6 Tdo 417/2026-111 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 5. 2026 o dovolání, které podal obviněný M. Š. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 11. 2025, č. j. 14 To 375/2025-85, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 1 T 29/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 4. 9. 2025, č. j. 1 T 29/2025-72 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný M. Š. (dále jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že: dne 23. 4. 2025 v době mezi 22:00 hod. a 22:30 hod. v XY, po předchozím požívání alkoholických nápojů, jímž se uvedl do stavu opilosti, vědomě a úmyslně řídil motorové vozidlo tovární značky Audi, registrační značky XY, a to přinejmenším z čerpací stanice Avia v ul. XY přes ul. XY na čerpací stanici OMV v ul. XY, kde byl zastaven a kontrolován nejprve strážníky Městské policie XY, na jejichž výzvu se podrobil orientační dechové zkoušce s pozitivním výsledkem a následně hlídkou Policie ČR, na jejíž výzvu se podrobil dvěma dechovým zkouškám, při nichž mu bylo analyzátorem dechu zn. Dräger ARKE-0215 zjištěno v 22:39 hod. 2,34 ‰ alkoholu v dechu a v 22:44 hod. 2,17 ‰ alkoholu v dechu. 2. Za to byl obviněnému uložen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest v 85 denních sazbách po 700 Kč, tedy celkem ve výši 59 500 Kč. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku mu byl zároveň uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na dobu 26 měsíců. 3. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl usnesením ze dne 19. 11. 2025, č. j. 14 To 375/2025-85, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 11. 2025, č. j. 14 To 375/2025-85 (dále „napadené usnesení“), napadl obviněný dovoláním, v němž v části označené jako „III. Dovolací důvody“ opsal zákonný výčet všech dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř., aniž by označil, o který z nich dovolání konkrétně opírá. Uvedl pouze, že „se jedná především o nesprávné právní posouzení věci – skutku nebo jiné – konkrétně nesprávnost právního posouzení skutku Soudem 1. a 2. stupně“. 5. Obsahově dovolání postavil na tvrzení, že soudy obou stupňů nesprávně věc kvalifikovaly jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, ale toto soudy takto neměly nikdy kvalifikovat, neboť v daném případě nešlo vůbec o protiprávní jednání. Soudy nesprávně právně vyhodnotily důkazy a skutkový stav podle popsaného skutkového stavu, v důsledku čehož byla porušena Listina základních práv a svobod, a to konkrétně její článek 40 odst. 2. Namítl, že v průběhu hlavního líčení nebylo prokázáno, že usedl za volant po předchozím požití drog ani alkoholu. Byl tak odsouzen bez prokázání skutku a byla porušena zásada in dubio pro reo, jelikož „byl odsouzen za jízdu pod vlivem alkoholu, kdy je zde tvrzeno ze strany obviněného, že se daného skutku nedopustil“. V této souvislosti odkázal na svou „jasnou výpověď u prvního hlavního líčení, kdy vysvětlil všechny skutečnosti“, a proto „všechno do sebe zapadá“. Je podle něj nesmyslné, aby požil alkohol, když jej běžně nepožívá. Dále stručně namítl, že není ani zřejmé, proč policie provedla dechovou zkoušku důkladně, a také že Policie ČR ani soud neměly nikdy žádný důkazní prostředek, že by jakkoliv požil alkohol. Nelze proto vyvodit, že byl určitě pod vlivem alkoholu. 6. Uzavřel, že soudům se nepodařilo prokázat, že by požil alkohol před tím, než usedl za volant, ani kdykoliv jindy. V souvislosti s tím odkázal na jeden ze základních principů trestního práva, tedy v pochybnostech ve prospěch obviněného (in dubio pro reo), protože existují pochybnosti o jeho vině. Z důvodu existence pochybností o jeho vině pak mělo být rozhodnuto v jeho prospěch, což se ovšem v projednávané věci nestalo. 7. S ohledem na výše uvedené námitky dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí, včetně předcházejícího řízení, tj. i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a v celém rozsahu jej zprostil obžaloby nebo rozhodl tak, že věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud odložil výkon rozhodnutí ve výroku o uložení peněžitého trestu a trestu zákazu činnosti, neboť oba uložené tresty jsou pro něj zcela likvidační. 8. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co krátce zrekapituloval dosavadní průběh řízení a argumentaci obsaženou v dovolání, se stručně vymezil k dovolacím námitkám. 9. Nejdříve uvedl, že s ohledem na obsah dovolací argumentace a zejména způsob rozhodnutí odvolacího soudu měl obviněný formálně správně uplatnit také druhou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Tato vada sama o sobě ale odmítnutí dovolání nezpůsobuje. 10. Připomněl, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je možno – na rozdíl od odvolání – podat jen z důvodů, které jsou taxativně vymezeny v § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř., eventuálně v § 265b odst. 2 tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Platí přitom, že zákonný dovolací důvod nestačí jen formálně deklarovat, je zároveň nutné, aby mu obsahově odpovídaly konkrétní námitky, na nichž je dovolání založeno. Uplatněné námitky mají totiž relevanci dovolacího důvodu pouze za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem. Nestane-li se tak, je na místě učinit závěr, že stojí mimo rámec vytýkaného důvodu dovolání. 11. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podotkl, že jím je reagováno toliko na vady nesprávného právního posouzení skutku či jiného nesprávně hmotněprávního posouzení. Platí přitom, že korektnost právního posouzení skutku je z hlediska uvedeného dovolacího důvodu hodnocena výlučně optikou těch správných a provedeným důkazům odpovídajících skutkových závěrů, k nimž dospěly obecné soudy a jež jsou vymezeny ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku a dále rozvedeny v odůvodnění rozhodnutí obou soudů. Jinými slovy, pouze tato skutková zjištění soudů a nikoli vlastní představy dovolatele o tom, jak se skutkový děj odehrál či měl odehrát, mohou být posuzována z toho pohledu, zda se jedná o trestný čin, případně o jaký. Nelze přehlédnout, že veškerá dovolací argumentace obviněného je vystavěna výlučně na rozporování skutkových závěrů soudů a na pokřiveném výkladu části důkazů založeném na velmi obecných tvrzeních, jež postrádají oporu v realitě. Obviněný přitom vůbec netvrdí, že právě skutková zjištění soudů nižších stupňů nenaplňují znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Navzdory celé řadě provedených důkazů pouze poněkud nelogicky tvrdí, že alkohol před jízdou nepožil. Zjevně tak nesprávné právní posouzení skutku vytýká jen formálně a způsobem, který se s uvedeným dovolacím důvodem rozchází. Argumentaci dovolatele tak nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani pod žádný jiný důvod dovolání. 12. Státní zástupce se také v krátkosti vyjádřil ke skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, když uvedl, že proti nim nelze mít žádné výhrady, neboť jsou správná a z provedených důkazů, po jejich vyhodnocení souladném s principy elementární logiky, nepochybně vyplývají. 13. Závěrem svého vyjádření státní zástupce uvedl, že námitky dovolatele neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů vymezených v § 265b odst. 1 tr. ř., a navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně, z hlediska ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř., vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. 14. Vyjádření státního zástupce bylo obviněnému zasláno k replice, avšak obviněný svého práva nevyužil a ve stanovené lhůtě své vyjádření dovolacímu soudu nezaslal. III. Posouzení dovolání 15. Nejvyšší soud nejprve přezkoumal formální podmínky dovolacího řízení a dospěl k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 11. 2025, č. j. 14 To 375/2025-85, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. 16. Shledal proto, že lze mít formální předpoklady dovolacího řízení za splněné, ovšem s velkou shovívavostí k tomu, jak je dovolání formulováno. Ze slovního vyjádření lze se značnou mírou tolerance usuzovat, že patrně uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (viz sdělení, podle něhož „se jedná především o nesprávné právní posouzení věci – skutku nebo jiné – konkrétně nesprávnost právního posouzení skutku Soudem 1. a 2. stupně“.) Pokud tak učinil, měl navíc výslovně uplatnit i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, jestliže podle jeho mínění bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože v řízení mu předcházejícím byly dány důvody dovolání uvedené v písmenu h) § 265b odst. 1 tr. ř. Tento nedostatek ovšem sám o sobě nemůže být důvodem pro odmítnutí dovolání. 17. Je třeba připomenout, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen kvalifikovaných procesních či hmotněprávních vad napadeného rozhodnutí nebo řízení mu předcházejícího a Nejvyšší soud není „třetí instancí“ obecného přezkumu a nelze od něj očekávat revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nestanovil by uzavřený katalog dovolacích důvodů, jimiž je dovolací soud vázán, stejně jako je vázán konkrétními námitkami, jimiž obviněný jejich naplnění odůvodňuje (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Přitom nestačí, aby zákonné dovolací důvody byly jen formálně deklarovány, ale je třeba aby dovolací námitky takovým důvodům také svým obsahem odpovídaly. Uvedené restriktivní pojetí dovolání je současně podepřeno procesní garancí, že odsouzený musí být v dovolacím řízení povinně zastoupen obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). Smyslem této úpravy není pouhá formální podmínka přístupu k dovolacímu soudu, nýbrž zajištění, aby mimořádný opravný prostředek byl uplatněn právně kvalifikovaně, tj. zejména s řádným označením konkrétního dovolacího důvodu a s argumentací, která je s ním obsahově souladná. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda vznesené námitky svým obsahem vyhovují uplatněnému dovolacímu důvodu. Na základě provedeného hodnocení zjistil, že námitky obviněného nelze podřadit pod jím uplatněný důvod dovolání nebo pod některý jiný z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1, 2 tr. ř., a proto z jejich podnětu ani nemohl přistoupit k věcnému přezkumu napadeného usnesení, jak se toho obviněný domáhá. 18. Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzované věci obviněný poté, co reprodukoval zákonný výčet dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. a slovně vymezil, že dovolání opírá především o „nesprávné právní posouzení skutku“, tj. důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., svou argumentaci nijak nerozvinul a omezil se na výtku, že soudy nižších stupňů neprokázaly, že by obviněný požil alkohol před tím, než usedl za volant, ani kdykoliv jindy, a proto existují důvodné pochybnosti o jeho vině, neboť orgány činné v trestním řízení nikdy neměly žádný důkazní prostředek, že by jakkoliv požil alkohol, z čehož nelze vyvodit, že byl určitě pod vlivem alkoholu. Dále namítl, že v daném případě vůbec nešlo o trestněprávní jednání. 19. Takové námitky ale nenaplňují obviněným uplatněný dovolací důvod. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, spočívá-li rozhodnutí na vadné právní kvalifikaci skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho podstatou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. 20. Nejvyšší soud souhlasí se státním zástupcem, že argumentace obviněného je vystavěna výlučně na rozporování skutkových závěrů soudů a na pokřiveném výkladu části důkazů založeném na velmi obecných tvrzeních, jež postrádají oporu v realitě. S problematikou právního posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] však bezprostředně nesouvisí tvrzení o údajném nesprávném vyhodnocení důkazů a skutkového stavu. V posuzovaném dovolání tedy obhájce jménem obviněného neuplatnil námitku, která by odpovídala uplatněnému dovolacímu důvodu, či některému z dovolacích důvodů vymezených v § 265b odst. 1 a 2 tr. ř. Domáhal se totiž přezkumu skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Nepoukázal přitom na žádný konkrétní rozpor mezi skutkovými závěry, které soudy učinily, a provedenými důkazy, kterými je odůvodnily. Nenamítl ani, že by některý z důkazů, o které se soudy opírají, byl získán nezákonně nebo že soudy některý důkazy opomněly. Pouze uvedl, že podle jeho názoru nebylo prokázáno, že nepožil alkohol před jízdou a že zjištěný skutkový stav je v rozporu s jeho výpovědí u hlavního líčení, z níž je zřejmé, že „do sebe vše zapadá“. 21. Takto koncipovaná argumentace nemůže bez dalšího založit ani dovolatelem výslovně neuplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 22. Uvedený dovolací důvod dopadá na případy, kdy soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Rozlišuje tři základní situace – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, skutková zjištění nemají návaznost na provedené dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Jedná se tedy o situace, kdy se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Je však třeba mít na paměti, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. 23. Pokud obviněný v podaném dovolání zamýšlel cílit na vady důkazního řízení spočívající ve zjevném rozporu skutkových zjištění a obsahu provedených důkazů, tak je nutné připomenout, že za případ extrémního (zjevného) nesouladu nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním § 2 odst. 6 tr. ř. ústí do skutkových a právních závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu dovolatele, leč jsou z obsahu provedených důkazů dovoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případů jednotlivě i v jejich souhrnu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. II. ÚS 840/24). Z obsahu dovolacích námitek je zřejmé, že obviněný uplatňuje pouhou polemiku se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, která sama o sobě nemůže být předmětem dovolacího přezkumu (usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2025, sp. zn. II. ÚS 104/25). 24. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud stručně konstatuje, že ze spisového materiálu vedeného u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě Nejvyšší soud zjistil, že obviněný se k hlavnímu líčení po omluvě nedostavil a bylo jednáno v jeho nepřítomnosti (viz protokol o hlavním líčení ze dne 19. 8. 2025, č. l. 65). Obviněný tedy u hlavního líčení nevypovídal, přičemž nevypovídal ani v přípravném řízení, kdy využil svého práva a odepřel výpověď (viz č. l. 16, č. l. 3). Dovolacímu soudu tedy není vůbec jasné, na jakou „jasnou výpověď při prvním hlavním líčení“ obviněný odkazuje. 25. Stejně tak obviněným namítaná skutečnost, že „Policie ČR ani soud neměly nikdy žádný důkazní prostředek, že by odsouzený jakkoliv požil alkohol“, se nezakládá na pravdě. Z kamerových záznamů z benzinové čerpací stanice OMV je zřejmé, že v čase 22:30 hodin přijíždí vozidlo Audi A4, RZ: XY, a zastavuje u stojanu č. 3. Po chvíli z něj vystupuje muž, otevírá zadní dveře a začíná vyhazovat do koše PET lahve, přičemž následně odchází směrem k prodejně čerpací stanice. Muž zachycený na kamerových záznamech viditelně vrávorá a často se chytá vozidla Audi, aby se udržel na nohou. V čase 22:34:40 hodin se muž vrací od prodejny a nasedá do vozidla Audi, se kterým se rozjíždí a pokračuje směrem za stojany, kolem prodejny čerpací stanice. Zde je zastaven strážníky Městské policie XY, kteří jej vyzvou k podrobení se dechové zkoušce (výpověď strážníka městské policie, pana J. V., u hlavního líčení konaného dne 4. 9. 2025, č. l. 70; výpověď strážníka MP, pana M. V., č. l. 70). Následně na místo přijíždí hlídka PČR, přičemž z kamerového záznamu pořízeného z vozidla hlídky, je vidět vozidlo MP se zapnutým výstražným signalizačním zařízením, tři strážníci MP a vozidlo Audi, RZ: XY, o které se opírá muž zachycený na kamerových záznamech čerpací stanice OMV. Muž byl hlídkami ztotožněn jako obviněný. Hlídka PČR vyzvala obviněného k dechové zkoušce ověřeným dechovým analyzátorem Dräger ARKE-0215, přičemž tímto měřením mu byla v čase 22:39 hodin naměřena hodnota 2,34 ‰ alkoholu v dechu, a v čase 22:44 hodin hodnota 2,17 ‰ alkoholu v dechu. 26. Skutková zjištění soudů nižších stupňů jsou správná a odpovídají výsledkům dokazování, které bylo provedeno v souladu se zákonnými ustanoveními. Soudy hodnotily důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu v souladu se zásadami uvedenými v § 2 odst. 6 tr. ř. a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak dospěly k závěru, že obviněný řídil po předchozím požití alkoholických nápojů a nacházel se ve stavu vylučujícím způsobilost. Soudy vycházely z kamerových záznamů čerpací stanice OMV, z výpovědí svědků (strážníků MP, příslušníka PČR J. C.) a z dechových zkoušek provedených ověřeným dechovým analyzátorem Dräger ARKE-0215, přičemž o správnosti výsledku dechové zkoušky v daném případě nebyly dány pochybnosti a její výsledek tak mohl být považován za podklad pro zjištění míry ovlivnění řidiče alkoholem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1382/2017). Z provedeného dokazování není pochyb o tom, že obviněný řídil vozidlo Audi, a to i přesto, že byl značně ovlivněn alkoholem. 27. Nejvyšší soud si je vědom toho, že obviněný v dovolání taktéž požádal o odložení výkonu peněžitého trestu a trestu zákazu činnosti podle § 265o odst. 1 tr. ř. Návrh na odklad výkonu rozhodnutí či jeho přerušení podle § 265h odst. 3 tr. ř. může podat toliko předseda senátu soudu prvního stupně a pouze v případě podání takového návrhu je nutno o tomto návrhu vydat rozhodnutí (či samostatný výrok), a to ať již negativní, či pozitivní. V dané věci ovšem předseda senátu soudu prvního stupně takový návrh ve věci neučinil. Ze strany obviněného se jednalo toliko o podnět k postupu podle § 265o odst. 1 tr. ř. Neshledá-li předseda senátu důvody k odkladu nebo přerušení výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním, žádné negativní rozhodnutí o něm nečiní (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 11 Tdo 494/2007). Nejvyšší soud ve vztahu k obviněnému důvody pro odklad výkonu rozhodnutí z hlediska skutečností charakterizujících řízení o podaném dovolání neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o jeho podnětu k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (shodně také usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14). V. Způsob rozhodnutí 28. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že vznesl námitky, které nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů taxativně vyjmenovaných v § 265b odst. 1 tr. ř. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož je odmítne, je-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. 29. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení odkazuje na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 19. 5. 2026 JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu