6 Tdo 374/2026-3122 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2026 o dovolání, které podal obviněný M. D., t. č. ve výkonu tresu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2025, č. j. 9 To 150/2025-3001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 3 T 73/2024, takto: Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se částečně zrušují - rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2025, č. j. 9 To 150/2025-3001, v části, v níž bylo podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto odvolání obviněného M. D. směřující proti výroku o trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel používajících modré výstražné světlo na dobu tří let, - rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 29. 1. 2025, č. j. 3 T 73/2024-2868, ve výroku, jímž byl obviněnému M. D. podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel používajících modré výstražné světlo na dobu tří let, přičemž se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstávají dovoláním napadená rozhodnutí nezměněna. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 29. 1. 2025, č. j. 3 T 73/2024-2868, byl obviněný M. D. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) v části I. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku spáchaným ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (ad 1), zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, spáchaným ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (ad 2, 3), přečinem výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (ad 4) a přečinem nedovolené výroby a držení pečetidla státní pečeti a úředního razítka podle § 349 tr. zákoníku (ad 5), jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku. Oproti tomu byl v části II. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn skutku popsaného v návětí a pod bodem 1 obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Znojmě ze dne 28. 6. 2024, č. j. ZT 14/2022-483, v němž byl spatřován trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea první, alinea druhá, odst. 2 tr. zákoníku spáchaný zčásti samostatně a zčásti ve formě trestní součinnosti spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. 2. Obviněný byl za uvedené trestné činy (část I.) odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 1 500 Kč, tedy 300 000 Kč. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel používajících modré výstražné světlo na dobu tří let. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to věcí specifikovaných ve výroku rozsudku. 3. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných J. B., J. R. a D. B. a schválena dohoda o vině a trestu uzavřená státním zastupitelstvím s obviněným T. S. 4. O odvolání obviněných M. D., J. B., J. R. a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. 11. 2025, č. j. 9 To 150/2025-3001, jímž podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil u obviněného J. R. ve způsobu výkonu trestu odnětí svobody a za splnění podmínek § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že mu podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let. Odvolání obviněného M. D., obviněného J. B. a státního zástupce podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Rostislava Kováře dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b) a i) tr. ř. Podle obviněného ve věci rozhodl vyloučený orgán, přičemž tento důvod mu nebyl znám v době před rozhodnutím orgánu druhého stupně, a byl mu uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. 6. Obviněný namítl, že jemu a obviněným J. R. a J. B. byly v projednávané věci soudem prvního stupně uloženy mj. tresty odnětí svobody. Proti rozsudku podali dovolatel, jmenovaní obvinění a státní zástupce odvolání. Argumenty obviněných byly v podstatě stejné – argumentovali délkou trestního řízení, svým prohlášením viny a řádným životem po zahájení trestního řízení (v této souvislosti odkázal na obsah svého odvolání). Přestože obvinění obdobně navrhovali zmírnění uložených trestů, odvolací soud vyhověl pouze J. R., kterému byl uložený nepodmíněný trest změněn na trest s podmíněným odkladem, aniž by byl například zvýšen peněžitý trest. 7. Následně se dovolatel z rozhovoru bezprostředně po skončení veřejného zasedání přímo s obviněným R. dozvěděl, že jeho otec je soudcem Krajského soudu v Brně a že se velmi dobře zná s jedním z členů odvolacího senátu, konkrétně JUDr. Miroslavem Novákem. O této skutečnosti předtím obviněný nevěděl. Podle obviněného je otázkou, zda skutečnost, že otec jednoho z obžalovaných je soudce krajského soudu, nezakládá důvodnou námitku podjatosti celého krajského soudu. Přinejmenším však za úvahu stojí to, že konkrétní člen senátu je v blíže nespecifikovaném přátelském či jiném vztahu s otcem jednoho z obviněných, a to obzvláště za situace, kdy oba jsou soudci krajského soudu, byť každý na jiném úseku. Podle jeho mínění tato skutečnost zavdává důvod pro vyloučení jmenovaného soudce z projednávání trestní věci. 8. Dále dovolatel uvedl, že jako vedlejší trest mu byl uložen podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel používajících modré výstražné světlo na dobu 3 let. Výrok o trestu zákazu činnosti tak, jak byl formulován, je nevykonatelný, resp. podle názoru obviněného je možno jej vyložit dvojím způsobem, a právě tato skutečnost činí trest nezákonným. 9. Dovolatel v době spáchání činu používal vozidlo, které bylo zákonným způsobem opatřeno namontovanými modrými světly a zvukovým výstražným znamením. Modrá světla se zvukovým výstražným znamením byla řádně namontována, certifikována a zapsána v technickém průkazu. Z obsahu trestního spisu nevyplývá jediný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že modrá výstražná světla a zvukové znamení byly někdy použity v souvislosti s pácháním trestné činnosti. Otázka podle něj spočívá v tom, zda může s takovýmto vozidlem jezdit, aniž by světla byla používána/zapnuta či s takovýmto vozidlem vůbec nemůže vyjet za předpokladu, že modré světelné zařízení nebude demontováno. Na jeho totožné výhrady v odvolacím řízení reagoval odvolací soud nedostatečným způsobem. 10. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2025, č. j. 9 To 150/2025-3001, a věc vrátil tomuto soudu k doplnění dokazování, resp. novému rozhodnutí podle závazných pokynů dovolacího soudu. Podle názoru dovolatele jsou argumenty týkající se důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. natolik závažné a prokazatelně důvodné, že jsou splněny podmínky k tomu, aby byla odložena vykonatelnost napadeného rozhodnutí, resp. odložen nástup výkonu trestu, ke kterému již byl vyzván. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265h odst. 3 tr. ř. rozhodl o odkladu vykonatelnosti rozsudků soudů obou stupňů. 11. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že se neztotožňuje s námitkou obviněného řazenou jím pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Skutečnosti uváděné obviněným totiž nejsou vůbec způsobilé založit pochybnosti o nepodjatosti člena senátu odvolacího soudu. Za takový důvod podjatosti nelze považovat prostý kolegiální vztah soudce rozhodujícího ve věci s jiným soudcem, který je příbuzným obviněného. V případě takového pouze zprostředkovaného osobního vztahu nelze vůbec dovozovat stav podjatosti na straně členů senátu rozhodujícího ve věci. Ostatně ani sám obviněný nijak blíže nevysvětluje, jaký bližší vztah by snad měl být mezi ve věci rozhodujícím soudcem JUDr. Novákem a (nejmenovaným) soudcem, který má být otcem obviněného R. Takto formulovaná námitka je tak pouze spekulativní a bez náležitého věcného podkladu. Pokud v této souvislosti dovolatel naznačuje, že uvedený vztah se mohl promítnout do způsobu rozhodování odvolacího senátu ohledně spoluobviněného R., jemuž byl uložený trest významně zmírněn, je třeba upozornit, že důvodem pro takový postup bylo zejména výrazně odlišné hodnocení osoby tohoto spoluobviněného, jeho zachovalost a v zásadě pozitivní osobnostní profil. To jsou důvody pro zmírnění způsobu výkonu trestu odnětí svobody v zásadě legitimní, přičemž zároveň nijak nesvědčí dovolateli. Podle názoru státního zástupce tak uvedená dovolací námitka sice formálně odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, není však opodstatněná. 12. Za obsahově odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze považovat i námitku dovolatele směřující proti vymezení trestu zákazu činnosti. Ani tu však státní zástupce nepovažuje za opodstatněnou. Souhlasí sice do jisté míry s obviněným v tom, že formulace uvedeného trestu není zcela pečlivá, nicméně takto vymezený trest nelze považovat za nevykonatelný. Ostatně i kdyby se skutečně o nevykonatelný trest jednalo, šlo by o námitku, která by byla obsahově zaměřená v neprospěch obviněného, k čemuž však není sám obviněný oprávněn. Podstatné v předkládané věci je, že uložený zákaz činnosti se věcně vztahuje k takové činnosti, která obviněnému usnadňovala páchání trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Byla tak naplněna podmínka věcné souvislosti zakazované činnosti se spáchaným trestným činem. Z formulace „zákaz řízení motorových vozidel používajících modré výstražné světlo“ lze přitom dovodit, že předmětem zákazu je právě řízení vozidla, které takové výstražné světlo používá, tj. má takovou signalizaci v činnosti. Pakliže by měl být dopad uvedeného výroku o trestu širší, jak se dovolatel obává, musel by takový výrok znít zjevně jinak, např. „zákaz řízení motorových vozidel vybavených modrým výstražným světlem“ apod. I přes uvedenou jistou formulační neobratnost tak podle názoru státního zástupce napadený výrok o trestu zákazu činnosti věcně obstojí. Nadto se jedná o trest, který je díky svému úzkému zaměření velmi mírný, neboť do běžného života obviněného v podstatě nijak zásadněji nezasahuje. 13. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. III. Přípustnost dovolání 14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání IV./1. Obecná východiska 15. Úvodem je vhodné zmínit, že v řízení o dovolání se neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Také Ústavní soud akcentuje důležitost dovolací argumentace z hlediska výsledku řízení o dovolání. Dovolatel je totiž povinen ve svém mimořádném opravném prostředku označit alespoň jeden z dovolacích důvodů, o něž své dovolání opírá, ale současně, má-li být úspěšný, snést i konkrétní námitky, jimiž proti napadenému rozhodnutí brojí, a to takové, které svým obsahem odpovídají zvolenému důvodu dovolání, příp. alespoň jinému důvodu dovolání, který sice explicitně neuplatnil, ale jehož obsahovému zaměření odpovídá jeho dovolací argumentace. 16. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. b), i) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost. 17. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže - ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.], - obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.]. 18. Jelikož o odvolání obviněného rozhodl odvolací soud způsobem upraveným v § 256 tr. ř., tedy jeho zamítnutím pro jeho nedůvodnost, měl obviněný své dovolání opřít rovněž o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí … řádného opravného prostředku proti rozsudku … uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), … přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Uvedený nedostatek jeho mimořádného opravného prostředku však neměl vliv na posouzení jeho důvodnosti na podkladě námitek a dovolacích důvodů, které obviněný uplatnil. 19. Dovolací soud dospěl k poznatku, že dovolací argumentace obviněného – ač není příliš obšírná – obsahuje námitku, pro kterou nelze učinit závěr, že je o podaném dovolání možno rozhodnout postupem podle § 265i odst. 1 tr. ř., tj. jeho odmítnutím. Zejména s ohledem na námitku, která je podřaditelná pod první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., proto postupem podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející a dospěl k následujícím závěrům. IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. 20. Podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán. Pro vyloučení soudce nebo přísedícího z vykonávání úkonů trestního řízení musí být splněny zákonné důvody uvedené v § 30 tr. ř. Ty mohou být důsledkem jen osobního vztahu konkrétního soudce nebo přísedícího k určitým osobám zúčastněným na trestním řízení, nebo k věci samotné anebo výsledkem jeho osobního podílu na rozhodování v předchozích stadiích řízení. Dovolatelova argumentace směřuje zřejmě k důvodu uvedenému v § 30 odst. 1 tr. ř., podle něhož je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. 21. Tento dovolací důvod však nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je tedy podmíněno kumulativním splněním dvou podmínek, a to že ve věci rozhodl vyloučený orgán, a že tato okolnost nebyla dovolateli známa již v původním řízení, anebo pokud mu byla známa, byla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. 22. V projednávané věci je předně nutno vypořádat se s podmínkou kladenou pro úspěšné uplatnění zvoleného dovolacího důvodu, tedy že okolnost odůvodňující vyloučení orgánu rozhodujícího v trestní věci nebyla dovolateli známa, popř. známa byla a namítl ji před rozhodnutím orgánu druhého stupně. Z argumentace obviněného plyne, že mu tato okolnost známa nebyla a dozvěděl se o ní z rozhovoru uskutečněného po skončení veřejného zasedání, v němž soud druhého stupně o řádných opravných prostředcích odvolatelů rozhodl. Vzhledem k absenci dalších podkladů nezbývá než ve prospěch obviněného uzavřít, že mu okolnost, jež by měla opodstatnit vyloučení rozhodujícího orgánu, nebyla známa. 23. Dovolatel uvedl, že se z rozhovoru s obviněným J. R. dozvěděl, že otec jmenovaného spoluobviněného je soudcem Krajského soudu v Brně a velmi dobře zná jednoho z členů odvolacího senátu, JUDr. Miroslava Nováka. Dovolatel v souvislosti s tímto zjištěním poukázal na skutečnost, že jedinému J. R. byl na podkladě podaného odvolání soudem druhého stupně změněn způsob výkonu uloženého trestu z nepodmíněného trestu odnětí svobody na trest s podmíněným odkladem. 24. Nutno konstatovat, že poměr vyloučené osoby k věci či osobám, jichž se úkon přímo dotýká, musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti takové osoby přistupovat k věci a k úkonům v ní činěným objektivně (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 4 Tz 196/2001, obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 4 Tvo 157/2001). 25. Dále je zapotřebí uvést, že pochybnosti zakládající vyloučení soudce a dalších orgánů činných v trestním řízení musí být založeny na reálně existujících objektivních skutečnostech, které je vyvolávají. Jinak řečeno, pochybnosti o nestrannosti soudce musí vyplývat z faktických okolností odůvodňujících riziko jeho možného neobjektivního přístupu k věci nebo k osobám v ní vystupujícím. Pouhý subjektivní pocit soudce nebo stran, že soudce je pro podjatost vyloučen z projednávání určité trestní věci, není postačující pro posouzení otázky, zda je schopen nestranně vykonávat úkony trestního řízení či nikoli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1495/2015). 26. Jak nastínil již státní zástupce ve svém vyjádření, důvodem pro vyloučení soudce z projednávání není pouhý kolegiální vztah. Ze související judikatury vyplývá, že „pro vyloučení soudce nebo přísedícího z vykonávání úkonů trestního řízení musí být splněny zákonné důvody uvedené v § 30, které mohou být důsledkem jen osobního vztahu konkrétního soudce nebo přísedícího k určitým osobám zúčastněným na trestním řízení, k věci samotné anebo výsledkem jeho osobního podílu na rozhodování v předchozích stadiích trestního řízení. Pouhý profesionální vztah mezi soudci, byť spočívá v zařazení na stejném pracovišti a do stejného senátu, nemůže vést k obecné pochybnosti o možnosti těchto soudců nestranně rozhodnout o opravném prostředku proti rozhodnutí, na kterém se jeden z nich (nyní ve věci nerozhodující) podílel nebo které vydal v postavení soudce soudu prvního stupně. Pochybnosti o možnosti soudců nestranně rozhodnout v obdobných případech může vzbudit jedině velice blízký osobní poměr k dříve rozhodujícímu soudci (srov. R 30/2007). Důvod pro vyloučení soudce nemůže bez dalšího založit ani okolnost, že jde o spolužáky ze studií na právnické fakultě, a vyloučení z výkonu funkce soudce, nemohou opodstatnit ani kolegiální vztahy, byť by šlo o vztahy přátelské. Je nezbytnou součástí profesionality soudce, aby byl schopen nestranně rozhodovat i ve věcech, v nichž vystupují osoby, ke kterým má uvedený vztah (NS 10/2001-T 267.)“ – viz Šámal, Pavel, Šámalová, Milada. § 30 [Podjatost]. In: Šámal, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 376. Podstatným je přitom fakt, že nejde toliko o subjektivní přesvědčení soudce či účastníků řízení o podjatosti či nepodjatosti, ale též o objektivní zdání nestrannosti, tj. to, jak by se rozhodování jevilo vnějšímu pozorovateli (viz nález Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04). 27. Z výše uvedeného vyplývá, že samotná skutečnost, že otec spoluobviněného, kterého dovolatel ani nejmenuje, je soudcem soudu rozhodujícího jako soud odvolací a dobře se zná s jedním ze členů příslušného senátu, není ve světle presumované profesionality soudců za absence jejich prokázaného blízkého osobního vztahu dostatečným důvodem pro pochybnosti o nestrannosti rozhodujícího soudce. To platí tím spíše, když má být důvodem blíže neurčený vztah soudce podílejícího se na rozhodování (JUDr. Miroslav Novák) ve věci obviněného (tehdejšího odvolatele), s otcem spoluobviněného, který má být údajně soudcem jiného úseku téhož soudu. Obviněný tudíž nepředložil žádné konkrétní skutečnosti, které by mohly vyvolat pochybnosti o nestrannosti rozhodujícího soudce. Jeho popis údajného vztahu mezi příbuzným jiného spoluobviněného a soudcem odvolacího soudu je zcela vágní. S ohledem na nepřímý vliv této skutečnosti na osobu dovolatele totéž platí i pro jím předložené obecně a teoreticky pojaté možné důsledky pro něj samého. 28. K argumentaci obviněného, že spoluobviněný J. R. byl jediným z obviněných, kteří podali odvolání a jemuž byl zmírněn trest, což předkládá jako potenciální zdroj pochybností o nestrannosti soudce odvolacího soudu, dostačuje uvést následující skutečnosti. Z rozsudku odvolacího soudu (viz str. 19–20) zřetelně plyne, jaké konkrétní a podstatné důvody vedly soud k rozhodnutí o změně trestu uloženého tomuto odvolateli (J. R.). Ostatně shrnutí nově provedených důkazů u veřejného zasedání (str. 11 rozsudku) jednoznačně ukazuje, že odvolací soud zvážil další (nově prokázané) skutečnosti, které vyhodnotil jako výrazněji svědčící v jeho prospěch. I kdyby se tedy mohly zdát argumenty použité oběma obviněnými v jejich odvoláních stejné, totožné nejsou další významné okolnosti, které vzal odvolací soud v úvahu. Rozdíl mezi osobami obviněných a prognózou jejich dalšího řádného života a fungování ve prospěch společnosti je zřejmý. Odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je v tomto směru přesvědčivé a dostatečně důkazně podložené. V řešení, k němuž odvolací soud přistoupil, tudíž nelze shledávat jakékoli prvky svévole. Obviněným poukazovaná skutečnost, tj. uložení podmíněného trestu odnětí svobody spoluobviněnému J. R., proto nezakládá pochybnosti o nestrannosti členů rozhodujícího senátu. 29. Lze tudíž pouze dodat, že vztah k projednávané věci nelze vyvozovat toliko „ze způsobu jejího rozhodování, z odůvodnění rozhodnutí, se kterým obviněný není spokojen, příp. z procesního postupu soudu, a to ani v případě, že takový postup vykazuje určité nedostatky. Důvodem pro vyloučení soudce nejsou ani výhrady zaměřené proti vedení řízení ze strany soudce nebo vůči jeho nezávislé rozhodovací činnosti, tedy jeho případné (procesní či jiné) pochybení v rámci vedení trestního procesu či nesprávný názor na právní řešení věci. Nápravu takových vad řízení či vlastního soudcovského rozhodování primárně zajišťuje vícestupňové rozhodování soudů“ (srov. Draštík A., Fenyk J. a kol. Trestní řád. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 245.; srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 11 Tvo 21/2018, anebo ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 11 Tvo 6/2019). 30. Na základě uvedeného je zřejmé, že nebyly shledány žádné okolnosti vyvolávající pochybnosti o nestrannosti soudce JUDr. Miroslava Nováka. Dovolatelova argumentace postrádá konkrétní skutečnosti, na jejichž základě by takové pochybnosti mohly vzniknout. Pouhý kolegiální vztah (či dobrá známost) mezi příbuzným spoluobviněného a dotčeným soudcem není dostatečným důvodem pro jeho vyloučení. Pochybnosti nevyvolává ani rozhodnutí odvolacího soudu o zmírnění trestu daného spoluobviněného s ohledem na jeho patřičné důkazní ukotvení a přesvědčivé odůvodnění. Namítaná vada ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. tudíž nebyla shledána a námitky obviněného byly vyhodnoceny jako neopodstatněné. IV./3. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. 31. Dovolatel označil předmětný dovolací důvod v souvislosti s jemu uloženým trestem zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel používajících modré výstražné světlo. Obviněný je přesvědčen, že výrok o trestu je formulován tak, že je možné ho vyložit dvěma způsoby, což podle jeho mínění způsobuje jeho nezákonnost. Krom toho namítl, že jím užívané vozidlo je modrým výstražným světlem opatřeno v souladu se zákonem a neexistuje důkaz, že bylo použito v souvislosti s pácháním trestné činnosti. 32. První námitka obviněného se týká vymezení konkrétní činnosti, která byla uloženým trestem zakázána. Obviněný dovozuje naplněnost dovolacího důvodu poukazem na nezákonnost uloženého trestu, která má spočívat v jeho nevykonatelnosti. Ta má mít svoji příčinu v nejasnosti vymezení uloženého trestu zákazu činnosti, které podle něj umožňuje rozličnou interpretaci toho, co se mu zakazuje vykonávat. Z tohoto hlediska však jím uplatněný dovolací důvod naplněn není. 33. Obecně lze připomenout, že „pokud jde o rozsah zákazu činnosti, nutno též vycházet především ze souvislosti činnosti se spáchaným trestným činem. Příliš úzké vymezení nebude zaručovat dostatečnou ochranu společnosti před opakováním trestného činu ze strany pachatele, příliš široké určení může bezdůvodně omezovat pracovní, společenské a jiné uplatnění pachatele a jeho resocializaci. Za příliš úzký rozsah nutno považovat např. zákaz výkonu funkce hmotně odpovědného vedoucího zaměstnance při jeho ponechání na témže pracovišti, kde manipuluje s penězi (srov. R 51/1988-II.), naopak příliš široký a neurčitý je např. zákaz jakéhokoli povolání, v němž by pachatel přišel do styku se svěřenými penězi nebo jinými majetkovými hodnotami (srov. R I/1965, s. 12), stejně jako zákaz činnosti úřední osoby, zákaz činnosti odpovědného hospodářského činitele, zákaz výkonu jakékoli velitelské funkce v ozbrojených silách (srov. R 40/1966), blíže nekonkretizovaný zákaz soukromého podnikání fyzické nebo právnické osoby, zákaz provozování jakékoli živnosti (srov. NS 14/2002-T 351.), zákaz výkonu všech svobodných povolání (srov. R 60/1994-II.)“ – viz Púry, František. § 73 [Zákaz činnosti]. In: Šámal, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1237, marg. č. 4. 34. Přestože dovolatel předkládá dva možné výklady uloženého zákazu činnosti, Nejvyšší soud se ztotožňuje s odvolacím soudem v tom, že jeho rozsah je zcela jasný. Pokud je dovolateli zakázána činnost spočívající v řízení motorových vozidel používajících modré výstražné světlo, je z výrazu „používajících“ – procesuálního slovesného adjektiva tvořeného z přítomného kmene slovesa nedokonavého (tj. používá – používající) – zřejmé, že se jedná o vyjádření aktuálně probíhajícího děje v přítomnosti. Zjednodušeně řečeno je mu zakázáno řídit vozidlo, které (zrovna) používá modré výstražné světlo. Z uvedeného vyplývá i nemožnost druhého výkladu obviněného, neboť vozidlo, které je sice vybaveno tímto zvláštním zařízením, avšak to není zrovna v provozu (tj. není aktivováno jeho řidičem), je nepoužívá. 35. Jinými slovy vyjádřeno, obviněnému je zakázáno, aby při jízdě motorovým vozidlem aktivoval výstražné zařízení (modrá světla), jímž je vozidlo vybaveno, a v souvislosti s tím realizoval oprávnění, která pro řidiče stanoví § 40 odst. 1 zákona o silničním provozu, podle něhož, [ř]idič vozidla, který při plnění úkolů souvisejících s výkonem zvláštních povinností užívá zvláštního výstražného světla modré …. barvy, …. není povinen dodržovat § 4 písm. c), § 5 odst. 1 písm. h) a odst. 2 písm. f), § 7 odst. 1 písm. b), § 11, § 12 odst. 1, 2, 4, 5 a 7, § 13 až 17, § 18 odst. 2, 3, 4 a 8, § 19, § 20, § 21 odst. 2, 3, 4, 5 a 6, § 22, § 23, § 24 odst. 3 a 4, § 25 odst. 1, 3, 4 a 5, § 26, § 27 odst. 1, 2, 3 a 4, § 28 odst. 2, 3 a 5, § 31, § 35 odst. 1 a 2, § 36 odst. 1, 2 a 4, § 39 odst. 4 a 5, § 39a odst. 3 a 4, § 39b odst. 2 a 4, § 47 odst. 2 písm. a) a c), odst. 3 písm. a), c), d), f) a g) a odst. 5, § 48 odst. 1, 2, 3, 4 a 5, § 53 odst. 2 a § 67 odst. 8; je však povinen dbát potřebné opatrnosti, aby neohrozil bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. 36. Pokud by se dovolací argumentace obviněného omezila na dosud vypořádané námitky, bylo by namístě o jeho dovolání rozhodnout způsobem navrženým státním zástupcem v jeho vyjádření k dovolání obviněného. K tomu však dovolací soud neshledal zákonných podmínek s ohledem na níže uvedené. 37. Z hlediska konečného rozhodnutí dovolacího soudu je podstatné zjištění týkající se obsahu druhé námitky dovolatele, jejímž prostřednictvím upozornil na absenci důkazů o souvislosti mezi spáchanými trestnými činy a zakázanou činností. Je totiž nezbytné uvést, že se – v obsahovém vyložení její podstaty, tj. o neopodstatněnosti skutkového závěru soudů, jehož existence je nezbytná při uložení tohoto druhu trestu – jedná o námitku odpovídající zvolenému dovolacímu důvodu, neboť druhem trestu, který zákon nepřipouští, se rozumí „zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v § 52 TrZ … bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. […] uložení trestu zákazu činnosti za trestný čin, který nebyl spáchán v souvislosti s touto činností (§ 73 odst. 1 TrZ)“ [viz Šámal, Pavel, Púry, František. § 265b (Důvody dovolání). In: Šámal, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3168–3169.]. 38. V obecnosti lze připomenout, že podle § 73 odst. 4 tr. zákoníku spočívá tento trest v tom, že se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje výkon určitého zaměstnání nebo funkce nebo takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení nebo jejíž výkon upravuje jiný právní předpis. Judikatura vyžaduje, aby šlo o souvislost bezprostřední, úzkou a přímou (např. rozhodnutí č. 5/1980 Sb. rozh. tr.), když však na druhé straně postačuje, pokud výkon takové činnosti dal pachateli příležitost ke spáchání trestného činu nebo alespoň jeho spáchání usnadnil. Smyslem a účelem trestu zákazu činnosti je zabránit pachateli vykonávat pouze takovou činnost, zaměstnání, povolání nebo funkci, která mu dává příležitost k páchání trestných činů určitého druhu anebo mu jeho spáchání usnadňuje (rozhodnutí č. 42/1967 Sb. rozh. tr., rozhodnutí č. 26/2007 – III. Sb. rozh. tr.). 39. Ve věci posuzované zákonem vyžadovaná souvislost jednání, v které je pachateli trestného činu uložením trestu zákazu činnosti na soudem vymezenou dobu zabraňováno (podle napadených rozhodnutí jízda s motorovým vozidlem při aktivaci výstražného zařízení), s trestnou činností, jíž byl shledán vinným, není v napadeném rozsudku odvolacího soudu, a potažmo ani v rozsudku soudu první stupně, dostatečně vyjádřena. Státní zástupce sice ve svém vyjádření uvedl, že uložený zákaz činnosti se věcně vztahuje k takové činnosti, která obviněnému usnadňovala páchání trestných činů, jimiž byl uznán vinným, a byla tak naplněna podmínka věcné souvislosti zakazované činnosti se spáchaným trestným činem, nepřipojil však dostatečně přesvědčivé argumenty pro učinění závěru, že zákonné podmínky pro uložení trestu zákazu činnosti v podobě soudy zvolené byly splněny. 40. Oba soudy sice skutkově uzavřely, že dovolatel používal modrých světel, aniž by vykonával činnost, s níž by jejich použití bylo spojeno, a že spolky, pro jejichž účely bylo vozidlo tímto zařízením vybaveno, dokonce ani nevykazovaly žádnou činnost, přičemž · soud prvního stupně (bod 33.) odkázal rovněž a) na předchozí odsouzení obviněného rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 25. 2. 2008, č. j. 1 T 12/2008-213, z něhož plyne, že při páchání trestné činnosti (dne 12. 9. 2007 se vydával za příslušníka policie ČR, byl oblečen v uniformě policisty se služebním odznakem, zastavil pomocí výstražného modrého světla umístěného ve svém vozidle osobní automobil a za údajný přestupek vybral finanční plnění) používal modré výstražné světlo, a b) zmínil i (odkazem na č. l. 2773 a 2789) rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25. 10. 2018, č. j. 1 T 101/2018-161, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2019, č. j. 3 To 412/2018-183, jímž byl skutek, při němž obviněný dne 14. 6. 2018 se spoluobviněným přijel vozidlem ŠKODA OCTAVIA 5 E, r. z. XY, k rekreačnímu areálu, použil výstražných modrých světel a dožadovali se vstupu na probíhající hudební akci, postoupen správnímu orgánu, · a soud odvolací ve svém rozsudku (str. 15) soudu prvního stupně přisvědčil v tom, že „ze zjištěných důkazů, [...] je patrno, že obžalovaný používal při jízdě uvedené světlo, i když nevykonával činnost, která by odůvodňovala jeho použití“ a dále uvedl, že podle názoru soudů obou stupňů „je zřejmé, že právě takovým způsobem při páchání trestné činnosti pozornost od sebe odrazoval [...] je logické, že se tak chtěl vyhnout policejní kontrole“, avšak z těchto důkazů plynoucí poznatky, tzn. že obviněný skutečně v minulosti modrá světla, jimiž bylo motorové vozidlo vybaveno, užíval, aniž k tomu nastaly zákonem přepokládané okolnosti, oba soudy nepropojují dostatečně s jednáním trestněprávní povahy, pro které obviněného uznaly vinným. 41. Závěr soudu prvního stupně, že dovolatel světel využíval při převozu zásilek drog, aby se vyhnul policejní kontrole, se sice může jevit jako logický, avšak zůstává na úrovni pravděpodobnosti, jež nedostačuje k uložení daného druhu trestní sankce. Její uložení je totiž – z hlediska výše vyložené věcné souvislosti zakazované činnosti s jednáním pachatele trestného činu – podmíněno příslušným skutkovým zjištěním na úrovni požadavku § 2 odst. 5 tr. ř. K tomu ve věci posuzované nedošlo. 42. V uvedeném směru je nezbytné připomenout, že skutková zjištění soudu prvního stupně, která vyjadřuje odsuzující část výroku jeho rozsudku, vznikla ve zcela rozhodujícím rozsahu na podkladě konsenzuálních způsobů jejich tvorby (k tomu viz body 14. až 25. odůvodnění rozsudku), tj. při aplikaci institutů obsažených v § 206c tr. ř. (prohlášení viny) a § 206d tr. ř. (nesporné skutečnosti). Lze usuzovat (explicitně to vyjádřeno není, avšak uložení trestu zákazu činnosti je odůvodněno užitím modrých světel při převozu drogy), že trest zákazu činnosti byl obviněnému uložen v souvislosti se spácháním skutku popsaného pod bodem I./1. U něj se však skutkové zjištění omezuje na vyjádření, že obviněný drogu kokain obstaranou spoluobviněným z Brna „následně převezl do XY“ (což podle zjištění soudů činil ve vymezeném období opakovaně „v nepravidelných intervalech nejméně 1x za kalendářní měsíc“). Ve výrokové části rozsudku není uvedeno, s využitím jakého dopravního prostředku tak činil. Není v něm tedy provedena konkretizace vozidla, kterým obviněný drogu převážel, o poznatku, že se tak mělo stát při aktivaci výstražného zařízení vozidla, kterým by toto bylo vybaveno, ani nemluvě. 43. Uvedená skutečnost by sama o sobě možnost uložení dovoláním napadeného druhu trestu nevylučovala. Popis skutku má totiž poskytnout podklad zejména pro jeho právní kvalifikaci, tj. pro hmotněprávní subsumpci uvedených skutkových zjištění pod zákonné znaky příslušného trestného činu, který je ve skutku spatřován (rovina viny). Nemusí tak vyjadřovat skutečnosti, které mají význam z hlediska ukládání trestní sankce (rovina trestu). Dostačuje totiž, že rozvinutí skutkových zjištění, a tudíž uvedení okolností majících význam pro trestní postih pachatele (tedy např. i okolností svědčících o existenci souvislosti vyžadované při ukládání trestu zákazu činnosti), je obsaženo v odůvodnění rozsudku. Taková zjištění však v rozsudku jako celku (tedy alespoň v jeho odůvodnění) vyjádřena být musejí. 44. Nic konkrétního však v tomto směru, tj. stran užití modrých světel při přepravě drogy obviněným z Brna do XY, není obsaženo ani v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Ten sice v bodě 36. (na který poukázal v souvislosti s řešením odvolací námitky obviněného odvolací soud) uvedl, že obviněný „byl tím, kdo převážel zásilky drog do Brna a XY, používal k tomu vozidlo, ve kterém modré světlo měl“, z čehož dovodil, že „je zde jasná souvislost s pácháním trestné činnost, resp. jejímu usnadnění při používání modrých světel, aby se vyhnulo policejní kontrole“, avšak samotné zjištění o tom, že obviněný disponoval vozidlem s touto výbavou a že toto výstražné zařízení aktivoval i při jízdě s ním (odkaz soudu na kamerové záznamy – č. l. 744), není důkazem, že tak činil i při převozu drogy. Stejné platí i ohledně argumentace odvolacího soudu, který uvedl, že „se nelze ztotožnit s obhajobou obžalovaného v tom smyslu, že by nepoužíval světlo při páchání trestné činnosti, protože by tak na sebe strhl pozornost, naopak podle názoru soudu prvního stupně a také soudu odvolacího je zřejmé, že právě takovým způsobem při páchá trestné činnosti pozornost od sebe odrazoval a v daném případě skutečně nejde dospět k závěru, že v souvislosti s páchání trestné činnosti, pro kterou je stavěn před soud, světlo nepoužíval, je logické, že se tak chtěl vyhnout policejní kontrole“. I v případě této argumentace jde toliko o úsudek, kterým není závěr o použití modrých světel při přepravě drogy prokázán bez důvodných pochybností. 45. Lze usuzovat, že uvedený nedostatek skutkového zjištění soudů má svoji příčinu v tom, že dokazování, jež mohlo být provedeno, realizováno nebylo, a to patrně i proto, že z obžaloby neplynulo, že bude uložení takového druhu trestu obviněnému navrhováno. V dané souvislosti se připomíná, že v obžalobě státní zástupkyně obviněnému navrhovala uložení trestu odnětí svobody, peněžitého trestu a trestu propadnutí věci a návrh na uložení trestu zákazu činnosti přednesl intervenující státní zástupce v hlavním líčení až ve své závěrečné řeči po skončení dokazování. Jakkoli ze soudem provedeného dokazování plyne závěr, že obviněný motorovým vozidlem s modrými světly disponoval (viz fotodokumentace vozidla Škoda Octavia, r. z. XY, pořízená v rámci prohlídky jiných prostor a pozemků dne 18. 1. 2022), další důkazy a zejména absence jejich vyhodnocení v rozhodnutích soudů vedoucí k nezpochybnitelnému závěru, že obviněný skutečně při transportu drog modrá světla aktivoval, vedou dovolací soud k poznatku, že v napadených rozhodnutích není obsažen skutkový podklad umožňující jim uložení takového druhu trestu zákazu činnosti, k němž přistoupily. 46. Lze zmínit, že skutková zjištění soudů, tj. závěr, že obviněný drogu do XY dopravoval jako řidič motorového vozidla, umožňovala uložení trestu zákazu činnosti řízení motorových vozidel (obecně). Uložením takového obecného, tj. na řízení vozidla se zapnutými modrými světly nelimitovaného, zákazu činnosti řízení motorových vozidel by ostatně byl naplněn účel tohoto druhu trestu, jak byl zmíněn výše. Je-li smyslem a účelem trestu zákazu činnosti zabránit pachateli vykonávat činnost, která mu dává příležitost k páchání trestných činů určitého druhu anebo mu jeho spáchání usnadňuje, pak ve věci posuzované bylo třeba souvislost výše vyloženou spatřovat ve vlastní jízdě obviněného s motorovým vozidlem, v němž drogu z Brna do XY opakovaně převážel. Toto mu umožňovalo její snazší a bezpečnější přemístění, než by tomu bylo při jejím transportu hromadnými dopravními prostředky (zde zejména s potřebou jejich bezpečného skrytí po dobu transportu). Pokud proto chtěly orgány činné v trestním řízení zabránit obviněnému do budoucna v možnosti páchání trestné činnosti způsobem, jímž se na ní podílel, měly přistoupit k uložení obecného zákazu činnosti řízení motorových vozidel. To i s přihlédnutím k tomu, že řízení motorového vozidla představovalo součást vlastního kauzálně významného protiprávního jednání obviněného. Nadto bylo zjištěno, že v tomto smyslu se jako součást protiprávního jednání (ať již v podobě trestného činu či administrativního deliktu) projevilo (včetně jej doprovázejícího nezákonného užití modrých světel vozidla) již v minulosti (viz odkazy v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). 