4 Tdo 442/2026-844 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2026 o dovolání obviněného D. N., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 3. 2026, sp. zn. 4 To 52/2026, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 5 T 37/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 4. 12. 2025, sp. zn. 5 T 37/2025 byl obviněný D. N. uznán vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „dne 23. 6. 2024 kolem 16.20 hodin na volném úseku silnice XY v km XY v katastrálním území XY, okres XY, ve směru od obce XY na obec XY, řídil osobní automobil tovární značky Volkswagen Scirocco, RZ XY, a v rozporu s § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), nejel při pravém okraji vozovky, přejel do protisměru, kde · nejprve levou přední částí vozidla narazil do levé přední části za kabinou protijedoucího nákladního automobilu tovární značky Iveco, RZ XY (D), s přívěsem tovární značky Humbaur HT356124, RZ XY (D) řízeného poškozeným Ch. E., jedoucím při pravém okraji komunikace, · následně se v levém jízdním pruhu střetl s protijedoucím motocyklem tovární značky Kymco Xciting S 400, RZ XY, řízeného vlastníkem T. K., přičemž motocykl byl odhozen vlevo do pole, · poté došlo ke střetu s dalším protijedoucím motocyklem tovární značky Honda XL 1000V Varadero, RZ XY, řízeného vlastníkem R. K., · následně se osobní automobil stočil vlevo, kde pravou boční částí narazil do brzdícího motocyklu tovární značky Suzuki GSR600, RZ XY, řízeného vlastníkem T. K., v důsledku čehož: · poškozený T. K., utrpěl zranění — zlomeninu dolní části pravé vřetenní kosti, povrchová poranění pravé kyčle a stehna, zlomeninu obou pravostranných kotníků a sečnou ránu levé paty —, které si vyžádalo hospitalizaci v Nemocnici České Budějovice, a.s., od 23. 6. do 28. 6. 2024, kde podstoupil operativní zákrok, s pracovní neschopností od 24. 6. 2024 do 9. 3. 2025, · poškozený R. K., utrpěl mimo jiné zranění odhmoždění prodloužené míchy od Varolova mostu —, kterému na místě podlehl, · poškozený T. K., utrpěl mimo jiné zranění — rozhmoždění mozku —, kterému na místě podlehl, · ku škodě poškozeného Z. N., došlo k poškození osobního automobilu Volkswagen Scirocco, RZ XY, v předběžně odhadované výši 400 000 Kč, · ku škodě poškozeného Ch. E., došlo k poškození nákladního automobilu tovární značky Iveco, RZ XY (D) v předběžně odhadované výši 200 000 Kč, · ku škodě poškozeného E. S., došlo k poškození přívěsu tovární značky HUumbaur HT356124, RZ XY (D) v předběžně odhadované výši 50 000 Kč, · ku škodě poškozeného T. K., došlo k poškození motocyklu tovární značky Kymco Xciting S 400, RZ XY, v předběžně odhadované výši 50 000 Kč, · ku škodě poškozeného R. K., došlo k poškození motocyklu tovární značky Honda XL 1000V Varadero, RZ XY, v předběžně odhadované výši 100 000 Kč, · ku škodě poškozeného T. K., došlo k poškození motocyklu tovární značky Suzuki GSR600, RZ XY, v předběžně odhadované výši 100 000 Kč.“ 2. Za shora uvedené jednání byl obviněný D. N. odsouzen podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 2,5 (dva a půl) roku. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. 3. Podle § 73 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na 5 (pět) let. 4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozeným I. Z., peněžní částku ve výši 1 040 184 Kč, M. Z., peněžní částku ve výši 1 040 184 Kč, N. D., peněžní částku ve výši 780 138 Kč, S. Z., peněžní částku ve výši 780 138 Kč, J. C., peněžní částku ve výši 520 092 Kč, S. K. peněžní částku ve výši 1 040 184 Kč, A. C. peněžní částku ve výši 520 092 Kč, jako odškodnění duševních útrap v souvislosti s úmrtím T. K. a I. Z. peněžní částku ve výši 3 600 Kč, jako náhradu nákladů vynaložených na pronájem hrobového místa, M. Z., peněžní částku ve výši 76 908 Kč, jako náhradu nákladů vynaložených na náklady spojené s pohřbem, zhotovení urny, zhotovení náhrobku a odtah havarovaného motocyklu a S. K., peněžní částku ve výši 5 600 Kč, jako náhradu nákladů na vynaloženou odbornou psychologickou pomoc pro poškozené S. K., M. Z., N. D. a S. Z. 5. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený Ch. E., odkázán s uplatněným nárokem na náhradu škody a odškodnění a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 6. Proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 4. 12. 2025, sp. zn. 5 T 37/2025, podal obviněný D. N. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 5. 3. 2026, sp. zn. 4 To 52/2026 tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. 7. Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 3. 2026, sp. zn. 4 To 52/2026, podal následně obviněný D. N. prostřednictvím svého obhájce dovolání směřující toliko do výroku o trestu, opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) a h) tr. ř. Obviněný namítl nesprávné právní posouzení přiměřenosti trestu, konkrétně nedostatečné zohlednění polehčujících okolností. Dle názoru dovolatele odvolací soud nesprávně aplikoval základní zásadu týkající se přiměřenosti trestních sankcí uvedenou v ustanovení § 38 tr. zákoníku a rovněž neaplikoval správně zásadu vyjádřenou v § 39 tr. zákoníku, neboť nepřihlédl k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům dovolatele, k jeho dosavadnímu životu, možnostem jeho nápravy a k chování po činu, tedy k upřímné lítosti a prohlášení viny. Dovolatel konstatuje, že spáchal trestný čin poprvé, a to pod vlivem okolností na něm nezávislých, nebyl dosud soudně trestán, v době spáchání trestného činu mu bylo 20 let, což je věk blízký věku mladistvému. Dle dovolatele je nutné zohlednit také jeho chování po činu, kdy se snažil maximálně spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení a rovněž se snažil o to, aby vzniklá škoda byla celá uhrazena. Je proto přesvědčen, že všechny polehčující okolnosti ve svém souhrnu jsou zcela jasným důvodem pro uložení alternativního trestu, nikoliv trestu nepodmíněného. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 4 To 52/2026-792, ze dne 5. 3. 2026 a podle ustanovení § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně požádal podle § 265o odst. 1 tr. ř. o odložení výkonu trestu, a to až do doby rozhodnutí o tomto dovolání. 8. Obviněný své dovolání následně doplnil přípisem ze dne 19. 5. 2026. Má za to, že soud prvního stupně v rámci rozhodování o přijetí prohlášení viny důsledně nedodržel ustanovení § 206c odst. 2 tr. ř., čímž došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny a v důsledku toho k porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy. Obviněný připouští, že skutečně před soudem prvního stupně učinil prohlášení viny a soud prvního stupně jeho prohlášení viny přijal. Je ovšem toho názoru, že před prohlášením viny před soudem prvního stupně nebyl dostatečně a řádně poučen o významu prohlášení viny a tím, že mu soud prvního stupně odepřel řádné poučení, popřel jeho právo na spravedlivý proces. Vzhledem k tomu, že protokol z hlavního líčení konaného dne 4. 12. 2025 neposkytuje dostatečnou představu o rozsahu poučení daného obviněnému soudem prvního stupně, ověřila si jej obhajoba ze zvukového záznamu, založeného ve spise. V protokolu z hlavního líčení je uvedeno, že obviněný byl poučen podle §§ 206a, 206b, 206c, 206d tr. zákoníku. Ze zvukového záznamu z hlavního líčení lze dále dovodit, že vyjádření obviněného neobsahuje prohlášení, že je (cítí se) vinen spácháním skutku uvedeného v obžalobě a že souhlasí s právní kvalifikací takového skutku uvedenou v obžalobě, a proto nemohly být ani splněny procesní podmínky pro přijetí viny soudem prvního stupně. S ohledem na výše uvedené má proto obviněný za to, že v daném řízení došlo k porušení práva na spravedlivý proces v rámci řízení o přijetí prohlášení viny, a navrhuje, aby Nejvyšší soud postupem podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 3. 2026, č. j. 4 To 52/2026-792, a rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 4. 12. 2025, č. j. 5 T 37/2025-766 v celém rozsahu a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu ve Strakonicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření uvedl, že optikou obviněným označených dovolacích důvodů lze dospět k závěru, že jeho námitky směřované výlučně proti výroku o trestu odnětí svobody a založené na přesvědčení o jeho nepřiměřené přísnosti pod jím označené (ale ani žádné jiné) dovolací důvody podřadit nelze. Z pohledu obviněným vytýkané dovolací argumentace – neboť nelze pominout, že jádrem jeho námitek proti uloženému trestu odnětí svobody je nespokojenost s jeho výší – je pak namístě akcentovat skutečnost, že v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů nemůže být – až na zcela výjimečné případy – relevantně uplatněna námitka založená na údajné nepřiměřenosti uloženého trestu, a to ani v případě, pokud je dovolatel subjektivně přesvědčen o vadném postupu soudů při hodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku. Konkrétní druh a výše uloženého trestu jsou totiž věcí volné úvahy soudu, do níž zásadně cestou dovolání zasahovat nelze. Oněmi zcela výjimečnými případy by byly toliko situace trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného. To však trest odnětí svobody uložený dovolateli není. Obviněný současně uplatnil ještě dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Jak bylo však již uvedeno, výrok o trestu rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích žádným nedostatkem netrpí, z logiky věci tak nemůže být vadné ani usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z pohledu nedostatků, na které cílí druhá alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby bylo dovolání obviněného Nejvyšším soudem odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Naznačený způsob rozhodnutí a absence zákonných podmínek přitom vylučují možnost, že by mohlo být vyhověno jeho požadavku na odložení výkonu trestu. 