6 Tdo 248/2026-942 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 31. 3. 2026 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný M. V. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2025, č. j. 11 To 262/2025-901, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 3 T 181/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obviněný M. V. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) byl rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi (dále také „soud“ či „soud prvního stupně“) ze dne 11. 5. 2023, č. j. 3 T 181/2022-733 uznán vinným přečinem obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Proti danému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 21. 9. 2023, č. j. 11 To 233/2023-760, zamítl. Obviněný následně podal dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2024, č. j. 6 Tdo 100/2024-826, odmítnuto. Dne 6. 8. 2024 podal návrh na povolení obnovy řízení. Okresní soud v Boleslavi usnesením ze dne 29. 1. 2025, č. j. 17 Nt 1501/2024-79, tomuto návrhu vyhověl a ve prospěch obviněného povolil obnovu řízení, přičemž současně zrušil celý původní rozsudek ze dne 11. 5. 2023, č. j. 3 T 181/2022-733, a další obsahově navazující rozhodnutí. 2. Po povolení obnovy řízení Okresní soud v Mladé Boleslavi pokračoval v hlavním líčení, přičemž doplnil dokazování některými listinnými důkazy, znaleckým posudkem JUDr. Ing. Lukáše Křístka, Ph.D., z oboru ekonomika a výslechem znalce z oboru všeobecné strojírenství se zvláštní specializací autoopravárenství a zjišťování příčin vzniku požáru motorových vozidel Milana Bartáka. Následně obviněného rozsudkem ze dne 25. 6. 2025, č. j. 3 T 181/2022-884, uznal vinným přečinem obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kterého se ten (podle skutkových zjištění jmenovaného soudu) dopustil tím, že: v odpoledních hodinách dne 11. 2. 2021, přibližně od 14:00 hodin, v obci XY, ul. XY č.p. XY, okres XY, v areálu společnosti XY s.r.o., kde měl v dílně v přízemí objektu zaparkované své nepojízdné osobní motorové vozidlo zn. Mercedes, reg. zn. XY, sám prováděl, ačkoliv nedisponoval potřebnou kvalifikací a odborností a neměl potřebné vybavení, v rozporu s obecnými zásadami bezpečnosti a obecnými povinnostmi vyplývajících z ustanovení § 17 odst. 1 písmeno a) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, a z ustanovení § 2900 zák. č. 89/2012 Sb., v platném znění, na tomto vozidle úkony za účelem odstranění poruchy vozidla, o které se mylně domníval, že spočívá v zamrznutí paliva, ačkoliv příčina poruchy motoru byla nezjištěná závada v systému zapalování, přičemž v důsledku jím prováděných opakovaných pokusů o nastartování motoru vozidla s poruchou zapalování došlo k silné kontaminaci sacího i výfukového traktu nespáleným palivem, kdy tyto benzínové výpary následně prostoupily celým vzduchovým potrubím až k tělesu papírového vzduchového filtru, a v době přibližně 17:50 hodin téhož dne při dalším pokusu o nastartování motoru došlo ke zpětnému zášlehu paliva přes otevřené nebo netěsnicí ventily do výfukového potrubí a sacího potrubí, v němž se vzňaly benzínové výpary nespáleného paliva, které způsobily zahoření papírového vzduchového filtru, od něhož došlo k rozšíření požáru do dalších částí motorového prostoru vozidla, dále na okolní hořlavé materiály s následným rozšířením požáru do objektu, přičemž vlivem vysoké teploty a zplodin hoření došlo k poškození dílny i s vybavením a zde umístěným strojním zařízením, čímž společnosti XY., IČO: XY, se sídlem XY XY, XY, způsobil na movitých a nemovitých věcech škodu v celkové výši 14 034 505 Kč, poškozenému J. B., nar. XY, poškozením mobilního telefonu zn. Samsung Galaxy S8 a bezdrátových sluchátek zn. Niceboy škodu ve výši 7 550 Kč a poškozenému V. B., nar. XY, újmu na zdraví, spočívající v intoxikaci zplodinami hoření, která si vyžádala nemocniční ošetření, bez dalšího léčení. 3. Za to obviněného podle § 273 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody ve výměře 18 měsíců, jehož výkon odložil podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně na zkušební dobu ve výměře 2 let. 4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu dále uložil povinnost zaplatit na náhradě majetkové škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku ve výši 11 672,28 Kč, poškozenému J. B. částku 7 550 Kč, poškozené společnosti XY částku 9 439 946,30 Kč a poškozené Generali České pojišťovně a.s. částku 2 557 144 Kč. Poškozeného J. B. pak odkázal se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Praze (dále také „odvolací soud“ či „krajský soud“) rozhodl usnesením ze dne 25. 9. 2025, č. j. 11 To 262/2025-901, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2025, č. j. 11 To 262/2025-901, napadl obviněný dovoláním, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho první alternativě a § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě. 7. Obviněný označil skutkový děj za triviální a nesporný. Spočívá v tom, že mu nešlo nastartovat auto, přičemž se jej opakovaně pokoušel nastartovat protáčením motoru startérem, v důsledku čehož byly v motoru benzínové páry. Tyto páry vlivem neznámé závady pronikly do vzduchového filtru, kde se z neznámého důvodu vznítily, motor vybouchl a celé auto začalo hořet. Podle rozsudku soudů nižších stupňů přitom měl jako laik předvídat možnost, že auto začne po opakovaném marném startování hořet. 8. Podle teorie a všech komentářů je ke spáchání trestného činu obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 tr. zákoníku nutné, aby pachatel věděl nebo měl vědět o nebezpečí, které svou činností vyvolává. Z toho tedy podle obviněného vyvstává otázka, zda může běžný uživatel osobního auta předvídat, že po opakovaném marném nastartování začne motor hořet či vybuchne. Jedná se totiž o standartní způsob, jak se řeší situace, kdy nejde auto nastartovat. Sám soudní znalec z oboru všeobecné strojírenství se zvláštní specializací autoopravárenství a zjišťování příčin vzniku požáru motorových vozidel uvedl, že by postupoval stejně, a to pouze s jediným rozdílem, že by dříve pochopil, že závada spočívá v něčem jiném a nechal by motor prohlédnout v servisu. Obviněný uvádí, že i z tohoto důvodu je absurdní mu jako laikovi vyčítat údajné zanedbání prevenční povinnosti. 9. Za významné pak obviněný také považuje to, že mezi laiky není běžnou znalostí, že je vůbec možné, aby motor osobního automobilu jako důsledek opakovaného nastartování vybouchl. O takové možnosti vůbec nevěděl a ani v novinách není dohledatelný žádný podobný případ. Úvahy obsažené v rozhodnutích soudů nižších stupňů spočívající v tom, že musel cítit nespálený benzín z výfuku a na základě toho předvídat, že motor vybouchne a začne hořet, označuje obviněný za vadné. Nespálený benzín, který smrdí z výfuku, není žádná mimořádná okolnost, která by v uživateli vozu měla vzbudit podezření. Pokud se motor naprázdno protočí, vždy z něj bude vycházet zápach benzínu. Navíc to, že obviněný věděl, že má automobil nějakou závadu, neimplikuje, že je výbuch technicky možný. 10. Obviněný namítá, že závěr nižších soudů o předvídatelnosti výbuchu není dostatečně podložen. Soudy podle něj měly znalci položit konkrétní otázky, zejména kolikrát by se motor sám protočil, zda se ve své praxi setkal s výbuchem při opakovaném startování, zda by v dané situaci výbuch předvídal a jaká je pravděpodobnost výbuchu při opakovaném protočení motoru. Teprve na základě těchto zjištění by bylo možné posoudit, zda mohl takový následek předvídat laik. 11. Nadto obviněný uvádí, že v rozhodnutích nižších soudů chybí jakýkoliv rozbor toho, kdy měl s protáčením motoru přestat a jaký je tedy přiměřený počet pokusů o nastartování. Bez takového rozboru podle něj nelze činit žádné závěry o zanedbání prevenční povinnosti nebo míře takového zanedbání. 12. Na základě těchto skutečností navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2025, č. j. 11 To 262/2025-901, jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 25. 6. 2025, č. j. 3 T 181/2022-884, a další rozhodnutí na tyto obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zrušil a přikázal příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 13. Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvádí, že v rámci dovolací argumentace obviněný opakuje svoji obhajobu z řízení před soudem prvního stupně a obsah dovolání odpovídá obsahu předchozího odvolání. 14. Dovolatel popírá své nedbalostní zavinění a uvádí, že vznik požáru nemohl předvídat. Touto obhajobou se však podle státního zástupce dostatečně zabýval jak soud prvního stupně v 22. až 24. bodu svého rozsudku, tak odvolací soud v 10. bodě odůvodnění napadeného usnesení. S argumentací obou soudů se státní zástupce ztotožňuje a v podrobnostech na ni odkazuje. 15. Nad rámec výše uvedeného však státní zástupce vyjadřuje nesouhlas s argumentací dovolatele, že neporušil svoji prevenční povinnost, neboť ani zápach nespáleného benzínu z výfuku není žádná mimořádná okolnost, která by měla v uživateli vozu vzbudit podezření. Dovolatel zcela opomíjí mimořádnou intenzitu a délku trvání zápachu benzínu, která vyplývá ze svědeckých výpovědí. Zápach byl tak silný, že přítomná svědkyně B. požádala svědka K., aby obviněnému sdělil potřebu otevřít vrata dílny, aby se prostor vyvětral. Obviněný jejich požadavku vyhověl, avšak bezprostředně poté pokračoval v rozhodujícím pokusu o start, který vedl ke vzniku požáru. 16. Následně státní zástupce upozorňuje na technické parametry vozidla dovolatele, odvíjející se od roku jeho výroby, které doplňuje poznatky opatřené cestou umělé inteligence, a odkazuje na vysvětlení soudního znalce z oboru všeobecné strojírenství se zvláštní specializací autoopravárenství a zjišťování příčin vzniku požáru motorových vozidel, které zaznělo v hlavním líčení konaném dne 25. 6. 2025. Zároveň má za to, že k porušení prevenční povinnosti nebylo nezbytné dovozovat povinnost dovolatele seznámit se s problematickou konstrukcí vstřikovacího systému jím provozovaného vozidla. 17. Podstatné podle státního zástupce je, že obviněný nepřerušil pokusy o startování ani poté, co byl prostor dílny nasycen parami benzínu natolik, že bylo nezbytné jej vyvětrat. V daném okamžiku nebylo rozhodné, zda benzín pocházel ze sacího nebo výfukového potrubí či jiného místa, ani zda pocházel z vozidla obviněného. Rozhodné bylo, že za takových podmínek bylo pokračování v startování objektivně nebezpečné a že obviněný měl riziko vzniku požáru předvídat. Každá průměrně rozumná osoba by při tak silném zápachu benzínu takové předpokládala a činnost přerušila. Dovolatel měl tedy pokusy o start ukončit nejpozději ve chvíli, kdy bylo nutno vyvětrat prostor, kde k pokusům o nastartování docházelo. 18. Státní zástupce nakonec shrnuje, že dovolatel odmítá své nedbalostní zavinění toliko prostřednictvím námitek, jimiž se soudy obou stupňů již zabývaly a dostatečně a správně je vypořádaly. Takové dovolání je podle judikatury Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002) zjevně neopodstatněné. Státní zástupce proto navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyjadřuje souhlas s neveřejným zasedáním ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. 19. V replice k vyjádření nejvyšší státní zástupkyně obviněný namítá, že státní zástupce přes svou předstíranou sofistikovanost neodpovídá na ty nejjednodušší a nejzákladnější otázky případu. Běžný uživatel podle něj vůbec netuší, že obvyklá činnost běžně předpokládaná za bezpečnou a běžně v praxi prováděná může vést k výbuchu. Ani znalec neuvedl, že by se s takovým případem někdy setkal. Obviněný dále uvádí, že dokonce sám státní zástupce jej ve svém vyjádření vyviňuje, když tvrdí, že ani opakované marné protáčení motoru nemůže vést k výbuchu a požáru. Pokud státní zástupce tvrdí, že u vozidel starších 20 let k tomu může hypoteticky dojít, jedná se podle vlastního přiznání státního zástupce pouze o neověřené tvrzení umělé inteligence. 20. Vyjádření státního zástupce podle dovolatele klade na uživatele osobních automobilů vskutku absurdní požadavky a tvrzení, že běžný řidič má být znalcem technické historie osobních vozů, sám vzápětí vyvrací dalším bodem svého vyjádření. Jestliže ani státní zástupce neklade na dovolatele povinnost znát historická specifika, konstrukce vozů, tak ten musí konstatovat, že vlastně ani neví, co má vyvracet, a připomíná, že zde nemůže být řeč ani o nedbalostním zavinění. 21. Obviněný ve své replice dále rozporuje, že by soudy nižších stupňů na jeho obhajobu nějak reagovaly a vypořádaly se s ní. Své vyjádření uzavírá tak, že je nutno konstatovat, že ani vyjádření státního zástupce nijak nevyvrátilo dovolací důvody, naopak je spíše potvrdilo. Z tohoto důvodu setrvává na svém návrhu, aby byla napadená rozhodnutí zrušena. III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování 22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí. 23. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2025, č. j. 11 To 262/2025-901, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. 24. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. 25. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho první alternativě je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. 26. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). IV. Posouzení dovolání K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho první alternativě 27. Uvedený dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho podstatou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. 28. Přečinu obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo z nedbalosti způsobí obecné nebezpečí tím, že vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že zapříčiní požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání, nebo kdo z nedbalosti takové obecné nebezpečí zvýší nebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění. Pro naplnění této skutkové podstaty je vyžadováno zavinění ve formě nedbalosti, a to buď nedbalosti vědomé podle § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kdy pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, anebo nedbalosti nevědomé podle písm. b) téhož ustanovení, kdy pachatel nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Obviněný v tomto případě směřuje svoji argumentaci především k absenci subjektivní stránky jako obligatorního znaku skutkové podstaty, a to i ve formě nevědomé nedbalosti. 29. Nejvyšší soud nejprve obecně uvádí, že vědomá nedbalost je budována na vědomí možnosti vzniku následku, což je schopnost pachatele rozpoznat a zhodnotit okolnosti, které vytvářejí možné nebezpečí pro zájem chráněný trestním zákonem. Nepřiměřené důvody, které vedly pachatele k tomu, že spoléhal na to, že k následku nedojde, není možno zaměňovat s omylem, při kterém pachatel jedná pod vlivem nesprávné znalosti skutečnosti [ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, str. 370]. Při nevědomé nedbalosti se vychází z možnosti znalosti, která se zkoumá na základě objektivních okolností spojených se skutkem a subjektivních dispozic konkrétního pachatele, neboť trestní zákon zakládá odpovědnost za trestné činy spáchané z nevědomé nedbalosti na povinnosti, ale současně i možnosti předvídat způsobení poruchy nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem. I pro nevědomou nedbalost je potřebné zachovávání potřebné míry opatrnosti pachatele. Míra opatrnosti je dána spojením objektivního a subjektivního hlediska při předvídání způsobení poruchy nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem, neboť jedině spojení obou těchto hledisek při posuzování trestní odpovědnosti za trestný čin z nedbalosti odpovídá zásadě odpovědnosti za zavinění v trestním právu. K posouzení přiměřenosti jeho důvodů je nutno přistoupit z hlediska zkušenosti pachatele a ostatních okolností případu (srov. rozhodnutí č. 45/1965 a č. 75/1958 Sb. rozh. tr.). 30. Soud prvního stupně ve 22. až 24. bodě odůvodnění svého rozsudku zavinění obviněného detailně a přiléhavě rozebral, Nejvyšší soud tak jen stručně připomene stěžejní body. Soud vycházel ze závěrů soudního znalce o vzniku požáru, z okolností, které mu předcházely, a počínání obviněného posoudil také s ohledem na povahu materiálů, se kterými pracoval. Obviněný věděl, že palivový systém obsahuje benzín, který je vysoce hořlavou látkou, a zároveň do něj sám přilil další hořlavý prostředek Velfobin. Soud bral do úvahy též zkušenosti obviněného a jeho znalosti, přičemž i z jeho vyjádření mohl tušit, že při startování vozidla dochází ke vstřikování paliva do sacího potrubí. Významnou skutečností pak byla přítomnost benzínových výparů v dílně, kterou krom svědků potvrdil i sám obviněný. Obviněný si měl a mohl včas uvědomit, že příčina poruchy může spočívat v něčem jiném, než jak se domníval, a že je nebezpečné, aby dál pokračoval ve svém neodborném postupu. Tudíž je nepochybné, že vzhledem k okolnostem a svým poměrům měl a mohl vědět, že hrozí riziko vzniku požáru. 31. Úvahy soudu prvního stupně také aproboval odvolací soud, když v 10. bodě odůvodnění svého usnesení s odkazem na již zmiňovaný bod 22. až 24. rozsudku soudu prvního stupně zdůraznil přítomnost výparů benzínu projevujících se silným zápachem. To označil jako moment, kdy měl obviněný zpozornět, uvědomit si možnost jiné závady na vozidle, ustat v jeho opakovaném startování a nechat je odvézt na odborné posouzení. Tím, že tak neučinil, porušil prevenční povinnost zakotvenou v § 2900 o. z. a § 17 odst. 1 písm. a) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně. 32. Soudy nižších stupňů své závěry opřely o provedené důkazy, jejichž vyhodnocení je logické, přehledné a vychází z pečlivého posouzení všech podstatných okolností jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech. Soudy tak měly na zřeteli, že závěr o zavinění pachatele musí být vždy podložen výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout (srov. například rozhodnutí č. 62/1973 a 41/1976 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 394/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 5 Tz 225/2001, či usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2728/12). Nadto se soud prvního stupně také dostatečně vypořádal s navrženými důkazy týkajícími se náhrady škody a tržních cen. Obviněný sice tvrdí, že soud měl položit znalci z oboru všeobecné strojírenství se zvláštní specializací autoopravárenství a zjišťování příčin vzniku požáru motorových vozidel konkrétní doplňující otázky, ale on sám ani jeho obhájce žádné doplňující otázky na znalce neměli, jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení ze dne 25. 6. 2025. 33. Z hlediska zavinění z nevědomé nedbalosti je tedy významné, že obviněný nezachoval potřebný stupeň opatrnosti, který po něm lze rozumně požadovat vzhledem k jeho osobě, zkušenostem, možnostem a ke konkrétní situaci, přičemž tento stupeň opatrnosti byl způsobilý zabránit vzniku požáru a způsobení škody. Z provedených důkazů oba soudy důvodně učinily jednoznačný závěr, že se obviněný dopustil obecného nebezpečí, když i přes objektivní přítomnost benzínových par v prostoru, kde se snažil nastartovat vozidlo, neustal ve svém neodborném postupu, ačkoli vzhledem k silnému intenzivnímu zápachu signalizujícím vysokou koncentraci benzínových výparů v prostoru dílny měl a mohl vědět, že hrozí nebezpečí vzniku požáru, resp. vznícení. Jinak řečeno, obviněný i přes vytvoření obecně nebezpečné situace dále pokračoval ve svém počínání, čímž vydal cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu a zapříčinil požár. Nad rámec pak Nejvyšší soud uvádí, že o přítomnosti benzinových par, jejich kombinaci s hořlavým přípravkem, který obviněný přidal do palivového systému vozidla, a vlivu na vznik výbušné koncentrace hořlavých kapalin hovoří i odborné vyjádření mjr. Mgr. Libora Pospíšila, a to bez ohledu na původně stanovenou příčinu požáru ve vztahu k použité nabíječce. Za moment, kdy bylo záhodno v pokusech o nastartování přestat, pak i znalec Milan Barták během hlavního líčení dne 25. 6. 2025 označil okamžik, kdy byly cítit výpary z nespáleného paliva. 34. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud konstatuje, že neshledal, že by byl dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho první alternativě naplněn. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě35. Druhá alternativa tohoto dovolacího by mohla být naplněna pouze tehdy, pokud by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně byl zatížen vadou, která naplňuje dovolatelem označený důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K takovému zjištění však dovolací soud z důvodů výše vyložených nedospěl. Dovoláním napadené rozhodnutí soudu druhého stupně proto nezatěžuje ani vada ve smyslu druhé varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. V. Způsob rozhodnutí 36. Z rozvedených skutečností plyne, že dovolací námitky, jež bylo možno formálně podřadit pod některé z dovolacích důvodů ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř., byly zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného jako celek odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž tak za splnění podmínky uvedené v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 31. 3. 2026 JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu