6 Tdo 58/2026-436USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 3. 2026 o dovolání, které podal obviněný L. T. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 2025, sp. zn. 7 To 79/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 15/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 5. 2025, sp. zn. 6 T 15/2025, uznal obviněného L. T. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1, 2 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněný (stručně vyjádřeno) dne 8. 6. 2024 v době od 12:13 do 12:55 hodin se záměrem usmrtit svou manželku, poškozenou V. T., přijel do areálu čerpací stanice společnosti na adrese XY XY, XY, kde poškozená pracovala, s sebou přivezl jateční porážecí přístroj zn. Antreg mod. 4, ráže 9 mm Jat. Následně v budově čerpací stanice po slovní konfrontaci s poškozenou, v době, kdy byla k němu otočena zády a stála u pokladního pultu, k ní přistoupil, vytáhl jateční porážecí přístroj, který měl uschovaný pod bundou, přiložil ho zezadu k hlavě poškozené a vystřelil. Poté uzamkl prostor čerpací stanice a odjel. Poškozená utrpěla zranění, která ji omezovala v běžném způsobu života více než 6 týdnů, a k jejímu usmrcení nedošlo pouze díky včasnému zásahu záchranných složek. 2. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání patnácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a trest propadnutí věci – jatečního porážecího přístroje. Současně bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody a nemajetkové újmy. 3. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 9. 2025, sp. zn. 7 To 79/2025, k odvolání obviněného podaného do výroku o trestu napadený rozsudek zrušil podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ve výroku o trestu odnětí svobody a nově rozhodl tak, že obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání třinácti let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, které, jak vyplývá z dovolacích námitek a závěrečného návrhu, zaměřil proti výroku o trestu odnětí svobody, a v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g,) h) tr. ř. Nejprve zrekapituloval obsah svého odvolání a argumentaci odvolacího soudu. Následně se vyjádřil k výkladu uplatněných dovolacích důvodů, které je podle jeho názoru třeba vztáhnout i na situaci, kdy byl obviněnému uložen nepřiměřený trest. Namítl, že u něj byla vyšetřením klinického psychologa Mgr. Tomáše Vilímovského, Ph.D., který v řízení vypovídal jako svědek, zjištěna mimo jiné porucha exekutivních funkcí, které jsou zodpovědné za schopnost plánovat, organizovat, mít sebenáhled, chápat souvislosti a spojovat si je. Exekutivní funkce byly u obviněného výrazně deficitní, pod úrovní mentálního postižení. Podle svědka by bylo vhodné provést komplexní neuropsychologické vyšetření, což soudy nižších stupňů neučinily. 5. Obviněný tak má za to, že zde existuje zásadní rozpor mezi závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a výsledky psychologického vyšetření. Zatímco psychiatrický posudek znalce MUDr. Jakuba Šimka uzavírá, že obviněný netrpí duševní poruchou, která by mu bránila v účasti na trestním řízení, psychologické vyšetření identifikovalo závažné deficity v oblasti exekutivních funkcí (a prostorového vnímání). Vrchní soud k tomu doplnil dokazování dalším znaleckým posudkem téhož psychiatra, který byl vypracován v řízení o omezení svéprávnosti obviněného, což odvolacímu soudu postačovalo k tomu, aby námitky obviněného odmítl. Podle obviněného ale bez takového vyšetření nelze spolehlivě posoudit, zda je dlouhodobý nepodmíněný trest odnětí svobody způsobilý naplnit svůj účel. Má za to, že nebyla spolehlivě zjištěna jeho schopnost vnímat správně průběh hlavního líčení, přijmout trest jako logické vyústění svého deliktního jednání a v tomto smyslu snášet důsledky trestu odnětí svobody. V jeho případě tak trest plní převážně funkci odplatnou, nikoliv preventivní či výchovnou. 6. Podle obviněného nejde pouze o otázku fyzické snesitelnosti trestu, nýbrž o schopnost mentálně a psychicky jej chápat. Zatímco tělesná postižení lze ve výkonu trestu do určité míry kompenzovat, u mentálního postižení, u osob s organickým psychosyndromem a závažným narušením kognitivních funkcí je podle obviněného prakticky nemožné upravit výkon trestu tak, aby plnil svůj účel. Uložený trest je proto podle něj nespravedlivý. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. 7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že na obsahově totožnou argumentaci obviněného v podstatě reagoval už odvolací soud v bodě 5. a násl. odůvodnění jeho rozsudku. S jeho stanoviskem se státní zástupce ztotožnil. Námitky podle něj nelze řadit do rámce zákonných dovolacích důvodů, ale věc má být řešena postupem podle § 322 odst. 1 tr. ř. nebo § 327 odst. 3 tr. ř. Uložený trest byl vyměřen mírně nad dolní hranicí zákonné trestní sazby, nemůže být tedy trestem extrémně přísným či zjevně nespravedlivým, aby odůvodňoval zásah dovolacího soudu. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než uvedeného v § 265b tr. ř. III. Formální podmínky věcného projednání dovolání 8. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř. Dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. 9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit, zda konkrétní dovolací argumentace skutečně odpovídá obsahovému vymezení uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro přezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.). 10. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 11. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 12. Konkrétní námitky, které obviněný v dovolání uplatnil, žádnému z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. neodpovídají. IV. Důvodnost dovolání 13. Obviněný ve svém dovolání de facto napadl skutková zjištění, která podle něj měla mít význam pro uložení trestu odnětí svobody, resp. pro stanovení jeho výše, ačkoli z logiky věci by mělo jít spíše o skutková zjištění vztahující se k okolnostem ovlivňujícím samotnou účast obviněného na trestním řízení (obviněný v tomto směru pouze stroze tvrdil, že nebyla správně zjištěna jeho schopnost chápat smysl hlavního líčení). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 písm. g) tř. ř., tedy nepřípustnost trestního stíhání z důvodu, že obviněný trvale není schopen chápat smysl trestního stíhání pro duševní chorobu, která nastala až po spáchání činu, však obviněný v dovolání nezmínil a jeho v tomto směru kusou dovolací argumentaci nelze takto ani vykládat, aniž by ji Nejvyšší soud výrazným způsobem dotvářel. Dovolání je přitom značně formalizovaným mimořádným opravným prostředkem, který lze podat pouze prostřednictvím obhájce, ze zákonem vymezených důvodů, Nejvyšší soud se proto může zabývat pouze těmi námitkami, které jsou v něm v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. uvedeny (viz č. 46/2013-I Sb. rozh. tr.). V posuzovaném případě je obsah dovolání zaměřen proti výroku o trestu a pouze proti výroku o trestu bylo ze strany obviněného podáno také odvolání, přičemž odvolací soud oprávněně neshledal důvod k přezkoumání výroku o vině dovolatele. 14. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. citovanému výše (resp. jeho první alternativě) argumentace obviněného nemůže odpovídat už proto, že se netýká skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Ač dovolatel v textu dovolání použil obraty naznačující námitku opomenutého důkazu (viz třetí alternativa téhož dovolacího důvodu) v souvislosti s odmítnutím návrhu na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru psychologie a neuropsychologie, z téhož důvodu, tedy pro naprostou absenci vazby na relevantní skutková zjištění určující naplnění znaků trestného činu, je taková námitka zcela mimo uplatněný dovolací důvod. Lze pak jen nad rámec doplnit, že i tak se již soud prvního stupně návrhem obviněného zabýval a argumentačně jej vyčerpávajícím způsobem vypořádal v bodě 13. jeho rozsudku. S obsahově totožnými námitkami pak náležitě pracoval též soud odvolací pod bodem 13. jeho rozsudku. 15. Dovolací argumentaci však nelze podřadit ani pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr․ ř. Obecně platí, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů § 265b odst. 1 tr. ř. dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr․ ř. 16. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 38 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Takové pochybení však obviněný nevytýkal. 17. V posuzované věci byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání třinácti let, což je trest odpovídající ustanovení § 140 odst. 2 tr. zákoníku jak z hlediska druhu, tak pokud jde o hranice trestní sazby, která činí dvanáct až dvacet let. Nelze jej proto považovat za trest uložený mimo zákonnou sazbu ani za druh trestu, který zákon nepřipouští. Zásah dovolacího soudu do výroku o trestu nad rámec výše citovaných dovolacích důvodů by přicházel v úvahu pouze výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. 8 Tdo 718/2018, aj.). 18. V nyní projednávané věci však taková mimořádná okolnost dána není. Uložený trest odpovídá závažnosti jednání obviněného, který se pokusil usmrtit svou manželku, protože se s ním chtěla rozvést. Vraždu si předem promyslel a naplánoval, což bylo důvodem pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku, po provedení útoku zamkl čerpací stanici, čímž ztížil možnost odhalení činu a včasného poskytnutí lékařské péče poškozené. Jestliže obviněný poukázal na skutečnost, že mu odvolací soud zmírnil soudem prvního stupně původně uložený trest odnětí svobody v trvání patnácti let s domněnkou, že k tomu odvolací soud vedlo vědomí o jeho zdravotním stavu, je třeba upřesnit, že odvolací soud ve prospěch obviněného zdůraznil některé polehčující okolnosti a skutečnost, že obviněný se po činu na sobě dopustil pokusu o sebevraždu, kterým se doživotně a nevratně potrestal na vlastním zdravotním stavu. Proto byl trest původně uložený soudem prvního stupně vyhodnocen nepřiměřeně přísným a snížen o dva roky odnětí svobody. Takový trest pak představuje v rámci zákonné trestní sazby sankci při její samé dolní hranici, tedy z povahy věci nemůže být kvalifikován jako zjevně nespravedlivý a excesivní. 19. V daném případě nelze shledat žádnou mimořádnou okolnost, v důsledku které by se trest vymykal požadavku proporcionality trestních sankcí. Pokud jde o argumentaci obviněného týkající se jeho zdravotního stavu a údajného rozporu mezi závěry psychologického vyšetření a znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, je třeba říci a podpořit argumentaci soudu prvního stupně, že zde především žádný rozpor není, neboť znalec MUDr. Jakub Šimek se k psychologickému vyšetření podrobně vyjádřil a své závěry v souvislosti s ním vysvětlil a obhájil. Krajský soud tak neměl po provedení hodnocení důkazů žádné pochybnosti o schopnosti obviněného chápat smysl trestního řízení včetně uloženého trestu odnětí svobody. Odvolací soud k tomu navíc jako listinný důkaz provedl další znalecký posudek stejného psychiatra opatřený v rámci řízení týkajícího se omezení svéprávnosti obviněného a jeho opatrovnictví. Z tohoto posudku citoval příklady úkonů, které je obviněný schopen chápat a činit, a které svou složitostí lze považovat za srovnatelné či dokonce ještě náročnější, než je schopnost chápat význam uloženého trestu odnětí svobody (viz body 12. a 13. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Lze tedy souhlasit i se stanoviskem státního zástupce, že obviněný v mimořádném opravném prostředku uplatňuje opakovaně argumentaci, s níž se v plném rozsahu věcně správně již soudy nižších soudů vypořádaly. I v dovolacím řízení pak obviněný volil námitky představující toliko prostou polemiku s odbornými závěry znaleckého posudku, které však nebyly nijak relevantně zpochybněny, a domáhal se přezkumu Nejvyšším soudem toliko na bázi nepřiměřenosti trestu odnětí svobody, neboť obviněný není schopen chápat jeho význam. Nejen, že takový předpoklad obhajoby byl provedeným dokazováním vyvrácen, ale tato argumentace se nachází i zcela mimo meze dovolacích důvodů formálně uplatněných ale i všech ostatních obsažených v § 265b odst. 1 tr. ř. Lze tak uzavřít, že podle názoru Nejvyššího soudu je uložený trest v posuzovaném případě zcela přiléhavý a zjevně nevykazuje známky nespravedlnosti nasvědčující porušení ústavní zásady přiměřenosti trestních sankcí. 20. Případ obviněného, který se nepochybně po činu závažně poškodil na svém zdraví, je v případě potřeby v rámci samotného výkonu trestu odnětí svobody řešitelný jinými instituty trestního řádu. Na případy, kdy obviněný onemocní nevyléčitelnou životu nebezpečnou nebo nevyléčitelnou duševní nemocí, pamatuje ustanovení § 327 odst. 3 tr. ř., na něž odkazoval již odvolací soud (viz bod 13. jeho odůvodnění) a které umožňuje upuštění od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku. Stejně tak tento soud správně poukázal na ustanovení § 322 odst. 1 tr. ř. upravující možný odklad výkonu trestu odnětí svobody, pokud by výkon takového trestu ohrozil život nebo zdraví obviněného. Jak krajský soud o vlastní iniciativě zjistil, obviněný je nadále hospitalizován, je osobou víceméně odkázanou na péči zdravotnického personálu, sám není schopen chodit ani vstát a je osobou vysoce závislou s potřebou komplexní ošetřovatelské péče. Zásadní zlepšení zdravotního stavu nelze očekávat (viz zpráva nemocnice na č. l. 393). Oblastní lékařská komise Zdravotnických zařízení Ministerstva spravedlnosti soudu sdělila, že obviněný není schopen nástupu do výkonu trestu odnětí svobody a není k dispozici lůžkové zařízení typu léčebny dlouhodobě neschopných, které by bylo schopno obviněnému zajistit nepřetržitou ošetřovatelskou péči (viz č. l. 421). Proto Krajský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 12. 11. 2025, sp. zn. 6 T 15/2025, že se výkon trestu obviněného odkládá na dobu do 12. 5. 2026, jak plyne z odůvodnění, s perspektivou znaleckého přezkumu vývoje zdravotního stavu stran způsobilost trest vykonat (č. l. 423). Uvedené dovolací soud rekapituluje nad rámec svého rozhodnutí, aby demonstroval, že vzdor nemožnosti korigovat již pravomocně uložený trest odnětí svobody v dovolacím řízení nedochází obviněný žádné újmy, neboť jsou všechny relevantní aspekty jeho zdravotního stavu náležitě sledovány, zohledňovány a v případě nutnosti i promítnuty do faktického výkonu trestu prostřednictvím jiných, k tomu určených institutů trestního řízení. V. Způsob rozhodnutí 21. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 25. 3. 2026 Mgr. Pavel Göth předseda senátu