4 Tdo 399/2026-376 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 5. 2026 dovolání obviněného J. M., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. 1. 2026, sp. zn. 55 To 415/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 5 T 98/2025, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání obviněného J. M. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 20. 8. 2025, sp. zn. 5 T 98/2025, byl obviněný J. M. uznán vinným zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. c), písm. d) tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 25 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný před soudem prvního stupně prohlásil vinu, když byl předtím dostatečně poučen o tomto procesním postupu, o významu takového prohlášení, o obsahu projednávaného skutku i jeho právní kvalifikaci, stalo se tak za přítomnosti obhájce Mgr. Jiřího Vozáka. Soud prvního stupně prohlášení viny obviněného přijal, když se ho předtím na jeho vůli k prohlášení viny výslovně dotazoval. 2. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 13. 1. 2026, sp. zn. 55 To 415/2025, podle § 256 tr. řádu odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně zamítl. Zde je třeba zdůraznit, že, byť odvolací námitky směřovaly i proti výroku o vině, odvolací soud se jimi nezabýval a výrok o vině věcně nepřezkoumával, s poukazem na ustanovení § 206c odst. 7 tr. řádu a § 246 odst. 1 písm. c) tr. řádu, podle nichž nemůže obviněný, který prohlásil před soudem prvního stupně vinu a takové prohlášení bylo soudem přijato, podat odvolání proti výroku o vině. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 3. Obviněný (dále i jako „dovolatel“) dovoláním podaným prostřednictvím obhájce Mgr. Jiřího Vozáka napadá shora uvedené rozhodnutí odvolacího soudu a jako dovolací důvod uvádí § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejprve rekapituluje obsah rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu. Uvádí, že závěry soudu nemají oporu v provedeném dokazování, když soud prvního stupně nesprávně vycházel z výpovědí poškozených, které považoval za věrohodné. Za takové situace není možné opomenout svědky navrhované obhajobou. To se projevilo i na rozhodnutí odvolacího soudu. Skutková zjištění obsahují extrémní rozpor mezi dokazováním a skutkovými závěry. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. 4. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) podala k dovolání obviněného vyjádření. Upozorňuje na skutečnost, že obviněný před soudem prvního stupně prohlásil vinu, byl o této možnosti řádně poučen, tím souhlasil se skutkem tak, jak byl popsán v obžalobě, vzal na vědomí i právní kvalifikaci skutku, vzal na vědomí i to, že v rozsahu prohlášení viny nemůže rozsudek soudu prvního stupně napadnout opravným prostředkem. Odvolací soud pak nemůže takový výrok o vině v opravném řízení přezkoumávat. Závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného jako nepřípustné. III. Rozhodnutí o dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle tohoto ustanovení lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhoduje ve druhém stupni a zákon to připouští. 6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného napadá rozhodnutí odvolacího soudu, tedy soudu, který rozhodl ve druhém stupni, toto rozhodnutí bylo učiněno ve věci samé, odvolací soud však v přezkumném stadiu soudního řízení mohl obsahově rozhodovat k odvolání obviněného jen o jeho námitkách směřovaných proti výroku o trestu. 7. Odvolací soud správně přezkoumával pouze výrok o trestu, s poukazem na skutečnost, že obviněný prohlásil před soudem prvního stupně vinu ve vztahu ke skutku i předmětné právní kvalifikaci trestného činu, jímž byl uznán vinným. Objektivně pak neexistovaly žádné důvody, aby byl v části týkající se obviněného přezkoumán výrok o vině odvolacím soudem z jeho vlastní iniciativy na základě ustanovení § 254 odst. 2, 3 tr. řádu. 8. Dovolání obviněného tedy de facto nesměřuje proti výroku odvolacího soudu, který byl vynesen ve druhém stupni, když dovolatel nemohl účinně podat odvolání proti výroku o vině a odvolací soud tak mohl v odvolacím řízení přezkoumat jen výrok o trestu. 9. Nejvyšší soud proto rozhodl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu, že dovolání obviněného napadající výrok o vině soudu prvního stupně je nepřípustné. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu). V Brně dne 20. 5. 2026 JUDr. Jiří Pácal předseda senátu Vypracoval: JUDr. Ladislav Koudelka, Ph.D.soudce