5 Tdo 154/2026-381 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 3. 2026 o dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného Miroslava Kastnera, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2025, sp. zn. 6 To 29/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 2 T 5/2025, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2025, sp. zn. 6 To 29/2025. Současně se podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušují všechna další obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 4. 2025, sp. zn. 2 T 5/2025, byl obviněný Miroslav Kastner uznán vinným přečinem zneužití postavení v obchodním styku podle § 255a odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“). Za tento přečin a další sbíhající se přečin mu byl podle § 255a odst. 1, § 43 odst. 2, § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen souhrnný peněžitý trest ve výměře 70 denních sazeb po 2 000 Kč, tedy v celkové výši 140 000 Kč, a podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech v trvání 2 roků. Soud prvního stupně dále podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 3. 10. 2024, sp. zn. 3 T 79/2024, který nabyl právní moci dne 15. 4. 2025, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 2. Uvedeného přečinu se obviněný Miroslav Kastner podle rozsudku soudu prvního stupně měl dopustit (zjednodušeně uvedeno) následovně. Obviněný měl uzavřenou smlouvu o spolupráci s obchodní společností MVP Solar, s. r. o. (dále jen „MVP Solar“), jejímž předmětem činnosti bylo dodávky a montáže fotovoltaických elektráren pro domácnosti a firmy. Touto smlouvou (po dobu její účinnosti) se mimo jiné zavázal nepůsobit jako statutární orgán či zakladatel jiné společnosti, která by se zabývala sjednáváním obchodů na dodávku fotovoltaických elektráren. Přesto v době, kdy stále vykonával činnost pro obchodní společnost MVP Solar, založil se stejným předmětem činnosti obchodní společnost MK Corporation, s. r. o. (dále jen „MK Corporation“), která vznikla dne 26. 5. 2023 a v níž se také stal jejím jediným společníkem i jednatelem. Svého postavení u obou podnikatelských subjektů přitom měl zneužít ve veřejné zakázce malého rozsahu vyhlášené obcí Mutěnice na dodávku a instalaci fotovoltaické elektrárny na objektu obecního úřadu a pohostinství, v níž byla jediným kritériem hodnocení nabídek nejnižší nabídková cena. Obviněný si byl podle rozsudku soudu prvního stupně z důvodu svého postavení vědom, že obchodní společnost MVP Solar zpracovala nabídku s nabídkovou cenou ve výši 944 284 Kč do zadávacího řízení na uvedenou veřejnou zakázku, zahájeného dne 10. 8. 2023, tuto nabídku osobně doručil zadavateli. Avšak v úmyslu opatřit obchodní společnosti MK Corporation prospěch z realizace veřejné zakázky na úkor obchodní společnosti MVP Solar pak podal za obchodní společnost MK Corporation nabídku do shodného zadávacího řízení s nabídkovou cenou ve výši 942 106 Kč, o níž věděl, že je nižší než nabídková cena obchodní společnosti MVP Solar. Poté, co zadavatel rozhodl, že nejvýhodnější nabídkou je nabídka obchodní společnosti MK Corporation, obviněný dne 1. 12. 2023 učinil v zastoupení této obchodní společnosti vůči zadavateli nabídku na uzavření smlouvy o dílo, kterou zadavatel dne 28. 12. 2023 akceptoval, čímž došlo k uzavření smlouvy o dílo. 3. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 22. 9. 2025, sp. zn. 6 To 29/2025, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) a § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného pro výše uvedený skutek obžaloby. 4. V podrobnostech lze odkázat na oba rozsudky soudů nižších stupňů, které jsou stranám dobře známy. II. Dovolání nejvyšší státní zástupkyně 5. Proti shora uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání v neprospěch obviněného Miroslava Kastnera, které opřela o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 6. Přestože výsledky dokazování před odvolacím soudem nebyly podle nejvyšší státní zástupkyně způsobilé ovlivnit závěry soudu prvního stupně, se kterými odvolací soud souhlasil, zprostil obviněného obžaloby s konstatováním, že skutek označený v žalobním návrhu není trestným činem. Odvolací soud však sám potvrdil závěry soudu prvního stupně, že obviněný v úmyslu opatřit obchodní společnosti MK Corporation prospěch z realizace veřejné zakázky na úkor obchodní společnosti MVP Solar podal za obchodní společnost MK Corporation v zadávacím řízení nabídku, o níž věděl, že je nižší než nabídková cena obchodní společnosti MVP Solar, neboť byl o cenové nabídce obchodní společnosti MVP Solar informován. 7. Odvolací soud aplikoval zásadu subsidiarity trestní represe. Primárním důvodem pro něj bylo skutkové zjištění, že obchodní společnost MVP Solar měla vůči obviněnému dluh na odměně za smluvenou činnost ve výši 400 000 Kč, který negativně ovlivňoval finanční zajištění obviněného a jeho rodiny. Podle nejvyšší státní zástupkyně však tento závěr byl založen na pouhém jednostranném prohlášení obviněného a odvolací soud, aniž by k tomu provedl dokazování, učinil toto skutkové zjištění v rozporu s ostatními provedenými důkazy. V trestním řízení bylo totiž zjištěno, že obchodní společnost MVP Solar proti obviněnému podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu na zaplacení částky 200 000 Kč z důvodu porušení smlouvy o spolupráci. Toto civilní řízení pak bylo skončeno schváleným soudním smírem, ve kterém se obviněný zavázal uhradit obchodní společnosti MVP Solar celou žalovanou částku. Navíc soudním smírem se obchodní společnost MVP Solar zavázala zdržet se vymáhání pohledávky ve výši 345 951 Kč s příslušenstvím vůči obviněnému, přitom pohledávka obviněného vůči této obchodní společnosti dosahovala výše jen 54 049 Kč. Nadto obviněný ani žádnou pohledávku vůči obchodní společnosti MVP Solar nepřihlásil do insolvenčního řízení. Existence pohledávky obviněného vůči obchodní společnosti MVP Solar ve výši 400 000 Kč tak nebyla vůbec prokázána, stejně tak nebylo provedeno žádné dokazování k případným dopadům tohoto údajného dluhu na rodinu obviněného. 8. Další významné skutkové zjištění, na kterém odvolací soud založil aplikaci § 12 odst. 2 tr. zákoníku, spočívalo v údajných nedostatcích v činnosti svědka Macieje Kasprowicze, které měly mařit řádné působení obviněného v obchodní společnosti MVP Solar a o nichž vypovídali svědci V. H., K. N., M. Ř. a Roman Šíp. Nejvyšší státní zástupkyně k tomu nejprve namítla, že odvolací soud doplnil dokazování pouze výslechem svědka Romana Šípa, ohledně ostatních svědeckých výpovědí tak byl podle § 263 odst. 7 tr. ř. vázán jejich hodnocením provedeným soudem prvního stupně, který z nich žádná skutková zjištění ohledně negativních dopadů činnosti svědka Macieje Kasprowicze do práce obviněného neučinil. Soud prvního stupně z těchto výpovědí pouze zjistil, že obchodní společnost MVP Solar měla ke konci svého působení ekonomické potíže, nikoli že by tento svědek ztěžoval realizace zakázek obviněnému, a tím mu ztížil schopnost hmotně zajistit rodinu. Nadto svědek Roman Šíp pak vypovídal pouze o okolnostech, které nastaly až poté, co se obviněný dopustil předmětného skutku a z obchodní společnosti MVP Solar odešel. Odvolací soud se ani nijak nevypořádal s výpovědí svědka Macieje Kasprowicze, který uvedl, že se obchodní společnost MVP Solar v roce 2024 dostala do problémů, přitom některé byly zapříčiněny i jednáním obviněného, který byl nejen jejím obchodním zástupcem, ale v roce 2023 i jejím obchodním ředitelem. V tomto trestním řízení tak podle nejvyšší státní zástupkyně nebylo zjištěno, do jaké míry se na negativním hospodářském výsledku obchodní společnosti MVP Solar podílel svědek Maciej Kasprowicz a do jaké míry obviněný, přesto odvolací soud dovodil výlučnou odpovědnost uvedeného svědka. 9. Odvolací soud pak na základě těchto skutkových zjištění, která však nevyplynula z provedeného dokazování, aplikoval zásadu subsidiarity trestní represe, přestože pro takovou její aplikaci nebyly splněny podmínky vyplývající z ustálené judikatury, čímž se dopustil nesprávného právního posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Odvolací soud totiž nesprávně vyhodnotil nedostatky v činnosti svědka Macieje Kasprowicze, dluh obchodní společnosti MVP Solar na odměně obviněnému a jeho nepříznivý dopad do majetkových poměrů jeho rodiny, soukromoprávní charakter jeho jednání a absenci škody způsobené jednáním obviněného. 10. Ani případné zjištění odvolacího soudu, že svědek Maciej Kasprowitz nekonal řádně, čímž by mařil řádné působení obviněného v obchodní společnosti MVP Solar, by samo nemohlo odůvodnit nevyvození trestní odpovědnosti obviněného z důvodu principu subsidiarity trestní represe. Obviněný totiž s obchodní společností MVP Solar uzavřel smlouvu o spolupráci, podle které bylo možné smlouvu ukončit písemnou výpovědí kterékoli strany bez udání důvodu s výpovědní dobou jednoho měsíce. Ve smlouvě byla sjednána též konkurenční doložka, ale pouze na dobu účinnosti smlouvy. Pokud tedy obviněný měl pocit, že s ohledem na nedostatky v činnosti svědka Macieje Kasprowicze je ztěžován výkon jeho pracovní činnosti nebo že mu tato obchodní společnost dluží na odměně, pak mohl ve velmi krátké výpovědní době ukončit tuto spolupráci a teprve poté nabízet své služby za obchodní společnost MK Corporation. Nadto obviněný nebyl žádným řádovým pracovníkem obchodní společnosti MVP Solar, ale jejím obchodním ředitelem, který byl též odpovědný za nedostatky v její činnosti. To potvrdil i svědek Maciej Kasprowitz, jednatel obchodní společnosti MVP Solar, když uvedl, že obviněný byl zpočátku dobrý obchodník, ale na začátku roku 2023 přišel strmý pád prodejů. Podle nejvyšší státní zástupkyně je to logické, když se v této době obviněný začal osamostatňovat ve svých podnikatelských aktivitách, což vedlo až k předmětnému skutku. Nadto byl obviněný jediným jednatelem a 50% společníkem obchodní společnosti MPV Finance, s. r. o., jejímž druhým společníkem byla obchodní společnost MVP Solar. I z toho je zřejmé, že postavení obviněného nebylo řadové a mohl činnost svědka Macieje Kasprowicze ovlivnit. Přestože tedy obviněný měl snadnou možnost ukončit své působení v obchodní společnosti MVP Solar, založil již v květnu roku 2023 konkurenční obchodní společnost MK Corporation, jejímž prostřednictvím se zúčastnil zadávacího řízení předmětné veřejné zakázky a při prokazatelné znalosti všech detailů nabídky obchodní společnosti MVP Solar, za niž také jednal, doručil zadavateli veřejné zakázky nabídku za obchodní společnost MK Corporation s nabídkovou cenou nižší o pouhé cca 2 000 Kč, než byla nabídková cena obchodní společnosti MVP Solar, následně pak došlo mezi zadavatelem a MK Corporation k uzavření smlouvy o dílo. Přitom se tohoto jednání dopustil až 3 měsíce poté, co založil tuto konkurenční obchodní společnost, měl tedy dostatek času na to, aby své působení v obchodní společnosti MVP Solar řádně ukončil před tím, než se zúčastnil uvedeného zadávacího řízení. 11. Nejvyšší státní zástupkyně dále namítla, že závěr odvolacího soudu ohledně dluhu obchodní společnosti MVP Solar vůči obviněnému neodpovídá skutkovým zjištěním, proto nemohl být zohledněn při úvahách o nevyvození trestní odpovědnosti obviněného. Nad rámec uvedeného pak stručně doplnila, že i kdyby tento dluh skutečně existoval, obviněný měl využít legálních prostředků, kterými lze závazným a vynutitelným způsobem řešit soukromoprávní spory. Postup odvolacího soudu tak de facto i de iure připouští, že mezi přípustné prostředky vymáhání soukromoprávních pohledávek patří spáchání trestného činu na dlužníkovi. 12. Nejvyšší státní zástupkyně nesouhlasila ani se závěrem odvolacího soudu o zásahu do majetkových poměrů rodiny obviněného, neboť k němu nebylo provedeno žádné dokazování, nadto ani tato skutečnost nesvědčí o nezbytnosti nevyvození trestní odpovědnosti obviněného. V úvahách odvolacího soudu lze shledat logický rozpor, když na jednu stranu uvedl, že obviněný svým jednáním nezpůsobil žádnou škodu, neboť od realizace veřejné zakázky dodatečně upustil, na druhou stranu zase, že se obviněný předmětného skutku dopustil, neboť v důsledku postupu svědka Macieje Kasprowicze nebyl schopen zajistit majetkové poměry rodiny. Pokud by totiž obviněný nebyl materiálně zabezpečen, předmětnou veřejnou zakázku by také realizoval, popřípadě by vymáhal dlužnou odměnu nebo by přihlásil pohledávku do insolvenčního řízení. Navíc podle nejvyšší státní zástupkyně nelze tolerovat, aby saturace materiálních potřeb jedné rodiny ospravedlňovala nevyvození trestní odpovědnosti pachatele, který se za účelem jejího dosažení dopustil trestného činu. Přijetí takového závěru by totiž vedlo k tomu, že se materiální nedostatek pouze přesune z jedné rodiny na druhou, která byla zasažena takovým trestným činem. 13. Podle dovolatelky pak nemůže aplikaci zásady subsidiarity trestní represe odůvodnit ani skutečnost, že jednání obviněného mělo soukromoprávní charakter, jak uvedl odvolací soud. Podle formálního pojetí definice trestného činu v § 13 odst. 1 tr. zákoníku je trestným činem každý protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. Předmětný skutek byl řádně prokázán a je možné jej podřadit pod skutkovou podstatu přečinu podle § 255a tr. zákoníku. Judikatura vrcholných soudů potvrdila (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 11 Tdo 735/2014, nebo ze dne 10. 8. 2016, sp. zn. 8 Tdo 803/2016), že trestní odpovědnost nemůže být vyloučena vždy, když existuje paralelně jiný druh odpovědnosti za stejné protiprávní jednání. Může být vyloučena jen tehdy, když uplatnění jiného druhu odpovědnosti naplňuje všechny funkce odpovědnosti, zejména reparační a preventivní, přitom represivní funkce není v daném případě nezbytná. Opačný závěr pak podle nejvyšší státní zástupkyně nelze dovodit z rozhodnutí, na která odvolací soud ve svém rozsudku odkázal, neboť ta jen obecně definují, za jakých okolností je možná aplikace trestního práva a s ním spojená trestní odpovědnost pachatele. Nadto odvolacím soudem uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu nebylo na projednávanou věc přiléhavé, neboť se týkalo zcela jiné skutkové situace. 14. Stejně tak podle nejvyšší státní zástupkyně nelze nižší stupeň společenské škodlivosti a priori odůvodnit ani odkazem na absenci způsobené škody, zejména u skutkové podstaty podle § 255a tr. zákoníku, jejímž zákonným znakem škoda není. Nadto v předmětném skutku nelze shledat nic, čím by se vymykal skutkům běžně se vyskytujícím na spodní hranici trestnosti této skutkové podstaty. Navíc uvedený trestný čin není zařazen mezi trestné činy proti majetku, jeho objektem tudíž není ochrana vlastnického práva, ale zájem na zajištění rovnosti podnikajících subjektů na trhu, který obviněný zasáhl. Odvolací soud přitom akceptoval závěr soudu prvního stupně, že obviněný od realizace předmětné veřejné zakázky upustil až na výzvu svědka Romana Šípa, starosty zadavatele, poté co tento svědek nabyl podezření, že obviněný zřejmě jednal protiprávně. Nešlo tedy o dobrovolné upuštění od realizace zakázky ze strany obviněného. Podle dovolatelky pak nemůže mít na trestní odpovědnost obviněného vliv ani skutečnost, že obchodní společnost MVP Solar, se kterou byla nakonec uzavřena smlouva o dílo, zakázku nezrealizovala, neboť v době dokonání činu (uzavření smlouvy o dílo obviněným za obchodní společnost MK Corporation) obviněný vůbec nevěděl, že od uzavřené smlouvy bude muset upustit. 15. Ze všech uvedených důvodů nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň vyslovila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. 16. Dovolání nejvyšší státní zástupkyně bylo zasláno obviněnému k případné replice, který tohoto práva nevyužil. III. Posouzení důvodnosti dovolání a) Obecná východiska 17. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům. 18. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v § 265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v § 265b odst. 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. 19. Nejvyšší státní zástupkyně uplatnila dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 20. Obecně lze konstatovat, že dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí. 21. V tomto stejném duchu a naznačeném směru musí být vykládán také nově formulovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl do trestního řádu doplněn jeho novelizací provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022. Šlo o reakci na rozvinutou judikaturu zejména Ústavního soudu, který dlouhodobě judikuje, že ani Nejvyšší soud nestojí mimo soustavu obecných soudů a že je tudíž též povolán k ochraně základních práv a svobod, takže nemůže ponechat bez povšimnutí zásah do těchto práv v rámci procesu dokazování. Určitou výjimku ze shora rozvedeného přístupu založeného na tom, že Nejvyšší soud zásadně nepřezkoumává proces dokazování a na jeho základě učiněná skutková zjištění, tvoří jen případ tvrzení a prokázání tzv. extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, z nichž jsou skutková zjištění vyvozována, pokud zároveň učiní dovolatel tento nesoulad předmětem dovolání [nyní podle nově formulovaného § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Jde především o případy týkající se pro rozhodnutí významných (tj. rozhodných) skutkových okolností, které jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, pokud konkrétní skutkové zjištění nevyplývá z žádného provedeného důkazu, pokud se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou ve zjevném (tj. extrémním) nesouladu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných (tj. absolutně neúčinných) důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (případ důkazů opomenutých), což lze hodnotit jako porušení základních zásad ovládajících trestní řízení, jako jsou zásada volného hodnocení důkazů, zásada vyhledávací a presumpce neviny. Taková existence tzv. zjevného (extrémního) nesouladu by mohla naplňovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a odůvodnit mimořádný zásah do skutkových zjištění, která ale jinak (obecně) v řízení o dovolání nejsou předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu, a to ani po uvedeném doplnění trestního řádu o nově formulovaný dovolací důvod. Tento extrémní nesoulad ale není založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily (např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14). Tvrzení nedostatků skutkových zjištění, která nelze oddělovat od nesprávné právní kvalifikace, samo o sobě nezakládá důvod pro zásah dovolacího soudu, jak uznal i Ústavní soud ve stanovisku ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14. b) Obecně k dovolacím námitkám a zvláště k námitkám proti skutkovým zjištěním 22. Předně je třeba uvést, že nejvyšší státní zástupkyně uplatnila dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., přičemž její námitky se i prolínaly, neboť zpochybnění právního posouzení v podobě nesprávné aplikace § 12 odst. 2 tr. zákoníku bylo podle dovolatelky podmíněno nesprávnými skutkovými předpoklady. Dovolatelka totiž zpochybňovala nevyvození trestní odpovědnosti a důsledků s ní spojených soudem odvolacím s odkazem na nedostatečnou společenskou škodlivost a na postačující uplatnění odpovědnosti podle jiných předpisů (soukromoprávních), jež bylo založeno ale zároveň na nesprávných skutkových závěrech. Již úvodem je třeba uvést, že Nejvyšší soud dal v zásadních ohledech nejvyšší státní zástupkyni za pravdu, protože souhlasí s její argumentací obsaženou v dovolání. 23. Nejvyšší státní zástupkyně ve svém dovolání nejprve uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě, když namítla rozpor skutkových zjištění učiněných odvolacím soudem s provedenými důkazy, a to ohledně dluhu obchodní společnosti MVP Solar vůči obviněnému a nedostatků v činnosti Macieje Kasprowicze, jednatele a společníka obchodní společnosti MVP Solar, což mělo vliv na pracovní činnost obviněného v této obchodní společnosti. Zčásti dovolatelka zpochybňovala změnu skutkových závěrů soudem odvolacím oproti soudu prvního stupně na podkladě relativně omezeného dokazování provedeného v řízení odvolacím, v němž pro takové závěry nebyly provedeny důkazy, v nichž by tyto závěry měly oporu, resp. byly vyvozeny z důkazů vyplývajících z důkazních prostředků, které k takovým závěrům nebyly způsobilé. 24. K těmto námitkám podřazeným pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nejprve třeba uvést, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání není zásadně povolán k přezkumu skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, není řádnou třetí instancí sporu mezi veřejnou žalobou a obhajobou obviněného, takto jeho postavení nebylo koncipováno, jak bylo již naznačeno shora. Nejvyšší soud, který sám dokazování zásadně neprovádí, musí vycházet ze závěrů soudů nižších stupňů, které samy důkazní prostředky provedly a důkazy z nich vyplývající mohly též náležitě vyhodnotit. Nicméně i z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně na podkladě uvedeného důvodu je povolán v omezeném rozsahu k přezkumu skutkových zjištění vzhledem k procesu dokazování. Pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném (extrémním) rozporu s obsahem provedených důkazů, takže výsledek dokazování se jeví jako nespravedlivý a věcně neudržitelný, je oprávněn i tehdy zasáhnout, jako tomu bylo v právě projednávaném případě. 25. Nejvyšší státní zástupkyně nejprve namítla, že odvolací soud vzal za prokázané, že obchodní společnost MVP Solar měla vůči obviněnému dluh na odměně za smluvenou činnost ve výši 400 000 Kč, který negativně ovlivnil finanční zajištění rodiny obviněného, třebaže šlo jen o ničím nepodložené vyjádření obviněného, které je navíc v rozporu s ostatními provedenými důkazy. 26. V tomto směru je třeba s dovolatelkou souhlasit a uznat její námitku. V řízení před soudy nižších stupňů sice bylo prokázáno, že obchodní společnost MVP Solar měla finanční problémy, z toho však rozhodně nelze dovozovat, že měla dluh vůči obviněnému a že by dosahoval výše 400 000 Kč. Takový závěr soud prvního stupně na podkladě provedeného dokazování neučinil, v důkazech provedených odvolacím soudem také nemá oporu (jde o pouhé tvrzení obviněného). V tomto trestním řízení bylo naopak zjištěno, že obchodní společnost MVP Solar podala na konci roku 2023 návrh na vydání elektronického platebního rozkazu vůči obviněnému na zaplacení částky 200 000 Kč z důvodu porušení konkurenční doložky sjednané ve smlouvě o spolupráci uzavřené mezi obviněným a obchodní společností MVP Solar. V tomto civilním řízení byl uzavřen smír, ve kterém se obviněný zavázal zaplatit obchodní společnosti MVP Solar částku ve výši 200 000 Kč. Uvedeným smírem se pak dále obchodní společnost MVP Solar zavázala zdržet se uplatňování a vymáhání pohledávek vůči obviněnému v celkové výši 345 951 Kč a obviněný se zavázal zdržet se uplatňování a vymáhání pohledávek vůči obchodní společnosti MVP Solar ve výši toliko 54 049 Kč. Z uvedeného tak rozhodně nevyplývá, že by obchodní společnost MVP Solar dlužila obviněnému částku ve výši 400 000 Kč, naopak uzavřeným soudním smírem účastníci řízení de facto uznali, že dluh ve výši 345 951 Kč, resp. po započtení 291 902 Kč měl obviněný vůči obchodní společnosti MVP Solar, která se vzdala jeho dalšího vymáhání, když obviněný jí z jiného titulu (smluvní pokuty) zaplatil částku ve výši 200 000 Kč. Odvolací soud pak také doplnil dokazování mimo jiné o listiny z insolvenčního řízení proti dlužníkovi MVP Solar (konkrétně i přehledem přihlášených pohledávek), z nichž vyplývá, že obviněný žádnou pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásil. Je tedy možné uzavřít, že skutkové zjištění odvolacího soudu, že obchodní společnost MVP Solar dluží obviněnému částku ve výši 400 000 Kč, je v rozporu s provedenými důkazy. 27. Také lze souhlasit s dovolací námitkou, že v odvolacím řízení nebylo vedeno žádné další dokazování k prokázání majetkových poměrů rodiny obviněného, přesto odvolací soud uzavřel, že tento údajný dluh měl negativní dopad do majetkových poměrů rodiny obviněného. Ani tento důvod pro neuplatnění trestní odpovědnosti a důsledků s ní spojených tak nemá oporu v důkazech vyplývajících z provedených důkazních prostředků. I kdyby však existence takového dluhu byla prokázána, nelze automaticky předpokládat jeho závažné negativní dopady do rodinného rozpočtu, jak tvrdil obviněný, neboť i takové skutkové zjištění musí být učiněno na základě důkazů vyplývajících z provedených důkazních prostředků, což se nestalo. Kromě toho by však ani tento skutkových závěr nemohl být sám o sobě důvodem pro nevyvození trestní odpovědnosti (viz k tomu níže). 28. Na stranu druhou Nejvyšší soud neshledal opodstatněnou námitku, že provedenému dokazování neodpovídá skutkový závěr odvolacího soudu o nedostatečné činnosti svědka Macieje Kasprowicze při realizaci zakázek, což mělo významně ztěžovat výkon pracovní činnosti obviněného. V tomto směru jde mnohem spíše o spor, jaké závěry lze na podkladě hodnocení důkazů učinit. Problémy obchodní společnosti plynoucí i z (ne)činnosti svědka Macieje Kasprowicze vyplývají nejen z výpovědi obviněného, ale i z výpovědi svědka V. H., který jako administrativní pracovník z obchodní společnosti MVP odešel pro rozpory s „majitelem“ Maciejem Kasprowiczem, jenž neplnil závazky vůči zákazníkům, dodavatelům a dalším subjektům, respektive z výpovědi svědků K. N., M. Ř. nebo i samotného Macieje Kasprowicze, kteří popisovali provozní problémy obchodní společnosti MVP Solar v období posledního roku. To plyne i z provedených listinných důkazů, konkrétně listin z insolvenčního spisu vedeného vůči dlužníkovi obchodní společnosti MVP Solar. Jen ze seznamu přihlášených pohledávek plyne, že významná část věřitelů přihlásila pohledávky za nedodání materiálu a instalačních komponentů pro fotovoltaické elektrárny nebo kvůli nezhotovení fotovoltaických elektráren. Z těchto provedených důkazů (v podrobnostech je možné odkázat na body 12., 13. a 15. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 20. a 21. rozsudku soudu odvolacího) tak bylo možno dovodit, že svědek Maciej Kasprowicz, jednatel a společník obchodní společnosti MVP Solar, měl problémy s dodržováním závazků, které ztěžovaly výkon pracovní činnosti obviněného a dalších zaměstnanců či obchodních zástupců, kteří z tohoto důvodu také ukončili svou činnost pro obchodní společnost MVP Solar, byť byly zapříčiněny nepříznivou ekonomickou situací obchodní společnosti MVP Solar, což nakonec vedlo i k úpadku této obchodní společnosti, na jehož základě byl prohlášen konkurz. Nicméně ani takový skutkový závěr podle Nejvyššího soudu dostatečně neodůvodňuje nevyvození trestní odpovědnosti obviněného, jak bude rozvedeno níže. c) K zásadě subsidiarity trestní represe 29. Nejvyšší státní zástupkyně svým dovoláním namítala, že odvolací soud učinil rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a též na základě těchto deformovaných skutkových zjištění pak přistoupil k aplikaci zásady subsidiarity trestní represe, čímž se dopustil nesprávného právního posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K výhradám ke skutkovým zjištěním lze odkázat na pasáž shora. 30. Nejvyšší soud dlouhodobě judikuje, že jednání naplňující (formální) znaky trestného činu je třeba zásadně posoudit jako trestný čin, nejde-li o případ zvláštní (výjimečný) dalšími okolnostmi, pro které není na místě jej jako trestný čin postihovat, ale postačí postižení podle jiného právního předpisu. Při výkladu této zásady lze přitom vycházet především ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu publikovaného pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. (stanovisko ze dne 30. 1. 2012, sp. zn. Tpjn 301/2012). Odvolací soud z hlediska subsidiarity trestní represe považoval za výjimečné okolnosti to, že obchodní společnost MVP Solar měla vůči obviněnému dluh ve výši 400 000 Kč, že tato obchodní společnost měla problémy při realizaci svých zakázek na dodávky a montáže fotovoltaických elektráren v důsledku jednání Macieje Kasprowicze, že protiprávní jednání obviněného mělo soukromoprávní charakter a že obviněný ani nezpůsobil žádnou škodu. Jak bude rozvedeno níže, takové okolnosti však v nyní projednávaném případě uplatnění této zásady odůvodnit nemůžou (a to ani ty okolnosti, které z provedeného dokazování skutečně vyplynuly). Nejvyšší soud tak v nyní projednávané věci neshledal žádné zvláštní okolnosti, které by jednání kladené obviněnému za vinu výjimečnými okolnostmi odlišovalo od jiných případů zneužití postavení v obchodním styku. Proto postup odvolacího soudu považoval za nesprávný a jeho rozsudek, kterým obviněného zprostil obžaloby, zrušil. 31. Odvolací soud nejprve odůvodnil nevyvození trestní odpovědnosti obviněného dluhem obchodní společnosti MVP Solar ve výši 400 000 Kč vůči obviněnému, který nepříznivě zasáhl do majetkových poměrů obviněného a jeho rodiny. Jak již ale bylo shora rozvedeno, skutkové zjištění ohledně takového dluhu z provedeného dokazování nevyplynulo, resp. je v rozporu s provedenými důkazy. Proto ani nemohlo být důvodem pro nevyvození trestní odpovědnosti a důsledků s ní spojených podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Nadto lze souhlasit s nejvyšší státní zástupkyní, že i kdyby dluh obchodní společnosti MVP Solar vůči obviněnému skutečně existoval, sám o sobě by nemohl opodstatnit uplatnění zásady subsidiarity trestní represe. Právní řád má totiž prostředky, kterými lze zákonnou cestou vymáhat dluhy po dlužnících. Tak tomu ostatně i bylo, když obviněný a obchodní společnost MVP Solar spolu vedli ohledně vzájemných závazků soudní spor, který vyřešili uzavřením soudního smíru, kterým se ale obviněný zavázal uhradit obchodní společnosti MVP Solar částku ve výši 200 000 Kč za porušení konkurenční doložky sjednané ve smlouvě o spolupráci s tím, že se zároveň obviněný i obchodní společnost MVP Solar zavázali nevymáhat po sobě žádné další vzájemné pohledávky (viz k tomu shora). Odvolací soud pak odůvodnil uplatnění zásady subsidiarity trestní represe též negativními dopady tohoto (údajného) dluhu do majetkových poměrů rodiny obviněného. Vzhledem k tomu, že tento dluh nebyl prokázán, pak nemohl být prokázán ani jeho negativní dopad do rodinného rozpočtu. Nadto i kdyby negativní finanční situace obviněného a jeho rodiny skutečně vyplynula z provedeného dokazování, stejně by nemohla být důvodem pro postup zvolený odvolacím soudem. Obviněný totiž mohl jednoduše ukončit svoji činnost pro obchodní společnost MVP Solar a až poté se zúčastnit předmětného zadávacího řízení vyhlášeného obcí Mutěnice jako zadavatelem samostatně, tedy jako zástupce obchodní společnosti MK Corporation. Obviněný tuto obchodní společnost založil v květnu roku 2023 (čímž též porušil konkurenční doložku sjednanou ve smlouvě o spolupráci), zadávací řízení probíhalo v srpnu téhož roku. Obviněný, resp. obchodní společnost MK Corporation by tak stihl zúčastnit se zadávacího řízení i po splnění všech sjednaných smluvních podmínek pro ukončení své činnosti v MVP Solar, nicméně on se rozhodl zneužít interních informací a získat uvedenou veřejnou zakázku na úkor MVP Solar a ve prospěch obchodní společnosti MK Corporation, přičemž tak činil záměrně a pokoutně, když zneužil svého postavení v jednom obchodním subjektu, aby se dozvěděl jím nabízenou cenu a mohl jej z konkurenčního boje o veřejnou zakázku vyřadit tím, že nabídne lepší cenu, která byla jediným kritériem (cenu přitom stanovil tak, aby byla pro něj maximálně výhodná, tj. jen velmi mírně pod cenou nabízenou obchodní společností MK Corporation). Jde tak o typické zneužití postavení u dvou podnikatelských subjektů na úkor jednoho z nich a ve prospěch druhého z nich. Obviněný tím jednoznačně porušil princip loajality (obecně plynoucí z § 212 občanského zákoníku), jako imanentní součásti povinnosti péče řádného hospodáře (§ 159 odst. 1 občanského zákoníku), a jeho dílčím projevu v podobě zákazu konkurence. 32. Odvolací soud pak odůvodnil aplikaci zásady subsidiarity trestní represe též nedostatky v činnosti jednatele a společníka obchodní společnosti MVP Solar Macieje Kasprowicze při realizaci zakázek, které významně ztěžovaly výkon pracovní činnosti obviněného. Ani s takovým zdůvodněním však v nyní projednávané věci nelze zcela souhlasit. 33. Z provedeného dokazování sice vyplynulo, že obchodní společnost MVP Solar se dostala do finančních problémů, které vedly k nedostatkům při realizaci zakázek jako např. nedodržování termínů, nedodání materiálu, zpoždění s platbami apod. Takové problémy potvrzoval nejen obviněný, ale i další pracovníci této obchodní společnosti, včetně jejího jednatele a společníka Macieje Kasprowicze. Nicméně bylo také prokázáno, že k těmto problémům svým jednáním výrazně přispěl sám obviněný. Jak totiž uvedl svědek Maciej Kasprowicz, od května 2023, kdy vznikla obviněným založená konkurenční obchodní společnost MK Corporation, v níž byl obviněný jediným jednatelem a společníkem, došlo u obviněného k významnému poklesu sjednaných zakázek, neboť obviněný zakázky sjednával pro obchodní společnost MK Corporation, a nikoliv pro MVP Solar. Jinými slovy se již tehdy dopouštěl zneužívání postavení v obchodním styku, jen mu toto jednání nebylo v tomto trestním řízení v uvedeném větším rozsahu kladeno za vinu. To potvrzoval například i svědek V. T., podle nějž se obviněný jako zástupce obchodní společnosti MK Corporation zajímal o zakázku realizace fotovoltaických elektráren v průmyslovém objektu v Německu, přitom o tuto zakázku se zajímala i obchodní společnost MVP Solar. Tohoto svědka pak kontaktoval Maciej Kasprowicz s tím, že obviněný si založil konkurenční společnost a přetahuje zákazníky obchodní společnosti MVP Solar. Dále bylo prokázáno, že obviněný před koncem svého působení v obchodní společnosti MVP Solar přestal být kontaktní a v září doručil Macieji Kasprowiczi výpověď smlouvy o spolupráci s okamžitou platností. 34. Obviněný vykonával činnost pro obchodní společnost MVP Solar na základě smlouvy o spolupráci, ve které byla pod bodem VIII. sjednána konkurenční doložka, v níž se zavázal zdržet se obdobné činnosti, kterou vykonává pro obchodní společnost MVP, ale pouze po dobu účinnosti smlouvy o spolupráci. Tuto smlouvu pak bylo možné ukončit mimo jiné písemnou dohodou stran nebo výpovědí kterékoli smluvní strany bez uvedení důvodu s výpovědní dobou jednoho měsíce, která počala plynout prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla písemná výpověď doručena druhé smluvní straně. 35. Opodstatněné tak jsou výhrady dovolatelky v tom směru, že k ekonomickým problémům obchodní společnosti MVP Solar nedošlo jen v důsledku nedostatečné činnosti Macieje Kasprowicze při realizaci zakázek, ale že k těmto problémům výraznou měrou přispěl i sám obviněný. Nadto lze upozornit, že obviněný měl jednoduché podmínky pro vypovězení smlouvy o spolupráci a ve vlastní podnikatelské činnosti by mu po jejím vypovězení nebránila ani konkurenční doložka, která byla sjednána pouze na dobu účinnosti smlouvy o spolupráci. Obviněný tak mohl jednoduše ukončit svoji činnost pro obchodní společnost MVP Solar a poté se osamostatnit ve svých podnikatelských aktivitách a zúčastnit se jakýchkoliv zadávacích řízení (včetně uvedeného), obzvlášť pokud podle něj spolupráce s Maciejem Kasprowiczem nebyla dobrá. Namísto tohoto však obviněný založil obchodní společnost MK Corporation v době, kdy vykonával činnost pro obchodní společnost MVP Solar, přičemž zneužíval svého postavení v této obchodní společnosti, aby získal interní informace o jejích konkrétních nabídkách, jež pak zneužil ve svůj vlastní prospěch, resp. ve prospěch jím zcela ovládané obchodní společnosti MK Corporation a na úkor obchodní společnosti MVP Solar. 36. Stejně tak nelze souhlasit s důvodem nevyvození trestní odpovědnosti obviněného jen proto, že svým jednáním nezpůsobil obchodní společnosti MVP Solar žádnou škodu. Pro naplnění základní skutkové podstaty trestného činu zneužití postavení v obchodním styku podle § 255a odst. 1 tr. zákoníku se totiž nevyžaduje způsobení škody v konkrétní výši, popř. získání majetkového prospěchu či jiný podobný výsledek, neboť se jedná o předčasně dokonaný trestný čin, kterým se postihuje jednání pachatele bez ohledu na to, zda dojde k nastoupení účinku v podobě dosažení škody, prospěchu nebo jiné konkrétní výhody. Postačí, pokud je jednání pachatele příčinou uzavření smlouvy na úkor jednoho z podnikatelských subjektů, na jehož činnosti má pachatel též účast, pokud tak činí v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch. V nyní projednávaném případě bylo prokázáno naplnění všech znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu, s čímž souhlasil i soud odvolací. 37. Nadto je třeba připomenout, že ze strany obviněného nedošlo k dobrovolnému odstoupení od uzavřené smlouvy o dílo, jak se obviněný bránil. Bylo totiž prokázáno, že odstoupení od této smlouvy inicioval zadavatel, který se v souvislosti s podaným vysvětlením na Policii České republiky dozvěděl, že obviněný zřejmě jednal protiprávně. Na trestní odpovědnost obviněného proto nemůže mít vliv skutečnost, že předmětnou zakázku nakonec získala obchodní společnost MVP Solar, která skončila v zadávacím řízení v pořadí jako druhá, tedy s druhou nejnižší nabídkou. 38. Odvolací soud podle odůvodnění svého rozsudku při svých úvahách o nevyvození trestní odpovědnosti obviněného vycházel též z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2008, sp. zn. 5 Tdo 563/2008, v němž byla podle odvolacího soudu skutková situace obdobná jako v nyní projednávané věci. Tento odkaz nepovažuje Nejvyšší soud za příhodný, v dané věci šlo o odlišnou věc i argumentaci. Jednak jde o poukaz na skutek posouzený podle předcházejícího zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v tehdy účinném znění (dále jen tr. zák.), který vycházel z formálně-materiálního pojetí trestného činu, jehož znakem byl vedle znaků formálních i materiální znak spočívající ve společenské nebezpečnosti činu, která byla přímo integrální součástí legální definice trestného činu (trestným činem je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně). Přitom nelze jednoduše zaměňovat přístup při posuzování nebezpečnosti činu pro společnost podle dřívějšího pojetí s principem subsidiarity trestní represe podle stávajícího pojetí. Podle dnešního formálního pojetí trestného činu je trestným činem každý protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. Toto přísné formální pojetí trestného činu je doplněno ustanovením o subsidiaritě trestní represe v § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podle nějž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Jinými slovy se trestní odpovědnost nevyvodí (třebaže jde o trestný čin), jde-li o čin, který není společensky škodlivý, a zároveň postačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Podle názoru Nejvyššího soudu však tyto podmínky splněny nejsou, jak vyplývá z této části odůvodnění. 39. Kromě toho ve věci, na niž odvolací soud odkazoval (pod sp. zn. 5 Tdo 563/2008), šlo o značně odlišné skutkové okolnosti, které byly důvodem nevyvození trestní odpovědnosti. V dané věci totiž obviněná založila konkurenční obchodní společnost v oblasti pojišťovnictví, ke které pak přešli někteří z klientů stávající obchodní společnosti, nicméně jí byl v původním zaměstnání znemožněn výkon zaměstnání, když jí byl odepřen přístup do místnosti, ve které se nacházely počítače, potřebné dokumenty a další věci nezbytné k výkonu její pracovní činnosti; k takovému založení konkurenční obchodní společnost došlo z popudu klientů, neboť stávající obchodní společnost z důvodu velkých personálních změn vůči nim přestala plnit své povinnosti a v některých případech již ani neměla zájem o pokračování v poskytování svých služeb; obviněná tak jednala ve výpovědní době, přitom z části v ní čerpala dovolenou. Takové významné okolnosti snižující společenskou škodlivost činu v nyní projednávané věci však shledány nebyly. Obviněnému nic nebránilo pokračovat ve výkonu činnosti pro obchodní společnosti MVP Solar, nedostatky v její činnosti nebylo možno připsat výlučně Macieji Kasprowiczovi, ale i samotnému obviněnému, snížení objemu zakázek prováděných obchodní společností MVP Solar je spojeno s útlumem činnosti obviněného v její prospěch při pokoutném osamostatňováni jeho podnikatelské činnosti. Obviněný mohl navíc spolupráci s poškozeným podnikatelským subjektem snadno ukončit, v další podnikatelské činnosti by mu ani nebránila konkurenční doložka, která byla sjednána jen na dobu účinnosti smlouvy o spolupráci. Obviněný navíc svého postavení ve dvou podnikatelských subjektech na úkor jednoho z nich zneužil v řízení o zadání veřejné zakázky, kdy v podstatě tím zmanipuloval její přidělení jím preferovanému subjektu MK Corporation (ve své podstatě takové jednání vykazuje i prvky pletichaření při zadání veřejné zakázky, když obviněný jednal jako služebník dvou „pánů“, tedy podnikatelských subjektů, jež oba usilovaly o získání veřejné zakázky). 40. Lze tak shrnout, že obviněný svým jednáním naplnil všechny znaky základní skutkové podstaty přečinu zneužití postavení v obchodním styku podle § 255a tr. zákoníku. Obviněný založil obchodní společnost MK Corporation, ve které byl jediným společníkem a jednatelem a která měla stejný předmět činnosti jako obchodní společnost MVP Solar, v níž vykonával činnost na základě smlouvy o spolupráci, přestože se smluvně zavázal nevykonávat obdobnou činnost po dobu trvání smlouvy pro jiného podnikatele. Dále s vědomím, že obchodní společnost MVP Solar se zúčastní zadávacího řízení na zadání veřejné zakázky na dodávku a montáž fotovoltaické elektrárny, u které byla jediným kritériem pro hodnocení nabídek nejnižší nabídková cena, podal za obchodní společnost MK Corporation nabídku do tohoto zadávacího řízení s nabídkovou cenou ve výši 942 106 Kč, která byla jen mírně nižší oproti konkurenční nabídce jiného jím zastupovaného podnikatele MVP Solar (nabídka s cenou ve výši 944 284 Kč), čehož si byl obviněný dobře vědom, neboť dokumenty k tomuto zadávacímu řízení společně s Maciejem Kasprowiczem připravoval a následně nabídku osobně doručil zadavateli. Zadavatel poté za nejvýhodnější nabídku (na základě nižší ceny) vybral nabídku obchodní společnosti MK Corporation, se kterou též uzavřel smlouvu o dílo. Nejvyšší soud přitom neshledal žádné zvláštní okolnosti, které by uvedené jednání obviněného odlišovalo od jiných případů zneužití postavení v obchodním styku, tedy ani žádný relevantní důvod, pro který by neměla být vyvozena za takové jednání trestní odpovědnost obviněného a uplatněny důsledky s ní spojené. IV. Závěrečné shrnutí 41. Vzhledem ke všem shora zmíněným důvodům Nejvyšší soud vyhověl dovolání nejvyšší státní zástupkyně podanému v neprospěch obviněného Miroslava Kastnera a podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2025, sp. zn. 6 To 29/2025, jakož i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud připomíná, že podle § 265s odst. 1 tr. ř. je odvolací soud při novém projednání a rozhodnutí věci vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto usnesení. 42. Protože vady napadeného rozhodnutí zjištěné na podkladě důvodně podaného dovolání nejvyšší státní zástupkyně nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, rozhodl Nejvyšší soud o tomto dovolání podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 11. 3. 2026 JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D. předseda senátu