7 Tdo 283/2026-297 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 4. 2026 o dovolání obviněného V. S. podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 12. 2025, sp. zn. 6 To 344/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 27 T 8/2025 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. S. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2025, č. j. 27 T 8/2025-239, byl obviněný V. S. uznán vinným přečiny ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za které mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu 24 měsíců s uložením povinnosti ve zkušební době podle svých sil nahradit škodu nebo odčinit nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil, a dále peněžitý trest v počtu 50 denních sazeb po 200 Kč, celkem tedy 10 000 Kč. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky. 2. Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl rozsudkem ze dne 1. 12. 2025, č. j. 6 To 344/2025-270, o odvolání obviněného podaném proti výrokům o vině a trestu tak, že zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečiny ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za které ho odsoudil podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu dvou let s uložením povinnosti ve zkušební době podle svých sil nahradit škodu a odčinit nemajetkovou újmu, které trestným činem způsobil, a dále peněžitý trest v počtu 50 denních sazeb po 200 Kč, celkem tedy 10 000 Kč. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky na náhradu škody 35 685 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 4. 6. 2025 do zaplacení. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený M. K. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Odvolací soud vymezil skutková zjištění shodně jako soud prvního stupně, jen s tou výjimkou, že vypustil údaj, že poškozený ztratil vědomí. Podle tzv. skutkové věty rozsudku odvolacího soudu obviněný spáchal přečiny ublížení na zdraví a výtržnictví v podstatě tím, že dne 23. 1. 2024 ve 20:12 hodin v XY, XY XY, na místní komunikaci při výjezdu z čerpací stanice pohonných hmot po vzájemné slovní rozepři týkající se špatného parkovaní fyzicky napadl poškozeného M. K. úderem pěstí do obličeje, následkem čehož poškozený upadl na zem a utrpěl ve výroku popsaná zranění, v jejichž důsledku byl převezen k ošetření do nemocnice a následně byl omezen v obvyklém způsobu života bolestivostí hlavy, zvracením, nejméně po dobu jednoho týdne nemožností dýchat nosem a po dobu dvou týdnů byl schopen konzumovat pouze tekutou stravu. Uvedeného jednání se obviněný dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Mělníku ze dne 7. 6. 2022, č. j. 4 T 66/2022-76, který nabyl právní moci dne 22. 6. 2022, uznán vinným mimo jiné přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. 4. Rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním s poukazem na důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítl nepoužitelnost videozáznamu s tím, že v řízení nebyl proveden důkaz originálním autentickým záznamem, nýbrž pouhou „nahrávkou nahrávky“. Tímto postupem mělo dojít „k opakované ztrátové kompresi o neznámých parametrech“, která může vést ke zkreslení. Z provedené nahrávky podle dovolatele nevyplývá takový průběh skutkového děje, který učinily oba soudy. Jsou vidět pouze neidentifikovatelné stíny a není ani zřejmé, co a jakou částí těla se odehrává. Soudy kvalitu videozáznamu neřešily a jednaly tak v rozporu s principem in dubio pro reo. Dále obviněný odmítl závěry odvolacího soudu týkající se hodnocení výpovědi poškozeného a uvedl, že odvolací soud si protiřečí, když na jednu stranu označil výpověď poškozeného za věrohodnou a na druhou stranu odmítl jeho tvrzení, že upadl do bezvědomí. Závěry krajského soudu označil obviněný za pouhé spekulace jdoucí v jeho neprospěch. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů (aniž by uvedl, jak by mělo být ve věci dále postupováno). 5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolací argumentace je založena na jiném, vlastním hodnocení důkazů a na nesouhlasu se skutkovými zjištěními soudů. K námitce týkající se věrohodnosti výpovědi poškozeného uvedl, že tou se oba soudy zabývaly a na jejich závěru nemohla nic změnit ani drobná modifikace skutkové věty odvolacím soudem. Podle státního zástupce by pod druhou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. mohla být podřazena námitka proti použitelnosti videozáznamu. Státní zástupce připustil zhoršenou kvalitu záznamu, nicméně dodal, že i tak z něj zřetelně a jednoznačně vyplývá, že dovolatel poškozeného udeřil pravou rukou pěstí do obličeje. Nejednalo se tudíž o pouhý nahodilý a nezaviněný kontakt hlavami. Nadto je samotný kamerový záznam souladný i s výpovědí poškozeného a nekoliduje ani se závěry znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel žádnou argumentaci neuvedl. Státní zástupce uzavřel, že většinu námitek obviněného pod jím označené (ani jiné) dovolací důvody podřadit nelze a ve zbytku jsou zjevně neopodstatněné. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. 6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné. 7. Na úvod je možné připomenout, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvody obsažené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 8. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 9. Obviněný nespecifikoval, kterou alternativu tohoto dovolacího důvodu má na mysli. Jeho konkrétní námitky směřovaly především do hodnocení kamerového záznamu – podle jeho názoru z něj nevyplývalo, že by udeřil pravou pěstí poškozeného do obličeje. Předestřel vlastní závěry založené na hodnocení obsahu záznamu, tj. že se měli s poškozeným nezaviněně vzájemně střetnout hlavami a poškozený pak měl spadnout na zem, avšak nikoli v důsledku útoku obviněného. Další námitky se týkaly toho, jak soudy hodnotily výpověď poškozeného a jak posoudily jeho věrohodnost. 10. Námitky týkající se hodnocení důkazů nejsou podřaditelné pod žádný dovolací důvod. Pokud dovolatel obecně namítl zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, nelze se s takovou námitkou ztotožnit. Skutková zjištění soudů mají v provedených důkazech oporu. Soudy hodnotily důkazy (až na jedno nevýznamné pochybení nalézacího soudu, které odvolací soud napravil) v souladu se zásadami uvedenými v § 2 odst. 6 tr. ř. Provedené důkazy ve svém souhrnu usvědčují obviněného ze spáchání žalovaného skutku a současně vylučují reálnou možnost jakéhokoliv jiného závěru, zejména obhajobu obviněného, že poškozeného nenapadl a ten si zranění údajně způsobil sám pádem na zem. Nutno však podotknout, že není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a neznamená porušení zásad spravedlivého procesu. 11. Vina obviněného byla bez důvodných pochybností prokázána především výpovědí poškozeného, jehož výpověď byla od počátku konzistentní a logická a byla v souladu s dalšími ve věci provedenými důkazy, a to se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, jenž se mj. vyjadřoval k mechanismu vzniku zranění poškozeného, i s kamerovým videozáznamem. Navzdory opačnému tvrzení dovolatele je možné souhlasit s oběma soudy, že kvalita tohoto záznamu byla zcela dostačující na to, aby mohl být učiněn závěr, že jeho obsah podporuje právě verzi poškozeného, a naopak vylučuje tvrzení obviněného ohledně toho, jak se údajně celý skutek stal. Je z něj zřetelně vidět nenadálý a prudký pohyb obviněného vůči tělu poškozeného, který naopak neučinil žádný pohyb ve směru k obviněnému (což vylučuje verzi obviněného, že se s poškozeným vzájemně střetli hlavami), přičemž bezprostředně po tomto úderu poškozený zavrávoral a upadl na zem mimo viditelné pole kamery. Skutkový závěr soudů, že obviněný udeřil poškozeného pěstí do oblasti obličeje, není v žádném zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Poškozený uvedl, že od obviněného dostal ránu pěstí do obličeje, čemuž odpovídala i utrpěná zranění poškozeného spočívající v pohmoždění a oděrkách levé strany obličeje, jak bylo objektivizováno na základě lékařských zpráv. Zranění dvou zubů utrpěl následně v důsledku pádu obličejem na zem, jak správně dovodil (v návaznosti na závěry výše uvedeného znalce) již soud prvního stupně (viz odstavec 17 odůvodnění rozsudku, kde se věnuje mechanismu vzniku jednotlivých zranění). Zásadní v této věci je, že obviněný zaútočil proti tělu poškozeného, v důsledku čehož vznikla poškozenému popsaná zranění. 12. Výše pojednané námitky obviněného byly uplatněny z jiného důvodu, než jaký je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. 13. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé alternativě lze s určitou dávkou tolerance podřadit námitku obviněného, že důkaz kamerovým videozáznamem byl procesně nepoužitelný. 14. Dovolatel nesouhlasil s postupem soudů, které provedly tento důkaz nahrávkou videozáznamu pořízenou policejním orgánem, nikoli jeho originálem. Taková námitka je však zjevně neopodstatněná. Předně je nutné připomenout ustanovení § 89 odst. 2 tr. ř., podle něhož může za důkaz sloužit vše, co může přispět k objasnění věci. Okolnost, proč nebyl v řízení před soudy přehrán originál záznamu, ale „pouhá“ nahrávka záznamu, která byla pořízena policejním orgánem při přehrání tohoto záznamu na obrazovce osobního počítače, vysvětlil odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku (viz odstavec 9). Poukázal na skutečnost, že policejnímu orgánu byl tento videozáznam poslán tzv. „online formou“, proto byl tento záznam nahrán přes osobní počítač (pozn.: nahráním obrazovky) a následně uložen ve formátu mp4. Toto tvrzení odpovídá i úřednímu záznamu policejního orgánu obsaženému ve spise na č. l. 80. Nejvyšší soud neshledal (ostatně dovolatel to ani výslovně netvrdil), že by takový způsob opatření důkazu byl v rozporu se zákonem. Obviněný údajnou procesní nepoužitelnost záznamu dovozoval fakticky pouze z toho, že zmiňovaný postup měl vliv na kvalitu obsahu záznamu. Byť lze souhlasit s názorem dovolatele, že nahráním záznamu z obrazovky počítače skutečně došlo ke snížení jeho kvality, samotná tato okolnost nemohla způsobit procesní nepoužitelnost tohoto důkazu, maximálně měla vliv na jeho vypovídací hodnotu. Ta však byla dostatečně vysoká na to, aby mohl být – ve spojení s dalšími důkazy – podkladem pro skutková zjištění soudů. 15. Námitky obviněného z hlediska druhé alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (procesně nepoužitelného důkazu) jsou zjevně neopodstatněné. 16. Ve vztahu k dalšímu uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný neuvedl žádnou argumentaci. Nejvyšší soud tak nemá relevantní podklad, ke kterému by se mohl vyjádřit. 17. Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je dílem zjevně neopodstatněné, dílem bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. 4. 2026 JUDr. Josef Mazákpředseda senátu