7 Tdo 316/2026-366 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 4. 2026 o dovolání, které podal obviněný M. H. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2025, sp. zn. 9 To 261/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 17 T 57/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 24. 7. 2025, č. j. 17 T 57/2025-296, byl obviněný M. H. uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024, za který byl odsouzen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit poškozenému AAAAA (pseudonym) k rukám jeho zmocněnkyně nemajetkovou újmu ve výši 150 000 Kč. 2. Jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Mladé Boleslavi spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 9. 12. 2024 po 19. hodině v XY v ulici XY v blízkosti obchodního centra XY nejprve pod záminkou získání cigarety přistoupil k poškozenému nezletilému AAAAA, kterého se po navázání kontaktu začal dotazovat, zda je na kluky, a jestli měl někdy něco s mužem, a poté, co mu poškozený odpověděl, že ano, se zeptal, zda-li s ním chce mít intimní poměr, a když to poškozený odmítl, řekl mu "Tak pokud mi to neuděláš, tak ti něco udělám já", čímž v poškozeném vzbudil důvodnou obavu o jeho život a zdraví, proto ho poškozený ze strachu podle jeho instrukcí následoval do nedalekého parku, kde poškozeného proti jeho vůli pod výše zmíněnou pohrůžkou násilí přiměl, aby mu na lavičce provedl orální sex, při kterém vyvrcholil do úst poškozeného, poté společně z místa odešli zpět směrem k obchodnímu centru XY, čehož mladistvý využil, ve vhodné chvíli se od obžalovaného vzdálil a následně celou věc oznámil na tísňovou linku Policie České republiky. 3. Odvolání obviněného podané proti všem výrokům bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2025, č. j. 9 To 261/2025-322, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. 4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. V úvodu dovolání odkázal na veškerá svá písemná podání ve věci. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že po poškozeném nic nepožadoval, nijak mu nevyhrožoval, k ničemu ho nenutil a žádný konflikt s ním neměl. To má vyplývat i z kamerových záznamů. Z nich podle něj není zřejmý žádný náznak agrese či nátlaku, příp. že by poškozený měl z něho obavu. Mohl kdykoli odejít. Podle obviněného jsou skutková zjištění ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Dále namítl, že orgány činné v trestním řízení nezajistily důkaz navrhovaný obhajobou – mobilní telefon poškozeného, v němž se měly nacházet fotografie přirození obviněného pořízené poškozeným na místě činu. Když se po šesti měsících pokusil policejní orgán telefon poškozeného zajistit, ten byl rozbitý a ani znaleckým zkoumáním z něj nebylo možné získat žádná data. Obviněný má za to, že nedůvodně nebyl proveden navrhovaný podstatný důkaz. Konstatoval, že žádná znalecká zkoumání neprokázala, že by došlo k jakémukoli fyzickému kontaktu mezi ním a poškozeným. Vyjádření soudu prvního stupně k biologickým stopám nalezeným na trenýrkách obviněného nepovažuje za adekvátní, neboť nebyl zjištěn původ slin ani jejich genetická informace. 5. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že jeho jednání mělo být posuzováno v souladu s § 2 odst. 1 tr. zákoníku podle pozdějšího zákona (tedy nikoli toho, který byl účinný v době, kdy byl čin spáchán). Má za to, že předmětné jednání naplňovalo skutkovou podstatu trestného činu sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 tr. zákoníku. 6. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí, eventuálně aby Nejvyšší soud ve věci sám rozhodl. 7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání konstatoval, že obviněný svými námitkami primárně brojil proti skutkovým zjištěním. Byť odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., žádný zjevný rozpor v posuzované věci shledat nelze. Státní zástupce nesouhlasil ani s tvrzením, že by nebyl nedůvodně proveden navrhovaný podstatný důkaz ve smyslu druhé varianty výše uvedeného dovolacího důvodu; provedení důkazu nebylo možné, tudíž nemohlo být jeho provedení opomenuto. K námitce týkající se dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. konstatoval, že jednání obviněného vykazovalo znaky pohlavního styku srovnatelného se souloží a bylo by tedy znásilněním jak podle zákona účinného do 31. 12. 2024, tak i podle zákona účinného od 1. 1. 2025, nikoli trestným činem sexuálního útoku podle § 185a tr. zákoníku. Později účinný zákon přitom znásilnění postihuje přísněji. Proto soudy postupovaly správně, když čin kvalifikovaly podle zákona účinného do 31. 12. 2024. Státní zástupce navrhl, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítnuto. 8. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné, přičemž zčásti bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. 9. Na úvod je možné předeslat, že pokud obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku odkázal na „veškerá svá písemná podání ve věci“, nelze k takovému požadavku přihlížet, jelikož Nejvyšší soud se může zabývat pouze výhradami výslovně v dovolání uvedenými. Kromě toho všechny námitky obviněného byly pouze opakováním jeho předchozí obhajoby. Na všechny tyto výhrady soudy nižších stupňů podrobně a relevantním způsobem reagovaly a vysvětlily, proč se jedná o námitky nedůvodné. I přesto obviněný totožné námitky uplatnil i v dovolacím řízení. 10. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 11. Z těch rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, obviněný napadal zjištění, že poškozenému hrozil násilím (podle skutkové věty mu řekl „Tak pokud mi to neuděláš, tak ti něco udělám já“) a že mu poškozený provedl orální sex. Námitky obviněného ovšem nebyly koncipovány způsobem, z něhož by vyplývalo, že namítá zjevný rozpor uvedených zjištění s obsahem provedených důkazů tak, jak předvídá výše uvedený zákonný důvod. Obviněný důkazy, na kterých soudy založily obě uvedená skutková zjištění, sám rozebral a dovolacímu soudu předložil vlastní verzi jejich hodnocení. Takové námitky se však zcela míjejí se smyslem a účelem dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud jím je zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Podstatné je, že soudy měly ke svým skutkovým závěrům relevantní důkazní podklad v podobě svědecké výpovědi poškozeného i dalších korespondujících důkazů. 12. K obsahu kamerových záznamů se vyjádřil soud prvního stupně v tom smyslu, že byť z nich nevyplývá, že by se obviněný s poškozeným jakkoli fyzicky dotýkali, z výpovědi poškozeného je zjevné, že byl paralyzován strachem z obviněného, obával se i toho, zda nemá obviněný v kapse něco, co by proti němu mohl použít, proto nedokázal racionálně jednat (např. že by se pokusil o útěk, někoho by oslovil s prosbou o pomoc apod.). Kromě toho důkazním podkladem zjištění, že poškozený obviněnému provedl orální sex a že to neudělal dobrovolně, byla nejen výpověď poškozeného, ale i další ve věci provedené důkazy jako výpověď matky poškozeného a nahrávka volání poškozeného na tísňovou linku, které byly s výpovědí poškozeného zcela v souladu a logicky na ni navazovaly. V rámci snahy zpochybnit skutkové zjištění, že poškozený mu provedl orální sex, obviněný uvedl, že nebyl zjištěn „původ“ slin nalezených na jeho trenýrkách. Soudy však měly (kromě výpovědi poškozeného) k dispozici řadu nepřímých důkazů v podobě odborných vyjádření (viz odstavec 7 odůvodnění rozsudku), které hodnotily v souladu s jejich obsahem. Zjištění soudů, že obviněný přiměl poškozeného, aby mu provedl orální sex, evidentně není v žádném rozporu s obsahem provedených důkazů. 13. Námitky obviněného dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě neodpovídají. 14. Námitku procesně nepoužitelného důkazu [druhé varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] dovolatel neuplatnil. 15. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí variantě (opomenutý důkaz) nelze podřadit námitku, podle které měly orgány činné v trestním řízení zajistit telefon poškozeného. Dovolatel argumentoval tím, že kdyby tak učinily v době, kdy byl telefon dosud funkční, objevily by v něm fotografie přirození obviněného, které si pořídil poškozený. 16. K tomu lze uvést, že v rámci tzv. opomenutého důkazu nelze namítat, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly určitým (obhajobou požadovaným) způsobem, což v konečném důsledku vyústilo v absenci konkrétního důkazu, neboť nejde o důkaz, kterým by se soud nezabýval, příp. by jej opomenul hodnotit. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí variantě předpokládá, že navrhovaný podstatný důkaz skutečně existuje a lze jej provést, což v tomto případě neplatí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2025, sp. zn. 7 Tdo 1115/2024). 17. Kromě toho, i kdyby takový důkazní prostředek (telefon poškozeného) bylo možné v přípravném řízení zajistit a následně jím v řízení před soudem provést důkaz, neznamená to automaticky, že by obviněný měl na jeho provedení nárok. Dokazování není bezbřehé, nýbrž je limitováno zjištěním skutkového stavu, o kterém neexistují důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, jenž je pro rozhodnutí nezbytný. Soud proto nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní. Uvedený konkrétní navrhovaný důkaz (kromě zjevné neproveditelnosti) by byl zjevně nadbytečným. 18. Námitka obviněného proto dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí variantě neodpovídá. 19. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. 20. Pod tento dovolací důvod (konkrétně nesprávné právní posouzení skutku) lze podřadit námitku obviněného, že jeho jednání mělo být v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 tr. zákoníku posouzeno jako trestný čin sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 tr. zákoníku. Tato námitka je však zjevně neopodstatněná. 21. Obviněný byl uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2024, tj. před novelou trestního zákoníku provedenou zákonem č. 166/2024 Sb., účinnou od 1. 1. 2025. 22. Zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2024, se dopustí ten, kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku a spáchá takový čin souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a na dítěti. 23. Podle tzv. právní věty výroku o vině byl obviněný uznán vinným tímto zločinem tak, že jiného pohrůžkou násilí donutil k pohlavnímu styku, takový čin spáchal jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a na dítěti. 24. Obviněný svou dovolací argumentaci podrobněji nerozvedl, pouze konstatoval, že zjištěný skutkový stav naplňoval skutkovou podstatu trestného činu sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 tr. zákoníku (k naplnění přisouzeného kvalifikačního znaku spáchání takového činu „na dítěti“ žádné výhrady neměl). S ohledem na absenci podrobnějšího odůvodnění se lze z kontextu jeho obhajoby pouze domnívat, že namítl, že nešlo o „jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží“, který se předpokládá v ustanovení § 185 tr. zákoníku, ale o „jiný pohlavní styk, než je uvedený v § 185 tr. zákoníku“, jak je uvedeno v § 185a tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2025 u trestného činu sexuálního útoku. 25. Takovou argumentaci je třeba odmítnout, jelikož je v rozporu s konstantním výkladem tohoto pojmu jak v rozhodovací praxi soudů, tak i v odborné literatuře. Dlouhodobě se za „jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží“ považuje takový styk, při jehož realizaci dochází k situaci srovnatelné s tou, jaká nastává u soulože, zejména orální pohlavní styk, anální pohlavní styk, ale může sem patřit i zasouvání jiných předmětů do ženského pohlavního ústrojí, event. další způsoby srovnatelného použití předmětů sloužících jako náhražky pohlavních orgánů. 26. Zjištěné jednání obviněného (orální sex provedený poškozeným obviněnému) tak zcela jasně naplňuje znak „jiného pohlavního styku provedeného způsobem srovnatelným se souloží“, jak je vyjádřen v § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024, resp. v § 185 odst. 1 alinea první tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2025, a naopak nenaplňuje znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu sexuálního útoku podle § 185a tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2025, kde se předpokládá vykonání „jiného pohlavního styku než uvedeného v § 185 (tr. zákoníku)“. Důvodem je to, že je-li vykonán pohlavní styk „uvedený v § 185 tr. zákoníku“, není tím naplněn znak uvedený v § 185a tr. zákoníku. 27. Podle § 2 odst. 1 tr. zákoníku se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Podle trestního zákoníku účinného do 31. 12. 2024, tj. podle zákona účinného v době činu byla za zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku stanovena trestní sazba od dvou do deseti let odnětí svobody, zatímco podle pozdějšího (a v době vydání napadeného rozhodnutí účinného) zákona je za zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku stanovena trestní sazba od tří do dvanácti let. Soudy tudíž postupovaly správně, pokud trestnost činu posuzovaly ve smyslu § 2 odst. 1 tr. zákoníku podle zákona ve znění účinném do 31. 12. 2024, jelikož ten byl pro obviněného příznivější. 28. Námitka dovolatele týkající se právní kvalifikace jeho jednání ve smyslu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je zjevně neopodstatněná. 29. Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je dílem zjevně neopodstatněné, dílem bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 28. 4. 2026 JUDr. Josef Mazák předseda senátu