6 Tdo 384/2026-1986 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 5. 2026 o dovolání, které podal obviněný R. R. t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2026, sp. zn. 61 To 776/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 58 T 39/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 11. 9. 2025, sp. zn. 58 T 39/2025, uznal obviněného R. R. (dále jen „obviněný“) vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. 2. Za uvedené trestné činy byl obviněnému podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl uložen trest propadnutí věci podle § 70 odst. 1 a § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných, a bylo rozhodnuto o povinnosti k náhradě škody poškozené České kanceláři pojistitelů, zatímco další poškození byli se svými nároky odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. K odvolání obviněného a státní zástupkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 1. 2026, sp. zn. 61 To 776/2025, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a dále podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu pěti let a podle § 75 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu pobytu na území hl. m. Prahy na dobu pěti let. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný v celém rozsahu dovoláním, v němž odkázal na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Namítl porušení ustanovení trestního řádu o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání konaném o odvolání. Obviněný předem výslovně sdělil odvolacímu soudu, že trvá na své osobní účasti při veřejném zasedání a nesouhlasí s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Tento postoj byl potvrzen obhájcem při samotném jednání. Přesto odvolací soud veřejné zasedání konal bez účasti obviněného. 5. Obviněný přitom dva dny před konáním veřejného zasedání utrpěl pád z koloběžky spojený s úderem do hlavy. V den veřejného zasedání (8. 1. 2026) byla odvolacímu soudu prostřednictvím obhájce doručena lékařská zpráva ze dne 7. 1. 2026 spolu s rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti. Tyto podklady měly podle obviněného objektivně dokládat překážku bránící jeho účasti u jednání. Odvolací soud však omluvu neakceptoval a veřejné zasedání neodročil s odůvodněním, že omluvu nepovažuje za řádnou. Toto odůvodnění se nepromítlo do protokolu o veřejném zasedání. Obviněný navíc žije ve značné vzdálenosti od sídla odvolacího soudu, což ve spojení se zdravotními obtížemi dále ztěžovalo jeho možnost osobní účasti. Postup odvolacího soudu byl podle obviněného v rozporu s požadavky spravedlivého procesu. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. III. Formální podmínky věcného projednání dovolání 6. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. 7. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo v souvislosti s jednotlivými výhradami zapotřebí posoudit, zda konkrétní argumentace skutečně odpovídá obsahovému vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., na který obviněný odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro přezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.). 8. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. IV. Důvodnost dovolání 9. Argumentace obsažená v dovolání uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá, nelze jí však přisvědčit. 10. Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Jde o situace, kdy se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. V případě konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nemá trestní řád obdobné ustanovení jako pro hlavní líčení v § 202 odst. 2 až 5 tr. ř. Proto vzhledem k formulaci dovolacího důvodu, který předpokládá porušení zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného mimo jiné ve veřejném zasedání, může k jeho naplnění dojít především porušením § 263 odst. 4 tr. ř. a § 314q odst. 1 věty čtvrté tr. ř. a § 64 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, neboť jde prakticky o jediná zákonná ustanovení, která výslovně vymezují podmínky, za nichž nelze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného. K naplnění dovolacího důvodu však může dojít i v případech jiných zásahů do ústavního práva obviněného vyplývajícího z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 2152/08). Jeho účelem je obviněnému zejména zajistit reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Za určitých okolností by mohlo založit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. také porušení ustanovení trestního řádu upravujících přípravu veřejného zasedání a doručování. Bylo by tomu tak například tehdy, pokud by předvolání obviněného k veřejnému zasedání nebylo obviněnému doručeno do vlastních rukou (§ 64 tr. ř.), nebo tehdy, pokud by soud vyrozumění obviněného o konání veřejného zasedání doručoval jako zásilku určenou do vlastních rukou, a navzdory tomu by při takovém doručování nerespektoval § 64 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9.2011, sp. zn. 7 Tdo 1186/2011). 11. V posuzovaném případě nešlo o situaci, kdy by se obviněný nacházel ve vazbě či výkonu trestu odnětí svobody (§ 263 odst. 4 tr. ř.). Vyrozumění o veřejném zasedání odvolacího soudu bylo obviněnému řádně doručeno (viz č. l. 1857 spisu), což ani on sám nerozporuje. K veřejnému zasedání nebyl předvolán, soud tedy jeho účast nepovažoval za nutnou. Svou neúčast u veřejného zasedání obviněný omluvil a o odročení požádal prostřednictvím obhájce za předložení lékařské zprávy a rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, které jsou založeny na č. l. 1872–1875 spisu. Z lékařské zprávy Nemocnice Nymburk ze dne 7. 1. 2026, pak vyplynulo, že obviněný toho dne navštívil nemocnici z důvodu bolesti hlavy a krční páteře, a protože se cítil divně. Dle svého sdělení den před tím spadl z koloběžky a udeřil se hlavou do země. „V bezvědomí nebyl, nezvracel, nauzea + včera, dnes, na událost si moc nepamatuje, trochu točení hlavy.“ Bylo mu provedeno CT vyšetření mozku s normálním nálezem a CT vyšetření krční páteře, které rovněž neprokázalo traumatické či jiné patologické změny. Byl mu naměřen vyšší krevní tlak, jehož příčina mohla být i psychogenní, doporučeno domácí měření do konce týdne. Ohledně úrazu hlavy doporučen klid, chladit, analgetika, sledování stavu. Z lékařské zprávy tedy vyplývá, že provedenými vyšetřeními nebyl zjištěn žádný objektivní nález, doporučení navazují na subjektivně popisované potíže obviněného. Z lékařské zprávy nevyplývá výslovné nedoporučení či dokonce zákaz účasti u soudního jednání ani jiný objektivní údaj, který by účast u veřejného zasedání vylučoval. Celkově tedy z této lékařské zprávy ani odvolací soud nemohl dovodit cokoli konkrétního, co by účast obviněného na nařízeném veřejném zasedání vylučovalo ze zdravotních důvodů. 12. S ohledem na ústavní právo obviněného vyplývající z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) je třeba umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání též v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví svůj zájem zúčastnit se veřejného zasedání, resp. vysloví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti (což v dané věci obviněnému nelze upřít, že takové stanovisko dal najevo), ale svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které obviněnému objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003, a četná rozhodnutí Ústavního soudu – viz některá z nich níže). Ustálená judikatura tak v těchto souvislostech vždy předpokládá předložení včasné a řádné omluvy. Právě podmínka řádnosti (tedy při posouzení, zda omluvu obviněného bylo možno považovat za natolik odůvodněnou, aby byla způsobilá přivodit změnu termínu či odročení veřejného zasedání) ovšem v projednávaném případě nebyla naplněna, jak je z uvedeného evidentní. 13. Pokud jde o potvrzení o pracovní neschopnosti, to samo o sobě není podle již stabilizované soudní praxe považováno za dostatečný doklad skutečnosti, že se daná osoba nemůže soudního jednání zúčastnit, neboť svědčí pouze o její neschopnosti práce, nikoli neschopnosti účastnit se jednání soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003 sp. zn. 5 Tdo 442/2003, ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. 