4 Tdo 409/2026-182 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 5. 2026 o dovolání, které podal obviněný V. Š., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2026, sp. zn. 12 To 335/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 1 T 84/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 7. 10. 2025, sp. zn. 1 T 84/2025, byl obviněný V. Š. shledán vinným přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 62 odst. 1, 3 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Podle § 63 odst. 2 tr. zákoníku mu byly uloženy povinnosti podle svých sil nahradit škodu, kterou trestným činem způsobil, zdržet se jakýchkoli verbálních a fyzických útoků vůči poškozené M. K., a podrobit se vhodnému programu psychologického poradenství zaměřeného na zvládání agrese a partnerských vztahů. Okresní soud rozhodl také o adhezním nároku poškozené M. K. 2. Skutková zjištění vyjádřená ve výroku o vině a podrobněji rozvedená v odůvodnění rozsudku lze stručně shrnout následovně. Obviněný V. Š. dne 19. 8. 2025 kolem 20.00 hodin v XY v ulici XY, po předchozí slovní rozepři s poškozenou M. K., matkou jeho nezletilých dětí, ke které došlo u otevřených vstupních dveří do bytu užívaného poškozenou a jejím partnerem L. J., vstoupil bez jejich souhlasu do zádveří bytu, postrkoval se s poškozenou i jejím partnerem, přetahoval se s nimi o vstupní dveře, které oni chtěli zavřít, a ačkoli byl oběma opakovaně vyzván k tomu, aby odešel, výzvě nevyhověl. V průběhu tohoto incidentu, který posléze ukončila poškozená použitím pepřového spreje poté, co do ní obviněný strčil, poškozené sundal z obličeje dioptrické brýle, rozlomil jejich rám a vyhodil je z okna chodby, čímž jí způsobil škodu ve výši nejméně 11 500 Kč. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali státní zástupkyně a obviněný Vojtěch Šesták odvolání. Obviněný řádný opravný prostředek směřoval proti všem výrokům, zatímco státní zástupkyně se domáhala jen zpřísnění trestu. Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 14. 1. 2026, sp. zn. 12 To 335/2025, obě odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněného 4. Obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Marka Nespaly napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním. Svůj mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. s tím, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a že byl skutek nesprávně právně posouzen. 5. V odůvodnění dovolání, které je poměrně chaoticky strukturované, obviněný soudům nižších stupňů fakticky vytknul, že skutkový závěr o záměrném rozbití brýlí postavily na výpovědích poškozené a jejího partnera a ignorovaly, že nezúčastněný svědek L. M. nic takového nezaznamenal. Poukázal také na to, že rozbití brýlí není patrné ani na zvukovém záznamu konfliktu, který pořídil L. J. Dále brojil proti závěru o výši způsobené škody poukazem na to, že z fotodokumentace poškozených brýlí je zřejmé, že rozbitá je pouze jejich obruba, jejíž obvyklá cena podle vyjádření Chrtek Optik, s. r. o., činí 4 500 Kč a podle dokladu k nákupu brýlí v UVEA OPTIK v Lysé nad Labem byly zakoupeny za 4 750 Kč. Poškození dioptrických skel, které byly při nákupu prodávajícím oceněny samostatně, není na zmíněné fotodokumentace znatelné, takže k uvedení věci do původního stavu by podle jeho mínění postačilo je osadit do nových obrouček stejného typu. V souvislosti s tím obviněný poukázal na několik rozhodnutí Nejvyššího soudu, ze kterých shodně vyplývá, že pokud je předmětem útoku věc, která není samostatnou věcí v právním slova smyslu, ale tvoří nedílnou součást funkčního celku či zařízení a lze ji opravit, pak je potřeba při stanovení výše škody vycházet především z účelně vynaložených nákladů na uvedení celého funkčního celku v předešlý stav, které ovšem v žádném případě nemohou přesáhnout cenu, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a místě činu před jejím poškozením prodávala. Pakliže by soudy uvedenou judikaturu respektovaly, nemohly jej s ohledem na absenci znaku škody nikoli nepatrné uznat vinným z přečinu poškozování cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Ve vztahu k přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku obviněný namítl, že soudy nedostatečně zohlednily zanedbatelnou míru škodlivosti jednání obviněného a neaplikovaly § 12 odst. 2 tr. zákoníku, přestože ze skutkových zjištění je zřejmé, že se jednalo pouze o verbální konflikt, který se odehrál v blízkosti vstupních dveří do bytu mezi ním a poškozenou a do kterého se později zapojil i její partner. Pokud přitom obviněný vkročil za dveře bytu, čehož si není vědomý, rozhodně nejednal ve snaze porušit domovní svobodu, natož aby se toho domáhal násilím. Se vstupními dveřmi manipulovali pouze poškozená a její partner, kterému navíc ani nepřísluší užívací právo k předmětnému bytu. 6. Nejvyššímu soudu obviněný navrhl, aby podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a aby podle § 265l tr. ř. věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám postupem podle § 265m odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného obžaloby zprostí. III. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství 7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství zrekapituloval dovolací námitky obviněného a upozornil na to, že měl uplatnit také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 8. K výtce obviněného vztahující se k poškození dioptrických brýlí poškozené státní zástupce uvedl, že jde o pouhou polemiku se způsobem hodnocení důkazů soudy nižších stupňů a nikoli o kvalifikovanou námitku, která by umožnila výjimečný zásad Nejvyššího soudu do oblasti skutkových zjištění ve smyslu první alternativy § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Soudy podle jeho mínění skutkové zjištění o tom, že obviněný předmětné brýle poškozené záměrně rozlomil, učinily na základě věrohodných výpovědí poškozené a svědka L. J. a závěr o výši způsobené škody důvodně opřely o odborné vyjádření společnosti Chrtek Optik, s. r. o. Námitku obviněného, že škoda měla být stanovena jen podle ceny obruby brýlí, státní zástupce označil za nepřiléhavou. Zásadně platí, že rozhodující je hodnota věci jako funkčního celku a v této věci nelze uměle oddělovat cenu obruby od ceny dioptrických skel, protože pouze jejich spojením jsou dioptrické brýle schopny plnit svůj účel, tj. korekci zraku. Státní zástupce dále zdůraznil, že pro určení výše škody je primární cena poškozené věci v místě a čase obvyklá a teprve pokud ji nelze zjistit, přichází do úvahy stanovení škody podle nákladů vynaložených na obstarání stejné anebo podobné věci či na uvedení věci do předešlého stavu. 9. K dovolací námitce subsidiarity trestní represe státní zástupce konstatoval, že typová společenská škodlivost jednání obviněného je zvyšována tím, že naplnil i znaky kvalifikované skutkové podstaty podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku a že eskalaci konfliktu vyvolal podstatnou měrou právě tím, že se začal s poškozenou přetahovat o vstupní dveře, čímž dal jednoznačně najevo svůj úmysl vstoupit do bytu, což se mu poté i podařilo. Za pozornost z pohledu škodlivosti jednání obviněného stojí i to, že od svého protiprávního jednání upustil až poté, co poškozená proti němu použila pepřový sprej, že spáchal dva trestné činy a že vůči poškozené dlouhodobě vystupuje problematickým způsobem. 10. Nejvyššímu soudu státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.], a aby v něm případně učinil i jiné rozhodnutí, než které on sám navrhl [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. 11. Vyjádření státního zástupce bylo Nejvyšším soudem zasláno obviněnému na vědomí a k případné replice, kterou ve stanovené lhůtě neučinil. IV. Důvodnost dovolání 12. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky dovolacího řízení, takže se zabýval povahou a opodstatněností uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům a tím, zda na jejich podkladě lze přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozsudku odvolacího soudu. Možnost využití dovolání je totiž omezená jen na důvody taxativně vymezené v § 265b tr. ř. a konkrétní námitky obviněného musí uplatněnému dovolacímu důvodu svým obsahem také odpovídat, přičemž Nejvyšší soud je zásadně při své přezkumné činnosti vázán jejich rozsahem a důvody (viz § 265i odst. 3 a § 265f odst. 1 tr. ř.). Je to dáno tím, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, které lze obecně charakterizovat jako kvalifikované vady napadeného rozhodnutí nebo řízení mu předcházejícího. Nejvyšší soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání správnosti rozhodnutí soudů druhého stupně a nelze od něj očekávat revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů, kterými je dovolací soud vázán stejně jako rozsahem a charakterem námitek, kterými obviněný jejich naplnění odůvodňuje (§ 265f odst. 1 tr. ř.). 