47. Je možno konstatovat, že požadavek na to, aby pachateli bylo uložením trestu zákazu činnosti zakázáno vykonávat „pouze takovou činnost … která mu dává příležitost …“ (rozh. č. 42/1967 Sb. rozh. tr., rozh. č. 26/2007 – III. Sb. rozh. tr.), nelze absolutizovat, resp. dovádět do krajností a odhlížet od podstaty toho, co má být smyslem uložení daného druhu trestu. Požadavek plynoucí z § 38 odst. 2 tr. zákoníku (Tam, kde postačí uložení trestní sankce pachatele méně postihující, nesmí být uložena trestní sankce pro pachatele citelnější.) nemůže být interpretován tak, aby výsledkem bylo uložení sankce, která pro své příliš úzké vymezení dopadu neposkytuje dostatečnou ochranu před případným dalším spácháním trestné činnosti ze strany pachatele, jemuž byla uložena. Trest zákazu činnosti obviněnému uložený je dovolacím soudem hodnocen jako ryze formální, který ze své povahy dosažení cílů, které se ukládáním tohoto druhu trestu sledují, není způsobilý zabezpečit. 48. V řízení dovolacím, a totéž je nutno konstatovat o řízení, k němuž by případně došlo po zrušení napadeného rozsudku a přikázání věci soudům nižších stupňů k dalšímu rozhodování, k uložení trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel obviněnému nemůže dojít, a to v důsledku uplatňujícího se zákazu reformationis in peius (§ 265p odst. 1, § 265s odst. 2 tr. ř.). Ve věci posuzované totiž nebyl rozsudek odvolacího soudu napaden dovoláním nejvyšší státní zástupkyně podaném v jeho neprospěch. V. Způsob rozhodnutí 49. Z uvedeného hodnocení dovolání plyne, že námitky, které podle obviněného měly svědčit o existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., byly Nejvyšším soudem shledány jako věcně neopodstatněné. Naopak námitka podřaditelná pod první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. byla vyhodnocena jako důvodná. Jak již bylo uvedeno, nevznikají důvodné pochybnosti o tom, že dovolatel se na spáchání trestné činnosti popsané pod bodem I./1. odsuzujícího výroku rozsudku soudu prvního stupně podílel tím, že v motorovém vozidle jako jeho řidič převážel drogu kokain z Brna do XY. Způsobem odpovídajícím požadavku § 2 odst. 5 tr. ř. však nebylo prokázáno, že tak činil za užití modrých výstražných světel. Souvislost spáchané trestné činnosti se specifickým trestem zákazu činnosti, který mu byl soudy nižších stupňů uložen, tak nebyla zjištěna. Za daného stavu mu byl uložen tento druh trestu bez splnění zákonného požadavku formulovaného v § 73 odst. 1 tr. zákoníku. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. tak byl naplněn. 50. Tento poznatek vedl dovolací soud k závěru o nezbytnosti aplikace § 265k odst. 1, 2 tr. ř. Při jeho užití Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2025, č. j. 9 To 150/2025-3001, v části, v níž bylo podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto odvolání obviněného směřující proti výroku o trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel používajících modré výstražné světlo na dobu tří let, rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 29. 1. 2025, č. j. 3 T 73/2024-2868, ve výroku, jímž byl obviněnému podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel používajících modré výstražné světlo na dobu tří let, a současně též další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 51. Zrušením uvedených výroků došlo k nápravě vady, která tato rozhodnutí zatěžovala. Nebylo proto třeba aplikovat § 265l tr. ř. upravující další procesní postup orgánů činných v trestním řízení po zrušení napadeného rozhodnutí nebo jeho části. 52. Za souhlasu obviněného a státního zástupce takto Nejvyšší soud rozhodl o mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. 53. K návrhu obviněného na odklad výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí dostačuje uvést následující skutečnosti. Dovolatel požadoval, aby o odkladu bylo rozhodnuto podle § 265h odst. 3 tr. ř., což je však možné jen na podkladě odůvodněného návrhu podaného předsedou senátu soudu prvního stupně. Ten však takový návrh nepodal. Při jeho absenci bylo možné o odkladu rozhodnout jen při aplikaci § 265o odst. 1 tr. ř., podle něhož [p]řed rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání […]. Na podkladě předběžného posouzení dovolání však předseda senátu Nejvyššího soudu důvod k takovému postupu neshledal. Protože není nezbytné vydávat (negativní) rozhodnutí ohledně podnětu k postupu podle § 265o odst. 1 tr. ř., za který je třeba pokládat tu část dovolání, v níž byla žádost o odklad výkonu rozhodnutí vyslovena, je informace, že tomuto podnětu nebylo vyhověno, obsažena v tomto bodu odůvodnění meritorního rozhodnutí o podaném dovolání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 27. 5. 2026 JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu