6 Tdo 188/2026-400 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 4. 2026 o dovolání, které podal P. P. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2025, č. j. 4 To 152/2025-373, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 10 T 75/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 18. 6. 2025, č. j. 10 T 75/2024-341, byl obviněný P. P. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění uvedeného soudu dopustil tím, že od blíže nezjištěné doby nejméně od 1. 9. 2019 do dne 12. 12. 2022 ve společném bydlišti v bytě na adrese XY č. XY v Jihlavě zejména v době, kdy spolu žili sami bez přítomnosti dalších osob, opakovaně psychicky trýznil a fyzicky nepřiměřeně trestal nezletilou AAAAA (pseudonym), které byl rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 20. 9. 2012, č. j. 7 P 75/2011-148, ustanoven poručníkem, a to tím způsobem, že na nezletilou často, přibližně jednou týdně, z malicherných důvodů či také bez zjevné příčiny křičel a uhodil ji rukou do stehna, či do hlavy, během fyzického napadání ji tahal za vlasy, kdy nezletilá se mu nikdy nebránila z obavy, že svou agresi vůči ní bude stupňovat, opakovaně jí při různých příležitostech říkal, že je hloupá, opakovaně jí hrozil, že jí dá „takovou facku, že se týden nezvedne“, po pobytu jeho synů v jeho domácnosti jí zpětně sečetl vše, co udělala špatně během jejich pobytu, a za to ji fyzicky trestal, dále ji takto trestal i za špatné známky nebo když nevykonala všechny jím určené domácí povinnosti, v některých případech obžalovaný k fyzickému trestání použil různé předměty, a to pásek, nabíječku od mobilu, kterými ji švihl, či násadu od koštěte, kterou jí uhodil do stehna a obličeje, až jí tekla krev z nosu, z důvodu toho, že neúmyslně rozbila misku, dále jí proto, že si kousala nehty, natlačil její ruku do úst, až jí tekla z úst krev, dále se záměrně negativně snažil ovlivnit její vztah ke K. D., kterou považovala za svou matku a přála se s ní vídat, činil na ni nátlak, aby se vyhýbala soudně určenému styku s K. D., zabavoval jí dopisy pro K. D., které jí pak nezletilá musela zasílat tajně, přičemž při posledním incidentu dne 12. 12. 2022 obžalovaný na nezletilou křičel, že ho při přípravě svačiny probudila, nadával jí, že je „blbá“, poté za nezletilou přišel do obývacího pokoje, kam se přesunula, aby ho nerušila, a zde na ni opět křičel a bil ji rukou do stehna, kdy ji udeřil asi 5 ran, čímž jí způsobil bolestivost zasažených míst bez nutnosti lékařského ošetření, načež po tomto incidentu nezletilá vyhledala pomoc u OSPOD Jihlava, kdy bylo následně rozhodnuto vzhledem k velké psychické nepohodě nezletilé o jejím svěření do péče K. D., narozené XY. 2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle § 198 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byla stanovena zkušební doba v trvání čtyřiceti osmi měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost uhradit poškozené AAAAA nemajetkovou újmu ve výši 80 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená odkázána se zbytkem jejího nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. O odvoláních obviněného a poškozené proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 7. 10. 2025, č. j. 4 To 152/2025-373, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. 5. Dovolatel poukazuje na to, že v jeho trestní věci nastala důkazní situace podobná typu „tvrzení proti tvrzení“, neboť jediným přímým usvědčujícím důkazem zůstává výpověď poškozené. Nesouhlasí s tím, že by byl usvědčován i dalšími důkazy, které údajně potvrzují skutečnosti, vyplývající z její výpovědi. Další výhrady obviněný obrátil proti znaleckému posudku z oboru školství a kultura, odvětví psychologie. Podle dovolatele nesplňuje zákonná kritéria, když z něj nelze zjistit, z jakých podkladů či na základě jakých poznatků znalkyně své závěry dovodila. Soud podle dovolatele rezignoval na požadavek přezkoumatelnosti znaleckého posudku. Z obsahu znaleckého posudku totiž nelze zjistit, jaké konkrétní skutečnosti byly jednotlivými použitými metodami zjišťovány, jaké výsledky byly jejich prostřednictvím dosaženy a jakými úvahami znalkyně dospěla ke svým závěrům. Znalkyně pouze konstatovala, jaké psychologické metody použila, avšak neobjasnila, jak konkrétně byly aplikovány a jaké výsledky přinesly. Posudek se omezuje na pouhý výčet použitých metod bez jakéhokoliv popisu jejich aplikace, průběhu výsledků či interpretace. Znalecký posudek podle dovolatele postrádá odůvodnění v potřebném rozsahu, které by umožnilo jeho přezkoumatelnost. Znalkyně primárně vycházela z výpovědí K. D. a poškozené, aniž by náležitě kriticky zhodnotila jejich věrohodnost, apriorně předpokládala pravdivost tvrzení o údajném týrání. Tento předpoklad tak sloužil jako východisko pro závěr o existenci specifických psychických následků u nezletilé, které byly následně interpretovány jako důkaz potvrzující, že k týrání skutečně došlo. Při svém výslechu znalkyně pouze obecně odkazovala na svůj posudek. Obviněný tedy namítá, že znalecký posudek PhDr. Ivany Holešovské je s ohledem na uvedené námitky procesně nepoužitelným důkazem. Soud prvního stupně neprovedl revizní znalecký posudek navržený obhajobou, a to s odůvodněním jeho nadbytečnosti. 6. Obviněný dále namítá, že soud prvního stupně odmítl vyslechnout šest svědků navržených obhajobou. Dovolatel tyto důkazy označuje za opomenuté. Vytýká soudu zaujatost, neboť soud akceptoval pouze výpovědi svědků z okruhu rodiny D., i když ani oni nebyli přímými svědky skutku, který je mu kladen za vinu. Přitom výslechy jím uvedených svědků mohly zásadně přispět k posouzení věrohodnosti výpovědi poškozené i k objektivnímu zhodnocení skutkového stavu. Neprovedením těchto důkazů došlo podle názoru dovolatele k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Zmiňuje taktéž, že soud neprovedl výslech jeho synů, ačkoliv tito mohli přispět k objasnění skutkového stavu. Soudy pečlivě nehodnotily jeho obhajobu, respektive k této nepřihlédly, a jejich postup tak neodpovídá zásadám uvedeným v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. 7. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2025, č. j. 4 To 152/2025-373, a odvolacímu soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 8. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že uplatněná argumentace ve skutečnosti naplňuje pouze dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. Námitky obviněného navíc nejsou nové, neboť byly uplatňovány již v řízení před soudy obou stupňů, které se s nimi řádně a přesvědčivě vypořádaly. Za této situace jde o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný nenaplnil, neboť jeho výhrady nesměřují proti právní kvalifikaci skutku, ale pouze proti hodnocení důkazů a skutkovým závěrům soudů, což tento dovolací důvod nepokrývá. 9. Stejně tak pouhá polemika se skutkovými zjištěními nemůže založit důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zvláště když dovolatel netvrdí žádný zjevný či extrémní rozpor mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy. Soudy obou stupňů opřely skutková zjištění o ucelený řetězec důkazů, zejména o věrohodnou výpověď poškozené, výpovědi dalších svědků, listinné důkazy a zprávy OSPOD. Skutkový závěr o dlouhodobém psychickém a fyzickém týrání nezletilé poškozené má v provedeném dokazování dostatečnou a logickou oporu a nejde o případ tzv. „tvrzení proti tvrzení“. Za těchto okolností nelze dovodit žádný zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a obsahem důkazů a dovolání obviněného proto není důvodné. 10. Dovolatel namítl, že znalecký posudek z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, je procesně nepoužitelný pro svou nepřezkoumatelnost, neboť údajně neobsahuje popis použitých metod. S touto námitkou se však soudy obou stupňů již přesvědčivě vypořádaly. Nalézací soud zdůraznil, že posudek podrobně popisuje jak podklady ze spisu, tak vlastní psychologické vyšetření nezletilé, včetně konkrétně použitých metod a testů, a že závěry znalkyně mají v těchto zjištěních jasnou oporu. Soud současně správně uvedl, že nelze po znalkyni požadovat detailní zdůvodnění každého dílčího závěru v návaznosti na jednotlivé výroky či testy. Podstatné je, že posudek splňuje všechny zákonné náležitosti a poskytuje odborný podklad pro závěr o autenticitě výpovědi nezletilé poškozené. Ani odvolací soud neshledal na posudku žádné vady, které by zpochybňovaly jeho použitelnost. 11. Soudy obou stupňů se vypořádaly se zamítnutím důkazních návrhů obviněného, když shodně dovodily jejich nadbytečnost. Postupovaly přitom v souladu se zásadou, že je na soudu, aby určil rozsah dokazování v míře nezbytné pro rozhodnutí, a není povinen provádět všechny stranami navržené důkazy, pokud tento postup náležitě odůvodní. Navrhované výslechy osob z okruhu rodinných známých poškozené a dalších osob z jejího volnočasového prostředí nemohly skutkové závěry soudů zpochybnit, neboť rozhodné jednání obviněného se odehrávalo mimo jejich přítomnost. 12. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. III. Přípustnost dovolání 13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání IV./1. Obecná východiska 14. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají jím uplatněným důvodům dovolání. 15. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku [první alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], · bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), … přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) [druhá alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.]. IV./2. Posouzení dovolání 16. Ve vztahu k první alternativě (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů) dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nezbytné uvést, že v jejím rámci je Nejvyšší soud povolán nikoliv k přehodnocování jednotlivých důkazů, ale pouze k prověrce toho, zda myšlenkové pochody soudů nižších stupňů respektují pravidla logiky a nedochází tak k závěrům extrémně nesouladným se skutečným obsahem provedených důkazů samostatně i v jejich souhrnu. Jeho kasační zásah by byl odůvodněn pouze v případě existence tak hrubé vady skutkových zjištění soudu nižšího stupně, pro kterou by nebylo možno setrvat na nezměnitelnosti a závaznosti napadeného rozhodnutí vyplývajících z jeho právní moci. Taková vada bude dána v případě srovnatelném s tím, co vymezila judikatura Ústavního soudu pod pojmem tzv. extrémního nesouladu/rozporu skutkových a právních závěrů s obsahem provedených důkazů. 17. Extrémní nesoulad je dán jen tehdy, jestliže soudy z určitého důkazu vyvodí skutkový závěr, který se příčí elementární logice, tedy který z něj v žádném smyslu nevyplývá [srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 260/05 ze dne 17. 5. 2007 (N 86/45 SbNU 259)]. Ve svém důsledku tak vytváří situaci, kdy zjištěný skutkový stav neodpovídá provedenému dokazování, tedy v něm nemá oporu [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 1963/13 ze dne 30. 9. 2014 (N 178/74 SbNU 549)], neboť hodnocení důkazu je provedeno bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 177/04 ze dne 18. 11. 2004 (N 172/35 SbNU 315) či usnesení sp. zn. III. ÚS 359/05 ze dne 23. 9. 2005 (U 22/38 SbNU 579)]. Vyjádřeno jinými slovy, aby se o takový případ jednalo, musí být zjištěno, že příslušné rozhodnutí trpí zcela očividnou vadou. Tuto vadu musí dovolatel osvědčit zcela konkrétními námitkami vztahujícími se ke specifickým důkazům a z nich plynoucím skutkovým zjištěním, mezi nimiž má být dán krajní rozpor. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. totiž z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“ (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, či usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24). 18. Už na tomto místě je třeba uzavřít, že dovolatel svými námitkami danou variantu označeného dovolacího důvodu nenaplnil, resp. že ani formálně svou dovolací argumentací vztaženou k tomuto důvodu dovolání nevyhověl tomu, co pro něj plyne z jeho obsahového vymezení, resp. interpretace zákonné úpravy Nejvyšším a Ústavním soudem („… v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy …“). Uplatňuje prostou polemiku se skutkovými zjištěními, když se omezil v podstatě na konstatování, že ve věci je dána situace „tvrzení proti tvrzení“, dokazování je pro závěr o jeho vině nedostatečné a na prostou snahu o zpochybnění výpovědí svědků, aniž by označil jakýkoliv konkrétní rozpor ve výše popsaném smyslu. Z uvedeného vyplývá, že dané námitky nevedou k založení přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu. Ta je totiž, jak již bylo vyjádřeno, definována důkladností a konkrétností obviněným předložené argumentace – k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, v němž vyložil, že současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“. Vzhledem k uvedenému se Nejvyšší soud danými námitkami nemohl více zabývat a odkazuje především na body 35. – 46. odsuzujícího rozsudku, případně body 8. – 10. usnesení odvolacího soudu, který se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. V nich bylo soudy provedeno důkladné hodnocení důkazní situace a vypořádání se s obhajobou obviněného, aniž by zůstal prostor pro pochyby o jeho vině. 19. Pokud jde o druhou alternativou tohoto důvodu dovolání obviněný vznáší námitky proti kvalitě znaleckého posudku z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, a uvádí, že posudek je procesně nepoužitelný, a to v důsledku jím tvrzené nepřezkoumatelnosti postupů a odborných závěrů znalkyně, neboť neobsahuje dostatečný popis metod a jimi zjištěných poznatků, nelze s ním souhlasit. 20. Na tomto místě je však třeba konstatovat, že zvolená dovolací argumentace se s obsahovým zaměřením této alternativy míjí, neboť procesní nepoužitelností důkazu je míněna situace, kdy důkaz, o nějž se soud při konstrukci svých rozhodných skutkových zjištění opřel, nebyl opatřen či proveden zákonu odpovídajícím způsobem, a proto již z tohoto důvodu (závažné procesní vady) musí být vyloučen z okruhu důkazů použitelných pro zjištění skutkového stavu věci. Je třeba důsledně rozlišovat mezi procesní neúčinností důkazu ve výše vyloženém smyslu (hodnocení zákonnosti důkazu) a nepřevzetím poznatků z procesně účinného důkazu plynoucích, např. pro nesprávnost odborných závěrů znaleckého posudku, nepřesvědčivost výpovědi svědka apod., tj. obecně vyjádřeno z hlediska závažnosti důkazu, tj. jeho upotřebitelnosti pro zjištění skutkového stavu věci. 21. Námitky, které dovolatel vůči znaleckému posudku znalkyně PhDr. Ivany Holešovské, vznesl, je třeba vyložit ve smyslu posledně uvedeném. Ty pak z hlediska řízení o dovolání nelze posoudit jako formálně odpovídající druhé alternativě dovolacího důvodu podle písm. g). Mohou být zváženy pouze v rámci první alternativy. Ani při tomto posouzení jim však nelze přiznat význam, který by měl vést k závěru o nezbytnosti kasace dovoláním napadených rozhodnutí. Jak popsal již soud prvního stupně v bodech 39. a 40. jeho rozsudku, písemné zpracování posudku obsahuje popis poznatků znalkyní zjištěných ze spisu (str. 3–15) a navazujícího psychologického vyšetření včetně rozhovoru s poškozenou (str. 15–18), v jehož rámci jsou označeny aplikované odborné metody (str. 16). V rámci popisu dílčích závěrů znalkyně jsou použité metody znovu zmíněny stran toho, co bylo použitím toho kterého postupu zjištěno. Na uvedené pak navazují konečné odborné závěry znalkyně k otázkám, jež jí byly policejním orgánem zadány. Rozhodně tak nelze tvrdit, že by se znalkyně omezila ve svém posudku pouze na uvedení svých závěrů, jak tvrdí dovolatel. 22. Dále nelze přisvědčit námitce obviněného, že by znalkyně v rámci jejího výslechu pouze obecně odkazovala na písemně zpracovaný posudek. V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle § 108 odst. 1 tr. ř. vypracoval-li znalec posudek písemně, stačí, aby se při výslechu na něj odvolal a stvrdil jej. V řízení před soudem toto ustanovení však nelze chápat izolovaně a je nutno je vykládat v návaznosti na ustanovení § 220 odst. 2 tr. ř., podle kterého smí soud při svém rozhodnutí přihlížet jen ke skutečnostem, které byly probrány v hlavním líčení, a opírat se o důkazy, které byly v hlavním líčení provedeny. Samotným vyjádřením znalce, kterým se odvolává na znalecký posudek a jej stvrzuje, ještě není proveden důkaz znaleckým posudkem. Z takového vyjádření není osobám přítomným při hlavním líčení zřejmé, co je obsahem posudku a jaké závěry znalec stvrzuje. Je proto v takovém případě třeba, aby soud vyzval znalce, aby posudek přednesl, popř. není-li to možné, aby byl znalecký posudek přečten (usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 2. 1999, sp. zn. 7 To 388/98, publikované pod č. 13/2000 Sb. rozh. tr.). V předmětné věci však znalkyně byla vyslechnuta v hlavním líčení dne 10. 2. 2025, při němž svůj posudek přednesla, a to včetně podrobného rozebrání odpovědi na každou otázku, na kterou byla při přibrání policejním orgánem dotázána. 23. Znalkyně v rámci svého výslechu adekvátně odpovídala na všechny položené dotazy, a to bez ohledu na nespokojenost obviněného s jejími odpověďmi. Opakovaně vysvětlila, že odpovědi na policejním orgánem zadané otázky vycházejí z kombinace vyšetření jako celku, a to jak standardizovaných testů, pozorování, rozhovoru ve spojení s dlouholetými zkušenostmi znalkyně. Nelze tudíž souhlasit s obviněným, že by z posudku vyplývalo, že znalkyně apriorně vycházela z tvrzení poškozené a tyto kruhovou metodou používala k potvrzení jejich pravdivosti. K dotazům obhájce dále objasnila, že tam, kde bylo možné přiřadit konkrétní poznatky k jednotlivým použitým odborným metodám, učinila tak na straně 17 znaleckého posudku, jak již bylo výše zmíněno. Požadavek odůvodnění umožňující přezkoumatelnost posudku stanovený § 28 odst. 2 písm. f) zákona o znalcích byl shora popsaným způsobem naplněn, neboť v případech, ve kterých existují znalecké standardy (obecně doporučený metodický postup) nebo je již dlouhodobě ustálená metoda znalecké práce, postačí její označení a shrnutí postupu znalce a vyhodnocení zjištěných skutečností [viz DÖRFL, Luboš, KRYSL, Alexandr, LEHKÁ, Markéta, VISINGER, Radek. Zákon o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 241, marg. č. 67.]. Tak se tomu stalo i v této věci, a to zejména při pohledu na daný znalecký posudek jako celek, tedy jako jeho písemné zpracování v souvislosti s vysvětleními poskytnutými znalkyní při jejím výslechu. Nelze tudíž dovozovat nepřezkoumatelnost předmětného znaleckého posudku a už vůbec ne porušení práva dovolatele na spravedlivý proces či zásady rovnosti zbraní v trestním řízení – tím spíše, že obviněný ani blíže neobjasňuje, jak mělo k porušení této zásady dojít. Vzhledem ke všemu uvedenému není na místě soudu vytýkat ani to, že odmítl opatřit obhajobou navrhovaný revizní znalecký posudek, neboť nedošlo k situaci předpokládané § 109 tr. ř., že by měl pochybnosti o správnosti již podaného posudku poté, kdy znalec podal potřebná vysvětlení v rámci jeho výslechu. 24. Pod třetí alternativou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítá, že došlo k opomenutí jím navrhovaných důkazů, a to výslechu řady svědků, které vyjmenoval. Předně dovolací soud připomíná, že znění této varianty dovolacího důvodu předpokládá, že navrhované důkazy (mající zásadní význam pro výrok o vině) nebyly provedeny nedůvodně. To znamená, že příslušný soud důkaz neprovedl, aniž by o tom rozhodl, nebo návrh sice zamítl, avšak neposkytl ke svému rozhodnutí žádné odůvodnění. Důvody, pro něž může soud návrh zamítnout, formuloval ve své judikatuře Ústavní soud (viz nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01), přičemž kritéria ovlivňujícími rozsah odůvodnění stanovil ve svém rozhodování i ESLP (viz rozsudek velkého senátu ze dne 18. 12. 2018, Murtazaliyeva proti Rusku, č. 36658/05). Dlužno dodat, že ani taková situace nemusí sama o sobě znamenat nutnost kasace napadeného rozhodnutí, neboť z judikatury Ústavního soudu a ESLP vyplývá, že k porušení práva na spravedlivý proces nedochází v důsledku samotného nevyhovění důkaznímu návrhu obviněného, nýbrž pouze za situace, že by neprovedení takového důkazu současně představovalo závažný deficit z hlediska splnění povinnosti zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. I. ÚS 234/04, a rozsudek ESLP ze dne 14. 2. 2008, Dorokhov proti Rusku, č. 66802/01). 25. V právě projednávané věci se nejedná o situaci, kdy by soud prvního stupně vůbec nerozhodl o dovolatelem nyní zmiňovaných důkazních návrzích, ani o případ neposkytnutí odůvodnění k takovému rozhodnutí. Učinil tak totiž v bodě 34. odsuzujícího rozsudku, v němž zároveň rozebral důvody, pro které považoval výslech daných svědků za nadbytečný. Uvedl tak, že řada dosud provedených důkazů poskytla zcela dostačující obraz toho, jakým způsobem se obviněný k poškozené choval, jaké volil výchovné prostředky, přičemž mezi jednotlivými důkazy nebyly zjištěny žádné rozpory (a ani sám dovolatel je nyní neoznačil, jak je zmíněno výše). Celková důkazní situace přitom podle soudu vylučovala, aby obhajobou navržení svědci mohli na závěru o vině dovolatele něco změnit. Uvedenému odůvodnění nelze nic vytknout, zvlášť za situace, kdy ani v rámci námitek obviněným uplatněných pod první variantou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl schopen specifikovat jakýkoliv rozpor obsažený hodnocení důkazů, nebo konkretizovat zásadní mezeru v dokazování jeho trestné činnosti. Nelze tudíž ani tvrdit, jak nyní činí dovolatel, že by nevyhověním důkazním návrhům obhajoby docházelo k porušení zásady zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti. Pokud jde o výslech synů obviněného, tak k těmto ani neuvádí, že by jejích výslech navrhoval, což je jednou z podmínek k naplnění předmětné varianty odkazovaného dovolacího důvodu. Pouze soudům vytýká, že je nevyslechly, aniž by poskytl hlubší argumentaci, proč by neprovedení jejich výslechu mělo zakládat vadu hodnou kasačního zásahu Nejvyššího soudu. Dovolací soud se proto touto výhradou dovolatele dále ani zabývat nemohl. 26. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je třeba uvést, že pod něj obviněný nepodřadil žádnou relevantní argumentaci. Stran dovolacího důvodu podle písm. m) citovaného ustanovení je třeba uvést, že nemohl být naplněn, když dovolatel neosvědčil existenci vady v řízení podřaditelné pod některý z dalších důvodů dovolání. V. Způsob rozhodnutí 27. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že jím vznesené námitky, jež bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byly shledány neopodstatněnými. Zároveň nebylo shledáno ani porušení jeho základních práv vyžadující kasační zásah Nejvyššího soudu. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. 28. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 8. 4. 2026 JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu