6 Tdo 356/2026-157 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 5. 2026 o dovolání, které podal obviněný P. Š. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 12. 11. 2025, č. j. 14 To 224/2025-131, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 11 T 13/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 30. 7. 2025, č. j. 11 T 13/2025-110, byl obviněný P. Š. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku. 2. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. a) a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře čtyřiceti denních sazeb po 1 000 Kč, tedy v celkové výši 40 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 28 měsíců. 3. O odvolání obviněného proti tomto rozsudku rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 12. 11. 2025, č. j. 14 To 224/2025-131, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež formálně opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř. Domnívá se, že soudy nepostupovaly v mezích zákona, když odmítly podmíněně zastavit jeho trestní stíhání podle § 307 tr. ř. Tvrdí, že veškeré podmínky pro tento postup soudu splnil. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 12. 11. 2025, č. j. 14 To 224/2025-131, a rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30. 07. 2025, č. j. 11 T 13/2025-110, a věc vrátil k novému rozhodnutí soudu prvního stupně. 5. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolání se formálně opírá o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř., aniž by z jeho obsahu bylo patrné, v čem konkrétně mají tvrzené vady spočívat. Argumentace dovolatele se navíc s těmito dovolacími důvody míjí a je vedena zcela jiným směrem. 6. Obviněný v dovolání opakuje námitku již uplatněnou v odvolání, totiž že soudy nevyhověly jeho návrhu na podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 tr. ř. Touto otázkou se však již odvolací soud vypořádal a s ohledem na závažnost jednání dovolatele možnost odklonu odmítl. Podstatné je, že požadavek na podmíněné zastavení trestního stíhání nelze v dovolání úspěšně uplatnit, neboť mu neodpovídá žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Daná námitka by nevyhovovala ani dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., který dopadá pouze na situace, kdy bylo o podmíněném zastavení skutečně rozhodnuto, nikoli na případy, kdy k takovému rozhodnutí nedošlo. Tento výklad je dlouhodobě konstantní v judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž je podmíněné zastavení trestního stíhání fakultativním postupem, na který není právní nárok, a jeho neužití nelze v dovolacím řízení přezkoumávat. Pokud tedy dovolatel brojí proti absenci rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání, jde o námitku procesní povahy, která žádnému zákonnému dovolacímu důvodu neodpovídá. 7. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. III. Přípustnost dovolání 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Posouzení dovolání 9. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají jím uplatněným důvodům dovolání. 10. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], · obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.]. 11. Specifikace dovolacích důvodů, na jejichž podkladě obviněný podal svoje dovolání, jím byla provedena dostatečně jen s jistou mírou tolerance. Nejdříve totiž vyložil, jaké veškeré dovolací důvody zákon obsahuje a posléze ve vztahu k již zmíněným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř. pouze slovně (bez označení konkrétního ustanovení trestního řádu) značně nepřesně popsal, v čem jím uplatněné dovolací důvody spočívají. Dovolatel soudům vytýká jednak „nesprávné právní posouzení věci – skutku nebo jiné – konkrétně nesprávnost právního posouzení skutku“ a jednak namítá, že mu soud uložil „trest, který je zcela nepřiměřený či ho zákon nepřipouští“. S jistou mírou benevolence Nejvyšší soud tento postup posoudil jako přijatelný z hlediska povinnosti dovolatele specifikovat, na podkladě jakých důvodů dovolání svůj mimořádný opravný prostředek podává. Ve shodě s názorem státního zástupce v jeho vyjádření k dovolání obviněného ovšem musí Nejvyšší soud konstatovat, že z obsahu dovolání není patrné, v čem konkrétně by měla tvrzená hmotněprávní pochybení spočívat. Argumentace dovolatele se s těmito dovolacími důvody míjí a ve skutečnosti směřuje výlučně proti tomu, že soudy nižších stupňů nevyhověly jeho návrhu na podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 tr. ř. 12. Takto formulovaná námitka však žádnému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů neodpovídá. Pro úplnost lze pouze uvést, že podmíněné zastavení trestního stíhání představuje fakultativní způsob vyřízení věci, na který obviněný nemá právní nárok. Posouzení, zda jsou splněny podmínky pro jeho použití, náleží soudu rozhodujícímu v prvním stupni, dále soudu odvolacímu, případně v přípravném řízení státnímu zástupci. Pokud tyto orgány činné v trestním řízení tento postup nevyužijí, není dovolací soud oprávněn jejich závěry v tomto směru přezkoumávat v dovolacím řízení. 13. Nebylo by tak možno učinit ani na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. (který obviněný ani neuplatnil), jelikož ten dopadá toliko na situace, kdy o podmíněném zastavení trestního stíhání rozhodnuto bylo, ačkoliv pro to nebyly splněny zákonné podmínky. Nelze jej proto použít k přezkumu absence takového rozhodnutí. 14. Nejvyšší soud nad rámec uvedeného dodává, že otázkou podmíněného zastavení trestního stíhání se již zabýval odvolací soud v bodě 8. jeho usnesení, který své zamítavé stanovisko odůvodnil závažností dovolatelova jednání. 15. Ve vztahu k námitce týkající se uloženého trestu neposkytuje dovolatel žádnou argumentaci, která by osvědčovala, že mu byl uložen trest, který zákon nepřipouští. V. Způsob rozhodnutí 16. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že námitky obsažené v jeho mimořádném opravném prostředku neodpovídají jím zvolenému dovolacímu důvodu, ani jiným zákonem stanoveným důvodům dovolání. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b. 17. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí. 18. Pokud jde o návrh dovolatele na přiznání odkladného účinku dovolání, byl tento obsahově vyhodnocen jako podnět k postupu podle § 206o odst. 1 tr. ř. Podle něj může předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutí o dovolání odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání. Na podkladě předběžného posouzení dovolání však předseda senátu neshledal důvodu k takovému procesnímu postupu. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 5. 5. 2026 JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu