4 Tdo 308/2026-570 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 4. 2026 o dovolání obviněného P. Č. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2025, sp. zn. 4 To 254/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 3 T 84/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 13. 10. 2025, sp. zn. 3 T 84/2025, byl obviněný P. Č. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) I. dne 5. 2. 2025 kolem 13:10 hodin v Ostravě-XY na ulici XY v prodejně Hruška, veden zištným záměrem se neoprávněně obohatit, odcizil 12 čokolád zn. Milka Oreo v hodnotě 89,90 Kč za jeden kus tím způsobem, že je vzal z výstavního regálu a s nimi v ruce prošel přes pokladní zónu, aniž by za ně zaplatil, čímž poškozené společnosti Hruška, spol. s.r.o., IČ: 19329601, se sídlem Na Hrázi 3228/2, Martinov, 723 00, Ostrava, způsobil škodu odcizením ve výši 1.079 Kč (převzato z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2025, sp. zn. 73 T 151/2024), II. dne 22. 4. 2025 kolem 16:35 hodin ve XY, okres XY, na ulici XY v prodejně Albert z prodejního regálu odcizil 13 čokolád značky Lindt Excellence Cocoa v hodnotě 109,90 Kč za kus, 13 čokolád značky Lindt Excellence Intense Orange v hodnotě 109,90 Kč za kus a 6 čokolád značky Lindt Excellence Extra Creamy v hodnotě 109,90 Kč za kus, které si uschoval do svého batohu, a aniž by za zboží zaplatil, prošel s ním prostorem pokladen, čímž poškozené Albert Česká republika, s.r.o., IČ 44012373, se sídlem Radlická 520/117, Jinonice, 15800 Praha 5 způsobil škodu odcizením v celkové výši 3.516,80 Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově ze dne 9. 1. 2025, č. j. 103 T 153/2024-63, který nabyl právní moci dne 31. 1. 2025, byl odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 24 měsíců za současného vyslovení dohledu. 2. Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 205 odst. 2 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému Hruška, spol. s r.o., IČ: 193 296 01, částku ve výši 89,90 Kč. 4. Proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 13. 10. 2025, sp. zn. 3 T 84/2025, podal obviněný P. Č. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 12. 2025, sp. zn. 4 To 254/2025, tak, že odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. 5. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2025, sp. zn. 4 To 254/2025, podal následně obviněný prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a i) tr. ř. 6. V rámci dovolání je pouze zmíněno, že ho obviněný odůvodňuje tak, jak je uvedeno v přílohách tohoto dovolání, v nichž se uvádí, v čem obviněný spatřuje pochybení soudů první a druhé instance, včetně uvedení právně relevantní argumentace. Dále uvedl, že přílohy tvoří nedílnou součást textu dovolání. 7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, aby zrušil také rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 13. 10. 2025, sp. zn. 3 T 84/2025 a aby věc vrátil Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku k novému projednání a rozhodnutí. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že v posuzovaném případě není možné přihlížet k přílohám, které ve věci zpracoval sám obviněný, nikoli prostřednictvím svého obhájce, a to i navzdory tomu, že v podaném dovolání na ně výslovně odkazuje. 9. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. 10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována. 11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 12. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). 13. Na tomto místě je třeba uvést, že dovolání obviněného bylo sice koncipováno jako podání obhájce, které ovšem odkázalo na přílohy dovolání nazvané jako Dovolání odsouzeného ze dne 26. 1. 2026, Doplnění dovolání odsouzeného ze dne 3. 2. 2026 a Dovolání odsouzeného ze dne 8. 2. 2026, v nichž se uvádí, v čem obviněný spatřuje pochybení soudů první a druhé instance, včetně uvedení právně relevantní argumentace. Dále je uvedeno, že přílohy tvoří nedílnou součást textu dovolání. Tato odůvodnění, resp. přílohy, jsou však již výlučně podáním obviněného. Podle § 265d odst. 2 tr. ř. podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno. O tom byl obviněný poučen v usnesení Krajského soudu v Ostravě (v části poučení o dovolání). Požadavku ustanovení § 265d odst. 2 tr. ř., aby obviněný podal dovolání prostřednictvím obhájce, odpovídá pouze takové podání, které obhájce zpracoval. To nelze obejít odkazem na podání, které si sepíše sám obviněný a na které obhájce jen formálně odkáže (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 7 Tdo 669/2016). Za totožný případ je třeba považovat kompilát dovolání v projednávané věci sestávající z dovolání obhájce a připojených odůvodnění dovolání sepsaných obviněným jako přílohy podání, na jejichž sepisu se podílel pouze on sám, je tedy v daném rozsahu výlučně podáním obviněného, nikoli obhájce. Písemnosti obviněného jsou navíc označeny jako „Dovolání“, resp. „Doplnění č. 1 k Dovolání proti Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č. j. 4 To 254/2025“ (podání ze dne 3. 2. 2026). Lze připomenout, že zákonný požadavek § 265d odst. 2 tr. ř. možnosti podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce vyplývá z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který klade zvýšené nároky na jeho přesné obsahové náležitosti, které jednak limitují přezkumnou činnost Nejvyššího soudu a jednak jejich nedodržení může znamenat odmítnutí dovolání bez jeho věcného posuzování [§ 265i odst. 1 písm. d) tr. ř.]. Pouze obhájce je osobou znalou práva a garantuje dostatečně kvalifikovaný podnět k tomu, aby se věcí zabýval Nejvyšší soud již v třetí instanci a aby byla zachována rovnost přístupu všech obviněných k Nejvyššímu soudu bez ohledu na úroveň jejich právních znalostí. Pokud tedy v rozsahu zpracovaném evidentně výlučně obviněným náležitost podání dovolání prostřednictvím obhájce splněna nebyla, Nejvyšší soud k dovolání, resp. k jeho přílohám, nepřihlížel. 14. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž v případě obviněného P. Č. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. 15. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 29. 4. 2026 JUDr. Jiří Pácal předseda senátu