4 Tdo 41/2026-115 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 2. 2026 o dovolání obviněného M. Z., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2025, sp. zn. 5 To 256/2025, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 101/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2025, sp. zn. 5 T 101/2025, byl obviněný M. Z., uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tak, že dne 4. 4. 2025 ve 3:00 hodin po předchozím požití alkoholu řídil v Brně po ulici XY osobní motorové vozidlo Škoda Octavia, přičemž odborným měřením pomocí testeru na alkohol zn. Dräger u něj byly v 3:07 hodin zjištěny hodnoty 1,55 ‰ a v 3:14 1,59 ‰ alkoholu v dechu. Za uvedený čin mu byl podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 65denních sazeb po 700 Kč (tj. celkem 45 500 Kč) a dále podle § 73 odst. 1 a 4 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců. 2. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 1. 10. 2025, sp. zn. 5 To 256/2025, zamítl odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Odvolání směřovalo pouze proti výroku o trestu, protože obviněný před soudem prvního stupně prohlásil vinu podle § 206c odst. 1 tr. ř. a soud toto prohlášení podle § 206c odst. 4, 6 přijal. II. Dovolání obviněného 3. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Zdeňka Burdy, a to podáním datovaným dnem 30. 11. 2025, a směřoval ho proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2025, č. j. 5 To 256/2025-74, a současně i proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2025, č. j. 5 T 101/2025-54. 4. Pokud jde o dovolací důvody, obviněný v části označené jako „III. Dovolací důvody“ opsal zákonný výčet všech dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř., aniž by označil, o který z nich dovolání konkrétně opírá. Uvedl pouze, že „se jedná především o dva okruhy námitek: nesprávné právní posouzení věci – skutku nebo jiné – konkrétně nesprávnost právního posouzení skutku“ a že mu byl uložen trest „zcela nepřiměřený či ho zákon nepřipouští“. 5. Obsahově dovolání postavil na tvrzení, že soudy obou stupňů nepostupovaly v mezích zákona, když nevyhověly jeho návrhu na podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 tr. ř., ačkoli samy konstatovaly jeho bezúhonnost i to, že se k činu doznal (učinil prohlášení viny) a byl připraven složit finanční částku na účet soudu pro oběti trestné činnosti a zavázat se, že po určitou dobu nebude řídit motorová vozidla. Soudu prvního stupně vytkl, že se možnostem odklonu blíže nevěnoval a odmítl je toliko poukazem na záznamy v evidenční kartě řidiče. 6. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření státního zástupce 7. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který nejprve stručně rekapituloval dosavadní průběh řízení a připomněl, že dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného proti výroku o trestu z rozsudku soudu prvního stupně. 8. Po věcné stránce státní zástupce s dovolací argumentací nesouhlasil. Konstatoval, že obviněný ji staví především na tvrzení, že soudy nepostupovaly v mezích zákona, když nevyhověly návrhu obviněného na postup na podmíněné zastavení trestního stíhání a namísto toho rozhodly o vině a trestu. Dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř. ale dopadají na případy, kdy rozhodnutí spočívá na vadné právní kvalifikaci skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení nebo je obviněnému uložen trest, který zákon nezná nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, kterým byl obviněný uznán vinným, takže dovolací argumentaci obviněného vzhledem k její procesní podstatě nelze pod tyto dovolací důvody podřadit. Současně uvedl, že námitky obviněného nelze podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. 9. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud, nebude-li shledán důvod k postupu podle § 265i odst. 1 písm. c) či d) tr. ř., dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a vyslovil souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 tr. ř. 10. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno obviněnému prostřednictvím jeho obhájce k případné replice, kterou obviněný ve stanovené lhůtě neučinil. IV. Důvodnost dovolání 11. Dovolání bylo podáno obviněným v zákonné lhůtě dané § 265e odst. 1 tr. ř. a prostřednictvím obhájce, jak to ukládá § 265a odst. 2 tr. ř. Je z něj patrné i přes jeho nestandardní strohost a zjevné nesprávnosti, které obsahuje (např. je v něm v bodě II uvedeno, že se obviněný dovolává proti všem výrokům napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, ačkoli to má jen jeden výrok, nebo že soudy zamítly návrh obviněného na podmíněné zastavení trestního stíhání, ačkoli takové negativní rozhodnutí v tomto řízení učiněno nebylo a zákon ho ani nepředpokládá apod.), že směřuje proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2025, sp. zn. 5 To 256/2025, a opírá se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř., se slovním vysvětlením, že soudy měly jeho trestní stíhání podmíněně zastavit, protože pro to byly splněny všechny zákonné podmínky dané v § 307 tr. ř. Protože tak neučinily, napadené rozhodnutí trpí jednak vadou právního posouzení skutku a jednak tím, že obviněnému byl uložen trest nepřiměřeně přísný či trest, který zákon nepřipouští. Obviněný se domáhá zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 12. Nejvyšší soud shledal, že lze mít formální předpoklady dovolacího řízení za splněné, ovšem s velkou tolerancí k tomu, jak je dovolání odbyté ve svém „rozvolněném“ a neurčitém vymezení dovolacích důvodů a v absenci jasného podřazení konkrétních námitek pod určitý zákonný dovolací důvod (na což byl obhájce Mgr. Zdeněk Burda implicitně upozorněn Nejvyšším soudem už v řadě jiných rozhodnutích o dovoláních, která za obviněné sepsal a podal; srovnej např. řízení o dovolání vedená Nejvyšším soudem pod sp. zn. 3 Tdo 998/2025, sp. zn. 6 Tdo 1186/2025, 8 Tdo 971/2025 a mnoho dalších). Obviněný měl navíc výslovně uplatnit i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, jestliže podle jeho mínění bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože v řízení mu předcházejícím byly dány důvody dovolání uvedené v písmenech h) a i) § 265b odst. 1 tr. ř. Tato vada sama o osobě ale odmítnutí dovolání nezpůsobila, jak bude vzápětí vysvětleno. 13. Nejvyšší soud totiž zjistil, že námitky obviněného nelze podřadit pod jím uplatněné dovolací důvody nebo pod některý jiný z taxativně vymezených dovolacích důvodů v § 265b odst. 1 tr. ř. a proto z jejich podnětu nemohl přistoupit k věcnému přezkumu napadeného usnesení odvolacího soudu, jak se toho obviněný domáhá. Možnost využití dovolání je omezena jen na důvody vymezené v § 265b tr. ř. a dovolací soud je při své přezkumné činnosti zásadně vázán rozsahem a důvody dovolání (§ 265i odst. 3 tr. ř.), jakož i tím, jak obviněný naplnění dovolacích důvodů odůvodňuje (§ 265f odst. 1 tr. ř.). 14. Je potřeba připomenout, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen kvalifikovaných procesních či hmotněprávních vad napadeného rozhodnutí nebo řízení mu předcházejícího a Nejvyšší soud není „třetí instancí“ obecného přezkumu a nelze od něj očekávat revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nestanovil by uzavřený katalog dovolacích důvodů, jimiž je dovolací soud vázán, stejně jako vázaností na konkrétní námitky, jimiž obviněný jejich naplnění odůvodňuje (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Uvedené restriktivní pojetí dovolání je současně podepřeno procesní garancí, že odsouzený musí být v dovolacím řízení povinně zastoupen obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). Smyslem této úpravy není pouhá formální podmínka přístupu k dovolacímu soudu, nýbrž zajištění, aby mimořádný opravný prostředek byl uplatněn právně kvalifikovaně, tj. zejména s řádným označením konkrétního dovolacího důvodu a s argumentací, která je s ním obsahově souladná. 15. Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzované věci obviněný poté, co reprodukoval zákonný výčet dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. a slovně vymezil, že dovolání opírá především o okruhy označené jako „nesprávné právní posouzení skutku“ a „trest zcela nepřiměřený či ho zákon nepřipouští“, svou argumentaci k § 265g odst. 1 písm. h) a i) tr. ř. nijak nerozvedl a omezil se na výtku nezákonného procesního postupu soudů obou stupňů spočívajícího v tom, že neakceptovaly jeho návrh na podmíněné zastavení trestního stíhání, ačkoli podle jeho mínění pro tento postup byly splněny podmínky dané v § 307 tr. ř., protože obviněný se k činu doznal (učinil prohlášení viny podle § 206c tr. ř.), je bezúhonný a byl připraven složit finanční částku na účet soudu pro oběti trestné činnosti a zavázat se k tomu, že po určitou dobu nebude řídit motorová vozidla. Soudy namísto toho zveličily význam počtu záznamů obviněného v evidenční kartě řidiče, odsoudily ho a uložily mu trest. 16. Taková námitka ale žádný z obviněným uplatněných dovolacích důvodů nenaplňuje. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze úspěšně uplatnit jen námitky proti výroku o trestu, a to navíc jen tehdy, jestliže je obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, kterým byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 36 až § 39 tr. zákoníku, nelze v dovolání namítat, natož se skrze tento dovolací důvod domáhat revize pravomocného odsuzujícího rozsudku pouze s poukazem na to, že soudy měly namísto standartního řízení postupovat podle § 307 tr. ř. a trestní stíhání obviněného podmíněně zastavit. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je pak dán jen tehdy, spočívá-li rozhodnutí na vadné právní kvalifikaci skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V této trestní věci však obviněný prohlásil vinu skutkem, jak byl vymezen v obžalobě, souhlasil s jeho právním posouzením jako přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a v odvolání ani v dovolání neuplatnil výhrady vůči skutkovým zjištěním nebo právní kvalifikaci. Namítal opětovně jen to, že soudy nevyhověly jeho návrhu na podmíněné zastavení trestního stíhání, tedy uplatnil typově procesní námitku mířící proti postupu soudu a jeho diskreci při volbě procesního postupu, kterou nelze podřadit pod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 11 Tdo 794/2023, ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. 6 Tdo 1051/2023, nebo ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1335/2013). 17. Ani žádný jiný z dovolacích důvodů vyjmenovaných v § 265b odst. 1 tr. ř. není určen k tomu, aby se jím dovolatel domáhal přezkumu správnosti úvah soudů nižších stupňů o tom, zda je namístě přistoupit k procesnímu odklonu od standardního řízení aplikací § 307 tr. ř. Podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 odst. 1 tr. ř. je totiž institut fakultativní („soud … může“) a je mimo jiné podmíněno tím, že vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu, lze považovat takové rozhodnutí důvodně za dostačující. Nejde tedy o institut nárokový (srov. opět usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 11 Tdo 794/2023). Jestliže soud prvního stupně návrh na aplikaci § 307 tr. ř. odmítl (např. s odkazem na přestupkovou minulost) a odvolací soud tento závěr převzal, dovolací přezkum zpravidla nenabízí procesní prostor k tomu, aby Nejvyšší soud toliko „přehodnotil“ diskreční úvahu soudů o vhodnosti odklonu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. 6 Tdo 1051/2023). 18. Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. nelze vykládat tak, že se jím může obviněný domáhat odklonu od standardního průběhu trestního řízení. Tento dovolací důvod dopadá pouze na ty případy, kdy bylo rozhodnuto o některém z odklonů, aniž byly splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí, tj. dopadá na situace, kdy odklon byl použit, ač použit být neměl (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 975/2019, publikované pod č. 12/2020 Sb. rozh. tr.). 19. Jelikož Nejvyšší soud zjistil, že v napadených rozhodnutích nižších soudů nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř., nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 20. Vycházeje z uvedeného Nejvyšší soud uzavírá, že nemohl přistoupit k přezkumu zákonnosti a odůvodněnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, neboť uplatněné námitky nelze podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Za této situace mu nezbylo, než dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. 21. Obiter dictum Nejvyšší soud dodává, že v této trestní věci soudy obou stupňů k podmíněnému zastavení trestního stíhání – i přes iniciativu obviněného – nepřistoupily s akceptovatelným argumentem respektujícím podmínky dané v § 307 odst. 1 tr. ř., totiž, že vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu nelze důvodně považovat takové rozhodnutí za dostačující. Obviněný je sice osobou netrestanou a mající dobrou pověst, nicméně nelze odhlédnout od toho, že má v evidenční kartě řidiče celkem 13 záznamů, ze kterých je patrné, že velmi často při řízení motorového vozidla závažným způsobem porušuje dopravní předpisy, chová se výrazně nebezpečně a ohrožuje ostatní účastníky silničního provozu. I přes sankce mu uložené za tyto přestupky se jeho nezodpovědný přístup k dodržování předpisů nezměnil, což je zřetelně patrné i z nyní posuzovaného jednání, kdy řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu (srov. obecně k významu „dostačující“ podmínky a k jejímu hodnotícímu charakteru v rámci § 307 odst. 1 tr. ř. též sp. zn. 5 Tdo 975/2019, publ. pod č. 12/2020 Sb. rozh. tr.). V. Závěrečné shrnutí Nejvyššího soudu 22. Nejvyšší soud dovolání obviněného M. Z., odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a rozhodl tak v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 11. 2. 2026 JUDr. Pavla Augustinová předsedkyně senátu