4 Tdo 327/2026-1137 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 5. 2026 o dovoláních obviněných 1. J. S., a 2. J. S., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 12. 2025, sp. zn. 10 To 156/2025, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 2 T 121/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 28. 5. 2025, sp. zn. 2 T 121/2023, byli obvinění J. S. a J. S. uznáni vinnými zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku, za který byli odsouzeni podle § 198 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody, obviněný J. S. na 2 roky, obviněná J. S. na 18 měsíců, oba s podmíněným odkladem jeho výkonu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu 2 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo oběma obviněným uloženo, aby společně a nerozdílně uhradili nemajetkovou újmu ve výši 60 000 Kč poškozené AAAAA (pseudonym), a obviněnému J. S., aby uhradil nemajetkovou újmu ve výši 60 000 Kč poškozenému BBBBB (pseudonym). Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození AAAAA a BBBBB se zbytkem jejich nároků na náhradu nemajetkové újmy odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Skutková zjištění soud prvního stupně popsal ve výroku o vině v mírně zestručněné podobě následovně. 3. Obvinění od přesně neurčené doby roku 2017, intenzivně pak od října 2019 do konce září 2020, v obci XY, XY, v průběhu problematického vzájemného soužití zatíženého jejich vyhraněnými vztahy z předchozích partnerských vazeb a prohlubovaného impulzivitou a labilitou obou vytvářeli nezletilým dětem AAAAA, CCCCC (pseudonym), DDDDD (pseudonym), a BBBBB, konfliktní, emočně vypjaté a nestabilní výchovné prostředí. Vystavovali je napětí, tísni, nejistotě, strachu a obavám osočováním jejich biologických rodičů B. B. a J. M., jemu obviněná před dětmi dokonce přála smrt, také tím, že bránili nezletilým AAAAA a CCCCC ve styku s jejich biologickým otcem J. M., dále vzájemnými emočně vyhrocenými konflikty v přítomnosti dětí, a zejména tím, že vůči dětem jako běžnou výchovnou normu používali fyzické násilí a vulgarity. Perfekcionismus obviněné a snaha obviněného jevit se přes svou labilitu stabilně, výraznou psychickou zátěž dětí prohlubovaly. Nežádoucí výchovné projevy obviněných, které se v rodinném prostředí staly normou, směřovaly zejména vůči nezletilé AAAAA a BBBBB, kteří jednání obviněných vnímali jako nadhraniční příkoří a zlé nakládaní. 1) Nezletilou AAAAA oba obvinění v jejím věku 10 až 13 let trestali pohlavky, obviněný i ranami vařečkou přes uši nebo páskem přes natažené ruce, a to zpravidla za nesplnění běžných domácí prací a podprůměrný školní prospěch. V říjnu 2019 v souvislosti s intenzivním zájmem nezletilé o sociální sítě ji při odejmutí mobilního telefonu obviněná držela za ruce a obviněný ji opakovaně udeřil vařečkou do zad a nohou za to, že jim odmítla zpřístupnit svůj mobilní telefon, obviněná jí vyhrožovala slovy „že se rána nedožije“; v květnu 2020 obviněná nezletilou fyzicky napadla, tahala za vlasy, kopala do zad a břicha, vulgárně ji urážela a rozdupala jí mobilní telefon v souvislosti se zjištěním, že nezletilá zaslala své nahé fotky na sociální sítě. Oba obvinění poškozené bránili v kontaktu s biologickým otcem, vyhrožovali jí, v emočně vyhrocených situacích ji vykazovali z bytu a vystavovali ji i vzájemnému násilnému jednání obviněných, přičemž poškozená na jejich jednání reagovala pláčem, strachem, zmatením a pocitem citového odmítnutí. Nevěděla, jak se ohradit proti tomu, že jí obviněný říkal, že je tlustá, a co si počít, když obviněný při hádce fyzicky napadl její matku a nadával jí výrazy „píčo, kurvo“. 2) Nezletilého BBBBB v jeho věku 3 až 6 let oba obvinění také opakovaně fyzicky trestali a verbálně dehonestovali ze temperamentní projevy vysvětlitelné jeho věkem, vnitřní výbavou a snahou prosadit se mezi sourozenci, aniž by poškozený rozuměl důvodům takového zacházení. Obviněná nezletilého opakovaně uhodila rukou přes zadek, obviněný ho občas tahal za uši, dvakrát uhodil páskem a opakovaně vařečkou přes ruce. Oba obvinění, častěji však obviněná, ho vystavovali vulgaritám, že je „debil“ či „zmetek. Při trestání nezletilý obvykle plakal, nerozuměl příčinám sankcí ani konfliktům mezi obviněnými, kteří se navenek oslovovali láskyplně, avšak současně se fyzicky napadali, což u něj vyvolávalo zmatení a strach. Jednání obviněných jmenované nezletilé traumatizovalo do té míry, že jakmile se jim dostalo možnosti domácnost obviněných trvale opustit (v srpnu 2020 AAAAA a v září 2020 BBBBB 2020), již se tam nevrátili, jakkoli nezletilá AAAAA odloučení od matky snášela špatně a matka jí chyběla. 4. Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláním státní zástupkyně, oba obvinění a nezletilá AAAAA. Státní zástupkyně se domáhala přísnějšího trestu pro obviněného J. S., obvinění brojili proti výroku o vině a nezletilá AAAAA, zastoupená opatrovníkem, chtěla docílit přiznání vyšší peněžité satisfakce za nemajetkovou újmu. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 1. 12. 2025, sp. zn. 10 To 156/2025, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné uznal vinnými při nezměněných skutkových zjištěních přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku v jeho nedbalostní podobě. Podle § 201 odst. 3 tr. zákoníku obviněného J. S. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců a obviněnou J. S. k trestu odnětí svobody na 12 měsíců. Výkon obou trestů podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu 2 let. V návaznosti na to vynesl stejné adhezní výroky jako soud prvního stupně. Odvolání státní zástupkyně a poškozené AAAAA krajský soud podle § 256 tr. ř. zamítnul. 5. Pro úplnost je namístě uvést, že se jednalo v pořadí o druhý odsuzující rozsudek soudu prvního stupně. Prvním ze dne 4. 4. 2024, sp. zn. 2 T 121/2023, byli obvinění ve shodě s obžalobou uznáni vinnými zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku. Tento rozsudek byl k odvolání obviněných a státní zástupkyně usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2024, sp. zn. 10 To 135/2024, zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Odvolací soud spatřoval stěžejní chybu v tom, že ze skutkových zjištění nebylo možné uzavřít, zda šlo jen o několik excesivních výchovných útoků vůči nezletilým nebo šlo o déletrvající škodlivé jednání obou obviněných, které v nezletilých vzbuzovalo strach, tíseň a napětí. Soudu prvního stupně přikázal, aby v hlavním líčení provedl výslech všech čtyř nezletilých dětí, a to v přítomnosti znalkyně PhDr. Ivy Košťálové. Přibrání dalšího znalce se specializací pedopsychologie nebo dětská psychologie k posouzení věrohodnosti nezletilých, kterého se domáhala obhajoba, ponechal odvolací soud na úvaze soudu prvního stupně. V obnoveném hlavním líčení soud prvního stupně nezletilé vyslechl za osobní účasti soudní znalkyně PhDr. Ivy Košťalové, která se pak vyjádřila k jejich hodnověrnosti. Znalce stejné odbornosti jako PhDr. Iva Košťálová soud prvního stupně do řízení nepřibral s tím, že je to nadbytečné (s čímž se následně odvolací soud ztotožnil). V návaznosti na informace, které z takto doplněného dokazování vyplynuly, soud prvního stupně upravil a konkretizoval popis skutku do shora rekapitulované podoby. Právně skutek posoudil stejně jako ve svém prvním odsuzujícím rozsudku. II. Dovolání obviněných 6. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali oba obvinění prostřednictvím obhájkyně JUDr. Veroniky Čeplové dovolání, která opřeli o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. s tím, že mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů existuje zjevný rozpor a že skutek byl nesprávně právně posouzen. 7. Odůvodnění dovolání jsou rozsáhle komponovaná a z pohledu dovolacích výtek málo přehledná, protože jednotlivé námitky nejsou podřazeny uplatněným dovolacím důvodům, místy se opakují a pokud směřují vůči skutkovým zjištěním popsaným ve výroku o vině v napadeném rozsudku, mísí se často s argumenty vztahujícími se vůči skutkovým závěrům popsaným v prvním odsuzujícím rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 4. 4. 2024, sp. zn. 2 T 121/2023. Krom toho dovolatelé v rozporu s obsahovými náležitostmi dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. namísto uvedení konkrétních výtek vůči zpochybňovanému skutkovému závěru odkázali na námitky uplatněné v jejich odvoláních a jen polemizovali s tím, nakolik je odvolací soud vypořádal (k tomu viz rozhodnutí publikované pod č. 46/2013 – I. Sb. rozh. tr.). 8. Obsáhlé dovolací výhrady obviněných lze shrnout následovně. 9. Popis skutku v pořadí druhém odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně se diametrálně liší od skutku uvedeného v obžalobě a v jeho prvním rozsudku. Ke změně popisu skutku soud prvního stupně přistoupil poté, co dospěl k závěru, že nebylo prokázáno jednání obviněných, které by šlo kvalifikovat jako fyzické či psychické týrání nezletilých dětí (viz body 35, 36, 38 a 51 odůvodnění jeho rozsudku), ovšem právě na tomto jednání stála podaná obžaloba. 10. Úvodní část nově formulované skutkové věty je „básnickou licencí“ předsedkyně senátu. Skutková zjištění o emocionálně vyhraněném a předchozími rozvody vypjatém vztahu mezi obviněnými a o tom, že obviněná měla J. M. přát smrt, nemají oporu v provedených důkazech, dokonce jim místy protiřečí. Stejně je tomu ohledně údajných paranoidních a impulsivních tendencí obviněných. Soudy žádné z těchto tvrzení náležitě neodůvodnily, nepopsaly, z jakých důkazů vycházely, ani nevysvětlily, zda a jakým způsobem by tvrzená skutečnost měla negativně působit na nezletilé děti. 11. S provedenými důkazy nekorespondují ani skutková zjištění popsaná pod body 1 a 2 výroku o vině. Za jediná pravdivá tvrzení v popise skutku označili obvinění ta, že nezletilá AAAAA byla dvakrát inzultována obviněnou v souvislosti s tím, že nadužívala svůj mobilní telefon a že vystavovala na sociálních sítích obnažené fotografie sebe i své sestry CCCCC, i to, že obviněný plácnul přes zadek nezletilou CCCCC a cvrnknul vařečkou za ucho nezletilého DDDDD (pozn. Nejvyššího soudu – v popise skutku v napadeném rozhodnutí takové útoky vůči nezletilým CCCCC a DDDDD popsány nejsou). Z výpovědí nezletilých DDDDD a CCCCC je zřejmé, že k jiným případům násilí v rodině nedošlo, nicméně jejich výpovědi nevzaly soudy v potaz, ačkoli korespondovaly se zprávami OSPOD XY i s výpovědí jeho pracovnice M. P. Bezdůvodně uvěřily lžím nezletilých poškozených AAAAA a BBBBB, jejichž věrohodnost byla podpořena pouze závěry podjaté soudní znalkyně PhDr. Ivy Košťálové. 12. Není pravdou ani to, co je uvedeno v poslední části popisu skutku, tj. že poškození AAAAA a BBBBB opustili rodinnou domácnost bezprostředně poté, co se jim k tomu naskytla příležitost. Nezletilá AAAAA se ke svému otci přestěhovala až několik měsíců po incidentu s matkou, a to jen kvůli větší míře volnosti, kterou jí otec poskytoval. Nezletilý BBBBB obviněného přestal navštěvovat až v okamžiku, kdy se jeho matka B. B. dozvěděla o podaném trestním oznámení týkajícím se nevhodného chování obviněných vůči nezletilé AAAAA a syna k obviněnému odmítla posílat, přestože jemu se u otce do té doby líbilo. 13. Obvinění jsou přesvědčeni, že projednávaný případ je pouhou lživou konstrukcí a prostředkem msty otce nezletilé AAAAA J. M. a matky nezletilého BBBBB B. B. Oba jmenovaní nezletilé záměrně zmanipulovali k lživým tvrzením. O tom, že nezletilé musel navést někdo dospělý, svědčí, že shodně vypovídali o skutečnostech, které se nestaly (např. že BBBBB byl otcem mlácen páskem tak surově, až z toho měl na zádech jizvy, nebo, že jej obviněný uhodil vařečkou přes „pindíka“). Motivaci obou bývalých partnerů k nepravdivému obvinění spatřují v majetkových sporech, které s nimi vedou. U J. M. se jedná o náhradu škody, kterou má obviněnému platit v souvislosti s trestným činem, kterého se na něm dopustil, a u B. B. šlo o majetkové vypořádání po rozvodu, které skončilo až v roce 2024. V souvislosti s tím obviněný J. S. poukázal na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, zdravotnická odvětví různá, specializace klinická psychologie PhDr. Ľudmily Langrové (konkrétně se jedná o znalecký posudek, jenž byl vypracován pro účely opatrovnického řízení týkající se úpravy poměrů k nezletilému BBBBB – pozn. Nejvyššího soudu), ve kterém je uvedeno, že B. B. nezletilého BBBBB zásobovala historkami o tom, jak ji obviněný „tahá po soudech“ a chce ji „připravit o peníze“. Ze jmenovaného znaleckého posudku, stejně jako z posudku z oboru školství a kultura, odvětví psychologie se specializací pedopsychologie PhDr. Ivy Košťálové dále plyne, že matka nezletilého neustále manipulovala proti otci s cílem zcela zlikvidovat jejich vzájemný vztah, což se jí nakonec povedlo. Svými opakovanými podáními, ve kterých obviněného očerňovala z nevhodného chování, zatěžovala nejrůznější státní instituce. Vyvrcholením jejích výpadů bylo to, že odmítla nezletilého BBBBB obviněnému předávat, ačkoli jejich styk byl upraven rozhodnutím opatrovnického soudu. Ve světle předestřených skutečností není dovolatelům zřejmé, z jakých důvodů soudy uvěřily svědecké výpovědi B. B. a ignorovaly zřejmou skutečnost, že pokud by na nezletilém BBBBB po návštěvě otce byla zřejmá, byť jen drobná, zranění, jistě by to jeho matka nenechala bez odezvy a ihned by informovala příslušné orgány. 14. Z odůvodnění dovoláními napadeného rozsudku odvolacího soudu, který převzal do svého výroku o vině skutková zjištění soudu prvního stupně, není vůbec jasné, jakým odvolacím argumentům týkajícím skutkových zjištění odvolací soud vyhověl a jakým nikoli. 15. Řádně se odvolací soud nevypořádal s námitkou podjatosti znalkyně PhDr. Ivy Košťálové, kterou obvinění ve svém odvolání opřeli o nově uplatněné argumenty. O její zaujatosti přitom svědčí to, že se již v opatrovnickém řízení vyjadřovala v neprospěch obviněného, že navzdory důkazům vyvracejícím tvrzení nezletilých AAAAA a BBBBB je oba hodnotila jako důvěryhodné svědky, zatímco výpovědi nezletilých DDDDD a CCCCC byly podle ní učiněny pod nátlakem, a že její tvrzení o tom, že týrání dětí bylo v domácnosti obviněných jakousi normou, nemá žádnou oporu v provedených důkazech. Znalkyně bezvýhradně uvěřila všem tvrzením nezletilých AAAAA a BBBBB, ačkoli některá z nich byla spolehlivě vyvrácena, a výpovědi ostatních nezletilých degradovala tvrzením, že vulgarity a jistá forma násilí se pro ně v domácnosti obviněných stala standardem, takže jejich tvrzení o absenci zlého nakládání je zavádějící. 16. Z dokazování vyplynulo, že k použití fyzických trestů došlo v průběhu čtyř let u nezletilého BBBBB pouze ve dvou případech a u nezletilé AAAAA jen v pěti případech, z nichž dva se týkaly zpřístupnění mobilního telefonu nezletilé, což bylo vzhledem k okolnostem, pro které ho obviněná žádala, pochopitelné. Z takto řídkých incidentů nelze dovozovat, že nezletilí vyrůstali v násilném prostředí, že fyzické tresty byly v domácnosti obviněných běžné, natož že nezletilým byla v důsledku toho způsobena psychická újma. Soudy ale právě k takovým závěrům dospěly, aniž by déle trvající fyzické trestání dětí zasadily do časových souvislostí. Stejně jako to neučinily u údajných vulgarit, kterými měli být nezletilí častováni. Z pěti, resp. dvou incidentů, které poškození uvedli, kdy navíc nezletilá AAAAA dokázala popsat pouze dva z nich a nezletilý BBBBB toliko jeden, aniž by ho zasadil do časového kontextu, nelze usuzovat na páchání přečinu po delší dobu, jak je obviněným kladeno za vinu. U nezletilého BBBBB je takový závěr o to absurdnější, že v domácnosti obviněných pobýval pouze každý druhý víkend v měsíci a jeho návštěv neustále ubývalo kvůli neochotě spolupráce ze strany B. B. Dovolatelé také zmínili, že nezletilí CCCCC a DDDDD vypověděli, že obvinění vulgarity nepoužívali, a nezletilý BBBBB si vzpomněl pouze na jeden případ, kdy otec vulgárně oslovil DDDDD. Závěry soudů o tom, že nezletilý BBBBB měl být vystaven nadávkám typu „debil, zmetek“, dovolatelé označili za fabulaci. 17. Obvinění setrvali na tom, že incidenty s mobilním telefonem tak, jak je popsala nezletilá AAAAA, a tvrzení nezletilého BBBBB o bouchnutí vařečkou přes penis otcem, jsou lživá. Stejně tak je nutno odmítnout i závěr, že obviněná měla AAAAA říct, že „má v hlavě vymleto“ a že je „kráva blbá“, protože to nebylo ničím podloženo a tyto výroky neodpovídají běžnému způsobu vyjadřování obviněné. 18. K fyzickým atakům vůči nezletilému BBBBB obvinění poukázali na zprávy OSPOD a na spisový materiál Okresního soudu v Hradci Králové z opatrovnického řízení a na tvrzení matky nezletilého B. B. učiněná v jeho rámci nebo při návštěvách dětského krizového centra NOMIA, ve kterých není žádná zmínka o týrání, jehož by se obvinění vůči tomuto nezletilému měli dopustit. Plyne z nich jen to, že nezletilý BBBBB svého otce nechtěl navštěvovat až poté, co domácnost opustila poškozená AAAAA, se kterou měl dobré vztahy, a že styku s otcem po řadu měsíců bránila matka nezletilého B. B. 19. V souvislosti s jednáním obviněných vůči nezletilé AAAAA, dovolatelé vyzdvihli spisový materiál OSPOD XY, z něhož vyvstává, že jí ani její sestře CCCCC ve styku s jejich biologickým otcem J. M. nebránili. Dívky otce přestaly navštěvovat, protože se tak samy rozhodly. Poukazem na zprávu OSPOD XY ze dne 21. 8. 2018 a svědeckou výpověď jeho pracovnice P. dovolatelé konkretizovali, že nezletilá AAAAA se k otci přestěhovala pouze proto, že jeho výchova byla volnější než ta matčina. K výrazu „má v hlavě vyjebáno“ dovolatelé konstatovali, že ho používal na adresu poškozené AAAAA pouze její otec, jak vyplynulo z výpovědi nezletilé CCCCC i z krátkých textových zpráv, které AAAAA psala své matce. Z nich je patrné i použití fyzického a psychického násilí, kterého se na AAAAA dopouštěl J. M. poté, co se k němu nastěhovala. V důsledku toho AAAAA své matce psala, že se k ní chce vrátit, a potají ji navštěvovala. To potvrzuje, že nebyla obětí týrání obviněných, jak uzavřela i znalkyně PhDr. Marie Šímová ve svém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví zdravotnická odvětví různá, specializace klinická psychologie. Za psychické týrání pak nelze označit ani výrok obviněného, který nezletilou AAAAA v legraci nazval „růžovým prasátkem“. Že šlo o humornou nadsázku vnímala i sama poškozená, jak později vypověděla. Z krátkých textových zpráv zaslaných nezletilou AAAAA obviněné je dále zřejmé, že iniciátorem trestního stíhání byl její otec J. M. a že ona sama situaci takto nechtěla řešit. Současně dovolatelé upozornili na krátkou textovou zprávu od J. M., ve které obviněné označuje jako „svině“, na které se „konečně vaří voda“. I to, že vulgarismy používal J. M. a nikoli oni. 20. K vzájemnému fyzickému napadání mezi obviněnými – nezletilý BBBBB mluvil o „lepanci“, který uštědřil jeho otec obviněné, a nezletilá AAAAA o vysazování její matky obviněným do střešního okna, aby z něj vyskočila – dovolatelé namítli, že nebyly způsobilé u poškozených vyvolat psychickou újmu. Navíc nezletilou AAAAA popisovaný incident je technicky neproveditelný, mimo jiné z důvodu zhoršeného zdravotního stavu obviněného po napadení J. M. 21. V dovoláních obvinění uplatnili také hmotněprávní námitky. Napadenému rozhodnutí vytkli, že popis skutku ve výroku odsuzujícího rozsudku nevykazuje obligatorní znak skutkové podstaty přečinu ohrožování výchovy dítěte, kterým je následek v podobě ohrožení rozumového, citového nebo mravního vývoje dětí, k jehož naplnění podle tzv. právní věty výrokové části dovoláním napadeného rozsudku kumulativně došlo. Soudy v popisu skutku jen stroze konstatovaly, že obvinění používali nepřiměřené psychické a fyzické tresty, aniž by uvedly, jaké konkrétně a kdy tak činili. Následek v podobě psychické újmy u nezletilé AAAAA soudy nesprávně dovodily pouze na základě zaujatého znaleckého posudku PhDr. Ivy Košťálové, který postrádá oporu v jiných důkazech. Je vyloučeno, aby nezletilé AAAAA vznikla psychická újma výrokem matky, že „se rána nedožije“, pokud následujícího dne vykonávala běžné i sportovní aktivity a poté, co se přestěhovala k otci, vyjadřovala přání navrátit se k obviněným. Současně dovolatelé odmítli, že by jejich jednání mohlo vést k psychické újmě nezletilého BBBBB, který jejich domácnost již několik let nenavštěvuje. 22. Ve zcela obecné rovině je pak ve výroku o vině uvedeno, že obvinění porušili své povinnosti pečovat o dítě i jiné povinnosti vyplývající z jejich rodičovské zodpovědnosti. Odvolací soud nespecifikoval, jakým způsobem tak učinili, které konkrétní povinnosti neplnili a vůči komu ze svých dětí. K tomu obvinění odkázali na četnou judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1224/2021) a na komentářovou literaturu, z níž se podává, že jednání pachatele musí být natolik závažné, aby bylo sto přivodit nebezpečí, že dítě v jeho důsledku povede parazitní způsob života, osvojí si škodlivé způsoby či návyky apod. Jinak řečeno, jednání pachatele musí dosahovat takové intenzity, aby ohrozilo rozumový, mravní nebo citový vývoj, který se odrazí nebo může odrazit v chování poškozeného. Obvinění si ale vůči nezletilým takto nepočínali, naopak vychovávali je k řádnému životu. Platili jim doučování, podporovali je ve sportovních aktivitách i ve styku s širší rodinou a snažili se zabránit potencionálnímu promiskuitnímu jednání poškozené AAAAA, která tajně zasílala své nahé fotky starším mužům. 23. V návaznosti na to obvinění upozornili na další závěr komentářové literatury, podle něhož méně intenzivní porušení rodičovské zodpovědnosti, jako jsou vulgární nadávky adresované jiným osobám, požívání alkoholu nebo výhrůžky mezi rodiči, není natolik závažným porušením, aby mohlo bez dalšího založit trestní odpovědnost pachatele. Pokud tedy obvinění užili alkohol či druhému z rodičů vyhrožovali, nelze takové jednání kriminalizovat. Obvinění jsou přesvědčeni, že jejich jednání potřebné intenzity nedosáhlo a v souladu se zásadou ultima ratio by měli být viny za spáchaný přečin zbaveni. 24. Obvinění v dovoláních zpochybnili i právní závěr odvolacího soudu o subjektivní stránce přečinu ohrožování výchovy dítěte ve formě nevědomé nedbalosti. 25. V další části svého mimořádného opravného prostředku obvinění namítli procesní vadu v postupu odvolacího soudu, který bez toho, aby nějak změnil skutková zjištění soudu prvního stupně, překvalifikoval jejich jednání ze zločinu týrání svěřené osoby na přečin ohrožování výchovy dítěte, aniž by je předtím na možnost této jiné právní kvalifikace upozornil. Takový postup je podle nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. I. ÚS 639/03, na újmu dovolatelů. 26. Podle dovolatelů soudy nerozhodly správně ani o přiznání náhrady nemajetkové újmy. Nedostatky odůvodnění adhezního výroku z rozsudku soudu prvního stupně se sice snažil odvolací soud napravit v bodech 28–31 odůvodnění svého rozsudku, nicméně neúspěšně. Rezignoval totiž na popis konkrétních následků na návycích poškozené AAAAA v oblasti citové, rozumové nebo mravní, které vlivem spáchaného skutku vznikly nebo vzniknout mohly a které by mohly vyvolat odsudek společnosti. Obvinění konstatovali, že žádnou újmu na právech nezletilých a jejich duševním stavu nezpůsobili a ani způsobit nemohli, protože se o ně vždy zajímali a plnohodnotně s nimi trávili volný čas. Pokud byla u nezletilého BBBBB psychická újma později detekována, těžko mohla být důsledkem výchovných metod obviněného, kterého nezletilý vlivem manipulace B. B. již delší dobu nenavštěvuje. Co se týče jeho údajného křehkého sebevědomí či pomočování (enurézy), nebylo v řízení prokázáno, že důvodem těchto potíží byla trestná činnost obviněných. Nicméně ani pomočování dvouletého chlapce nemůže být objektivně způsobilé vyvolat odsudek společnosti do té míry, aby mu vznikla jakákoli nemajetková újma. Odkazem na zprávy z dětského krizového centra NOMIA ze dne 3. 3. 2021 obvinění současně akcentovali, že problémy nezletilého BBBBB byly řešeny až 2 roky poté, co opustil domácnost otce, a že matka poptávala pro syna zcela jinou zakázku než nápravu škod způsobených otcem, proto uvedený dokument nemůže sloužit jako podklad pro adhezní výrok. Stejně tak nemohla psychická újma vzniknout ani nezletilé AAAAA, u níž znalkyně PhDr. Iva Košťálová konstatovala, že po incidentu s mobilním telefonem pociťovala bezmoc a vlivem této události mohlo dojít ke snížení jejího sebevědomí, jelikož popsané okolnosti nejsou způsobilé vyvolat odsudek společnosti. Obvinění připomněli, že ani jedno z dětí nevyhledalo pomoc odborníka, psychologa či psychiatra, což podle nich svědčí o absenci týrání. Současně vyjádřili přesvědčení, že nelze odškodňovat následek, který nenastal pouze proto, že může nastat v budoucnu. 27. Nejvyššímu soudu dovolatelé shodně navrhli, aby podle § 265k odst. 1 tr. ř. oba napadené rozsudky zrušil a podle § 265m tr. ř. obviněné obžaloby zprostil z důvodu § 226 písm. a) tr. ř. III. Vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státní zastupitelství 28. K dovolání obviněných se podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedla, že obvinění v podaném dovolání v podstatě pouze opakují skutkové námitky, které uplatnili již v řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím, a připomněla, že je-li dovolací argumentace ve své podstatě pouze opakováním námitek, které obvinění uplatnili již v řízení před soudy nižších stupňů, s nimiž se tyto soudy náležitě vypořádaly, je namístě takové dovolání odmítnout jako zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. 29. Na výhradu dovolatelů, že z napadeného rozsudku není zřejmé, které z uplatněných námitek bylo odvolacím soudem vyhověno, reagovala státní zástupkyně poukazem na to, že sami v dovolání uvedli, že patrně žádné z nich. Státní zástupkyně doplnila, že skutkovými okolnostmi se odvolací soud náležitě zabýval, byť místy poněkud obecně a stručně, a že své závěry podpořil odkazy na konkrétní provedené důkazy. 30. Námitka podjatosti soudní znalkyně PhDr. Košťálové nebyla v odvolacím řízení opřena o jiné argumenty než o ty, se kterými se vypořádal už soud prvního stupně, proto odvolací soud nepochybil, když na jeho vysvětlení odkázal. 31. Státní zástupkyně nepřisvědčila obviněným ani v tom, že popis skutku v tzv. skutkové větě rozsudku je pouhou volnou úvahou předsedkyně senátu. Podle ní je logický a přijatelně vyplývá z provedeného dokazování. Odkazem na bod 18 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu státní zástupkyně připomněla, v čem je tato věc specifická a že skutkové závěry je potřeba činit v souhrnu všech důkazů. Pokud dovolatelé namítají, že v řízení nebylo prokázáno soustavné a déle trvající trestání poškozených a používání vulgarit, jde podle státní zástupkyně pouze o jejich vlastní úvahy, založené na odlišném hodnocení důkazů. Soudy dospěly k závěru, že fyzické trestání nebylo ojedinělé a bylo častější, než je akceptovatelné z pohledu vhodného výchovného prostředí, stejně tak používání vulgarismů směrem k dětem, přičemž vyšly z výpovědí nezletilých dětí a závěrů znaleckého zkoumání PhDr. Ivy Košťálové či ze zpráv OSPOD (srovnej např. body 10, 18, 23 a 27 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). 32. Ve světle uvedeného státní zástupkyně odmítla výtku tzv. extrémního rozporu, kterou mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů dovolatelé spatřují. Fyzické trestání dětí, ať už rukou, vařečkou či páskem, jeho soustavnost a užívání vulgarismů obviněnými vůči dětem spolehlivě vyplývá z provedeného dokazování, jakkoli to obvinění popírají. Ze svého nevhodného jednání jsou usvědčováni nejen výpověďmi nezletilých poškozených AAAAA a BBBBB v kontextu závěrů soudní znalkyně PhDr. Ivy Košťálové, ale částečně i svými vlastními výpověďmi a tvrzením nezletilých dětí DDDDD a CCCCC. Obdobně je třeba nahlížet i na skutkový závěr, že obvinění bránili nezletilým AAAAA a CCCCC ve styku s jejich biologickým otcem J. M., neboť i ten podle státní zástupkyně vyplývá ze spisového materiálu obhajitelným způsobem (viz body 13 a 18 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Výpovědí nezletilé AAAAA pak bylo spolehlivě prokázáno, že obviněná přála J. M.i smrt (viz bod 18 odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně), jakož i to, že obviněný v přítomnosti dětí po hádce vysazoval obviněnou do střešního okna, aby z něj vyskočila. Posledně jmenovaná okolnost podle státní zástupkyně vyplynula i z výpovědi nezletilé CCCCC, ač ta jednání obviněného přisuzovala zcela jiný účel (viz bod 21 odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně). 33. Stejně tak považovala státní zástupkyně za opodstatněný závěr soudů o paranoidních tendencích dovolatelů, který se opírá o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví zdravotnická odvětví různá, specializace klinická psychologie (srov. bod 28 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Vulgární vyjadřování obviněných vůči dětem pak vyplývá jak z výpovědi nezletilého DDDDD (viz bod 27 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), tak i z výpovědi obviněné, která sama připustila užití výrazu „kráva blbá“ vůči nezletilé poškozené (viz bod 9 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). 34. K námitce obviněných, že odvolací soud nevysvětlil, z jakých důvodů neuvěřil výpovědi nezletilé CCCCC, státní zástupkyně připomněla, že odvolacímu soudu přísluší přezkoumávat důkazy provedené soudem prvního stupně co do zákonnosti jejich provedení a co do logičnosti a úplnosti jejich hodnocení soudem, který je provedl, samotná skutková zjištění z nich vyvozená ale přezkoumávat nemůže (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. I. ÚS 1365/2022). 35. Státní zástupkyně dále uvedla, že zásadní vadu nelze spatřovat ani v nedostatku specifikace jednání, kterým se daného přečinu měli dovolatelé dopustit, ani v absenci popisu jeho následku či konkretizace porušené povinnosti. Připustila sice, že soudy nevěnovaly dostatečnou pozornost individualizaci jednání obviněných a poměrně málo konkrétně popsaly rodičovské povinnosti, které obvinění porušili, ale v kontextu skutkových zjištění o tom, že obvinění vytvářeli svým dětem závadné výchovné prostředí a dopustili se vůči nim několika závažných výchovných incidentů, nejde o relevantní vadu, která by byla způsobilá zvrátit rozhodnutí odvolacího soudu o tom, že obvinění spáchali přečin nedbalostního ohrožování výchovy dítěte. Jak v popisu skutku, tak v odůvodnění svých rozsudků soudy dostatečně určitě vymezily nevyhovující výchovné prostředí vytvářené dovolateli. V bodě 34 odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně bylo nadto vysvětleno, že z důvodu specifičnosti projednávané věci nebylo možné přesněji vymezit místo, čas a způsob páchání fyzického útoku vůči poškozeným. 36. Obdobně nelze podle státní zástupkyně přisvědčit obviněným v námitce, že z provedeného dokazování neplyne dostatečná závažnost jejich jednání. Bylo totiž jednoznačně prokázáno, že svým dětem vytvořili nevyhovující prostředí, a to jak fyzickými tresty a vulgaritami, které proti nim směřovali, tak i vyhrocenými hádkami, jež mezi sebou měli. V tomto ohledu státní zástupkyně připomněla usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 8 Tdo 1231/2019, podle něhož je již pouhá přítomnost dítěte u napadání mezi jeho rodiči způsobilá vyvolat závažné porušení relevantních povinností. K časovému vymezení skutku pak doplnila, že je nutné je považovat za dostatečné, navíc podpořené shrnutím svědecké výpovědi v bodě 18 odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně. 37. Popis následku, jak jej učinily soudy nižších stupňů, státní zástupkyně považuje za dostatečný. Je z něj zřejmé, že nezletilá AAAAA vnímala prožitou situaci jako trauma, které ji ovlivnilo zejména v rovině emoční, neboť u ní došlo k narušení důvěry v blízké osoby a pocitu bezpečí. Současně z popisu skutku vyplývá narušení jejího sociálního vývoje, stejně jako u nezletilého BBBBB, v důsledku čehož do budoucna hrozí další negativní dopady na citový vývoj nezletilých a v souvislosti s tím i možný odsudek společnosti. Ve spojitosti s incidentem s mobilním telefonem, při němž měla obviněná AAAAA sdělit, že „se rána nedožije“, státní zástupkyně odmítla tvrzení, že vznik psychické újmy vyvrací skutečnost, že nezletilá následující den s matkou vykonávala sportovní aktivity. Poškozená totiž sama uvedla, že byla zmatená a nevěděla, jak se zachovat i s ohledem na to, že její matka vystupovala, jako by se předešlého dne nic nestalo. Na základě uvedeného je tak podle státní zástupkyně nutno odmítnout i námitku obviněných, že nemajetková újma poškozeným nepřísluší. 38. Vyjádření státní zástupkyně uzavřela konstatováním, že byť odůvodnění napadených rozsudků soudů nižších stupňů je místy obecné až zkratkovité, nejedná se o vadu odůvodňující zásah v dovolacím řízení. K tomu připomněla usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002, v němž je stanoveno, že na závěr o nesprávném hmotněprávním posouzení nelze usuzovat, je-li z odůvodnění rozhodnutí evidentní, že skutek byl zjištěn v potřebném rozsahu pokrývajícím všechny znaky předmětného trestného činu, třebaže popis skutku nebyl učiněn zcela v souladu s § 120 odst. 3 tr. zákoníku. Podle státní zástupkyně soudy v projednávané věci postupovaly v souladu se zásadami kladenými na důkazní řízení ve smyslu § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. a z provedených důkazů dovodily skutkový stav, který posléze správně hmotněprávní posoudily. 39. Nejvyššímu soudu státní zástupkyně navrhla, aby dovolání obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., a pro případ odlišného rozhodnutí i podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. 40. Vyjádření státní zástupkyně bylo zasláno obviněným prostřednictvím jejich obhájkyně k případné replice, čehož obvinění využili. Setrvali na svých dovolacích výhradách a nad jejich rámec uvedli, že pokud by se skutečně odvolací soud s jejich námitkami vypořádal, nemohl by převzít do výroku o vině popis skutku z rozsudku soudu prvního stupně beze změn. K podjatosti soudní znalkyně PhDr. Ivy Košťálové podotkli, že odvolací soud při svém rozhodování patrně nezaznamenal, že v odvolacím řízení uplatnili zcela jiné argumenty než v předchozím odvolání proti původnímu rozsudku soudu prvého stupně. Připomněli, že ze znaleckého posudku jmenované znalkyně z roku 2016 vyplývá, že nezletilý BBBBB byl svou matkou manipulován proti obviněnému, avšak negativně byly hodnoceny pouze výchovné schopnosti obviněného, což svědčí o podjatosti znalkyně, která přetrvala i v nynějším řízení. Zopakovali, že předmětný skutek byl objektivními důkazy zcela vyvrácen a vychází pouze ze lží nezletilých poškozených. Navíc je popis skutku vágní a nevymezuje dostatečně následek, který by stanovil, zda byl nevědomou nedbalostí ohrožen mravní, citový nebo rozumový vývoj konkrétního dítěte, což má vliv i na správnost adhezního výroku. Uvedené spolu s absencí popisu subjektivní stránky trestného činu podle dovolatelů zakládá tak zásadní vadu, pro kterou napadené rozhodnutí nemůže obstát. Závěrem uvedli, že se vůči sobě i svým dětem vždy chovali láskyplně, že pokud v průběhu čtyř let nevědomky vybočili ze svých rodičovských povinností, není namístě jejich jednání kriminalizovat, protože pak by musel stát před soudem každý druhý rodič, a že nelze nevidět, že celá kauza vznikla podáním trestního oznámení J. M., který žárlí na obviněného J. S. a nesnáší ho, protože mu musí zaplatit finanční náhradu za fyzické napadení. IV. Důvodnost dovolání 41. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky dovolacího řízení, takže se zabýval povahou a opodstatněností uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům a tím, zda na jejich podkladě lze přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozsudku odvolacího soudu. Možnost využití dovolání je totiž omezená jen na důvody taxativně vymezené v § 265b tr. ř. a konkrétní námitky obviněného musí uplatněnému dovolacímu důvodu svým obsahem také odpovídat, přičemž Nejvyšší soud je zásadně při své přezkumné činnosti vázán jejich rozsahem a důvody (viz § 265i odst. 3 a § 265f odst. 1 tr. ř.). Je to dáno tím, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, které lze obecně charakterizovat jako kvalifikované vady napadeného rozhodnutí nebo řízení mu předcházejícího. Nejvyšší soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání správnosti rozhodnutí soudů druhého stupně a nelze od něj očekávat revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. 42. Ve shodě se státní zástupkyní Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací argumentace je opakováním námitek, které obvinění uplatnili v řízení před soudem prvního stupně a u odvolacího soudu a se kterými se oba soudy vypořádaly. Nereagovaly sice precizně na veškeré z uplatněných výhrad, ovšem z pohledu toho, zda jde o přezkoumatelná rozhodnutí a zda strohost jejich odůvodnění nekoliduje s právem obviněných na spravedlivý proces, jehož součástí je nárok na vysvětlení toho, jak soudy dospěly k závěru o jejich vině a proč odmítly jejich obhajobu, je podstatné, že z odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů je zřejmé, na základě jakých důkazů vzaly za prokázané, že se skutek popsaný ve výroku o vině stal, v čem spatřují jeho dostatečnou konkrétnost, přestože nelze časově a početně blíže vymezit jednotlivé ataky obviněných vůči jejich dětem, i proč neuvěřily tvrzení obviněných, že s výjimkou dvou excesů vyvolaných nevhodným chováním nezletilé AAAAA na sociálních sítích, všem dětem vytvářeli nezávadné výchovné prostředí, fyzicky je trestali jen zcela výjimečně a vulgárně jim nenadávali. Pokud odvolací soud v některých ohledech odkázal na odůvodnění skutkových zjištění soudu prvního stupně, nepředstavuje takový postup sám o sobě porušení práva na spravedlivý proces. V případě, že jsou závěry prvního stupně přezkoumatelné, logické a odvolací soud z nich zřetelně vychází po vlastním přezkumu věci, je takový postup naopak legitimní a z hlediska procesní ekonomie žádoucí, neboť odvolací soud nemá povinnost duplicitně přepisovat a pouze jinými slovy formulovat již jednou právně a logickým způsobem vyjádřené závěry nalézacího soudu, se kterými se po vlastním věcném přezkumu ztotožní (srovnej body 16 až 19 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Shodně ostatně vyznívá i judikatura Ústavního soudu, který v usnesení ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, konstatoval, že závazek plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do požadavků na odůvodnění soudních rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“, přičemž se v tomto směru ztotožnil se stanoviskem Evropského soudu pro lidská práva vysloveným ve věci García Ruiz proti Španělsku (č. stížnosti 30544/96), kde Evropský soud pro lidská práva připustil, že odvolací soud se při zamítnutí odvolání v zásadě může omezit na převzetí odůvodnění soudu nižšího stupně, pokud je toto odůvodnění dostatečné. Ústavní soud v této souvislosti konstantně judikuje (např. v nálezu ze dne 4. 4. 2023, sp. zn. IV. ÚS 2530/22), že neopodstatněné kasační rušení rozsudků namísto věcného potvrzení logických závěrů nižší instance přímo porušuje právo na soudní ochranu, zásadu rychlosti řízení a uměle prodlužuje trestní proces na úkor práv účastníků. 43. Námitky skutkové povahy, které obvinění opřeli o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě tzv. extrémních rozporů, jsou navíc pouhou polemikou s hodnocením důkazů provedeným soudem prvního stupně, které odvolací soud označil za logické a správné, a prosazováním vlastní skutkové verze. Totéž platí i pro námitku podjatosti ve vztahu k soudní znalkyni PhDr. Ivě Košťálové, jejíž objektivnost dovolatelé účelově zpochybňují, protože věrohodnost nezletilých svědků hodnotí odlišně od obhajoby a způsobem, který obviněným nekonvenuje. Nutno také připomenout, že s námitkou podjatosti se soudy nižších stupňů již dostatečně vypořádaly (viz bod 15 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). 44. V této souvislosti pokládá Nejvyšší soud za přiléhavé znovu připomenout, že dovolání nenahrazuje řádné opravné prostředky a jeho podání není přípustné ve stejném rozsahu, jaký je pro ně charakteristický. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze zvažovat správnost hodnocení jednotlivých důkazů, jak se toho obvinění domáhají. Uvedený výklad zaujal Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002 (publikovaném pod č. T 420. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002). Dokazování je doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem odvolacím. Významnou roli přitom hrají zásady bezprostřednosti a ústnosti. Soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem, což mu při jeho volných hodnotících úvahách poskytuje přímý a jasný obraz o dokazované skutečnosti a umožňuje mu vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. 45. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu ale fakticky nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové, neboť jeho smyslem je pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Například pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedná se tedy o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho i konečným hmotněprávním posouzením (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1315/2021). 46. Vycházeje z výše uvedeného Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací námitky obviněných, které se týkají skutkových zjištění, se míjí s podstatou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obvinění jimi nepoukazují na konkrétní zjevné rozpory mezi, a to je potřeba zdůraznit, rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu ohrožování výchovy dítěte, kterým byli obvinění uznáni vinnými, a provedenými důkazy, nýbrž jen polemizují s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy a že do popisu skutku vtělily údaje o napjatých vztazích a o osobnostním nastavení obviněných v jakési „básnické licenci“, přičemž současně prosazují svůj vlastní a pro něj příznivější výklad provedeného dokazování a opakují svou obhajobu. Ta spočívá v tom, že nezletilí AAAAA a BBBBB lžou a že v rozhodné době vyjma dvou excesivní potrestání nezletilé AAAAA, které ale byly vyprovokovány jejím ohrožujícím chováním, se ke všem nezletilým chovali láskyplně, věnovali pozornost jejich zájmům, nepoužívali vůči nim vulgarity ani fyzické tresty s výjimkou několik ojedinělých plácnutí rukou či vařečkou v průběhu téměř čtyř let. Soudy nižších stupňů se ale verzí obviněných opakovaně zabývaly a vysvětlily, proč ji mají za vyvrácenou a proč jsou přesvědčeny o věrohodnosti údajů získaných k charakteru výchovy nezletilých v rodině obviněných z výpovědí nezletilé AAAAA a s ní konvenujících důkazů (viz odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v bodech 29 až 46 a odůvodnění rozsudku soudu odvolacího v bodech 17 až 19). 47. V této věci ke skutkovým zjištěním ohledně konkrétního jednání obviněných a objasnění širšího kontextu vzájemných vztahů v rodině a mezi obviněnými navzájem majících dopad na atmosféru, ve které byly nezletilé děti vychovávány a kterou vnímaly jako nevlídnou, útočnou, hrubou a násilnou, provedl veškeré dokazování soud prvního stupně v hlavním líčení, tudíž pouze on byl oprávněn svobodně a podle svého uvážení důkazy hodnotit jednotlivě i v jejich souhrnu, což také učinil. Jakkoli je odůvodnění jeho rozsudku psáno z pohledu standardního úředního jazyka spíše popularizačním způsobem, je zřejmé, že se nedopustil žádné libovůle, důkazy nedeformoval a pokud uvěřil výpovědím poškozených AAAAA a BBBBB a naopak výpovědi nezletilých CCCCC a DDDDD, kteří zůstali v rodině obviněných a i nadále žijí v realitě jejich konfliktů, hodnotil s rezervou s ohledem na jistou, byť nevědomou, bagatelizaci prožitých událostí a u nezletilé CCCCC i zjevné velké napětí, které znalkyně přítomná její výpovědi u hlavního líčení vysvětlila tlakem situace a tím, že je konfrontována s „rolemi otců“, učinil tak pod bezprostředním dojmem z jejich osobního projevu (srovnej odst. 29 až 40 odůvodnění jeho rozsudku). O tom, že všem důkazům přikládal váhu, která jim náleží, a neprivilegoval důkazy podporující obžalobu, pak svědčí nejlépe to, že plně přijal obhajobu obviněné o motivu, který jí vedl k fyzickému napadení nezletilé AAAAA, tedy strach o dceru, která naivně sdílela své poloobnažené fotografie na sociálních sítích (viz bod 31 odůvodnění jeho rozsudku). Úsudek ohledně osobnostního nastavení obviněných si pak soud prvního stupně učinil na základě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví zdravotnická odvětví různá, specializace klinická psychologie zpracovaný pro toto trestní řízení PhDr. Marií Šímovou (viz č. l. 29–37 tr. spisu a bod 28 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). 48. Odvolací soud poté, co z podnětu odvolání obviněných přezkoumal logiku hodnotících úvah soudu prvního stupně a způsob, jakým posuzoval věrohodnost a vypovídající potenciál jednotlivých důkazů individuálně i ve spojitosti s důkazy ostatními, akceptoval skutková zjištění soudu prvního stupně popsaná ve výroku o vině jeho odsuzujícího rozsudku v celém jejich rozsahu jako správná a důkazy podložená, takže je bez jakékoli změny převzal do svého odsuzujícího rozsudku, kterým změnil jen jejich právní posouzení (viz body 17 a 18 odůvodnění jeho rozsudku). 49. Jak už bylo opakovaně shora uvedeno, smyslem obviněnými uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je postihnout závažné vady skutkového základu rozhodnutí a nejde o nástroj, jehož prostřednictvím by měl a mohl Nejvyšší soud znovu přehodnocovat celé dokazování, nahrazovat úvahy soudů nižších stupňů svými vlastními nebo vytvářet alternativní skutkové verze děje jen proto, že se toho dovolatel, který provedeným důkazům přiznává jinou validitu a důležitost, domáhá. 50. Naproti tomu námitky dovolatelů stran nesprávného hmotněprávního posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pod uplatněný dovolací důvod podřadit lze. Není jim ale možné přisvědčit, jak bude rozvedeno dále. 51. Přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo, byť i z nedbalosti, ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že závažným způsobem poruší svou povinnost o ně pečovat nebo jinou svou důležitou povinnost vyplývající z rodičovské odpovědnosti, a pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu. K narušení rozumového, citového nebo mravního vývoje dítěte nemusí fakticky dojít, neboť k trestnosti jednání pachatele stačí, jestliže tento škodlivý následek alespoň hrozí; jedná se tedy o tzv. ohrožovací delikt. 52. Objektem tohoto trestného činu je zájem na řádné výchově dětí uskutečňované v souladu se zásadami morálky občanské společnosti. Jinak vyjádřeno, předat dítěti zdravé hodnoty a vzorce chování tak, aby byl zaručen jeho řádný vývoj, vést ho k osvojení si řádných sociálních vztahů, které bude uplatňovat nejen vůči ostatním členům rodiny, ale i vůči jiným osobám, které by měly být zajištěny na vzájemné úctě a respektu, včetně toho, že dítěti v rámci zajištění jeho řádného harmonického vývoje by mělo být za strany rodičů vštěpováno, jakým způsobem by měly být řešeny případné konflikty v rodině i mimo ni (srovnej Draštík, A., Fremr, R., Durdík, T., Růžička, M., Sotolář, A., a kol. Trestní zákoník. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, str. 1113–1115, 1117–1119). 53. Rodičovská odpovědnost je vymezena především v § 858 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů a zahrnuje práva a povinnosti rodičů spočívající v péči o dítě, která zahrnuje péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte či v zajišťování jeho výchovy a vzdělání tak, aby mu bylo poskytnuto řádné a harmonické prostředí nutné pro jeho vývoj. Při výkonu uvedených povinností jsou rodiče povinni důsledně chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje. Mají právo užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte a jakkoli ohroženo jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj. 54. Jsou-li výše uvedená obecná východiska vztažena na skutek uvedený ve výroku o vině napadeného rozsudku odvolacího soudu, jehož popisem je Nejvyšší soudu vázán, je zřejmé, že oba obvinění naplnili objektivní i subjektivní stránku přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku v jeho nedbalostní formě. 55. Podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů obvinění nechtěně ale zaviněně, protože o škodlivém následku svého jednání s ohledem na své průměrné intelektuální vybavení vědět měli a mohli, vystavili ve sdíleném výchovném prostředí od roku 2017 do září 2020, z toho od října 2019 intenzivně, své čtyři nezletilé děti, především pak AAAAA, tehdy ve věku 10 až 13 let, a BBBBB, tehdy ve věku 3 až 6 let, natolik nevlídnému, útočnému, hrubému a násilnému zacházení, že je tím výrazně traumatizovali a vyvolali v nich zmatení, tíseň, nejistotu a strach v takové míře, že narušili jejich důvěru v blízké vztahy, pocit bezpečí a v oblasti sociální jim dávali nezdravý vzor rodinných a výchovných rolí. Vůči nezletilým AAAAA a BBBBB obvinění dlouhodobě a opakovaně uplatňovali přísné výchovné metody doprovázené nepřiměřenými psychickými i fyzickými tresty. Poškozené vystavovali hrubým nadávkám typu „debile, zmetku, krávo blbá“, trestali je rukou, vařečkou nebo páskem za nesplnění běžných domácích úkolů, podprůměrný školní prospěch nebo jen za temperamentní chování odpovídající jejich věku a vnitřnímu nastavení. Nezletilou AAAAA vykazovali z bytu, pokud plakala a chtěla k biologickému otci. Obviněný jí opakovaně předhazoval i to, že je tlustá, a ona nevěděla, jak se proti tomu ohradit. Ve dvou emočně náročných situacích způsobených tím, že nezletilá AAAAA nerespektovala zákaz používání mobilního telefonu a na sociálních sítích sdílela své odhalené fotografie, vygradovalo jednání obviněné nepřiměřeným fyzickým atakem vůči nezletilé AAAAA. Razantně ji napadla jednou fackou do obličeje, až jí poškodila brýle, podruhé kopáním do zad a břicha, přičemž jí slovně vyhrožovala způsobem, který v nezletilé vyvolal pocit, že ji matka zavrhla. Obvinění současně nezletilé vystavovali tlaku loajality a mimořádně vypjaté atmosféře tím, že v jejich přítomnosti slovně osočovali své bývalé partnery J. M. a B. B. – biologické rodiče nezletilých – z odsouzení hodné motivace, pro kterou se narušili jejich vztahy, obviněná si neodpustila ani krajní poznámku, kterou tehdy nemocnému J. M. přála smrt, a kterou, byť by tak nebyla myšlena, nezletilá AAAAA vzala vážně. Už tak mimořádně vypjatou situaci ve sílené domácnosti obvinění zhoršovali ještě tím, že se v přítomnosti dětí vzájemně v emotivních hádkách hrubě slovně napadali konfliktnímu rodinnému prostředí, v němž se slovně i fyzicky napadali (viz AAAAA popsané incidenty, při nichž obviněný její matce nadával slovy „píčo, kurvo“, opakovaně ji fyzicky napadl, v jednom případě ji vysazoval do střešního okna, aby vyskočila, a poté, co se zamkla v koupelně, vyrval kliku u dveří a dveře vyrazil, či BBBBB popsaný „lepanec“, který obviněný uštědřil obviněné, a vulgární výrazy, jimiž se oslovovali) a ze strany obviněného došlo i na fyzické útoky vůči obviněné takového rázu, že to v nezletilé AAAAA vyvolalo strach o matku. Nezletilí AAAAA a BBBBB posléze vzhledem ke špatnému zacházení a intenzitě vnímaného příkoří domácnost obviněných trvale opustili, přestože zejména u dospívající nezletilé AAAAA nešlo o snadné rozhodnutí, protože odloučení od matky těžce snášela a obtížně se s ním smiřovala. 56. Z výše uvedeného je zřejmé, že v posuzované věci ze strany obviněných došlo k porušení rodičovské povinnosti zajišťovat výchovu dítěte tak, aby mu bylo poskytnuto řádné a harmonické prostředí nutné pro jeho citový, rozumový a mravní vývoj. Je nepochybné, že obvinění svým jednáním, kdy konfliktní situace řešili z pozice síly a za použití vulgarit, výhrůžek a násilí, mohli negativně ovlivnit nezletilé poškozené, jelikož jim vštěpovali vzorce chování, které mohou v budoucnu převzít a považovat za běžné a společensky žádoucí. A byť s sebou výchova dítěte přináší často i emočně vypjaté a pro rodiče obtížněji zvladatelné situace, nelze obdobné jednání považovat za obecně přijímanou normu a řádný prostředek výchovy. 57. K tomu je třeba doplnit, že ačkoli jsou popsané „výchovné metody“ uplatňované obviněnými obecně neakceptovatelné, samy o sobě nedosahují škodlivosti potřebné pro vyvození trestní odpovědnosti. Každé porušení rodičovských povinností totiž automaticky nezakládá trestní odpovědnost pachatele. Trestněprávní postih přichází v úvahu teprve tehdy, dosahuje-li jeho jednání intenzity závažného porušení rodičovských povinností. Za takové lze označit setrvalé déletrvající vyvolávání napětí v rodinných vztazích, které děti zjevně tíží, z důvodu vyhrocené komunikace s bývalými partnery a vzájemných eskalujících hádek v přítomnosti dětí, které děti neumí správně vyhodnotit, takže se jimi trápí, časté vulgarismy a standardní fyzické trestání, třebas v mírné podobě, za obvyklé dětské prohřešky adekvátní jejich věku a povaze, v kombinaci s nezvládnutými agresivními výbuchy při řešení stresových situací. Popsané jednání není akceptovatelným výchovným prostředkem. Nejde o otázku bolesti, ale o to, co se dítě učí o vztazích, autoritě a řešení konfliktů. Je obecně známo (obvinění jsou osoby s průměrným intelektem, dobře sociálně orientované), že opakující se, byť i lehké plácnutí přes zadek nebo vařečkou přes ruce, předává model, že když někdo udělá něco špatně, je přijatelné použít fyzickou převahu. Fyzické potrestání funguje krátkodobě přes strach nikoli přes pochopení, narušuje pocit bezpečí, způsobuje u dětí úzkost a ztrátu důvěry. To, co začíná jako mírné plácnutí, se navíc může posouvat dál – zvlášť v emočně vypjaté situaci, jak se tomu ostatně stalo i v posuzovaném případě, kdy obviněná ve stresu a únavě poškozenou zbila a rozdupala jí mobilní telefon. Vulgarismy mohou být vůči dětem psychicky zraňující podobně jako fyzické tresty, zvlášť jsou-li opakované, ponižující nebo mířené k osobnosti dítěte. Rodičům může někdy ujet ostré slovo nebo mírné fyzické pokárání, podstatné je, zda u dítěte převládá bezpečný a laskavý vztah, což v rodině obviněných nejméně u nezletilých AAAAA a BBBBB nenastalo. Atmosféra je důležitější než jednotlivé „ujeté“ momenty. Pro děti je velmi zatěžující, když opakovaně vidí hádky, křik nebo dokonce i fyzické násilí mezi rodiči, bývá to pro ně velmi zatěžující. Dítě zpravidla neumí správně situaci vyhodnotit, často konflikt vztahuje k sobě, žije v napětí, kdy přijde další výbuch. Konflikty jsou normální součástí vztahu, jen nesmí být intenzivní, s ponižováním a násilím (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 8 Tdo 1231/2019, podle něhož je již pouhá přítomnost dítěte u napadání mezi jeho rodiči způsobilá vyvolat závažné porušení relevantních povinností). V posuzovaném případě jednání obviněných až ve své spojitosti vytvořilo natolik negativní výchovné prostředí vyznačující se atmosférou napětí, nejistoty a strachu, že ohrožovalo jejich správný citový, rozumový a mravní vývoj. Rovněž opakované zdůrazňování toho, že dítě nacházející se ve věku 10 až 13 let má nadváhu, kupř. jeho oslovováním „růžové prasátko“, může mít zásadní dopad na jeho psychiku a vedle závažnějších zdravotních rizik jej do budoucna negativně ovlivnit i pokud jde o jeho vztahové chování, zejména, pochází-li kritika od osob mu blízkých. 58. Závěr o naplnění znaků přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku je možné učinit už na základě shora popsaných skutkových zjištění o kumulaci dlouhodobého fyzického trestání za běžné prohřešky a excesivního fyzického trestání za vážnější pochybení, častých vulgarit při oslovování dětí, osočování druhého biologického rodiče, k němuž má samo dítě pozitivní vztah, emočně nadstandardně nezvládnutých partnerských hádek doprovázených fyzickým násilím, kterým jsou děti přítomny, protože taková výchova v dospělosti vede často k problematickým vztahovým vzorcům v oblasti citové, emoční a mravní, aniž by se jakékoli následky poruchového jednání obviněných na dětech projevily. 59. Nejvyšší soud nicméně považuje za vhodné připomenout, že ze zjištění soudů nižších stupňů, které se možnými dopady na vývoj a osobnost nezletilých zabývaly, vyplynulo, že nezletilá AAAAA vnímala prožité události velmi intenzivně a došlo k zasažení do několika oblastí jejího vývoje (srov. body 19 a 20 odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně). Na tomto závěru nic nemění obviněnými zdůrazňovaná skutečnost, že den po incidentu s mobilním telefonem šla nezletilá se svou matkou bruslit. V projednávané věci byla její závislost na matce dále umocněna skutečností, že se nacházela v její výlučné péči a většinu času trávila v prostředí bez přítomnosti biologického otce, který by se jí v obdobných situacích mohl zastat. Významnou roli nepochybně sehrál i emočně vypjatý rozvod obviněné s J. M., v jehož důsledku se obě dcery ocitly v konfliktu loajality a byly nuceny si vybrat stranu, na kterou se přikloní. Je pochopitelné, že nezletilá ve svém věku nevěděla, jak se k prožité situaci postavit a nejjednodušší cestou pro ni bylo přijmout řešení matky, která věc bagatelizovala a předstírala, že se nic nestalo. Z provedeného dokazování nicméně plyne, že se situací zřejmě trápila až do okamžiku, kdy se za emočního vypětí svěřila rodině svého otce. Vyvrcholením neutěšené situace v domácnosti pak bylo to, že se rozhodla opustit svou matku a přestěhovat se k otci. Pokud v této souvislosti dovolatelé odkazují na znění textových zpráv nezletilé AAAAA, které své matce zasílala v počátcích soužití s otcem a které podle nich snižují věrohodnost jejích tvrzení, Nejvyšší soud konstatuje, že se s takovým názorem nelze ztotožnit. Projevila-li nezletilá ve zprávách přání se ke své matce vrátit, ačkoli výpady obviněných vnímala jako traumatizující události a pociťovala bezmoc a ponížení, nejedná se o skutečnost, která by zpochybňovala její tvrzení. S ohledem na její věk svědčí spíše o její vnitřní nejistotě a pochybnostech, zda se rozhodla správně, když svého biologického otce seznámila se skutečnými poměry v domácnosti obviněných a de facto se tak odklonila od své matky. 60. Obdobně tomu je i u nezletilého BBBBB, který byl sice v době činu ve výlučné péči matky a se svým otcem trávil méně času, avšak předmětné jednání byl nucen snášet již v rané fázi svého života, která z hlediska zdravého vývoje dítěte patří k těm nejzásadnějším. Konkrétní dopady na psychiku a chování nezletilého, na něž poukázala znalkyně PhDr. Iva Košťálová, jsou popsány v bodě 25 odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně, z něhož je patrné, že prožité události vedly k ohrožení sociálního vývoje nezletilého, negativnímu ovlivnění jeho sebevědomí a pravděpodobně i k jeho pomočování. Nelze opomenout ani nezletilým vyjadřovaný výrazný antagonistický postoj k obviněnému, z něhož měl strach, styk s ním vehementně odmítal, jelikož se bál, že bude opět fyzicky trestán, a dokonce se z obavy před ním pomočil, když jej neočekávaně navštívil ve školní družině. 61. Ohledně faktoru času, který je z hlediska trestnosti jednání pachatele ve smyslu § 201 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku klíčový, Nejvyšší soud uvádí, že se musí jednat o dobu řádově v týdnech nebo v měsících, přičemž čím méně intenzivní budou konkrétní projevy chování pachatele naplňující znaky ohrožování výchovy dítěte, tím delší dobu bude muset takové nežádoucí jednání trvat, aby se mohlo jednat o naplnění okolnosti „páchání činu po delší dobu“, jež ve smyslu odst. 3 písm. b) podmiňuje použití vyšší trestní sazby. Pro posouzení otázky, zda pachatel trestného činu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 tr. zákoníku pokračoval v páchání takového činu po delší dobu, je určující nejen celková doba páchání tohoto jednání, ale přihlédnout je třeba též ke konkrétnímu způsobu provedení činu, jeho intenzitě, četnosti apod. (srovnej Draštík, A., Fremr, R., Durdík, T., Růžička, M., Sotolář, A., a kol. Trestní zákoník. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, str. 1113–1115). 62. V projednávaném případě bylo ustáleno zjištění, že předmětného jednání se obvinění dopouštěli od roku 2017, intenzivně pak od října 2019 až do roku 2020, kdy oba nezletilí přestali domácnost obviněných navštěvovat. Podle výpovědi nezletilé AAAAA v hlavním líčení (viz protokol o hlavním líčení na č. l. 855 tr. spisu) ji obvinění fyzicky trestali průběžně od roku 2017 – poté, co se sestěhovali do společné domácnosti – až do roku 2020, přičemž za nejhorší období označila roky 2019 až 2020, v nichž se emočně vypjatá atmosféra ještě více stupňovala. V tomtéž časovém úseku působilo negativní výchovné prostředí i na nezletilého BBBBB, který otce navštěvoval po rozvodu rodičů, přičemž i vůči němu směřovali obvinění neadekvátní fyzické tresty a vulgární nadávky (viz jeho výpověď zachycená v protokolu o hlavním líčení na č. l. 861 až 863 tr. spisu). Oba nezletilí pak shodně vypověděli, že to byli právě oni, koho obvinění ze všech dětí nejvíce trestali. Pokud tedy odvolací soud zhodnotil, že k páchání trestné činnosti docházelo po delší dobu – cca 3,5 roku mezi lety 2017 až 2020, je takový závěr v souladu se shora učiněným vymezením a Nejvyšší soud mu nemá co vytknout. 63. Obvinění ve svých dovoláních také namítli, že popis skutku ve výroku o vině postrádá obligatorní znak skutkové podstaty trestného činu, jelikož nespecifikuje, jakým způsobem porušili své rodičovské povinnosti, které povinnosti to byly a vůči kterému ze svých dětí tak učinili. Soudy podle nich pochybily i v tom, že konstatovaly kumulativní porušení citového, rozumového i mravního vývoje, aniž by uvedly konkrétní oblast, do níž bylo jednáním obviněných zasaženo. 64. Podle § 120 odst. 3 tr. ř., který stanoví obsahové náležitosti výrokové části odsuzujícího rozsudku, má skutková věta stručně a výstižně vyjádřit žalovaný skutek, kterého se obviněný podle zjištění soudu dopustil. Soud zde uvádí konkrétní údaje týkající se místa, času a způsobu spáchaného skutku. Naproti tomu do výroku rozsudku nepatří okolnosti, které nejsou relevantní ani z hlediska zákonných znaků žalovaného trestného činu, ani z hlediska individualizace skutku, tak aby nemohl být zaměněn s jiným (srovnej např. rozhodnutí publikované pod č. 41/2002-I. Sb. rozh. tr.). Které skutečnosti bude důležité v popisu skutku uvést, záleží na povaze konkrétního skutku. Ten ale vždy musí být uveden tak, aby jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Na druhou stranu je potřeba připomenout, že v dovolacím řízení nelze nesprávné hmotněprávní posouzení skutku dovozovat z toho, že skutek nebyl popsán zcela v souladu s procesním ustanovením upravujícím náležitosti rozsudku, pokud jinak je z napadeného rozhodnutí jako celku evidentní, že soud zjistil skutek v rozsahu, který pokrývá znaky předmětného trestného činu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). 65. V posuzované věci je z popisu skutku učiněného soudem prvního stupně, který odvolací soud převzal beze změn do výroku o vině ve svém rozsudku, patrná snaha zachytit obviněnými vytvořené emočně nestabilní a přepjaté výchovné prostředí, ve kterém docházelo ke střetům mezi nimi, jejich bývalými partnery a dětmi samotnými, k fyzickému trestání a vulgaritám, k vytváření pocitu napětí, nejistoty a strachu z dalších konfliktních situací v intenzitě značící porušení povinnosti rodičů pečovat o své děti a chránit je před negativními vlivy. Důsledkem toho se soud nevyvaroval určitých nadbytečných údajů, které z hlediska hmotněprávní subsumpce skutku pod zákonné znaky konkrétního přečinu nejsou nezbytné a zpravidla bývají podrobněji rozvedeny až v odůvodnění rozhodnutí. Uvedené pochybení však nedosahuje takové intenzity, aby odůvodňovalo zásah Nejvyššího soudu. Podstatné je, že skutek je vymezen časově, místně, konkrétním jednáním obviněných, osobami poškozených a že z výrokové části rozsudku v kontextu skutkových zjištění podrobněji rozvedených v jeho odůvodnění lze zjistit i to, jaké výchovné povinnosti obvinění závažným způsobem porušili a jaké následky jejich jednání mělo. Z popisu skutku je možné dovodit, že obvinění při výchově nezletilých pochybili tím, že děti, které v jejich rodině vyrůstaly, vystavili zejména v letech 2019 a 2020 setrvalému emočně napjatému vztahovému prostředí, které nejméně v nezletilých AAAAA a BBBBB vzbuzovalo strach a úzkost, uchylovali se běžně k jejich fyzickému trestání a k používání vulgarit, což ve stresových situacích gradovalo nepřiměřeným fyzickým atakem vůči nezletilé AAAAA. Pokud jde o konkretizaci dat jednotlivých útoků, odkazuje Nejvyšší soud na bod 34 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, ve kterém je logicky vysvětleno, proč jejich přesnější časové vymezení není možné. V této věci nelze od poškozených očekávat, že by události zasadili do přesného časového kontextu, když v době činu byli ve velmi nízkém věku, jednání probíhalo po dobu cca 3,5 let a od jeho uskutečnění uplynula již delší doba. Nakonec i u jiných druhů trestné činnosti lze spáchání vymezit totožným způsobem, tedy časově méně konkrétně, aniž by vznikaly pochybnosti o dostatečné specifikaci skutku či o zachování práva obviněného adekvátně reagovat v rámci své obhajoby na podstatu obvinění. 66. Co se týká následků, byly už shora specifikovány. Současně je namístě odkázat na body 19, 20, 24 a 25 odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně a na body 29 a 30 odůvodnění rozsudku soudu odvolacího, kde jsou popsány konkrétní dopady prožitých událostí na vývoj nezletilých. Vyplývá z nich, že nezletilá AAAAA. vnímala prožitý děj jako traumatickou nadhraniční událost s pocity bezmoci a ponížení, přičemž tento děj ohrozil její vývoj souběžně v několika oblastech, zejména v oblasti emoční, protože došlo k narušení její důvěry v blízké vztahy a pocit bezpečí, a protože dostávala po delší dobu nezdravý vzor rodinných a výchovných rolí, a v oblasti sociální skrze nevhodný vzor řešení konfliktních vztahových situací. Stejně byl ohrožen ve svém citovém a sociálním vývoji nezletilý BBBBB, který rovněž trpěl pocity zmatení, nejistoty a strachu z gradace konfliktů a dalšího trestání. 67. Ohledně subjektivní stránky trestného činu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 tr. zákoníku platí, že na straně jednání pachatele předpokládá zavinění ve formě úmyslu, nicméně výslovně připouští i zavinění ve formě nedbalosti (vědomé i nevědomé). V každém konkrétním případě však musí být přímo v právní větě obžaloby, popř. návrhu na potrestání, jakož i rozsudku či trestního příkazu výslovně uvedeno, která z obou forem zavinění je pachateli přičítána (srovnej Draštík, A., Fremr, R., Durdík, T., Růžička, M., Sotolář, A., a kol. Trestní zákoník. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, str. 1115–1116). V právní větě rozsudku odvolacího soudu je výslovně uvedeno, že jednání obviněných bylo nedbalostní („z nedbalosti ohrozili rozumový, citový a mravní vývoj dítěte …“). V tomtéž rozsudku je pak v bodě 22 jeho odůvodnění rozvedeno, že se jedná o nedbalost nevědomou ve smyslu § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Vzhledem k tomu, že zákon výslovně připouští i takovou formu zavinění, nelze dovolací námitce chybějící subjektivní stránky přisvědčit. 68. Stejně tak je zjevně nedůvodná stroze v dovolání konstatovaná námitka porušení zásady subsidiarity trestní represe. Posuzovaný případ totiž z hlediska povahy, rozsahu, způsobu provedení a reálně hrozícího následku objektivně nabyl trestněprávně relevantního charakteru. Skutek, jímž byli obvinění uznáni vinnými, nevykazuje nic natolik výjimečného, co by ho charakterizovalo jako společensky méně škodlivý oproti tomu, jakou míru společenské škodlivosti obvykle mají běžně se vyskytující případy trestného činu dané skutkové podstaty (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2023, sp. zn. 8 Tdo 609/2023, ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 7 Tdo 90/2019, ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. 5 Tdo 105/2025, ze dne 25. 3. 2026, sp. zn. 4 Tdo 211/2026). 69. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud pro úplnost poznamenává, že chování pachatele po spáchání skutku vykazujícího znaky trestného činu, zejména jeho účinná lítost a snaha odstranit škodlivé následky činu, sice není okolností, která by ve smyslu zásady subsidiarity trestní represe dovolovala rezignovat na povinnost uplatňovat trestní odpovědnost takového pachatele, ale lze ji zohlednit při úvaze o použití § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. (příp. § 159a odst. 4 tr. ř.) nebo některého z odklonů v trestním řízení [srov. § 179c odst. 2 písm. f), g), h), § 307 a § 309 tr. ř.], případně při úvaze o upuštění od potrestání (podle § 46 až 48 tr. zákoníku) nebo při úvaze o druhu a výši sankce ukládané za takový trestný čin (srov. § 39 odst. 1 věta za středníkem tr. zákoníku). Vzhledem k povaze trestné činnosti obviněných by přitom narovnání vztahů mezi nimi a poškozenými dětmi mělo být zásadně upřednostňováno před právem státu na potrestání. K upřednostnění restorativní funkce trestního řízení v této věci ale absentoval dostatek sebereflexe obviněných a nulová snaha o pochopení toho, jak svým jednáním ohrozili nezletilé děti v jejich dalším mravním, rozumovém a citovém vývoji. Namísto pochopení toho, že děti potřebují emočně stabilní výchovné prostředí bez používání fyzických trestů a nadávek a bez konfrontace nezvládnutých hádek rodičů, nezletilé osočili ze lží a ze záměrného překrucování reality a ztrátu kontaktu s nimi nedávají za vinu sobě, nýbrž svým bývalým partnerům, a dokonce nezletilým samotným. 70. K procesní námitce obviněných týkající se zachování totožnosti skutku poté, co z jeho popisu byla oproti obžalobě vypuštěna část jednání vykazující znaky týrání, Nejvyšší soud už jen ve stručnosti odkazuje na bod 14 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, kde se tento soud se stejnou odvolací námitkou obviněných dostatečně přesvědčivě vypořádal. Totožnost skutku je nepochybně zachována vzhledem k částečné shodě v jednání obviněných v téže době a na stejném místě (bití rukou nebo vařečkou či páskem obou poškozených a používání vulgarit jejich směrem za projevy odpovídající jejich naturelu a věku nebo za zanedbatelné prohřešky; excesivní fyzické napadení nezletilé AAAAA) a v podstatné shodě v následcích jejich činů (nezletilí AAAAA a BBBBB vnímali jednání obviněných jako zlé nakládání a měli zejména z obviněného strach). 71. Naproti tomu je nutno přisvědčit obviněným v tom, že odvolací soud je měl správně poučit o tom, že uvažuje o změně právní kvalifikace skutku v té podobě, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, byť podle mírnějšího ustanovení zákona, než podle kterého posuzovala skutek obžaloba a soud prvního stupně (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. I. ÚS 639/03, publikovaný pod č. 102 ve sv. 34 Sb. nál. a usn.). Nicméně nedodržení této poučovací povinnosti nemělo v posuzované věci za následek faktické zkrácení práv obviněných na účinnou procesní obranu, neboť ta byla po celou dobu jednání zaměřena ke stejnému skutkovému ději a spočívala v jeho popírání s poukazem na to, že obvinění se o všechny své děti starali příkladně, vytvářeli jim zdravé rodinné prostředí, k fyzickým trestům docházelo jen zcela výjimečně, vulgarity vůči dětem nepoužívali vůbec a pokud nezletilá AAAAA a BBBBB vypovídají jinak, pak jde o účelovou lež, ke které jsou manipulování bývalými partnery obviněných, zejména J. M. V této konkrétní věci tak nejde o klasické tzv. překvapivé rozhodnutí odvolacího soudu (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. I. ÚS 1303/12 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. I. ÚS 78/2004). Nad rámec toho lze pro úplnost dodat, že obvinění se v dovolání omezují jen na povšechné tvrzení o porušení svého práva na obhajobu, aniž by uvedli, co jiného by v řízení před odvolacím soudem uplatnili, pokud by na změnu právního posouzení skutku ze zločinu týrání svěřené osoby podle 198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku na mírnější přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku byli včas upozorněni. 72. V souladu s výše popsanými následky jednání obviněných na psychice nezletilých AAAAA a BBBBB je nutno odmítnout i námitky obviněných týkající výroků o přiznání náhrady nemajetkové újmy ve smyslu § 2956 občanského zákoníku spočívající v zásahu do přirozených práv nezletilých dětí a způsobení jim psychické újmy kvalifikované intenzity, které zejména odvolací soud pečlivě odůvodnil v bodech 28 až 32 svého rozsudku, na které Nejvyšší soud opět pro stručnost odkazuje. V. Závěrečné shrnutí Nejvyššího soudu 73. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dovolání obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněná. Své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 20. 5. 2026 JUDr. Pavla Augustinová předsedkyně senátu