7 Tdo 385/2026-508 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl neveřejném zasedání dne 13. 5. 2026 o dovolání obviněného J. M. podaném proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 11. 2025, sp. zn. 4 To 337/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 2 T 33/2025 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 24. 6. 2025, č. j. 2 T 33/2025-437, byl obviněný J. M. uznán vinným přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2025) a odsouzen k trestu odnětí svobody na 16 měsíců s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 32 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené obchodní společnosti AvaFin Czech, s. r. o., částku 19 000 Kč na náhradu škody. 2. Přečin, jímž byl obviněný uznán vinným, spočíval podle zjištění Okresního soudu v Děčíně v podstatě v tom, že obviněný v době od 11. 4. 2022 do 22. 8. 2022 při sjednávání úvěrové smlouvy s obchodní společností Home Credit, a. s., tří úvěrových smluv s obchodní společností Zaplo finance, s. r. o., a úvěrové smlouvy s obchodní společností Creamfinance Czech, s. r. o. (nyní AvaFin Czech, s. r. o.) uvedl nepravdivé údaje o tom, že je zaměstnán, a o výši svého příjmu, dosáhl tak toho, že mu úvěry byly poskytnuty, a způsobil celkovou škodu ve výši 339 440 Kč. Podle výroku o vině obviněný úvěr od obchodní společnosti Home Credit, a. s., poskytnutý ve výši 263 940 Kč nejprve splácel a poté přestal splácet, dva úvěry od obchodní společnosti Zaplo finance, s. r. o., poskytnuté ve výši 6 500 Kč a 25 000 Kč splatil, další úvěr od obchodní společnosti Zaplo finance, s. r. o., poskytnutý ve výši 25 000 Kč nesplatil a úvěr od obchodní společnosti Creamfinance Czech, s. r. o., poskytnutý ve výši 19 000 Kč nesplatil. 3. Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 11. 2025, č. j. 4 To 337/2025-466, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. 4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Namítl, že soudy hodnotily důkazy nedostatečně a jednostranně. Vytkl, že skutková zjištění uvedená ve výroku o vině neposkytují dostatečný podklad pro závěr o jeho úmyslném zavinění. Uvedl, že soudy pominuly jeho obhajobu založenou na dobré víře, podle níž v otázce zaměstnání a příjmu vycházel z faktického výkonu činností pro svého otce a z příjmů, které v této souvislosti pobíral a které považoval za příjem ze zaměstnání. Poukázal na to, že zmíněná obhajoba je v souladu s tím, co uvedla svědkyně A. H., a dodal, že Okresní soud v Děčíně její výpověď v rozsudku sice reprodukoval, ale v rámci hodnocení důkazů ji pominul. Další výhrady zaměřil proti tomu, že soudy mechanicky ztotožnily poskytnuté částky s výší škody, a označil to za nesprávné posouzení kvalifikačního znaku podle § 211 odst. 4 tr. zákoníku. V této spojitosti zdůraznil, že úvěrová smlouva s obchodní společností Home Credit, a. s., je podle rozsudku civilního soudu absolutně neplatná. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Děčíně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že to, jak obviněný prezentoval svůj nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem. Námitky obviněného uplatněné v tom smyslu, že údaje o svém zaměstnání a příjmu považoval za pravdivé, státní zástupce označil za vyvrácené provedenými důkazy. Připustil důvodnost námitek obviněného proti způsobu stanovení výše škody s tím, že škodou byla jen nesplacená část poskytnutých úvěrů. Zároveň konstatoval, že pochybení soudů v této otázce nemá vliv na závěr, že obviněný způsobil škodu převyšující 100 000 Kč a naplnil tak znak způsobení větší škody. Státní zástupce navrhl, aby dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. 6. Obviněný v replice nesouhlasil s vyjádřením státního zástupce a uvedl, že pochybení při určení výše škody nelze považovat za pouze formální nepřesnost, nýbrž za vadu týkající se obligatorního znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 211 odst. 4 tr. zákoníku. Jde o znak, který musí být zjištěn přesně, jednoznačně a bez důvodných pochybností. Judikatura je přitom ustálena v závěru, že u trestného činu úvěrového podvodu je třeba vycházet toliko z rozsahu nesplacené části poskytnutých finančních prostředků. Ten nebyl v daném případě řádně objasněn, takže nelze učinit správný hmotněprávní závěr o výši vzniklé škody. Pokud jde o subjektivní stránku, státní zástupce podle obviněného mísí objektivní nepravdivost údaje s otázkou subjektivního vztahu obviněného k tomuto údaji. Samotná absence formálně existujícího pracovního poměru ještě neznamená, že si obviněný musel být vědom nepravdivosti uváděných údajů. Skutečnost, že obviněný dlouhodobě a konzistentně uváděl totožné informace, svědčí naopak o tom, že uváděné údaje subjektivně považoval za pravdivé či alespoň odpovídající významu, v jakém dotazy věřitele chápal. Konečně obviněný nesouhlasil s vyjádřením státního zástupce ani v tom, že by polemizoval s hodnocením důkazů a se skutkovými zjištěními. Ve skutečnosti poukazoval na vnitřní rozporuplnost skutkových a právních závěrů soudů a na nesprávné dovození znaků trestného činu. Uvedené skutečnosti mohly mít vliv i na úvahy o trestu. Obviněný v replice setrval na svém návrhu na rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedeném v dovolání. 7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř. Dovolání však bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a pokud se opírá o námitky, které jsou dovolacím důvodem, je zčásti zjevně neopodstatněné a ve zbytku je zcela zřejmé, že jeho projednání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu, jak stanoví § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 8. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 9. Trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy uvede nepravdivé údaje. Podle § 211 odst. 4 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2025 se čin posoudí, způsobí-li pachatel větší škodu. Takovou škodou se podle § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozumí škoda dosahující částky nejméně 100 000 Kč. 10. Rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků uvedených v § 211 odst. 1 tr. zákoníku, jsou jednak zjištění, co obviněný v rámci jednání o úvěrových smlouvách sdělil poskytovatelům úvěrů ohledně svého zaměstnání a dosahovaného příjmu, a jednak zjištění, zda obviněný skutečně byl zaměstnán a měl příjem ze zaměstnání. Proti těmto zjištěním soudů obviněný nevznesl žádné námitky, které by odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zejména neuvedl, s kterými důkazy by měla být uvedená zjištění ve zjevném rozporu a v čem by měl takový rozpor spočívat. Paušálně vyjádřený nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů, který je opřen jen o zcela nekonkrétní argumentaci, není dovolacím důvodem. Ostatně z celkového kontextu dovolání (a repliky) je patrno, že obviněnému nešlo ani tak o nesprávnost skutkových zjištění jako takových, ale o jejich intepretaci při posuzování subjektivní stránky činu. Těžištěm námitek obviněného totiž byl nesouhlas se závěrem soudů, podle něhož úmyslně uvedl nepravdivé údaje. Obviněný se snažil prosadit obhajobu, podle které byl přesvědčen, že uvádí pravdivé údaje. Přitom jak závěr soudů, tak námitky obviněného fakticky vycházejí z téhož skutkového základu. Jde o námitky, které nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale mají relevanci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 11. Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo dovolání obviněného podáno z jiného důvodu, než je v něm uveden. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 12. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. 13. Obviněný namítl nedostatek úmyslného zavinění, které se vyžaduje u trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku. Tyto námitky byly založeny na tom, že pokud obviněný poskytovatelům úvěru sděloval, že je zaměstnán, že jeho zaměstnavatelem je ABCD Služby školám, s. r. o., a že má měsíční příjem v rozmezí od 22 000 Kč do 28 000 Kč, byl přesvědčen o pravdivosti svých sdělení, neboť pracoval na zakázkách, které jeho otec v rámci svého podnikání realizoval pro ABCD Služby školám, s. r. o., a měl od otce za tuto práci odměnu. Uvedené tvrzení podpořil odkazem na to, že svědkyně A. H., jednatelka a zaměstnankyně obchodní společnosti ABCD Služby školám, s. r. o., ve své výpovědi potvrdila, že viděla obviněného při práci konané pro tuto společnost. Je ovšem třeba dodat, že svědkyně zároveň vyloučila, že by obviněný byl zaměstnancem ABCD Služby školám, s. r. o., že by k ní měl jakýkoli pracovněprávní vztah a že by od ní dostával mzdu. Lze sice připustit, že obviněný pracoval na zakázkách, které jeho otec v rámci svého podnikání realizoval pro uvedenou obchodní společnost, avšak tato okolnost nic nemění na nepravdivosti toho, co obviněný sdělil poskytovatelům úvěrů ohledně svého zaměstnání a příjmu. 14. Ve skutečnosti obviněný nebyl nikde zaměstnán, neměl žádného zaměstnavatele, neměl uzavřený žádný pracovněprávní vztah, zejména ne na podkladě pracovní smlouvy, a pokud pracoval na zakázkách svého otce, šlo o faktickou výpomoc, při které otec neměl postavení jeho zaměstnavatele. Za tohoto stavu sdělení obviněného, že je zaměstnán, a zejména pak sdělení, že je zaměstnán u ABCD Služby školám, s. r. o., bylo evidentně nepravdivé. Obviněnému muselo být jasné, že pokud se ho poskytovatelé úvěrů dotazují na jeho zaměstnání, chtějí vědět, zda jde o zaměstnání v pracovněprávním vztahu a kdo je jeho zaměstnavatelem. To, co obviněný poskytovatelům úvěrů sdělil, se zcela rozcházelo se skutečným stavem a rozhodně nemohlo být ani z jeho subjektivního hlediska vedeno dobrou vírou v pravdivost takového tvrzení. 15. Pokud jde o příjem, obviněný nedostával žádnou mzdu již z toho důvodu, že nebyl nikde zaměstnán. Prostředky, které mu nechával otec za práci na zakázkách pro ABCD Služby školám, s. r. o., v žádném případě neměly povahu příjmu, na který se dotazovali poskytovatelé úvěrů. Na bankovní účet obviněného po určitou dobu přicházely platby, jimiž byly částky, které otec obviněného fakturoval obchodní společnosti ABCD Služby školám, s. r. o., a které odesílala ze svého účtu A. H. poté, co je na svůj účet převedla z účtu jmenované obchodní společnosti (tento postup vysvětlila blíže nespecifikovanými problémy otce obviněného). Bankovní účet obviněného tedy v podstatě plnil pouze roli jakési úschovy peněžních prostředků jeho otce. Evidentně se ovšem nejednalo o prostředky, které by představovaly příjem obviněného ve smyslu otázek poskytovatelů úvěrů, což muselo být obviněnému i z jeho subjektivního hlediska jasné. 16. O úmyslném zavinění obviněného, které zahrnuje nepravdivost jeho údajů týkajících se zaměstnání a měsíčního příjmu, nelze mít pochyb a dovolání obviněného je v této části zjevně neopodstatněné. 17. Na výrok o vině nemá vliv namítaná neplatnost smlouvy o úvěru, kterou obviněný uzavřel s obchodní společností Home Credit, a. s. Neplatnost této smlouvy byla vyslovena v rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 9. 6. 2025, sp. zn. 26 C 12/2025. Důvodem neplatnosti bylo podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, to, že obchodní společnost Home Credit, a. s., porušila povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. obviněného). Citovaným rozsudkem soud uložil obviněnému jako žalovanému zaplatit obchodní společnosti Home Credit, a. s., jako žalobci částku 148 860 Kč, tj. nesplacenou jistinu poskytnutého úvěru, a zamítl žalobu, pokud se žalobce domáhal zaplacení vyšší částky, úroků a úroků z prodlení. 18. Trestný čin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku je dokonán již tím, že pachatel při sjednávání úvěrové smlouvy uvede nepravdivé údaje, aniž by bylo třeba, aby smlouva byla skutečně uzavřena. Z hlediska dokonání trestného činu nemá žádný význam případná okolnost, že smlouva nakonec vůbec nebyla uzavřena, že byla uzavřena neplatně, že od ní bylo odstoupeno apod. To ve vztahu k posuzované kauze znamená, že neplatnost úvěrové smlouvy uzavřené mezi obchodní společností Home Credit, a. s., a obviněným se výroku o vině obviněného nijak nedotýká. V části namítající neplatnost této úvěrové smlouvy je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné. 19. Škoda není zákonným znakem trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku, má však význam jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, v dané věci jako větší škoda podle § 211 odst. 4 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2025. Soudy vyjádřily výši škody celkovou částkou 339 440 Kč, což je částka rovnající se součtu všech poskytnutých úvěrů. V tomto směru soudy pochybily, neboť nevzaly v úvahu, že obviněný v souladu s uzavřenými smlouvami splatil část úvěru od obchodní společnosti Home Credit, a. s. (bod 1 výroku o vině) a celé dva úvěry ve výši 6 500 Kč a 25 000 Kč od obchodní společnosti Zaplo finance, s. r. o. (body 2, 3 výroku o vině). Okresní soud v Děčíně zjistil, že úvěr od obchodní společnosti Home Credit, a. s., obviněný nejprve splácel a poté přestal splácet, avšak neučinil žádné zjištění o výši splacené části úvěru. Přitom z listin dokládajících průběh příslušného úvěrového vztahu vyplývá, že obviněný ve 21 splátkách po 5 480 Kč splatil celkem 115 080 Kč (viz č. l. 203-204 spisového svazku II). Nesplacenou částí úvěru, který obviněnému poskytla obchodní společnost Home Credit, a. s., tedy byla částka 148 860 Kč. 20. Za škodu, kterou způsobí pachatel trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku a která má povahu okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, lze považovat pouze tu část úvěru, kterou pachatel nesplatil v souladu s úvěrovou smlouvou. Část úvěru, která byla v souladu se smlouvou splacena, nelze považovat za škodu. Tento právní názor je v judikatuře již dlouhodobě ustálen (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 7 Tdo 312/2004, ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 7 Tdo 490/2016, ze dne 8. 2. 2017, sp. zn. 6 Tdo 1722/2016, ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 3 Tdo 283/2018, ze dne 16. 9. 2019, sp. zn. 3 Tdo 665/2019). 21. Škodou, kterou obviněný způsobil trestným činem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku, je pouze částka 148 860 Kč jako nesplacená část úvěru od obchodní společnosti Home Credit, a. s. (bod 1 výroku o vině), celý nesplacený úvěr 25 000 Kč od obchodní společnosti Zaplo finance, s. r. o. (bod 4 výroku o vině) a celý nesplacený úvěr 19 000 Kč od obchodní společnosti Creamfinance Czech, s. r. o. (bod 5 výroku o vině). Obviněný tedy ve skutečnosti způsobil škodu ve výši 192 860 Kč, a nikoli ve výši 339 440 Kč, jak je uvedeno ve výroku o vině. I při této redukci výše způsobené škody obviněný naplnil zákonný znak větší škody podle § 211 odst. 4 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2025. Případná náprava dílčí vady výroku o vině spočívající v chybném stanovení výše škody by nemohla mít vliv na právní posouzení skutku jako přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2025. V tomto obhledu by nemohlo dojít k žádné změně v postavení obviněného. Avšak k žádné podstatné změně by nemohlo dojít ani ve výroku o trestu. Obviněnému byl uložen podmíněný trest odnětí svobody ve výměře nepatrně nad spodní hranicí sazby uvedené v § 211 odst. 4 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2025 od jednoho roku do pěti let, přičemž zkušební doba byla stanovena v dolní polovině rozpětí uvedeného v § 82 odst. 1 tr. zákoníku od jednoho roku do pěti let. Za tohoto stavu není reálné žádné významnější zmírnění trestu, které by mohlo být odůvodněno změnou týkající se výše způsobené škody. I kdyby obviněný cestou dovolání dosáhl ve skutkové části výroku o vině změny, resp. upřesnění zjištění ohledně výše způsobené škody, je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit jeho postavení. Skutečnost, že obviněný dva úvěry zcela a jeden částečně splatil, je ostatně ve výroku o vině (z pohledu obviněného k jeho prospěchu) jasně vyjádřena. Přitom řešená otázka, tj. co se rozumí škodou způsobenou trestným činem úvěrového podvodu podle § 211 tr. zákoníku, není po právní stránce zásadního významu, neboť již byla judikaturou Nejvyššího soudu jednoznačně vyřešena. 22. V části, která se vztahuje k výši způsobené škody, není dovolání obviněného podkladem k tomu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na napadeném usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a předcházejícím rozsudku Okresního soudu v Děčíně. Zájem na zachování stability pravomocného rozhodnutí v dané věci zřetelně převažuje nad případnou nápravou nepodstatné vady výroku o vině. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 23. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v posuzované věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). 24. V uvedené variantně je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. vázán na některý z ostatních dovolacích důvodů, v dané věci na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že tytéž závěry, které Nejvyšší soud učinil ve vztahu k dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., platí i ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Závěrem 25. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 13. 5. 2026 JUDr. Josef Mazák předseda senátu