4 Tdo 309/2026-2749 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 4. 2026 dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněných Milan Tahovský a Tomáš Hnízdil, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 11. 2025, sp. zn. 31 To 239/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 2 T 101/2023, a rozhodl t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. řádu ve spojení s § 265p odst. 1 tr. řádu se ruší usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 11. 2025, sp. zn. 31 To 239/2025, v celém rozsahu a současně i další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci přikazuje, aby věc znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. 2T 101/2023, byli obvinění P. Š., Milan Tahovský a Tomáš Hnízdil uznáni vinnými, že (včetně pravopisných chyb a překlepů): „P. Š. jako zaměstnanec města XY v pozici vedoucího oddělení střediska technických služeb a komunálního odpadu odboru správy majetku města XY, v období od února 2011 do srpna 2017 v XY, jako správce rozpočtové kapitoly 6001 v rozporu s vnitřními předpisy, a taktéž nejméně v rozporu s § 25 zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole) a v rozporu s § 16 zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, schvaloval jako věcně správné faktury přijaté od společnosti INSTALCENTRUM s. r. o., IČ 25038729, se sídlem Krakovská 1346/15, Nové Město, 110 00 Praha 1 a společnosti Všeprozeleň s. r. o., IČ 05730406, se sídlem Kamenná 254, 471 24 Mimoň, zastoupených jednatelem Milanem Tahovským, a dále a od společnosti Středisko bytových služeb s. r. o., IČ 02978555, se sídlem Na Okruhu 840/1, 460 01 Liberec zastoupené Tomášem Hnízdilem, a současně jako příkazce operace dával pokyn k jejich proplacení z veřejných finančních prostředků města XY, ačkoli věděl, že fakturované práce nebyly provedeny, přičemž takto jednal po vzájemné dohodě s Milanem Tahovským jako jednatelem společností INSTALCENTRUM s. r. o. a Všeprozeleň s. r. o., a dále s Tomášem Hnízdilem, jako jednatelem společnosti Středisko bytových služeb s. r. o., kteří rovněž věděli, že fakturované práce nebyly těmito ani jinými subdodavatelskými společnostmi provedeny, a přesto faktury vystavovali a předkládali je městu XY s vědomím, že jim budou na základě postavení P. Š. jako zaměstnance města XY s pravomocí schvalovat věcnou správnost faktur a jejich proplacení městem XY, neoprávněně proplaceny, kdy konkrétně jednali takto: 1) P. Š. dne 2. 8. 2017 jako věcně správnou schválil a téhož dne dal jako příkazce operace pokyn k proplacení faktury č. 73 na částku 20 600 Kč s předmětem fakturace oprava cest na lesním hřbitově, chemické odplevelení cest, vystavenou dne 30. 7. 2017 Tomášem Hnízdilem za dodavatele Středisko bytových služeb s. r. o., přičemž faktura v důsledku kontroly vedoucí odboru správy majetku Města XY nebyla proplacena, 2) P. Š. dne 7. 8. 2017 jako věcně správnou schválil a téhož dne dal jako příkazce operace pokyn k proplacení faktury č. 74 na částku 20 390 Kč s předmětem fakturace oprava a chemické odplevelení cest na XY hřbitově, vystavenou dne 3. 8. 2017 Tomášem Hnízdilem za dodavatele Středisko bytových služeb s. r. o., faktura nicméně v důsledku kontroly vedoucí odboru správy majetku Města XY nejprve nebyla proplacena, na žádost P. Š. předmětné práce provedl K. K., přičemž faktura byla poté po kontrole provedených prací na pokyn vedoucí odboru správy majetku města XY proplacena, čímž poškozenému Městu XY, IČ XY, se sídlem XY způsobil škodu ve výši 20 390 Kč a následně po výzvě vedoucí odboru správy majetku města XY Tomáš hnízdil neoprávněně získané finanční prostředky ve výši 20 390 Kč vrátil městu XY, 3) P. Š. dne 10. 8. 2017 jako věcně správnou schválil a téhož dne dal jako příkazce operace pokyn k proplacení faktury č. 171486 na částku 19 324 Kč s předmětem fakturace oprava oplocení, svařování sloupků u oplocení na dětských hřištích v ul. XY a na sídlišti XY, vystavenou dne 4. 8. 2017 Milanem Tahovským za dodavatele INSTALCENTRUM s. r. o., přičemž faktura v důsledku kontroly vedoucí odboru správy majetku Města XY nebyla proplacena, 4) P. Š. dne 10. 8. 2017 jako věcně správnou schválil a téhož dne dal jako příkazce operace pokyn k proplacení faktury č. 2072517 na částku 38 671,60 Kč s předmětem fakturace štěpkování větví, ořez větví stromů a keřů v ul. XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY, ořez větví stromů 51 ks, vystavenou dne 9. 8. 2017 Milanem Tahovským za dodavatele Všeprozeleň s. r. o., přičemž faktura v důsledku kontroly vedoucí odboru správy majetku Města XY nebyla proplacena, 5) M. B. dne 17. 8. 2017 jako věcně správnou schválil fakturu č. 171503, a to na základě tvrzení P. Š., že práce uvedené na faktuře byly provedeny a následně téhož dne dal P. Š. jako příkazce operace pokyn k proplacení faktury č. 171503 na částku 33 880 Kč s předmětem fakturace údržba 32 ks dešťových vpustí a kanalizačního potrubí v ulicích XY, XY, XY a XY, vystavenou dne 16. 8. 2017 Milanem Tahovským za dodavatele INSTALCENTRUM s. r. o., přičemž faktura v důsledku kontroly vedoucí odboru správy majetku Města XY nebyla proplacena, P. Š. jednáním pod bodem 2) způsobil poškozenému Městu XY, IČ XY, se sídlem XY škodu a opatřil jinému prospěch ve výši 20 390 Kč a jednáním pod body 1), 3) – 5) se pokusil způsobit škodu a opatřit jinému prospěch ve výši 112 475,60 Kč, Milan Tahovský jednáním pod body 3) – 5) se pokusil způsobit škodu ve výši 91 875,60 Kč, Tomáš Hnízdil jednáním pod bodem 2) způsobil Městu XY, IČ XY, se sídlem XY, škodu ve výši 20 390 Kč a jednáním pod bodem 1) se pokusil způsobit škodu ve výši 20 600 Kč.“. 2. Soud prvního stupně právně posoudil jednání obviněného Milana Tahovského jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a jednání obviněného Tomáše Hnízdila jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Obviněnému Milanu Tahovskému pak soud prvního stupně uložil peněžitý trest ve výměře 160 denních sazeb po 250 Kč, tedy v celkové výši 40 000 Kč (čtyřicet tisíc korun českých), který mu umožnil zaplatit v deseti splátkách po 4 000 Kč měsíčně počínaje právní mocí rozsudku a obviněnému Tomáši Hnízdilovi peněžitý trest ve výměře 50 denních sazeb po 400 Kč, tedy v celkové výši 20 000 Kč (dvacet tisíc korun českých), který mu umožnil zaplatit v deseti splátkách po 2 000 Kč měsíčně počínaje právní mocí rozsudku. Obviněnému P. Š. byl uložen podmíněný trest odnětí svobody a poškozené Město XY byl s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázáno na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále i „odvolací soud“) k odvolání obviněných Milana Tahovského a Tomáše Hnízdila usnesením ze dne 26. 11. 2025, sp. zn. 31 To 239/2025, podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. řádu zrušil rozsudek soudu prvního stupně v částech týkajících se obou těchto obviněných a sám pak podle § 223 odst. 1 tr. řádu s ohledem na okolnost uvedenou v § 11 odst. 1 písm. b) tr. řádu jejich trestní stíhání zastavil, s tím, že je promlčeno. II. Dovolání nejvyšší státní zástupkyně a vyjádření k němu 4. Nejvyšší státní zástupkyně (dále i „státní zástupkyně“ nebo „dovolatelka“) podává proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 11. 2025, sp. zn. 31 To 239/2025, dovolání v neprospěch obviněných Milana Tahovského a Tomáše Hnízdila a uplatňuje v něm dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu a § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. 5. Nejprve, po rekapitulaci dosavadního postupu odvolacího soudu a soudu prvního stupně, konstatuje, že v průběhu věci bylo vydáno několik usnesení o zahájení trestního stíhání a že se zpočátku jednalo o trestní stíhání pro celkem 843 dílčích jednání. První usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 30. 7. 2019 bylo státním zástupcem zrušeno dne 2. 12. 2019 a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby odůvodnil zahájení trestního stíhání ve vztahu ke každému jednotlivému dílčímu případu. Následně, policejní orgán dne 30. 11. 2021 trestní stíhání odložil, i toto jeho usnesení bylo dne 3. 3. 2022 pro nepřezkoumatelnost zrušeno, nyní, z podnětu poškozeného Města XY, stížnostním Vrchním státním zastupitelstvím v Praze. V mezidobí bylo zahájeno dne 25. 11. 2021 trestní stíhání, mimo jiné, i pro předmětné skutky (nyní jich bylo celkem 63), avšak i toto usnesení o zahájení trestního stíhání dozorující státní zástupce ke stížnosti obviněných zrušil dne 11. 2. 2022, s tím, že odůvodnění usnesení je nedostatečné a musí směřovat ke každému útoku zvlášť. Naposledy pak bylo trestní stíhání ve věci zahájeno 27. 10. 2022 a stížnosti obviněných proti tomuto usnesení již dozorující státní zástupce zamítl. 6. Obžaloba na obviněné byla podána 3. 7. 2023, v případě obviněného Milana Tahovského bylo jeho jednání právně kvalifikováno jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem spáchaný ve stadiu pokusu a v případě obviněného Tomáše Hnízdila bylo jeho jednání právně kvalifikováno jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem spáchaný ve stadiu pokusu. Ve vztahu k obviněnému Tomáši Hnízdilovi rozhodl soud prvního stupně nejprve tak, že zastavil jeho trestní stíhání s odkazem na nepřípustnost trestního stíhání z důvodu promlčení podle § 11 odst. 1 písm. b) tr. řádu, avšak odvolací soud (jako soud stížnostní) ke stížnosti státního zástupce usnesení soudu prvního stupně zrušil s tím, že trestní stíhání promlčeno není. Soud prvního stupně následně 11. 4. 2024 podle § 226 písm. a) tr. řádu všechny obviněné zprostil obžaloby v plném rozsahu, státní zástupkyně činná ve věci podala proti tomuto rozhodnutí odvolání, odvolací soud částečně rozsudek soudu prvního stupně zrušil v části týkající se nyní projednávaných skutků a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Soud prvního stupně pak vyhlásil rozsudek dne 7. 5. 2025, na který odvolací soud navázal usnesením ze dne 26. 11. 2025, jež nejvyšší státní zástupkyně napadá svým dovoláním. Dovolatelka pak rozebírá argumentaci odvolacího soudu užitou v jeho usnesení. 7. S napadeným usnesením se nejvyšší státní zástupkyně neztotožňuje a považuje je ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu za stižené nesprávným hmotněprávním posouzením v otázce účinků přerušení promlčecí doby prvním usnesením o zahájení trestního stíhání, v důsledku čehož došlo ve smyslu § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu k zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, zároveň konstatuje, že počátek původních promlčecích dob u obou obviněných je nutno spojovat s odvolacím soudem správně určenými daty dny 17. 8. 2017 a 7. 8. 2017 a promlčecí doba u předmětného trestného činu činí tři roky. Podstata právního posouzení věci tkví v tom, zda první usnesení o zahájení trestního stíhání mělo účinky na přerušení promlčecí doby (u druhého usnesení o zahájení trestního stíhání o tom sporu není). 8. Předně dovolatelka rozebírá, že odepření účinků promlčení je u usnesení o zahájení trestního stíhání spojeno jen s nejpodstatnějšími vadami, mezi něž patří nicotnost usnesení, nesplnění ani minimálních požadavků na popis skutku, jeho naprostá nepřezkoumatelnost, jeho čistě formální a účelový charakter. Naopak účinky promlčení neodnímá usnesení o zahájení trestního stíhání jeho předčasnost a nedostatečná důkazní podloženost nebo vyjasněnost právní kvalifikace (státní zástupkyní je odkazováno na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1233/2019, 8 Tdo 585/2021, 5 Tdo 144/2019). 9. První ani druhé usnesení o zahájení trestního stíhání netrpí tak závažnou vadou, s níž by judikatura spojovala vyloučení účinků přerušení běhu promlčecí doby. Dovolatelka uvádí, že skutek, pro který bylo trestní stíhání zahájeno, je v těchto usneseních dostatečně vymezen, obviněný získal dostatečnou informaci, z čeho byl obviněn, obě usnesení byla zrušena toliko z důvodu nedostatečnosti v jejich odůvodněních. Ani jedno z usnesení o zahájení trestního stíhání nebylo zrušeno pro naprostou zmatečnost a nutnost začít s vymezením skutku od samého počátku. Dovolatelkou je rekapitulován popis skutku z prvního usnesení o zahájení trestního stíhání a argumentováno tím, že ke zrušení usnesení přistoupil dozorový státní zástupce pouze z důvodu nedostatečnosti odůvodnění usnesení, kdy byl policejnímu orgánu dán návod, jak má odůvodnění usnesení být strukturováno ke každému skutku zvlášť a jak má být přistupováno k posouzení subjektivní stránky trestného činu. Obdobně je třeba pohlížet na důvody zrušení druhého zahájení trestního stíhání. 10. K vážnosti vůle vést trestní stíhání dovolatelka ozřejmuje, proč došlo k odložení trestního stíhání ohledně části skutků (nikoliv těch, které jsou nyní předmětem projednání), pro které mělo být trestní stíhání na základě prvního usnesení o zahájení trestního stíhání vedeno. Ohledně této části útoků policejní orgán nezajistil důkazní prostředky, aby mohl trestní stíhání zahájit, proto tuto část policejní orgán vyloučil k samostatnému projednání a odložil v ní trestní stíhání. Nelze tak aprobovat zavádějící zevšeobecňující závěr odvolacího soudu v dovoláním napadeném usnesení, že policejní orgán sám neměl zahájení trestního stíhání prvním usnesením o zahájení trestního stíhání ve věci za důvodné. Za klíčovou pak dovolatelka považuje vůli státního zástupce, jako pána sporu v přípravném řízení, trestní stíhání vést. Ostatně i usnesení policejního orgánu o odložení trestního stíhání ve vztahu k vyloučené části útoků bylo následně Vrchním státním zastupitelstvím v Praze zrušeno. 11. Nejvyšší státní zástupkyně pak podrobně zmiňuje, že otázkou promlčení ve vztahu k obviněnému Tomáši Hnízdilovi se již zabýval dozorující státní zástupce ve stížnostním řízení proti třetímu usnesení o zahájení trestního stíhání a posoudil stížnost obviněného jako nedůvodnou. Pokud pak soud prvního stupně trestní stíhání obviněného Tomáše Hnízdila z důvodu promlčení trestního stíhání zastavil, sám odvolací soud toto rozhodnutí ve stížnostním řízení ke stížnosti státního zástupce zrušil s tím, že trestní stíhání není promlčeno, dovolatelka pak cituje z odůvodnění tohoto usnesení. Dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je proto nepřesvědčivé, když nemůže být správný argument, že vůle orgánů činných v trestním řízení trestně stíhat obviněné Tomáše Hnízdila a Milana Tahovského je zpochybněna skutečností, že ve většině útoků došlo k jejich zproštění obžaloby, naopak vůli trestně stíhat obviněné obecně je třeba dovodit ze skutečnosti, že pro předmětné útoky byla na ně podána obžaloba a byli pro ně soudem prvního stupně odsouzeni. 12. Nejvyšší státní zástupkyně pak je přesvědčena, že odvolací soud je vázán svým předchozím usnesením, v němž vyslovil právní názor, že trestní stíhání vůči obviněnému Tomáši Hnízdilovi není promlčeno. Je argumentováno tím, že popis skutků, pro něž byl soudem prvního stupně uznán vinným, se nezměnil od prvního usnesení o zahájení trestního stíhání a nezměnil se ani skutkový stav. Dovolatelka rozebírá, že vysloveným právním názorem je vázán nejen jeho adresát, tedy orgán nižšího stupně, ale i ten orgán, který jej vyslovil, přičemž nemůže dojít k jeho změně, aniž by k tomu byl podklad ve změně okolností případu. Jsou zmíněna a citována rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 36/2009, Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 4 Ntm 1/2012, Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1136/2018, 5 Tdo 993/2023, 15 Tdo 44/2004, 5 Tdo 64/2024. 13. Nejvyšší státní zástupkyně podotýká, že si je vědoma skutečnosti, že toto namítané pochybení je „toliko“ procesní povahy a v obecné abstraktní rovině neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu, tedy že by ke zrušení napadeného usnesení Nejvyšším soudem na podkladě jejího dovolání samo o sobě nepostačovalo. Jelikož však změna předchozího právního názoru odvolacího soudu beze změny skutkových či procesních okolností spočívala v přijetí nesprávného hmotněprávního posouzení okolnosti způsobující přerušení promlčecí doby podle § 34 odst. 4 písm. a) trestního zákoníku, podporuje toto procesní pochybení rovněž stěžejní dovolací námitku nejvyšší státní zástupkyně, která dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a v návaznosti na ně i podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu odpovídá. 14. Nejvyšší státní zástupkyně je rovněž přesvědčena, že pod samostatný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu je podřaditelná i situace, kdy odvolací soud bez odpovídající změny procesních či skutkových okolností nerespektuje svůj vlastní již jednou ve věci vyjádřený právní názor, jímž zavázal soud prvního stupně, a trestní stíhání zastaví, ačkoliv tento jeho dřívější právní názor spočíval v dovození neexistence okolnosti podstatné pro zastavení trestního stíhání. Jelikož takový postup právní řád odvolacímu soudu neumožňuje, specifickou podmínku pro zastavení trestního stíhání představuje právě i skutečnost, že odvolací soud při něm nepopře svůj předchozí závazný právní názor, že důvod pro zastavení trestního stíhání v dané věci dán není. 15. Nejvyšší státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a rozhodnutí na něj navazující a přikázal odvolacímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl. 16. Obvinění se prostřednictvím svého obhájce JUDr. Milana Štětiny k dovolání nejvyšší státní zástupkyně vyjádřili. Dávají jí zapravdu v tom, že nepřiznání účinků zahájení trestního stíhání pro běh promlčení je výjimečné, mají však za to, že právě jejich případ tyto podmínky výjimečnosti splňuje. Poukazují na to, že u obviněného Tomáše Hnízdila již ze strany soudu prvního stupně k zastavení trestního stíhání došlo, ale odvolací soud nesprávně toto rozhodnutí zrušil. Účinky zahájení trestního stíhání přitom lze odepřít u úkonu nicotného, zmatečného, svévolného, či formálního, kdy nejde o skutečný projev vůle splňující základní zákonné podmínky. Je odkazováno na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1024/2010. Obvinění zdůrazňují, že sám policejní orgán trestní stíhání odložil, poté následovalo zrušení dalších zahájených trestních stíhání, z rozhodnutí státního zastupitelství pak musel policejní orgán v trestním stíhání pokračovat. Obvinění zdůrazňují, že prvním rozsudkem byli soudem prvního stupně zproštěni obžaloby a po stanovisku odvolacího soudu byli stíháni v nepatrném zlomku případů, dokazování před soudem prvního stupně by tak mělo vést opět k jejich zproštění. Policejní orgán v předcházejícím řízení podlehl nátlaku zástupců Města XY a zahájil formálně a svévolně trestní stíhání prakticky pro všechny platby, které obviněný Milan Tahovský v minulosti vůči městu fakturoval. Konečný výsledek tak svědčí o svévoli a formálnosti zahájení trestního stíhání obviněných. Další prohlubování nebo otevírání mnohaletého trestního stíhání je v rozporu i se zásadou subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Obvinění navrhují, aby dovolání státní zástupkyně bylo odmítnuto nebo zamítnuto. III. Přípustnost dovolání 17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. 18. Nejvyšší soud shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, je v něm výslovně vyjádřeno, že dovolání je podáno v neprospěch obviněných Milana Tahovského a Tomáše Hnízdila. Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu. IV. Důvodnost dovolání 19. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které nejvyšší státní zástupkyně dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f) a h) tr. řádu, na které je odkazováno, případně pod jiný dovolací důvod. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem, tedy přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti napadených výroků, ovšem jen v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i předcházejícího řízení (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. řádu. 20. Státní zástupkyně podřadila své námitky pod dva dovolací důvody vyjádřené v § 265b odst. 1 písm. f) a h) tr. řádu. V rámci těchto dovolacích důvodů, slovy zákona, tvrdí, že odvolacím soudem bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání a nebyly splněny podmínky pro takové rozhodnutí a rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. 21. Z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Povahu právně relevantních námitek však nemohou mít námitky, které primárně směřují do oblasti skutkových zjištění a hodnocení důkazů. 22. Dovolatelka především tvrdí, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku přerušení promlčecí doby podle ustanovení § 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, neboť v rozporu se zákonem a i svým vlastním, dříve vysloveným, právním závěrem nepovažuje usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 30. 7. 2019 za způsobilé přerušit běh promlčecí doby u trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byli uznáni soudem prvního stupně vinnými obviněný Milan Tahovský a obviněný Tomáš Hnízdil. Tímto došlo k porušení zákona při použití trestního zákoníku, hmotněprávní normy, což naplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. 23. V důsledku tohoto nesprávného právního posouzení pak odvolací soud nesprávně aplikoval § 223 odst. 1 tr. řádu s odkazem na § 11 odst. 1 písm. b) tr. řádu a trestní stíhání vedené proti oběma obviněným zastavil z důvodu promlčení jejich trestního stíhání. Tímto postupem je dle dovolatelky zhmotněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu, tedy došlo k zastavení trestního stíhání obviněných, i když pro tento postup byly zákonné důvody. 24. Nejvyšší soud považuje dovolání státní zástupkyně za přiléhavě uplatněné v rámci obou dovolacích důvodů. V. K meritu věci 25. Proti oběma obviněným bylo předtím, než odvolací soud vydal dovoláním napadené usnesení, vedeno trestní stíhání pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku. Horní hranice trestní sazby trestu odnětí svobody u tohoto trestného činu je stanovena na dvě léta. Podle § 34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku trestní odpovědnost za takový trestný čin zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí tři léta. 26. Jestliže v předcházející fázi trestního řízení byl obviněný Milan Tahovský trestně stíhán pro trestný čin podvodu v kvalifikované skutkové podstatě podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, je třeba na běh promlčecí doby, nyní, po změně právní kvalifikace jeho jednání, v jeho případě, pohlížet dle nynější právní kvalifikace skutku, tedy podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku. K tomuto problému se vztahuje rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 46/2006 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí pod publikačním číslem 6/2007: „Jestliže soud dospěje k závěru, že žalovaný skutek je trestným činem s mírnější trestní sazbou odnětí svobody ve srovnání s trestným činem, pro který bylo zahájeno a doposud vedeno trestní stíhání, přičemž taková změna právní kvalifikace se promítne i do jiné (kratší) promlčecí doby činu, pak se musí zabývat též otázkou promlčení trestního stíhání ve vztahu k této mírnější právní kvalifikaci skutku. Je tedy povinen posoudit např. i okolnost, zda došlo ke sdělení obvinění ve smyslu § 67 odst. 3 písm. a) tr. zákona ještě v této kratší promlčecí době.“. 27. Obviněný Tomáš Hnízdil byl trestně stíhán pro jednání z 2. 8. 2017 a 7. 8. 2017, obviněný Milan Tahovský pro dvě jednání z 10. 8. 2017 a jedno jednání ze 17. 8. 2017, přičemž v případě obou obviněných pohlížely orgány činné v trestním řízení na jejich skutky jako na pokračování v trestném činu. Pokud jde o počátek běhu promlčecí doby, pak platí závěr rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 245/2011: „U pokračování v trestném činu podle § 116 tr. zákoníku je pro posouzení, zda došlo k promlčení trestní odpovědnosti podle § 34 odst. 1 tr. zákoníku, rozhodné, kdy byla trestná činnost ukončena. Podstatný je proto okamžik, kdy bylo ukončeno páchání posledního dílčího útoku tohoto trestného činu. Počátek běhu promlčecí doby podle § 34 odst. 2 tr. zákoníku nelze odvíjet samostatně od spáchání jeho dílčích útoků, eventuálně jen některých z nich, ale až od toho okamžiku, kdy bylo ukončeno jednání u posledního dílčího útoku, anebo od okamžiku, kdy nejpozději nastal účinek vyvolaný některým z dílčích útoků, jde-li o trestný čin, u něhož je účinek znakem základní nebo kvalifikované skutkové podstaty.“ U obviněného Tomáše Hnízdila je proto pro počátek běhu tříleté promlčecí doby rozhodné datum 7. 8. 2017, u obviněného Milana Tahovského 17. 8. 2017 a odvíjí se tedy od posledního útoku pokračujícího trestného činu, který je jim kladen za vinu. 28. Podle § 34 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se promlčecí doba se přerušuje zahájením trestního stíhání pro trestný čin. Přerušením promlčecí doby podle § 34 odst. 5 tr. zákoníku počíná běžet promlčecí doba nová. Nejvyšší státní zástupkyně správně vymezuje klíčovou otázkou, kterou je třeba řešit, tedy, zda usnesení o zahájení trestního stíhání obviněných ze dne 30. 7. 2019 má účinky spojené s přerušením běhu promlčecí lhůty či nikoliv. Pokud toto zahájení trestního stíhání mělo účinky řádně zahájeného trestního stíhání, pak nemohlo dojít k uplynutí tříleté promlčecí doby a nemohlo dojít k promlčení trestního stíhání obou obviněných. 29. V této souvislosti považuje pak Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit, že pokud odvolací soud v usnesení o zastavení trestního stíhání staví do popředí, že obvinění byli v předcházejícím řízení v podstatné části útoků, jež jim byly kladeny za vinu, zproštěni obžaloby (viz odstavec 23 odůvodnění usnesení odvolacího soudu), pak to nevypovídá nic o tom, zda došlo k promlčení trestního stíhání u těch útoků, v nichž obvinění zproštěni nebyli. Nejvyšší soud odkazuje na své rozhodnutí sp. zn. 8 Tdo 752/2007 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí pod číslem 10/2008: „Hmotněprávní povaha institutu promlčení trestního stíhání se v případě pokračování v trestném činu (§ 89 odst. 3 tr. zákona) projevuje v tom, že úkony, které způsobují přerušení promlčení trestního stíhání podle § 67 odst. 3 písm. a) tr. zákona, se vztahují ke všem dílčím útokům pokračujícího trestního činu, a to bez ohledu na skutečnost, zda se o nich konalo společné řízení či nikoli. To znamená, že pokud byla vedena např. dvě samostatná řízení o dílčích útocích tvořících jeden pokračující trestný čin, dojde k přerušení běhu promlčecí doby ve smyslu § 67 odst. 3 písm. a) tr. zákona ohledně celého pokračujícího trestného činu i tehdy, jestliže byly - byť jen ve vztahu k jednomu dílčímu útoku – provedeny úkony směřující k trestnímu stíhání pachatele.“. Posouzení, zda došlo k promlčení trestního stíhání, se tak musí vztahovat k těm skutkům (útokům), o jejichž promlčení má jít. 30. Nejvyšší státní zástupkyně v závěru svého mimořádného opravného prostředku důvodně připomíná, že odvolací soud se již jednou k otázce promlčení trestního stíhání Tomáše Hnízdila vyjadřoval v usnesení z 18. 10. 2023, sp. zn. 31 To 349/2023. Odvolací soud jím zrušil usnesení soudu prvního stupně ze dne 22. 9. 2023, sp. zn. 2 T 101/2023, jímž soud prvního stupně trestní stíhání tohoto obviněného zastavil z důvodu promlčení, když odvolací soud, mimo jiné, konstatoval, že usnesení o zahájení trestního stíhání z 30. 7. 2019 bylo způsobilé přerušit běh promlčecí doby. Odvolací soud tehdy dospěl k takovému závaznému právnímu závěru na tom podkladě, že policejní orgán v mezích své pravomoci rozhodl usneseními ze dnů 30. 7. 2019 a 25. 11. 2021 o zahájení trestního stíhání obviněného, tím vyjádřil vážnou vůli státu tyto skutky stíhat, jednání obviněného bylo dostatečně konkretizováno a popsáno, zároveň zmínil a citoval rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ÚS 24/2005, II. ÚS 369/05, I. ÚS 1553/11, aby svůj závěr podpořil. 31. Soud prvního stupně závazný právní názor odvolacího soudu, že zahájením trestního stíhání dne 30. 7. 2019 došlo v případě skutků kladených za vinu obviněnému Tomáši Hnízdilovi k přerušení běhu promlčecí doby v jeho trestním stíhání, respektoval, dále vedl trestní stíhání proti obviněnému a v jeho věci rozhodl. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že nedošlo k žádné změně, ani k žádnému posunu, pokud jde o hodnocení usnesení o zahájení trestního stíhání z 30. 7. 2019, jde-li o jeho formální náležitosti a obsah. Dovolací soud proto musí zdůraznit závěr plynoucí z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tz 27/2000, které jasně vymezuje, že: „Ve shodě s principem soudcovské nezávislosti, tak jak je vyjádřen v čl. 95 odst. 1 Ústavy ("Soudce je při rozhodování vázán zákonem ...") stanoví trestní řád např. v § 264 odst. 1, § 270 odst. 4 tr. řádu závaznost právního názoru instančně nadřízeného soudu v konkrétní věci pro soud instančně podřízený, přičemž součástí právní kultury a prvkem právní jistoty je i požadavek předvídatelnosti aplikace práva a z tohoto pohledu, pokud v téže věci v průběhu trestního řízení nedojde ke změnám v relevantních skutkových či právních okolnostech, nemůže ani instančně nadřízený soud bez dalšího libovolně měnit své závěry a pokud rozhoduje znovu ve stejné věci je vázán vlastním právním názorem v této věci již dříve vysloveným.“. Procesní postup odvolacího soudu, který v dalším řízení zastavil trestní stíhání obviněných Tomáše Hnízdila a Milana Tahovského byl tudíž zjevně nesprávný. 32. V návaznosti na to pak bylo třeba zabývat se hmotněprávním posouzením věci, tedy, zda původní názor vyslovený odvolacím soudem, že usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 30. 7. 2019 mělo způsobilost přerušení běhu promlčecí doby, byl zákonný a správný. Nejvyšší státní zástupkyně, i oba obvinění ve svém vyjádření k jejímu dovolání, ve shodě odkazují na obecně platné zásady, že odepření účinků zahájení trestního stíhání se může týkat jen úkonu nicotného, zmatečného, svévolného, či formálního, kdy nejde o skutečný projev vůle splňující základní zákonné podmínky. 33. Nejvyšší soud se v dalším kroku musel zamýšlet nad tím, proč bylo usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 30. 7. 2019 zrušeno. V žádném případě to nebylo kvůli tomu, že by státní zástupce považoval usnesení o zahájení trestního stíhání za nicotné, zmatečné, neurčité, zkrátka takové, že by z něj základní náležitosti předmětného úkonu nevyplývaly. Vady usnesení o zahájení trestního stíhání spatřoval státní zástupce v tom, že policejním orgánem nebyl v odůvodnění hodnocen každý útok pokračujícího trestného činu zvlášť, zejména, co se týká objasnění subjektivní stránky avizovaného trestného činu. Na tuto situaci pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1469/2008 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí pod pořadovým číslem 44/2010: „Účinky spočívající v přerušení promlčecí doby podle § 67 odst. 3 písm. a) tr. zákona má i takové sdělení obvinění (resp. usnesení o zahájení trestního stíhání) učiněné ve smyslu § 160 odst. 1 tr. řádu, které bylo zatíženo určitými vadami, pro něž bylo později nahrazeno novým sdělením obvinění pro týž skutek. Nesmí však jít o vady, které by vedly k nicotnosti nebo zmatečnosti původního sdělení obvinění.“. 34. Nejvyšší soud konstatuje, že o nicotnosti nebo zmatečnosti usnesení o zahájení trestního stíhání z 30. 7. 2019 uvažovat nelze. V přezkoumávaném usnesení o zahájení trestního stíhání jsou řádně označeny osoby, které zamýšlí policejní orgán trestně stíhat, jsou zde vymezeny i data, místa, popis skutků (útoků), pro které mají být stíhány, je zde uvedena právní kvalifikace trestných činů dle trestního zákoníku, jichž se tyto osoby měly dopustit. Není tak pochyb o tom, co policejní orgán deklaroval a na co cílil. 35. Pokud bylo opakovaně namítáno, že původní zahájení trestního stíhání zahrnovalo velký počet útoků, pro něž obvinění byli zproštěni obžaloby, nebo pro něž policejní orgán trestní stíhání odložil, nutno znovu zmínit, že otázku promlčení je třeba vázat na ty skutky (útoky), jichž se případné promlčení týká. Proto je nerozhodné, že došlo ke zproštění obviněných obžaloby v jiných skutcích (útocích) a že došlo k odložení trestního stíhání v jiných skutcích (útocích); zde pak státní zástupkyně specifikuje, že došlo následně i ke zrušení usnesení policejního orgánu o odložení trestního stíhání ze strany dozorujícího státního zástupce, nicméně tento akt nemá na promlčení jiných skutků (útoků) vliv, důležitý může být pro posouzení vůle orgánů činných v trestním stíhání trestní řízení proti obviněným vést a trestně je stíhat. 36. Právě nedostatek vůle orgánů činných v trestním řízení obviněné trestně stíhat a jejich svévole a formálnost v procesním postupu, by měly být podle závěrů odvolacího soudu, a i podle přesvědčení obou obviněných největší překážkou toho, aby na usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 30. 7. 2019 bylo pohlíženo jako na řádný a účinný úkon trestního řízení. Nejvyšší soud v tomto směru může jen zopakovat argumentaci nejvyšší státní zástupkyně užitou v jejím dovolání. Oba obvinění byli pro skutky, které jsou nyní předmětem přezkumu dovolacího soudu, opakovaně obviněni policejním orgánem (celkem třikrát), byli postaveni před soud na základě obžaloby státního zástupce a byli pro ně nakonec i soudem prvního stupně odsouzeni (i když soud prvního stupně je ve svém prvním rozsudku obžaloby zprostil, odvolací soud toto rozhodnutí zrušil). Všechna rozhodnutí orgánů rozhodujících ve druhém stupni měla za cíl zpřesnění a doplnění skutkových zjištění, orgánům, jimž byla věc vrácena, bylo ve zrušujících rozhodnutích řečeno, jak mají nadále postupovat, jak dokazování, popřípadě hodnocení věci doplnit, nebylo jim ani naznačováno, že by snad nebyla vůle obviněné trestně stíhat, stejně tak z obsahu těchto zrušujících rozhodnutí nevyplývá svévole orgánů činných v trestním řízení. K tomu je možno citovat rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1553/11: „Nelze hodnotit jako porušení práva na spravedlivý proces, jestliže usnesení o zahájení trestního stíhání, které bylo nadřízeným orgánem zrušeno z důvodu, že tento shledá potřebným nejprve jeho formulace zpřesnit, či ověřit v něm uvedená tvrzení dalším šetřením, avšak které lze jinak hodnotit jako skutečný projev vůle demokratického právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky na potrestání konkrétními okolnostmi vymezeného trestného činu, způsobuje přerušení běhu promlčecí doby.“. Jediným logicky nekonzistentním procesním postupem tak zůstává postup odvolacího soudu, který nejdříve zrušil usnesení soudu prvního stupně o zastavení trestního stíhání obviněného Tomáše Hnízdila, pak zrušil zprošťující rozsudek soudu prvního stupně, ve svém rozhodnutí deklaroval, že trestní stíhání pro skutky, jež jsou nyní předmětem přezkumu, je, na rozdíl od jiných od trestního stíhání pro jiné skutky do zrušeného rozsudku soudu prvního stupně též zahrnuté, je důvodné a nyní zrušil i odsuzující rozsudek soudu prvního stupně a trestní stíhání obou obviněných pro předmětné skutky jako promlčené zastavil, avšak právě tento poslední krok byl Nejvyšším soudem v nyní vedeném dovolacím řízení shledán nesprávným a rovněž nezákonným. VI.Závěrečné hodnocení 37. Nejvyšší soud uzavírá, že odvolací soud v této věci nesprávně zhodnotil přerušení běhu promlčecí lhůty trestního stíhání obou obviněných, když nepokládal usnesení ze dne 30. 7. 2019 za úkon trestního řízení, který v hranicích § 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku a § 34 odst. 5 tr. zákoníku přerušuje běh promlčecí doby jejich trestního stíhání. 38. V důsledku toho považoval trestní stíhání obou obviněných v této věci za promlčené a jejich trestní stíhání zastavil. 39. Dovolání nejvyšší státní zástupkyně tak naplňuje oba užité dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu, protože odvolací soud nesprávně posoudil hmotněprávní otázku přerušení promlčecí doby a následně promlčení a na to navázal nesprávným a nezákonným procesním postupem, když trestní stíhání obou obviněných z důvodu promlčení zastavil. 40. Nejvyšší soud proto podle § 265k odst. 1 tr. řádu ve spojení s § 265p odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 11. 2025, sp. zn. 31 To 239/2025, v celém rozsahu a současně i další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, aby věc znovu projednal a rozhodl. P o u č e n í: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu). V Brně dne 29. 4. 2026 JUDr. Pavla Augustinová předsedkyně senátu Vypracoval: JUDr. Ladislav Koudelka, Ph.D. soudce