6 Tdo 367/2026-211 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 5. 2026 o dovolání, které podal obviněný P. K. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2025, č. j. 10 To 332/2025-147, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 2 T 76/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 18. 9. 2025, č. j. 2 T 76/2025-126 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný P. K. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění soudu dopustil tím, že: dne 11. 6. 2025, nejméně v době mezi 22:43 a 23:15 hodin, řídil po požití většího množství alkoholických nápojů motocykl Yamaha FZR 600 R, VIN: XY, bez přidělené registrační značky, a to minimálně při svém příjezdu na benzínovou čerpací stanici Orlen v ulici XY XY ve XY, a posléze z této čerpací stanice odjel po silnici XY a XY ve směru na XY, kdy v místě zvaném L. spadl i s motocyklem do silničního příkopu, přičemž při silniční kontrole mu bylo opakovanou dechovou zkouškou přístrojem Dräger provedenou ve 23:43 hodin a 23:49 hodin naměřeno postupně 2,51 ‰ a 2,39 ‰ alkoholu v dechu. 2. Za to byl obviněnému uložen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, a to na dobu 3 let. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 11. 11. 2025, č. j. 10 To 332/2025-147, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2025, č. j. 10 To 332/2025-147 (dále „napadené usnesení“), napadl obviněný dovoláním, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 5. Ve svém podání rozvedl argumentaci k uplatněným dovolacím důvodům a závěrem s ohledem na ni výslovně uvedl, že: „žádá a navrhuje, aby dovolací soud vzal všechna výše uvedená tvrzení v potaz a rozhodl tak, že předchozí rozhodnutí soudů zruší a nastolí situaci, jako by k ničemu předmětnému nedošlo, nebo, že rozhodne dle svého uvážení v zájmu spravedlivého posouzení a ukončení věci“. 6. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Ve svém vyjádření dospěl k závěru, že obviněný podal mimořádný opravný prostředek opožděně, a proto navrhl, aby jej Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl. 7. Vyjádření státního zástupce bylo obviněnému zasláno k replice, který využil svého práva a ve stanovené lhůtě prostřednictvím své obhájkyně sdělil své vyjádření. Obhájkyně uvedla, že obviněný dostal potvrzení o datu doručení od soudu prvního stupně, ze kterého následně vycházela při podání mimořádného opravného prostředku. Dovětkem také dodala, že se s lhůtou a jejím dodržením vypořádala v preambuli předmětného dovolání. III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí. 9. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2025, č. j. 10 To 332/2025-147, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř. Současně však shledal, že dovolání bylo podáno opožděně. IV. Důvody rozhodnutí o dovolání 10. Ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. určuje, že dovolání se podává u soudu, který rozhodl v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle § 60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Odstavec 3 téhož ustanovení stanoví, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den. 11. Ze spisu Okresního soudu v Benešově sp. zn. 2 T 76/2025 Nejvyšší soud zjistil, že napadené usnesení bylo obviněnému doručeno osobním převzetím v budově Okresního soudu v Benešově dne 22. 12. 2025 (viz potvrzení o doručení č. l. 152). Obhájci obviněného nebylo napadené rozhodnutí doručováno, neboť v řízení před soudem druhého stupně nebyl právně zastoupen. Zároveň ani nebyl dán žádný důvod nutné obhajoby podle § 36 tr. ř. 12. Podle § 265e odst. 1. tr. ř., platí, že dovolání se podává u soudu, který rozhodl v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému směřuje. V projednávané věci bylo obviněnému napadené usnesení doručeno dne 22. 12. 2025 a obhájci se nedoručovalo, neboť v řízení před soudem druhého stupně nebyl právně zastoupen, a proto není možné aplikovat ustanovení § 265e odst. 2 tr. ř. Rozhodujícím pro počátek běhu lhůty pro podání dovolání byl tedy den 22. 12. 2025 – tohoto dne počala plynout dvouměsíční lhůta pro podání dovolání. Ta skončila (uplynutím dvou měsíců) toho dne, který svým číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty (22. 12. 2025), konkrétně tedy dne 22. 2. 2026. Konec lhůty pro podání dovolání připadl na den 22. 2. 2026, což byl dne pracovního klidu nebo pracovního volna, a proto došlo ve smyslu § 60 odst. 3 tr. ř. k „posunutí“ lhůty na jiný, nejbližší příští pracovní den, tj. 23. 2. 2026. Dovolání obviněného však bylo obhájcem podáno datovou zprávou u soudu prvního stupně dne 2. 3. 2026 (viz č. l. 165). Vzhledem k tomu, že lhůta pro podání dovolání uplynula dne 23. 2. 2026 a zároveň nenastala žádná z okolností, na základě níž by mohla být lhůta zachována podle § 60 odst. 4 tr. ř., bylo dovolání podáno až po uplynutí této lhůty, a tedy opožděně. Pro úplnost dovolací soud dodává, že o lhůtě pro podání dovolání byl obviněný řádně poučen odvolacím soudem (viz poslední strana napadeného usnesení). Obviněnému tak nic nebránilo v tom, aby jeho dovolání bylo podáno v zákonem vymezené dvouměsíční lhůtě. V. Způsob rozhodnutí 13. V situaci, kdy dovolání obviněného, k jehož projednání soud prvního stupně věc Nejvyššímu soudu předložil, bylo podáno příslušnému soudu až dne 2. 3. 2026, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že toto dovolání nebylo podáno v zákonem stanovené lhůtě. Této skutečnosti (aniž po věcné stránce zkoumal jeho důvodnost) musel přizpůsobit své rozhodnutí o něm. 14. Nejvyšší soud proto o dovolání rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně. 15. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení odkazuje na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 7. 5. 2026 JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu