6 Tdo 226/2026-556 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2026 o dovolání, které podal obviněný Ing. Jaroslav Kostečka, Ph.D., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 7. 2025, č. j. 4 To 77/2025-510, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 15 T 71/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. Jaroslava Kostečky, Ph.D., odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 6. 1. 2025, č. j. 15 T 71/2024-451 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný Ing. Jaroslav Kostečka, Ph.D. (dále jen „obviněný“, případně „dovolatel“), uznán vinným přečinem pytláctví podle § 304 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, a přečinem pytláctví podle § 304 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištění soudu dopustil tím, že: I. v období od 25. 11. 2021 do 27. 11. 2021, v honitbě XY, CZXY, okres XY, jejímž uživatelem byla společnost Perdix, s.r.o., IČO: 28085647, zastoupená obviněným Jaroslavem Kostečkou jako jednatelem a jediným společníkem, který za účelem finančního prospěchu této společnosti umožnil obviněnému D. K. W. K. (jehož trestní věc je vedena samostatně a o níž bylo již pravomocně rozhodnuto) neoprávněně ulovit jeden kus muflona evropského a dva kusy daňka skvrnitého, vše v první věkové kategorii, ačkoliv si obviněný K. byl sám vědom toho, že tak činil protiprávně, neboť tak činil v rozporu s ustanovením § 46 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, neboť uvedenou zvěř ulovil bez toho, aniž by měl na svou osobu vystavený český lovecký lístek pro cizince a povolenku k lovu této zvěře v honitbě XY, a tedy k lovu zvěře neměl zvláštní povolení, kdy následně za ulovení uvedené zvěře uhradil společnosti Perdix, s.r.o., sjednaný poplatek za uskutečněný odlov zvěře v celkové výši 5 200 EUR, což podle kurzu ČNB ze dne 26. 11. 2021 činí 133 458 Kč, a neoprávněného lovu se účastnil obviněný Jaroslav Kostečka, který ač si byl vědom toho, že obviněný K. nemá zákonné oprávnění k lovu zvěře, protože nemá vydaný český lovecký lístek pro cizince, a ačkoliv si byl vědom, že obviněnému K. jako oprávněná osoba nevydal povolenku k lovu uvedené zvěře v honitbě XY, tak i přesto mu jako lovecký průvodce umožnil neoprávněný lov uvedené zvěře tím, že obviněnému K. tvrdil, že oprávnění k lovu zvěře má a že zvěř lovit může, při samotném lovu v honitbě XY jej jako lovecký průvodce doprovázel, ke zvěři ho dovedl a k usmrcení zvěře mu zapůjčil svou loveckou zbraň, přičemž hodnota této neoprávněně ulovené zvěře je podle sazebníku minimálních hodnot upytlačené zvěře podle druhu, pohlaví a věku, vydaného Ministerstvem zemědělství ČR, celkem 97 350 Kč, II. dne 3. 4. 2023 kolem 21:45 hodin v honitbě XY, v katastrálním území XY u skládky odpadu XY, okres XY, jejímž uživatelem je Myslivecký spolek Skytaly, IČO: 70807299, se sídlem Vroutek – Skytaly 1, 441 01, neoprávněně ulovil obviněný D. K. W. K. (jehož trestní věc je vedena samostatně a o níž bylo již pravomocně rozhodnuto) jeden kus prasete divokého ve stáří dvou let věku, ačkoliv si obviněný K. byl sám vědom toho, že tak činil neoprávněně, neboť tak činil v rozporu s ustanovením § 46 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, neboť uvedenou zvěř ulovil bez toho, aniž by měl vystavený český lovecký lístek pro cizince a rovněž neměl vystavenou povolenku k lovu této zvěře v honitbě XY, a tedy k lovu neměl zvláštní povolení, přičemž na neoprávněném lovu se podílel obviněný Ing. Jaroslav Kostečka, který ač si byl vědom toho, že obviněný K. nemá zákonné oprávnění k lovu zvěře, protože nemá vydaný český lovecký lístek pro cizince, a ačkoliv si byl vědom, že obviněný K. nemá vydanou povolenku k lovu uvedené zvěře v honitbě XY a rovněž si byl obviněný Ing. Jaroslav Kostečka plně vědom toho, že ani on sám nemá jakékoliv oprávnění nebo povolení lovit zvěř v honitbě XY a rovněž nemá žádné oprávnění v honitbě XY někomu dalšímu umožnit lov zvěře, tak i přes toto vědomí umožnil obviněnému D. K. W. K. neoprávněný lov uvedené zvěře tím, že obviněnému K. tvrdil, že zvěř lovit může, označil mu samotné místo, kde má lovit, a to tzv. Prezidentský posed v honitbě XY, dále mu poskytl svůj vůz zn. Mitsubishi L-200, SPZ: XY, kterým obžalovaný K. jel na lov a případnou ulovenou zvěř v něm měl odvézt, a dále obviněnému K. zapůjčil svou loveckou zbraň značky HOWA výrobní číslo XY, ráže 30-06 Springfield, spolu se 4 kusy loveckých nábojů do této zbraně, kterou obviněný K. provedl neoprávněný odlov uvedené zvěře v hodnotě 21 455 Kč, čímž způsobil poškozenému Mysliveckému spolku Skytaly, IČO: 70807299, se sídlem Vroutek – Skytaly 1, 441 01, škodu ve výši 21 455 Kč. 2. Za to byl obviněnému uložen podle § 304 odst. 2 tr. zákoníku, § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, § 67 odst. 2 písm. a) a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb ve výši 200 Kč, tedy celkem 40 000 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku mu bylo umožněno zaplacení peněžitého trestu ve splátkách 10 000 Kč měsíčně vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. Zároveň bylo stanoveno, že výhoda splátek odpadne, jestliže obviněný nezaplatí dílčí splátku včas. Podle § 73 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu práva myslivosti na dobu dvou let a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to: kulovnice zn. HOWA, výr. č. XY, s plastovou pažbou černé barvy s popruhem a s puškohledem zn. MEOSTAR R2 2,5 - 15 x 56 RD, výr. číslo XY. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl rozsudkem ze dne 2. 7. 2025, č. j. 4 To 77/2025-510. Podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku, kterým byl obviněnému podle § 73 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu práva myslivosti na dobu dvou let, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 73 odst. 1, 4. tr. zákoníku uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu práva lovit zvěř na dobu dvou let. Ve zbytku rozhodl tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 7. 2025, č. j. 4 To 77/2025-510 (dále jen „napadený rozsudek“), napadl obviněný dovoláním, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ten sice neuvedl odkazem na toto zákonné ustanovení, učinil tak nicméně citací jeho slovního vymezení. 5. Ke skutku bod bodem I. uvedl, že se snažil pro D. K. W. K. (dále případně též jen jako „zájemce“ nebo „zájemce K.“) obstarat lovecký lístek pro cizince ve smyslu § 46 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále jen „zákon o myslivosti“), avšak správní orgán jej nevydal, neboť trval na vyšším ověření předloženého německého loveckého lístku tzv. apostilou. Obviněný však měl za to, že zájemce K. splnil všechny zákonné podmínky pro získání loveckého lístku pro cizince, a proto považoval rozhodnutí správního orgánu za protiprávní. Z tohoto důvodu jednal obviněný tak, jako by byl lovecký lístek D. K. W. K. řádně vystaven a umožnil mu výkon práva myslivosti. Zájemce proto lovil zvěř z formálního hlediska ne zcela oprávněně, avšak tímto svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu přečinu pytláctví, neboť společenská škodlivost takového jednání byla zanedbatelná. D. K. W. K. přirovnal k absolventovi řidičského kurzu, který splnil teoretické i praktické požadavky k řízení motorového vozidla a usedl za volant ještě před tím, než mu byl vystaven řidičský průkaz, neboť lovecký lístek pro cizince mu nebyl vydán, ačkoliv zcela splnil veškeré zákonné podmínky, které zákon pro jeho vydání vyžaduje. 6. Jednání zájemce K. nepovažoval za protiprávní také proto, že lov v honitbě XY mu byl umožněn společností Perdix, s.r.o., uživatelem uvedené honitby. Této společnosti v honitbě XY svědčilo tzv. právo myslivosti, jehož součástí bylo i právo lovit a přivlastňovat si ulovenou zvěř podle § 2 písm. h) zákona o myslivosti, přičemž pokud společnost udělila D. K. W. K. souhlas k lovu, vydala mu povolenku a její jednatel (obviněný) jej na lovu doprovázel, takové jednání nemohlo být protiprávní. 7. Odvolací soud měl dále nesprávně posoudit otázku, zda-li ulovením jednoho muflona a dvou daňků skvrnitých získal D. K. W. K. pro sebe nebo pro jiného větší prospěch. Obviněný zdůraznil, že zájemce za lov zaplatil společnosti Perdix, s.r.o., jakožto uživateli honitby, úplatu, a proto nemohlo ulovením zvěře dojít k získání „většího prospěchu“ ve smyslu § 304 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Zájemce proto nenaplnil skutkovou podstatu přečinu pytláctví podle § 304 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a logicky pak ani obviněný nemohl naplnit skutkovou podstatu ve formě účastenství. 8. Závěrem dodal, že v rámci odvolacího řízení alternativně navrhoval, aby odvolací soud rozhodl o narovnání podle § 309 odst. 1 tr. ř. a trestní stíhání zastavil, když on i společnost Perdix, s.r.o., poškozená, s tímto postupem souhlasili, a obviněný deklaroval, že je připraven složit na účet soudu peněžitou částku určenou na pomoc obětem trestné činnosti. Odvolací soud však tento postup nepřipustil s odůvodněním, že obviněný výslovně neprohlásil, že spáchal skutek, pro který byl stíhán. K takovému prohlášení mu však v odvolacím řízení nebyl poskytnut prostor. 9. Ve vztahu ke skutku pod bodem II. obviněný namítl, že nebyla prokázána hodnota uloveného prasete divokého, a tudíž nedošlo k získání zvěře v hodnotě nikoli nepatrné. V průběhu trestního řízení navrhoval provedení revizního znaleckého posudku ke zjištění hodnoty zvěře, neboť znalecký posudek č. 2/20/2023 vypracovaný znalcem Ing. Stanislavem Dvořákem, Ph.D., považoval za chybný z důvodu nesprávně zvolené metodiky při jeho vypracování (v této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2025, sp. zn. 5 Tdo 492/2025), avšak takto navržený důkazní prostředek odvolací soud neakceptoval. Tento postup považoval obviněný za zásadní pochybení, neboť soud si vědomě neopatřil dostatek podkladů pro správné právní posouzení daného skutku. 10. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a rozhodl tak, že věc vrátí odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 11. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co stručně zrekapituloval dosavadní průběh řízení a argumentaci obsaženou v dovolání, uvedl, že ačkoliv dovolatel ve svém dovolání a jeho dvou doplněních neoznačil konkrétní dovolací důvod ve smyslu taxativního výčtu § 265b odst. 1 a 2 tr. ř., z dovolání vyplývá argumentace směřující k tvrzení o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a proto lze dovodit, že obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 12. Nejdříve shrnul, v čem spočívá podstata dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že s jistou benevolencí lze pod tento dovolací důvod podřadit námitky, jimiž se obviněný dovolává uplatnění zásady subsidiarity trestní represe. Této námitce však nelze přiznat opodstatnění, neboť v nyní posuzované věci nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by společenskou škodlivost jednání obviněného snižovaly natolik, že by se jednalo o případ výjimečný či hraniční, jenž by odůvodňoval odklon od standardního trestněprávního posouzení přečinu pytláctví podle § 304 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, spáchaného ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Upozornil, že naopak společenská škodlivost byla v tomto případě zvýšena přítomností kvalifikační okolnosti spočívající v získání většího prospěchu, přičemž tuto okolnost považoval za relevantní jak z hlediska právní kvalifikace, tak z hlediska míry společenské škodlivosti, a dále byla společenská škodlivost zvýšena skutečností, že obviněný umožnil zájemci K. neoprávněný lov opakovaně. 13. Ačkoliv obviněný nesouhlasil s rozhodnutím správního orgánu, který nevydal D. K. W. K. lovecký lístek pro cizince z důvodu nedoložení německého loveckého lístku opatřeného tzv. apostilou, nemohl – na základě vlastního alternativního právního názoru – postup správního orgánu nerespektovat a jednat, jako by byly zákonné podmínky vydání loveckého lístku splněny. Jestliže tedy D. K. W. K. nebyl vydán lovecký lístek pro cizince, nemohl obviněný jakožto jednatel společnosti Perdix, s.r.o., zájemci vydat povolenku k lovu, a povolenku nebylo možné substituovat tím, že lovce jako tzv. hospodář doprovázel. Jednání obviněného nemohlo nahradit absenci základního veřejnoprávního oprávnění lovce. Obviněný si přitom byl plně vědom, že je nezbytné disponovat loveckým lístkem pro cizince, neboť se jej pro zájemce zprvu snažil obstarat, avšak poté, co správní orgán požadoval zákonem předvídané vyšší ověření německého lístku, obviněný na tento postup rezignoval a vědomě umožnil lov bez splnění této základní podmínky. Z uvedených důvodů nelze považovat jednání obviněného za pouhé formální pochybení se zanedbatelnou společenskou škodlivostí, jež by mohla vylučovat jeho trestní odpovědnost. 14. Shledal, že pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze též podřadit argumentaci obviněného, v níž poukazoval na své postavení ve společnosti Perdix, s.r.o., a zdůrazňoval, že zájemce K. této společnosti uhradil úplatu za lov, a proto podle jeho názoru nemohlo dojít k získání „většího prospěchu“ ve smyslu § 304 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Ani tuto námitku však neshledal státní zástupce důvodnou, neboť zákon nevyžaduje, aby pachatel získal skutečné obohacení nebo aby vznikla další škoda, jelikož tyto znaky nejsou součástí objektivní stránky skutkové podstaty přečinu pytláctví, pouze postačí, že se pachatel podílí na ulovení zvěře, jejíž hodnota dosahuje zákonem předpokládané úrovně. Samotná úhrada nemá význam pro právní posouzení toho, zda byla naplněna kvalifikační okolnost „většího prospěchu“, neboť tuto skutečnost určuje hodnota ulovené zvěře, nikoli ekonomický tok prostředků mezi zainteresovanými subjekty. 15. Ke skutku pod bodem II. státní zástupce uvedl, že tato část dovolací argumentace zřetelně přesahuje rámec hmotněprávních námitek, na nichž je vystavěn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a směřuje primárně do oblasti procesního postupu soudů nižších stupňů, konkrétně do způsobu dokazování a rozsahu provedených důkazů. Obviněným uváděnou argumentaci by bylo možné podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak v této souvislosti upozornil, že tento dovolací důvod nebyl v dovolání výslovně označen. 16. I přesto s odkazem na judikaturu Ústavního soudu dodal, že soud není povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu procesní strany. Za situace, kdy se soud s důkazními návrhy náležitě vypořádá a jejich případné neprovedení dostatečně odůvodní, nelze hovořit o tzv. opomenutých důkazech. Poukázal na odůvodnění soudu prvního stupně (bod 29. odůvodnění) a odůvodnění napadeného rozsudku (bod 20. a 21. odůvodnění), ze kterých vyplývá, že oba soudy se s důkazním návrhem obviněného na vypracování revizního znaleckého posudku vypořádaly a dostatečným způsobem vysvětlily, proč jej považovaly za nadbytečný. Soud prvního stupně vycházející ze znaleckého posudku Ing. Stanislava Dvořáka, Ph.D., zdůvodnil použití metodiky stanovení minimální hodnoty uloveného prasete divokého a odvolací soud dále rozvedl úvahy týkající se aplikace sazebníku minimálních hodnot upytlačené zvěře vydaného ministerstvem zemědělství. Soudy obou stupňů se důkazním návrhem obviněného zabývaly, rozhodly o něm a vyložily, proč jej považují za nadbytečný, a proto za těchto okolností nelze hovořit o opomenutém důkazu. 17. Závěrem svého vyjádření státní zástupce uvedl, že dovolání obviněného považuje za zjevně neopodstatněné, a navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně, z hlediska ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř., vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. 18. Vyjádření státního zástupce bylo obviněnému zasláno k replice, avšak obviněný svého práva nevyužil a ve stanovené lhůtě své vyjádření dovolacímu soudu nezaslal. III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování 19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí. 20. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 7. 2025, č. j. 4 To 77 /2025-510, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. 21. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. 22. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 23. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho podstatou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. IV. Posouzení dovolání 24. Z výše uvedené rekapitulace dovolacích námitek obviněného je zřejmé, že je lze formálně podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., především tedy námitku obviněného, že zájemce K. uhradil společnosti Perdix, s.r.o., úplatu za lov, a proto nemohlo u skutku I. dojít k získání „většího prospěchu“ ve smyslu § 304 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Uvedená námitka však není důvodná. 25. Obviněný byl uznán vinným přečinem pytláctví podle § 304 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a to ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Uvedenou kvalifikovanou skutkovou podstatu naplní ten, kdo neoprávněně loví zvěř nebo ryby a tímto jednáním získá pro sebe či pro jiného větší prospěch. Tento prospěch může směřovat nejen k samotnému pachateli, ale i k jiné osobě, jak tomu bylo v posuzovaném případě, kdy obviněný umožnil získat větší prospěch třetímu subjektu (společnosti Perdix, s.r.o.). Pomocníkem ve smyslu § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku je ten, kdo jinému spáchání trestného činu umožní či usnadní, typicky poskytnutím prostředků, odstraněním překážek, doprovodem, radou či utvrzováním v úmyslu spáchat trestný čin. Za „větší prospěch“ se podle § 138 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 138 odst. 2 tr. zákoníku považuje částka přesahující 100 000 Kč. Při jeho určení však nelze vycházet pouze z hodnoty ulovené zvěře, ale rozhodující je skutečně dosažený čistý prospěch, tj. reálné obohacení snížené o případné náklady, které pachatel musel na získání prospěchu vynaložit. Podle povahy věci může být tento čistý prospěch nižší, pokud existují okolnosti jej snižující. Kvalifikační znak uvedené skutkové podstaty se tedy vztahuje na celkový majetkový přínos z neoprávněného lovu, nikoliv na samotnou hodnotu uloveného kusu zvěře. 26. Je sice pravdou, že zájemce K. sám žádný osobní prospěch nezískal, neboť za lov uhradil sjednaný poplatek, avšak majetkový prospěch z realizovaného odlovu získala společnost Perdix, s.r.o. Zájemce K. jí uhradil částku 5 200 EUR, což podle kurzu ČNB ke dni 26. 11. 2026 představuje částku ve výši 133 458 Kč. Tato částka reflektuje skutečně dosažený prospěch z neoprávněného odlovu, neboť společnost k jeho získání nevynaložila žádné podstatné náklady. Jedinou zjevnou investicí byl totiž pouze osobní čas jejího jednatele, který D. K. W. K. doprovázel v honitbě XY. Uvedený prospěch pak bezpochyby převyšuje hranici „většího prospěchu“ podle § 138 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Argument obviněného, že zájemce K. žádný prospěch nezískal proto nemůže obstát, neboť zákon výslovně počítá i s prospěchem získaným pro jiného. V dané věci šlo o prospěch společnosti Perdix, s.r.o., která je s obviněným personálně propojena, neboť je jejím jediným společníkem a jednatelem. Z toho důvodu právní kvalifikace jednání D. K. W. K. podle § 304 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zcela odpovídá zjištěným skutečnostem. Nelze proto ani přijmout tvrzení obviněného, že není trestně odpovědný jako pomocník. Na lovu se totiž sám aktivně podílel, když zájemci K. poskytl svou loveckou zbraň a doprovodil jej do uvedené honitby, čímž mu spáchání trestného činu umožnil a výrazně usnadnil, což ostatně nijak nerozporoval. Bez jeho jednání by s největší pravděpodobností ke spáchání trestného činu D. K. W. K. vůbec nedošlo. 27. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možné formálně podřadit také námitku týkající se uplatnění zásady subsidiarity trestní represe. Ani tato však není důvodná. Soudy nižších stupňů správně uzavřely, že s ohledem na povahu a závažnost jednání obviněného musí být toto posouzeno jako trestný čin a nikoli jen jako přestupek. Společenská škodlivost jeho jednání byla natolik vysoká, že uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu nemůže být v žádném případě dostačující. Zároveň z uplatněných námitek vyplývá, že obviněný pouze opakuje svoji obhajobu, se kterou se již úplně a správně vypořádaly soudy nižších stupňů. Z ustálené judikatury dovolacího soudu vyplývá, že opakuje-li dovolatel v dovolání námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního a druhého stupně, takové dovolání Nejvyšší soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. 11 Tdo 1340/2011; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 6 Tdo 1217/2013; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 5 Tdo 411/2018; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 206/2019). Nad to však dovolací soud ve stručnosti k námitce uvádí následující. 28. Ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, se podává, že společenská škodlivost není zákonným znakem trestného činu, neboť má význam jen jako jedno z hledisek pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Společenskou škodlivost nelze řešit v obecné poloze, ale je ji třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě u každého spáchaného méně závažného trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v § 39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke všem znakům zvažované skutkové podstaty trestného činu a dalším okolnostem případu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Kritérium společenské škodlivosti případu je doplněno principem „ultima ratio“, z kterého vyplývá, že trestní právo má místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou nedostatečné, neúčinné nebo nevhodné. Při použití zásady subsidiarity trestní represe vyplývající z § 12 odst. 2 tr. zákoníku je třeba zvažovat celkovou společenskou škodlivost činu, pro niž jsou určující význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsob provedení činu a jeho následky, okolnosti, za kterých byl čin spáchán, osoba pachatele, míra jeho zavinění a jeho pohnutka, záměr nebo cíl. Z výše uvedeného, stejně jako např. z nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2011, sp. zn. III. ÚS 2523/10, vyplývá, že potřeba uplatnění principu „ultima ratio“ orgány činnými v trestním řízení se uplatní, jestliže se v daném individuálním případě vyskytnou mimořádné skutkové okolnosti, které způsobují, že stupeň trestního bezpráví je extrémně nízký, takže nejsou naplněny definiční znaky trestného činu. 29. V předmětné trestní věci nelze dospět k závěru, že jednání obviněného představuje zcela mimořádný případ a že skutkové okolnosti činu jsou natolik atypické, že je zákonodárce pro danou skutkovou podstatu vůbec nepředpokládal. Naopak je zřejmé, že společenská škodlivost jednání je v tomto případě zvýšena již přítomností kvalifikační okolnosti spočívající v získání většího prospěchu podle § 304 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Společenskou škodlivost jednání obviněného dále zvyšuje skutečnost, že neoprávněný lov umožnil zájemci K. opakovaně. 30. Provedeným dokazováním soudy zjistily skutkový stav podstatný pro právní posouzení věci tak, že na základě pozvání obviněného přijel do České publiky zájemce K. za účelem lovu zvěře, který v honitbě XY (skutek I.) proběhl za účasti obviněného jako průvodce a v honitbě XY (skutek II.) bez jeho účasti. Zájemce v prvním případě ulovil jednoho muflona a dva daňky skvrnité, a ve druhém pak prase divoké do dvou let věku, přičemž v obou případech obviněný za účelem lovu zájemce utvrzoval, že lovit může, poskytl mu loveckou zbraň, a dalšími prostředky mu napomáhal ke spáchání trestné činnosti. Tyto skutkové okolnosti obviněný ostatně nijak nerozporoval. 31. Jak správně konstatoval soud prvního stupně a následně i soud odvolací, z platné právní úpravy vyplývá, že osoba, která loví zvěř nebo usmrcuje jiného živočicha, je povinna mít u sebe lovecký lístek, povolenku k lovu a potvrzení o povinném pojištění (§ 46 odst. 1 zákona o myslivosti). Jedním z typů loveckých lístků je lovecký lístek pro cizince, jenž se vydává osobám, které nemají na území České republiky trvalý pobyt. Aby mohl být cizinci takový lístek vydán, je nezbytné, aby předložil platný doklad opravňující k lovu vystavený v zahraničí. Tento doklad musí být opatřen vyšším ověřením ve smyslu § 12 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Česká právní úprava přitom rozlišuje tři způsoby uznávání (ověřování) zahraničních veřejných listin. První způsob se uplatní v případě, že má Česká republika se státem původu dokumentu uzavřenou mezinárodní smlouvu o právní pomoci, přičemž v takové situaci se další ověření nevyžaduje. Druhým způsobem je ověření ve formě tzv. apostily u listin vydaných státy, které jsou signatáři Haagské úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin ze dne 5. října 1961 (č. 45/1999 Sb.). Třetí způsob, tzv. superlegalizace, se použije u listin pocházejících ze států, které nejsou signatáři uvedené úmluvy a současně s nimi Česká republika nemá uzavřenou smlouvu o právní pomoci. V případě žadatelů pocházejících ze Spolkové republiky Německo stanoví právní úprava, že pro účely vydání tuzemského loveckého lístku je třeba předložit německý lovecký lístek opatřený tzv. apostilou. Správní orgán tedy oprávněně trval na tom, aby zájemce K. předložil svůj lovecký lístek s připojenou apostilou. 32. Posouzení zákonnosti postupu správního orgánu, který zájemci K. nevydal lovecký lístek pro cizince z důvodu absence požadovaného ověření německého loveckého lístku, nepříslušelo obviněnému, ale orgánu příslušnému k přezkumu tohoto rozhodnutí. Obviněný tedy nebyl oprávněn na základě svého vlastního, odlišného právního názoru, jednostranně nerespektovat postup správního orgánu a jednat, jako by byly zákonné podmínky pro lov zvěře splněny. Jelikož zájemce K. nebyl držitelem loveckého lístku pro cizince vydaného podle zákona o myslivosti, nebylo možné mu vydat ani povolenku k lovu, neboť ta může být vydána pouze osobě, která je řádným držitelem platného loveckého lístku. Nedostatek splnění zákonných podmínek pro lov zvěře nemohl být v daném případě zhojen ani skutečností, že byl zájemce K. při lovu doprovázen jednatelem uživatele honitby XY (skutek I.), který lov povolil. Tato okolnost nemá žádný vliv na povinnost dodržet zákonné požadavky stanovené zákonem o myslivosti, jež zájemce K. nesplnil. Za neoprávněný lov ve smyslu skutkové podstaty trestného činu pytláctví podle § 304 tr. zákoníku je nutné považovat všechna jednání, která se vymykají zákonným podmínkám lovu podle zákona o myslivosti, přičemž jednání D. K. W. K. se jednoznačně vymykalo zákonným podmínkám, neboť nebyl držitelem loveckého lístku pro cizince. 33. Jednání obviněného nelze považovat za pouhé formální pochybení se zanedbatelnou společenskou škodlivostí, jež by mohla vylučovat trestní odpovědnost. Obviněný si byl totiž plně vědom, že je nezbytné disponovat loveckým lístkem pro cizince, neboť se jej pro zájemce zprvu snažil obstarat, avšak poté, co správní orgán požadoval zákonem předvídané vyšší ověření německého loveckého lístku, obviněný na tento postup rezignoval a vědomě umožnil lov i bez splnění této základní podmínky. Obviněný se dlouhodobě pohybuje v oblasti myslivosti, působí v orgánech mysliveckého hospodaření a má s danou problematikou zkušenosti, a proto bylo na místě o to více očekávat respekt k rozhodnutí správního orgánu, který v oblasti myslivosti vystupuje jako vykonavatel zákonem svěřené pravomoci. 34. Z uvedených úvah je zřejmé, že námitka obviněného týkající se uplatnění zásady subsidiarity trestní represe nemůže obstát. Jeho jednání se nepohybuje na hranici formálního pochybení, ani nejde o situaci, v níž by bylo možné uvažovat o výjimečných okolnostech odůvodňujících odklon od trestní odpovědnosti. Naopak je zřejmé, že obviněný vědomě rezignoval na splnění zákonných podmínek, ačkoli dobře věděl, že zájemce K. nebyl držitelem platného loveckého lístku pro cizince, který mu nebyl vydán z důvodu nesplnění zákonem předpokládaných podmínek. I přes to ve dvou případech umožnil D. K. W. K. lov zvěře, čímž překročil rámec tolerance jakéhokoli pochybení a porušil právní povinnosti způsobem, který nelze bagatelizovat. Navíc, v případě skutku I. nelze opominout naplnění kvalifikační okolnosti „většího prospěchu“. Tato skutečnost jen podtrhuje, že jednání obviněného vykazuje zcela standardní míru společenské škodlivosti předpokládanou zákonodárcem pro skutkovou podstatu přečinu pytláctví, a nikoliv okolnosti svědčící o její výjimečné nízkosti. Nelze proto dojít k závěru, že by v projednávané věci byly dány podmínky pro vyloučení trestní odpovědnosti prostřednictvím zásady subsidiarity trestní represe, neboť k porušení zákona došlo opakovaně, vědomě a navzdory jednoznačným zákonným požadavkům. 35. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že námitky obviněného směřující proti tomu, že odvolací soud nerozhodl o narovnání podle § 309 odst. 1 tr. ř. a trestní stíhání nezastavil, ačkoli on i společnost Perdix, s.r.o., poškozená, s tímto postupem souhlasili, a obviněný deklaroval, že je připraven složit na účet soudu peněžitou částku určenou na pomoc obětem trestné činnosti, nejsou podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod ani pod žádný jiný důvod dovolání. 36. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze úspěšně napadnout rozhodnutí soudů nižších stupňů, spočívají-li na vadné právní kvalifikaci skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dané ustanovení se nevztahuje na aplikaci procesních ustanovení. Narovnání podle § 309 odst. 1. tr. ř. (institut procesního práva) jako jeden z odklonů v trestním řízení je institut fakultativní („soud může“) a je mimo jiné podmíněno tím, že vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k okolnostem případu, lze považovat takové rozhodnutí důvodně za dostačující. Nejde tedy o institut nárokový, neboť je na diskreci soudu při volbě procesního postupu, zda-li jej použije (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 11 Tdo 794/2023). Pokud odvolací soud neshledal důvody jeho použití, dovolací přezkum nenabízí procesní prostor k tomu, aby Nejvyšší soud toliko „přehodnotil“ diskreční úvahu soudů o vhodnosti odklonu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. 6 Tdo 1051/2023). 37. Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. (dovolatelem neuplatněný) nelze vykládat tak, že se jím může obviněný domáhat odklonu od standardního průběhu řízení. Tento dovolací důvod dopadá pouze na ty případy, kdy bylo rozhodnuto o některém z odklonů, aniž byly splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí, tj. dopadá na situace, kdy odklon byl použit, ač použit být neměl (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. 5 Tdo 975/2019, publikované pod č. 12/2020 Sb. rozh. tr.). 38. V souvislosti se skutkem II. obviněný brojí proti tomu, že odvolací soud zamítl provedení znaleckého posudku č. 456-02/2025 vypracovaného Ing. Markem Netoličkou za účelem stanovení hodnoty uloveného prasete divokého. Tuto část dovolací argumentace není možné podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak mohla by být podřaditelná pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) v jeho třetí alternativě, tedy pod tzv. opomenuté důkazy. Dovolatel však ve svém mimořádném opravném prostředku neuvádí žádné relevantní argumenty, z nichž by bylo možné dovozovat naplnění posledně jmenovaného dovolacího důvodu, proto nemohl Nejvyšší soud přistoupit k jeho přezkumu. 39. Řízení o dovolání jakožto mimořádném opravném prostředku spočívá v tom, že se v řízení neuplatňuje tzv. revizní princip (viz závěry vyslovené v usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16), a to ani v souvislosti se zněním dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z toho plyne, že je to zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí [viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 (…)], činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup uznává i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené). Podle něj „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“. 40. Dovolatel se ve svém mimořádném prostředku vyjadřuje velmi stroze, když pouze konstatuje, že odvolací soud neprovedl jím navrhovaný důkaz. Již však neuvádí, proč bylo provedení jím navrhovaného znaleckého posudku podstatné. Taková argumentace ovšem nemůže mít žádný potenciál k osvědčení existence uvedeného dovolacího důvodu (ani jiného důvodu dovolání) a nemůže vyvolávat přezkumnou činnost Nejvyššího soudu. Je totiž zcela nekonkrétní. Není úkolem Nejvyššího soudu, aby dovolatelem uplatněné námitky nově formuloval nebo ty, které jsou nekonkrétně vyjádřené, konkretizoval (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 8 Tdo 705/2015). 41. Obviněný své námitky do jisté míry rozvinul v doplnění dovolání ze dne 29. 1. 2026. Ačkoliv ani tuto argumentaci nelze označit za zcela dostačující k jejímu podřazení pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podstatné je zdůraznit, že Nejvyšší soud se jí nemohl zabývat s ohledem na opožděnost tohoto podání. 42. Dovolací soud je podle § 265f odst. 1 tr. ř. vázán uplatněnými dovolacími důvody a není povolán k revizi napadeného usnesení z vlastní iniciativy. Dovolatel proto musí své námitky formulovat tak, aby naplnily některý ze zákonných dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Pouze za této podmínky má dovolací soud dostatečný podklad pro přezkum rozhodnutí a případné prolomení jeho právní moci, neboť dovolání je mimořádným opravným prostředkem. Zákon pro podání dovolání splňující obsahové náležitosti stanoví dvouměsíční lhůtu, a pokud dovolání nesplňuje tyto náležitosti, je předseda senátu soudu prvního stupně povinen vyzvat dovolatele k jejich odstranění. Ve výzvě předseda senátu soudu prvního stupně musí přesně specifikovat, které obsahové náležitosti nejsou zatím splněny, a to tak, aby po jejich odstranění již dovolání vyhovovalo požadavkům § 265f odst. 1 tr. ř. Lhůta k odstranění vad činí dva týdny a má procesní a propadný charakter, takže po jejím marném uplynutí již nelze dovolání doplňovat. Úkony učiněné po této lhůtě nemají žádný účinek a Nejvyšší soud rozhodne o dovolání v té podobě, jak bylo původně podáno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2018, sp. zn. 4 Tdo 567/2018, uveřejněné pod č. 9/2019 Sb. rozh. tr.). Změnou důvodu dovolání ve smyslu § 265f odst. 2 tr. ř., nepřípustnou po uplynutí dovolací lhůty, je nejen uplatnění dalšího dovolacího důvodu, ale i doplnění dovolací argumentace ve smyslu vznesení jiných, dalších námitek, byť obsahově podřaditelných pod dovolací důvod uplatněný v zákonem stanovené lhůtě (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2024, sp. zn. 4 Tdo 555/2024, uveřejněné pod č. 40/2024 Sb. rozh. tr.). 43. Vzhledem k tomu, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, je na místě restriktivní výklad dovolacích důvodů (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Stejný přístup platí i pro lhůtu stanovenou podle § 265h odst. 1 tr. ř. Dovolatel v doplnění ze dne 23. 1. 2026 v části týkající se skutku II. uplatnil argumentaci nepodřaditelnou pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě, jelikož neobsahovala podrobné uvedení důvodů, které by bylo možno pod tento dovolací důvod podřadit. Doplnění dovolání ze dne 29. 1. 2026 je nutno považovat za opožděné, jelikož bylo podáno po uplynutí dvoutýdenní lhůty, která skončila dne 26. 1. 2026, a proto k němu nebylo možné přihlédnout. 44. Nejvyšší soud postupoval v souladu se zákonnými požadavky na formální náležitosti dovolání a respektoval jeho povahu jako mimořádného opravného prostředku. Proto mohl přihlédnout pouze k námitkám uplatněným v rámci stanovené lhůty, tedy k námitkám uvedeným v podání ze dne 23. 1. 2026, které však neposkytovaly dostatečný podklad pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Pozdější doplnění ze dne 29. 1. 2026 již nemohlo být zohledněno, jelikož bylo učiněno po marném uplynutí propadné procesní lhůty podle § 265h odst. 1 tr. ř. Námitky dovolatele týkající se stanovení hodnoty ulovené zvěře tak nemohly být dovolacím soudem posouzeny. V. Způsob rozhodnutí 45. Z rozvedených skutečností plyne, že dovolací námitky, jež bylo možno formálně podřadit pod některé z dovolacích důvodů ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř., byly zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soudu proto dovolání obviněného jako celek odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. 46. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení odkazuje na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 31. 3. 2026 JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu