4 Tdo 273/2026-343 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. 4. 2026 dovolání obviněného Š. G., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2025, sp. zn. 6 To 189/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 73 T 154/2024, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání obviněného Š. G. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 6. 5. 2025, sp. zn. 73 T 154/2024, byl obviněný Š. G. uznán vinným přečinem krádeže dle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody ve výměře 12 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byla dále soudem prvního stupně uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozené UNI HOLDING CZECH 2010, s. r. o., částku 1 090 Kč a poškozené GrandVision CZ, s. r. o., částku 4 290 Kč. Obviněný před soudem prvního stupně prohlásil vinu, když byl předtím dostatečně poučen o obsahu projednávaného skutku i jeho právní kvalifikaci, stalo se tak za přítomnosti obhájce Mgr. Petra Šupala, LL.M., poté, co byl soudem prvního stupně na vůli ohledně prohlášení viny podrobně dotazován a soud prvního stupně prohlášení viny přijal. 2. Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 15. 7. 2025, sp. zn. 6 To 189/2025, podle § 256 tr. řádu odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně zamítl. Zde je třeba zdůraznit, že odvolání obviněného i jeho odvolací námitky směřovaly výhradně proti výroku o trestu, nikoliv proti výroku o vině. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 3. Obviněný (dále i jako „dovolatel“) dovoláním podaným prostřednictvím obhájce Mgr. Petra Šupala, LL.M., napadá shora uvedené rozhodnutí odvolacího soudu a jako dovolací důvod uvádí § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. řádu. Nejprve rekapituluje obsah rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu. Není spokojen s tím, že soud prvního stupně přijal jeho prohlášení viny, přitom vycházel z podané obžaloby, nevysvětlil, jak dospěl k souladu skutkového stavu popsaného rozsudkem s prohlášením viny, což zatěžuje jeho rozhodnutí nepřezkoumatelností. Podle dovolatele obsah spisu nedovoluje učinit skutkový a právní závěr o spáchání pokračujícího trestného činu krádeže, vzhledem k tomu, že mezi skutky označenými body 1) a 2) rozsudku uběhly téměř dva měsíce. Soud prvního stupně neměl za takové situace prohlášení viny přijmout. Obhájce v podaném dovolání zároveň vylučuje, že by Nejvyšší soud mohl rozhodnout podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. řádu. Závěrem je navrhováno, aby Nejvyšší soud zrušil obě rozhodnutí nižších soudů a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) podal k dovolání obviněného vyjádření. Uvádí, že dovolání je podle jeho názoru nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu. Upozorňuje na skutečnost, že obviněný v předcházejícím stádiu trestního řízení podal odvolání proti výroku o trestu, nepodal odvolání proti výroku o vině, proto odvolací soud neměl povinnost tento výrok přezkoumávat, a proto nelze nyní v řízení dovolacím napadat výrok o vině (státní zástupce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. Rt 20/2004). Státní zástupce navrhuje, aby dovolání obviněného bylo jako nepřípustné odmítnuto. III. Rozhodnutí o dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. 6. Podle tohoto ustanovení lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhoduje ve druhém stupni a zákon to připouští. 7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného napadá rozhodnutí odvolacího soudu, tedy soudu, který rozhodl ve druhém stupni, toto rozhodnutí bylo učiněno ve věci samé, odvolací soud však v přezkumném stadiu soudního řízení rozhodoval k odvolání obviněného jen o výroku o trestu. 8. Dovolatel tuto poslední skutečnost pomíjí, pokud však odvolací soud rozhodoval ve druhém stupni pouze o výroku o trestu, tak jen tento výrok mohl být odvolacím soudem ve druhém stupni přezkoumán, neboť obviněný výrok o vině v odvolacím řízení odvoláním nenapadl a neexistovaly objektivně žádné důvody, aby byl výrok o vině přezkoumán odvolacím soudem z jeho vlastní iniciativy na základě ustanovení § 254 odst. 2, 3 tr. řádu. Dovolání tudíž fakticky nesměřuje proti výroku odvolacího soudu, který byl vynesen ve druhém stupni, neboť výrok o vině soudu prvního stupně nebyl odvoláním obviněného napaden. Nejvyšší soud, ohledně absence odvolání proti výroku o vině v této trestní věci, může jen odkázat na rozhodnutí R 20/2004 Nejvyššího soudu citované státním zástupcem v jeho vyjádření nebo na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1216/2016. Z obou je zřejmé, že dovolatel nemůže účinně podat dovolání, pokud v odvolání nenamítl nesprávnost výroku, proti němuž nyní svým dovoláním směřuje, takové dovolání je pak nepřípustné. 9. Nejvyšší soud proto rozhodl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu, že dovolání obviněného napadající výrok o vině soudu prvního stupně je nepřípustné. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu). V Brně dne 8. 4. 2026 JUDr. Jiří Pácal předseda senátu Vypracoval: JUDr. Ladislav Koudelka, Ph.D.soudce