4 Tdo 460/2026-487USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2026 o dovolání, které podal obviněný L. J., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 7. 1. 2026, sp. zn. 14 To 438/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 1 T 58/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 10. 2025, sp. zn. 1 T 58/2025, byl obviněný L. J. shledán vinným přečiny nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl podle § 358 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na 2 roky a 6 měsíců. Pro výkon trestu byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné léčení protialkoholní a protitoxikomanické v ústavní formě. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byl obviněnému zabrán kuchyňský nůž, ve výroku blíže konkretizovaný. Okresní soud rozhodl také o adhezním nároku poškozeného Statutárního města Pardubice a podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněného zavázal k náhradě škody ve výši 17 947 Kč. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které směřoval výlučně proti právní kvalifikaci skutku jako přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku s argumentem, že skutkové zjištění o výši způsobené škody je vadné a reálně škoda nedosáhla škody nikoli nepatrné. Dále namítal nepřiměřenost uloženého úhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody a nedůvodné uložení ochranného léčení. V souvislosti s chybným výrokem o vině spatřoval jako nesprávné i uložení povinnosti k náhradě škody Statutárnímu městu Pardubice. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne ze dne 7. 1. 2026, sp. zn. 14 To 438/2025, vyhověl odvolání obviněného v tom směru, že změnil skutkový závěr o výši způsobené škody a v návaznosti na to vypustil právní kvalifikaci skutku podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a obviněného uznal vinným pouze sbíhajícími se přečiny nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku S ohledem na to mu zkrátil uložený úhrnný trest odnětí svobody na 2 roky a 3 měsíce, ovšem jeho nepodmíněný charakter zachoval. Ochranné léčení obviněnému neuložil s poukazem na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie. Beze změny převzal do svého rozsudku jen soudem prvního stupně uložené ochranné opatření týkající se zabrání nože, který obviněný použil ke spáchání trestné činnosti. O adhezním nároku Statutárního města Pardubice rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. přiznal poškozenému městu vůči obviněnému nárok na zaplacení 963 Kč a podle § 229 odst. 2 tr. ř. ho se zbytkem uplatněného nároku odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání obviněného 3. Obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Fišera napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním. Svůj mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. se slovní citací, že mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. 4. Argumentoval tím, že podle § 358 odst. 2 tr. zákoníku ve znění účinném ke dni vynesení napadeného rozsudku, tedy ke dni 7. 1. 2026, činila maximální výměra trestu odnětí svobody 2 roky, zatímco jemu byl uložen trest odnětí svobody na 2 roky a 3 měsíce. 5. Nejvyššímu soudu obviněný navrhl, aby podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ve výroku o uložení úhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody a aby sám podle § 265m tr. ř. rozhodl tak, že dovolatel se odsuzuje podle § 358 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 2 roky. III. Vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství 6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství konstatovala, že z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že dovolatel byl odsouzen za to, že se dopustil na místě veřejnosti přístupném výtržnosti tím, že napadl jiného a spáchal takový čin opětovně, což soudy obou stupňů shodně posoudily jako přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném v době jeho spáchání, tj. do 31. 12. 2025. Uvedené bezpečně vyplývá z tzv. právní věty rozsudku obou soudů i z jejich odůvodnění, ze kterých je jasně patrné, že nebyl uznán vinným podle § 358 odst. 1, 2 tr. zákoníku v jeho novelizované podobě. Odvolacímu soudu lze vytknout pouze to, že časovou působnost trestního zákoníku opomněl uvést přímo do výroku o vině svého rozhodnutí. 7. Nejvyššímu soudu státní zástupkyně navrhla, aby dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.], a aby v něm případně učinil i jiné rozhodnutí, než které sama navrhla [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. 8. Vyjádření bylo zasláno obviněnému prostřednictvím jeho obhájce k případné replice, které do konání neveřejného zasedání nevyužil. IV. Důvodnost dovolání 9. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny formální podmínky dovolacího řízení, takže se zabýval povahou a opodstatněností uplatněné námitky nezákonného trestu ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu a tím, zda na jejím podkladě lze přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozsudku odvolacího soudu. Možnost využití dovolání je totiž omezená jen na důvody taxativně vymezené v § 265b tr. ř. a konkrétní námitky obviněného musí uplatněnému dovolacímu důvodu svým obsahem také odpovídat, přičemž Nejvyšší soud je zásadně při své přezkumné činnosti vázán jejich rozsahem a důvody (viz § 265i odst. 3 a § 265f odst. 1 tr. ř.). Je to dáno tím, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, které lze obecně charakterizovat jako kvalifikované vady napadeného rozhodnutí nebo řízení mu předcházejícího. 10. Nejvyšší soud po seznámení se se spisovým materiálem konstatuje, že dovolací námitka obviněného sice formálně odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který slouží k nápravě vad spočívajících v tom, že obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným, je ale zjevně neopodstatněná. Obviněný totiž nepostřehl, že jeho skutek byl právně posouzen ve shodě s § 2 odst. 1 tr. zákoníku podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, a nikoli podle trestního zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2026. 11. Nejvyšší soud připomíná, že novelou trestního zákoníku provedenou v mezičase od vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně dne 30. 10. 2025 do konání veřejného zasedání k projednání odvolání obviněného dne 7. 1. 2026 zákonem č. 270/2025 Sb., účinným ve vztahu k § 358 tr. zákoníku od 1. 1. 2026, došlo k následující změně. Do ustanovení § 358 vložil zákonodárce za odstavec 1 nový odstavec 2, který zní: „(2) Odnětím svobody na šest měsíců až dvě léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 pro něčí skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické nebo sociální skupině, národnost, věk, pohlaví, sexuální orientaci, zdravotní postižení, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je někdo skutečně nebo domněle bez vyznání, anebo pro něčí skutečnou nebo domnělou příslušnost k jiné skupině osob. Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.“ 12. Odvolací soud se v odůvodnění svého rozsudku sice k otázce časové působnosti výslovně nevyjádřil (ke škodě přehlednosti jeho argumentace), ovšem to, že postupoval podle § 2 odst. 1 tr. zákoníku (což učinil správně, protože pozdější znění § 358 tr. zákoníku není pro obviněného v žádném směru příznivější) je jasně čitelné z tzv. právní věty výrokové části rozsudku. Zde je polopaticky ve vztahu k přečinu výtržnictví uvedeno, že obviněný naplnil znak kvalifikované skutkové podstaty podle § 358 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, který je nejpřísnějším ze sbíhajících se přečinů (§ 43 odst. 1 tr. zákoníku) tím, že čin spáchal „opětovně“, nikoli tím, že čin spáchal „pro něčí skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické nebo sociální skupině, národnost, věk, pohlaví, sexuální orientaci, zdravotní postižení, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je někdo skutečně nebo domněle bez vyznání, anebo pro něčí skutečnou nebo domnělou příslušnost k jiné skupině osob“. V odůvodnění napadeného rozsudku je navíc hned v úvodu konstatováno, že skutek byl soudem prvního stupně posouzen podle trestního zákoníku účinného do 31. 12. 2025, přičemž odvolací soud skutek právně kvalifikoval stejně jako soud prvního stupně s výjimkou toho, že vypustil sbíhající se přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. V. Závěrečné shrnutí Nejvyššího soudu 13. Vzhledem k tomu, že obviněným vznesené námitky jsou zjevně nedůvodné, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 17. 6. 2026 JUDr. Pavla Augustinová předsedkyně senátu