7 Td 16/2026-262 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. 4. 2026 v trestní věci obviněného A. D. vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 1 T 21/2026 o příslušnosti soudu takto: Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Obvodní soud pro Prahu 9. Odůvodnění: 1. Státní zástupkyně Obvodního státní zastupitelství pro Prahu 9 podala dne 25. 2. 2026 u Obvodního soudu pro Prahu 9 obžalobu na obviněného A. D. pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. 2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. 3. 2026, č. j. 1 T 21/2026-257, bylo rozhodnuto podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. za použití § 186 písm. a) tr. ř. a § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. o předložení věci Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti s tím, že Obvodní soud pro Prahu 9 není místně příslušný k projednání a rozhodnutí této trestní věci. Předkládající soud uvedl, že dosavadní skutková zjištění neumožňují zcela přesně specifikovat místo, kde se měl obviněný dopustit jednání kladeného mu za vinu. S ohledem na formální i faktické bydliště obviněného i sdělení poškozeného V. H. o dojíždění za obviněným do Ostravy a svědka M. M., který s obviněným také přicházel do kontaktu v Ostravě, je však evidentní, že v Ostravě mělo dojít k jednání obviněného. Tvrzení policejního orgánu, že finanční prostředky byly ze strany jednoho z poškozených V. H. obviněnému zaslány z jeho domácnosti, není podloženo spisovým materiálem. Naopak poškozený uvedl, že kromě elektronické komunikace se s obviněným opakovaně setkával výhradně v Ostravě. Obviněný měl poškozeného uvádět v omyl po delší časové období, tedy i v době jejich osobních setkání. Je tak zřejmé, že obviněný měl s poškozeným podvodně jednat v místě, kde se zdržoval, tedy v Ostravě. Obvodní soud pro Prahu 9 dále uvedl, že lze případně uvažovat i o sekundární zákonné možnosti určení místní příslušnosti soudu podle § 18 odst. 2 tr. ř. V takovém případě by se opět jednalo o Ostravu, jelikož v tomto místě se obviněný jednoznačně zdržuje a bydlí. Podle předkládacího soudu je na místě zvážit i procesní ekonomii řízení s tím, že by bylo snazší vyslechnout jediného svědka prostřednictvím videokonference než předvolávat obviněného, svědka M. M. a požadovat přítomnost obhájce obviněného na každé hlavní líčení u Obvodního soudu pro Prahu 9, tj. u soudu na druhém konci republiky. Obvodní soud pro Prahu 9 uzavřel, že podle jeho názoru svědčí místní příslušnost podle kritérií uvedených v § 18 odst. 1, 2 tr. ř. Okresnímu soudu v Ostravě. 3. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí ve smyslu § 24 odst. 1 tr. ř. shledal, že spornou nebyla v dané věci otázka věcné příslušnosti. Pokud jde o příslušnost místní, podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu jako další složka objektivní stránky trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém došlo k jednání pachatele, jde o tzv. distanční delikt. Místem spáchání trestného činu podvodu je tedy jednak místo, kde se pachatel dopustil jednání, jímž někoho uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, dále místo, kde došlo k uvedení někoho v omyl a k majetkové dispozici učiněné v omylu, dále místo, kde vznikla škoda a také místo, kde se pachatel obohatil. 4. Z ustanovení § 22 tr. ř. vyplývá, že byla-li podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z těchto míst, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud. 5. Podle žalobního návrhu se obviněný měl přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku dopustit tím, že z blíže neurčeného místa, v úmyslu se neoprávněně obohatit, pod smyšlenou legendou sázek na sportovní utkání nebo bez důvodu, s vědomím, že nebude schopen zapůjčené finanční prostředky vrátit, opakovaně v několika případech vylákal od poškozených V. H. a M. B. finanční prostředky, které mu poškození zasílali na jeho různé bankovní účty, obviněný tyto prostředky použil pro vlastní potřebu a tímto jednáním způsobil poškozeným celkovou škodu ve výši 135 637 Kč. Ze skutkové věty nevyplývá žádné místo, které by bylo relevantní z hlediska určení místní příslušnosti podle § 18 odst. 1 tr. ř. Z obsahu spisu (zejména z protokolu o trestním oznámení na č. l. 65 a násl. tr. spisu) je zřejmé, že poškozený V. H. sice za obviněným v několika případech přijel do Ostravy, kde se sešli – jak sám poškozený uvedl – „na pokec“, většinou však spolu komunikovali přes telefon (prostřednictvím hovorů či sms), e-mail či sociální sítě. Poškozený V. H. výslovně uvedl, že telefonická, sms a Instagram komunikace probíhala vždy v době, kdy se poškozený nacházel v místě svého trvalého bydliště, tj. na adrese XY XY, XY Praha-XY. V tomto případě se tudíž jednalo o tzv. distanční delikt. Místem spáchání trestného činu bylo jednak místo, kde se obviněný dopustil jednání, jímž opakovaně v několika případech uvedl oba poškozené v omyl, přičemž v případech osobních schůzek poškozeného V. H. a obviněného bylo tímto místem město Ostrava, případně další místa, ze kterých obviněný poškozenému volal a psal sms a na sociální sítě, která však nebyla zjištěna. Místem spáchání přečinu podvodu bylo mimo jiné dále místo, kde byli poškození opakovaně uvedeni v omyl, k čemuž v případě poškozeného V. H. docházelo pravděpodobně jednak v Ostravě, kde se s obviněným osobně scházel, ale zejména také v jeho bydlišti nacházejícím se v Praze 9, ze kterého si s obviněným takřka denně volal a psal (sms a přes sociální síť Instagram). Místa, kde došlo k majetkové dispozici učiněné v omylu, kde poškozeným vznikla škoda a kde se obviněný obohatil, lze v současné fázi řízení stěží s odpovídající mírou jistoty identifikovat a Nejvyšší soud se jimi blíže nezabýval, jelikož to pro rozhodnutí podle § 24 odst. 1 tr. ř. nebylo třeba. 6. S ohledem na shora uvedené proto není dána pochybnost o místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 9 k projednání věci, neboť v jeho obvodu došlo k jednomu z objektivních dějů naplňujících znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku (poškozený V. H. byl zde uveden v omyl). Je tak možno uzavřít, že v obvodu působnosti Obvodního soudu pro Prahu 9 byl ve smyslu § 18 odst. 1 tr. ř. spáchán trestný čin. Pokud byla podána obžaloba u Obvodního soudu pro Prahu 9, byla podána u soudu místně příslušného, byť by místní příslušnost svědčila i soudům jiným (např. Okresnímu soudu v Ostravě). 7. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že k projednání věci je podle § 24 odst. 1 tr. ř. příslušný Obvodní soud pro Prahu 9. 8. Zbývá dodat, že v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9, jímž byla věc předložena Nejvyššímu soudu, nebyl formulován alternativní návrh na odnětí a přikázání věci podle § 24 odst. 2, § 25 tr. ř. Byla pouze zmíněna hospodárnost řízení a bylo upozorněno na případné obtíže s přítomností obviněného a obhájce u hlavního líčení, pokud bude konáno u Obvodního soudu pro Prahu 9. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že neshledal důvody k odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu téhož druhu a stupně, tj. v tomto případě Okresnímu soudu v Ostravě. Samotná skutečnost, že obviněný a jeden ze svědků mají bydliště v Ostravě, tedy v poměrně značné vzdálenosti od sídla příslušného soudu, důležitým důvodem podle § 25 tr. ř. není. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 8. 4. 2026 JUDr. Josef Mazák předseda senátu