7 Tdo 375/2026-8472 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 5. 2026 o dovolání obviněného Radka Vacha proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 6. 2025, sp. zn. 9 To 21/2025, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 T 3/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Radka Vacha odmítá. Odůvodnění:I. Stručné shrnutí dosavadního řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2025, sp. zn. 75 T 3/2023, byl obviněný Radek Vach uznán vinným pod body I. až IV. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 300 denních sazeb po 10 000 Kč, tedy v celkové výši 3 000 000 Kč a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního a kontrolního orgánu právnických osob a funkce prokuristy, jakož i obdobné činnosti vykonávané na základě plné moci, a to na dobu 10 let. Městský soud v Praze týmž rozsudkem rozhodl o vině o trestu spoluobviněných právnických osob – obchodních společností MGS Facility s. r. o. „v likvidaci“, Corporation MGS s. r. o., Smarty Guarding s. r. o. a MGS Security Services s. r. o. Součástí odsuzujícího rozsudku byl také výrok o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. 2. Podle skutkových zjištění Městského soudu v Praze se obviněný zločinu dopustil tím, že (zkráceně) společně s obviněnými M. K., S. P., Jiřím Bendou, Vladimírem Vachem (o jejichž vině bylo pravomocně rozhodnuto, po vyloučení jejich věci, v samostatném řízení) ve zdaňovacích obdobích říjen 2019 až duben 2021 v rámci provozu tzv. holdingu Malgen, který se zabýval dodáváním pracovní síly v oblasti ostrahy a do něhož spadaly obviněné obchodní společnosti MGS Facility s. r. o. (jednatelem obviněný Radek Vach), Corporation MGS s. r. o. (jednatel Vladimír Vach), Smarty Guarding s. r. o. a MGS Security Services s. r. o. (v obou jednatel Jiří Benda), podávali u Finančního úřadu pro hl. m. Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 8, Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno I a Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště Ostrava I, daňová přiznání k dani z přidané hodnoty, ve kterých uplatňovali nárok na odpočet daně z přidané hodnoty na základě fiktivních daňových dokladů, které byly vystaveny ekonomicky nečinnými obchodními společnostmi (konkrétně uvedenými ve skutkové větě), do jejichž statutárních orgánů byly účelově dosazeny osoby nepodílející se na jejich činnosti. Konkrétně obviněný Radek Vach jako jednatel obchodní společnosti MGS Home s. r. o., za níž vykonával funkci jednatele v obviněné obchodní společnosti MGS Facility s. r. o., a skrze Vladimíra Vacha a Jiřího Bendu jako osoba ovládající obviněné obchodní společnosti MGS Security Services s. r. o., Smarty Guarding s. r. o. a Corporation MGS s. r. o., řídil ekonomickou činnost všech obviněných obchodních společností, z bankovního účtu obviněné obchodní společnosti MGS Facility s. r. o. vybíral finanční prostředky zasílané jejími odběrateli a úkoloval Vladimíra Vacha a Jiřího Bendu k výběru finančních prostředků z bankovních účtů obviněných obchodních společností MGS Security Services s. r. o., Smarty Guarding s. r. o. a Corporation MGS s. r. o., každý měsíc předával S. P. podklady k vytvoření fiktivních daňových dokladů jménem dodavatelských obchodních společností, na vytváření fiktivních daňových dokladů se podílel a předával je účetní společnosti Arin Services s. r. o. k zahrnutí do účetnictví, přiznání k dani z přidané hodnoty a kontrolních hlášení všech obviněných obchodních společností, ač věděl, že se v nich uvedená plnění nikdy neuskutečnila. M. K. obstarával dodavatelské obchodní společnosti, do jejichž statutárních orgánů účelově dosazoval sebe či další osoby nepodílející se na jejich činnosti, poskytoval S. P. podklady k dodavatelským obchodním společnostem za účelem vytvoření fiktivních daňových dokladů a společně se S. P. podávali za dodavatelské obchodní společnosti přiznání k dani z přidané hodnoty a kontrolní hlášení na základě fiktivních daňových dokladů, ač věděli, že se v nich uvedená plnění nikdy neuskutečnila. S. P. pravidelně každý měsíc přebírala od obviněného Radka Vacha podklady k vytvoření fiktivních daňových dokladů jménem dodavatelských obchodních společností, fiktivní daňové doklady vytvářela a za úplatu je předávala obviněnému Radku Vachovi k zahrnutí do účetnictví, přiznání k dani z přidané hodnoty a kontrolních hlášení obviněných obchodních společností, přebírala od M. K. podklady k dodavatelským obchodním společnostem a společně s M. K. podávali za dodavatelské obchodní společnosti přiznání k dani z přidané hodnoty a kontrolní hlášení na základě fiktivních daňových dokladů, ač věděli, že se v nich uvedená plnění nikdy neuskutečnila. Jiří Benda jako jednatel obviněných obchodních společností Smarty Guarding s. r. o. a MGS Security Services s. r. o. tyto poskytnul obviněnému Radku Vachovi, aby je prostřednictvím něj ovládal, za což byl obviněným Radkem Vachem pravidelně finančně odměňován, na pokyn obviněného Radka Vacha za obviněné obchodní společnosti podepisoval smluvní dokumentaci s jejich odběrateli, jednal se správcem daně, z jejich bankovních účtů vybíral finanční prostředky, které obviněnému Radku Vachovi předával v kanceláři na adrese XY XY, Praha XY, a nijak se z pozice jednatele nezajímal o kontrolu daňových dokladů zakládaných do účetnictví, přiznání k dani z přidané hodnoty a kontrolních hlášení obviněných obchodních společností, ač věděl, že se v nich uvedená plnění nikdy neuskutečnila a že je všechny vystavila S. P. Vladimír Vach jako jednatel obviněné obchodní společnosti Corporation MGS s. r. o. tuto poskytnul obviněnému Radku Vachovi, aby ji prostřednictvím něj ovládal, za což byl obviněným Radkem Vachem pravidelně finančně odměňován, na pokyn obviněného Radka Vacha za obviněnou obchodní společnosti podepisoval smluvní dokumentaci s jejími odběrateli, jednal se správcem daně, z jejích bankovních účtů vybíral finanční prostředky, které obviněnému Radku Vachovi předával v kanceláři na adrese XY XY, Praha XY, a nijak se z pozice jednatele nezajímal o kontrolu daňových dokladů zakládaných do účetnictví, přiznání k dani z přidané hodnoty a kontrolních hlášení obviněné obchodní společnosti, ač věděl, že se v nich uvedená plnění nikdy neuskutečnila a že je všechny vystavila S. P. Obviněná právnická osoba MGS Facility s. r. o. jako plátce daně z přidané hodnoty, v jejímž zájmu a v rámci jejíž činnosti, spočívající v dodávání pracovní síly v oblasti ostrahy, jednal obviněný Radek Vach jako zástupce obchodní společnosti MGS Home s. r. o., jejího jednatele, tedy osoba, jejíž jednání je obviněné obchodní společnosti přičitatelné podle § 8 odst. 2 písm. a) t. o. p. o., podávala přiznání k dani z přidané hodnoty a kontrolní hlášení, ve kterých uplatňovala nárok na odpočet daně z přidané hodnoty na základě fiktivních daňových dokladů, které do účetnictví zahrnul obviněný Radek Vach, ač věděl, že se v daňových dokladech uvedená plnění nikdy neuskutečnila, obviněná právnická osoba Corporation MGS s. r. o. jako plátce daně z přidané hodnoty, v jejímž zájmu a v rámci jejíž činnosti, spočívající v dodávání pracovní síly v oblasti ostrahy, jednal Vladimír Vach jako její jednatel a obviněný Radek Vach jako skutečně ovládající osoba, tedy osoby, jejichž jednání je obviněné obchodní společnosti přičitatelné podle § 8 odst. 2 písm. a) t. o. p. o., podávala přiznání k dani z přidané hodnoty a kontrolní hlášení, ve kterých uplatňovala nárok na odpočet daně z přidané hodnoty na základě fiktivních daňových dokladů, které do účetnictví zahrnul obviněný Radek Vach, a to za vědomí Vladimíra Vacha, ač věděli, že se v daňových dokladech uvedená plnění nikdy neuskutečnila, a obviněné právnické osoby Smarty Guarding s. r. o. a MGS Security Services s. r. o. jako plátci daně z přidané hodnoty, v jejichž zájmu a v rámci jejichž činnosti, spočívající v dodávání pracovní síly v oblasti ostrahy, jednal Jiří Benda jako jejich jednatel a obviněný Radek Vach jako skutečně ovládající osoba, tedy osoby, jejichž jednání je obviněným obchodním společnostem přičitatelné dle § 8 odst. 2 písm. a) t. o. p. o., podávaly přiznání k dani z přidané hodnoty a kontrolní hlášení, ve kterých uplatňovaly nárok na odpočet daně z přidané hodnoty na základě fiktivních daňových dokladů, které do účetnictví zahrnul obviněný Radek Vach, a to za vědomí Jiřího Bendy, ač věděli, že se v daňových dokladech uvedená plnění nikdy neuskutečnila. Tímto způsobem vystavili fiktivní daňové doklady (uvedené ve skutkové větě) a na jejich základě uplatňovali nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, čímž byla zkrácena daň z přidané hodnoty celkem ve výši téměř 27 mil. Kč. 3. Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání obviněný Radek Vach a obviněné právnické osoby Corporation MGS s. r. o. a MGS Security Services s. r. o. Vrchní soud v Praze, rozsudkem ze dne 18. 6. 2025, sp. zn. 9 To 21/2025, z podnětu odvolání obviněného Radka Vacha napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. ohledně jeho osoby zrušil toliko ve výroku o peněžitém trestu a ve výroku o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak rozhodl znovu toliko o uplatněných nárocích na náhradu škody, a to postupem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. Odvolání obviněných právnických osob Corporation MGS s. r. o. a MGS Security Services s. r. o., odvolací soud zamítl podle § 256 tr. ř. II. Dovolání obviněného a vyjádření státního zástupce 4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. s tím, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dovolání směřoval proti všem výrokům, vyjma výroku o náhradě škody. 5. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že rozhodná skutková zjištění týkající se jeho údajné řídící role a vstupů do datových schránek jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a současně soudy nedůvodně neprovedly obhajobou navržený podstatný důkaz – znalecký posudek podaný společností Lidinský Mašín s. r. o., který hodnotil problematiku přístupu do datových schránek. Soud prvního stupně návrh na provedení tohoto důkazu odmítl jako nadbytečný, přičemž se spokojil s pouhým vyhodnocením této problematiky provedeným policejním orgánem a zachyceným na úředním záznamu. Ten však byl chybný, neboť z něj vyplývalo, že obviněný přistupoval mj. do datové schránky společnosti SPARTAN Safety Czech s. r. o., ačkoli ze zmíněného znaleckého posudku je zřejmé, že v úředním záznamu policejního orgánu byl u společnosti SPARTAN Safety Czech s. r. o. chybně přiřazen identifikátor datové schránky. Odvolací soud pak neprovedení znaleckého posudku aproboval tím, že sám provedl sdělení Policie České republiky ze dne 11. 6. 2025 a další dokazování považoval za nadbytečné, aniž by tím zajistil kontradiktorní prověření IT otázek znalcem či výslechem autora sdělení. Tím odvolací soud nepřezkoumatelně nahradil znalecké hodnocení interním sdělením (úředním záznamem), který byl už od zpracování zatížen nesprávným zjištěním a vyhodnocením. Uvedený postup má dopad na rozhodná zjištění, neboť otázka přístupů do datových schránek a správného přiřazení identifikátorů byla použita k dovození skutkového zjištění a právních závěrů o ovládání obchodních společností a o řídící osobě. 6. Obviněný dále zpochybnil závěr soudů o jeho vůdčí a řídící roli v celém ději a o fiktivních plněních poukazem na skutečnost, že ho učinily soudy činné ve věci primárně na podkladě výpovědí spoluobviněných (S. P., M. K., Jiřího Bendy a Vladimíra Vacha), kteří uzavřeli dohody o vině a trestu. Nesouhlasil zejména s hodnocením spoluobviněné S. P. jako věrohodné, neboť z objektivních důkazů (tzv. kontrolních hlášení) vyplývalo, že spoluobviněná vystavování fiktivních faktur prováděla již dříve, než počala vystavovat faktury jeho společnostem. Bývalí spoluobvinění mohli být ovlivněni možností uzavřít dohodu o vině a trestu (která jemu byla odepřena). Odsuzující rozhodnutí nemůže být postaveno výlučně na takových důkazech, neboť je tím narušena kontradiktornost řízení a právo na spravedlivý proces. 7. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obviněný tvrdil neodůvodněný nepoměr mu uloženého trestu a trestů uložených spoluobviněným. Došlo k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení zásad ukládání trestů podle § 37 až § 39 tr. zákoníku. Zdůraznil, že S. P., která vyhotovovala fiktivní faktury a nákladové faktury již před rozhodnou dobou třetím subjektům a zcela rozhodně nebyla ovládanou osobou, byl uložen trest odnětí svobody 3 roky s podmíněným odkladem výkonu na 5 let, M. K. byl uložen trest odnětí svobody na 5 let a trest zákazu činnosti 10 let (jako souhrnný trest), zatímco jemu byl uložen trest odnětí svobody na 6 let a trest zákazu činnosti na 10 let. Rozdíl byl odůvodněn tím, že spoluobvinění uzavřeli dohody o vině a trestu a že obviněný byl vůdčí a organizující osobou. Obviněný shledal mu uložený trest v porovnání s tresty ukládanými spoluobviněným za nespravedlivý, nepřiměřeně přísný a nerespektující zákonná kritéria pro jejich ukládání. Odvolacímu soudu k tomu současně vytkl, že se s námitkou proporcionality trestů vypořádal jen stručným odkazem na závěry Městského soudu v Praze, v důsledku čehož je jeho rozhodnutí zatíženo i vadou naplňující druhou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Svá tvrzení obviněný doplnil řadou odkazů na judikaturu Nejvyššího soudu, Ústavního soudu či Evropského soudu pro lidská práva. 8. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že je v celém svém rozsahu doslovným opakováním obhajoby obviněného uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, s níž se oba soudy beze zbytku a správně vypořádaly. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zástupce předložené námitky pod něj podřadil, avšak shledal je zjevně neopodstatněnými. Ve vztahu k požadavku obviněného na provedení navrhovaného důkazu státní zástupce zdůraznil, že nejde o tzv. opomenutý důkaz, neboť se s návrhem oba soudy ve věci činné důsledně vypořádaly a dospěly k jednoznačnému závěru, že se jedná o důkaz nadbytečný, protože o tom, že v přípravném řízení byla datová schránka obviněné právnické osoby MGS Facility s. r. o. skutečně nesprávně označena jako datová schránka společnosti SPARTAN Safety Czech s. r. o., nejsou žádné pochybnosti. Příslušná součást Policie České republiky pak ve zprávě ze dne 11. 6. 2025 vysvětlila, jak k této nesrovnalosti došlo. Rozhodnutí soudů nejsou podle státního zástupce zatížena ani vadou tzv. extrémního rozporu skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu a provedených důkazů. Přisvědčil, že podstatným usvědčujícím důkazem ve vztahu k obviněnému byly výpovědi svědků (původně spoluobviněných) S. P. a M. K., nicméně samotná skutečnost, že ohledně nich byly soudem schváleny dohody o vině a trestu, jejich výpovědi nedevalvuje do té míry, že by je nebylo možno využít a z těchto vycházet. Uvedená skutečnost, tedy jisté privilegium, jehož se jim v důsledku schválené dohody o vině a trestu dostalo, klade velký důraz na pečlivost hodnocení hodnověrnosti takových svědků. To přitom v dané věci oba soudy beze zbytku respektovaly. Konstantní výpověď S. P., resp. její pravdivost, je potvrzována dalšími ve věci provedenými důkazy. Soudy důvodně nepřisvědčily ani obhajobě obviněného, že jeho role nebyla vedoucí, nýbrž byla jen srovnatelná s rolí S. P. a M. K., neboť jmenovaní pouze plnili poptávku obviněného, jenž byl tím, kdo činnost celé skupiny inicioval a kdo rozhodoval o tom, že fiktivní faktury budou vystavovány a zahrnovány do účetnictví, daňových přiznání a kontrolních hlášení společností v jeho holdingu. Bylo vyvráceno, že by faktury dodavatelských společností vznikaly na reálných objednávkách a plnění v nich uváděná byla uskutečněna. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak nebyl naplněn. 10. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obviněný vznesl výhrady proti uloženým trestům, které v podstatě označil za příliš přísné. Namítl přitom disparitu v porovnání s tresty, které byly uloženy spoluobviněným. Takové námitky však pod označený ani žádný jiný dovolací důvod podřadit nelze. Námitku založenou na údajné nepřiměřenosti uloženého trestu totiž nelze v dovolání relevantně uplatnit, a to ani v případě, pokud je obviněný subjektivně přesvědčen o vadném postupu soudů při hodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku. Výjimečnými případy by byly situace trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného. To však tresty odnětí svobody a zákazu činnosti pravomocně uložené obviněnému nejsou, neboť jejich výše, způsob výkonu (u trestu odnětí svobody) a rozsah (u trestu zákazu činnosti) byly Městským soudem v Praze odůvodněny řádně, s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tak také nebyl naplněn. 11. Nakonec státní zástupce stran dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. uvedl, že Vrchní soud v Praze po přezkumu věci řádnému opravnému prostředku obviněného zčásti vyhověl a rozsudek Městského soudu v Praze zrušil ohledně obviněného nejen ve výroku o náhradě škody, ale i ve výroku o uloženém peněžitém trestu. Žádná z alternativ předpokládaných ustanovením § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. tak zjevně nenastala. 12. Státní zástupce uzavřel, že námitky obviněného dílem pod jím uplatněné ani jiné dovolací důvody podřadit nelze a dílem jsou zjevně neopodstatněné. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. 13. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito. III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování 14. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§ 265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř. 15. Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzené důvody odpovídají důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami. 16. Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Pokud jde o první z nich, je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento dovolací důvod se vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů v důkazním řízení, nicméně je naplněn jen v případech vad, týkajících se pro rozhodnutí rozhodných (tj. významných) skutkových okolností, které jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to v první alternativě tehdy, pokud tato konkrétní skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení apod. Druhou alternativu zmíněného dovolacího důvodu tvoří případy, v nichž důkaz, respektive jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí alternativu pak tvoří takzvané opomenuté důkazy, tedy případy, ve kterých soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo ve kterých sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Konkrétně pak u tohoto dovolacího důvodu uplatnil obviněný jeho alternativu první a třetí. 17. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je v daném případě určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Dovolací soud přitom musí při uplatnění tohoto dovolacího důvodu vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku. 18. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., uplatnil ho obviněný podle svého vyjádření v jeho druhé alternativě, která je dána, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Již zde lze konstatovat, že taková procesní situace ve věci obviněného zcela přesně nenastala, neboť Vrchní soud v Praze v odvolacím řízení řádnému opravnému prostředku obviněného zčásti vyhověl a rozsudek Městského soudu v Praze dílem zrušil (zejména ve výroku o uloženém peněžitém trestu); nicméně materiálně se většinově s odvolacími námitkami předloženými obviněným neztotožnil. IV. Posouzení důvodnosti dovolání 19. K předložené dovolací argumentaci Nejvyšší soud předně uvádí, že ji obviněný postavil na obdobných námitkách jako svoji dřívější obhajobu i svůj řádný opravný prostředek – odvolání, tedy oba soudy ve věci činné se námitkami již zabývaly a v odůvodněních svých rozhodnutí se s nimi podrobně a dostatečně vypořádaly. 20. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [resp. za případného užití § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.] uplatnil jeho první a třetí alternativu, totiž vytkl jednak vadu zjevného rozporu skutkových zjištění a provedených důkazů ohledně svého působení v rámci projednávaného skutkového děje a jednak vadu bezdůvodného neprovedení jím navrženého podstatného důkazu – znaleckého posudku. 21. Pod zmíněnou třetí alternativu bylo možno podřadit námitku obviněného, kterou brojil proti tomu, že soudy neprovedly jím navrhovaný důkaz znaleckým posudkem znalecké kanceláře Lidinský Mašín s. r. o. Nejvyšší soud se jí zabýval, avšak shledal ji zjevně neopodstatněnou. 22. Jak již bylo v řízení ze strany soudů obviněnému opakovaně sděleno, dokazování není bezbřehé, nýbrž je limitováno zjištěním skutkového stavu, o kterém neexistují důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, jenž je pro rozhodnutí nezbytný. Soud proto nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní. Jak pak dovodil Ústavní soud (nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, uveřejněné pod č. 32/2004 Sb. n. a u.), k neakceptování důkazního návrhu obviněného lze přikročit z následujících (alternativních) důvodů. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. 23. Pokud jde o konkrétní, výše zmíněný návrh obviněného na doplnění dokazování, již soud prvního stupně o něm rozhodl před skončením dokazování tak, že tento důkaz pro nadbytečnost zamítl, což dostatečně odůvodnil v bodu 205 odůvodnění svého rozsudku. Vrchní soud v Praze pak doplnil dokazování sdělením Policie České republiky, Útvaru zvláštních činností ze dne 11. 6. 2025, a s popsaným závěrem Městského soudu v Praze se zcela ztotožnil a rovněž svůj postup dostatečně odůvodnil (bod 21 svého rozhodnutí). Oba soudy přitom dovodily nadbytečnost provedení navrhovaného důkazu, neboť skutečnost, k jejíž ověření byl důkaz navrhován, byla provedeným dokazováním bez důvodných pochybností prokázána. Soud prvního stupně pod bodem 203 svého rozhodnutí přisvědčil obhajobě obviněného, že nebylo prokázáno, že by vstupoval do datové schránky obchodní společnosti SPARTAN Safety Czech s. r. o.; v souvisejícím úředním záznamu policejního orgánu byla totiž chybně jako uživatel určité datové schránky uvedena společnost SPARTAN Safety Czech s. r. o. namísto společnosti MGS Facility s. r. o. Dané pochybení orgánů činných v trestním řízení tak bylo v průběhu dokazování prokázáno a zohledněno, a proto již bylo další dokazování, kterým měla být tato skutečnost dále potvrzována (i navrhovaným znaleckým posudkem), zcela důvodně jako nadbytečné zamítnuto, resp. k danému momentu, jehož podstatou v zásadě bylo dostatečné pouhé porovnání ID datových schránek obou jmenovaných společností a ID datové schránky, která byla uvedena ve zmíněném úředním záznamu, žádné znalecké vyjádření nebylo potřebné. Související úřední záznam pak byl čten právě jen proto, aby bylo zdůrazněno pochybení (záměna) ID datových schránek, a to v konečném důsledku zcela v tom smyslu, jak to tvrdil i obviněný. Oba soudy ve věci činné pak své úvahy ve svých rozhodnutích náležitě odůvodnily. 24. Nejvyšší soud tak uzavírá, že námitka obviněného týkající se neprovedení jím navrhovaného důkazního návrhu je zjevně neopodstatněná (jinou věcí potom je, že soudy i přesto dovodily znalost obviněného o určité dokumentaci, byť se tak nestalo jeho přístupem do datové schránky společnosti SPARTAN Safety Czech s. r. o., ale do datových schránek jiných společností). 25. Pod uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný dále namítal rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, stran závěru soudů o jeho vůdčí a řídicí roli na celém jednání a o fiktivním plnění, a to poukazem na skutečnost, že takový závěr učinily oba soudy primárně na podkladě výpovědí spoluobviněných, zejména S. P., kteří uzavřeli dohody o vině a trestu. Uvedená argumentace je však pod zmíněný dovolací důvod nepodřaditelné. Její podstatou je totiž ve své podstatě polemika obviněného se závěry soudů nižších stupňů stran hodnocení důkazů. Dokazování a hodnocení důkazů však je úkolem především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli v řízení o dovolání, jak správně uvedl i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Dokazování je totiž ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní. 5. vydání. Praha: Leges, 2018, str. 170 a násl. a rovněž např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 5 Tdo 1144/2022) uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu. V opravném řízení pak platí, že jednotlivé důkazy provedené před soudem prvního stupně již odvolací soud smí posuzovat toliko co do zákonnosti způsobu jejich provedení a co do logičnosti a úplnosti jejich hodnocení, skutková zjištění z nich učiněná soudem prvního stupně však přezkoumávat nesmí, stejně jako závěr o důkazní spolehlivosti (zejména o věrohodnosti svědka) učiněný soudem prvního stupně (viz nález Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. I. ÚS 1365/21). Tím spíš by vyloučené kategorie přezkumu neměl posuzovat Nejvyšší soud. Opačný závěr by byl v příkrém rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů, kterým se trestní řízení, a zvláště pak řízení před soudem prvního stupně, řídí. 26. Pouze nad rámec lze doplnit, že otázka věrohodnosti svědků – bývalých spoluobviněných (M. K., S. P., Jiří Benda a Vladimír Vach, kteří byli původně trestně stíháni společně s obviněným, o jejichž vině rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 10. 2023, sp. zn. 75 T 7/2023, tak, že schválil dohody o vině a trestu) a pravdivosti jejich výpovědí byla v provedeném řízení soudy pečlivě zvažována, neboť byly ve vztahu k obviněnému usvědčujícím důkazem (nikoli však jediným). Není pak úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Výpověď zejména svědkyně S. P. nicméně byla shledána konstantní a její pravdivost byla dostatečně potvrzována dalšími ve věci provedenými důkazy, a to výpověďmi nejen dalších již odsouzených spolupachatelů, ale i dalších svědků (zaměstnanců obviněných právnických osob a jednatelů dodavatelských organizací uvedených na fiktivních fakturách), výsledky sledování osob a věcí, záznamy odposlechu telekomunikačního provozu, finančním šetřením k dodavatelským organizacím, shodnou podobou všech fiktivních faktur, jakož i předmětem dodávek a jejich vykazováním u fiktivních dodavatelů v kontrolních hlášeních. Na základě provedeného dokazování bylo spolehlivě prokázáno také zapojení obviněného do celého konceptu trestné činnosti, resp. jeho významná míra, neboť obviněný Radek Vach byl tím, kdo činnost celé skupiny inicioval a kdo rozhodoval o tom, že fiktivní faktury budou vystavovány a zahrnovány do účetnictví, daňových přiznání a kontrolních hlášení společností v jeho holdingu, přičemž za tímto účelem vznášel konkrétní objednávky a uděloval pokyny. Současně bylo vyvráceno, že by faktury dodavatelských společností vznikaly na reálných objednávkách a plnění v nich uváděná byla uskutečněna. Je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, odpovídajícím ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., a učiněnými skutkovými zjištěními i následnými právními závěry. Nelze tedy tvrdit, že by skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Ani odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nevybočilo z mezí daných ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř., tudíž mu nelze vytýkat svévoli. Soud odvolací se pak v odůvodnění svého rozhodnutí zcela jasně ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně a argumentaci soudu prvního stupně rozvinul. 27. Námitky obviněného opřené o dovolací důvode podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [resp. za případného užití § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.] tak zčásti pod tento důvod nespadají a zčásti jsou zjevně neopodstatněné. 28. Podstatou námitek uplatněných s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [opět za případného využití na § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.] bylo přesvědčení obviněného, že jemu uložený trest je nepřiměřeně přísný, s ohledem na údajný nepoměr ve vztahu k trestům uloženým bývalým spoluobviněným. 29. Takové tvrzení však rovněž nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. Pokud jde o námitky týkající se výroku o trestu, je možné je (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. (který ovšem obviněný neuplatnil), tedy jen tehdy, jestliže byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Takové pochybení však obviněný netvrdil ani zmíněný stav reálně nenastal. Jiné vady spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je pak možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Rovněž takové argumenty obviněný v dovolání nepředložil a ani by pro ně nebyly dány podmínky. 30. Ve vztahu k adekvátnosti trestu by nicméně byla výjimečně reakce Nejvyššího soudu možná, pokud by ovšem byl napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným tak, že by to již představovalo porušení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces včetně spravedlivosti jeho výsledku, jímž je v nejkoncentrovanější podobě právě uložený trest. Ani o takový případ však ve věci obviněného Radka Vacha nejde. Nejvyšší soud uvádí, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je zřejmé, že se všemi hledisky rozhodnými pro ukládání trestu důsledně zabývaly (což obviněný zcela pomíjí), zejména pak soud prvního stupně (obsáhle v bodech 218 až 223 rozhodnutí). Obviněný byl podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku ohrožen trestem odnětí svobody v trvání 5 až 10 let, přičemž soudy zvážily polehčující i přitěžující okolnosti na straně obviněného, hodnotily výrazné (iniciační a řídící) zapojení obviněného do celé trestné činnosti spáchané ve spolupachatelství, a to na základě skutkových zjištění a řádně a správně provedeného dokazování. V neposlední řadě se zabývaly rovněž otázkou porovnání trestů uložených spoluobviněným, kteří se státním zástupcem uzavřeli dohody o vině a trestu, přičemž dostatečně zejména soud prvního stupně vysvětlil (srov. odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně pod bodem 223), proč shledává potřebu uložit obviněnému Radku Vachovi trest přísnější. Přitom sama o sobě skutečnost, že se více obviněných dopustilo trestné činnosti ve spolupachatelství, neznamená, že by jim měly být nutně uloženy shodné či velmi podobné tresty – s ohledem na zásadu individualizace trestních sankcí je třeba stran každého pachatele samostatně vyhodnotit kritéria pro určení druhu a výměry trestních sankcí podle § 37 a násl. tr. zákoníku, a vyslovit tomu adekvátní výrok. Stran nyní projednávané věci je tak zřejmé, že proto obviněnému (zejména jako iniciátoru a vůdčí osobě skupiny spolupachatelů, kterému současně nebylo možné přičítat prohlášení viny a který nesjednal dohodu o vině a trestu) patrně nebylo možné uložit shodný trest jako např. spoluobviněným S. P. nebo M. K. (u kterých zmíněné momenty, a samozřejmě i další, vyznívaly jinak). 31. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [ani za případného odkazu na § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.] tak nemohl být námitkami obviněného naplněn. V. Závěr 32. Souhrnně řečeno, obviněný uplatnil námitky, které dílem nebyly vůbec podřaditelné pod tvrzené (ani jiné) dovolací důvody, a ve zbylé části byly zjevně neopodstatněné. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. 33. Nejvyšší soud rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 13. 5. 2026 JUDr. Radek Doležel předseda senátu