4 Tz 7/2026-146 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 4. 2026 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marty Ondrušové a soudců JUDr. Pavly Augustinové a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněné M. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha Ruzyně, proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 2. 2023, č. j. 8 T 9/2023-43, a rozhodl t a k t o : I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 2. 2023, č. j. 8 T 9/2023-43, jenž nabyl právní moci dne 6. 4. 2023, byl porušen zákon v ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněné M. K. II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se zrušuje napadený trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 2. 2023, č. j. 8 T 9/2023-43. Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, zejména pak usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 7. 2025, č. j. 8 T 9/2023-100, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se přikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Dne 20. 3. 2026 obdržel Nejvyšší soud stížnost pro porušení zákona č. j. MSP-35/2026-ODKA-SPZ/2, kterou podal ministr spravedlnosti (dále také jen „stěžovatel“) podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněné M. K. (dále také jako „obviněná“). Stížností ministr napadá pravomocný trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 2. 2023, č. j. 8 T 9/2023-43 (dále také jen „trestní příkaz z 20. 2. 2023“, příp. „trestní příkaz“). 2. Stěžovatel nejprve poukazuje na to, jakým skutkem byla obviněná trestním příkazem ze dne 20. 2. 2023 uznána vinnou, jaký byl v tomto skutku spatřován trestný čin a jaký jí byl uložen trest. Následně poukazuje na to, že obviněná nebyla při vydání trestního příkazu ze dne 20. 2. 2023 zastoupena obhájcem, ač u ní byly dány důvody nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Ty byly naplněny tím, že obviněná dne 14. 2. 2023 nastoupila k výkonu trestu odnětí svobody, který jí byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 2 T 15/2023 (dále také jen „rozsudek ze dne 11. 1. 2023“). V době vydání trestního příkazu tak již vykonávala nepodmíněný trest odnětí svobody a měla tak být podle již zmíněného ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. zastoupena obhájcem, což podle přiloženého spisového materiálu prokazatelně nebyla. Citovaný trestní příkaz poté nabyl právní moci dne 6. 4. 2023. 3. Následně došlo v předmětné věci ještě k dalšímu pochybení, když Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl usnesením ze dne 11. 7. 2025 č. j. 8 T 9/2023-100 (dále také jen „usnesení ze dne 11. 7. 2025“), tak, že obviněné nařídil výkon trestu odnětí svobody, jenž byl obviněné uložen výše zmíněným trestním příkazem. Obvodní soud pro Prahu 2 totiž dospěl k závěru, že obviněná nevedla řádný život během zkušební doby, přičemž tento závěr učinil na podkladě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 2. 2023, sp. zn. 3 T 1/2023, jímž byla obviněná shledána vinnou přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku, a rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 2 T 103/2023, jímž byla obviněná shledána vinnou přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku. Ministr spravedlnosti ale zdůrazňuje, že tímto došlo k závažnému pochybení, neboť ke spáchání skutku ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 3 T 1/2023, došlo již dne 27. 10. 2022, tedy před počátkem běhu zkušební doby podmíněně odloženého trestu odnětí svobody uloženého obviněné trestním příkazem, když k počátku běhu zkušební doby došlo dne 6. 4. 2023. Stejného pochybení se poté dopustil Obvodní soud pro Prahu 2 ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Kladně sp. zn. 2 T 103/23, kdy skutek, pro nějž byla obviněná shledána vinnou, se stal již dne 30. 8. 2022. Stěžovatel upozorňuje na to, že podle výkladu ustanovení § 83 odst. 1 tr. zákoníku, který opírá o komentářovou literaturu >1< , je třeba vedení řádného života zkoumat vždy a pouze po celou dobu zkušební doby. 4. Ministr spravedlnosti uzavírá, že je nesporné, že průlom do právní moci rozhodnutí má místo pouze při zásadních vadách, pro které nemůže napadené rozhodnutí obstát, a když není možno trvat na jeho právní moci. Akcentuje, že lze mít za to, že trestním příkazem ze dne 20. 2. 2023 došlo k takovému porušení zásad trestního práva, že ani zájem na zachování právní moci nemůže převážit nad zájmem na zákonnosti a dodržování základních zásad trestního práva. 5. Proto Nejvyššímu soudu navrhuje, aby podle § 268 odst. 1 tr. ř. (správně § 268 odst. 2 tr. ř. – poznámka Nejvyššího soudu) vyslovil, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 2. 2023, č. j. 8 T 9/2023-43, byl v neprospěch obviněné M. K. porušen zákon v ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Dále stěžovatel navrhuje Nejvyššímu soudu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 2. 2023, č. j. 8 T 9/2023-43, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, zejména pak usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 7. 2025, č. j. 8 T 9/2023-100, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Závěrem Nejvyššímu soudu navrhuje, aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 2 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 6. K podané stížnosti pro porušení zákona se vyjádřil dne 27. 3. 2026 státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, sp. zn. 1 NZZ 2007/2026 (dále jen „státní zástupce“), který se ztotožnil s argumentací ministra spravedlnosti a zrekapituloval jeho stěžejní námitky. Akcentoval, že podaná stížnost pro porušení zákona je nejenom přípustná, ale i důvodná, neboť nezbytnost nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. se v daném případě odvíjí od skutečnosti, že obviněná nemohla vzhledem k tomu, že se v době vydání trestního příkazu nacházela ve výkonu trestu odnětí svobody, sama náležitě vykonávat svoji obhajobu, přičemž sekundárně došlo v následném řízení k porušení podmínek, za nichž lze rozhodnout o vykonání původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody (§ 83 odst. 1 věta první tr. zákoníku). 7. Závěrem tak ve shodě se stěžovatelem navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 2. 2023, č. j. 8 T 9/2023-43, byl v neprospěch obviněné porušen zákon v ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Dále navrhuje, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 2. 2023, č. j. 8 T 9/2023-43, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, zejména pak usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 7. 2025, č. j. 8 T 9/2023-100, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Závěrem Nejvyššímu soudu navrhuje, aby Obvodnímu soudu pro Prahu 2 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 8. K podané stížnosti se vyjádřil ustanovený obhájce obviněné, který s ní vyslovil souhlas a považuje ji za důvodnou. Stejně tak se ztotožnil s vyjádřením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. 9. Nejvyššímu soudu byl společně se stížností pro porušení zákona předložen i trestní spis Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 8 T 9/2023, ze kterého vyplývá, že v předmětné věci byl vydán dne 20. 2. 2023 pod č. j. 8 T 9/2023-43 trestní příkaz, kterým byl obviněné uložen trest odnětí svobody ve výměře 11 (jedenácti) měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců. Trestní příkaz byl obviněné doručen dne 24. 3. 2023, přičemž jej osobně převzala ve Vazební věznici Praha Ruzyně. Citovaný trestní příkaz poté nabyl právní moci dne 6. 4. 2023. Z předloženého spisového materiálu také jasně plyne, že obviněná nebyla v průběhu vydání trestního příkazu zastoupena obhájcem. 10. Současně ze spisu také jednoznačně vyplývá, že dne 11. 7. 2025 byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 8 T 9/2023-100 obviněné přeměněn trestním příkazem uložený podmíněně odložený trest odnětí svobody na trest nepodmíněný. K tomuto kroku došlo s odůvodněním, že soud podle § 329 odst. 1, 2 tr. ř. zjišťoval, zda obviněná vede ve zkušební době řádný život, přičemž zjistil, že odsouzená byla opětovně pravomocně odsouzena Obvodním soudem pro Prahu 1 v řízení vedeném pod. sp. zn. 3 T 1/2023 a Okresním soudem Kladno v řízení vedeném pod sp. zn. 2 T 103/2023 k trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Z předloženého trestního spisu však jasně plyne, že obviněná byla uvedenými rozhodnutími soudů odsouzena za trestnou činnost, kterou spáchala před začátkem běhu zkušební doby podmíněně odloženého trestu odnětí svobody, která jí byla stanovena trestním příkazem ze dne 20. 2. 2023. 11. Z předložené stížnosti pro porušení zákona vyplývá, že těžiště předložené věci tkví v nezastoupení obviněné obhájcem při vydání trestního příkazu za situace, kdy byly dány podmínky nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., a v následné přeměně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody v nepodmíněný trest odnětí svobody, ke které došlo na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 7. 2025, a to v důsledku chybného posouzení kritéria vedení řádného života u obviněné. 12. Nejvyšší soud se nejprve zabýval relevantní právní úpravou. Přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku se v době rozhodování věci Obvodním soudem pro Prahu 2 dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, kdy v tomto případě bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta. Pro jistou přesnost je třeba uvést, že od 1. 1. 2026 se jedná o přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku. 13. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku soud může podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího tři léta, jestliže vzhledem k osobě a poměrům pachatele, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a prostředí, ve kterém žije a pracuje, a k okolnostem případu má důvodně za to, že k působení na pachatele, aby vedl řádný život, není třeba jeho výkonu. 14. Dále podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku při podmíněném odsouzení stanoví soud zkušební dobu na jeden rok až pět let, nikoliv však na dobu kratší, než je délka podmíněně odloženého trestu odnětí svobody; zkušební doba počíná právní mocí rozsudku. 15. Zároveň podle § 83 odst. 1 tr. zákoníku platí, že pokud podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná. 16. Podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo na pozorování v zdravotním ústavu (§ 116 odst. 2 tr. ř.). 17. Nejvyšší soud rovněž považuje za nezbytné připomenout také další obecná teoretická východiska a judikaturní závěry týkající se této problematiky. 18. Podle komentářové literatury k trestnímu řádu, konkrétně pak ve vztahu k § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., platí, že je-li dán některý důvod uvedený v § 36 tr. ř., nutná obhajoba začíná v přípravném řízení od zahájení trestního stíhání (§ 160 odst. 1 tr. ř.) a pokračuje v dalších stadiích řízení, pokud její důvod nadále trvá nebo pokud je jeden důvod, který odpadl, současně nahrazen jiným (srov. též § 202 odst. 4 a § 263 odst. 3; viz R 1/1968, R 2/1978, R 1/1979). Jestliže obviněný – fyzická osoba v případech uvedených v § 36 tr. ř. (popř. v § 36a tr. ř.) obhájce nemá a nezvolil si ho (§ 33 odst. 1 a § 37 tr. ř.), postupuje se podle § 38 a § 39 tr. ř., a to ihned poté, co důvod nutné obhajoby vznikl. Teprve po tomto postupu se obviněný může svého obhájce vzdát podle § 36b tr. ř. V případech uvedených v § 36 odst. 1, 2, 3 tr. ř. musí mít obviněný obhájce i v řízení před soudem, včetně veřejného zasedání konaného o odvolání (§ 263 odst. 3 tr. ř.). Odpadne-li důvod nutné obhajoby, pro který ho obhajuje ustanovený obhájce, je třeba před zrušením ustanovení ve smyslu § 39 odst. 1 tr. ř. zkoumat, zda u něho není dán některý jiný důvod nutné obhajoby. V případě vazby povinnost mít obhájce vzniká vzetím do vazby; u výkonu trestu odnětí svobody nástupem výkonu trestu (k tomu blíže viz ŠÁMAL, Pavel. § 36 [Důvody nutné obhajoby]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 443.). 19. Ve vztahu k § 83 tr. zákoníku je namístě připomenout, že při řešení otázky, zda se podmíněně odsouzený osvědčil, rozhodují pouze skutečnosti spadající do zkušební doby (viz ÚS 143/2016-n.), přitom je ovšem nutné přezkoumat chování odsouzeného po celou zkušební dobu (srov. přiměřeně R 22/1969-II., 69/1971-I. a 41/1973), a to případně i prodlouženou podle § 83 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Nelze tedy přihlížet k okolnostem, které nastaly ještě před jejím počátkem, ani k těm, k nimž došlo po jejím uplynutí (např. v době jednoho roku uvedené v § 83 odst. 3), resp. po jejím skončení po prodloužení [§ 83 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. K také blíže viz PÚRY, František. § 83 [Rozhodnutí o podmíněném odsouzení]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1357, marg. č. 2. Zkušební doba při podmíněném odsouzení začíná až právní mocí rozsudku. Spáchal-li tedy obviněný další trestný čin po podmíněném odsouzení za předchozí trestnou činnost, avšak předtím, než se rozsudek s tímto podmíněným trestem stal pravomocný, nelze vyslovit, že se obviněný ve zkušební době neosvědčil proto, že spáchal uvedený další trestný čin (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 23. 10. 1968, sp. zn. 7 Tz 50/68). 20. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené k projednávané věci uvádí, že zde jednoznačně došlo k porušení ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť v době vydání trestního příkazu Obvodním soudem pro Prahu 2 byla obviněná ve výkonu trestu odnětí svobody, který nastoupila 14. 2. 2023, čímž byly dány podmínky nutné obhajoby. Jak ovšem plyne z přiloženého spisového materiálu, obviněná v době vydání zmíněného trestního příkazu nebyla zastoupena obhájcem, ač zastoupena být měla, neboť podmínky nutné obhajoby byly, jak již bylo naznačeno, dány ode dne 14. 2. 2023. Tímto postupem Obvodní soud pro Prahu 2 pochybil a založil tak nezákonnost daného rozhodnutí. 21. K dalšímu významnému pochybení v projednávané věci došlo Obvodním soudem pro Prahu 2 tím, že dne 11. 7. 2025 vydal usnesení č. j. 8 T 9/2023-100, jímž byl obviněné nařízen trest odnětí svobody uložený, v předchozím odstavci zmíněným, (nezákonným) trestním příkazem. Obvodní soud pro Prahu 2 dospěl na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 2. 2023, sp. zn. 3 T 1/2023, jímž byla obviněná shledána vinnou přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku, a rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 2 T 103/2023, jímž byla obviněná shledána vinnou přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku totiž k závěru, že se obviněná neosvědčila ve zkušební době, která jí byla stanovena v souvislosti s vydaným (nezákonným) trestním příkazem. Obvodní soud pro Prahu 2 tak znovu pochybil, když se věcí blíže nezabýval, neboť jinak by mu z citovaných rozhodnutí muselo být zřejmé, že obviněná byla k nepodmíněnému trestu odnětí svobody odsouzena za trestné činy, které ale spáchala v roce 2022, tedy v roce předcházejícímu roku, kdy jí byl uložen tím stejným soudem (nezákonný) trestní příkaz. Tedy podmínky dané ustanovením § 83 odst. 1 tr. zákoníku, na jehož podkladě mohlo k vydání usnesení ze dne 11. 7. 2025 dojít, jednoznačně nebyly naplněny a Obvodní soud pro Prahu 2 tak pochybil a porušil toto zákonné ustanovení v neprospěch obviněné. 22. Za tohoto stavu věci Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 2. 2023, č. j. 8 T 9/2023-43, byl porušen zákon v ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněné M. K. 23. Nejvyšší soud pak s ohledem na vyslovené porušení zákona v neprospěch obviněné podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 2. 2023, č. j. 8 T 9/2023-43. Současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, zejména pak usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 7. 2025, č. j. 8 T 9/2023-100, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 24. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby věc znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud připomíná, že podle § 270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Současně je třeba zdůraznit, že stížnost byla podána ve prospěch obviněné, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně v její neprospěch. 25. V dané věci pak nepřicházelo v úvahu rozhodování o vazbě obviněné (§ 275 odst. 3 tr. ř.), přestože byl zrušen citovaný trestní příkaz a navazující rozhodnutí o nařízení podmíněně uloženého trestu z tohoto citovaného trestního příkazu, neboť obviněná v současně době tento uložený trest nevykonává a vykonává trest uložený v jiné trestní věci. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 29. 4. 2026 JUDr. Marta Ondrušová předsedkyně senátu _______________________________________________________ Poznámky pod čarou jsou v textu odkazovány následovně: >číslo< 1) Šámal, P. a kol. Trestní zákoník 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1357.