10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována. 11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 12. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). 13. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněný nebyl oprávněn napadnout dovoláním výrok o vině, neboť v průběhu řízení učinil prohlášení viny, které soud prvního stupně přijal. Současně je třeba zdůraznit, že obviněný podal odvolání výlučně proti výroku o trestu, v důsledku čehož odvolací soud výrok o vině vůbec nepodrobil přezkumu. Za této procesní situace by případné dovolací námitky směřující proti výroku o vině byly nepřípustné, neboť by nesměřovaly proti rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu jeho přezkumné činnosti. 14. Nejvyšší soud dále uvádí, že výrok o trestu je možné primárně napadat s odkazem na obviněným nezmíněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Ten je naplněn v případech, kdy byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Ve vztahu k námitkám obviněného ohledně nepřiměřenosti trestu je vhodné uvést, že jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Výrok o trestu pak lze za jistých okolností napadat také s odkazem na obviněným vytýkaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to tehdy, je-li namítáno jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu tohoto dovolacího důvodu, na němž by bylo rozhodnutí založeno, je však možno považovat pokud jde o výrok o trestu pouze jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu. Šlo by např. o situace, kdy by se soud dopustil pochybení v právním závěru stran toho, zda měl či neměl být ukládán souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Jde tedy o naprosto jiné situace, než jaké ve svém mimořádném opravném prostředku zmiňuje obviněný. 15. Nejvyšší soud shrnuje, že z pohledu obviněným vytýkané dovolací argumentace, neboť nelze pominout, že jádrem jeho námitek proti uloženému trestu je nespokojenost s jeho výší, je tedy namístě akcentovat skutečnost, že v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů nemůže být až na zcela výjimečné případy relevantně uplatněna námitka založená na údajné nepřiměřenosti uloženého trestu, a to ani v případě, pokud je obviněný subjektivně přesvědčen o vadném postupu soudů při hodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku. Konkrétní druh a výše uloženého trestu jsou totiž věcí volné úvahy soudu, do níž zásadně cestou dovolání zasahovat nelze. Oněmi zcela výjimečnými případy by byly toliko situace trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného. To však trest uložený obviněnému není, neboť jeho výše a způsob výkonu byly nalézacím soudem odůvodněny řádně, s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem, a rovněž způsobem ústavně konformním (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2023, sp. zn. 3 Tdo 151/2023). 16. Nejvyšší soud uvádí, že u přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku, který je v posuzované věci trestným činem přísněji trestným než přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, stanoví trestní zákoník trestní sazbu odnětí svobody v trvání od jednoho roku do šesti let. Soud prvního stupně proto správně postupoval podle § 43 odst. 1 tr. zákoníku a uložil obviněnému úhrnný trest, při jehož stanovení přihlédl zejména k mimořádně závažnému následku, který obviněný svým jednáním způsobil. Uložený nepodmíněný trest odnětí svobody, pohybující se pouze mírně nad dolní hranicí zákonné trestní sazby, proto nelze považovat za nepřiměřeně přísný, naopak odpovídá povaze a závažnosti spáchaného jednání, osobním poměrům obviněného, jeho dosavadnímu způsobu života a možnosti nápravy i všem zjištěným okolnostem případu, a to i při zohlednění skutečnosti, že obviněný před spácháním činu vedl řádný život, což mu výrazným způsobem polehčuje. Za polehčující okolnosti lze považovat i prohlášení viny a upřímnou lítost, kterou obviněný projevil při hlavním líčení. Na druhou stranu mu přitěžuje, že spáchal dva trestné činy a zavinil těžké zranění jedné osoby a úmrtí dvou osob, což nepochybně zásadním způsobem ovlivnilo také životy dalších osob, které byly s usmrcenými v blízkém vztahu. Zpochybňovaný nepodmíněný trest odnětí svobody uložený obviněnému v první třetině zákonné trestní sazby je tudíž sice trestem citelným, nejedná se však o trest nepřiměřený a extrémně přísný. Vzhledem k nebezpečnému jednání obviněného mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na pět let. Ani tento trest svou povahou či délkou nevybočuje z mezí zákonnosti a přiměřenosti, neboť bezprostředně souvisí s charakterem projednávané trestné činnosti, které se obviněný dopustil právě v souvislosti s řízením motorového vozidla. 17. Obviněný současně odkázal i na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, když namítal, že odvolací soud nevyhověl jeho řádnému opravnému prostředku, ačkoliv rozhodnutí soudu prvního stupně mělo být podle jeho názoru zatíženo vadou odpovídající dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ani tomuto dovolacímu důvodu však nelze přisvědčit, neboť Nejvyšší soud neshledal ve výroku o trestu žádné pochybení spočívající v nesprávném hmotněprávním posouzení ani jinou vadu předpokládanou ustanovením § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Námitky obviněného jsou ve své podstatě založeny pouze na jeho nesouhlasu s druhem a výměrou uloženého trestu, který považuje za nepřiměřeně přísný. Takové výhrady však samy o sobě dovolací důvod nezakládají, neboť směřují výlučně do oblasti soudcovského uvážení při individualizaci trestu, nikoliv do otázky jeho zákonnosti z hlediska hmotného práva. Za této situace nelze dovodit pochybení ani na straně odvolacího soudu, který podanému odvolání nevyhověl. Není-li totiž dán vytýkaný nedostatek rozhodnutí soudu prvního stupně, nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě. 18. V přípise, jimž doplnil své dovolání, namítl obviněný nesprávný postup soudu prvního stupně v rámci rozhodování o přijetí prohlášení viny, když má za to, že tento soud důsledně nedodržel ustanovení § 206c odst. 2 tr. ř., čímž došlo k porušení jeho ústavních práv a v důsledku toho k porušení jeho práva na spravedlivý proces. 19. Lze shrnout, že v nyní posuzované věci napadl rozsudek soudu prvního stupně obviněný odvoláním směřujícím do výroku o trestu, přičemž výrok o vině nebyl opravným prostředkem napaden. Nejvyšší soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí připomíná, že dovoláním lze napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém odvolací soud přezkoumal (byl povinen přezkoumat) rozsudek soudu prvního stupně. Vzhledem k uvedeným skutečnostem nebyl a ani nemohl být výrok o vině obviněného odvolacím soudem přezkoumán postupem podle § 254 tr. ř. Jelikož odvolací soud správně přezkoumal pouze výrok o uloženém trestu, není přípustné dovolání obviněného, v němž napadá výrok o vině z rozsudku soudu prvního stupně (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 7 Tdo 533/2021). Napadený rozsudek odvolacího soudu, který přezkoumával toliko výrok o trestu z rozsudku soudu prvního stupně, proto nelze v důsledku uvedeného považovat ve vztahu k dovolacím námitkám směřujícím proti výroku o vině, za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1, 2 tr. ř. 20. Nejvyšší soud však dodává, že v situaci, kdy obviněný před soudem prohlásil vinu a soud takové jeho prohlášení přijal, může obviněný stran výroku o vině účinně v dovolání rozporovat pouze to, že v rámci procesu prohlášení viny bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces např. nalézací soud pochybil při poučení o trestní sazbě za předmětný trestný čin, o absenci záruky mírnějšího trestu či o možnosti zpřísnění uloženého trestu odvolacím soudem apod. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. 4 Tdo 64/2025). Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu však dospěl k závěru, že prohlášení viny učiněné před soudem prvního stupně bylo přijato v souladu se zákonnými požadavky ustanovení § 206c tr. ř. a při plném zachování procesních práv obviněného. Soud prvního stupně řádně poučil obviněného o možnosti prohlásit vinu i o následcích, které z tohoto postupu pro obviněného vyplývají. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 4. 12. 2025 vyplývá, že se obviněný rozhodl přiznat vinu, souhlasil s popisem skutku i s tím, co se stalo a že to zavinil. Obhájce obviněného na to reagoval a navrhl, aby soud prohlášení viny přijal. Nejvyšší soud si přehrál taktéž zvukový záznam ze dne 4. 12. 2025 a uzavřel, že byly splněny všechny zákonné podmínky podle § 206c tr. ř. 21. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného D. N. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. 22. Předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody pro postup podle § 265o tr. ř. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 17. 6. 2026 JUDr. Jiří Pácal předseda senátu