6 Tdo 405/2026-508 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 5. 2026 o dovolání, které podal obviněný K. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2026, č. j. 5 To 61/2025-467, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 80 T 14/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 27. 6. 2025, č. j. 80 T 14/2024-416, byl obviněný K. H. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024, kterého se dopustil způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku výše uvedeného soudu. 2. Za tento zločin byl obviněný odsouzen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024 k trestu odnětí svobody ve výměře čtyř roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku mu byl uložen zákaz činnosti spočívající ve výkonu pedagogické, výchovné a zájmové činnosti s osobami mladšími 18 let ve výměře pěti roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené AAAAA (pseudonym) částku 150 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % od 11. 12. 2024 do zaplacení. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená odkázána se zbylou částí uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy – představované újmou na přirozených právech a s celým nárokem na náhradu nemajetkové újmy představované ztížením společenského uplatnění, na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. O odvoláních obviněného, státní zástupkyně a poškozené proti tomto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 21. 1. 2026, č. j. 5 To 61/2025-467, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, jež formálně opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř. Namítá, že stran výroku o vině došlo k pochybení, neboť absentuje zákonný znak skutkové podstaty daného zločinu, a sice, že by jiného donutil násilím k pohlavnímu styku. Obviněný má dále za to, že v jeho případě absentuje obligatorní znak subjektivní stránky, tedy zavinění. Odmítá, že by vůči poškozené použil násilí a že by mohl vůbec poznat, že poškozená bližší vztah odmítá. V tomto kontextu je nutno přihlédnout k online konverzaci mezi obviněným a poškozenou ze dne předcházejícího dni, kdy se měl trestného jednání dopustit, a k chování poškozené v průběhu setkání s obviněným. Dovolatel tvrdí, že z kontextu situace nemohl údajné blíže nespecifikované odstrkování hodnotit jako vážně míněný odpor, ale vzhledem k následujícím okolnostem toliko jako předstíraný. V jednání obviněné lze naopak spatřovat určitou míru spolupráce. Za daných okolností nemůže jít o donucení k sexuálnímu kontaktu, který by byl výsledkem použití násilí. Tím je rovněž vyloučeno zavinění ve formě úmyslu. Obviněný tvrdí, že jeho obhajoba nemůže být vyvrácena ani zjištěním, že se u poškozené později vyvinula posttraumatická stresová porucha, jelikož ta nemusela mít příčinu v jeho údajně násilném jednání. 5. Naplněnost dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. shledává dovolatel v tom, že „již v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písm. h) § 265b odst. 1 tr. ř.“. 6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2026, sp. zn. 5 To 61/2025, i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 6. 2025, sp. zn. 80 T 14/2024, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Samostatným podáním obviněný vyjádřil prostřednictví své obhájkyně souhlas s tím, aby o podaném dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání. 7. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. směřuje proti nesprávnému právnímu posouzení skutku. Nelze pod ním namítat nesprávnost skutkových zjištění. K přezkumu skutkových zjištění v dovolacím řízení může docházet výjimečně při uplatnění argumentace podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to v případě extrémního rozporu mezi důkazy a skutkovými závěry; nelze jej však založit pouze na odlišném hodnocení důkazů obhajobou. 8. Podle státní zástupkyně obviněný v dovolání převážně opakuje námitky již uplatněné před soudy nižších stupňů, s nimiž se tyto soudy řádně vypořádaly, což zpravidla vede k závěru o zjevné neopodstatněnosti dovolání. Jeho námitky směřují proti naplnění znaku trestného činu znásilnění spočívajícího v užití násilí a zároveň zpochybňuje existenci zavinění. Zakládá je však na rekapitulaci okolností skutkového děje, z čehož pro jeho argumentaci nic nevyplývá. Soud prvního stupně přitom podle státní zástupkyně podrobně a přesvědčivě odůvodnil existenci násilí i úmyslného zavinění, když poukázal na fyzický i verbální odpor poškozené a na okolnosti, z nichž musel obviněný její nesouhlas vnímat, případně s ním být srozuměn. 9. Námitku zpochybňující souvislost mezi jednáním obviněného a vznikem posttraumatické stresové poruchy označuje státní zástupkyně za nepodřaditelnou pod žádný z dovolacích důvodů a současně za skutkovou polemiku odporující závěrům znaleckého posudku. Dodává, že příčinná souvislost není vyloučena ani tehdy, pokud se na vzniku následku podílelo více faktorů. 10. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. III. Přípustnost dovolání 11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Posouzení dovolání 12. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají jím uplatněným důvodům dovolání. 13. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], · bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.]. 14. Již na tomto místě musí Nejvyšší soud konstatovat, že obviněný uplatnil výše označené dovolací důvody toliko formálně. IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 15. Z dovolací argumentace obviněného plyne, že tento dovolací důvod uplatnil pouze v jeho první alternativě, tj. na základě tvrzení o údajně nesprávném právním posouzení skutku. Z jeho námitek totiž neplyne, že by rovněž namítal vadu v podobě jiného nesprávného hmotněprávního posouzení. Naplněnost první alternativy tohoto dovolacího důvodu však dovolatel zakládá v podstatě jen na popisu některých provedených důkazů či skutkových zjištění, případně jeho náhledu na ně, aniž by následně přesvědčivě vyložil, proč podle jeho názoru nemohlo dojít k naplnění znaku násilí ani k naplnění požadované formy zavinění. Neposkytuje tedy žádnou hmotněprávní argumentaci, na kterou by dovolací soud mohl reagovat. Je tak na místě pouze odkázat na body 241. a 242. odsuzujícího rozsudku, pokud jde o otázku naplnění znaku násilí ve smyslu trestného činu znásilnění, případně stran posouzení subjektivní stránky tohoto trestného činu na jeho body 248. – 260. 16. Pro úplnost lze poznamenat, že v řízení o dovolání se neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Nejvyšší soud tak není povinen sám aktivisticky prověřovat bezchybnost provedeného řízení nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 tr. ř., který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. 17. V dovolání obviněného nelze nalézt hmotněprávní argumenty v pravém slova smyslu, když poněkud nesouvisle rekapituluje různé části obsahu dokazování, místy se stručnými komentáři, jimiž se snaží modifikovat skutková zjištění soudu, a poté jen stroze vyjadřuje svůj nesouhlas s naplněním shora zmíněných znaků trestného činu znásilnění. Jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. přitom, pro založení přezkumné povinnosti (resp. oprávnění) Nejvyššího soudu, vyžaduje podstatně konkrétnější a sofistikovanější vymezení toho, v čem má spočívat nesprávnost hmotněprávního posouzení. Rozhodně nepostačí vyjádření pouhého nesouhlasu s hmotněprávními závěry soudu. 18. Výše uvedené přiměřeně platí i pro námitku, kterou se dovolatel snaží zpochybnit příčinnou souvislost mezi jeho protiprávním jednáním a vznikem posttraumatické stresové poruchy u poškozené. Jedná se totiž jen o spekulativní poznámku skutkové povahy, jež není opřena o jakoukoliv propracovanější argumentaci. Podobně je tomu i v případě jeho snahy zpochybnit závěr soudů, že poškozená kladený odpor mínila vážně (když podle něj z dokazování vyplývá, že vykazovala i určitou „míru spolupráce“) a sekundárně tak devalvovat právní závěr o jeho násilném chování a zavinění. Tímto však modifikuje zjištění učiněná soudem prvního stupně, a to ještě bez hlubšího vysvětlení jakéhokoliv rozporu mezi provedeným dokazováním a z něj vyvozenými skutkovými závěry. Tyto námitky by tudíž nebyly podřaditelné ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jinak určený mj. k rozporování skutkových zjištění rozhodných pro výrok o vině. Obviněný navíc tento důvod dovolání ani neuplatnil. 19. Uvedená konstatování ústí do závěru, že se obviněný s obsahovým zaměřením dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. věcně rozešel. IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 20. Tento dovolací důvod uplatnil obviněný v jeho druhé alternativě, a to na základě tvrzení, že k zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně došlo odvolacím soudem přesto, že již v řízení předcházející byl dán důvod dovolání uvedený v písm. h). S ohledem na to, že obviněný neuplatnil žádnou námitku podřaditelnou pod tento dovolací důvod [podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] ani pod jiný důvod dovolání, nemohlo dojít k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. V. Způsob rozhodnutí 21. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že námitky obsažené v jeho mimořádném opravném prostředku neodpovídají jím zvoleným dovolacím důvodům, ani jiným zákonem stanoveným důvodům dovolání. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b. 22. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 19. 5. 2026 JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu