6 Tz 8/2026-139 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 5. 2026 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Veselého a soudců JUDr. Ivo Kouřila a Mgr. Pavla Götha stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. F., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody v jiné trestní věci ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti pravomocnému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 10. 2024, č. j. 8 T 127/2023-85, a rozhodl takto: I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 10. 2024, č. j. 8 T 127/2023-85, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. F. v ustanoveních § 2 odst. 5 tr. ř., § 330 odst. 1 tr. ř. a § 83 odst. 1 tr. zákoníku. II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 10. 2024, č. j. 8 T 127/2023-85, zrušuje. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 10. 2023, č. j. 8 T 127/2023-28, byl obviněný M. F. (dále též jen „obviněný“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Za tento přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. 2. Následně však byl tento trest zrušen v rámci souhrnného trestu uloženého rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 24. 1. 2024, č. j. 3 T 205/2023-116, resp. rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 4. 2025, č. j. 7 To 66/2024-184. 3. Dne 4. 10. 2024 nicméně provedl Obvodní soud pro Prahu 2 veřejné zasedání, v němž usnesením č. j. 8 T 127/2023-85 rozhodl podle § 330 odst. 1 tr. ř. a § 83 odst. 1 tr. zákoníku tak, že obviněný vykoná trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, který mu byl uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 8 T 127/2023 ze dne 15. 10. 2023, který nabyl právní moci dne 15. 10. 2023. Podle § 83 odst. 5 tr. zákoníku a § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou. Toto usnesení nabylo právní moci 4. 10. 2024. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 4. Proti citovanému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona (dále též jen „stížnost“), jelikož podle něj byl napadeným usnesením porušen zákon v neprospěch obviněného. Poukázal na relevantní právní úpravu § 43 odst. 2 tr. zákoníku upravující ukládání souhrnného, resp. úhrnného trestu. Uvedl, že předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 2 v podnětu k podání stížnosti konstatuje, že teprve po právní moci napadeného rozhodnutí bylo z opisu Rejstříku trestů a vyžádaných rozhodnutí zjištěno, že podmíněný trest odnětí svobody uložený výše uvedeným trestním příkazem byl pravomocně zrušen. Vzhledem k tomu postrádá napadené rozhodnutí jakýkoli zákonný podklad. V návaznosti na to ministr spravedlnosti konstatoval, že vydáním usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 10. 2024, č. j. 8 T 127/2023-85, došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud: · „podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 10. 2024, č. j. 8 T 127/2023-85, které nabylo právní moci téhož dne, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. F., neboť Obvodní soud pro Prahu 2 nevzal v potaz pravomocný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 4. 2024, č. j. 7 To 66/2024-184, · podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí v celém rozsahu, včetně dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušení, pozbyla podkladu“. 5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 23. 3. 2026 stížnosti pro porušení zákona přisvědčil. Uvedl, že napadené rozhodnutí postrádá zákonný podklad a ztotožnil se s návrhem na rozhodnutí Nejvyššího soudu, který ministr spravedlnosti prezentoval ve stížnosti pro porušení zákona. Jestliže by Nejvyšší soud hodlal rozhodnout jiným způsobem, než uvedeným v § 274 odst. 2 a 3 tr. ř., vyjádřil souhlas s tím, aby rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání (§ 274 odst. 4 tr. ř.). 6. Obviněný se prostřednictvím svého obhájce k návrhu ministra spravedlnosti připojil. III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona 7. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení tomuto rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl ve vytýkaném směru napadeným usnesením soudu skutečně v neprospěch obviněného porušen. 8. Dlužno ovšem zmínit, že ministr spravedlnosti výslovně nespecifikoval, v jakém konkrétním ustanovení měl být zákon v neprospěch obviněného porušen. Za situace, kdy porušení zákona v neprospěch obviněného dosáhlo zásadní intenzity a mělo dopad do jeho základních práv, nepovažoval Nejvyšší soud uvedený nedostatek za překážku provedení tohoto přezkumu. 9. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. 10. Podle § 83 odst. 1 tr. zákoníku, jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná. 11. Podle § 330 odst. 1 tr. ř. o tom, zda se podmíněně odsouzený osvědčil, zruší se uložené přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost anebo výchovné opatření, ponechá se podmíněné odsouzení v platnosti nebo se trest vykoná, rozhodne předseda senátu na návrh odsouzeného, státního zástupce nebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání; zamítnout návrh pouze z důvodu, že dosud neuplynula lhůta stanovená v zákoně pro zrušení uloženého přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření, může též předseda senátu mimo veřejné zasedání. Návrh na zrušení uloženého přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření může odsouzený podat, jen pokud k němu připojí kladné stanovisko probačního úředníka, vykonává-li kontrolu tohoto přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti nebo výchovného opatření; jinak předseda senátu o takovém návrhu nerozhoduje a vrátí jej odsouzenému s poučením o nutnosti připojit k němu uvedené stanovisko probačního úředníka. K rozhodnutí o návrhu na ponechání podmíněného odsouzení v platnosti nebo na vykonání trestu předseda senátu bez zbytečného odkladu nařídí veřejné zasedání. 12. Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí. 13. Ze spisu Okresního soudu v Lounech sp. zn. 3 T 205/2023, Nejvyšší soud ve shodě s podanou stížností pro porušení zákona zjistil (jak je ostatně již shora uvedeno), že rozsudkem ze dne 24. 1. 2024, č. j. 3 T 205/2023-116, a následně (v rámci odvolacího řízení v téže věci) rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 4. 2025, č. j. 7 To 66/2024-184, byl v souvislosti s uložením souhrnného trestu obviněnému zrušen postupem v souladu s citovaným ustanovením § 43 odst. 2 tr. zákoníku výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 10. 2023, č. j. 8 T 127/2023-28. 14. Pokud dne 4. 10. 2024 Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl o tom, že obviněný vykoná trest uložený mu shora specifikovaným trestním příkazem, učinil tak za situace, kdy výrok o tomto trestu již neexistoval. Aniž by tedy bylo nezbytné rozvádět obšírné úvahy, postačí konstatovat, že si počínal primárně v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř., neboť si pro své rozhodnutí nedostatečně objasnil skutkový stav věci. Důsledkem toho bylo porušení zákona i v § 330 odst. 1 tr. ř. a § 83 odst. 1 tr. zákoníku, jelikož pro aplikaci těchto zákonných ustanovení (a pro vydání usnesení, že obviněný vykoná původně podmíněný trest odnětí svobody) zde nebyl podklad. Je přitom prima facie zjevné, že k porušení zákona došlo v neprospěch obviněného. 15. Není ovšem od věci dodat, že Obvodní soud pro Prahu 2 identifikoval svoje pochybení a správně na to reagoval podnětem k podání stížnosti pro porušení zákona. IV. Způsob rozhodnutí 16. Nejvyšší soud tedy shledal, že ministrem spravedlnosti podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná, a s ohledem na shora uvedené podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 10. 2024, č. j. 8 T 127/2023-85, byl v neprospěch obviněného M. F. porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5 tr. ř., § 330 odst. 1 tr. ř. a § 83 odst. 1 tr. zákoníku. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. proto uvedené usnesení zrušil. Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Již samotným zrušením vadného rozhodnutí byl vadný stav napraven, a nebylo proto nutné postupovat dále podle § 270 tr. ř., příp. ve smyslu § 271 tr. ř. 13. O podané stížnosti rozhodl Nejvyšší soud za splnění podmínek § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 19. 5. 2026 JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu