR), zřízeného u maďarské banky KDB Bank, kdy následně obžalovaní Marek Novický a Zdeněk Hoffmann, jakožto jediní disponenti tohoto účtu spol. SOFTRIUMPH, finanční prostředky ještě týž den, nebo den bezprostředně následující, vybrali na pobočce banky, a to v plném rozsahu úhrady faktury (potažmo faktur) a tyto finanční prostředky užili neznámým způsobem, kdy tímto jednáním obžalovaní Marek Novický a Zdeněk Hoffmann předstírali plnění společnosti AARON GROUP vůči společnosti SOFTRIUMPH (jíž v té době byli zároveň beneficienti) s cílem navýšit náklady společnosti AARON GROUP a zkrátit daň z příjmů právnických osob v rozporu s ust. § 24 odst. 1 zák. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, o částku 2.629.921,84 Kč, IV. z pozice jednatelů, tedy statutárních orgánů společnosti, s cílem obohatit se o výhodu na dani, úmyslně a vědomě v DPPO zahrnuli do nákladů za zdaňovací období 04/2016 - 03/2017 faktury přijaté od dodavatele, spol. SOFTRIUMPH, konkrétně: · fakturu č. 2016003879, s datem splatnosti 3.8.2016, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 675.875 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 128.416,25 Kč, · fakturu č. 2016004115, s datem splatnosti 3.9.2016, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 675.500 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 128.345 Kč, · fakturu č. 2016005273, s datem splatnosti 3.10.2016, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 675.500 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 128.345 Kč, · fakturu č. 2016007004, s datem splatnosti 3.11.2016, na částku 12.500 EUR; dle kurzu ČNB 337.750 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 64.172,50 Kč, · fakturu č. 2016007611, s datem splatnosti 3.12.2016, na částku 25,000 EUR; dle kurzu ČNB 676.500 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 128.535 Kč, · fakturu č. 2016008344, s datem splatnosti 3.1.2017, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 675.500 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 128.345 Kč, · fakturu č. 2016008573, s datem splatnosti 3.2.2017, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 675.500 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 128.345 Kč, · fakturu č. 2016008702, s datem splatnosti 5.3.2017, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 675.500 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 128.345 Kč, · fakturu č. 2016009547, s datem splatnosti 4.4.2017, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 676.375 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 128.511,25 Kč, · fakturu č. 2017001105, s datem splatnosti 6.5.2017, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 669.500 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 127.205 Kč, · fakturu č. 2017002099, s datem splatnosti 3.7.2017, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 653.500 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 124.165 Kč, · fakturu č. 2017002354, s datem splatnosti 1.7.2017, na částku 29.700 EUR; dle kurzu ČNB 777.991,50 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 147.818,39 Kč, · fakturu č. 2017002415, s datem splatnosti 2.7.2017, na částku 49.000 EUR; dle kurzu ČNB 1.283.555 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 243.875,45 Kč, · fakturu č. 2017002489, s datem splatnosti 3.7.2017, na částku 36.500 EUR; dle kurzu ČNB 954.110 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 181.280,90 Kč, · fakturu č. 2017002521, s datem splatnosti 3.7.2017, na částku 27.500 EUR; dle kurzu ČNB 718.850 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 136.581,50 Kč, · fakturu č. 2017002633, s datem splatnosti 4.7.2017, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 653.250 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 124.117,50 Kč, a tyto náklady v celkové výši 11.454.756,50 Kč uvedli do daňových přiznáních zaslaných Finančnímu úřadu pro hl. m. Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 3, za zdaňovací období od 1.4.2016 do 31.3.2017 (dle dat vystavení předmětných faktur), kdy nedošlo k faktickému uskutečněnému plnění ze strany společnosti SOFTRIUMPH, předmětné faktury byly posléze hrazeny společností AARON GROUP na účet společnosti SOFTRIUMPH, č. XY, a to k 21.11.2016, zřízeného u maďarské banky KDB Bank, a posléze na bankovní účet č. XY (CZK) spol. SOFTRIUMPH zřízeného u České spořitelny a.s., byla uhrazena částka 9.252.900 Kč, přičemž následně byla částka 9.134.000 Kč vybrána a tyto finanční prostředky užili neznámým způsobem. Popsaným jednáním obžalovaní Marek Novický a Zdeněk Hoffmann předstírali plnění společnosti AARON GROUP vůči společnosti SOFTRIUMPH (jíž v té době byli zároveň beneficienti) s cílem navýšit náklady společnosti AARON GROUP a zkrátit daň z příjmů právnických osob v rozporu s ust. § 24 odst. 1 zák. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, o částku 2.176.403,74 Kč, V. z pozice jednatelů, tedy statutárních orgánů společnosti, s cílem obohatit se o výhodu na dani, úmyslně a vědomě v DPPO zahrnuli do nákladů za zdaňovací období 04/2017 - 03/2018 faktury přijaté od dodavatele, spol. SOFTRIUMPH, konkrétně: · fakturu č. 2017003199, s datem splatnosti 3.8.2017, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 649.125 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 123.333,75Kč, · fakturu č. 2017003873, s datem splatnosti 3.9.2017, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 651.875 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 123.856,25 Kč, · fakturu č. 2017004677, s datem splatnosti 3.10.2017, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 648.250 Kč, z toho 19% DPPO ve výší 123.167,50 Kč, · fakturu č. 2017004561, s datem splatnosti 3.10.2017, na částku 33.500 EUR; dle kurzu ČNB 868.655 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 165.044,45 Kč, · fakturu č. 2017004587, s datem splatnosti 3.10.2017, na částku 47.000 EUR; dle kurzu ČNB 1.218.710 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 231.554,90 Kč, · fakturu č. 2017004591, s datem splatnosti 3.10.2017, na částku 35.000 EUR; dle kurzu ČNB 907.550 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 172.434,50 Kč, · fakturu č. 2017004612, s datem splatnosti 3.10.2017, na částku 29.000 EUR; dle kurzu ČNB 751.970 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 142.874,30 Kč, · fakturu č. 2017005012, s datem splatnosti 3.11.2017, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 641.250 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 121.837,50 Kč, · fakturu č. 2017005833, s datem splatnosti 4.12.2017, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 639.000 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 121.410 Kč, · fakturu č. 2017006874, s datem splatnosti 2.1.2018, na částku 9.000 EUR; dle kurzu ČNB 229.455 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 43.596,45 Kč, · fakturu č. 2017006478, s datem splatnosti 2.1.2018, na částku 17.000 EUR; dle kurzu ČNB 433.415 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 82.348,85 Kč, · fakturu č. 2017006210, s datem splatnosti 2.1.2018, na částku 9.100 EUR; dle kurzu ČNB 232.004,50 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 44.080,86 Kč, · fakturu č. 2017006615, s datem splatnosti 2.1.2018, na částku 18.000 EUR; dle kurzu ČNB 458.910 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 87.192,90 Kč, · fakturu č. 2017007005, s datem splatnosti 3.1.2018, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 638.625 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 121.338,75 Kč, · fakturu č. 2017007875, s datem splatnosti 2.2.2018, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 629.750 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 119.652,50 Kč, · fakturu č. 2017008408, s datem splatnosti 2.2.2018, na částku 38.000 EUR; dle kurzu ČNB 957.220 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 181.871,80 Kč, · fakturu č. 2017007942, s datem splatnosti 8.2.2018, na částku 25.800 EUR; dle kurzu ČNB 651.321 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 123.750,99 Kč, · fakturu č. 2017008689, s datem splatnosti 4.3.2018, na částku 17.500 EUR; dle kurzu ČNB 444.675 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 84.488,25 Kč, · fakturu č. 2017008651, s datem splatnosti 4.3.2018, na částku 13.000 EUR; dle kurzu ČNB 330.330 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 62.762,70 Kč, · fakturu č. 2017008622, s datem splatnosti 4.3.2018, na částku 11.000 EUR; dle kurzu ČNB 279.510 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 53.106,90 Kč, · fakturu č. 2017008309, s datem splatnosti 5.3.2018, na částku 25.000 EUR; dle kurzu ČNB 635.125 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 120.673,75 Kč, · fakturu č. 2017008701, s datem splatnosti 5.4.2018, na částku 22.600 EUR; dle kurzu ČNB 572.345 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 108.745,55 Kč · fakturu č. 2018000114, s datem splatnosti 9.4.2018, na částku 19.000 EUR; dle kurzu ČNB 481.745 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 91.531,55 Kč, · fakturu č. 2018000203, s datem splatnosti 15.4.2018, na částku 19.000 EUR; dle kurzu ČNB 480.795 Kč, z toho 19% DPPO ve výši 91.351,05 Kč, a tyto náklady v celkové výši 14.431.610,50 Kč uvedli do daňových přiznáních zaslaných Finančnímu úřadu pro hl. m. Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 3, za zdaňovací období od 1.4.2017 do 31.3.2018 (dle dat vystavení předmětných faktur), kdy nedošlo k faktickému uskutečněnému plnění ze strany společnosti SOFTRIUMPH, předmětné faktury byly posléze hrazeny společností AARON GROUP na účet společnosti SOFTRIUMPH, č. XY (CZK), zřízeného u České spořitelny a.s., z českého účtu AARON GROUP č. XY(CZK) bylo uhrazeno na SOFTRIUMPH, č. XY (CZK) 15.023.600 Kč, přičemž z tohoto účtu byla vybrána částka 15.105.000 Kč a tyto finanční prostředky užili neznámým způsobem, přičemž tímto jednáním obžalovaní Marek Novický a Zdeněk Hoffmann předstírali plnění společnosti AARON GROUP vůči společnosti SOFTRIUMPH (jíž v té době byli zároveň beneficienti) s cílem navýšit náklady společnosti AARON GROUP a zkrátit daň z příjmů právnických osob v rozporu s ust. § 24 odst. 1 zák. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, o částku 2.742.006 Kč, a tímto svým jednáním oba obžalovaní za období od dubna 2013 do března 2018 zkrátili daň z příjmů právnických osob v celkové výši 15.053.100,74 Kč ke škodě České republiky zastoupené Finančním úřadem pro hl. m. Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 3“. 2. Obviněný Zdeněk Hoffmann byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 5 (pěti) let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. 3. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního a kontrolního orgánu právnických osob a funkce prokuristy, jakož i obdobné činnosti vykonávané na základě plné moci, na dobu 6 (šesti) let a 6 (šesti) měsíců. 4. Podle § 70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to pozemku parcelní číslo XY, jehož součástí je stavba č.p. XY, obec XY, pozemku parcelní číslo XY, vše vedeno na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště Praha, katastrální území XY, obec XY, ve vlastnictví Zdeňka Hoffmanna. 5. Obviněný Mgr. Marek Novický byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 5 (pěti) let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. 6. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního a kontrolního orgánu právnických osob a funkce prokuristy, jakož i obdobné činnosti vykonávané na základě plné moci, na dobu 6 (šesti) let a 6 (šesti) měsíců. 7. Podle § 70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to spoluvlastnického podílu ve výši ½ pozemku parcelní číslo st. XY, jehož součástí je jiná stavba č.p. XY, obec XY, pozemku parcelní číslo XY, pozemku parcelní číslo XY, vše vedeno na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, katastrální území XY, nemovitosti ve výši ½ spoluvlastnického podílu Marka Novického. 8. Podle § 228 odst. l tr. ř. byla obviněným uložena povinnost zaplatit na náhradě škody společně a nerozdílně poškozené České republice zastoupené Finančním úřadem pro hl. m. Prahu, se sídlem Štěpánská 619/28, 111 21 Praha 1, částku ve výši 11.260.400,54 Kč. 9. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2025, sp. zn. 47 T 7/2024, podali obvinění Zdeněk Hoffmann a Mgr. Marek Novický odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. 10. 2025, sp. zn. 8 To 56/2025, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněného Zdeňka Hoffmanna částečně zrušil, a to ve výroku o trestu propadnutí věci, uloženém tomuto obviněnému. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání obviněného Mgr. Marka Novického zamítnuto. 10. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10. 2025, sp. zn. 8 To 56/2025, podali následně obvinění Zdeněk Hoffmann a Mgr. Marek Novický prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Z obsahu dovolání vyplývá, že obviněný Mgr. Marek Novický opřel svůj mimořádný opravný prostředek také o důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Obvinění v posuzovaném případě namítají nesoulad mezi skutkovým stavem a právními závěry soudu, stejně jako mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním, a to z důvodu, že v řízení nebylo prokázáno, že by nedocházelo k plnění společností Softriumph International, LLC. (dále ve zkratce STI). Přitom to, zda v rozhodném období skutečně docházelo k plnění ze strany společnosti STI, či nikoli, je zásadní otázkou pro posouzení viny obviněných. V řízení bylo prokázáno, že společnost Aaron Group pro svou podnikatelskou činnost nezbytně potřebovala data, jež měla být poskytována právě společností STI. Pokud by k plnění ze strany STI nedocházelo, nebyla by společnost Aaron Group schopna svou činnost vůbec vykonávat. Koncept obžaloby přitom původně spočíval na hypotéze, že úhrady poskytované společnosti STI byly následně obviněnými vraceny zpět do společnosti Aaron Group. Od této hypotézy však soud prvního stupně v konečném důsledku upustil a změnil popis skutku. Z odůvodnění rozsudku však nevyplývá, proč soud k této změně popisu skutku přistoupil. Obvinění mají za to, že tímto postupem došlo k porušení zásad, vyplývajících z § 2 odst. 5 a 6 tr. ř., k porušení zásady kontradiktornosti řízení a zákazu libovůle při hodnocení důkazů, a že tento postup zakládá dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 11. Nalézací soud dále založil své skutkové závěry na úvahách o údajné ekonomické nerentabilitě tvrzené spolupráce, aniž by k této otázce byl proveden jakýkoli odborný důkaz. Hodnocení ekonomické výhodnosti či nevýhodnosti obchodního modelu však není otázkou právní, nýbrž odbornou. Pokud soud bez znaleckého posudku učinil závěr o ekonomické nelogičnosti podnikání a tento závěr použil jako důkaz viny, dopustil se nesprávného právního posouzení skutku. Nad rámec shora uvedeného obvinění poukazují na dílčí skutková zjištění soudu prvního stupně, která jsou v přímém rozporu s obsahem provedeného dokazování. Jde například o tvrzení, že společnost STI neměla zaměstnance či kanceláře, což nebylo v řízení nijak prokázáno, závěr soudu o postavení obviněných jako beneficientů STI ve všech žalovaných obdobích atd. Tam, kde soudy v projednávané věci čelily více možným vysvětlením skutkového děje, vždy, aniž by tyto alternativy podrobily dokazování a hodnotily je v souladu se zásadou presumpce neviny, zvolily bez provedení důkazů variantu nejméně příznivou pro obviněné, a to na základě vlastních spekulativních úvah. Takový postup je v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Obvinění dále v rámci odvolacího řízení výslovně navrhli provedení dalších důkazů, které reagovaly přímo na skutkové a hodnotící závěry soudu prvního stupně, zejména na jeho úvahy o neexistenci faktického plnění ze strany společnosti STI, o původu poskytovaných dat a o postavení obviněných jako údajných beneficientů STI. Odvolací soud však neprovedl žádný z navržených důkazů, ani se s nimi nevypořádal. V důsledku neprovedení těchto důkazů zůstala v platnosti skutková zjištění, která jsou v extrémním rozporu s obsahem provedených i navržených důkazů, a z těchto vadných skutkových zjištění byl dovozován závěr o vině obviněných. Současně postup odvolacího soudu, který se s navrženými důkazy vůbec nevypořádal, představuje porušení zásad spravedlivého procesu. 12. Napadenými rozsudky bylo také rozhodnuto o propadnutí nemovité věci (spoluvlastnického podílu) obviněného Novického. Tento obviněný uvádí, že předmětná nemovitost nebyla pořízena z výnosů z trestné činnosti, dokonce ani nebyla pořízena z jeho prostředků, ale z prostředků jeho manželky R. N. V tomto smyslu však nalézací soud neprováděl žádné dokazování. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř, dále namítl, že se soudy v napadených rozhodnutích nezabývaly otázkou přiměřenosti a individualizace trestu, kdy oba obvinění se měli dopustit stejného jednání, přesto je obviněný Novický potrestán (oproti obviněnému Hoffmannovi) za totéž jednání trestem propadnutí věci, který představuje zásah do jeho vlastnického práva. Posledně podotkli, že se soudy nevypořádaly s aspekty ukládání trestu propadnutí věci, zejména s otázkou souběhu trestu propadnutí věci a povinnosti k náhradě škody. Závěrem svého dovolání navrhli, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29.10.2025, č.j. 8 To 56/2025-2056, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, ze dne 10.3.2025, sp. zn. 47 T 7/2024 a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze nové projednání a rozhodnutí ve věci. 13. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovoláním obviněných se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení, jednotlivé námitky obviněných a dále uvedl, že dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky obviněných, kterými nesouhlasí s výsledky provedeného dokazování a zpochybňují hodnocení některých důkazních prostředků (zejména důkazní prostředky, které se vztahovaly ke spolupráci se zahraniční právnickou osobou STI). Obvinění konkrétně neuvedli, proč obsah důkazů vůbec neposkytuje podklad pro skutková zjištění, k nimž dospěly soudy činné dříve ve věci, nebo je dokonce pravým opakem těchto zjištění, anebo proč obsah provedených důkazů nemůže být podkladem pro zmiňovaná skutková zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení. Takové námitky obviněných proto nezakládají existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. avšak ani žádného jiného důvodu dovolání uvedeného v § 265b tr. ř. V rámci tohoto důvodu dovolání obvinění rovněž namítli, že v posuzované věci nebyly v odvolacím řízení provedeny některé navrhované důkazní prostředky. Obviněným lze přisvědčit v tom, že odvolací soud se v odůvodnění napadeného usnesení skutečně nevypořádal s návrhy obviněných na doplnění dokazování, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je však naplněn pouze v případě, že se jedná o důkazy podstatné z hlediska rozhodných skutkových zjištění. V posuzované věci ovšem o tyto důkazy nešlo. Státní zástupce uvádí, že z hlediska rozhodných skutkových zjištění měly totiž zásadní význam zejména listinné důkazní prostředky opatřené od příslušného správce daně, bankovní informace, listiny vztahující se k zahraniční právnické osobě STI a výpověď svědka J. B. 14. Obvinění uplatnili také důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jejich námitky, když především nesouhlasí s výsledky provedeného odkazování, však uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají. O tom, že obvinění žalovaným skutkem naplnili všechny zákonné znaky zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, svědčí rozhodná skutková zjištění. Obvinění při formulaci dovolacích námitek vycházeli z vlastní interpretace skutkových zjištění a setrvali na skutkové verzi, že došlo ke skutečnému plnění mezi dotyčnými subjekty. V této souvislosti hodnotili odlišně od soudů obou stupňů některé důkazní prostředky, např. i výpověď svědka J. B. Jmenovaný svědek se obsáhle vyjádřil k fungování a distribuci dat, která se využívají v souvislosti s informačními technologiemi a telekomunikací v letecké dopravě. Rovněž uvedl, že data shromažďovaly zahraniční právnické osoby SITA a ATPCO a že o zahraniční právnické osobě STI se dozvěděl od obviněných, aniž by znal další podrobnosti o její historii. Výsledky provedeného dokazování sice nevyloučily, že obchodní společnost Aaron Group, spol. s r.o., mohla čerpat další data mimo globální distribuční systém AMADEUS od jiného subjektu, avšak z provedeného dokazování vyplývá, že tímto subjektem nemohla být zahraniční právnická osoba STI. 15. Dále se státní zástupce zabýval námitkami obviněného Mgr. Marka Novického, které zaměřil proti výroku o trestu propadnutí věci, které lze formálně podřadit pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Podle státního zástupce je možné akceptovat závěr odvolacího soudu, že propadlé věci (tj. spoluvlastnický podíl ve výši ½ předmětných nemovitostí) jsou zprostředkovaným výnosem z trestné činnosti, jelikož obviněný nabyl spoluvlastnický podíl po spáchání trestné činnosti. Pokud jde o vytýkanou kombinaci uloženého trestu propadnutí věci a povinnosti k náhradě škody, týká se i tato námitka nepřípustnosti trestu ve smyslu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Obviněný tuto námitku ovšem blíže nerozvedl, přičemž neučinil ani žádné výhrady proti výroku o náhradě škody a pouze odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1976, sp. zn. 2 To 5/76. V této souvislosti odkazuje státní zástupce na závěry vyplývající z dosavadní rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu (viz jeho usnesení ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 5 Tdo 1132/2021), z něhož vyplývá, že třebaže plnění z majetkových trestních sankcí a zmiňovaná náhrada škody připadají státu, nelze zcela vyloučit přípustnost kombinace výroku o majetkovém trestu a adhezního výroku spočívajícího v povinnosti nahradit státu škodu. Za této situace mají podle státního zástupce zásadní význam odlišné účely trestu a povinnosti obviněného nahradit poškozenému státu škodu, kterou způsobil trestným činem na jeho majetku. Jelikož nejsou uložené druhy trestů ani nepřiměřené ani nespravedlivé, nelze je považovat jako celek za tresty uložené v rozporu s ústavním principem proporcionality trestní represe. 16. Posledně státní zástupce k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. uvádí, že procesní podmínky rozhodnutí odvolacího soudu byly splněny, neboť obviněnému Mgr. Marku Novickému nebyl odepřen přístup k odvolacímu soudu, jeho odvolání bylo zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Ve vztahu k obviněnému Zdeňku Hoffmannovi odvolací soud rozhodl o částečném zrušení rozsudku soudu prvního stupně. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. tak není naplněn, a to ani v jeho první alternativě, ani (u Zdeňka Hoffmanna) ve druhé alternativě. Na základě všech shora uvedených skutečností proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dospěl k závěru, že dovolání obviněného Mgr. Marka Novického je v tom rozsahu, v jakém odpovídá důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. jako celek zjevně neopodstatněné. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud toto dovolání jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Pokud jde o dovolání obviněného Zdeňka Hoffmanna, dospěl k závěru, že jeho dovolání bylo podáno z jiného důvodu, něž je uveden v § 265b. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Zdeňka Hoffmanna podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Rozhodnutí o odmítnutí dovolání navrhl učinit v neveřejném zasedání, k jehož konání může Nejvyšší soud přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí. 17. Přípisem ze dne 30. 3. 2026 reagovali obvinění na vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, s nímž se neztotožňují. Vyjádření podle nich nepřiléhavě redukuje dovolací argumentaci na polemiku s hodnocením důkazů, a tím míjí podstatu uplatněného dovolacího důvodu. Dovolání nesměřuje proti způsobu hodnocení provedených důkazů, nýbrž proti absenci důkazu o rozhodné skutečnosti, na níž je založen odsuzující závěr. V projednávané věci došlo v průběhu řízení k zásadnímu posunu skutkového základu, když původní konstrukce obžaloby byla v hlavním líčení vyvrácena a soud ji nepřevzal. Tím odpadl jediný přímý argumentační základ pro závěr o fiktivnosti plnění. Za této situace bylo možné dospět k závěru o vině pouze tehdy, pokud by bylo prokázáno, že plnění nemohla poskytovat společnost STI. Takový závěr však v řízení nebyl podložen žádným důkazem. Soud prvního stupně si byl této absence vědom a nahradil ji hypotézou, že plnění poskytoval jiný subjekt. Tato hypotéza však nebyla předmětem dokazování, nebyla ověřena kontradiktorním způsobem a obvinění neměli možnost ji vyvracet. Odvolací soud tuto vadu neodstranil a aproboval závěr soudu prvního stupně, aniž byl zjištěn zdroj plnění, ačkoli na tento deficit obhajoba v odvolání výslovně poukázala a navrhla jeho odstranění doplněním dokazování, což bylo odmítnuto. Nebylo-li v řízení prokázáno, že plnění nebylo poskytnuto společností STI, nelze tento znak skutkové podstaty považovat za naplněný a odsuzující výrok poté postrádá nezbytný skutkový základ. Podpůrně obviněný Mgr. Novický setrvává na námitce nesprávnosti výroku o trestu propadnutí věci. 18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byla podána osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována. 19. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 20. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). 21. Obvinění ve svých dovoláních uplatnili dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu do trestního řádu však nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Pod uvedený dovolací důvod lze podřadit tři skupiny vad důkazního řízení. Do první skupiny takových vad patří tzv. opomenuté důkazy, pokud soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem taktéž případy, pokud soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, když důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí oblast pak zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedná se tedy o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022 sp. zn. 7 Tdo 1315/2021). 22. Ve svých dovoláních především namítli, že ve věci nebyl proveden jediný důkaz o tom, že by zahraniční právnická osoba SOFTRIUMPH INTERNATIONAL, LLC. (dále ve zkratce „Softriumph“ nebo také „STI“) neposkytla obchodní společnosti AARON GROUP, spol. s r.o., žádné plnění. 23. Nejvyšší soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že z podkladů předložených obviněnými nelze dovodit, že by jim zahraniční společnost Softriumph fakticky poskytla služby či dodávku dat pro jejich systém Symphony. Spolupráce mezi společnostmi Aaron Group a Softriumph byla fiktivní a Softriumph žádné reálné plnění neposkytovala. Závěry nalézacího soudu vycházejí z řady zjištěných skutečností, zejména z poznatků o společnosti STI, u níž nebyly dohledány žádné informace o podnikatelské činnosti, z absence jakékoli komunikace mezi Aaron Group a STI, ze zcela nestandardního nakládání s finančními prostředky. Tyto okolnosti ve svém souhrnu podporují závěr, že obvinění neoprávněně uplatňovali fiktivní nákladové faktury s cílem snížit daňovou povinnost na dani z příjmů právnických osob a vytvořit zdání úhrady za neexistující plnění spočívající v dodání dat, které ve skutečnosti poskytnuto nebylo. Provedené dokazování dále prokázalo, že obvinění neměli povědomí o organizační struktuře ani fungování společnosti Softriumph a nedisponovali na ni žádným kontaktem. Nebyli schopni přesvědčivě vysvětlit, jak získali dvě platební karty k účtu této společnosti vedenému u České spořitelny, jehož držitelem byla jim neznámá osoba J. S. Sami navíc uvedli, že ze strany Softriumph neprobíhala žádná školení ani zákaznická podpora. Za nestandardní lze považovat i způsob výběru hotovosti a její předávání pokladníkovi neznámé totožnosti bez vystavení příjmových dokladů, stejně jako skutečnost, že obvinění byli vedeni jako beneficienti bankovního účtu společnosti Softriumph v Maďarsku, na němž kromě jejich výběrů neprobíhaly žádné jiné transakce. Souhrn všech těchto zjištění vede k závěru, že společnost Softriumph se na faktickém dodání předmětných služeb nepodílela a tvrzená spolupráce sloužila výlučně ke zkrácení daně z příjmů právnických osob ve prospěch obviněných. 24. V další části dovoláních obvinění zpochybňují dílčí úvahy soudu prvního stupně, které podle nich nevyplývají z provedeného dokazování. Jde například o závěry soudů o tom, že v případě bankovních transakcí byli beneficienty zahraniční právnické osoby STI. Nejvyšší soud se však s uvedeným závěrem ztotožňuje. Má za to, že obvinění jako osoby disponující znalostí anglického jazyka museli porozumět obsahu listin, které jim byly předloženy v KDB Bank v Maďarsku. Z těchto listin přitom jednoznačně vyplývá, že opakovaně stvrdili své postavení beneficientů účtu společnosti Softriumph, a to nejen svými podpisy, ale následně i čestným prohlášením vyhotoveným v anglickém jazyce. K dalším skutkovým námitkám obviněných, týkajícím se např. absence zaměstnanců společnosti STI či otázky, zda osoba jménem A. J. G. byla jejím statutárním zástupcem, Nejvyšší soud uvádí, že tyto okolnosti nejsou pro posouzení viny obviněných rozhodné. Pro právní posouzení věci je podstatné, zda bylo prokázáno, že deklarovaný tok dat byl ve skutečnosti zprostředkován společností Softriumph, resp. že v rozhodném období probíhal tvrzeným způsobem. Městský soud v Praze realizoval bezvadné dokazování, v jehož rámci provedl všechny důkazy potřebné pro řádné objasnění trestní věci. Pokud jde o vinu obviněných, tato byla prokázána mnoha provedenými důkazy, zejména listinnými důkazy opatřenými finančním úřadem v rámci daňového řízení. Dospěl-li po pečlivém vyhodnocení všech provedených důkazů nejen jednotlivě, ale i ve vzájemných souvislostech k závěru, že obvinění svým jednáním jednoznačně naplnili znaky skutkové podstaty zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jde o zjištění logické, které z provedených důkazů jednoznačně vyplývá a nelze mu ničeho vytknout. Podstatou skutku bylo přitom to, že obvinění vykazovali v nákladech obchodní společnosti Aaron Group, spol. s r. o., fiktivní faktury přijaté od zahraniční právnické osoby STI za neexistující plnění. Tyto falešné náklady uvedli do daňových přiznání s cílem zkrátit daň z příjmů právnických osob. Z hlediska naplnění zákonných znaků zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku není v této věci podstatné, zda a jaká data obvinění získávali do lokální databáze, případně od kterých jiných neztotožněných subjektů získávali taková data, jestliže bylo bez důvodných pochybností zjištěno, že je nemohli získávat od zahraniční právnické osoby STI. Jestliže tedy v příslušných daňových přiznáních nepravdivě předstírali uskutečněná zdanitelná plnění mezi dotyčnou zahraniční právnickou osobou a obchodní společností Aaron Group, spol. s r.o., pak již jen toto rozhodné skutkové zjištění podložené výsledky dokazování svědčí o naplnění všech zákonných znaků citovaného zločinu. Pokud mají obvinění za to, že neprovedením navržených důkazů zůstala v platnosti skutková zjištění, jež jsou v extrémním rozporu s obsahem provedených i navrhovaných důkazů, Nejvyšší soud uvádí, že pouhá nespokojenost obviněných s hodnocením důkazů soudy se skutkovými zjištěními či s odsuzujícími rozsudky nepředstavuje pochybení soudů, ani neznamená, že by skutková zjištění byla vadná či v rozporu s provedenými důkazy (natož v extrémním rozporu). 25. Nejvyšší soud dodává, že těžiště dovolacích námitek obviněných tvoří v podstatě výhradně opakování skutkové argumentace známé soudům nižších stupňů jak z obhajoby, kterou uplatnili již před nalézacím soudem, tak z obsahu jejich odvolání, přičemž soud prvního stupně i soud odvolací se s nimi v odůvodnění svých rozhodnutí náležitě vypořádaly. V tomto směru lze poznamenat, že Nejvyšší soud zpravidla odmítne dovolání, v němž obviněný jen opakuje tytéž námitky, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudů nižších stupňů, pokud se takovými námitkami tyto soudy zabývaly a vypořádaly se s nimi v odůvodnění svých rozhodnutí náležitým a dostatečně přesvědčivým způsobem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408, ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002). 26. Soudům nižších stupňů bylo obviněnými rovněž vytknuto, že odmítly provést navrhované důkazy, které reagovaly přímo na skutkové a hodnotící závěry soudu prvního stupně, zejména na jeho úvahy o neexistenci faktického plnění ze strany společnosti STI, o původu poskytovaných dat a o postavení obviněných jako údajných beneficientů STI. Nejvyšší soud zde odkazuje na své usnesení ze dne 2. 2. 2011, sp. zn. 3 Tdo 91/2011, podle něhož je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn i v případě, že se soudy nižších stupňů vůbec nezabývaly navrhovanými důkazy. Zásadní ovšem je, zda taková vada má vliv na správnost rozhodných skutkových zjištění a v důsledku toho i na hmotněprávní posouzení skutku. Aby tato vada měla vliv na zmíněná rozhodná skutková zjištění a na hmotněprávní posouzení skutku, musí se jednat o důkazy podstatné z hlediska rozhodných skutkových zjištění. Stěžejní je přitom slovo podstatné, protože musí jít o takové důkazy, které se jeví nezbytnými k ustálení skutkového stavu projednávané věci a v míře nezbytné pro řádné a spravedlivé rozhodnutí ve věci. Proto ani případné zamítnutí důkazního návrhu bez adekvátního odůvodnění by ještě samo o sobě nevedlo k závěru o porušení práva na spravedlivý proces (viz např. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Dorokhov proti Rusku ze dne 14. 2. 2008, stížnost č. 66802/01). K porušení tohoto práva totiž nedochází v důsledku samotného nevyhovění důkaznímu návrhu obviněného či nerozvedení podrobných důvodů pro takový postup. Nerespektování uvedeného práva na spravedlivý proces je založeno právě až situací, pokud by neprovedení takového důkazu současně představovalo závažný deficit z hlediska plnění povinnosti zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti. Soud prvního stupně však provedl procesně správným způsobem všechny důkazy, které pro své rozhodnutí ve věci potřeboval, skutkový stav byl na základě v hlavním líčení provedených důkazů spolehlivě zjištěn a dokazování nebylo třeba jakýmkoli způsobem doplňovat. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že ani případné provedení dalších navrhovaných důkazních prostředků by nebylo způsobilé zvrátit či podstatným způsobem ovlivnit stávající důkazní situaci, a tím ani konečné rozhodnutí soudů. 27. Obvinění ve svých dovoláních uplatnili taktéž dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). 28. V rámci tohoto důvodu dovolání však nevznesli žádné námitky, které by mu odpovídaly. Podstatou námitek obviněných byl totiž jen nesouhlas s výsledky provedeného dokazování, což označenému důvodu dovolání neodpovídá. 29. Zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. se dopustí ten, kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, vyláká výhodu na takové povinné platbě, a takový čin spáchá ve velkém rozsahu. Základní skutková podstata tohoto trestného činu zahrnuje dvě alternativy jednání, a to jednak zkrácení daně nebo jiné povinné platby, jednak vylákání výhody na dani či jiné povinné platbě. Zkrácení daně a jiné povinné platby je jakékoliv jednání pachatele (např. falšování příslušných výkazů či podkladů pro stanovení uvedených povinných plateb, jejich nepořízení, zkreslení či nevedení), v důsledku kterého je mu jako poplatníkovi (povinné osobě) v rozporu se zákonem vyměřena nižší daň, než jaká měla být vyměřena a zaplacena, nebo k vyměření této povinné platby vůbec nedojde. Zjednodušeně vyjádřeno pachatel v tomto případě v rozporu se skutečností předstírá nižší rozsah své daňové povinnosti, nebo že takovou povinnost vůbec nemá. V případě vylákání daňové výhody jde o fingované předstírání skutečnosti, z níž má vyplývat povinnost státu poskytnout neoprávněné plnění tomu, kdo třeba ani není plátcem příslušné povinné platby, od níž se výhoda odvíjí. V prvém případě tedy pachatel sníží svou existující daňovou povinnost, zatímco v druhém žádná daňová povinnost z důvodu předstírání rozhodných skutečností ani nevznikne. Popsaný rozdíl se pak rozhodujícím způsobem promítne do rozsahu zkrácení daně, resp. vylákání výhody na dani, kdy v prvém případě představuje výši zkrácení rozdíl mezi daní, kterou má poplatník (povinná osoba) zaplatit, a nižší daní, která mu byla vzhledem k trestné činnosti přiznána, vyměřena, stanovena, resp. kterou zaplatil. Jen pokud nebyla daň vůbec přiznána či vyměřena, rovná se výše zkrácení celé výši této povinné platby. Naopak v druhém případě je za vylákanou výhodu na dani třeba vždy považovat celou vylákanou částku (obdobně viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2420 až 2430). 30. Z rozhodných skutkových zjištění vyplývá, že obvinění se dopustili jednání spočívajícího v neoprávněném uplatnění fiktivních nákladových faktur za účelem snížení daňové povinnosti na dani z příjmů právnických osob, které měly vyvolat zdání úhrady za neexistující plnění spočívající v dodání dat. Takové služby, jež měla údajně poskytovat společnost Softriumph, však ve skutečnosti realizovány nebyly. Fiktivnost deklarované spolupráce soudy dovodily zejména z poznatků vztahujících se k subjektu STI, z absence jakékoli komunikace obviněných s tímto subjektem, ze způsobu nakládání s peněžními prostředky na zahraničním bankovním účtu této právnické osoby, jakož i z dalších okolností svědčících o nereálnosti tvrzeného obchodního vztahu. Uvedeným způsobem tak došlo ke zkrácení daně z příjmů právnických osob. Rozsah zkrácené daně z příjmů právnických osob je v popisu skutku vyjádřen konkrétní částkou, která zcela odpovídá použité právní kvalifikaci. Z provedeného dokazování, na jehož podrobné vyhodnocení lze odkázat zejména v odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze, vyplývá soubor vzájemně provázaných skutečností, které ve svém celku tvoří logický a ucelený základ pro závěr o trestní odpovědnosti obou obviněných. 31. Žádnému důvodu dovolání neodpovídají ani námitky obviněných proti popisu skutku, který byl oproti obžalobě změněn. Nejvyšší soud uvádí, že na zachování totožnosti skutku nemají vliv změny v okolnostech, které pouze individualizují žalovaný skutek z hlediska času, místa a způsobu spáchání činu, formy zavinění, rozsahu následku a motivace, když jinak shoda v následku či jednání není dotčena. Totožnost skutku ve smyslu § 220 odst. 1 tr. ř. je totiž zachována i v případě odlišného jednání obviněného při alespoň částečně shodném následku, jímž se rozumí konkrétní následek, nikoli určitý typ následku (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 21/2010 Sb. rozh. tr.). 32. Pro úplnost zbývá dodat, že ani tvrzení obviněných, že nebylo postupováno v souladu se zásadou in dubio pro reo, nelze považovat za relevantní výhradu, neboť tato námitka směřuje do oblasti skutkových zjištění a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Uvedené pravidlo vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v § 2 odst. 2 tr. ř. a má vztah pouze ke zjištění skutkového stavu na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností. Je tudíž zjevné, že pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.11.2016, sp. zn. 11 Tdo 812/2017). 33. Obviněný Mgr. Marek Novický uplatnil taktéž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., kdy vznesl výhrady proti uloženému trestu propadnutí věci. Podle jeho názoru nebyly propadnuté věci pořízeny z výnosů z trestné činnosti, nýbrž z prostředků jeho manželky R. N. Dále obviněný nesouhlasí s kombinací tohoto druhu trestu s uloženou povinností k náhradě škody, přičemž považuje daný druh trestu za nepřípustný. 