7 Tdo 368/2026-893 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 5. 2026 o dovolání, které podal obviněný K. O. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 9. 2025, sp. zn. 5 To 182/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 20 T 97/2023, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 9. 2025, sp. zn. 5 To 182/2024, a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 3. 4. 2024, sp. zn. 20 T 97/2023. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Novém Jičíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 3. 4. 2024, č. j. 20 T 97/2023-682, byl obviněný K. O. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 67 odst. 2 písm. b), odst. 3 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu v počtu 90 denních sazeb po 450 Kč, celkem tedy 40 500 Kč. Dále bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o povinnosti obviněného zaplatit poškozené L. Š. na náhradu nemajetkové újmy 76 673 Kč, poškozenému Z. Š. na náhradu nemajetkové újmy 551 585 Kč a poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky 9 036 Kč. 2. Jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Novém Jičíně spočíval v podstatě v tom, že dne 6. 7. 2021 v době kolem 19:45 hodin ve XY na ulici XY na chodníku před rodinným domem obviněný po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl Z. Š., nar. XY, tak, že jej nezjištěným způsobem srazil na zem, kde ho opakovaně udeřil pěstí a kopl obutou nohou do různých částí těla a obličeje, a když poškozenému přišla na pomoc jeho manželka L. Š., nar. XY, tak ji rovněž fyzicky napadl údery pěstí do zadní části hlavy a kopy nohou do zadní části těla, hýždí a stehen, čímž způsobil L. Š. lehké zranění spočívající ve zhmoždění měkkých tkání hlavy bez viditelného poranění kožního krytu s následnou dobou léčení do 7 dnů a Z. Š. lehká zranění spočívající v pohmoždění a odřeninách pravé poloviny hrudníku, horní části pravého stehna, pravého lokte a levé tváře s následnou dobou léčení rovněž do 7 dnů, přičemž vlivem tohoto napadení se u Z. Š. dále rozvinula posttraumatická stresová porucha, která jej podstatným způsobem omezovala v běžném způsobu života po dobu delší než 6 týdnů, projevovala se emočními propady nálad, flashbacky, poruchami spánku, sníženou chutí k jídlu spojenou s výrazným hmotnostním úbytkem a nemožností řídit motorové vozidlo. 3. Odvolání obviněného podané proti všem výrokům bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 9. 2025, č. j. 5 To 182/2024-807, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. 4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, a to s odkazem na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. 5. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že žádný z provedených důkazů neprokázal, že by se dopustil jednání kladeného mu za vinu, když výpovědi svědků nebyly věrohodné a nebyly podporovány žádnými objektivními důkazy, naopak důkazy ve prospěch obviněného soudy pominuly. Vytkl existenci extrémního nesouladu popisu skutku s obsahem provedených důkazů a zdůraznil rozpor mezi tím, jak útok líčili oba poškození, a objektivními lékařskými nálezy MUDr. Jana Anderleho a doc. MUDr. Svatopluka Loyky, CSc. Poškození útok líčili jako mimořádně brutální, naproti tomu v nálezech obou znalců bylo uvedeno, že došlo pouze k lehkým poraněním a že intenzita útoku byla nižší než střední, tedy malá. Soudy tento rozpor v intenzitě útoku neřešily a mechanicky vzaly verzi poškozených za tu jedinou správnou. Dovolatel poukázal i na další údajné rozpory ve výpovědi poškozených, jako na tvrzení ohledně solární lampy, na popis napadení poškozené L. Š., na postup poškozených po útoku (nejprve volali právničce a teprve potom jeli do nemocnice) či na údajné vyražení kovové tyče dovolatelem z ruky poškozeného. Naopak výpověď svědkyně O. O., která byla konzistentní a podporovala verzi obviněného, soudy bagatelizovaly a paušálně ji označily za účelovou a nevěrohodnou, aniž by to konkrétně a logicky odůvodnily. Obviněný navíc soudům předložil psychiatrickou zprávu vypracovanou na tuto svědkyni, z níž má vyplývat, že nebyla schopna dlouhodobě udržet naučený konstrukt a účelově vypovídat, což je v rozporu s tím, jak byla její výpověď hodnocena. Postupem soudů došlo podle obviněného k porušení zásady in dubio pro reo, práva na spravedlivý proces i zásad uvedených v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. 6. Podle dovolatele nebyla prokázána ani existence posttraumatické stresové poruchy u poškozeného. Soudy vycházely pouze ze znaleckého posudku MUDr. Barbory Talové, který však vykazuje závažné vady. Obviněný nechal na základě zdravotní dokumentace poškozeného vypracovat dvě odborná vyjádření, v nichž se psychiatři proti závěrům znaleckého posudku MUDr. Barbory Talové zásadně vymezili a poukázali na několik zásadních pochybení (některá z nich obviněný specifikuje). Oba odborníci se rovněž shodli v tom, že popis údajného útoku oběma poškozenými je sporný a nevěrohodný, což má sekundárně zpochybňovat i závěry samotného znaleckého posudku, jelikož znalkyně vycházela výlučně z neověřených tvrzeních poškozeného. Neprovedla žádné objektivní testy, popisované příznaky nebyly symptomy posttraumatické stresové poruchy (např. úbytek na váze), nebyl zohledněn věk a premorbidní stav poškozeného (počínající kognitivní porucha), nebyla splněna podmínka přítomnosti významného stresoru pro vypuknutí PTSP a nezkoumala se možnost simulace či agravace ze strany poškozeného. Soudy převzaly závěry znaleckého posudku bez kritického přezkumu a bez konfrontace s odbornými výhradami výše uvedených odborníků. 7. S tím souvisí námitka opomenutí důkazů, k němuž došlo postupem soudů, které bez řádného odůvodnění odmítly provést důkaz obviněným předloženými odbornými vyjádřeními shora zmíněných psychiatrů - MUDr. Petra Ročka a prof. MUDr. Ladislava Hosáka, Ph.D., a odmítly i návrh na vypracování revizního znaleckého posudku z oboru psychiatrie. Obviněný zdůraznil, že bez součinnosti poškozeného nemá procesní možnosti k opatření znaleckého posudku o (psychickém) zdravotním stavu poškozeného, tudíž opatřil jako maximum možného zmíněná odborná vyjádření. Dále vytkl nevyhovění návrhům na provedení důkazů „svědčících o původním útoku ze strany poškozených na nezletilou dceru obviněného“, což mělo být klíčové pro posouzení subjektivní stránky a kontextu incidentu. 8. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se má vztahovat námitka obviněného, že jednal v nutné obraně podle § 29 tr. zákoníku, neboť ve skutečnosti on byl napaden poškozeným. Z provedeného dokazování totiž podle něj vyplývá, že konflikt inicioval poškozený útokem na nezletilou (dal jí „facku“), následně fyzicky napadl obviněného, který se pouze vyprošťoval z držení poškozeného (z tzv. kravaty), přičemž pád poškozeného i obviněného na zem byl jen nezaviněným následkem dynamické situace. 9. Nesprávné hmotně právní posouzení skutku podle obviněného spočívá v tom, že soudy chybně posoudily, respektive vůbec neřešily naplnění znaku těžké újmy na zdraví ve smyslu § 147 odst. 1 tr. zákoníku a § 122 odst. 2 tr. zákoníku, když dovodily naplnění tohoto znaku výlučně z existence posttraumatické stresové poruchy u poškozeného, aniž by přesně vymezily, které její konkrétní projevy tento znak naplňují, a aniž by popsaly, jak dlouho a v jaké intenzitě byl poškozený omezen v obvyklém způsobu života. Podle obviněného nebyla dána ani příčinná souvislost mezi jeho jednáním a vznikem posttraumatické stresové poruchy a těžké újmy na psychickém zdraví poškozeného a nebyla dovozena ani nedbalost obviněného ve vztahu k tomuto tvrzenému následku. 10. Dovolatel dále namítl, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatečné odůvodnění podle požadavků uvedených v ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. Za nesprávné označil i výroky o náhradě nemajetkové újmy, s tím, že Z. a L. Š. podle něj nejsou poškozenými, neboť nebylo prokázáno, že by Z. Š. jakákoli posttraumatická stresová porucha vznikla a že by L. Š. byla obviněným napadena. 11. Obviněný se domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně, jakož i další obsahově navazující rozhodnutí, a aby přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, eventuálně aby Nejvyšší soud rozhodl sám o zproštění obžaloby. 12. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření konstatovala, že dovolání obviněného je vystavěno na doslovném opakování námitek uplatněných v předchozích fázích trestního řízení, s nimiž se oba soudy beze zbytku vypořádaly. Uvedla, že okresní soud provedl v podstatě komplexní a bezvadné dokazování a svým povinnostem dostál i krajský soud, který podané odvolání řádně přezkoumal a s uplatněnými námitkami se přiléhavě vypořádal. Souhlasila s názorem obou soudů, že jednání obviněného bylo provedenými důkazy jednoznačně prokázáno, i s tvrzením odvolacího soudu, že byla použita nesprávná právní kvalifikace jednání obviněného. To mělo být údajně správně posouzeno jako přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a zejména jako zločin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku. S ohledem na zákaz reformace in peius však tato vada nemohla být napravena. Státní zástupkyně uzavřela, že právní kvalifikace i trest byly stanoveny výrazně ve prospěch obviněného, uložený trest je nepřiměřeně mírný. S ohledem na výše uvedenou zásadu však nelze toto pochybení napravit. Státní zástupkyně navrhla, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítnuto. 13. Na toto vyjádření reagoval obviněný replikou, ve které se nesouhlasně vymezil proti názoru státní zástupkyně, že by dovolání mělo být odmítnuto. Podle něj je potřeba vyřešit otázky zásadního významu, například jaké požadavky musí splňovat znalecký posudek k posttraumatické stresové poruše, aby mohl být podkladem pro závěr o těžké újmě na zdraví, a zda je soud povinen ustanovit revizního znalce, pokud ve věci existují odborná vyjádření zpochybňující znalecký posudek. Zopakoval, že soudy odmítly provést klíčové důkazy v jeho prospěch, především jím předkládanými odbornými vyjádřeními, a to bez řádného a přesvědčivého odůvodnění. Tím, že neustanovily revizního znalce, došlo k porušení zásady rovnosti zbraní, jelikož obviněný nemohl zajistit vlastní znalecký posudek na poškozeného z oboru psychiatrie bez jeho součinnosti. Jinak obviněný zopakoval, popřípadě rozvedl některé své námitky uvedené v dovolání. 14. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., a nelze je odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř. Poté přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě i řízení napadenému usnesení předcházející a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 15. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 16. Námitku zjevného rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů obviněný uplatnil ve vztahu k těm rozhodným zjištěním, že to byl on, kdo způsobem popsaným ve výroku rozsudku fyzicky napadl poškozeného Z. Š. a poté i poškozenou L. Š., a že poškozenému Z. Š. v důsledku tohoto napadení vznikla posttraumatická stresová porucha a jak se projevovala, resp. jak poškozeného omezovala v obvyklém způsobu života. 17. Soudy učinily zcela opodstatněný skutkový závěr, že obviněný napadl poškozené způsobem popsaným ve skutkové větě výroku o vině a způsobil jim tam popsaná fyzická zranění. Pokud jde o průběh napadení, skutková zjištění soudů mají spolehlivou oporu ve svědeckých výpovědích Z. Š. a L. Š. podporovaných zejména znaleckými posudky MUDr. Jana Andrleho, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, specializace traumatologie, a doc. MUDr. Svatopluka Loyky, CSc., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, lékařskými zprávami, protokolem o ohledání místa činu a fotodokumentací. Objektivně zjištěná zranění nejsou ve zjevném rozporu s výpověďmi poškozených, byť ti mohli subjektivně intenzitu napadení pociťovat jako poněkud vyšší. Že však byla nezanedbatelná, o tom svědčí i např. fotodokumentace zranění poškozeného. Se skutečností, že ve věci existuje i druhá skupina důkazů s protichůdným obsahem ohledně vzniku a průběhu incidentu, se soudy přesvědčivým způsobem vypořádaly a jejich hodnocení důkazů v tomto směru nevykazuje žádné podstatné deficity či prvky libovůle. Odvolací soud ještě zopakoval některé podstatné důkazy a dokazování doplnil, provedl vlastní dílčí zhodnocení takto provedených důkazů a poté potvrdil správnost hodnocení důkazů soudem prvního stupně (např. k hodnocení výpovědi svědkyně O. O. ml. lze odkázat na odstavce 30-33 odůvodnění napadeného usnesení, ve kterých se odvolací soud této otázce velmi podrobně věnoval). Soudy postupovaly ve vztahu k této části skutkových zjištění v souladu s ust. § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a není úkolem Nejvyššího soudu, aby provedené důkazy znovu reprodukoval a hodnotil a činil vlastní skutková zjištění. Námitky týkající se věrohodnosti jednotlivých svědků a pravdivosti výpovědí nelze podřadit pod žádný dovolací důvod, když argumentace obviněného je z převážné části založena na pouhém nesouhlasu s hodnocením důkazů provedeném soudy. Obviněný provedené důkazy znovu rozebíral a poté, co sám provedl jejich hodnocení, z nich vyvozoval nové – pro něj příznivější závěry. Takové námitky nejsou dovolacím důvodem. Nelze přisvědčit ani námitce údajného porušení principu in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného), neboť ta se uplatní pouze v případech, kdy o podstatné skutkové otázce přetrvávají pochybnosti i po provedení dostupných důkazů. Taková situace zde nenastala, neboť soudy o podstatných okolnostech vzniku a průběhu incidentu pochybnosti neměly. 18. Skutkové závěry soudů ohledně vzniku posttraumatické stresové poruchy u poškozeného Z. Š. a zejména ohledně druhu, intenzity a trvání jejích důsledků pro obvyklý způsob života poškozeného však jsou nejasné a nejsou dostatečně podložené. Jde přitom bezesporu o rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Na těchto zjištěních totiž závisí, zda u poškozeného došlo k těžké újmě na zdraví ve smyslu § 147 odst. 1 tr. zákoníku a § 122 odst. 2 tr. zákoníku. 19. Pokud jde o samotnou existenci posttraumatické stresové poruchy u poškozeného, v judikatuře Nejvyššího soudu už bylo opakovaně připomenuto, že (i s ohledem na určité nadužívání této diagnózy v posledních letech) znalecké posudky, z nichž je v těchto případech vycházeno, je třeba podrobit kritickému hodnocení podobně jako ostatní důkazy. Bylo upozorněno i na zvýšené riziko simulace či agravace zejména v případech vyhrocených mezilidských vztahů, a to i s ohledem na poměrnou jednoduchost příznaků i jejich snadnou zjistitelnost z veřejných zdrojů. I soudní znalci se někdy v závěrech týkajících se posttraumatických stresových poruch rozcházejí. Obecně platí, že PTSP mnohdy propuká u lidí, kteří prožili události, které jsou za hranicemi normální oblasti lidského utrpení (např. přírodní katastrofa, znásilnění, únos dítěte). Posttraumatické stresové poruše se věnovaly studie o lidech, kteří prožili nacistické koncentrační tábory, a široce uznávanou diagnostickou kategorií se stala v důsledku potíží, které prožili vietnamští veteráni (15 procent jich trpělo uvedenou poruchou poté, co byli propuštěni ze zajetí). Nejvyšší soud zde a priori nezpochybňuje existenci posttraumatické stresové poruchy u poškozeného a připouští např. i význam osobních predispozic pro její vznik, ale připomíná, že soudy nevěnovaly dostatečnou pozornost hodnocení znaleckého posudku MUDr. Barbory Talové, znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a to i z hlediska druhu, intenzity a trvání důsledků PTSP pro obvyklý způsob života poškozeného. Znalkyně se sice vyjádřila k některým projevům uvedené poruchy, které od poškozeného zjistila, avšak nepopsala dostatečně jejich intenzitu, dobu trvání a vliv na obvyklý způsob života poškozeného. Nevyjádřila se také ke konkrétní délce jejich trvání. Ve znaleckém posudku pouze uvedla, že doba trvání příznaků je individuální a že v čase se klinické symptomy zmírnily. V hlavním líčení uvedla, že emoční labilita a flashbacky byly přítomny i v době vyšetření (tj. počátkem roku 2023). Nebylo rovněž jasně zodpovězeno, v jaké míře se na omezeních poškozeného v jeho obvyklém způsobu života podílely jiné faktory, ať už jeho predispozice a předchozí zdravotní stav, tak fyzické důsledky napadení či (z psychického hlediska) dlouhodobý spor v rodině spojený s probíhajícím opatrovnickým řízením. Okresní soud ve skutkové větě výroku rozsudku například uvedl, že posttraumatická stresová porucha poškozeného podstatným způsobem omezovala v obvyklém způsobu života nemožností řídit motorová vozidla. Znalkyně uvedla, že nezjišťovala, odkdy poškozený tuto schopnost ztratil. Z výpovědi poškozeného plyne, že to souvisí s medikací, ta však může být důsledkem fyzických obtíží poškozeného. Ten mimo jiné vypověděl o svých potížích s rovnováhou, o tom, že když se zakloní, ucítí velkou bolest a jednou i spadl na podlahu, nevydrží také sedět déle než půl hodiny, což vše podle něho pochází od krční páteře. 20. Soudy tudíž v tomto směru nepostupovaly zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž pro závěr o tom, že posttraumatická stresová porucha je delší dobu trvající vážnou poruchou zdraví a tedy těžkou újmou na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku, zásadně nestačí zjištění o jejím přetrvávání po relativně dlouhou dobu, ale je nutné, aby představovala velmi citelnou újmu v obvyklém způsobu života poškozeného. Musí být spojena s takovými potížemi, které nejenže trvají delší dobu, ale poškozenému brání v obvyklém způsobu života, do něhož mu vážně zasahují tak, že se nemůže projevovat a chovat podle svých zvyklostí a obstarávat si obvyklým způsobem své životní potřeby a uspořádat své sociální poměry (rozhodnutí uveřejněné pod č. 29/2018 Sb. rozh. tr.). Znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, musí obsahovat popis konkrétních projevů posttraumatické stresové poruchy u poškozeného, tj. uvedení skutečností, v jakých sférách života poškozeného se tato porucha projevila a po jakou dobu a v jaké intenzitě ho omezila v obvyklém způsobu života. Takto musí být zadavatelem znalecký úkol vymezen. Nestačí jen znalcovo konstatování, že v důsledku jednání obviněného tato posttraumatická stresová porucha u poškozeného nastala. Jen při zodpovězení těchto otázek lze totiž rozhodnout, zda se tato posttraumatická stresová porucha projevila jako vážná porucha zdraví (rozhodnutí uveřejněné pod č. 13/2019-I. Sb. rozh. tr.). 21. V uvedené souvislosti je důvodná námitka opomenutí důkazů. Soudy sice nemusí vyhovět všem návrhům na doplnění dokazování, ale nemohou je ignorovat, zvláště když se týkají podstatné skutečnosti, na které je postaven závěr o vině. Soud prvního stupně se k obviněným předloženému a k důkazu navrženému odbornému vyjádření psychiatra MUDr. Petra Ročka nijak konkrétně nevyjádřil. Pouze paušálně k důkazním návrhům obviněného uvedl, že jich byla celá řada a že jsou nadbytečné a irelevantní, protože všechny potřebné důkazy byly provedeny. Odvolací soud k oběma zmíněným odborným vyjádřením (druhé bylo předloženo až ve stadiu odvolacího řízení) pouze uvedl, že nemají charakter procesně způsobilých důkazů, neboť jejich obsahem je jen určitá účelová polemika s důkazy formou znaleckých posudků (míněn patrně znalecký posudek MUDr. Barbory Talové), a že obviněný nepředložil důkaz ani procesní síly znaleckých posudků, „jejichž závěry takovým neprocesním způsobem nabourávat nelze“. Toto stanovisko odvolacího soudu je poměrně nejasné. Soudy neuvedly žádné přezkoumatelné důvody ignorování uvedených odborných vyjádření a nezabývaly se tím, jestli by obsah těchto odborných vyjádření mohl zpochybnit závěry znaleckého posudku MUDr. Barbory Talové. Pokud by měl Nejvyšší soud v tomto směru nahrazovat činnost soudů prvního a druhého stupně, bylo by možno konstatovat, že odborné vyjádření prof. MUDr. Ladislava Hosáka, Ph.D., se zabývá takřka výlučně hodnocením svědeckých výpovědí, což odbornému vyjádření nepřísluší. MUDr. Petr Roček se však ve svém podrobném odborném vyjádření zabýval závěry znaleckého posudku MUDr. Barbory Talové, které z odborného hlediska zpochybnil, zčásti i včetně znalkyní použitých metod. To soudy neměly a nemohly zcela přehlédnout a měly se tímto odborným vyjádřením věcně zabývat. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 22. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. 23. Přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví. Těžkou újmou na zdraví se podle § 122 odst. 2 věta první tr. zákoníku rozumí jen vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění. 24. Pokud obviněný namítal beztrestnost svého jednání s poukazem na ustanovení o nutné obraně, takovou námitku nelze podřadit pod uplatněný ani žádný jiný dovolací důvod, neboť vychází z vlastní verze obviněného o průběhu skutkového děje, tj. že poškozený Z. Š. napadl obviněného, který se jen bránil, což je verze, která je zcela odlišná od skutkových zjištění nalézacího soudu. 25. K dalším námitkám Nejvyšší soud předesílá, že mu není srozumitelné, proč policejní orgán, státní zastupitelství ani soud prvního stupně nekvalifikovaly jednání obviněného tak, aby to odpovídalo zákonu a letité soudní praxi, tj. jako úmyslné ublížení na zdraví, v daném případě přinejmenším jako pokus přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 146 odst. 1 tr. zákoníku, jak byly v předchozích desetiletích podobně intenzivní útoky na tělesnou integritu konstantně kvalifikovány. To však Nejvyšší soud připomíná pouze nad rámec dovolacího přezkumu, neboť uvedená kvalifikace by v této fázi řízení již nepřicházela v úvahu s ohledem na zákaz reformace in peius (§ 265s odst. 2 tr. ř.). 26. Za podstatnou vadu napadeného usnesení i jemu předcházejícího odsuzujícího rozsudku je třeba považovat to, že soudy vůbec neodůvodnily použitou právní kvalifikaci skutku podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku. Zcela zásadní je v této kauze otázka vzniku těžké újmy na zdraví u poškozeného. Tato otázka je rozhodující i pro následné posouzení odškodnění a jeho výše. Okresní soud v Novém Jičíně ani Krajský soud v Ostravě neuvedly, jak konkrétně dovodily vznik těžké újmy na zdraví u poškozeného Z. Š., a z jejich rozhodnutí nevyplývá dokonce ani to, jaký druh těžké újmy na zdraví podle § 122 odst. 2 tr. zákoníku shledaly. Pokud měly na mysli delší dobu trvající vážnou poruchu zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku, musely by v duchu shora naznačené judikatury Nejvyššího soudu vyložit, z jakých a jak dlouho trvajících omezení poškozeného v obvyklém způsobu života takovou poruchu zdraví dovozují tak, aby taková porucha byla svou závažností srovnatelná s ostatními alternativami uvedenými v ust. § 122 odst. 2 tr. ř. (zmrzačení, ochromení údu atd.). Soudy rovněž pominuly zabývat se tím, zda a které psychické obtíže poškozeného vznikly v příčinné souvislosti se stíhaným skutkem. 27. Soudy rovněž nezmínily žádnou úvahu ohledně zavinění uvedeného následku obviněným. Ze skutkové věty výroku rozsudku a z právní kvalifikace vyplývá, že těžkou újmu na zdraví poškozeného měl obviněný zavinit z nedbalosti. Z rozhodnutí však nelze zjistit, jakou formu nedbalosti měly soudy na mysli, tedy zda nedbalost vědomou podle § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, anebo nedbalost nevědomou podle § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Zavinění pachatele je přitom nutno prokázat nejen ve vztahu k jeho jednání, nýbrž i k následku činu a příčinnému vztahu mezi jednáním a následkem. K vyslovení viny přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku proto nedostačuje, pokud soud zdůvodní existenci nevědomé nedbalosti pachatele podle § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku jen ve vztahu k jeho neopatrnému jednání a k jím bezprostředně přivozenému somatickému poškození zdraví poškozeného, není-li těžká újma na zdraví shledávána v tomto poranění, nýbrž v duševní poruše (posttraumatické stresové poruše), která se u poškozeného měla vyvinout jako následek činu pachatele. V takovém případě je nezbytné prokázat jeho nedbalostní formu zavinění k této vážné poruše zdraví, která je zákonným znakem objektivní stránky uvedeného přečinu (rozhodnutí publikované pod č. 13/2019-II. Sb. rozh. tr.). 28. Uvedený postup soudů je v příkrém rozporu se zákonnými požadavky na odůvodnění rozhodnutí uvedenými v § 125 odst. 1 tr. ř., resp. v § 134 odst. 2 tr. ř. Povinnost soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit je jedním z klíčových prvků spravedlivého procesu chráněného čl. 36 Listiny základních práv a svobod (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995). Prostřednictvím odůvodnění seznamuje soud účastníky řízení s úvahami, které jej vedly k vydání rozhodnutí. Soud se musí vypořádat se všemi relevantními okolnostmi a uplatněnými tvrzeními či námitkami (např. nález sp. zn. III. ÚS 521/05 ze dne 23. 3. 2006). Rozhodnutí, které řádné odůvodnění postrádá, je nepřezkoumatelné a zpravidla porušuje právo účastníků řízení na soudní ochranu (nález sp. zn. III. ÚS 271/96 ze dne 6. 3. 1997, z poslední doby viz též např. nález sp. zn. II. ÚS 237/24 ze dne 3. 4. 2024, nebo nález sp. zn. II. ÚS 3450/24 ze dne 21. 5. 2025). Jestliže absence odůvodnění soudního rozhodnutí dosáhne extrémní podoby a týká se stěžejní otázky trestního řízení, je povinností Nejvyššího soudu vyplývající z čl. 4 a čl. 90 Ústavy zasáhnout, neboť bylo porušeno právo obviněného na spravedlivé řízení podle čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Zároveň je nepřípustné, aby Nejvyšší soud v tomto směru vystupoval fakticky v roli soudu prvního stupně. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 29. Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. a lze usuzovat, že měl na mysli tu variantu tohoto dovolacího důvodu, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). 30. V této variantě je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. vázán na jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., v posuzované věci na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Z uvedené vázanosti vyplývá, že pokud je dovolání důvodné z hlediska dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., platí to samé i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Závěrem 31. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě i rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně, jemuž poté přikázal nové projednání a rozhodnutí ve věci. Zrušil rovněž další obsahově navazující rozhodnutí. Podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání. 32. Okresní soud se seznámí se zmíněnými odbornými vyjádřeními psychiatrů předloženými obviněným, vyslechne MUDr. Petra Ročka k jeho výhradám ke znaleckému posudku MUDr. Barbory Talové, jejíž doplňující výslech rovněž provede. Poté eventuálně zváží další postup podle § 109 tr. ř. a v případě potřeby provede i další dokazování. Případné odmítnutí jiných důkazních návrhů odůvodní. Na základě provedených důkazů a jejich zhodnocení podle § 2 odst. 6 tr. ř. učiní jasné skutkové závěry, které srozumitelně odůvodní ve svém rozhodnutí. Vyloží rovněž, jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona (§ 125 odst. 1 tr. ř.). 33. Nejvyšší soud konečně pokládá za nutné vzhledem k výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného rozhodnutí (dne 10. 9. 2025) konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného předložena dne 17. 4. 2026, tj. po více než sedmi měsících. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 13. 5. 2026 JUDr. Josef Mazák předseda senátu