4 Tdo 354/2026-636 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 4. 2026 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněné M. W., ke dni rozhodnutí ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 12. 2025, sp. zn. 7 To 177/2025, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 5 T 78/2023, takto: Podle § 265l odst. 2 tr. ř. se Krajskému soudu v Plzni přikazuje, nechť rozhodne o chybějícím výroku o náhradě škody. I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 5. 2025, sp. zn. 5 T 78/2023, byla obviněná M. W. uznána vinnou přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a obviněný M. K., zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se dopustili ve stručnosti tím, že dne 20. 5. 2023 v době kolem 23 hodiny v Plzni obviněná po předchozí dohodě s M. K. a dalším mužem vylákala poškozeného P. Z., který si v její přítomnosti cestou vybral z bankomatu finanční hotovost ve výši 5 000 Kč, pod záminkou společné návštěvy bytu a příslibem sexu k objektu Sauna XY, XY, s vědomím, že zde bude poškozený okraden spoluobviněným M. K., a dalším mužem, kteří obviněnou a poškozeného sledovali. Poškozený, poté, co zjistil, že se jedná o objekt sauny, chtěl odejít, ale byl výše uvedenými muži násilím zatažen do provozovny a zde byl fyzicky napaden údery a kopy a donucen pohrůžkou dalšího násilí vydat 5 000 Kč a mobilní telefon značky Samsung, model A53 5G, v hodnotě 5 590 Kč, čímž mu byla způsobena škoda v celkové výši 10 590 Kč. 2. Obviněná M. W. byla za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a za sbíhající se přečiny, kterými byla uznána vinnou rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 5. 2024, sp. zn. 38 T 130/2023, rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 5. 3. 2024, sp. zn. 5 T 93/2023, a rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 3. 8. 2023, sp. zn. 6 T 48/2023, podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody na 22 měsíců za současného zrušení výroku o souhrnném trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 5. 2024, sp. zn. 38 T 130/2023, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou. 3. Spoluobviněný M. K. byl za zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a další sbíhající se trestné činy odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na 3 roky, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroku o trestu z předchozích rozhodnutí ohledně sbíhajících se trestných činů. 4. Soud prvního stupně dále podle § 228 odst. 1 tr. ř. oběma obviněným uložil, aby společně a nerozdílně zaplatili poškozenému P. Z. 10 590 Kč na náhradě škody, a zbytkem nároku poškozeného podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal na občanskoprávní řízení. 5. Z podnětu odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město byl citovaný rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušen ve vztahu k obviněné M. W. v celém rozsahu rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 12. 2025, sp. zn. 7 To 177/2025. Odvolací soud poté obviněnou podle § 259 odst. 3 tr. ř. při stejných skutkových zjištěních rozšířených jen o údaj týkající se okolnosti zvláštní recidivy, a to jejího předchozího odsouzení rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. 8 T 79/2022, za přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, znovu uznal vinnou přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku ji odsoudil ke stejnému souhrnnému trestu. II. Dovolání nejvyšší státní zástupkyně a vyjádření obviněné k němu 6. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 12. 2025, sp. zn. 7 To 177/2025, napadla nejvyšší státní zástupkyně dovoláním podaným v neprospěch obviněné M. W. s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. 7. Konstatovala, že v postupu odvolacího soudu shledala pochybení spočívající v absenci výroku o náhradě škody, které je třeba zhojit. Konkretizovala, že odvolací soud se po zrušení rozsudku soudu prvního stupně ve výrocích týkajících se obviněné omezil při rozhodování podle § 259 odst. 3 tr. ř. jen na otázku viny a trestu a opomněl znovu rozhodnout o adhezním nároku poškozeného P. Z. na náhradu škody, ačkoli poškozený svůj nárok uplatnil včas a řádně. Podle nejvyšší státní zástupkyně není nutné na zjištěnou vadu reagovat kasačním výrokem ve smyslu § 265k tr. ř., protože dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který uplatnila, umožňuje při splnění podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. nápravu obdobných výrokových vad tím, že Nejvyšší soud dá podle § 265l odst. 2 tr. ř. odvolacímu soudu pokyn, aby o chybějícím výroku rozhodl. V tomto smyslu vznesla i návrh na způsob rozhodnutí Nejvyššího soudu, tj. aby v neveřejném zasedání přikázal Krajskému soudu v Plzni rozhodnout o chybějícím adhezním výroku. Vyslovila souhlas s neveřejným zasedáním i pro případ, že Nejvyšší soud uzná za vhodný jiný postup [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř]. 8. K dovolání nejvyšší státní zástupkyně se prostřednictvím svého obhájce Mgr. Michala Paterny vyjádřila obviněná M. W. Uvedla, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně považuje za věcně správné a kladně se vyjádřila k jejímu tvrzení, že nárok na náhradu škody byl poškozeným P. Z. uplatněn řádně a včas. Souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. III. Posouzení důvodnosti dovolání 9. Nejvyšší soud zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky dovolacího řízení, takže se zabýval povahou a opodstatněností námitky nejvyšší státní zástupkyně ohledně chybějícího výroku o náhradě škody, kterou opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho alternativě, že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí, a shledal ji důvodnou. 10. Uplatněný dovolací důvod podle ustálené judikatury slouží mimo jiné k nápravě vad spočívajících v absenci některého výroku rozhodnutí, který měl být učiněn, protože byly splněny zákonné podmínky pro to, aby o něm bylo rozhodnuto, ale byl soudy nižších stupňů opomenut a výroková část je tak neúplná. To je zcela evidentně případ v této trestní věci, ve které odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k obviněné v celém rozsahu a poté ve věci sám rozhodl odsuzujícím rozsudkem postupem podle § 259 odst. 3 tr. ř. o vině a trestu, přičemž provedl jen drobnou změnu ve skutkové větě týkající se doplnění údaje o speciální recidivě obviněné, tedy údaje nijak se nevztahujícímu k nároku poškozeného P. Z. na náhradu škody, jak o něm rozhodl soud prvního stupně s tím, že jej poškozený včas a řádně uplatnil (srovnej č. l. 90 a 95 tr. spisu a protokol o hlavním líčení konaném dne 18. 4. 2024 na č. l. 300–313 tr. spisu). Přesto o tomto adhezním nároku odvolací soud znovu nerozhodl a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil, že šlo o opomenutí (viz bod 2 odůvodnění jeho rozsudku). Toto pochybení nemohl odvolací soud sám napravit postupem podle § 131 tr. ř., neboť se nejednalo o odstranitelnou nesprávnost, ale o neúplnost rozhodnutí. 11. Nejvyšší soud dodává, že o nároku poškozeného, který byl uplatněn včas a řádně podle § 43 odst. 3 tr. ř., je soud povinen vždy rozhodnout podle § 228 nebo § 229 tr. ř., a to ve výrokové části rozsudku. Soud nemusí učinit takový výrok jen v případě, že vydal usnesení podle § 206 odst. 3, 4 tr. ř. (nebo s analogickým použitím tohoto ustanovení), jímž vyslovil, že určitou osobu, která uplatňuje práva poškozeného, nepřipouští k hlavnímu líčení nebo že poškozený nemůže uplatňovat svůj nárok v trestním řízení. Neexistenci výroku, kterým byl soud povinen rozhodnout o uplatněném nároku poškozeného, nelze nahradit vysvětlením jen v odůvodnění rozsudku; pokud tak soud přesto učiní, jde v jeho rozhodnutí o chybějící výrok ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (shodně usnesení Nejvyššího soudu z 13. 5. 2015, sp. zn. 8 Tdo 469/2015, pub. pod č. 9/2016 Sb. rozh. tr.). 12. Nad rámec uvedeného pokládá Nejvyšší soud za potřebné ještě připomenout, že předpokladem rozhodnutí o adhezním nároku není pouze to, že jej poškozený uplatnil nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování. Podle § 43 odst. 3 tr. ř. musí být z návrhu poškozeného patrné i to, z jakých důvodů a v jaké výši nárok uplatňuje, přičemž důvod a výši škody je dotyčný povinen doložit. O tom všem musí být poškozený náležitě poučen. Vedle toho musí výsledky provedeného dokazování poskytovat pro rozhodnutí o nároku dostatečný skutkový podklad. Je-li nárok řádně a včas uplatněn a soud má k dispozici dostatečné podklady, je povinen o něm rozhodnout současně s výrokem o vině, o náhradě škody nelze v trestním řízení rozhodovat samostatným usnesením ani ji ponechat bez výroku (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 11 Tdo 605/2009). IV. Závěrečné posouzení 13. Vzhledem ke shledané vadě Nejvyšší soud v neveřejném zasedání konaném v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. vyhověl dovolání nejvyšší státní zástupkyně a podle § 265l odst. 2 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby o chybějícím výroku na náhradu škody rozhodl, a to podle skutkového a právního stavu v době svého rozhodnutí (ex nunc). Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 29. 4. 2026 JUDr. Pavla Augustinová předsedkyně senátu