5 Tdo 995/2005, ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 7 Tdo 492/2007 atd.). Bylo tak namístě posoudit též lékařskou zprávu obviněného. Přitom Ústavní soud v nálezu ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 2152/08, dovodil, že veřejné zasedání odvolacího soudu nelze konat v nepřítomnosti obviněného, jestliže obviněný výslovně projeví nesouhlas s projednáním věci bez své účasti a svou neúčast doloží konkrétním objektivním podkladem, z něhož lze spolehlivě usoudit, že mu účast byla z vážných důvodů znemožněna. V nálezu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. I. ÚS 2971/09, Ústavní soud uvedl, že soud musí vytvořit prostor pro osobní účast obviněného zejména tehdy, pokud na ní trvá nebo řádně a včas oznámí objektivní důvody své neúčasti a žádá o odročení. Z této judikatury plyne, že obviněný nese břemeno tvrzení a doložení konkrétních skutečností, pro které se veřejného zasedání nemohl zúčastnit; pouze jsou-li tyto důvody řádně a včas uplatněny a doloženy, soud nemůže veřejné zasedání bez dalšího provést v jeho nepřítomnosti. A nakonec v nálezu ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. III. ÚS 609/22, Ústavní soud zdůraznil, že „o tom, zda je obžalovaný schopen účastnit se jednání, rozhoduje vždy soud, lékařská zpráva je pouze podkladem pro jeho rozhodování. Pokud obviněný přednese „hájitelné tvrzení“ o tom, že jeho zdravotní stav mu neumožňuje účast na jednání, je povinností soudu takové tvrzení zkoumat“. Skutečnost, že obžalovaný předloží lékařskou zprávu, ve které je lékařem konstatováno, že není schopen účasti na jednání, však sama o sobě k závěru o neschopnosti jeho účasti na soudním jednání nesvědčí. Je na soudcích, aby na základě konkrétních okolností věci (náročnost plánovaných úkonů při jednání), zjištěného zdravotního stavu osoby (povaha onemocnění, zjištěná zdravotní omezení, možné důsledky a rizika účasti na jednání) a jejího předchozího chování (účast na jiných soudních jednáních, návštěvy lékařů, rehabilitací, pracovní aktivity, pracovní cesty, apod.) sami posoudili odůvodněnost omluvy. V citovaném nálezu Ústavní soud dodal, že sama skutečnost, že lékař ve zprávě konstatoval nezpůsobilost k účasti na soudním jednání, není sama o sobě dostatečná, neboť se jedná o kvalifikaci, kterou může provést toliko soud, a zdůraznil, že u lékařské zprávy nelze [pro závěr o neschopnosti obviněného účastnit se jednání] akceptovat pouze uvedení diagnózy, neboť takové vyjádření lékaře neobsahuje konkrétní informace, které povedou k posouzení zdravotního stavu obžalovaného. 14. Aplikováno na projednávanou věc, bylo na posouzení soudu, zda uzná důvodnou omluvu obviněného i v případě, že by lékařská zpráva obsahovala tvrzení o neschopnosti účasti na jednání soudu. Potvrzení o pracovní neschopnosti obviněného však žádný takový údaj ani neobsahovalo, lékařská zpráva rovněž nikoli a osvědčila toliko prodělaný pád na koloběžce, diagnózu kontuze (zhmoždění) hlavy, popř. pouze subjektivně vnímaný „divný stav“ nijak zásadního rázu, bez objektivních nálezů či podezření na traumatické či patalogické změny skeletu hlavy a páteře. Zpráva dokonce uvádí „subj. se cítí dobře“ a „pacient subj. bez obtíží“ a byla vyslovena klidová a preventivní doporučení pouze pro případ následných zhoršení zdravotního stavu. Obviněný ani zpětně žádným způsobem nedoložil, že by mu jeho zdravotní stav skutečně bránil uvedeného dne dostavit se k soudu a uplatňovat osobně svá procesní práva. To vše v situaci, kdy žádné zákonné ustanovení nečiní jeho účast nezbytnou podmínkou konání veřejného zasedání a sám odvolací soud vyjádřil přesvědčení, že věc je možno projednat a rozhodnout bez přítomnosti obviněného tím, že jej o veřejném zasedání řádně a včas vyrozuměl, nikoliv předvolal. Postup odvolacího soudu, který veřejné zasedání dne 8. 1. 2026 provedl v nepřítomnosti obviněného, je tak plně akceptovatelný a zákonný, neboť obviněný sám svým přístupem k trestnímu řízení zapříčinil, že práva zúčastnit se veřejného zasedání před odvolacím soudem nakonec nevyužil. Jestliže se k veřejnému zasedání nedostavil a svou neúčast řádně neomluvil, nelze mít za to, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání, případně že bylo zasaženo do jeho práva na obhajobu, které je součástí širšího konceptu ústavního práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 6 Tdo 502/2024). 15. Dovolací námitky tak sice bylo možno formálně podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., avšak nebyly shledány důvodnými. V. Způsob rozhodnutí 16. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 19. 5. 2026 Mgr. Pavel Göth předseda senátu