7 Tdo 396/2026-1373 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 5. 2026 o dovolání obviněného Antonína Engelharta podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 27. 11. 2025, sp. zn. 55 To 212/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 2 T 94/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Antonína Engelharta odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 30. 4. 2025, č. j. 2 T 94/2024-1289, byl obviněný Antonín Engelhart uznán vinným pokračujícím zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř a půl let. Dále byl obviněnému podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu právnických osob, člena statutárního orgánu nebo prokuristy obchodních korporací, včetně jejich zastupování na základě plné moci na dobu čtyř a půl let. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněné právnické osoby společnosti PULLOTRADE TOOLS, spol. s r. o. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody. 2. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 27. 11. 2025, č. j. 55 To 212/2025-1333, k odvolání obviněné právnické osoby společnosti PULLOTRADE TOOLS, spol. s r. o., státní zástupkyně a poškozené podle § 258 odst. 1 písm. d), f) tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněné společnosti PULLOTRADE TOOLS, spol. s r. o., a podle § 261 tr. ř. ohledně obviněného Antonína Engelharta zrušil v celém rozsahu, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného Antonína Engelharta uznal vinným pokusem zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 21 odst. 1 k § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Dále byl obviněnému podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu právnických osob, člena statutárního orgánu nebo prokuristy obchodních korporací, včetně jejich zastupování na základě plné moci v trvání čtyř let. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněné právnické osoby společnosti PULLOTRADE TOOLS, spol. s r. o. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto, že je obviněný Antonín Engelhart povinen nahradit poškozené České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Liberecký kraj, škodu ve výši 876 405,96 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky ode dne 6. 12. 2024 do zaplacení. 3. Uvedeného zločinu se podle zjištění soudů obviněný Antonín Engelhart v postavení jediného jednatele obchodní společnosti PULLOTRADE TOOLS, spol. s r. o., dopustil v podstatě tím, že 1. podal prostřednictvím účetní společnosti HaMBER, s. r. o., dne 27. 12. 2018 Finančnímu úřadu pro Liberecký kraj, Územní pracoviště v České Lípě řádné přiznání k dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za období listopad 2018, které následně doplnil dne 8. 1. 2019, dne 10. 2. 2019 a dne 14. 2. 2019 dodatečnými přiznáními k DPH, v nichž v úmyslu opatřit si neoprávněný majetkový prospěch, v rozporu s § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších právních předpisů, uplatnil mimo jiné odpočet DPH ve výši 725 560,08 Kč, jehož oprávněnost poté v rámci postupu k odstranění pochybností prováděného podle § 89 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, doložil daňovými doklady č. ES143720018 ze dne 19. 11. 2018 na celkovou částku 801 367,27 Kč, z níž DPH činilo 139 080,27 Kč, č. VF20181227 ze dne 6. 11. 2018 na celkovou částku 325 200,81 Kč, z níž DPH činilo 56 439,81 Kč, a daňovým dokladem č. ES14382018 ze dne 15. 11. 2018 na celkovou částku 3 054 040 Kč, z níž DPH činilo 530 040 Kč, na nichž byl ve všech případech jako dodavatel uvedena společnost PULLO TRADE, s. r. o., o kterých zároveň věděl, že ve skutečnosti k tomuto přijatému zdanitelnému plnění nedošlo a že doklady byly vytvořeny pouze v úmyslu uplatnit neoprávněný odpočet DPH ve výši 725 560,08 Kč, kdy zohledněním výše uvedených odpočtů v podaných daňových přiznáních měl v úmyslu vylákat na České republice nadměrný odpočet DPH ve výši 249 067 Kč, který správce daně neuznal a nevyplatil, a vyměřil subjektu vlastní daňovou povinnost ve výši 481 375 Kč, a tímto jednáním ke škodě České republiky, zastoupené Finančním úřadem pro Liberecký kraj, Územní pracoviště Česká Lípa, zkrátil DPH o 481 375 Kč a pokusil se vylákat nadměrný odpočet DPH ve výši 249 067 Kč; 2. podal prostřednictvím účetní společnosti HaMBER, s. r. o., dne 25. 1. 2019 Finančnímu úřadu pro Liberecký kraj, Územní pracoviště v České Lípě přiznání k DPH za období prosinec 2018, v němž v úmyslu opatřit si neoprávněný majetkový prospěch, v rozporu s § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších právních předpisů, uplatnil mimo jiné neoprávněný odpočet DPH ve výši 443 626 Kč, jehož oprávněnost poté v rámci postupu k odstranění pochybností prováděného podle § 89 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, doložil daňovým dokladem č. ES14422018 ze dne 14. 12. 2018 na celkovou částku 179 684 Kč, z níž DPH činilo 31 184,79 Kč, daňovým dokladem č. ES14412018 ze dne 14. 12. 2018 na celkovou částku 1 234 200 Kč, z níž DPH činilo 214 200 Kč, daňovým dokladem č. VF20181228 ze dne 19. 12. 2018 na celkovou částku 131 285 Kč, z níž DPH činilo 22 785 Kč, daňovým dokladem č. ES14442018 ze dne 19. 12. 2018 na celkovou částku 964 011 Kč, z níž DPH činilo 167 307,63 Kč a daňovým dokladem č. ES14402018 ze dne 21. 12. 2018 na celkovou částku 46 949 Kč, z níž DPH činilo 8 148,17 Kč, na nichž byl jako dodavatel uvedena společnost PULLO TRADE, s. r. o., o kterých zároveň věděl, že ve skutečnosti k tomuto přijatému zdanitelnému plnění nedošlo a že doklady byly vytvořeny pouze v úmyslu vylákat na České republice odpočet DPH ve výši 443 626 Kč, kdy zohledněním výše uvedených odpočtů stanovil daňovou povinnost společnosti PULLOTRADE TOOLS, spol. s r. o., ve výši 36 890 Kč, ačkoli daňová povinnost společnosti PULLOTRADE TOOLS, spol. s r. o., ve skutečnosti dosahovala částky 480 516 Kč, a tímto jednáním zkrátil DPH o 443 626 Kč ke škodě České republiky, zastoupené Finančním úřadem pro Liberecký kraj, Územní pracoviště Česká Lípa; 3. podal prostřednictvím účetní společnosti HaMBER, s. r. o., dne 25. 4. 2019 Finančnímu úřadu pro Liberecký kraj, Územní pracoviště v České Lípě přiznání k DPH za období březen 2019, v němž v úmyslu opatřit si neoprávněný majetkový prospěch, v rozporu s § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších právních předpisů, uplatnil mimo jiné odpočet DPH ve výši 2 281 020 Kč, za převod internetové domény www.pullotrade.cz od společnosti PULLO TRADE, s. r. o., což doložil fakturou č. 2019001 ze dne 29. 3. 2019, kdy základ daně činil 10 862 000 Kč a daň 21 % dosahovala částky 2 281 020 Kč, přičemž se jednalo o účelový převod internetové domény, který vedl k podvodnému řetězci s chybějící DPH mezi společnostmi PULLOTRADE TOOLS, spol. s r. o., jakožto odběratelem a společností PULLO TRADE, s. r. o., jakožto dodavatelem, který DPH z tohoto plnění sice vykázal ve svém kontrolním hlášení a v daňovém přiznání, ale daň z toho plynoucí neuhradil, čehož si byli obvinění vědomi, a obvinění si z této transakce nárokovali odpočet daně ve výše uvedené výši, a účastnili se tak vědomě transakce zasažené podvodem na DPH v úmyslu uplatnit neoprávněný odpočet DPH ve výši 2 281 020 Kč, kdy zohledněním tohoto odpočtu v podaném daňovém přiznání měli v úmyslu vylákat na České republice nadměrný odpočet DPH ve výši 2 362 520 Kč, který správce daně neuznal a nevyplatil, uznal toliko nadměrný odpočet ve výši 81 500 Kč, a tímto jednáním se pokusil způsobit České republice zastoupené Finančním úřadem pro Liberecký kraj, Územní pracoviště Česká Lípa, škodu v celkové výši 2 281 020 Kč; a výše popsaným jednáním zkrátil DPH o celkovou částku 925 001 Kč a pokusil se vylákat nadměrný odpočet DPH v celkové výši 2 530 067 Kč. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný Antonín Engelhart prostřednictvím obhájce dovolání do výroku o náhradě škody, kterým byl obviněný zavázán povinností zaplatit na náhradě škody České republice, Finančnímu úřadu pro Liberecký kraj škodu ve výši 876 405,96 Kč včetně specifikovaných úroků z prodlení. Dovolání opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť dle jeho názoru rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení věci. Úvodem pak popsal způsob a důvody odlišného rozhodování soudů obou stupňů. 5. Dovolatel vyslovil souhlas se závěrem odvolacího soudu, že skutečnosti zapisované v obchodním rejstříku mají pouze deklaratorní povahu, kdy z nich nelze bez dalšího dovodit, zda konkrétní osoba je skutečně jednatelem právnické osoby. Nicméně v obchodním rejstříku jsou u společnosti PULLOTRADE TOOLS, spol. s r. o., ve sbírce listin založeny listiny (notářský zápis NZ 148/2018 ze dne 11. 5. 2018, včetně plné moci udělené advokátovi k zápisu do obchodního rejstříku jako jednatele, jakož i rozhodnutí obviněného Antonína Engelharta ze dne 8. 11. 2019, kterým došlo k jeho odvolání a jmenování Mgr. Bc. Vladimíra Brodského novým jednatelem této společnosti), které mají konstitutivní povahu a lze z nich dovodit osobu jednatele v konkrétním časovém období. Obě tyto listiny byly zveřejněny ve sbírce listin předtím, než poškozená rozhodla o tom, že společnost PULLOTRADE TOOLS, spol. s r. o., je nespolehlivým plátcem, a poškozená měla zjistit, kdo je osobou, které vznikl ručitelský závazek podle § 159 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). 6. Dále obhajoba postrádala logiku ve spekulacích odvolacího soudu o tom, že ručitelský závazek mohl na některou osobu přejít. Závazek nemůže přejít pouhou změnou jednatele společnosti, neboť k přechodu ručitelského závazku může dojít pouze a výhradně trojstranným ujednáním, kdy jednou ze stran je právě věřitel (poškozená). Pokud by k tomuto došlo jinou formou, bylo by takové ujednání neplatné. 7. Ničeho nelze dovodit ani ze skutečnosti, že poškozená podala trestní oznámení na obviněného Antonína Engelharta i svědka Mgr. Bc. Vladimíra Brodského. Trestní oznámení bylo podáno ke skutkům pod body 1. až 3., z nichž byl obviněný odsouzen, kdy ze samotného podání se nepodává, z jakých důvodů byl do trestního oznámení zahrnut i svědek Mgr. Bc. Vladimír Brodský. Obhajoba byla toho názoru, že tento svědek by v takovém případě mohl v trestním řízení figurovat maximálně jako spolupachatel nebo jako pomocník, a to právě vedle jednatele společnosti. Z listin, které byly doloženy policejnímu orgánu, je však postaveno najisto, že by v každém případě došlo k odsouzení právě obviněného Antonína Engelharta. Důkazy, na kterých bylo odsouzení založeno, jsou totiž prakticky výlučně listiny související s finančním šetřením a faktury vystavované společností PULLOTRADE TOOLS, spol. s r. o., kdy z hlediska výslechu svědků nevyplynuly pro řízení samotné žádné zásadní informace. 8. Dovolatel tak by přesvědčen, že nejpozději dne 5. 3. 2021, resp. k okamžiku skončení předcházející finanční kontroly a z ní plynoucího protokolu, bylo najisto postaveno, že obviněný je ručitelem za daň, k jejímuž zkrácení došlo. Rozsudek odvolacího soudu je tedy založen na nesprávném právním posouzení věci ve vztahu k běhu promlčecí lhůty. 9. Dále nesouhlasil ani s argumentem odvolacího soudu, že vznesení námitky promlčení je výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Tento při svém rozhodování odkázal například na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2010, sp. zn. 7 Tdo 498/2010, z něhož nevyplývá, že každá námitka promlčení vznesená v trestním řízení je v rozporu s dobrými mravy. Proto se měl krajský soud blíže vypořádat s okolnostmi provázejícími trestní řízení, jakož i konkrétní aktivitou obviněného, která vedla k jeho odsouzení. Situace obviněného byla taková, že poprvé v životě zahájil vlastní podnikatelskou činnost a v otázce zkušeností a znalostí se spoléhal výhradně na třetí osoby, jimž důvěřoval. Mělo být zohledněno, že majetkový prospěch z podnikání ve společnosti PULLO TRADE, s. r. o., nebo PULLOTRADE TOOLS, spol. s r. o., měl minimální, a ještě mu zůstal dluh z úvěru. Proto podle jeho přesvědčení nešlo o jednání, u něhož by měla převážit otázka dobrých mravů nad otázkou právní jistoty. 10. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výroku o náhradě škody a podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozenou Českou republiku, zastoupenou Finančním úřadem pro Liberecký kraj, odkázal s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že vznesené námitky proti výroku o náhradě škody odpovídají důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak postrádají opodstatnění. Odvolací soud při určení počátku běhu promlčecí lhůty důvodně vycházel z toho, že se poškozená o tom, kdo za vzniklou škodu odpovídá, dozvěděla z usnesení o zahájení trestního stíhání dovolatele, které jí bylo doručeno 8. 3. 2024. Nejdříve od tohoto okamžiku započal běh subjektivní promlčecí lhůty, která trvá tři roky. Za situace, kdy poškozená dne 7. 5. 2024 uplatnila v trestním řízení svůj nárok na náhradu škody, nemohlo dojít k uplynutí subjektivní ani objektivní promlčecí lhůty. V této souvislosti neakceptoval námitky obviněného, že poškozená se mohla z příslušných listin založených ve sbírce listin v obchodním rejstříku dozvědět o tom, že v rozhodné době byl osobou s ručitelským závazkem. Samotný výkon funkce člena voleného orgánu bez dalšího neznamená vznik odpovědnosti za porušení povinnosti při výkonu takové funkce, a to dokonce v souvislosti se spácháním trestného činu podle § 240 tr. zákoníku, kterého se může dopustit i jiná osoba než člen voleného orgánu právnické osoby. Pro úplnost doplnil, že se ztotožnil se závěry soudů nižších stupňů, pokud jde o stanovení počátku běhu subjektivní lhůty ve vztahu k vědomosti poškozené o škodě, který byl určen ke dni 10. 2. 2021, kdy poškozená vydala platební výměry na doplatek daně. To však nic nemění na tom, že počátek běhu subjektivní lhůty ve vztahu k vědomosti o osobě škůdce nastal v této věci až později. 12. Výhradě obviněného, kterou nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu ohledně rozporu námitky promlčení s dobrými mravy, nepřiznal opodstatnění, neboť v této věci nedošlo k promlčení práva na náhradu škody. Jednání dovolatele bylo promyšlené, zištné a motivované tím, aby poškozenému státu způsobil na jeho majetku závažnou majetkovou újmu ve výši 925 001 Kč a pokusil se mu způsobit vylákáním výhody na DPH škodu ve výši 2 530 067 Kč. Poškozená přitom uplatnila v rámci adhezního řízení řádně a včas nárok na náhradu škody a v uplatnění nároku řádně pokračovala. Podle státního zástupce byl v posuzované věci zásah obviněného do majetkových práv poškozeného již natolik intenzivní, že i v případě důvodně uplatněné námitky promlčení by takto vznesená námitka byla v rozporu s dobrými mravy. 13. Závěrem proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. III. Přípustnost dovolání 14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné. IV. Důvodnost dovolání 15. Dovolatel vyjadřoval svůj nesouhlas s výrokem o náhradě škody za uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tento je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 16. Obviněný brojil proti výsledku adhezního řízení námitkami poukazujícími jednak na uplynutí subjektivní promlčecí lhůty, a jednak nesouhlasil se závěrem, že by v průběhu řízení vznesená námitka promlčení byla v rozporu s dobrými mravy. Uvedené výhrady sice odpovídají citovanému důvodu dovolání, avšak z níže rozvedených důvodů je nelze považovat za opodstatněné. 17. Pakliže dovolatel nesouhlasil s učiněnými závěry ohledně promlčení nároku na náhradu škody, neboť subjektivní promlčecí lhůta již uplynula, lze uvést, že totožnou výhradou se již zevrubně zabýval odvolací soud (viz odstavec 17. odůvodnění jeho rozsudku), přičemž Nejvyšší soud se s jeho argumentací ztotožnil. 18. Lze zrekapitulovat, že soud prvního stupně poškozenou podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, neboť přisvědčil námitce promlčení dovolatele. Učinil tak stručně s odkazem na rozhodnutí Finančního úřadu pro Liberecký kraj o nespolehlivém plátci ze dne 5. 3. 2021, č. j. 202803/21/2602-50523-202071, kterýžto moment mělo být finančnímu úřadu známo, že jedinou možností, jak se domoci požadovaných nároků, je jejich uplatnění proti jednateli společnosti obviněnému Antonínu Engelhartovi coby ručiteli nesplacených závazků obchodní společnosti (viz odstavec 10. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). S tímto názorem, jenž je nyní prezentován i v rámci mimořádného opravného prostředku, se neztotožnil odvolací soud, který přisvědčil odvolání státní zástupkyně Státního zastupitelství v České Lípě a poškozené České republiky, zastoupené Finančním úřadem pro Liberecký kraj, a podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o uplatněném nároku. 19. Pro běh subjektivní promlčecí lhůty ve smyslu § 619 a § 620 občanského zákoníku je významný okamžik znalosti či vědomosti poškozeného o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, který je však určován jak subjektivně (skutečná znalost), tak i objektivně (objektivně se dozvědět měl a mohl), v závislosti na tom, který okamžik nastane dříve. Pro nyní projednávanou věc je rozhodné, zda došlo k uplynutí subjektivní tříleté promlčecí lhůty (§ 629 odst. 1 občanského zákoníku), kdy uplynutí objektivní promlčecí lhůty rozporováno nebylo. 20. Odvolací soud přiléhavě zdůvodnil, proč při určení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty vycházel z toho, že poškozená se o vzniku škody a její výši dozvěděla v okamžiku, kdy vydala platební výměry na doplatek daně, tj. dne 10. 2. 2021. Vydáním shora uvedeného rozhodnutí o nespolehlivém plátci daně pak musela vědět, že nárok na doplatek DPH je po obviněné společnosti PULLOTRADE TOOLS, spol. s r. o., nevymahatelný. O osobě škůdce (ve smyslu přechodu ručitelského závazku za daňový nedoplatek obviněné právnické osoby na jednatele společnosti podle § 159 odst. 3 občanského zákoníku, srov. usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 15 Tdo 902/2013, uveřejněné pod č. 39/2014 Sb. rozh. tr.) se však dozvěděla až v okamžiku, když jí bylo do její dispozice doručeno dne 8. 3. 2024 usnesení o zahájení trestního stíhání obviněných Antonína Engelharta a obviněné právnické osoby PULLOTRADE TOOLS, spol. s r. o., pro pokus zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku. Právě tento moment založil počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty na straně poškozené. Poškozená návazně svůj nárok uplatnila ke dni 7. 5. 2024, kdy se ve smyslu § 43 odst. 3 tr. ř. řádně a včas připojila k trestnímu stíhání obviněného Antonína Engelharta s nárokem na náhradu škody ve výši 876 405,96 Kč včetně specifikovaného úroku z prodlení. 21. Ke vzneseným výhradám dovolatele proti učiněnému závěru o vědomosti poškozené o osobě odpovídající za škodu lze připomenout, že o této se poškozený dozví, jakmile obdrží informaci, na jejímž základě si může učinit úsudek o osobě konkrétního škůdce, tedy jakmile získá vědomost o skutkových okolnostech, které jsou způsobilé takový závěr o možné odpovědnosti určitého subjektu učinit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 871/2002). Počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty přitom může být odlišný ve vztahu k vědomosti poškozeného o škodě a k jeho vědomosti o osobě škůdce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. 25 Cdo 723/2008). 22. Nelze se ztotožnit s přesvědčením dovolatele, že poškozené musela být zřejmá osoba škůdce nejpozději ke dni 5. 3. 2021, neboť mělo být postaveno na jisto, že právě obviněný je ručitelem za zkrácenou daň. Předmětné rozhodnutí neřeší otázku přechodu ručitelského závazku ve vztahu ke konkrétní osobě, přičemž bylo připomenuto, že v době daňové kontroly za obviněnou právnickou osobu vystupovali z pozice jednatele obviněný Antonín Engelhart i svědek Mgr. Bc. Vladimír Brodský, pročež byl i tento poškozenou zahrnut do podaného trestního oznámení ze dne 6. 5. 2021. Na základě tohoto rozhodnutí proto nebylo možno učinit závěr o tom, která konkrétní osoba za škodu odpovídá. Stěžejním zůstává skutečnost, že poškozená v rámci institutu přechodu ručitelského závazku nemohla předjímat, že ke škodě v její majetkové sféře došlo v souvislosti s porušením povinnosti při výkonu funkce ze strany statutárního orgánu, konkrétně jednatelem Antonínem Engelhartem, podle § 159 odst. 3 občanského zákoníku. Již odvolací soud též připomněl, že fakticky mohla práva a povinnosti na základě zmocnění vykonávat i jiná osoba. Ve shodě s názorem státního zástupce má dovolací soud za to, že samotný výkon funkce člena voleného orgánu bez dalšího neznamená vznik odpovědnosti za porušení povinnosti při výkonu takové funkce, neboť trestného činu podle § 240 tr. zákoníku se může dopustit i jiná osoba než člen voleného orgánu právnické osoby. Nelze proto akceptovat výhrady obviněného, podle nichž se poškozená mohla z příslušných listin založených ve sbírce listin v obchodním rejstříku dozvědět o tom, že byl v rozhodné době osobou s ručitelským závazkem. 23. Za předestřené situace nemohlo dojít k uplynutí subjektivní promlčecí lhůty a vznesená námitka tudíž byla shledána neopodstatněnou. 24. Obviněný též nesouhlasil s tím, že by bylo možné vznesenou námitku promlčení považovat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Předně je nutné připomenout, že primárně byla námitka promlčení shledána nedůvodnou, neboť nedošlo k uplynutí subjektivní ani objektivní promlčecí lhůty. Vedle toho však byla sekundárně považována i za zjevně nemravnou, neboť ke spáchání trestného činu došlo za takových okolností, které svědčí o intenzivním zásahu do majetkových práv poškozeného (srov. obviněným rozporované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2010, sp. zn. 7 Tdo 498/2010). Ačkoli by pak na okraj bylo možno dát za pravdu dovolateli, že každá námitka promlčení vznesená v trestním řízení nebude v rozporu s dobrými mravy a rozpor jednání dovolatele s dobrými mravy musí být posouzen podle individuálních okolností konkrétního případu (přičemž tento rozpor v napadeném rozsudku částečně absentoval), dovolací soud nevznáší výhrady vůči učiněnému závěru. Případný zánik nároku v důsledku vznesení námitky promlčení (k čemuž nedošlo) by totiž znamenal s ohledem na okolnosti případu pro poškozenou zjevně mimořádnou tvrdost s přihlédnutím k uplatněnému právu. V.Závěr 25. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného odpovídala uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak Nejvyšší soud ji shledal zjevně neopodstatněnou. Proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 19. 5. 2026 JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.předseda senátu