13. Nejvyšší soud nejprve ve shodě s vyjádřením státního zástupce konstatuje, že obviněný měl s ohledem na uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a fakt, že odvolací soud věcně projednal jeho řádný opravný prostředek a zamítl ho, odkázat také na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Toto pochybení ale samo o sobě není důvodem, pro který Nejvyšší soud v dovolacím řízení nepřikročil k přezkumu napadeného usnesení. Nejvyšší soud neprovedl mimořádný přezkum rozhodnutí soudů nižších stupňů z jiného důvodu. Žádná z dovolacích námitek obviněného, které se vztahující ke skutkovým zjištěním, totiž neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a hmotněprávní dovolací námitky porušení zásady subsidiarity trestní represe a absence znaku škody nikoli nepatrné, které formálně odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jsou očividně neopodstatněné. 14. K té části dovolání, která se týká § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v alternativě, kterou je dovozován zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů, Nejvyšší soud uvádí, že je jen opakováním skutkových a procesních námitek, které obviněný uplatnil už v řízení před soudem prvního stupně a pak před odvolacím soudem a se kterými se oba soudy nižších stupňů přesvědčivě vypořádaly. Navíc se povětšinou jedná o výhrady vůči způsobu, jakým soudy hodnotily provedené důkazy. Obviněný nepoukazuje na tzv. extrémní rozpory, ale jen na základě vlastních úvah a vlastního hodnocení tvrdí, že skutková zjištění soudu prvního stupně, která odvolací soud aproboval, jsou nesprávná a prosazuje vlastní skutkovou verzi konfliktu, který se odehrál u vchodových dveří bytu užívaného poškozenou M. K., matkou jeho nezletilých dětí. Taková argumentace se ovšem míjí s podstatou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož smyslem je postihnout závažné vady skutkového základu rozhodnutí, které spočívají v tom, že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, že byla učiněna na podkladě procesně nepoužitelných důkazů, anebo že vůči nim byly nedůvodně opomenuty navržené podstatné důkazy. Nejde o nástroj, jehož prostřednictvím by mohl Nejvyšší soud znovu přehodnocovat celé dokazování, nahrazovat úvahy soudů nižších stupňů svými vlastními nebo vytvářet alternativní skutkové verze děje jen proto, že se jeví dovolateli jako pravděpodobnější. Dokazování je doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem odvolacím, protože je ovládáno zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpce neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem. Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o zjišťované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů (shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, publikované pod č. T 420. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002). Ostatně i z judikatury Ústavního soudu jasně plyne, že důvodem pro zrušení pravomocného soudního rozhodnutí je toliko extrémní porušení zásad pro hodnocení důkazů, které má za následek, že „se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy“ – např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14, publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu. 15. Vycházeje z popsaných obecných východisek Nejvyšší soud k dovolacím námitkám obviněného, kterými se domáhá pro sebe výhodnějšího skutkového závěru, že do bytu poškozené nevstoupil s úmyslem porušit její domovní svobodu a že jí záměrně nerozbil dioptrické brýle, poukazuje na body 24 a 25 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v nichž je přesvědčivě a logicky vysvětleno, z jakých důkazů soud prvního stupně dovodil, že obviněný vědomě vešel proti vůli poškozené do jejího bytu, když se snažil zamezit tomu, aby zavřela vstupní dveře, a že v průběhu konfliktu jí schválně rozlomil dioptrické brýle a vyhodil je oknem chodby domu ven. Soud zde pečlivě vyložil i to, a proč odmítl akceptovat verzi obhajoby, že poškozená lže, protože se obviněnému chce pomstít a „sebrat mu děti“. Soud prvního stupně přitom neopomněl vzít do úvahy žádný z provedených důkazů, všechny hodnotil podle svého vnitřního uvážení individuálně i ve spojení s důkazy dalšími, aniž by některému z nich dal váhu, která mu nenáleží, nebo zkreslil jeho obsah. O svých skutkových závěrech neměl žádné pochybnosti, pro které by s ohledem na zásadu presumpce neviny a z ní vycházejícího principu in dubio pro reo, upřednostnil tvrzení obviněného oproti tomu, co pod sankcí křivé svědecké výpovědi vypověděli poškozená, její partner L. J. a zejména nezúčastněný svědek L. M. a co vyplývá ze záznamu pořízeného L. J. na jeho mobilní telefon položený na komodě uvnitř bytu. Způsob hodnocení důkazů soudem prvního stupně následně přezkoumal odvolací soud, který konstatoval, že netrpí žádným deficitem, jež by odůvodňoval jeho zásah na základě výtek obviněného. Výslovně uvedl, že soud prvého stupně postupoval v souladu se zákonnými požadavky kladenými na důkazní řízení ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. a důkazy správně hodnotil v jejich vzájemných souvislostech (viz body 8 a 9 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). 16. Podstatou právních námitek obviněného, které odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a Nejvyšší soud se jimi proto na rozdíl od námitek skutkových zabýval, je přesvědčení obviněného, že zjištěné jednání nenaplňuje znaky přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, protože s ohledem na okolnosti případu, zejména malou intenzitu narušení ochrany obydlí poškozené, a faktu, že nejednal v přímém úmyslu, nedosáhlo typové míry škodlivosti a bylo na místě aplikovat § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Dále namítá, že pro kvalifikaci skutku jako přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku absentuje znak škody nikoli nepatrné, protože fakticky došlo jen k poškození obrouček dioptrických brýlí, které jsou oddělitelnou součástí věci a jejichž obvyklá cena činí i podle odborného vyjádření, ze kterého soudy vycházely při vyčíslení škody, jen 4 500 Kč, zatímco samotná dioptrická skla v hodnotě zbylých 7 000 Kč poškozena nebyla a bylo tedy možné věc uvést do původního stavu tím, že se skla obrousí a vsadí do nových obrub stejného typu. Obě vznesené hmotně právní výhrady jsou ale zjevně nepodložené. 17. K výši škody na dioptrických brýlích M. K., které obviněný prokazatelně úmyslně poškodil a učinil tak s vědomí, že poškozená je používá setrvale, neboť bez nich velmi špatně vidí, Nejvyšší soud ve shodě se státním zástupcem Nejvyššího státního zastupitelství soudy konstatuje, že soudy nižších stupňů správně vyšly z toho, že jde o jeden funkční celek, u kterého nelze uměle oddělovat cenu obruby od ceny dioptrických skel, protože pouze jejich spojením jsou brýle při jejich běžném používání schopny plnit svůj účel, kterým je korekce zraku. Pokud byla obruba zničena, celé brýle se tím staly nepoužitelnými (o čemž není s ohledem na důkaz na č. l. 14 tr. spisu pochyb), a to se logicky promítlo do výše škody určené podle v místě a čase obvyklé hodnoty poškozené věci jako celku. Právě tento způsob stanovení škody je přitom primárním hlediskem. Pro závěr o tom, podle kterého ze tří kritérií obsažených v ustanovení § 137 tr. zákoníku bude stanovena výše škody způsobené trestným činem v případě poškození věci, je totiž rozhodující skutečnost, zda lze zjistit cenu, za kterou se věc, jež byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Posouzení této skutečnosti je závislé na konkrétním druhu a charakteru poškozené věci (případně její části) a na tom, zda existují takové překážky, které výrazně znesnadňují použití uvedeného kritéria nebo vzhledem k nimž není účelné, hospodárné ani výstižné stanovit škodu porovnáním ceny věci před poškozením a po něm (srovnej stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. Tpjn 304/2005, pub. pod č. 45/2006 Sb. rozh. tr.). Stanovení výše škody podle účelně vynaložených nákladů na uvedení poškozené věci do stavu před jejím poškozením, kteréžto postupu se obviněný domáhá, přichází v úvahu až tehdy, pokud je z okolností zřejmé, že výše způsobené škody je ve značném nepoměru k celkové ceně poškozené věci nebo jde o poškození části většího funkčního celku, které se neprojeví na jeho prodejní ceně (např. drobné poškození karoserie motorového vozidla, rozbití jeho oken či světlometů, poškození vstupních dveří domu, rozbití jeho oken apod.). Taková situace ale v posuzovaném případě rozhodně nenastala, neboť poškozením podstatné části dioptrických brýlí došlo k jejich znehodnocení jako funkčního celku a nikoli jen k zanedbatelnému zásahu do některé z jejích dílčích součástí bez vlivu na celkovou hodnotu věci. To, že se jedná o jeden funkční celek, nejlépe ilustruje skutečnost, že poškozená nemohla při běžném způsobu života korigovat svoji vážnou vadu zraku jen použitím dioptrických skel bez obrouček. Vyjma toho nelze přehlédnout, že v cenové nabídce na opravu brýlí, kterou si obviněný obstaral dotazem u společnosti Uvea Optik Lysá nad Labem a na kterou odkazuje jako na nosný důkaz správnosti svých úvah (nachází se na č. l. 143 tr. spisu), je jasně uvedeno, že pokud by tatáž dioptrická skla měla být zasazena do stejného typu obrouček, musela by být obroušena a obroučky by musely mít namísto původní velikosti 54 velikost 52. Nejvyšší soud uzavírá, že soudy nižších stupňů nepochybily, jestliže při určení výše škody vzaly za podklad odborné vyjádření společnosti Chrtek Optik, s. r. o., která kvalifikovaně odhadla cenu celých brýlí na 11 500 Kč (viz č. l. 108 tr. spisu). Uvedená částka koresponduje s dalšími důkazy, kterými jsou daňový doklad o nákupu brýlí dne 9. 12. 2024 za 12 250 Kč (viz č. l. 17 tr. spisu) a odborný odhad znějící na 12 000 Kč obstaraný policejními orgány v přípravném řízení u společnosti Cornea Lexum, s. r. o. (viz čl. 18 tr. spisu). 18. K zásadě subsidiarity trestní represe zakotvené v § 12 odst. 2 tr. zákoníku se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil ve svém stanovisku ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, pub. pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Připomněl, že zásadně platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání, a že společenská škodlivost není zákonným znakem trestného činu a má význam jen jako jedno z hledisek pro uplatňování předmětné zásady. Současně konstatoval, že ji nelze řešit v obecné poloze, ale je ji třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě u každého spáchaného méně závažného trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v § 39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke všem znakům zvažované skutkové podstaty trestného činu a dalším okolnostem případu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. 19. V této trestní věci se soudy obou stupňů postupovaly ve shodě s výše citovaným stanoviskem. Vědomy si toho, že k činu došlo v souvislosti s významně narušenými vztahy obviněného a poškozené jako rodičů nezletilých dětí, na jejichž péči se oba podílejí, se škodlivostí jednání obviněného velmi pečlivě zaobíraly a shodně uzavřely, že i přes specifické okolnosti případu odpovídá typově obdobným přečinům, neboť jsou zde další faktory, které nebezpečnost jednání obviněného zvyšují (viz body 30 a 32 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 12 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud na jejich přesvědčivou a úplnou argumentaci pro stručnost odkazuje a nemá potřebu nad její rámec cokoli dodávat. V. Závěrečné shrnutí Nejvyššího soudu 20. Vzhledem k tomu, že obviněným vznesené námitky týkající se skutkových zjištění neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a protože námitky hmotněprávní povahy uplatněné podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jsou zjevně nedůvodné, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 20. 5. 2026 JUDr. Pavla Augustinová předsedkyně senátu