4 Tdo 507/2026-1040USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2026 o dovoláních, která podali obvinění 1. T. I. a 2. P. Š., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2025, sp. zn. 2 To 19/2025, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 T 8/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. I. odmítá. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné P. Š. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2024, sp. zn. 75 T 8/2023, byl obviněný T. I. uznán vinným zvlášť závažným zločinem obchodování s lidmi dle § 168 odst. 2 alinea 1, alinea 2 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, a obviněná P. Š. byla uznána vinnou přečinem kuplířství podle § 189 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) poté, co dne 5. 5. 2022 obžalovaný T. I. potkal poškozenou AAAAA (pseudonym), na hlavním nádraží v Praze, kdy poškozená měla špinavé oblečení, byla neupravená, neměla s sebou žádné zavazadlo, oblečení, hygienické potřeby nebo peníze, obžalovaný poškozené nabídl zázemí ve svém pronajatém bytě v ulici XY, Praha XY – XY, kdy poškozená již za přítomnosti obžalované P. Š. oběma obžalovaným sdělila, že je tzv. „na ulici“ a dále jim sdělila vymyšlený příběh, že utekla od svého přítele, který ji bil a nutil k prostituci, ačkoli poškozená byla fakticky na útěku z Výchovného ústavu XY, poškozená souhlasila s nabídkou obžalovaného I., že poškozené poskytne ubytování, stravu a prostory bytu k provozování prostituce, kdy následně obžalovaná Š. poskytla poškozené vyzývavé svršky oblečení a oba obžalovaní pak pořídili fotky poškozené ve vyzývaném oblečení za účelem prezentace osoby poškozené na internetových stránkách www.amateri.com, kdy obžalovaná P. Š. v době ode dne 5. 5. 2022 minimálně do dne 13. 5. 2022 zjednala po předchozí domluvě s poškozenou prostřednictvím internetových stránek www.amateri.com za užití profilu s názvem „XY“, který užívala obžalovaná P. Š., a jejího mobilního telefonu zn. iPhone, blíže nezjištěný počet klientů, a to nejméně tři klienty, kterým následně poškozená společně s obžalovanou P. Š. při tzv. „trojce“, tedy dvě ženy a muž, poskytla sexuální služby formou soulože, přičemž za poskytnutí sexuálních služeb poškozená s obžalovanou P. Š. obdržely od klientů finanční odměnu, a to každá nejméně 2 000 Kč, kdy obžalovaný T. I. v době ode dne 5. 5. 2022 do dne 15. 5. 2022 vědom si tíživé osobní situace poškozené této nabídl a následně poskytl ubytování a stravu ve svém pronajatém bytě se záměrem, že po dobu pobytu poškozené v jeho bytě bude poškozená poskytovat sexuální služby za úplatu, jednak po zjednání klientů obžalovanou Š., jednak poté, co klienty poškozené minimálně od 9. 5. 2022 zjednával i obžalovaný I. za užití profilu s názvem „XY“, který užíval obžalovaný T. I. na svém mobilní telefonu zn. Honor, kdy obžalovaný jednal tak, aby poškozená mohla poskytovat sexuální služby v jeho pronajatém bytě zejména formou soulože zpravidla za odměnu 2 000 Kč, kdy takto obžalovaný poškozené zjednal blíže nezjištěný počet klientů, nejméně 7, přičemž obžalovaný navázal s poškozenou po několik dnech v průběhu jejího pobytu u něj v bytě intimní poměr a poškozená obžalovaného považovala za svého přítele a partnera, přičemž přinejmenším podstatnou část finančních částek, které si tímto způsobem poškozená vydělala, následně odevzdávala obžalovanému T. I., který je použil pro svoji vlastní potřebu, kdy shora uvedeného jednání se obžalovaní T. I. a P. Š. dopouštěli s přesvědčením, že poškozená je již plnoletá. 2. Za uvedené jednání byl obviněný T. I. odsouzen podle § 168 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. HONOR 50 Lite, model: NTN-LX1, IMEI1: 867326052561090, IMEI2: 867326052601102 a SIM karty ICCID: 8942020793700196786, SPN: O2.CZ. 3. Za uvedené jednání byla obviněná P. Š. odsouzena podle § 189 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba v trvání 2 let. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku byla obviněné uložena přiměřená povinnost, aby během zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil uhradila poškozené AAAAA v penězích náhradu nemajetkové újmy. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněné dále uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. Apple iPhone 7, model: A1778 S/N: F71WR47AHG7J, IMEI: 353074096951155 a SIM karty ICCID: 8942031019212784886, SPN: Vodafone CZ. 4. Podle § 228 odst. l tr. ř. byla obviněným uložena povinnost společně a solidárně uhradit poškozené AAAAA v penězích nemajetkovou újmu podle § 2956 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoníku, která jí byla trestným činem způsobena, a to 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% z částky 30 000 Kč od 22. 11. 2023 do zaplacení. 5. Podle § 228 odst. l tr. ř. byla obviněnému T. I. uložena povinnost uhradit poškozené AAAAA. v penězích nemajetkovou újmu podle § 2956 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoníku, která jí byla trestným činem způsobena, a to 110 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% z částky 110 000 Kč od 22. 11. 2023 do zaplacení. 6. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená AAAAA, odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních. 7. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2024, sp. zn. 75 T 8/2023, podali obvinění P. Š. a T. I. a státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 10. 2025, sp. zn. 2 To 19/2025, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný T. I. byl uznán vinným přečinem kuplířství podle § 189 odst. 1 alinea 1, alinea 2 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (pod bodem I. citovaného rozsudku) a zvlášť závažným zločinem obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 alinea 1 písm. a), alinea 2, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (pod bodem II. citovaného rozsudku) a obviněná P. Š. byla uznána vinnou přečinem kuplířství podle § 189 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (pod bodem I. citovaného rozsudku) a zvlášť závažným zločinem obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 alinea 1, písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (pod bodem II. citovaného rozsudku), kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů). I. v době ode dne 5. 5. 2022 nejpozději do dne 7. 5. 2022 v bytě v ulici XY, Praha XY - XY, který měl pronajatý obž. T. I., a na jiných místech v Praze a okolí, poté, co společně s obž. P. Š. poskytli poškozené nezletilé AAAAA, která byla v té době na útěku z Výchovného ústavu XY a zcela bez finančních prostředků, zázemí, a to ubytování, stravu a oblečení, za což požadovali od poškozené poskytování sexuálních služeb klientům za úplatu, k čemuž poškozená s ohledem na svoji těžkou existenční situaci svolila, kdy obž. T. I. poškozené poskytl ubytování, stravu a prostory bytu k provozování prostituce a obž. P. Š. vyzývavé svršky oblečení, zprostředkování klientů a společnou účast u provozování sexuálních služeb za úplatu, počala poškozená poskytovat sexuální služby za úplatu blíže nezjištěným klientům, kdy poškozené po předchozí domluvě prostřednictvím internetových stránek www.amateri.com za užití profilu s názvem „XY“, který užívala obž. P. Š. a jejího mobilního telefonu zn. iPhone a za užití profilu s názvem „XY“, který užíval obž. T. I. a jeho mobilního telefonu zn. Honor, zjednávali blíže nezjištěné klienty, kdy k poskytování sexuálních služeb za úplatu se současně s poškozenou nabízela i obž. P. Š., která poté co s obž. T. I. poškozenou nafotili v sexuálně vyzývavém oblečení, následně při komunikaci s klienty přeposílala fotografie poškozené těmto klientům, přičemž shora uvedeným způsobem obžalovaní T. I. a P. Š. zjednali poškozené blíže nezjištěný počet klientů, a to nejméně čtyři klienty, kterým následně poškozená společně s obž. P. Š. při tzv. „trojce“, tedy dvě ženy a muž, poskytla sexuální služby formou soulože, přičemž za poskytnutí sexuálních služeb poškozená s obž. P. Š. obdržely od klientů finanční odměnu, a to každá nejméně 2 000 Kč od klienta, přičemž finanční částky, které si tímto způsobem poškozená vydělala, následně odevzdala obž. T. I., kdy takto předala obž. T. I. nejméně 4 000 Kč, přičemž shora uvedeného jednání se obžalovaní T. I. a P. Š. dopouštěli s přesvědčením, že poškozená je již plnoletá, neboť tuto informaci jim sdělila sama poškozená, která jim však svůj skutečný věk, tedy že dosud nedovršila osmnácti let, sdělila nejpozději během dne 8. 5. 2022, II. v přesně nezjištěné době, nejméně v době ode dne 8. 5. 2022 do dne 15. 5. 2022, v bytě v ulici XY, Praha XY - XY, který měl pronajatý obž. T. I., a na jiných místech v Praze a okolí, poté, co společně s obž. P. Š. poskytli poškozené nezletilé XY, která byla v té době na útěku z Výchovného ústavu XY a zcela bez finančních prostředků, zázemí, a to ubytování, stravu a oblečení, za což požadovali od poškozené poskytování sexuálních služeb klientům za úplatu, k čemuž poškozená s ohledem na svoji těžkou existenční situaci svolila, kdy obž. T. I. poškozené poskytl ubytování, stravu a prostory bytu k provozování prostituce a obž. P. Š. vyzývavé svršky oblečení, zprostředkování klientů a společnou účast u provozování sexuálních služeb za úplatu, počala poškozená poskytovat sexuální služby za úplatu blíže nezjištěným klientům, kdy poškozené po předchozí domluvě prostřednictvím internetových stránek www.amateri.com za užití profilu s názvem „XY“, který užívala obž. P. Š. a jejího mobilního telefonu zn. iPhone a za užití profilu s názvem „XY“, který užíval obž. T. I. a jeho mobilního telefonu zn. Honor, zjednávali blíže nezjištěné klienty, kdy k poskytování sexuálních služeb za úplatu se současně s poškozenou nabízela i obž. P. Š., která poté co s obž. T. I. poškozenou nafotili v sexuálně vyzývavém oblečení, následně při komunikaci s klienty přeposílala fotografie poškozené těmto klientům, přičemž shora uvedeným způsobem obžalovaní T. I. a P. Š. zjednali poškozené blíže nezjištěný počet klientů, a to nejméně dvacet, kterým následně poškozená jednak sama, a jednak společně s obž. P. Š. při tzv. „trojce“, tedy dvě ženy a muž, poskytla sexuální služby formou soulože, přičemž za poskytnutí sexuálních služeb poškozená a obž. P. Š. obdržely od klientů finanční odměnu, a to každá nejméně 2 000 Kč od klienta, přičemž finanční částky, které si tímto způsobem poškozená vydělala, následně odevzdala obž. T. I., kdy takto odevzdala obž. T. I. nejméně 20 000 Kč, přičemž shora uvedeného jednání se obžalovaní T. I. a P. Š. dopouštěli, ačkoli v této době již věděli, že poškozená dosud nedovršila osmnácti let, kdy tuto informaci jim sdělila poškozená nejpozději během dne 8. 5. 2022. 8. Za uvedené jednání byl obviněný T. I. odsouzen podle § 168 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5,5 roku. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. HONOR 50 Lite, model: NTN-LX1, IMEI1: 867326052561090, IMEI2: 867326052601102 a SIM karty ICCID: 8942020793700196786, SPN: O2.CZ. 9. Za uvedené jednání byla obviněná P. Š. odsouzena podle § 168 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5,5 roku. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla obviněná pro výkon tohoto trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněné dále uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. Apple iPhone 7, model: A1778 S/N: F71WR47AHG7J, IMEI: 353074096951155 a SIM karty ICCID: 8942031019212784886, SPN: Vodafone CZ. 10. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 3. 2025, č. j. 4 T 29/2025-85, jenž nabyl právní moci dne 11. 4. 2025, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. 11. Podle § 228 odst. l tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost společně a solidárně uhradit poškozené AAAAA, v penězích nemajetkovou újmu ve formě prožitých duševních útrap, a to v částce 60 000 Kč společně s 15% úrokem z prodlení jdoucího od 21. 11. 2023 až do zaplacení. 12. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená AAAAA, odkázána se zbytkem svého uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních. 13. Podle § 256 tr. ř. byla odvolání obviněných T. I. a P. Š. zamítnuta. 14. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2025, sp. zn. 2 To 19/2025, podali obvinění T. I. a P. Š. dovolání. 15. Obviněný T. I napadl rozsudek Vrchního soudu v Praze dovoláním směřujícím proti výroku o vině a dalším navazujícím výrokům, a to s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V dovolání uvedl, že nalézací soud i soud odvolací nesprávně posoudily skutkový stav věci, když zcela nekriticky přejaly tvrzení domnělé poškozené a státního zastupitelství, na druhou stranu se vůbec nevypořádaly s tvrzeními obviněného a obhajoby. Na dovolatele bylo nejdříve nazíráno jako na nevinného, kdy byl plně zproštěn, aby byl následně de facto za nezměněného skutkového stavu uznán stejným senátem plně vinným. Z tohoto důvodu se dovolatel domáhá toho, aby bylo v jeho případě o dovolání rozhodováno v jiném soudním senátě. Dále uvedl, že u poškozené AAAAA, jinak zcela nedůvěryhodné osoby, předložil dovolatel argumentaci spočívající v nesouladu jejich tvrzení se skutečností, kdy tento nesoulad vylučoval, aby se dovolatel mohl na poškozené dopustit trestného činu, avšak k těmto argumentům však nebylo vůbec přihlédnuto. V případě dovolatele bylo na něho nahlíženo z důvodu jeho romského původu předem odvolacím soudem jako na vinného, tedy vůbec nebyla uplatněna presumpce neviny. 16. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek, aby zrušil také rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2024, sp. zn. 75 T 8/2023, a aby přikázal příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a to v jiném složení senátu. 17. K dovolání obviněného T. I. se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Ve svém vyjádření uvedla, že jsou namítány nesoulad skutkových zjištění a provedených důkazů a to, že v rozhodnutí některý výrok chybí. Obviněným přednesené výhrady lze zařadit pouze pod uvedený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou však zjevně neopodstatněné. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nebyl obviněným odůvodněn, nebylo shledáno ani jeho naplnění. 18. V této souvislosti je možno akcentovat, že Městský soud v Praze realizoval v podstatě komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž Vrchní soud v Praze, který podané odvolání řádně přezkoumal, s uplatněnými námitkami se přiléhavě vypořádal a jednání obviněné správně na základě argumentace v odvolání státního zástupce kvalifikoval. Dále uvedla, že druhoinstanční soud velmi podrobně důkazní situaci v této trestní věci, zejména výpověď poškozené AAAAA pod body 15.–26. odůvodnění svého rozhodnutí rozebral. S takto provedeným hodnocením je možno se plně ztotožnit. Pokud jde o věrohodnost poškozené, je možno odkázat na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie a psychiatrie se specializací klinická psychologie dětí a dospělých, ze kterého vyplynulo, že věrohodnost poškozené hodnotil znalec sice jako sníženou, avšak pohotovost k produkci konfabulací nezaznamenal. Jednání obviněné tak bylo provedenými důkazy prokázáno s tím, že použitá právní kvalifikace je přiléhavá. Trest uložený obviněnému považuje za zcela adekvátní všem rozhodným hlediskům pro ukládání trestu. 19. Z uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. 20. Obviněná P. Š. podala prostřednictvím obhájkyně dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Obviněná namítla, že obě rozhodnutí obsahují zjevné rozpory v provedených důkazech a skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě, čímž bylo porušeno právo obviněné na spravedlivý proces. Z výslechu poškozené ze dne 7. 3. 2023, který je nejpodrobnější, vyplynulo, že sdělila obviněným svůj věk až asi po třech dnech. Výslech se konal téměř rok po celé události. Napadené rozsudky hovoří o přesně třech dnech, kdy nebylo rozhodnuto v neprospěch obviněných. Tato skutečnost má význam potud, že je zde zájmová komunikace zejména v datech 5. až 9. 5. 2022 a z žádného jiného důkazu, než z neurčité proměnlivé výpovědi poškozené neplyne skutkový závěr, že by obviněná měla mít vědomost o skutečném věku obviněné. Neexistuje navíc důkaz o komunikaci vedoucí k možné skutečné realizaci společné aktivity v období od 10. 5. do 16. 5. 2022. Obhajoba obviněné, že se o tomto dozvěděla až při zásahu policie, tedy o věku poškozené, že se jedná o nezletilou osobu, nebyla hodnověrným způsobem vyvrácena. Poté provádí rozbor jednotlivých důkazů s tím, že jednání, které jí je kladeno za vinu, nebylo v trestním řízení prokázáno a nelze jej kvalifikovat jako trestný čin. Dále se domnívá, že nebyl prokázán společný úmysl spoluobviněných. Uvedla, že společné poskytování sexuálních služeb iniciovala poškozená, tato opakovaně vypověděla, že nebyla k poskytování služeb nucena. Současně označila osobu poškozené za nevěrohodnou, neboť poškozená od počátku obviněným lhala o svém věku, lhala, že neměla svůj telefon ani telefon půjčený. V době příchodu policie dne 16. 5. 2022 uvedla, že byla k prostituci nucena a že byla v objektu držena proti své vůli a že je možná těhotná. Poté zase svou výpověď i v podstatných skutečnostech měnila, na což argumentačně navázal rozsudek soudu prvého stupně a až soud odvolací poškozenou vyhodnotil jako věrohodnou. Přitom znalec ve znaleckém posudku uvedl, že obecná věrohodnost poškozené je snížena. Živila se prostitucí ještě před příjezdem k obviněnému I. a dle informací se živí prostitucí i po inkriminované době související s obviněným. 21. Dodatečně zaslal obhájce obviněné Nejvyššímu soudu podání nazvané „doplnění dovolání“, v němž citoval judikaturu Nejvyššího soudu související s trestnými činy, jichž se obviněná dopustila. 22. Z uvedených důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, aby zrušil také rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2024, sp. zn. 75 T 8/2023 a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 23. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že obviněnou přednesené výhrady sice pod uvedené dovolací důvody podřadit lze, jsou však zjevně neopodstatněné. 24. Městský soud v Praze realizoval v podstatě komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž Vrchní soud v Praze, který podané odvolání řádně přezkoumal, s uplatněnými námitkami se přiléhavě vypořádal a jednání obviněné správně na základě argumentace v odvolání státního zástupce kvalifikoval. Dále uvedla, že druhoinstanční soud velmi podrobně důkazní situaci v této trestní věci, zejména výpověď poškozené AAAAA pod body 15.–26. odůvodnění svého rozhodnutí rozebral. S takto provedeným hodnocením je možno se plně ztotožnit s tím, že z provedeného dokazování především vyplynulo, že poškozená následně asi třetí den po příchodu do bytu obviněného I. sdělila, a to i před obviněnou Š., skutečný věk, neboť toto bylo vázáno na osobní prožitek poškozené, kdy byla s obviněnými na nákupech v centru Prahy a cítila se ohrožena, že na tomto veřejném prostranství může být kontrolována Policií ČR a následně odvezena zpět do výchovného ústavu. Začala se proto chovat nestandardně a na dotaz obviněných, co se děje, jím sdělila, že je jí šestnáct let a je na útěku z výchovného ústavu. Po tomto zjištění ani jeden z obviněných neučinili ničeho a poškozená dále pokračovala ve výkonu prostituce až do svého zadržení dne 15. 5. 2022. Toto období, kdy oba obvinění byli srozuměni se skutečným věkem poškozené, trvalo po dobu nejméně sedmi dnů. Pokud jde o věrohodnost poškozené, je možno odkázat na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie a psychiatrie se specializací klinická psychologie dětí a dospělých, ze kterého vyplynulo, že věrohodnost poškozené hodnotil znalec sice jako sníženou, avšak pohotovost k produkci konfabulací nezaznamenal. Jednání obviněné tak bylo provedenými důkazy plně prokázáno s tím, že použitá právní kvalifikace je plně přiléhavá. Trest uložený obviněné považuje za zcela adekvátní všem rozhodným hlediskům pro ukládání trestu. 25. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. 26. Nejvyšší soud shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., byla podána obviněnými jako oprávněnými osobami prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř. K dovolání obviněného T. I. 27. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají jím uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost a zda jsou tudíž způsobilé odůvodnit požadovanou kasaci napadených rozhodnutí. 28. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.]. 29. Obviněný ve svém dovolání označil jednotlivé dovolací důvody, ale nikoli kterou z jejich možných alternativ uplatňuje. V odůvodnění svého dovolání ani nevymezil, ke kterému ze zvolených dovolacích důvodů se mají jednotlivé námitky vztahovat. S ohledem na zkratkovitost a nenávaznost jednotlivých argumentů obviněného je Nejvyšší soud postaven před situaci, kdy si má nejen sám dovodit, k jakému dovolacímu důvodu se jednotlivé námitky vztahují, ale zřejmě i to, jakým směrem argumentace obviněného směřovala. Uvedené je však v přímém rozporu nejen se zněním zákona, ale i judikaturou Ústavního soudu. Je to totiž zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud Nejvyšší soud k přezkumu přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Úkolem Nejvyššího soudu tedy není, aby za dovolatele domýšlel, v jakém směru se má obecně uplatněná námitka v konkrétnosti projevit při posuzování důvodnosti podaného dovolání. Nezbývá než zopakovat, že Nejvyšší soud není povolán k tomu, aby namísto dovolatele takovou právní argumentaci dotvářel, případně domýšlel právní konstrukci, kterou obviněný hodlal uplatnit. Za tímto účelem je ostatně obviněný povinně zastoupen obhájcem, aby byla jeho práva hájena právně kvalifikovaně, tedy kvalifikovaným právním zástupcem (ve vztahu k řízení před Ústavním soudem viz jeho usnesení ze dne 1. 12. 2025, sp. zn. I. ÚS 3004/25). 30. V návaznosti na již uvedené je vhodné zmínit, že i ve vztahu k dovolacímu důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. platí, že je na dovolateli, aby svojí argumentací dostatečně podložil, v čem má spočívat jím namítaná vada. Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 upozornil, že „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“. 31. Vzhledem k tomu, že dovolatel nevznesl žádné námitky, jež by bylo možno považovat za vztahující se k alternativě druhé či třetí uvedeného dovolacího důvodu, lze dovodit, že mínil uplatnit jeho první alternativu. Avšak obviněný ve svém dovolání nevymezil, která skutková zjištění, jež jsou rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, resp. konkrétně s jakým důkazem. Uvedené alternativě především nevyhovují námitky, jejichž prostřednictvím namítá rozpor zjištění soudu prvního stupně se svojí verzí události či je zakládá na svém hodnocení důkazů. Nejenže zákonné znění uvedené alternativy vyžaduje, aby byl předmětem dovolatelových námitek rozpor provedených důkazů se skutkovými zjištěními rozhodnými pro právní kvalifikaci skutku, ale tento rozpor musí být zjevný v tom smyslu, že zjištění „nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu“ (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2022, sp. zn. II. ÚS 3297/21). 32. Námitky dovolatele se s touto alternativou zmíněného dovolacího důvodu míjejí, neboť představují pouze prostou polemiku s hodnotícími úvahami soudů. Takové výhrady vůči skutkovým zjištěním soudů však nejsou způsobilé založit jejich vadu, která by odpovídala této variantě dovolacího důvodu podle písm. g). Její podstatou totiž je označení a osvědčení zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění (skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu) s obsahem provedeného dokazování. Nic takového však obviněný ve svém dovolání nečiní. 33. Obviněný předkládá vlastní názor na to, jak měly soudy důkazy hodnotit (v rámci toho se snaží zpochybnit věrohodnost poškozené). Dovolatel ve svém dovolání uvedl pouze, že „předložil relevantní argumentaci spočívající v nesouladu jejích tvrzení se skutečností“. Protože dovolatel v konkrétnosti neoznačuje příslušné skutkové zjištění, které podle jeho mínění je zjevně rozporné s provedeným dokazováním, a to způsobem, že by poukázal na to, že obsah konkrétního důkazu skutkového zjištění soudu nepodporuje, resp. je vyvrací, nevzniká dovolacímu soudu úkol detailněji na jeho námitky týkající se skutkových zjištění reagovat. Ve své podstatě totiž „toliko“ namítá, že při jiném náhledu na opatřené důkazy by takový skutkový závěr možný nebyl, uplatňuje však vlastní optiku, která soudy nižších stupňů akceptována nebyla. Jinak řečeno, domáhá se toho, aby Nejvyšší soud, a potažmo po zrušení napadených rozhodnutí soudy nižších stupňů přijaly logiku jeho úvah. Opomíjí však, že hodnocení důkazů je doménou soudů, před nimiž je důkaz proveden (nepřísluší tedy Nejvyššímu soudu, jehož úkolem je posouzení toho, zda hodnocení soudů nižších stupňů není libovolné, tedy zjevně se příčící požadavkům plynoucím z § 2 odst. 6 tr. ř.). Je-li toto jejich hodnocení komplexní, zahrnující posouzení všech aspektů důkazního řízení a nevykazující trhlinu v logice úvah, pak je nelze označovat za vadné jen proto, že nevyhovuje představě dovolatele a jím uplatňované logice. 34. Nemohl-li být v nyní posuzované věci shledán zjevný rozpor, nemohl být ani porušen procesní princip in dubio pro reo, který vyplývá ze zásady presumpce neviny, neboť v předmětné věci nevznikly pochybnosti o průběhu skutkového děje. 35. K naplnění prvé varianty by došlo jen tehdy, pokud by skutková zjištění byla zjevně (tj. očividně či extrémně) vadná, což přesvědčivě netvrdí ani dovolatel. Proto takové dovolací námitky uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají. 36. Pokud v dovolání obviněný označil také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (který je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný), může se Nejvyšší soud omezit na konstatování, že v dovolání obviněného k tomuto dovolacímu důvodu není uveden ani jediný konkrétní argument. Současně pak Nejvyšší soud neshledal, že by napadená rozhodnutí takovou vadou trpěla. K dovolání obviněné P. Š. 37. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jimiž byl obviněný uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Avšak ani podle nyní platného vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není dovolatel oprávněn vznášet jakékoliv námitky skutkové povahy. S odkazem na tento důvod je totiž obviněný oprávněn vytýkat toliko pochybení odpovídající některé ze tří, zde výslovně uvedených a současně taxativně vymezených, kategorií vad důkazního řízení. 38. Obviněný v rámci svého dovolání také uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jenž předpokládá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 39. Dovolatelka s odkazem na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. namítla stran jednání popsaného ve výroku o vině napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze absentující vztah mezi skutkovými zjištěními a právními závěry a zjevné rozpory v provedených důkazech a skutkovým stavem věci. Konkrétně namítá, že svým jednáním nenaplnila zákonné znaky skutkové podstaty uvedených trestných činů, neboť nebylo prokázáno, že by úmyslně zjednávala užití poškozené AAAAA k pohlavním stykům či jiným formám sexuálního zneužívání, resp. k provozování prostituce. K tomu dovolatelka uvedla několik dílčích skutkových námitek, kterými dále usilovala relativizovat klíčová skutková zjištění (zejména věrohodnost výpovědi poškozené). 40. K tomu Nejvyšší soud vysvětluje, že dovolání nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod., nejde-li o shora úzce vymezené případy ústavně závažných vad důkazního řízení. V tomto směru je třeba připomenout, že dokazování je úkolem především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je totiž ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní. 5. vydání. Praha: Leges, 2018, str. 170 a násl. a rovněž např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 5 Tdo 1144/2022) uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu. V opravném řízení pak platí, že jednotlivé důkazy provedené před soudem prvního stupně již odvolací soud smí posuzovat toliko co do zákonnosti způsobu jejich provedení a co do logičnosti a úplnosti jejich hodnocení, skutková zjištění z nich učiněná soudem prvního stupně však přezkoumávat nesmí, stejně jako závěr o důkazní spolehlivosti (zejména o věrohodnosti důkazu) učiněný soudem prvního stupně (viz nález Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. I. ÚS 1365/21). Tím spíš by vyloučené kategorie přezkumu neměl posuzovat Nejvyšší soud. Opačný závěr by byl v příkrém rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů, kterým se trestní řízení, a zvláště pak řízení před soudem prvního stupně, řídí. Běžná polemika se skutkovým zjištěním je tak podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu nepodřaditelná pod jakýkoli zákonný dovolací důvod (srov. např. usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 15 Tdo 1443/2018, uveřejněné pod č. 31/2019 Sb. rozh. tr.) a v zásadě platí, že Nejvyšší soud je jako soud dovolací povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. 41. Obviněná v rámci svého dovolání namítla, že z provedených důkazů nevyplynulo, že by k prostituci nezletilé poškozené AAAAA docházelo s jejím vědomím o skutečném věku poškozené, tím méně, že by ji sama organizovala, pouze jí chtěla na její žádost pomoci. Tato obhajoba však již byla provedenými důkazy vyvrácena. 42. Nejvyšší soud v této souvislosti z přiloženého spisového materiálu ověřil, že Městský soud v Praze provedl ve věci řádné dokazování, zahrnující – vyjma výpovědi obviněných a znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie a psychiatrie se specializací klinická psychologie dětí a dospělých, také svědectví (nezletilé) poškozené AAAAA z přípravného řízení ze dne 7. 3. 2023 a z hlavního líčení ze dne 23. 11. 2023. Dále provedl výslechy svědků K. T., M. T.., L. F. (vychovatelky ve Výchovném ústavu XY), M. Š., P. G., A. K., R. A., R. B. a J. K., a dále svědectví dalších svědků, kteří ve věci uvedli méně podstatné okolnosti. Stávající skutkový rámec doplnil obsah účtů na internetové stránce amateri.com. 43. K námitkám Nejvyšší soud nejdříve v obecném smyslu uvádí, že proces dokazování, zejména hodnocení důkazů, nebyl v této věci jednoduchý, neboť byl dán jeden zásadní usvědčující důkaz, a to výpověď poškozené (byť byl do jisté míry podporován nepřímými důkazy). V takovém případě jej bylo třeba zkoumat s nejvyšší opatrností, zvláště pečlivě hodnotit její věrohodnost a věnovat se všem rozporům, které v jejím rámci mohly nastat a závěry tohoto hodnocení řádně odůvodnit (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16, uveřejněný pod č. 119/2016 Sb. n. a u., ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. III. ÚS 928/2020, uveřejněný pod č. 2/2021 Sb. n. a u., a další), což soudy obou stupňů respektovaly. Dále lze konstatovat, že poškozená byla vyslýchána v rámci trestního řízení v postavení svědka třikrát, z toho jednou v přípravném řízení, a to dne 7. 3. 2023 a dvakrát v řízení před soudem, a to dne 23. 11. 2023 před soudem prvního stupně a dne 9. 10. 2025 před soudem odvolacím. 44. Bez důvodných pochybností bylo prokázáno, že obviněná poškozené půjčila vyzývavé oblečení, nafotila ji mobilním telefonem P. G. a následně začala shánět pro poškozenou klienty. Již dne 5. 5. 2022 obviněná domluvila klienta a s poškozenou jeli do hotelu v ul. XY, kde v tzv. trojce poskytly klientovi sexuální služby, obviněná i poškozená dostaly zaplaceno každá 2 000 Kč. Obviněná uvedla, že takto byla s poškozenou celkem na 3 kšeftech, podle informací z mobilního telefonu obviněné naposledy domlouvala klienta i pro poškozenou dne 13. 5. 2022. S klienty komunikovala obviněná, přičemž dohodla místo, čas a druh sexuální služby. Poškozená pak podle jejích pokynů uskutečnila s klienty domluvený pohlavní styk a převzala od nich finanční prostředky, které posléze předala obviněnému T. I. 45. Proti výpovědní verzi obviněné (která nejenže připouští, že o prostituci poškozené věděla, ale také organizovala schůzky poškozené s některými klienty) stojí výpovědní verze poškozené, která byla jako nezletilá vyslechnuta v přípravném řízení dne 7. 3. 2023. Poškozená ve své výpovědi podrobně popsala okolnosti seznámení se s obviněnými v květnu roku 2022 (kdy jí bylo 16 let), kdy po útěku z výchovného ústavu potkala na hlavním nádraží v Praze obviněného T. I., který poškozenou oslovil, řekl jí, že pro ni má práci, mělo se jednat o sex za peníze, přičemž podstata nabídky byla, že poškozená bude poskytovat sexuální služby za úplatu a bude bydlet u něj. Když poškozené obviněný učinil uvedenou nabídku, poškozená souhlasila, protože v tu chvíli neměla kam jít. Obviněný poškozenou nijak zvlášť nepřesvědčoval, nenaléhal na ni, poškozená souhlasila. V bytě obviněného T. I. se seznámila s obviněnou P. Š., která jí poskytla vyzývavé oblečení a domluvila klienty na sex, kterého se účastnila společně s obviněnou. 46. V tomto směru lze poukázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz bod 87. – 101. rozsudku soudu prvního stupně). Z pohledu odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně je třeba uvést, že tento velmi obezřetně přistupoval k výpovědi poškozené AAAAA, když si byl vědom hodnocení obecné věrohodnosti znalcem jako snížené, a proto poukázal na další důkazy, které její výpověď podporují (viz bod 108. rozsudku soudu prvního stupně). Zásadní z hlediska trestní odpovědnosti obou obviněných byla jejich vědomost o skutečném věku poškozené, tedy zda věděli, že poškozená AAAAA dovršila poškozená 18. rok věku či nikoli. Odvolací soud v tomto směru nesdílel náhled na věrohodnost výpovědi poškozené soudem prvního stupně, který tuto skutečnost nepovažoval za prokázanou (srov. bod 103–106 odůvodnění napadeného rozsudku). 47. V posuzovaném případě je třeba uvést, že odvolací soud ve veřejném zasedání dne 9. 10. 2025 znovu vyslechl poškozenou AAAAA a její výpověď pod body 15.–26. odůvodnění svého rozhodnutí podrobně rozebral. 48. Z provedeného dokazování vyplynulo, že poškozená následně asi třetí den po příchodu do bytu obviněného T. I. sdělila svůj skutečný věk, a to i před obviněnou P. Š. Učinila tak v souvislosti se svým osobním prožitkem během nákupů v centru Prahy, kterých se účastnila společně s obviněnými, kdy měla obavu, že by na veřejném prostranství mohla být zkontrolována Policií ČR a následně vrácena do výchovného ústavu. Z tohoto důvodu se začala chovat nestandardně a na dotaz obviněných, co je příčinou jejího chování, uvedla, že je jí šestnáct let a že je na útěku z výchovného ústavu. Ani po této informaci žádný z obviněných nic neučinil a poškozená nadále pokračovala ve výkonu prostituce až do svého zadržení dne 15. 5. 2022. Období, kdy oba obvinění byli srozuměni se skutečným věkem poškozené, tedy trvalo po dobu nejméně sedmi dnů. Pokud jde o věrohodnost poškozené, je třeba uvést, že výpověď poškozené je v zásadních věcech konzistentní, v hlavních údajích odpovídá shodně a i podle názoru dovolacího soudu působí ve spojení s projevy poškozené v hlavním líčení i ve veřejném zasedání zcela autenticky. Podle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie a psychiatrie se specializací klinická psychologie dětí a dospělých PhDr. Karla Bröckla je obecná věrohodnost poškozené snížená, neboť jednání, prožívání a hodnocení životních situací poškozenou je výrazným vlivem osobních priorit často impulzivního charakteru. Poškozená dokáže účelově modifikovat svá stanoviska a poskytované údaje pod vlivem situací, ve kterých se ocitne. Pohotovost k produkci konfabulací však znalec u poškozené nezaznamenal. V této souvislosti je dále významný i zajištěný obsah komunikace ze serveru www.amateri.com, v rámci kterého obviněná nabízela k sexuálním službám sebe a poškozenou a zasílala fotografie poškozené. 49. Je třeba uvést, že prostituce dětí (resp. osob mladších osmnácti let), zahrnuje i případy prostituování poškozených s jejich souhlasem. Jinými slovy i tyto případy je nutné považovat za obchodování s lidmi, čemuž ostatně odpovídá i legislativní oddělení dětí od ostatních osob v rámci § 168 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. V tomto směru je za irelevantní třeba považovat i to, kdo byl iniciátorem komerčního zneužití dítěte. Naplnění zákonných znaků skutkové podstaty daného trestného činu přitom není vyloučeno ani předchozí sexuální zkušeností poškozeného dítěte, a to i na poli prostituce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2017, sp. zn. 4 Tdo 1042/2017). Obviněná poskytla poškozené podporu k této činnosti tím, že jí organizovala a usnadňovala poskytování sexuálních služeb. 50. Podle § 23 tr. zákoníku byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama. Spolupachatelství vyžaduje společné jednání a úmysl k tomu směřující. O společné jednání (ať již současně probíhající nebo postupně na sebe navazující) jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, dále tehdy, když každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, ale i tehdy, jestliže jednání každého ze spolupachatelů je alespoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – působí ve vzájemné návaznosti a směřují k přímému vykonání trestného činu a ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu. K naplnění spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, pokud je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů a je tak objektivně i subjektivně složkou děje, tvořícího ve svém celku trestné jednání. U spolupachatelství se vyžaduje společný úmysl spolupachatelů, zahrnující jak jejich společné jednání, tak sledování společného cíle (porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem). 51. V návaznosti na shora rozvedené teoretické východisko Nejvyšší soud konstatuje, že odvolací soud nepochybil, pokud jednání obviněného T. I. a obviněné P. Š. právně posoudil jako trestné činy kuplířství podle § 189 tr. zákoníku a obchodování s lidmi podle § 168 tr. zákoníku spáchané ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Ze skutkových závěrů ustálených rozhodnutím odvolacího soudu je totiž patrné, že obviněný T. I. společně s obviněnou P. Š. jiného zneužitím jeho tísně (v případě poškozené, s jejíž tíživou životní situací – bytovou nouzí, absencí zaměstnání a finančních prostředků - byli seznámeni) zjednali, aby ho bylo užito k pohlavnímu styku, přičemž takový čin spáchali v úmyslu, aby jiného bylo užito k prostituci. Obviněná poskytla poškozené podporu k této činnosti tím, že jí organizovala a usnadňovala poskytování sexuálních služeb, poskytla jí vyzývavé oblečení a domluvila klienty na sex. 52. Na základě skutkových zjištění tedy bylo bez důvodných pochybností možné shrnout, že obviněná jednak jiného zjednala k provozování prostituce a jednak zjednávala dítě, aby ho bylo užito jinými osobami k pohlavnímu styku, přičemž takový čin spáchala v úmyslu, aby jiného bylo k prostituci užito. Z toho je zjevné, že obviněná svým jednáním bez důvodných pochybností naplnila všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu kuplířství podle § 189 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku a zvlášť závažného zločinu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 alinea první písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, jak správně ve svém rozsudku uzavřel odvolací soud. 53. V souvislosti s přednesenou dovolací argumentací je třeba zdůraznit, že obviněná své námitky uplatnila již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž se s nimi řádně vypořádal jak Městský soud v Praze, tak poté i Vrchní soud v Praze jako soud odvolací. Současně se oba soudy nižších instancí v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněné mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost a dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěrů vyplývajících z jednotlivých důkazů. V nyní posuzovaném případě byly plně respektovány všechny základní zásady trestního řízení, a to včetně zásady obžalovací a ústavně garantovaného práva obviněné na spravedlivý proces. Následně bylo jednání obviněné přiléhavě právně kvalifikováno, neboť byly prokazatelně naplněny všechny zákonné znaky dotčené skutkové podstaty přečinu kuplířství podle § 189 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku a zvlášť závažného zločinu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 alinea 1, písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, za jehož spáchání Vrchní soud v Praze obviněné uložil v souladu s § 168 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku zcela adekvátní souhrnný trest odnětí svobody. 54. Obviněná P. Š. ve svém mimořádném opravném prostředku s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. napadá též výrok o uloženém trestu odnětí svobody. 55. K tomu Nejvyšší soud konstatuje, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. (resp. § 41, § 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). 56. V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. výslovně zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák. a § 31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“ 57. Nejvyšší soud musí předně konstatovat, že otázka přiměřenosti trestu, respektive námitka nepřiměřenosti trestu, vůbec neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. ŠÁMAL, Pavel, a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152; DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 460) a není možné ji podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod. 58. K tomu lze odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. na již citované rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., na usnesení ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 720/2010, usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 712/2014, usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1180/2016). V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1168/2015, se pak zcela explicitně uvádí, že: „Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Pokud tedy byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze v dovolání namítat nepřiměřenost trestu.” 59. Obviněná byla v dané věci uznána vinnou přečinem kuplířství podle § 189 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku a zvlášť závažným zločinem obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 alinea 1, písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku. Trestným činem, podle kterého je určována trestní sazba je ustanovení § 168 odst. 3 tr. zákoníku, v němž je trestní sazba stanovena ve výměře od 5 do 12 roků. Byl-li tedy obviněné uložen souhrnný trest nepodmíněný odnětí svobody mírně nad polovinou zákonné trestní sazby předpokládané v ustanovení § 168 odst. 3 tr. zákoníku ve výměře 5,5 roku, lze konstatovat, že nebyl s ohledem na výše rozvedené skutečnosti obviněnému uložen nepřípustný trest odnětí svobody mimo rámec trestní sazby, přičemž výše i druh uloženého trestu odpovídá kritériím uvedeným v § 37 – § 39 tr. zákoníku, zohledňujícím okolnosti případu, včetně hodnocení osoby obviněné, stupně jeho narušení i možnosti jeho nápravy, přičemž současně odráží charakter projednávané trestné činnosti a zejména pak vysokou míru společenské škodlivosti jejího protiprávního jednání. Pochybení nebylo shledáno ani ohledně uložení trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. 60. Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněné P. Š. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a dovolání obviněného T. I. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O dovoláních rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. 61. V návaznosti na výše uvedené pak dovolací soud konstatuje, že stejně jako nebyl v posuzované věci naplněn uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., nebyl naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť nebyl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). 62. Obviněná P. Š. požádala o odložení výkonu rozhodnutí a tento podnět adresovala přímo Nejvyššímu soudu. Protože se nejednalo o návrh prvostupňového soudu podle § 265h odst. 3 tr. ř., Nejvyšší soud nebyl povinen činit formální rozhodnutí o (ne)odložení výkonu rozhodnutí a dovolatelčin podnět vzal v potaz s oporou v ustanovení § 265o odst. 1 tr. ř. Nerozhodl však o odkladu výkonu prvostupňového rozsudku, neboť k takovému postupu neshledal důvody. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněné k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14). Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 17. 6. 2026 JUDr. Jiří Pácal předseda senátu