34. V této souvislosti Nejvyšší soud uvádí, že výrok o trestu lze napadnout především prostřednictví dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., a to tehdy, pokud došlo k uložení takového trestu, který zákon nepřipouští, anebo k uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Případná pochybení soudu spočívající ve vadném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, však nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Výjimkou z tohoto pravidla by mohly být pouze případy zjevného zásahu do základních práv a svobod obviněného (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2018 sp. zn. 8 Tdo 718/2018. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 11 Tdo 303/2023), pokud by byl uložený trest v rozporu s ústavním principem proporcionality trestní represe. O tento případ se však v projednávané věci nejedná. 35. Podle § 70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku může soud uložit trest propadnutí věci, která je zprostředkovaným výnosem z trestné činnosti, pokud hodnota věci tvořící bezprostřední výnos z trestné činnosti není ve vztahu k hodnotě věci tvořící zprostředkovaný výnos z trestné činnosti zanedbatelná. Podle § 135b odst. 3 písm. a) tr. zákoníku zprostředkovaným výnosem z trestné činnosti se rozumí věc, včetně plodů a užitků, která byla, byť jen zčásti, nabyta za věc tvořící bezprostřední výnos z trestné činnosti. Před uložením trestu propadnutí věci musí soud zjistit, že daná věc skutečně náleží právě pachateli (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 5 Tdo 1488/2014), přičemž rozhodný je stav k momentu vyhlašování rozsudku či vydání trestního příkazu, jímž se trest propadnutí věci ukládá. Vzniknou-li pochybnosti ohledně vlastnictví k věci nebo o jiném majetkovém právu, řeší je soud v trestním řízení jako otázku prejudiciální [srov. DRAŠTÍK, A., FREMR, R., DURDÍK, T., RŮŽIČKA, M., SOTOLÁŘ, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 2. díl. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 3093.]. 36. V posuzované věci soudy zjistily, že obviněný Mgr. Marek Novický je podílovým spoluvlastníkem nemovitých věcí popsaných ve výroku o trestu propadnutí věci. Proto mu uložily tento druh trestu k jedné ideální polovině předmětných věcí. S ohledem na to, že obviněný nabyl spoluvlastnický podíl po spáchání trestné činnosti a že získal peněžní prostředky z hypotečního úvěru vedeného u Hypoteční banky, a. s., je zde dána časová a věcná souvislost s nabytím těchto věcí za věc tvořící bezprostřední výnos z trestné činnosti. Tvrdí-li obviněný, že mu manželka R. N. dne 7. 9. 2021 (tedy také v době po spáchání trestné činnosti) poskytla zápůjčku ve výši 6.925.000 Kč odpovídající polovině kupní ceny, pak ani takové tvrzení nezpochybňuje zmiňovaný závěr odvolacího soudu, že dluh obviněného byl alespoň částečně hrazen z výnosů z trestné činnosti. V posuzované věci proto byly splněny všechny zákonné podmínky pro uložení trestu propadnutí věci (včetně podmínky, že hodnota bezprostředního výnosu z trestné činnosti, kterou obviněný společně se spoluobviněným Zdeňkem Hoffmannem způsobil zkrácením daně z příjmů právnických osob, není ve vztahu k věci tvořící zprostředkovaný výnos z trestné činnosti zanedbatelná). Námitky obviněného proto nejsou opodstatněné. 37. Nejvyšší soud pro úplnost k námitce, týkající se kombinace uloženého trestu propadnutí věci a povinnosti k náhradě škody, uvádí, že se plně ztotožňuje s názorem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Za situace, kdy stát uplatnil nárok na náhradu škody způsobené trestným činem není vyloučeno, aby vedle adhezního výroku o povinnosti k náhradě škody byl uložen rovněž přiměřený majetkový trest, například trest propadnutí věci, a to případně i současně s trestem odnětí svobody, jehož výměra však musí zohledňovat uložený majetkový trest. Pokud jde o opodstatněnost uplatněného nároku na náhradu škody a otázku jeho uplatnitelnosti v rámci trestního řízení, Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje na body 145–148 rozsudku Městského soudu v Praze, v nichž se Městský soud v Praze s uvedenou problematikou náležitě a dostatečně vypořádal. 38. Pokud jde posledně o námitku stran přiměřenosti a individualizace trestu, Nejvyšší soud konstatuje, že obviněnému Mgr. Marku Novickému byl uložen přípustný druh trestu a ve výměře, která je stanovena za zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl společně s obviněným Zdeňkem Hoffmannem uznán vinným. Uložené tresty neshledává Nejvyšší soud za tresty nepřiměřené ani nespravedlivé a nepovažuje je jako celek ani za tresty uložené v rozporu s ústavním principem proporcionality trestní represe. 39. Obvinění konečně uplatnili taktéž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. tu je vázán na další dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., v posuzované věci na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a i) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g), h) či i) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 40. Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obvinění Zdeněk Hoffman a Mgr. Marek Novický svým předmětným jednáním naplnili všechny zákonné znaky zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. 41. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného Mgr. Marka Novického podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Dovolání obviněného Zdeňka Hoffmana odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 13. 5. 2026 JUDr. Jiří Pácal předseda senátu